Hebrews (Czech)

1

1:1b.HEB.001.001 Častokrát a rozličnými způsoby mluvíval někdy Bůh otcům skrze proroky, v těchto pak posledních dnech mluvil nám skrze Syna svého,

1:2b.HEB.001.002 Kteréhož ustanovil dědicem všeho, skrze něhož i věky učinil.

1:3b.HEB.001.003 Kterýžto jsa blesk slávy, a obraz osoby jeho, a zdržuje všecko slovem mocnosti své, očištění hříchů našich skrze sebe samého učiniv, posadil se na pravici velebnosti na výsostech,

1:4b.HEB.001.004 Tím důstojnější nad anděly učiněn, čím vyvýšenější nad ně jméno dědičně obdržel.

1:5b.HEB.001.005 Nebo kterému kdy z andělů řekl: Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe? A opět: Já budu jemu Otcem, a on mi bude Synem?

1:6b.HEB.001.006 A opět, když uvodí prvorozeného na okršlek země, dí: A klanějte se jemu všickni andělé Boží.

1:7b.HEB.001.007 A o andělích zajisté dí: Kterýž činí anděly své duchy, a služebníky své plamen ohně;

1:8b.HEB.001.008 Ale k Synu dí: Stolice tvá, ó Bože, trvá na věky věků, berla pravosti jestiť berla království tvého.

1:9b.HEB.001.009 Miloval jsi spravedlnost, a nenáviděl jsi nepravosti, protož pomazal tebe, ó Bože, Bůh tvůj olejem veselé nad spoluúčastníky tvé.

1:10b.HEB.001.010 A opět:Ty, Pane, na počátku založil jsi zemi, a díla rukou tvých jsouť nebesa.

1:11b.HEB.001.011 Onať pominou, ty pak zůstáváš; a všecka jako roucho zvetšejí,

1:12b.HEB.001.012 A jako oděv svineš je, i budouť změněna. Ale ty jsi vždycky tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.

1:13b.HEB.001.013 A kterému kdy z andělů řekl: Seď na pravici mé, dokavadž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých?

1:14b.HEB.001.014 Zdaliž všickni nejsou služební duchové, kteříž posíláni bývají k službě pro ty, jenž mají dědičně obdržeti spasení?

2

2:1b.HEB.002.001 Protož musímeť my tím snažněji šetřiti toho, což jsme slýchali, aby nám to nevymizelo.

2:2b.HEB.002.002 Nebo poněvadž skrze anděly mluvené slovo bylo pevné, a každé přestoupení a neposlušenství vzalo spravedlivou odměnu pomsty,

2:3b.HEB.002.003 Kterakž my utečeme, takového zanedbávajíce spasení? Kteréžto nejprvé začalo vypravováno býti skrze samého Pána, od těch pak, kteříž Pána slýchali, nám utvrzeno jest.

2:4b.HEB.002.004 Čemuž i Bůh svědectví vydával skrze divy a zázraky, a rozličné moci, i podělování Duchem svatým, podle vůle své.

2:5b.HEB.002.005 Nebo nepoddal andělům okršlku země budoucího, o kterémž mluvíme.

2:6b.HEB.002.006 Osvědčilť jest pak na jednom místě jeden, řka: Co jest člověk, že naň pomníš, aneb syn člověka, že na něj patříš.

2:7b.HEB.002.007 Maličkos jej menšího andělů učinil, slavou a ctí korunoval jsi ho, a ustanovils jej nad dílem rukou svých.

2:8b.HEB.002.008 Všecko jsi podmanil pod nohy jeho. A kdyžť jest jemu všecko poddal, tedy ničeho nezanechal nepodmaněného jemu. Ačkoli nyní ještě nevidíme, aby jemu všecko poddáno bylo.

2:9b.HEB.002.009 Ale toho maličko nižšího andělů, vidíme Ježíše, pro utrpení smrti slávou a ctí korunovaného, aby z milosti Boží za všecky okusil smrti.

2:10b.HEB.002.010 Slušeloť zajisté na toho, pro kteréhož jest všecko, a skrze kteréhož jest všecko, aby mnohé syny přiveda k slávě, vůdce spasení jejich skrze utrpení dokonalého učinil.

2:11b.HEB.002.011 Nebo i ten, jenž posvěcuje, i ti, kteříž posvěceni bývají, z jednoho jsou všickni. Pro kteroužto příčinu nestydí se jich nazývati bratřími,

2:12b.HEB.002.012 Řka: Zvěstovati budu jméno tvé bratřím svým, uprostřed shromáždění prozpěvovati budu tobě.

2:13b.HEB.002.013 A opět: Já budu v něm doufati. A opět: Aj, já a dítky, kteréž dal mi Bůh.

2:14b.HEB.002.014 Poněvadž tedy dítky účastnost mají těla a krve, i on též podobně účasten jest jich, aby skrze smrt zahladil toho, kterýž má vládařství smrti, to jest ďábla,

2:15b.HEB.002.015 A abyvysvobodil ty, kteřížto bázní smrti po všecken čas života svéhopodrobeni byli v službu.

2:16b.HEB.002.016 Neboť nepřijal andělů, ale símě Abrahamovo přijal.

2:17b.HEB.002.017 A protož ve všem připodobněn býti měl bratřím, aby milosrdný byl a věrný nejvyšší kněz v tom, což by u Boha k očištění hříchů lidu jednáno býti mělo.

2:18b.HEB.002.018 Nebo že jest i sám trpěl, pokoušín byv, může také pokušení trpícím spomáhati.

3

3:1b.HEB.003.001 A protož, bratří svatí, povolání nebeského účastníci, spatřujte apoštola a nejvyššího kněze vyznání našeho, Krista Ježíše,

3:2b.HEB.003.002 Věrného tomu, kdož jej ustanovil, jako i Mojžíš byl věrný ve všem domě jeho.

3:3b.HEB.003.003 Tím větší zajisté slávy tento nad Mojžíše jest hoden, čím větší má čest stavitel nežli sám dům.

3:4b.HEB.003.004 Nebo všeliký dům ustaven bývá od někoho, ten pak, kdož všecky tyto věci ustavěl, Bůh jest.

3:5b.HEB.003.005 A Mojžíš zajisté věrný byl v celém domě jeho, jako služebník, na osvědčení toho, což potom mělo mluveno býti.

