1 Corinthians (Czech)

1

1:1b.1CO.001.001 Pavel, povolaný apoštol Ježíše Krista, skrze vůli Boží, a bratr Sostenes,

1:2b.1CO.001.002 Církvi Boží, kteráž jest v Korintu, posvěceným v Kristu Ježíši, povolaným svatým, spolu se všemi, kteříž vzývají jméno Pána našeho Jezukrista na všelikém místě, i jejich i našem:

1:3b.1CO.001.003 Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Jezukrista.

1:4b.1CO.001.004 Děkuji Bohu svému vždycky za vás pro tu milost Boží, kteráž dána jest vám v Kristu Ježíši,

1:5b.1CO.001.005 Že ve všem obohaceni jste v něm, v každém slovu a ve všelikém umění,

1:6b.1CO.001.006 Jakož svědectví Kristovo upevněno jest mezi vámi,

1:7b.1CO.001.007 Takže nemáte žádného nedostatku ve všeliké milosti, očekávajíce zjevení Pána našeho Jezukrista,

1:8b.1CO.001.008 Kterýžto i utvrdí vás až do konce bez úhony ke dni příští Pána našeho Jezukrista.

1:9b.1CO.001.009 Věrnýť jest Bůh, skrze něhož povoláni jste k účastenství Syna jeho Jezukrista, Pána našeho.

1:10b.1CO.001.010 Prosímť vás pak, bratří, skrze jméno Pána našeho Jezukrista, abyste jednostejně mluvili všickni a aby nebylo mezi vámi roztržek, ale buďte spojeni jednostejnou myslí a jednostejným smyslem.

1:11b.1CO.001.011 Nebo oznámeno jest mi o vás, bratří moji, od některých z čeledi Chloe, že by mezi vámi byly různice.

1:12b.1CO.001.012 Míním pak toto, že jeden každý z vás říká: Já jsem Pavlův, já Apollův, já Petrův, já pak Kristův.

1:13b.1CO.001.013 Zdali rozdělen jest Kristus? Zdali Pavel ukřižován jest za vás? Anebo zdali jste ve jménu Pavlovu pokřtěni byli?

1:14b.1CO.001.014 Děkuji Bohu, že jsem žádného z vás nekřtil, než Krispa a Gáia,

1:15b.1CO.001.015 Aby někdo neřekl, že jsem ve jméno své křtil.

1:16b.1CO.001.016 Křtilť jsem také i Štěpánovu čeled. Více nevím, abych koho jiného křtil.

1:17b.1CO.001.017 Nebo neposlal mne Kristus křtíti, ale evangelium kázati, ne v moudrosti řeči, aby nebyl vyprázdněn kříž Kristův.

1:18b.1CO.001.018 Nebo slovo kříže těm, kteříž hynou, bláznovstvím jest, ale nám, kteříž spasení dosahujeme, moc Boží jest.

1:19b.1CO.001.019 Nebo psáno jest: Zahladím moudrost moudrých, a opatrnost opatrných zavrhu.

1:20b.1CO.001.020 Kde jest moudrý? A kde učený? A kde chytrák tohoto světa? Zdaliž Bůh neobrátil moudrosti tohoto světa v bláznovství?

1:21b.1CO.001.021 Nebo když v moudrosti Boží svět nepoznal skrze moudrost Boha, zalíbilo se Bohu skrze bláznové kázaní spasiti věřící,

1:22b.1CO.001.022 Poněvadž i Židé zázraků žádají, i Řekové hledají moudrosti.

1:23b.1CO.001.023 Myť pak kážeme Krista ukřižovaného, Židům zajisté pohoršení, a Řekům bláznovství,

1:24b.1CO.001.024 Ale povolaným, i Židům i Řekům, Krista, Boží moc a Boží moudrost.

1:25b.1CO.001.025 Nebo to bláznovství Boží jest moudřejší nežli lidé a mdloba Boží jest silnější než lidé.

1:26b.1CO.001.026 Vidíte zajisté povolání vaše, bratří, že nemnozí moudří podle těla, nemnozí mocní, nemnozí urození;

1:27b.1CO.001.027 Ale což bláznivého jest u světa, to sobě vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a to, což jest u světa mdlé, Bůh vyvolil, aby zahanbil silné.

1:28b.1CO.001.028 A neurozené u světa a za nic položené vyvolil Bůh, ano hned, kteréž nejsou, aby ty věci, kteréž jsou, zkazil,

1:29b.1CO.001.029 Proto aby se nechlubilo před obličejem jeho žádné tělo.

1:30b.1CO.001.030 Vy pak jste z něho v Kristu Ježíši, kterýž učiněn jest nám moudrost od Boha, i spravedlnost, i posvěcení, i #vykoupení,

1:31b.1CO.001.031 Aby se tak dálo, jakož jest napsáno: Kdo se chlubí, v Pánu se chlub.

2

2:1b.1CO.002.001 I já přišed k vám, bratří, nepřišel jsem s důstojností řeči nebo moudrostí, zvěstuje vám svědectví Boží.

2:2b.1CO.002.002 Nebo tak jsem usoudil nic jiného neuměti mezi vámi, nežli Ježíše Krista, a to ještě toho ukřižovaného.

2:3b.1CO.002.003 A byl jsem já u vás v mdlobě, a v bázni, i v strachu mnohém.

2:4b.1CO.002.004 A řeč má a kázaní mé nebylo v slibných lidské moudrosti řečech, ale v dokázání Ducha svatého a moci,

2:5b.1CO.002.005 Aby víra vaše nebyla založena v moudrosti lidské, ale v moci Boží.

2:6b.1CO.002.006 Moudrost pak mluvíme mezi dokonalými, ale moudrost ne tohoto světa, ani knížat světa tohoto, jenž hynou.

2:7b.1CO.002.007 Ale mluvíme moudrost Boží v tajemství, kterážto skryta jest, kterouž Bůh předuložil před věky k slávě naší,

2:8b.1CO.002.008 Jížto žádný z knížat světa tohoto nepoznal. Nebo kdyby byli poznali, nebyliť by Pána slávy ukřižovali.

2:9b.1CO.002.009 Ale kážeme, jakož psáno jest: Čehož oko nevídalo, ani ucho slýchalo, ani na srdce lidské vstoupilo, co jest připravil Bůh těm, kteříž jej milují.

2:10b.1CO.002.010 Nám pak Bůh zjevil skrze Ducha svého. Nebo Duch zpytuje všecky věci, i hlubokosti Božské.

2:11b.1CO.002.011 Nebo kdo z lidí ví, co jest v člověku, jediné duch člověka, kterýž jest v něm? Takť i Božích věcí nezná žádný, jediné Duch Boží.

2:12b.1CO.002.012 My pak nepřijali jsme ducha světa, ale Ducha toho, kterýž jest z Boha, abychom věděli, které věci od Boha darovány jsou nám.

2:13b.1CO.002.013 O nichž i mluvíme ne těmi slovy, jimž lidská moudrost učí, ale kterýmž vyučuje Duch svatý, duchovním to, což duchovního jest, přivlastňujíce.

2:14b.1CO.002.014 Ale tělesný člověk nechápá těch věcí, kteréž jsou Ducha Božího; nebo jsou jemu bláznovství, aniž jich může poznati, protože ony duchovně mají rozsuzovány býti.