3:6b.HEB.003.006 Ale Kristus, jakožto Syn, vládne nad domem svým. Kterýžto dům my jsme, jestliže tu svobodnou doufanlivost, a tu chloubu naděje až do konce pevnou zachováme.

3:7b.HEB.003.007 Protož jakž praví Duch svatý: Dnes, uslyšeli-li byste hlas jeho,

3:8b.HEB.003.008 Nezatvrzujtež srdcí svých, jako při onom popouzení Boha v den pokušení toho na poušti;

3:9b.HEB.003.009 Kdežto pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť jsou mne, a viděli skutky mé po čtyřidceti let.

3:10b.HEB.003.010 Protož hněviv jsem byl na pokolení to, a řekl jsem: Tito vždycky bloudí srdcem, a nepoznávají cest mých.

3:11b.HEB.003.011 Takže jsem přisáhl v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé.

3:12b.HEB.003.012 Viztež, bratří, aby snad v někom z vás nebylo srdce zlé, a nevěrné, kteréž by odstupovalo od Boha živého.

3:13b.HEB.003.013 Ale napomínejte se vespolek po všecky dny, dokavadž se dnes jmenuje, aby někdo nebyl zatvrzen oklamáním hřícha.

3:14b.HEB.003.014 Účastníci zajisté Krista učiněni jsme, jestliže však ten počátek podstaty až do konce pevný zachováme.

3:15b.HEB.003.015 Protož dokudž se říká: Dnes, uslyšeli-li byste hlas jeho, nezatvrzujte srdcí svých, jako při onom popouzení Boha.

3:16b.HEB.003.016 Nebo někteří slyševše, popouzeli ho, ale ne všickni, jenž vyšli z Egypta skrze Mojžíše.

3:17b.HEB.003.017 Na které se pak hněval čtyřidceti let? Zdali ne na ty, kteříž hřešili, jejichžto těla padla na poušti?

3:18b.HEB.003.018 A kterým zapřisáhl, že nevejdou do odpočinutí jeho? Však těm, kteříž byli neposlušní.

3:19b.HEB.003.019 A vidíme, že jsou nemohli vjíti pro nevěru.

4

4:1b.HEB.004.001 Bojmež se tedy, aby snad opustě zaslíbení o vjití do odpočinutí jeho, neopozdil se někdo z vás.

4:2b.HEB.004.002 Nebo i nám zvěstováno jest, jako i oněmno, ale neprospěla jim řeč slyšená, nepřipojená k víře, když slyšeli.

4:3b.HEB.004.003 Neboť vcházíme v odpočinutí my, kteříž jsme uvěřili, jakož řekl: Protož jsem přisáhl v hněvě svém, žeť nevejdou v odpočinutí mé, ačkoli dávno odpočinul Bůh, hned po vykonání skutků od ustanovení světa.

4:4b.HEB.004.004 Nebo pověděl na jednom místě o sedmém dni takto: I odpočinul Bůh dne sedmého ode všech skutků svých.

4:5b.HEB.004.005 A tuto zase: Že nevejdou v odpočinutí mé.

4:6b.HEB.004.006 A poněvadž vždy na tom jest, že někteří mají vjíti do něho, a ti, kterýmž prvé zvěstováno jest, nevešli pro svou nevěru,

4:7b.HEB.004.007 Opět ukládá den jakýsi, Dnes, pravě skrze Davida, po takovém času, jakož řečeno jest, Dnes uslyšíte-li hlas jeho, nezatvrzujte srdcí svých.

4:8b.HEB.004.008 Nebo byť byl Jozue v odpočinutí je uvedl, nebylť by potom mluvil o jiném dni.

4:9b.HEB.004.009 A protož zůstáváť svátek lidu Božímu.

4:10b.HEB.004.010 Neb kdožkoli všel v odpočinutí jeho, takéť i on odpočinul od skutků svých, jako i Bůh od svých.

4:11b.HEB.004.011 Snažmež se tedy vjíti do toho odpočinutí, aby někdo neupadl v týž příklad nedověry.

4:12b.HEB.004.012 Živáť jest zajisté řeč Boží a mocná, a pronikavější nad všeliký meč na obě straně ostrý, a dosahujeť až do rozdělení i duše i ducha i kloubů i mozku v kostech, a rozeznává myšlení i mínění srdce.

4:13b.HEB.004.013 A neníť žádného stvoření, kteréž by nebylo zjevné před obličejem jeho, nýbrž všecky věci jsou nahé a odkryté očima toho, o kterémž jest řeč naše.

4:14b.HEB.004.014 Protož majíce nejvyššího kněze velikého, kterýžto pronikl nebesa, Ježíše Syna Božího, držmež vyznání naše.

4:15b.HEB.004.015 Nebo nemáme nejvyššího kněže, kterýž by nemohl čitedlen býti mdlob našich, ale zkušeného ve všem nám podobně, kromě hříchu.

4:16b.HEB.004.016 Přistupmež tedy směle s doufáním k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství, a milost nalezli ku pomoci v čas příhodný.

5

5:1b.HEB.005.001 Všeliký zajisté nejvyšší kněz z lidu vzatý za lidi bývá postaven v těch věcech, kteréž u Boha mají jednány býti, totiž aby obětoval i dary i oběti za hříchy,

5:2b.HEB.005.002 Kterýž by mohl, jakž sluší, lítost míti nad neznajícími a bloudícími, jsa i sám obklíčen nemocí.

5:3b.HEB.005.003 A pro ni povinen jest, jakož za lid, tak i za sebe samého obětovati oběti za hříchy.

5:4b.HEB.005.004 A aniž kdo sobě sám té cti osobuje, ale ten, kterýž by byl povolán od Boha, jako i Aron.

5:5b.HEB.005.005 Tak i Kristus ne sám sobě té cti osobil, aby byl nejvyšším knězem, ale ten, kterýž řekl jemu: Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe.

5:6b.HEB.005.006 Jakž i jinde praví: Ty jsi kněz na věky podle řádu Melchisedechova.

5:7b.HEB.005.007 Kterýž za dnů těla svého modlitby a ponížené prosby k tomu, kterýž ho mohl zachovati od smrti, s křikem velikým a slzami obětoval, a uslyšán jest i vysvobozen z toho, čehož se strašil.

5:8b.HEB.005.008 A ačkoli byl Syn Boží, z toho však, což strpěl, naučil se poslušenství.

5:9b.HEB.005.009 A tak dokonalý jsa, učiněn jest všechněm sebe poslušným původem spasení věčného,

5:10b.HEB.005.010 Nazván jsa od Boha nejvyšším knězem podlé řádu Melchisedechova.

5:11b.HEB.005.011 O kterémž mnoho by se mělo mluviti, a to nesnadných věci k vypravení, ale vy jste nezpůsobných uší.

5:12b.HEB.005.012 Nebo měvše býti v tak dlouhém času mistři, opět potřebujete učeni býti prvním počátkům výmluvností Božích, a učiněni jste mléka potřebující, a ne pokrmu hrubšího.

5:13b.HEB.005.013 Kdožkoli zajisté mléka se drží, nechápá slova spravedlnosti; (nebo nemluvně jest).

5:14b.HEB.005.014 Ale dokonalých jest hrubý pokrm, totiž těch, kteříž pro zvyklost mají smysly způsobné k rozeznání dobrého i zlého.

6

6:1b.HEB.006.001 Protož opustíce řeč počátku Kristova, k dokonalosti se nesme, ne opět zakládajíce gruntu pokání z skutků mrtvých, a víry v Boha,

6:2b.HEB.006.002 Křtů učení, vzkládání rukou, a vzkříšení z mrtvých, i soudu věčného.

6:3b.HEB.006.003 A toť učiníme, dopustí-li Bůh.

6:4b.HEB.006.004 Nebo nemožné jest jednou již osvíceným, kteříž i zakusili daru nebeského, a účastníci učiněni byli Ducha svatého,

6:5b.HEB.006.005 Okusili také dobrého Božího slova, a moci věka budoucího,

6:6b.HEB.006.006 Kdyby padli, zase obnoviti se ku pokání, jakožto těm, kteříž opět sobě znovu křižují Syna Božího, a v porouhání vydávají.

6:7b.HEB.006.007 Země zajisté, kteráž často na sebe přicházející déšť pije, a rodí bylinu příhodnou těm, od kterýchž bývá dělána, dochází požehnání od Boha.

6:8b.HEB.006.008 Ale vydávající trní a bodláky zavržená jest, a blízká zlořečení, jejížto konec bývá spálení.

6:9b.HEB.006.009 My pak, nejmilejší, nadějemeť se o vás lepších věcí, a náležejících k spasení, ač pak koli tak mluvíme.

6:10b.HEB.006.010 Neboť není nespravedlivý Bůh, aby se zapomenul na práci vaši a na pracovitou lásku, kteréž jste dokazovali ke jménu jeho, slouživše svatým, a ještě sloužíce.

6:11b.HEB.006.011 Žádámeť pak, aby jeden každý z vás až do konce prokazoval tu opravdovou pilnost k nabytí plné jistoty naděje,

6:12b.HEB.006.012 Tak abyste nebyli líní, ale následovníci těch, kteříž skrze víru a snášelivost obdrželi dědictví zaslíbené.

6:13b.HEB.006.013 Abrahamovi zajisté zaslíbení čině Bůh, když neměl skrze koho většího přisáhnouti, přisáhl skrze sebe samého,

6:14b.HEB.006.014 Řka: Jistě požehnám velmi tobě, a velice rozmnožím tebe.

6:15b.HEB.006.015 A tak trpělivě očekávaje, dosáhl zaslíbení.

6:16b.HEB.006.016 Lidé zajisté skrze většího, nežli jsou sami, přisahají, a všeliké rozepře mezi nimi konec jest, když bývá potvrzena přísahou.

6:17b.HEB.006.017 A takž Bůh, chtěje dostatečně ukázati dědicům zaslíbení svých neproměnitelnost rady své, vložil mezi to přísahu,

6:18b.HEB.006.018 Abychom skrze ty dvě věci nepohnutelné, (v nichž nemožné jest, aby Bůh klamal), měli přepevné potěšení, my, kteříž jsme se utekli k obdržení předložené naděje.

6:19b.HEB.006.019 Kteroutož máme jako kotvu duše, i bezpečnou i pevnou, a vcházející až do vnitřku za oponu,

6:20b.HEB.006.020 Kdežto předchůdce náš pro nás všel Ježíš, jsa učiněn podle řádu Melchisedechova nejvyšším knězem na věky.

7

7:1b.HEB.007.001 Nebo ten Melchisedech byl král Sálem, kněz Boha nejvyššího, kterýž vyšel v cestu Abrahamovi, navracujícímu se od pobití králů, a dal jemu požehnání.

7:2b.HEB.007.002 Kterémužto Abraham i desátek dal ze všeho. Kterýž nejprvé vykládá se král spravedlnosti, potom pak i král Sálem, to jest král pokoje,

7:3b.HEB.007.003 Bez otce, bez matky, bez rodu, ani počátku dnů, ani skonání života nemaje, ale připodobněn jsa Synu Božímu, zůstává knězem věčně.

7:4b.HEB.007.004 Pohleďtež tedy, kteraký ten byl, jemuž i desátky z kořistí dal Abraham patriarcha.

7:5b.HEB.007.005 A ješto ti, kteříž jsou z synů Léví kněžství přijímající, přikázaní mají desátky bráti od lidu podle Zákona, to jest od bratří svých, ačkoli pošlých z bedr Abrahamových,

7:6b.HEB.007.006 Tento pak, jehož rod není počten mezi nimi, desátky vzal od Abrahama, a tomu, kterýž měl zaslíbení, požehnání dal.

7:7b.HEB.007.007 A jistě beze všeho odporu menší od většího požehnání béře.

7:8b.HEB.007.008 A tuto desátky berou smrtelní lidé, ale tamto ten, o němž se vysvědčuje, že jest živ.

7:9b.HEB.007.009 A ať tak dím, i sám Léví, kterýž desátky béře, v Abrahamovi desátky dal.

7:10b.HEB.007.010 Nebo ještě v bedrách otce byl, když vyšel proti němu Melchisedech.

7:11b.HEB.007.011 A protož byla-liť dokonalost spasení skrze Levítské kněžství, (nebo za toho kněžství vydán jest lidu Zákon,) jakáž toho byla potřeba, aby jiný kněz podle řádu Melchisedechova povstal, a nebyl již více podle řádu Aronova jmenován?

7:12b.HEB.007.012 A poněvadž jest kněžství přeneseno, musiloť také i Zákona přenesení býti.

7:13b.HEB.007.013 Nebo ten, o kterémž se to praví, jiného jest pokolení, z kteréhožto žádný při oltáři v službě nebyl.