2:15b.1CO.002.015 Ale duchovní člověk rozsuzujeť všecko, sám pak od žádného nebývá souzen.

2:16b.1CO.002.016 Nebo kdo jest poznal mysl Páně? A kdo jej bude učiti? My pak mysl Kristovu máme.

3

3:1b.1CO.003.001 A já, bratří, nemohl jsem vám mluviti jako duchovním, ale jako tělesným, jako maličkým v Kristu.

3:2b.1CO.003.002 Mlékem jsem vás živil, a ne pokrmem; nebo jste ještě nemohli pokrmů tvrdších užívati, ano i nyní ještě nemůžete.

3:3b.1CO.003.003 Ještě zajisté tělesní jste. Poněvadžť jest mezi vámi nenávist, svárové a různice, zdaž ještě tělesní nejste? a tak podle člověka chodíte.

3:4b.1CO.003.004 Nebo když někdo říká: Jáť jsem Pavlův, jiný pak: Já Apollův, zdaliž nejste tělesní?

3:5b.1CO.003.005 Nebo kdo jest Pavel, a kdo jest Apollo, než služebníci, skrze něž jste uvěřili, a jakž jednomu každému dal Pán?

3:6b.1CO.003.006 Jáť jsem štípil, Apollo zaléval, ale Bůh dal zrůst.

3:7b.1CO.003.007 A protož ani ten, kdož štěpuje, nic není, ani ten, jenž zalévá, ale ten, kterýž zrůst dává, Bůh.

3:8b.1CO.003.008 Ten pak, kdož štěpuje, a ten, kdož zalévá, jedno jsou, avšak jeden každý vlastní odplatu vezme podle své práce.

3:9b.1CO.003.009 Božíť jsme zajisté pomocníci, Boží rolí, Boží vzdělání jste.

3:10b.1CO.003.010 Já podle milosti Boží mně dané, jako moudrý stavitel, základ jsem založil, jiný pak na něm staví. Ale jeden každý viz, jak na něm staví.

3:11b.1CO.003.011 Nebo základu jiného žádný položiti nemůž, mimo ten, kterýž položen jest, jenž jest Ježíš Kristus.

3:12b.1CO.003.012 Staví-liť pak kdo na ten základ zlato, stříbro, kamení drahé, dříví, seno, strniště,

3:13b.1CO.003.013 Jednohoť každého dílo zjeveno bude. Den zajisté to všecko okáže; nebo v ohni zjeví se, a jednoho každého dílo, jaké by bylo, oheň zprubuje.

3:14b.1CO.003.014 Zůstane-liť čí dílo, kteréž na něm stavěl, vezme odplatu.

3:15b.1CO.003.015 Pakliť čí dílo shoří, tenť vezme škodu, ale sám spasen bude, avšak tak jako skrze oheň.

3:16b.1CO.003.016 Zdaliž nevíte, že chrám Boží jste, a Duch Boží v vás přebývá?

3:17b.1CO.003.017 Jestližeť kdo chrámu Božího poskvrňuje, tohoť zatratí Bůh; nebo chrám Boží svatý jest, jenž jste vy.

3:18b.1CO.003.018 Žádný sám sebe nesvoď. Zdá-li se komu z vás, že jest moudrý na tomto světě, budiž bláznem, aby byl učiněn moudrým.

3:19b.1CO.003.019 Moudrost zajisté světa tohoto bláznovství jest u Boha. Nebo psáno jest: Kterýž zlapá moudré v chytrosti jejich.

3:20b.1CO.003.020 A opět: Znáť Pán přemyšlování moudrých, že jsou marná.

3:21b.1CO.003.021 A tak nechlubiž se žádný lidmi; nebo všecky věci vaše jsou.

3:22b.1CO.003.022 Buďto Pavel, buďto Apollo, buďto Petr, buďto svět, buďto život, buďto smrt, buďto přítomné věci, buďto budoucí, všecko jest vaše,

3:23b.1CO.003.023 Vy pak Kristovi, a Kristus Boží.

4

4:1b.1CO.004.001 Tak o nás smýšlej člověk, jako o služebnících Kristových a šafářích tajemství Božích.

4:2b.1CO.004.002 Dále pak vyhledává se při šafářích toho, aby každý z nich věrný nalezen byl.

4:3b.1CO.004.003 Mně pak to za nejmenší věc jest, abych od vás souzen byl, aneb od lidského soudu; nýbrž aniž sám sebe soudím.

4:4b.1CO.004.004 Nebo ačkoli do sebe nic bezbožného nevím, však ne skrze to jsem spravedliv; nebo ten, ješto mne soudí, Pán jest.

4:5b.1CO.004.005 Protož nesuďtež nic před časem, až by přišel Pán, kterýž i osvítí to, což skrytého jest ve tmě, a zjeví rady srdcí. A tehdážť bude míti chválu jeden každý od Boha.

4:6b.1CO.004.006 Tyto pak věci, bratří moji, v podobenství obrátil jsem na sebe a na Apollo, pro vás, abyste se na nás učili nad to, což psáno jest, výše nesmýšleti, a abyste jeden pro druhého nenadýmali se proti někomu.

4:7b.1CO.004.007 Nebo kdož tě soudí? A co máš, ješto bys nevzal? A když jsi vzal, proč se chlubíš, jako bys nevzal?

4:8b.1CO.004.008 Již jste nasyceni, již jste zbohatli, bez nás kralujete. Ale ó byste kralovali, abychom i my také spolu s vámi kralovali.

4:9b.1CO.004.009 Za to mám jistě, že nás Bůh apoštoly poslední okázal jako k smrti oddané; nebo učiněni jsme divadlo tomuto světu, i andělům, i lidem.

4:10b.1CO.004.010 My blázni pro Krista, ale vy opatrní v Kristu; my mdlí, vy pak silní; vy slavní, ale my opovržení.

4:11b.1CO.004.011 Až do tohoto času i lačníme, i žízníme, i nahotu trpíme, i poličkováni býváme, i místa nemáme,

4:12b.1CO.004.012 A pracujeme, dělajíce rukama vlastníma; uhaněni jsouce, dobrořečíme; protivenství trpíce, mile snášíme.

4:13b.1CO.004.013 Když se nám rouhají, modlíme se za ně; jako smeti tohoto světa učiněni jsme, a jako povrhel u všech, až posavad.

4:14b.1CO.004.014 Ne proto, abych vás zahanbil, píši toto, ale jako svých milých synů napomínám.

4:15b.1CO.004.015 Nebo byste pak deset tisíc pěstounů měli v Kristu, však proto nemnoho máte otců. Nebo v Kristu Ježíši skrze evangelium já jsem vás zplodil.

4:16b.1CO.004.016 Protož prosím vás, buďtež následovníci moji.

4:17b.1CO.004.017 Pro tu příčinu poslal jsem vám Timotea, kterýžto jest syn můj milý a věrný v Pánu. Tenť vám připomínati bude, které jsou cesty mé v Kristu, jakž všudy v každé církvi učím.

4:18b.1CO.004.018 Rovně jako bych neměl k vám přijíti, tak se naduli někteří.

4:19b.1CO.004.019 Ale přijduť k vám brzo, bude-li Pán chtíti, a poznám ne řeč těch nadutých, ale moc.

4:20b.1CO.004.020 Neboť nezáleží v řeči království Boží, ale v moci.