7:14b.HEB.007.014 Zjevné jest zajisté, že z pokolení Judova pošel Pán náš, o kterémžto pokolení nic z strany kněžství nemluvil Mojžíš.

7:15b.HEB.007.015 Nýbrž hojněji to zjevné jest i z toho, že povstal jiný kněz podle řádu Melchisedechova,

7:16b.HEB.007.016 Kterýžto učiněn jest knězem ne podle zákona přikázaní tělesného, ale podle moci života neporušitelného.

7:17b.HEB.007.017 Nebo svědčí Písmo, řka: Ty jsi kněz na věky podle řádu Melchisedechova.

7:18b.HEB.007.018 Stalo se zajisté složení onoho předešlého přikázaní, protože bylo mdlé a neužitečné.

7:19b.HEB.007.019 Nebo ničehož k dokonalosti nepřivedl Zákon, ale na místo jeho uvedena lepší naděje, skrze niž přibližujeme se k Bohu.

7:20b.HEB.007.020 A to tím lepší, že ne bez přísahy.

7:21b.HEB.007.021 Nebo onino bez přísahy kněžími učiněni bývali, tento pak s přísahou, skrze toho, kterýž řekl k němu: Přisáhl Pán, a nebudeť toho litovati: Ty jsi kněz na věky podle řádu Melchisedechova.

7:22b.HEB.007.022 Takť lepší smlouvy prostředníkem učiněn jest Ježíš.

7:23b.HEB.007.023 A také onino mnozí bývali kněží, protože smrt bránila jim vždycky trvati;

7:24b.HEB.007.024 Ale tento poněvadž zůstává na věky, věčné má kněžství.

7:25b.HEB.007.025 A protož i dokonale spasiti může všecky přistupující skrze něj k Bohu, vždycky jsa živ k orodování za ně.

7:26b.HEB.007.026 Takovéhoť zajisté nám slušelo míti nejvyššího kněze, svatého, nevinného, nepoškvrněného, odděleného od hříšníků, a jenž by vyšší nad nebesa učiněn byl,

7:27b.HEB.007.027 Kterýž by nepotřeboval na každý den, jako onino kněží, nejprv za své vlastní hříchy oběti obětovati, potom za za hříchy lidu. Neboť jest to učinil jednou, samého sebe obětovav.

7:28b.HEB.007.028 Zákon zajisté lidi mající nedostatky ustavoval za nejvyšší kněží, ale slovo přísežné, kteréž se stalo po Zákonu, ustanovilo Syna Božího dokonalého na věky.

8

8:1b.HEB.008.001 Ale summa toho mluvení tato jest, že takového máme nejvyššího kněze, kterýž se posadil na pravici trůnu velebnosti v nebesích.

8:2b.HEB.008.002 Služebník jsa svatyně, a pravého toho stánku, kterýž Pán vzdělal, a ne člověk.

8:3b.HEB.008.003 Všeliký zajisté nejvyšší kněz k obětování darů a obětí bývá ustanoven, a protož potřebí bylo, aby i tento měl, co by obětoval.

8:4b.HEB.008.004 Nebo kdyby byl na zemi, aniž by knězem byl, když by zůstávali ti kněží, kteříž obětují dary podle Zákona,

8:5b.HEB.008.005 Sloužíce podobenství a stínu nebeských věcí, jakož Mojžíšovi od Boha řečeno bylo, když dokonávati měl stánek: Hlediž, prý, abys udělal všecko ku podobenství, kteréžť jest ukázáno na hoře.

8:6b.HEB.008.006 Nyní pak tento náš nejvyšší kněz tím důstojnějšího došel úřadu, čímž i lepší smlouvy prostředníkem jest, kterážto lepšími zaslíbeními jest utvrzena.

8:7b.HEB.008.007 Nebo kdyby ona první byla bez úhony, nebylo by hledáno místa druhé.

8:8b.HEB.008.008 Nebo obviňuje Židy, dí: Aj, dnové jdou, praví Pán, v nichž vejdu s domem Izraelským a s domem Judským v smlouvu novou.

8:9b.HEB.008.009 Ne podle smlouvy té, kterouž jsem učinil s otci jejich v ten den, když jsem je vzal za ruku jejich, abych je vyvedl z země Egyptské. Nebo oni nezůstali v smlouvě mé, a já opustil jsem je, praví Pán.

8:10b.HEB.008.010 Protož tatoť jest smlouva, v kterouž vejdu s domem Izraelským po těch dnech, praví Pán: Dám zákony své v mysl jejich, a na srdcích jejich napíši je, a budu jejich Bohem, a oni budou mým lidem.

8:11b.HEB.008.011 A nebudouť učiti jeden každý bližního svého, a jeden každý bratra svého, říkajíce: Poznej Pána, protože mne všickni znáti budou, od nejmenšího z nich až do největšího z nich.

8:12b.HEB.008.012 Nebo milostiv budu nepravostem jejich, a na hříchy jejich, ani na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více.

8:13b.HEB.008.013 A kdyžť praví o nové, tedy pokládá první za vetchou; což pak vetší a schází, blízké jest zahynutí.

9

9:1b.HEB.009.001 Mělať pak i první ona smlouva ustanovení z strany služeb a svatyni světskou.

9:2b.HEB.009.002 Nebo udělán byl stánek první, v kterémž byl svícen, a stůl, a posvátní chlebové, a ten sloul svatyně.

9:3b.HEB.009.003 Za druhou pak oponou byl stánek, kterýž sloul svatyně svatých,

9:4b.HEB.009.004 Zlatou maje kadidlnici, a truhlu smlouvy, všudy obloženou zlatem, kdežto bylo věderce zlaté, mající v sobě mannu, a hůl Aronova, kteráž byla zkvetla, a dsky zákona,

9:5b.HEB.009.005 Nad truhlou pak byli dva cherubínové slávy, zastěňujíci slitovnici. O kterýchž věcech není potřebí nyní vypravovati o jedné každé obzvláštně.

9:6b.HEB.009.006 To vše když tak jest zřízeno, do prvního stánku vždycky vcházejí kněží, služby vykonávajíce,

9:7b.HEB.009.007 Do druhého pak jedinou v rok sám nejvyšší kněz, ne bez krve, kterouž obětuje sám za sebe, i za lidské nevědomosti.

9:8b.HEB.009.008 Čímž Duch svatý ukazuje to, že ještě nebyla zjevena cesta k svatyni, dokudž první stánek trval.