4:21b.1CO.004.021 Co chcete? S metlou-li abych přišel k vám, čili s láskou, a s duchem tichosti?

5

5:1b.1CO.005.001 Naprosto se slyší, že by mezi vámi bylo smilstvo, a to takové smilstvo, jakéž se ani mezi pohany nejmenuje, totiž aby někdo měl manželku otce svého.

5:2b.1CO.005.002 A vy nadutí jste, a nermoutíte se raději, aby vyvržen byl z prostředku vás ten, kdož takový skutek spáchal.

5:3b.1CO.005.003 Já zajisté, ač vzdálený tělem, ale přítomný duchem, již jsem to usoudil, jako bych přítomen byl, abyste toho, kterýž to tak spáchal,

5:4b.1CO.005.004 Ve jménu Pána našeho Jezukrista sejdouce se spolu, i s mým duchem, s mocí Pána našeho Jezukrista,

5:5b.1CO.005.005 Vydali takového satanu k zahubení těla, aby duch spasen byl v den Pána Ježíše.

5:6b.1CO.005.006 Neníť dobrá chlouba vaše. Zdaliž nevíte, že maličko kvasu všecko těsto nakvašuje?

5:7b.1CO.005.007 Vyčisťtež tedy starý kvas, abyste byli nové zadělání, jakož pak jste nenakvašeni. Neboť jest Beránek náš velikonoční za nás obětován, Kristus.

5:8b.1CO.005.008 A protož hodujmež ne v kvasu starém, ani v kvasu zlosti a nešlechetnosti, ale v přesnicích upřímosti a pravdy.

5:9b.1CO.005.009 Psal jsem vám v listu, abyste se nesměšovali s smilníky.

5:10b.1CO.005.010 Ale ne všelikterak s smilníky tohoto světa, neb s lakomci, nebo s dráči, aneb s modláři, sic jinak musili byste z tohoto světa vyjíti.

5:11b.1CO.005.011 Nyní pak psal jsem vám, abyste se nesměšovali s takovými, kdyby kdo, maje jméno bratr, byl smilník, neb lakomec, neb modlář, neb zlolejce, neb opilec, neb dráč. S takovým ani nejezte.

5:12b.1CO.005.012 Nebo proč já mám i ty, kteříž jsou vně, souditi? Však ty, kteříž jsou vnitř, vy soudíte?

5:13b.1CO.005.013 Ty pak, kteříž jsou vně, Bůh soudí. Vyvrztež tedy toho zlého sami z sebe.

6

6:1b.1CO.006.001 Smí někdo z vás, maje při s druhým, souditi se před nepravými, a ne raději před svatými?

6:2b.1CO.006.002 Nevíte-liž, že svatí svět souditi budou? I poněvadž od vás souzen býti má svět, kterakž tedy nehodni jste těch nejmenších věcí rozsuzovati?

6:3b.1CO.006.003 Zdaliž nevíte, že anděly souditi budeme? Co pak tyto časné věci?

6:4b.1CO.006.004 Protož když byste měli míti soud o tyto časné věci, těmi, kteříž nejzadnější jsou v církvi, soud osaďte.

6:5b.1CO.006.005 K zahanbeníť vašemu to pravím. Tak-liž není mezi vámi moudrého ani jednoho, kterýž by mohl rozsouditi mezi bratrem a bratrem svým?

6:6b.1CO.006.006 Ale bratr s bratrem soudí se, a to před nevěřícími?

6:7b.1CO.006.007 Již tedy konečně nedostatek mezi vámi jest, že soudy máte mezi sebou. Proč raději křivdy netrpíte? Proč raději škody nebéřete?

6:8b.1CO.006.008 Nýbrž vy křivdu činíte, a k škodě přivodíte, a to bratří své.

6:9b.1CO.006.009 Zdali nevíte, že nespravedliví dědictví království Božího nedosáhnou? Nemylte se, však ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani zženštilí, ani samcoložníci,

6:10b.1CO.006.010 Ani zloději, ani lakomci, ani opilci, ani zlolejci, ani dráči, dědictví království Božího nedůjdou.

6:11b.1CO.006.011 A takoví jste někteří byli, ale obmyti jste, ale posvěceni jste, ale ospravedlněni jste ve jménu Pána Jezukrista a skrze Ducha Boha našeho.

6:12b.1CO.006.012 Všecko mi sluší, ale ne všecko prospívá; všecko mi sluší, ale jáť pod žádné té věci moc poddán nebudu.

6:13b.1CO.006.013 Pokrmové břichu náležejí, a břicho pokrmům; Bůh pak i pokrmy i břicho zkazí. Ale tělo ne smilstvu oddáno býti má, ale Pánu, a Pán tělu.

6:14b.1CO.006.014 Bůh pak i Pána Ježíše vzkřísil, i nás také vzkřísí mocí svou.

6:15b.1CO.006.015 Nevíte-liž, že těla vaše jsou údové Kristovi? Což tedy vezma údy Kristovy, učiním je údy nevěstky? Odstup to.

6:16b.1CO.006.016 Zdaliž nevíte, že kdož se připojuje k nevěstce, jedno tělo jest s ní? Nebo dí Písmo: Budou dva jedno tělo.

6:17b.1CO.006.017 Ten pak, jenž se připojuje Pánu, jeden duch jest s ním.

6:18b.1CO.006.018 Utíkejte smilstva. Všeliký hřích, kterýžkoli učinil by člověk, kromě těla jest, ale kdož smilní, ten proti svému vlastnímu tělu hřeší.

6:19b.1CO.006.019 Zdaliž nevíte, že tělo vaše jest chrám Ducha svatého, jenž přebývá v vás, kteréhož máte od Boha, a nejste sami svoji?

6:20b.1CO.006.020 Nebo koupeni jste za velikou mzdu. Oslavujtež tedy Boha tělem vaším i duchem vaším, kteréžto věci Boží jsou.

7

7:1b.1CO.007.001 O čemž jste mi pak psali, k tomuť vám toto odpovídám: Dobréť by bylo člověku ženy se nedotýkati.

7:2b.1CO.007.002 Ale pro uvarování se smilstva, jeden každý manželku svou měj a jedna každá měj muže svého.

7:3b.1CO.007.003 Muž k ženě povinnou přívětivost okazuj, a tak podobně i žena muži.

7:4b.1CO.007.004 Žena vlastního těla svého v moci nemá, ale muž; též podobně i muž těla svého vlastního v moci nemá, ale žena.

7:5b.1CO.007.005 Nezbavujte jeden druhého, leč by to bylo z společného svolení na čas, abyste se uprázdnili ku postu a k modlitbě; a potom zase k témuž se navraťte, aby vás nepokoušel satan pro nezdrželivost vaši.

7:6b.1CO.007.006 Ale toť pravím podle dopuštění, ne podle rozkazu.

7:7b.1CO.007.007 Nebo chtěl bych, aby všickni lidé tak byli jako já, ale jeden každý svůj vlastní dar od Boha má, jeden tak a jiný jinak.

7:8b.1CO.007.008 Pravím pak neženatým a vdovám: Dobré jest jim, aby tak zůstali jako i já.

7:9b.1CO.007.009 Pakliť se nemohou zdržeti, nechažť v stav manželský vstoupí; nebo lépe jest v stav manželský vstoupiti nežli páliti se.

7:10b.1CO.007.010 Vdaným pak přikazuji ne já, ale Pán, řka: Manželka od muže neodcházej.

7:11b.1CO.007.011 Pakliť by odešla, zůstaniž nevdaná, anebo smiř se s mužem svým. Tolikéž muž nepropouštěj ženy.

7:12b.1CO.007.012 Jiným pak pravím já, a ne Pán: Má-li který bratr manželku nevěřící, a ta povoluje býti s ním, nepropouštějž jí.

7:13b.1CO.007.013 A má-li která žena muže nevěřícího, a on chce býti s ní, nepropouštěj ho.

7:14b.1CO.007.014 Posvěcenť jest zajisté nevěřící muž pro ženu věřící, a žena nevěřící posvěcena jest pro muže; sic jinak děti vaši nečistí by byli, ale nyní svatí jsou.

7:15b.1CO.007.015 Pakliť nevěřící odjíti chce, nechať jde. Neníť manem bratr neb sestra v takové věci, ale ku pokoji povolal nás Bůh.

7:16b.1CO.007.016 A kterak ty víš, ženo, získáš-li muže svého? Anebo co ty víš, muži, získáš-li ženu?

7:17b.1CO.007.017 Ale jakž jednomu každému odměřil Bůh a jakž jednoho každého povolal Pán, tak choď. A takť ve všech církvech řídím.

7:18b.1CO.007.018 Obřezaný někdo povolán jest? Neuvodiž na sebe neobřezání; pakli kdo v neobřízce povolán, neobřezuj se.

7:19b.1CO.007.019 Nebo obřízka nic není, a neobřízka také nic není, ale zachovávání přikázání Božích.

7:20b.1CO.007.020 Jeden každý v povolání tom, jímž povolán jest, zůstávej.

7:21b.1CO.007.021 Služebníkem byv, povolán jsi? Nedbej na to. Pakli bys mohl býti svobodný, raději toho užívej.

7:22b.1CO.007.022 Nebo kdož jest v Pánu povolán, byv služebníkem, osvobozený jest Páně. Též podobně kdož jest povolán byv svobodný, služebník jest Kristův.

7:23b.1CO.007.023 Za mzdu koupeni jste, nebuďtež služebníci lidští.

7:24b.1CO.007.024 Jeden každý, jakž povolán jest, bratří, v tom zůstávej před Bohem.

7:25b.1CO.007.025 O pannách pak přikázání Páně nemám, ale však radu dávám, jakožto ten, jemuž z milosrdenství svého Pán dal věrným býti.

7:26b.1CO.007.026 Za toť pak mám, že jest to dobré pro nastávající potřebu, totiž že jest dobré člověku tak býti.

7:27b.1CO.007.027 Přivázán-lis k ženě, nehledej rozvázání. Jsi-li prost od ženy, nehledej ženy.

7:28b.1CO.007.028 Pakli bys ses i oženil, nezhřešils, a vdala-li by se panna, nezhřešila; ale trápení těla míti budou takoví; jáť pak vám odpouštím.

7:29b.1CO.007.029 Ale totoť vám pravím, bratří, protože čas ostatní jest ukrácený: náležíť tedy, aby i ti, kteříž mají ženy, byli, jako by jich neměli.

7:30b.1CO.007.030 A kteříž plačí, jako by neplakali, a kteříž se radují, jako by se neradovali, a kteříž kupují, jako by nevládli,

7:31b.1CO.007.031 A kteříž užívají tohoto světa, jako by neužívali. Neboť pomíjí způsob tohoto světa.

7:32b.1CO.007.032 A já bych rád chtěl, abyste vy bez pečování byli. Nebo kdo ženy nemá, pečuje o to, což jest Páně, kterak by se líbil Pánu.

7:33b.1CO.007.033 Ale kdo se oženil, pečuje o věci tohoto světa, kterak by se líbil ženě.

7:34b.1CO.007.034 Rozdílnéť jsou jistě žena a panna. Nevdaná pečuje o to, což jest Páně, aby byla svatá i tělem i duchem, ale vdaná pečuje o věci světa, kterak by se líbila muži.

7:35b.1CO.007.035 Totoť pak pravím proto, abych vám to, což jest užitečnějšího, ukázal, ne abych na vás osidlo uvrhl, ale abyste slušně a případně Pána se přídrželi bez všeliké roztržitosti.

7:36b.1CO.007.036 Pakli kdo za neslušnou věc své panně pokládá pomíjení času k vdání, a tak by se státi mělo, učiň, jakžkoli chce, nezhřeší. Nechažť ji vdá.

7:37b.1CO.007.037 Ale kdož jest se pevně ustavil v srdci svém, a není mu toho potřeba, ale v moci má vlastní vůli svou, a to uložil v srdci svém, aby choval pannu svou, dobře činí.

7:38b.1CO.007.038 A tak i ten, kdož vdává pannu svou, dobře činí, ale kdo nevdává, lépe činí.

7:39b.1CO.007.039 Žena přivázána jest k manželství zákonem dotud, dokudž její muž živ jest. Pakli by umřel muž její, svobodná jest; můž se vdáti, za kohož chce, toliko v Pánu.

7:40b.1CO.007.040 Ale blahoslavenější jest, zůstala-li by tak, podle mého soudu. Mámť pak za to, žeť i já mám Ducha Božího.

8

8:1b.1CO.008.001 O těch pak věcech, kteréž modlám obětovány bývají, víme, že všickni známost máme. A známost nadýmá, ale láska vzdělává.

8:2b.1CO.008.002 Zdá-li se pak komu, že něco umí, ještě nic nepoznal, tak jakž by měl znáti.

8:3b.1CO.008.003 Ale jestliže kdo miluje Boha, tenť jest vyučen od něho.

8:4b.1CO.008.004 A protož o pokrmích, kteříž se modlám obětují, toto dím: Víme, že modla na světě nic není a že není jiného žádného Boha nežli jeden.

8:5b.1CO.008.005 Nebo ačkoli jsou někteří, ješto slovou bohové, i na nebi i na zemi, (jakož jsou mnozí bohové a páni mnozí,)

8:6b.1CO.008.006 Ale my máme jediného Boha Otce, z něhož všecko, a my v něm, a jednoho Pána Ježíše Krista, skrze něhož všecko, i my skrze něho.

8:7b.1CO.008.007 Ale ne ve všechť jest to umění. Nebo někteří se zlým svědomím pro modlu až dosavad jako modlám obětované jedí, a svědomí jejich, jsuci mdlé, poskvrňuje se.

8:8b.1CO.008.008 Nečiníť pak nás pokrm vzácných Bohu. Nebo budeme-li jísti, nic tím lepší nebudeme, a nebudeme-li jísti, nic horší nebudeme.

8:9b.1CO.008.009 Ale vizte, ať by snad ta vaše moc nebyla k urážce mdlým.

8:10b.1CO.008.010 Nebo uzří-li kdo tebe, majícího známost, a ty sedíš při pokrmu modlám obětovaném, zdaliž svědomí toho, kterýž jest mdlý, nebude přivedeno k tomu, aby také jedl modlám obětované?

8:11b.1CO.008.011 I zahyneť bratr mdlý, (pro tvé to vědění), za kteréhož Kristus umřel.

8:12b.1CO.008.012 A tak hřešíce proti bratřím, a urážejíce svědomí jejich mdlé, proti Kristu hřešíte.