9:9b.HEB.009.009 Kterýž byl podobenstvím na ten přítomný čas, v němžto darové a oběti se obětují, kteréž nemohou dokonalého v svědomí učiniti toho, kdož obětuje,

9:10b.HEB.009.010 Toliko v pokrmích a v nápojích, a v rozličných umýváních a ospravedlňováních tělesných, až do času napravení, záležející.

9:11b.HEB.009.011 Ale Kristus přišed, nejvyšší kněz budoucího dobrého, skrze větší a dokonalejší stánek, ne rukou udělaný, to jest ne tohoto stavení,

9:12b.HEB.009.012 Ani skrze krev kozlů a telat, ale skrze svou vlastní krev, všel jednou do svatyně, věčné vykoupení nalezl.

9:13b.HEB.009.013 Nebo jestližeť krev býků a kozlů, a popel jalovice, pokropující poskvrněných, posvěcuje jich k očištění těla,

9:14b.HEB.009.014 Čím více krev Kristova, kterýžto skrze Ducha věčného samého sebe obětoval nepoškvrněného Bohu, očistí svědomí vaše od skutků mrtvých k sloužení Bohu živému?

9:15b.HEB.009.015 A pro tu příčinu nové smlouvy prostředník jest, aby, když by smrt mezi to vkročila k vyplacení přestoupení těch, kteráž byla za první smlouvy, zaslíbení věčného dědictví přijali ti, jenž jsou povoláni.

9:16b.HEB.009.016 Nebo kdež se děje kšaft, potřebí jest, aby k tomu smrt přikročila toho, kdož činí kšaft.

9:17b.HEB.009.017 Kšaft zajisté těch, kteříž zemřeli, pevný jest, poněvadž ještě nemá moci, dokudž živ jest ten, jenž kšaft činil.

9:18b.HEB.009.018 Protož ani první onen kšaft bez krve nebyl posvěcován.

9:19b.HEB.009.019 Nebo když Mojžíš všecka přikázaní podle Zákona všemu lidu předložil, vzav krev telat a kozlů, s vodou a s vlnou červenou a s yzopem, tak spolu i knihy i všeho lidu pokropil,

9:20b.HEB.009.020 Řka: Tatoť jest krev Zákona, kterýž vám Bůh vydal.

9:21b.HEB.009.021 Ano i stánku i všech nádob k službě náležitých rovně též krví pokropil.

9:22b.HEB.009.022 A téměř všecko podle Zákona krví očišťováno bývá, a bez krve vylití nebývá odpuštění vin.

9:23b.HEB.009.023 Protož potřebí bylo, aby věcí nebeských příkladové těmi věcmi očišťováni byli, nebeské pak věci lepšími obětmi, nežli jsou ty.

9:24b.HEB.009.024 Neboť nevšel Kristus do svatyně rukou udělané, kteráž by byla příklad s pravou svatyní se srovnávající, ale právě v nebe všel, aby nyní přítomný byl tváři Boží za nás.

9:25b.HEB.009.025 Ne aby častokrát obětoval sebe samého, jako nejvyšší kněz vcházel do svatyně každý rok se krví cizí,

9:26b.HEB.009.026 (Sic jinak byl by musil častokrát trpěti od počátku světa,) ale nyní jednou při skonání věků, na shlazení hřícha skrze obětování sebe samého, zjeven jest.

9:27b.HEB.009.027 A jakož uloženo lidem jednou umříti, a potom bude soud,

9:28b.HEB.009.028 Tak i Kristus jednou jest obětován, k shlazení mnohých lidi hříchů; podruhé pak bez hříchu ukáže se těm, kteříž ho čekají k spasení.

10

10:1b.HEB.010.001 Zákon zajisté, maje stín budoucího dobrého, a ne sám obraz pravý těch věcí, jednostejnými, kteréž po všecka léta obětují, obětmi nikdy nemůž přistupujících dokonalých učiniti.

10:2b.HEB.010.002 Sic jinak zdaliž by již nepřestaly obětovány býti, protože by již neměli žádného svědomí z hříchu ti, jenž obětují, jsouce jednou očištěni?

10:3b.HEB.010.003 Ale při těch obětech připomínání hříchů děje se každého roku.

10:4b.HEB.010.004 Neboť možné není, aby krev býků a kozlů shladila hříchy.

10:5b.HEB.010.005 Protož vcházeje na svět, dí: Obětí a darů nechtěl jsi, ale tělo jsi mi způsobil.

10:6b.HEB.010.006 Zápalných obětí, ani obětí za hřích jsi neoblíbil.

10:7b.HEB.010.007 Tehdy řekl jsem: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně), abych činil, ó Bože, vůli tvou.

10:8b.HEB.010.008 Pověděv napřed: Že obětí a darů, a zápalů, i obětí za hřích, (kteréž se podle Zákona obětují), nechtěl jsi, aniž jsi jich oblíbil,

10:9b.HEB.010.009 Tehdy řekl: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně) abych činil, ó Bože, vůli tvou. Ruší první, aby druhé ustanovil.

10:10b.HEB.010.010 V kteréžto vůli posvěceni jsme skrze obětování těla Ježíše Krista jednou.

10:11b.HEB.010.011 A všeliký zajisté kněz přístojí, na každý den službu konaje, a jednostejné často obětuje oběti, kteréž nikdy nemohou odjíti hříchů.

10:12b.HEB.010.012 Ale tento, jednu obět obětovav za hříchy, vždycky sedí na pravici Boží,

10:13b.HEB.010.013 Již dále očekávaje, až by položeni byli nepřátelé jeho za podnož noh jeho.

10:14b.HEB.010.014 Nebo jednou obětí dokonalé učinil na věky ty , kteříž posvěceni bývají.

10:15b.HEB.010.015 Svědčíť pak nám to i sám Duch svatý. Nebo prve pověděv:

10:16b.HEB.010.016 Tatoť jest smlouva, kterouž učiním s nimi po těch dnech, praví Pán: Dám zákony své v srdce jejich, a na myslech jejich napíši je,

10:17b.HEB.010.017 Za tím řekl: A na hříchy jejich, i na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více.

10:18b.HEB.010.018 Kdežť pak jest odpuštění jich, neníť potřebí více oběti za hřích.

10:19b.HEB.010.019 Majíce tedy, bratří, plnou svobodu k vjíti do svatyně skrze krev Ježíšovu,

10:20b.HEB.010.020 Tou cestou novou a živou, kterouž nám způsobil skrze oponu, to jest tělo své,

10:21b.HEB.010.021 A majíce kněze velikého nad domem Božím,

10:22b.HEB.010.022 Přistupmež s pravým srdcem, v plné jistotě víry, očištěná majíce srdce od svědomí zlého,

10:23b.HEB.010.023 A umyté tělo vodou čistou, držmež nepochybné vyznání naděje; (nebo věrnýť jest ten, kterýž zaslíbil.)

10:24b.HEB.010.024 A šetřme jedni druhých, k rozněcování se v lásce a dobrých skutcích,

10:25b.HEB.010.025 Neopouštějíce společného shromáždění našeho, jako někteří obyčej mají, ale napomínajíce se, a to tím více, čímž více vidíte, že se ten den přibližuje.

10:26b.HEB.010.026 Nebo jestliže bychom dobrovolně hřešili po přijetí známosti pravdy, nezůstávalo by již více oběti za hříchy,

10:27b.HEB.010.027 Ale hrozné nějaké očekáváni soudu, a ohně prudká pálivost, kterýž žráti má protivníky.

10:28b.HEB.010.028 Kdož by koli pohrdal Zákonem Mojžíšovým, bez lítosti pode dvěma neb třmi svědky umírá.

10:29b.HEB.010.029 Což se vám zdá, jak přísnějšího trestání hoden jest ten, kdož by Syna Božího pošlapával a krev smlouvy, kterouž byl posvěcen, za nehodnou drahého vážení by měl, a duchu milosti potupu učinil?

10:30b.HEB.010.030 Známeť zajisté toho, jenž řekl: Mně pomsta, já odplatím, praví Pán. A opět: Pán souditi bude lid svůj.

10:31b.HEB.010.031 Hroznéť jest upadnouti v ruce Boha živého.

10:32b.HEB.010.032 Rozpomeňtež se pak na předešlé dny, v nichžto osvíceni byvše, mnohý boj rozličných utrpení snášeli jste,

10:33b.HEB.010.033 Buďto když jste byli i pohaněními i ssouženími jako divadlo učiněni, buďto účastníci učiněni byvše těch, kteříž tak zmítáni byli.

10:34b.HEB.010.034 Nebo i vězení mého čitelni jste byli, a rozchvátání statků svých s radosti jste strpěli, vědouce, že v sobě máte lepší zboží nebeské a trvanlivé.

10:35b.HEB.010.035 Protož neodmítejtež od sebe smělé doufanlivosti vaší, kterážto velikou má odplatu.

10:36b.HEB.010.036 Než potřebíť jest vám trpělivosti, abyste vůli Boží činíce, dosáhli zaslíbení.

10:37b.HEB.010.037 Nebo ještě velmi, velmi maličko, a aj, ten, kterýž přijíti má, přijde, a nebudeť meškati.

10:38b.HEB.010.038 Spravedlivý pak z víry živ bude. Pakli by se kdo jinam obrátil, nezalibuje sobě duše má v něm.

10:39b.HEB.010.039 Ale myť nejsme poběhlci k zahynutí, ale věřící k získání duše.

11

11:1b.HEB.011.001 Víra pak jest nadějných věcí podstata, a důvod neviditelných.

11:2b.HEB.011.002 Pro ni zajisté svědectví došli předkové.

11:3b.HEB.011.003 Věrou rozumíme, že učiněni jsou věkové slovem Božím, takže z ničeho jest to, což vidíme, učiněno.

11:4b.HEB.011.004 Věrou lepší obět Bohu obětoval Abel, nežli Kain, skrze kteroužto svědectví obdržel, že jest spravedlivý, jakž sám Bůh darům jeho svědectví vydal. A skrze tu víru, již umřev, ještě mluví.

11:5b.HEB.011.005 Věrou Enoch přenesen jest, aby neviděl smrti, a není nalezen, proto že jej Bůh přenesl. Prvé zajisté, než jest přenesen, svědectví měl, že se líbil Bohu.

11:6b.HEB.011.006 Bez víry pak nemožné jest líbiti se Bohu; nebo přistupující k Bohu věřiti musí, že jest Bůh, a těm, kteříž ho hledají, že odplatu dává.

11:7b.HEB.011.007 Věrou napomenut jsa od Boha Noé o tom, čehož ještě nebylo viděti, boje se, připravoval koráb k zachování domu svého; skrze kterýžto koráb odsoudil svět, a spravedlnosti té, kteráž jest z víry, učiněn jest dědicem.

11:8b.HEB.011.008 Věrou, povolán jsa Abraham, uposlechl Boha, aby odšel na to místo, kteréž měl vzíti za dědictví; i šel, nevěda, kam příjde.

11:9b.HEB.011.009 Věrou bydlil v zemi zaslíbené jako v cizí v staních přebývaje s Izákem a s Jákobem, spoludědici téhož zaslíbení.

11:10b.HEB.011.010 Nebo očekával města základy majícího, jehožto řemeslník a stavitel jest Bůh.

11:11b.HEB.011.011 Věrou také i Sára moc ku početí semene přijala, a mimo čas věku porodila, když věřila, že jest věrný ten, jenž zaslíbil.

11:12b.HEB.011.012 A protož i z jednoho, a to již téměř umrtveného, rozplozeno jest potomků množství veliké, jako jest množství hvězd nebeských, a jako písek nesčíslný, kterýž jest na břehu mořském.

11:13b.HEB.011.013 Podle víry zemřeli ti všickni, nevzavše zaslíbení, ale zdaleka je viděvše, jim i věřili, i je vítali, a vyznávali, že jsou hosté a příchozí na zemi.

11:14b.HEB.011.014 Nebo ti, kteříž tak mluví, zjevně to prokazují, že vlasti hledají.

11:15b.HEB.011.015 A jistě, kdyby se byli na onu rozpomínali, z kteréž vyšli, měli dosti času zase se navrátiti.

11:16b.HEB.011.016 Ale oni lepší vlasti žádají, to jest nebeské. Protož i sám Bůh nestydí se slouti jejich Bohem; nebo jim připravil město.

11:17b.HEB.011.017 Věrou obětoval Abraham Izáka, byv pokoušín, a to jednorozeného obětoval ten, kterýž byl zaslíbení přijal,

11:18b.HEB.011.018 K němuž bylo řečeno: V Izákovi nazváno bude tobě símě,

11:19b.HEB.011.019 Tak o tom smýšleje, že jest mocen Bůh i z mrtvých vzkřísiti; odkudžto jej jako z mrtvých vzkříšeného přijal.