8:13b.1CO.008.013 A protož jestližeť pohoršuje pokrm bližního mého, nebudu jísti masa na věky, abych nezhoršil bratra svého.

9

9:1b.1CO.009.001 Zdaliž nejsem apoštol? Zdaliž nejsem svobodný? Zdaliž jsem Jezukrista Pána našeho neviděl? Zdaliž vy nejste práce má v Pánu?

9:2b.1CO.009.002 Bychť pak jiným nebyl apoštol, tedy vám jsem. Nebo pečet mého apoštolství vy jste v Pánu.

9:3b.1CO.009.003 Odpověd má před těmi, jenž mne soudí, ta jest:

9:4b.1CO.009.004 Zdaliž nemáme moci jísti a píti?

9:5b.1CO.009.005 Zdaliž nemáme moci sestry ženy při sobě míti, jako i jiní apoštolé, i bratří Páně, i Petr?

9:6b.1CO.009.006 Zdaliž sám já a Barnabáš nemáme moci tělesných prací zanechati?

9:7b.1CO.009.007 I kdo bojuje kdy na svůj náklad? Kdo štěpuje vinici a jejího ovoce nejí? Anebo kdo pase stádo a mléka od stáda nejí?

9:8b.1CO.009.008 Zdali podle člověka to pravím? Zdaliž i Zákon toho nepraví?

9:9b.1CO.009.009 Nebo v Zákoně Mojžíšově psáno jest: Nezavížeš úst volu mlátícímu. I zdali Bůh tak o voly pečuje?

9:10b.1CO.009.010 Čili naprosto pro nás to praví? Pro násť jistě to napsáno jest. Nebo kdo oře, v naději orati má; a kdo mlátí v naději, naděje své má účasten býti.

9:11b.1CO.009.011 Poněvadž jsme my vám duchovní věci rozsívali, tak-liž jest pak to veliká věc, jestliže bychom my vaše časné věci žali?

9:12b.1CO.009.012 Kdyžť jiní práva svého k vám užívají, proč ne raději my? Avšak neužívali jsme práva toho, ale všecko snášíme, abychom žádné překážky neučinili evangelium Kristovu.

9:13b.1CO.009.013 Zdaliž nevíte, že ti, kteříž o svatých věcech pracují, z svatých věcí jedí, a kteříž oltáři přístojí, s oltářem spolu díl mají?

9:14b.1CO.009.014 Tak jest i Pán nařídil těm, kteříž evangelium zvěstují, aby z evangelium živi byli.

9:15b.1CO.009.015 Jáť jsem však ničeho toho neužíval. Aniž jsem toho proto psal, aby se to při mně tak dálo, anoť by mi mnohem lépe bylo umříti, nežli aby kdo chválu mou vyprázdnil.

9:16b.1CO.009.016 Nebo káži-li evangelium, nemám se čím chlubiti, poněvadž jsem to povinen; ale běda by mně bylo, kdybych nekázal.

9:17b.1CO.009.017 Jestližeť pak dobrovolně to činím, mámť odplatu; pakli bezděky, úřadť jest mi svěřen.

9:18b.1CO.009.018 Jakouž tedy mám odplatu? abych evangelium káže, bez nákladů býti evangelium Kristovo uložil, proto abych zle nepožíval práva svého při evangelium.

9:19b.1CO.009.019 Svoboden zajisté jsa ode všech, všechněm sebe samého v službu jsem vydal, abych mnohé získal.

9:20b.1CO.009.020 A učiněn jsem Židům jako Žid, abych Židy získal; těm, kteříž pod Zákonem jsou, jako bych pod Zákonem byl, abych ty, kteříž pod Zákonem jsou, získal.

9:21b.1CO.009.021 Těm, kteříž jsou bez Zákona, jako bych bez Zákona byl, (a nejsa bez Zákona Bohu, ale jsa v Zákoně Kristu,) abych získal ty, jenž jsou bez Zákona.

9:22b.1CO.009.022 Učiněn jsem mdlým jako mdlý, abych mdlé získal. Všechněm všecko jsem učiněn, abych vždy některé k spasení přivedl.

9:23b.1CO.009.023 A toť činím pro evangelium, abych účastník jeho byl.

9:24b.1CO.009.024 Zdaliž nevíte, že ti, kteříž v závod běží, všickni zajisté běží, ale jeden béře základ? Tak běžte, abyste základu dosáhli.

9:25b.1CO.009.025 A všeliký, kdož bojuje, ve všem jest zdrželivý. A oni zajisté, aby porušitelnou korunu vzali, jsou zdrželiví, ale my neporušitelnou.

9:26b.1CO.009.026 Protož já tak běžím, ne jako v nejistotu, tak bojuji, ne jako vítr rozrážeje,

9:27b.1CO.009.027 Ale podmaňuji tělo své a v službu podrobuji, abych snad jiným káže, sám nebyl nešlechetný.

10

10:1b.1CO.010.001 Nechciť pak, abyste nevěděli, bratří, že otcové naši všickni pod oblakem byli, a všickni moře přešli,

10:2b.1CO.010.002 A všickni v Mojžíše pokřtěni jsou v oblace a v moři,

10:3b.1CO.010.003 A všickni týž pokrm duchovní jedli,

10:4b.1CO.010.004 A všickni týž nápoj duchovní pili. Pili zajisté z duchovní skály, kteráž za nimi šla; a ta skála byl Kristus.

10:5b.1CO.010.005 Ale ne ve mnohých z nich zalíbilo se Bohu, nebo zhynuli na poušti.

10:6b.1CO.010.006 Ty pak věci za příklad nám býti mají k tomu, abychom nebyli žádostivi zlého, jako i oni žádali.

10:7b.1CO.010.007 Protož nebuďte modláři, jako někteří z nich, jakož psáno jest: Posadil se lid, aby jedl a pil, a vstali, aby hrali.

10:8b.1CO.010.008 Aniž smilněme, jako někteří z nich smilnili, a padlo jich jeden den třimecítma tisíců.

10:9b.1CO.010.009 Ani pokoušejme Krista, jako někteří z nich pokoušeli, a od hadů zhynuli.

10:10b.1CO.010.010 Ani repcete, jako i někteří z nich reptali, a zhynuli od záhubce.

10:11b.1CO.010.011 Toto pak všecko u figuře dálo se jim, a napsáno jest k napomenutí našemu, kteříž jsme již na konci světa.

10:12b.1CO.010.012 A protož kdo se domnívá, že stojí, hlediž, aby nepadl.

10:13b.1CO.010.013 Pokušení vás nezachvátilo, než lidské. Ale věrnýť jest Bůh, kterýž nedopustí vás pokoušeti nad vaši možnost, ale způsobíť s pokušením také i vysvobození, abyste mohli snésti.

10:14b.1CO.010.014 Protož, moji milí bratří, utíkejtež modlářství.

10:15b.1CO.010.015 Jakožto opatrným mluvím. Vy suďte, co pravím.

10:16b.1CO.010.016 Kalich dobrořečení, kterémuž dobrořečíme, zdaliž není společnost krve Kristovy? A chléb, kterýž lámeme, zdaliž není společnost těla Kristova?

10:17b.1CO.010.017 Nebo jeden chléb, jedno tělo mnozí jsme; všickni zajisté z jednoho chleba jíme.

10:18b.1CO.010.018 Pohleďte na Izraele podle těla. Zdaliž ti, kteříž jedí oběti, nejsou účastníci oltáře?

10:19b.1CO.010.019 Což pak tedy dím? Že modla jest něco? Anebo že modlám obětované něco jest? Nikoli.

10:20b.1CO.010.020 Ale toto pravím, že, což obětují pohané, ďáblům obětují, a ne Bohu. Nechtělť bych pak, abyste vy byli účastníci ďáblů.

10:21b.1CO.010.021 Nebo nemůžete kalicha Páně píti a kalicha ďáblů; nemůžete účastníci býti stolu Páně a stolu ďáblů.

10:22b.1CO.010.022 Čili k hněvu popouzíme Pána? Zdali silnější jsme nežli on?

10:23b.1CO.010.023 Všecko mi sluší, ale ne všecko jest užitečné; všecko mi sluší, ale ne všecko vzdělává.

10:24b.1CO.010.024 Žádný nehledej svých věcí, ale jeden každý toho, což jest bližního.

10:25b.1CO.010.025 Všecko, což se v masných krámích prodává, jezte, nic se nevyptávajíce pro svědomí.

10:26b.1CO.010.026 Nebo Páněť jest země i plnost její.

10:27b.1CO.010.027 Pozval-liť by vás pak kdo z nevěřících k stolu, a chcete jíti, vše, cožkoli bylo by vám předloženo, jezte, nic se nevyptávajíce pro svědomí.

10:28b.1CO.010.028 Pakli by vám někdo řekl: Toto jest modlám obětované, nejezte pro toho, jenž oznámil, a pro svědomí. Páně zajisté jest země i plnost její.

10:29b.1CO.010.029 Svědomí pak pravím ne tvé, ale toho druhého. Nebo proč by měla svoboda má potupena býti od cizího svědomí?

10:30b.1CO.010.030 A poněvadž já s díků činěním požívám, proč mi se rouhají příčinou toho, z čehož já díky činím?

10:31b.1CO.010.031 Protož buďto že jíte, nebo pijete, anebo cožkoli činíte, všecko k slávě Boží čiňte.

10:32b.1CO.010.032 Bez úrazu buďte i Židům i Řekům i církvi Boží,

10:33b.1CO.010.033 Jakož i já ve všem líbím se všechněm, nehledaje v tom svého užitku, ale mnohých, aby spaseni byli.

11

11:1b.1CO.011.001 Následovníci moji buďte, jako i já Kristův.

11:2b.1CO.011.002 Chválímť pak vás, bratří, že všecky věci mé v paměti máte, a jakž jsem vydal vám ustanovení, tak je zachováváte.

11:3b.1CO.011.003 Chciť pak, abyste věděli, že všelikého muže hlava jest Kristus, a hlava ženy muž, hlava pak Kristova Bůh.

11:4b.1CO.011.004 Každý muž, modle se aneb prorokuje s přikrytou hlavou, ohyžďuje hlavu svou.

11:5b.1CO.011.005 Každá pak žena, modleci se anebo prorokujici s nepřikrytou hlavou, ohyžďuje hlavu svou; nebo jednostejná věc jest, jako by se oholila.

11:6b.1CO.011.006 Nebo nezavíjí-liť žena hlavy své, nechažť se také ostříhá. Pakli jest mrzká věc ženě oholiti se neb ostříhati, nechažť se zavíjí.

11:7b.1CO.011.007 Mužť nemá zavíjeti hlavy své, obraz a sláva Boží jsa, ale žena sláva mužova jest.

11:8b.1CO.011.008 Nebo není muž z ženy, ale žena z muže.

11:9b.1CO.011.009 Není zajisté muž stvořen pro ženu, ale žena pro muže.

11:10b.1CO.011.010 Protož máť žena míti obestření na hlavě pro anděly.

11:11b.1CO.011.011 Avšak ani muž bez ženy, ani žena bez muže, v Pánu.

11:12b.1CO.011.012 Nebo jakož žena jest z muže, tak i muž skrze ženu, všecky pak věci z Boha.

11:13b.1CO.011.013 Vy sami mezi sebou suďte, sluší-li se ženě s nepřikrytou hlavou modliti Bohu.

11:14b.1CO.011.014 Zdaliž vás i samo přirození neučí, žeť jest ohyzda muži míti dlouhé vlasy?

11:15b.1CO.011.015 Ale ženě míti dlouhé vlasy poctivé jest; nebo vlasové k zastírání dány jsou jí.

11:16b.1CO.011.016 Jestliže pak komu se vidí neustupným býti, myť takového obyčeje nemáme, ani církev Boží.

11:17b.1CO.011.017 Toto pak předkládaje, nechválím toho, že ne k lepšímu, ale k horšímu se scházíte.

11:18b.1CO.011.018 Nejprve zajisté, když se scházíte do shromáždění, slyším, že jsou roztržky mezi vámi, a poněkud tomu věřím.

11:19b.1CO.011.019 Neboť musejí i kacířstva mezi vámi býti, aby právě zbožní zjeveni byli mezi vámi.

11:20b.1CO.011.020 A tak když se scházíte vespolek, jižť to není večeři Páně jísti,

11:21b.1CO.011.021 Poněvadž jeden každý nejprv večeři svou přijímá v jedení, a tu někdo lační, a jiný se přepil.

11:22b.1CO.011.022 A což pak domů nemáte k jedení a ku pití? Čili církev Boží tupíte, a zahanbujete ty, kteříž nemají hojnosti pokrmů? Což vám dím? Chváliti budu vás? V tom jistě nechválím.

11:23b.1CO.011.023 Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb,

11:24b.1CO.011.024 A díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku.

11:25b.1CO.011.025 Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrátkoli píti budete, na mou památku.

11:26b.1CO.011.026 Nebo kolikrátž byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujte, dokavadž nepřijde.

11:27b.1CO.011.027 A protož kdokoli jedl by chléb tento a pil z kalicha Páně nehodně, vinen bude tělem a krví Páně.

11:28b.1CO.011.028 Zkusiž tedy sám sebe člověk, a tak chléb ten jez, a z toho kalicha pí.

11:29b.1CO.011.029 Nebo kdož jí a pije nehodně, odsouzení sobě jí a pije, nerozsuzuje těla Páně.

11:30b.1CO.011.030 Protož mezi vámi jsou mnozí mdlí a nemocní, a spí mnozí,

11:31b.1CO.011.031 Ješto kdybychom se sami rozsuzovali, nebyli bychom souzeni.

11:32b.1CO.011.032 Ale když býváme souzeni, ode Pána býváme poučováni, abychom s světem nebyli odsouzeni.

11:33b.1CO.011.033 A tak, bratří moji, když se scházíte k jedení, jedni na druhé čekávejte.

11:34b.1CO.011.034 Pakli kdo lační, doma jez, abyste se nescházeli k odsouzení. Jiné pak věci, když přijdu, zřídím.

12

12:1b.1CO.012.001 O duchovních pak dařích, bratří, nechci, abyste nevěděli.

12:2b.1CO.012.002 Víte, že jste byli pohané, kteříž k modlám němým, jakž jste bývali vedeni, tak jste chodili.

12:3b.1CO.012.003 Protož známoť vám činím, že žádný v Duchu Božím mluvě, nezlořečí Pánu Ježíši, a žádný nemůže říci Pán Ježíš, jediné v Duchu svatém.