11:20b.HEB.011.020 Věrou o budoucích věcech požehnání dal Izák Jákobovi a Ezau.

11:21b.HEB.011.021 Věrou Jákob, umíraje, každému z synů Jozefových požehnání dával, a poklonil se podepřev se na vrch hůlky své.

11:22b.HEB.011.022 Věrou Jozef, dokonávaje, o vyjití synů Izraelských zmínku učinil, a o kostech svých poručil.

11:23b.HEB.011.023 Věrou Mojžíš, narodiv se, ukryt byl za tři měsíce od rodičů svých, protože viděli krásné pacholátko, a nebáli se rozkazu královského.

11:24b.HEB.011.024 Věrou Mojžíš, dorostlý již jsa, odepřel slouti synem dcery faraonovy,

11:25b.HEB.011.025 Vyvoliv sobě raději protivenství trpěti s lidem Božím, nežli časné a hříšné pohodlí míti,

11:26b.HEB.011.026 Větší sobě pokládaje zboží nad Egyptské poklady pohanění Kristovo; nebo prohlédal k hojné odplatě.

11:27b.HEB.011.027 Věrou opustil Egypt, neboje se hněvu královského; nebo jako by viděl Neviditelného, tak se utvrdil.

11:28b.HEB.011.028 Věrou slavil hod beránka a vylití krve, aby ten, jenž hubil prvorozené, nedotekl se jich.

11:29b.HEB.011.029 Věrou přešli moře červené jako po suchu; o čež pokusivše se Egyptští, ztonuli.

11:30b.HEB.011.030 Věrou zdi Jericha padly, když je obcházeli za sedm dní.

11:31b.HEB.011.031 Věrou Raab nevěstka nezahynula s neposlušnými, pokojně přijavši špehéře.

11:32b.HEB.011.032 A coť mám více praviti? Nepostačíť mi zajisté čas k vypravování o Gedeonovi, a Barákovi, a Samsonovi a Jefte, a Davidovi, a Samuelovi, a prorocích.

11:33b.HEB.011.033 Kteříž skrze víru vybojovávali království, činili spravedlnost, docházeli zaslíbení, zacpávali ústa lvům,

11:34b.HEB.011.034 Uhašovali moc ohně, utekli ostrosti meče, zmocněni bývali v mdlobách, silní učiněni v boji, vojska zaháněli cizozemců.

11:35b.HEB.011.035 Ženy přijímaly mrtvé své vzkříšené. Jiní pak roztahováni jsou, neoblíbivše sobě vysvobození, aby lepšího dosáhli vzkříšení.

11:36b.HEB.011.036 Jiní pak posměchy a mrskáním trápeni, ano i vězeními a žaláři.

11:37b.HEB.011.037 Kamenováni jsou, sekáni, pokoušíni, mečem zmordováni; chodili v kožích ovčích a kozelčích, opuštěni, souženi, a zle s nimi nakládáno,

11:38b.HEB.011.038 Jichžto nebyl svět hoden, po pustinách bloudíce, i po horách, a jeskyních, i v doupatech země.

11:39b.HEB.011.039 A ti všickni svědectví dosáhše skrze víru, neobdrželi zaslíbení,

11:40b.HEB.011.040 Protože Bůh něco lepšího nám obmýšlel, aby oni bez nás nepřišli k dokonalosti.

12

12:1b.HEB.012.001 Protož i my, takový oblak svědků vůkol majíce, odvrhouce všeliké břímě, i snadně obkličující nás hřích, skrze trpělivost konejme běh uloženého nám boje,

12:2b.HEB.012.002 Patříce na vůdce a dokonavatele víry Ježíše, kterýžto místo předložené sobě radosti strpěl kříž, opováživ se hanby, i posadil se na pravici trůnu Božího.

12:3b.HEB.012.003 A považte, kteraký jest ten, jenž snášel od hříšníků taková proti sobě odmlouvání, abyste neustávali, v myslech vašich hynouce.

12:4b.HEB.012.004 Ještě jste se až do krve nezprotivili, proti hříchu bojujíce.

12:5b.HEB.012.005 A což jste zapomenuli na napomenutí, kteréž k vám jako k synům mluví:Synu můj, nepohrdej kázní Páně, aniž sobě stýskej, když od něho trestán býváš?

12:6b.HEB.012.006 Nebo kohož miluje Pán, tohoť tresce, a švihá každého, kteréhož za syna přijímá.

12:7b.HEB.012.007 Jestliže kázeň snášíte, Bůh se vám podává jakožto synům. Nebo který jest syn, jehož by netrestal otec?

12:8b.HEB.012.008 Pakli jste bez kázně, kteréžto všickni synové účastni jsou, tedy jste cizoložňata, a ne synové.

12:9b.HEB.012.009 Ano tělesné otce naše měli jsme, kteříž nás trestali, a měli jsme je u vážnosti; i zdaliž nemáme mnohem více poddáni býti Otci duchů, abychom živi byli?

12:10b.HEB.012.010 A onino zajisté po nemnohé dny, jakž se jim vidělo, trestali, ale tento v věcech přeužitečných, totiž k tomu, abychom došli účastnosti svatosti jeho.

12:11b.HEB.012.011 Každé pak trestání, když přítomné jest, nezdá se býti potěšené, ale smutné, než potomť rozkošné ovoce spravedlnosti přináší těm, kteříž by v něm pocvičeni byli.

12:12b.HEB.012.012 Protož opuštěných rukou a zemdlených kolen posilňte,

12:13b.HEB.012.013 A přímé kroky čiňte nohama svýma, aby, což zkulhavělo, do konce se nevyvinulo, ale raději uzdraveno bylo.

12:14b.HEB.012.014 Pokoje následujte se všechněmi a svatosti, bez níž žádný neuzří Pána,

12:15b.HEB.012.015 Prohlédajíce k tomu bedlivě, aby někdo neodpadl od milosti Boží, a aby nějaký kořen hořkosti nepodrostl, a neučinil překážky, skrze nějž by poškvrněni byli mnozí;

12:16b.HEB.012.016 Aby někdo nebyl smilník, aneb ohyzdný, jako Ezau, kterýžto za jednu krmi prodal prvorozenství své.