12:4b.1CO.012.004 Rozdílníť pak darové jsou, ale tentýž Duch,

12:5b.1CO.012.005 A rozdílná jsou přisluhování, ale tentýž Pán,

12:6b.1CO.012.006 A rozdílné jsou moci, ale tentýž Bůh, jenžto působí všecko ve všech.

12:7b.1CO.012.007 Jednomu pak každému dáno bývá zjevení Ducha k užitku.

12:8b.1CO.012.008 Nebo někomu dána bývá skrze Ducha řeč moudrosti, jinému pak řeč umění podle téhož Ducha,

12:9b.1CO.012.009 Jinému víra v témž Duchu, jinému darové uzdravování v jednostejném Duchu,

12:10b.1CO.012.010 Někomu divů činění, jinému proroctví, jinému rozeznání duchů, jinému rozličnost jazyků, jinému vykládání jazyků.

12:11b.1CO.012.011 Ale to vše působí jeden a týž Duch, rozděluje jednomu každému obzvláštně, jakž ráčí.

12:12b.1CO.012.012 Nebo jakož tělo jedno jest a mnoho má údů, ale všickni ti jednoho těla údové, mnozí jsouce, však jedno tělo jsou: tak i Kristus.

12:13b.1CO.012.013 Skrze jednoho zajisté Ducha my všickni v jedno tělo pokřtěni jsme, buďto Židé, buďto Řekové, buďto služebníci, nebo svobodní, a všickni v jeden duch zapojeni jsme.

12:14b.1CO.012.014 Nebo tělo není jeden úd, ale mnozí.

12:15b.1CO.012.015 Dí-li noha: Poněvadž nejsem rukou, nejsem z těla, zdaliž proto není z těla?

12:16b.1CO.012.016 A dí-li ucho: Když nejsem oko, nejsem z těla, zdaliž proto není z těla?

12:17b.1CO.012.017 Jestliže všecko tělo jest oko, kde pak bude sluch? Pakli všecko tělo jest sluch, kde povonění?

12:18b.1CO.012.018 Ale zřídil Bůh údy jeden každý z nich v těle, tak jakž jest on chtěl.

12:19b.1CO.012.019 Nebo kdyby byli všickni údové jeden úd, kde by bylo tělo?

12:20b.1CO.012.020 Ale nyní mnozí údové jsou, však jedno tělo.

12:21b.1CO.012.021 A tak nemůžť oko říci ruce: Nepotřebí mi tebe, anebo opět hlava nohám: Nepotřebuji vás.

12:22b.1CO.012.022 Nýbrž mnohem více údové, kteříž se zdadí nejmdlejší v těle býti, potřební jsou.

12:23b.1CO.012.023 A kteréž máme za nejméně ctihodné údy v těle, ty větší ctí přistíráme; a nezdobní údové naši hojnější ozdobu mají,

12:24b.1CO.012.024 Ozdobní pak údové naši toho nepotřebují. Ale Bůh tak způsobil tělo, poslednějšímu dav hojnější poctu,

12:25b.1CO.012.025 Aby nebyla nesvornost v těle, ale aby údové jedni o druhé vespolek pečovali

12:26b.1CO.012.026 A protož jestliže trpí co jeden úd, spolu s ním trpí všickni údové; pakli jest v slávě jeden úd, radují se spolu s ním všickni údové.

12:27b.1CO.012.027 Vy pak jste tělo Kristovo, a údové z částky.

12:28b.1CO.012.028 A některé zajisté postavil Bůh v církvi nejprv apoštoly, druhé proroky, třetí učitele, potom moci, potom ty, kteří mají dary uzdravování, pomocníky, správce jiných, rozličnost jazyků mající.

12:29b.1CO.012.029 Zdaliž jsou všickni apoštolé? Zdali všickni proroci? Zdali všickni učitelé? Zdali všickni divy činí?

12:30b.1CO.012.030 Zdali všickni mají dary k uzdravování? Zdali všickni jazyky rozličnými mluví? Zdali všickni vykládají?

12:31b.1CO.012.031 Snažujtež se pak dojíti darů lepších, a ještěť vyšší cestu vám ukáži.

13

13:1b.1CO.013.001 Bych jazyky lidskými mluvil i andělskými, a lásky kdybych neměl, učiněn jsem jako měď zvučící anebo zvonec znějící.

13:2b.1CO.013.002 A bychť měl proroctví, a znal všecka tajemství, i všelikého umění došel, a kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, lásky pak kdybych neměl, nic nejsem.

13:3b.1CO.013.003 A kdybych vynaložil na pokrmy chudých všecken statek svůj, a bych vydal tělo své k spálení, a lásky bych jen neměl, nic mi to neprospívá.

13:4b.1CO.013.004 Láska trpělivá jest, dobrotivá jest, láska nezávidí, láska není všetečná, nenadýmá se.

13:5b.1CO.013.005 V nic neslušného se nevydává, nehledá svých věcí, nezpouzí se, neobmýšlí zlého.

13:6b.1CO.013.006 Neraduje se z nepravosti, ale spolu raduje se pravdě.

13:7b.1CO.013.007 Všecko snáší, všemu věří, všeho se naděje, všeho trpělivě čeká.

13:8b.1CO.013.008 Láska nikdy nevypadá, ačkoli proroctví přestanou, i jazykové utichnou, i učení v nic přijde.

13:9b.1CO.013.009 Z částky zajisté poznáváme a z částky prorokujeme.

13:10b.1CO.013.010 Ale jakžť by přišlo dokonalé, tehdyť to, což jest z částky, vyhlazeno bude.

13:11b.1CO.013.011 Dokudž jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, ale když jsem učiněn muž, opustil jsem dětinské věci.

13:12b.1CO.013.012 Nyní zajisté vidíme v zrcadle a skrze podobenství, ale tehdáž tváří v tvář. Nyní poznávám z částky, ale tehdy poznám, tak jakž i známostí obdařen budu.

13:13b.1CO.013.013 Nyní pak zůstává víra, naděje, láska, to tré, ale největší z nich jestiť láska.

14

14:1b.1CO.014.001 Následujtež tedy lásky, horlivě žádejte duchovních věcí, nejvíce však, abyste prorokovali.

14:2b.1CO.014.002 Nebo ten, jenž mluví cizím jazykem, ne lidem mluví, ale Bohu; nebo žádný neposlouchá, ale duchem vypravuje tajemství.

14:3b.1CO.014.003 Kdož pak prorokuje, lidem mluví vzdělání, i napomínání, i potěšení.

14:4b.1CO.014.004 Kdož mluví cizím jazykem, sám sebe vzdělává, ale kdož prorokuje, tenť církev vzdělává.

14:5b.1CO.014.005 Chtělť bych pak, abyste všickni jazyky rozličnými mluvili, ale však raději, abyste prorokovali. Nebo větší jest ten, jenž prorokuje, nežli ten, kdož jazyky cizími mluví, leč by také to, což mluví, vykládal, aby se vzdělávala církev.

14:6b.1CO.014.006 A protož, bratří, přišel-li bych k vám, jazyky cizími mluvě, což vám prospěji, nebudu-liť vám mluviti, buď v zjevení neb v umění, buď v proroctví neb v učení?