12:17b.HEB.012.017 Víte zajisté, že potom, chtěje dědičně dosáhnouti požehnání, pohrdnut jest. Nebo nenalezl místa ku pokání, ač ho koli s pláčem hledal.

12:18b.HEB.012.018 Nebo nepřistoupili jste k hmotné hoře a k hořícímu ohni, a k vichru, a k mrákotě, a k bouři,

12:19b.HEB.012.019 A zvuku trouby a k hlasu slov, kterýžto hlas kdož slyšeli, prosili, aby k nim nebylo více mluveno.

12:20b.HEB.012.020 (Nebo nemohli snésti toho, což bylo praveno: A kdyby se i hovado dotklo hory, budeť ukamenováno, aneb šípem postřeleno.

12:21b.HEB.012.021 A tak hrozné bylo to, což viděli, že i Mojžíš řekl: Lekl jsem se, až se třesu.)

12:22b.HEB.012.022 Ale přistoupili jste k hoře Sionu, a k městu Boha živého, Jeruzalému nebeskému, a k nesčíslnému zástupu andělů,

12:23b.HEB.012.023 K veřejnému shromáždění a k církvi prvorozených, kteříž zapsáni jsou v nebesích, a k Bohu soudci všech, a k duchům spravedlivých dokonalých,

12:24b.HEB.012.024 A k prostředníku Nového Zákona Ježíšovi, a ku pokropení krví, lépe mluvící nežli Abelova.

12:25b.HEB.012.025 Viztež, abyste neodpírali mluvícím. Nebo poněvadž onino neušli pomsty, kteříž odpírali tomu, jenž na zemi na místě Božím mluvil, čím více my, jestliže tím, kterýž s nebe mluví k nám, pohrdneme?

12:26b.HEB.012.026 Jehožto hlas tehdáž byl zemí pohnul, nyní pak propověděl, řka: Ještěť já jednou pohnu netoliko zemí, ale i nebem.

12:27b.HEB.012.027 A to, že dí: Ještě jednou, světle ukazuje pohnutelných věcí přenesení, jakožto rukama učiněných, aby zůstávaly ty, jenž jsou nepohnutelné.

12:28b.HEB.012.028 Protož království přijímajíce nepohnutelné, mějmež milost, skrze kteroužto služme libě Bohu, s vážností a uctivostí.

12:29b.HEB.012.029 Neboť Bůh náš jest oheň spalující.

13

13:1b.HEB.013.001 Láska bratrská zůstávejž mezi vámi.

13:2b.HEB.013.002 Na přívětivost k hostem nezapomínejte; skrze ni zajisté někteří, nevěděvše, anděly za hostě přijímali.

13:3b.HEB.013.003 Pomněte na vězně, jako byste spolu vězňové byli, na soužené, jakožto ti, jenž také v těle jste.

13:4b.HEB.013.004 Poctivéť jest u všech lidí manželství a lože nepoškvrněné, smilníky pak a cizoložníky souditi bude Bůh.

13:5b.HEB.013.005 Obcování vaše budiž bez lakomství, dosti majíce na tom, což máte. Onť zajisté řekl: Nikoli nenechám tebe tak, aniž tě opustím;

13:6b.HEB.013.006 Tak abychom doufanlivě říkali: Pán spomocník můj, aniž se budu báti, by mi co učiniti mohl člověk.

13:7b.HEB.013.007 Zpomínejte na vůdce vaše, kteříž vám mluvili slovo Boží, jejichžto jaký byl cíl obcování, spatřujíce, následujtež jejich víry.

13:8b.HEB.013.008 Ježíš Kristus jest včera i dnes, tentýž i na věky.

13:9b.HEB.013.009 Učením rozličným a cizím nedejte se točiti. Výbornéť jest zajisté, aby milostí upevněno bylo srdce, a ne pokrmy, kteříž neprospěli těm, jenž se jimi vázali.

13:10b.HEB.013.010 Mámeť oltář, z něhož nemají moci jísti ti, jenž stánku slouží.

13:11b.HEB.013.011 Nebo kterýchž hovad krev vnášína bývá do svatyně skrze nejvyššího kněze za hřích, těch pálena bývají těla vně za stany.

13:12b.HEB.013.012 Protož i Ježíš, aby posvětil lidu skrze svou vlastní krev, vně za branou trpěl.

13:13b.HEB.013.013 Vyjděmež tedy k němu ven z stanů, pohanění jeho nesouce.

13:14b.HEB.013.014 Neboť nemáme zde města zůstávajícího, ale onoho budoucího hledáme.

13:15b.HEB.013.015 Protož skrze něho obětujme Bohu obět chvály vždycky, to jest ovoce rtů, oslavujících jméno jeho.

13:16b.HEB.013.016 Na účinnost pak a na sdílnost nezapomínejte; nebo v takových obětech zvláštní svou libost má Bůh.

13:17b.HEB.013.017 Povolni buďte správcům vašim a poslušni buďte jich; oniť zajisté bdějí nad dušemi vašimi, jako ti, kteříž počet mají vydati; ať by to s radostí činili, a ne s stýskáním. Neboť by vám to nebylo užitečné.

13:18b.HEB.013.018 Modltež se za nás; doufámeť zajisté, že dobré svědomí máme, jakožto ti, kteříž se chceme ve všem chvalitebně chovati.

13:19b.HEB.013.019 Pročež prosímť vás, abyste to hojněji činili, abych tím dříve navrácen byl vám.

13:20b.HEB.013.020 Bůh pak pokoje, kterýž toho velikého pro krev smlouvy věčné Pastýře ovcí vzkřísil z mrtvých, Pána našeho Ježíše,

13:21b.HEB.013.021 Učiniž vás způsobné ve všelikém skutku dobrém, k činění vůle jeho, působě v vás to, což jest libé před obličejem jeho, skrze Jezukrista, jemuž sláva na věky věků. Amen.

13:22b.HEB.013.022 Prosímť pak vás, bratří, snestež trpělivě slovo napomenutí tohoto; neboť jsem krátce psal vám.

13:23b.HEB.013.023 Věztež o bratru Timoteovi, že jest propuštěn, s kterýmžto, (přišel-li by brzo), navštívím vás.

13:24b.HEB.013.024 Pozdravtež všech správců svých, i všech svatých. Pozdravují vás bratři z Vlach.

13:25b.HEB.013.025 Milost Boží se všemi vámi. Amen. K Židům psán jest z Vlach po Timoteovi.