14:7b.1CO.014.007 Podobně jako i bezdušné věci, vydávající zvuk, jako píšťalka nebo harfa, kdyby rozdílného zvuku nevydávaly, kterak by vědíno bylo, co se píská, anebo na harfu hrá?

14:8b.1CO.014.008 Ano trouba vydala-li by nejistý hlas, kdož se bude strojiti k boji?

14:9b.1CO.014.009 Tak i vy, nevydali-li byste jazykem svým srozumitelných slov, kterak bude rozumíno, co se mluví? Budete jen u vítr mluviti.

14:10b.1CO.014.010 Tak mnoho, (jakž vidíme,) rozdílů hlasů jest na světě, a nic není bez hlasu.

14:11b.1CO.014.011 Protož nebudu-liť znáti moci hlasu, budu tomu, kterýž mluví, cizozemec, a ten, jenž mluví, bude mi také cizozemec.

14:12b.1CO.014.012 Tak i vy, poněvadž jste horliví milovníci duchovních věcí, toho hledejte, abyste se k vzdělání církve rozhojnili.

14:13b.1CO.014.013 A protož, kdož mluví jazykem cizím, modl se, aby mohl vykládati.

14:14b.1CO.014.014 Nebo budu-li se modliti cizím jazykem, duch můj se toliko modlí, ale mysl má bez užitku jest.

14:15b.1CO.014.015 Což tedy jest? Modliti se budu duchem, a modliti se budu i myslí; plésati budu duchem a plésati budu i myslí.

14:16b.1CO.014.016 Nebo kdybys ty dobrořečil Bohu duchem, kterakž ten, jenž prostý člověk jest, k tvému dobrořečení řekne Amen, poněvadž neví, co pravíš?

14:17b.1CO.014.017 Nebo ač ty dobře díky činíš, ale jiný se nevzdělává.

14:18b.1CO.014.018 Děkuji Bohu svému, že více nežli vy všickni jazyky cizími mluvím.

14:19b.1CO.014.019 Ale v sboru raději bych chtěl pět slov srozumitelně promluviti, abych také jiných poučil, nežli deset tisíců slov jazykem neznámým.

14:20b.1CO.014.020 Bratří, nebuďte děti v smyslu, ale zlostí buďte děti, smyslem pak buďte dospělí.

14:21b.1CO.014.021 Psáno jest v Zákoně: Že rozličnými jazyky a cizími rty budu mluviti lidu tomuto, a anižť tak mne slyšeti budou, praví Pán.

14:22b.1CO.014.022 A tak jazykové jsou za div ne těm, jenž věří, ale nevěřícím, proroctví pak ne nevěřícím, ale věřícím.

14:23b.1CO.014.023 A protož když by se sešla všecka církev spolu, a všickni by jazyky cizími mluvili, a vešli by tam i neučení neb nevěřící, zdaliž neřeknou, že blázníte?

14:24b.1CO.014.024 Ale kdyby všickni prorokovali, a všel by tam mezi ně někdo nevěřící nebo neučený, přemáhán by byl ode všech a souzen ode všech.

14:25b.1CO.014.025 A tak tajnosti srdce jeho zjeveny budou, a on padna na tvář, klaněti se bude Bohu, vyznávaje, že jistě Bůh jest mezi vámi.

14:26b.1CO.014.026 Což tedy bratří? Když se scházíte, jeden každý z vás píseň má, učení má, cizí jazyk má, zjevení má, vykládání má, všecko to budiž k vzdělání.

14:27b.1CO.014.027 Buďto že by kdo jazykem cizím mluvil, ať se to děje skrze dva neb nejvíce tři, a to jeden po druhém, a jeden ať vykládá.

14:28b.1CO.014.028 Pakli by nebylo vykladače, nechať mlčí v shromáždění, než sobě sám nechažť mluví a Bohu.

14:29b.1CO.014.029 Proroci pak dva nebo tři ať mluví, a jiní nechť rozsuzují.

14:30b.1CO.014.030 Pakliť by jinému tu přísedícímu zjeveno bylo, první mlč.

14:31b.1CO.014.031 Nebo můžete všickni, jeden po druhém, prorokovati, aby se všickni učili a všickni se potěšovali.

14:32b.1CO.014.032 Duchovéť pak proroků prorokům poddáni jsou.

14:33b.1CO.014.033 Nebo neníť Bůh původ různice, ale pokoje, jakož i ve všech shromážděních svatých učím.

14:34b.1CO.014.034 Ženy vaše v shromážděních ať mlčí, nebo nedopouští se jim mluviti, ale aby poddány byly, jakž i Zákon praví.

14:35b.1CO.014.035 Pakli se chtí čemu naučiti, doma mužů svých nechať se ptají. Nebo mrzká věc jest ženám mluviti v shromáždění.

14:36b.1CO.014.036 Zdaliž jest od vás slovo Boží pošlo? Zdali k samým vám přišlo?

14:37b.1CO.014.037 Zdá-li se sobě kdo býti prorokem nebo duchovním, nechažť pozná, co vám píši, žeť jsou přikázání Páně.

14:38b.1CO.014.038 Pakli kdo neví, nevěz.

14:39b.1CO.014.039 A takž, bratří, o to se snažte, abyste prorokovali, a jazyky cizími mluviti nezbraňujte.

14:40b.1CO.014.040 Všecko slušně a podle řádu ať se děje.

15

15:1b.1CO.015.001 Známoť vám pak činím, bratří, evangelium, kteréž jsem zvěstoval vám, kteréž jste i přijali, v němž i stojíte,

15:2b.1CO.015.002 Skrze kteréž i spasení béřete, kterak kázal jsem vám, pamatujete-li, leč byste nadarmo uvěřili.

15:3b.1CO.015.003 Vydal jsem zajisté vám nejprve to, což jsem i vzal, že Kristus umřel za hříchy naše podle Písem,

15:4b.1CO.015.004 A že jest pohřben a že vstal z mrtvých třetího dne podle Písem.

15:5b.1CO.015.005 A že vidín jest od Petra, potom od dvanácti.

15:6b.1CO.015.006 Potom vidín více než od pěti set bratří spolu, z nichžto mnozí ještě živi jsou až dosavad, a někteří již zesnuli.

15:7b.1CO.015.007 Potom vidín jest od Jakuba, potom ode všech apoštolů.

15:8b.1CO.015.008 Nejposléze pak ze všech, jakožto nedochůdčeti, ukázal se i mně.

15:9b.1CO.015.009 Nebo já jsem nejmenší z apoštolů, kterýž nejsem hoden slouti apoštol, protože jsem se protivil církvi Boží.

15:10b.1CO.015.010 Ale milostí Boží jsem to, což jsem, a milost jeho mně učiněná daremná nebyla, ale hojněji nežli oni všickni pracoval jsem, avšak ne já, ale milost Boží, kteráž se mnou jest.

15:11b.1CO.015.011 Protož i já i oni tak kážeme, a tak jste uvěřili.

15:12b.1CO.015.012 Poněvadž se pak káže o Kristu, že jest z mrtvých vstal, kterakž někteří mezi vámi praví, že by nebylo z mrtvých vstání?

15:13b.1CO.015.013 Nebo není-liť z mrtvých vstání, anižť jest Kristus z mrtvých vstal.

15:14b.1CO.015.014 A nevstal-liť jest z mrtvých Kristus, tedyť jest daremné kázaní naše, a daremnáť jest i víra vaše.

15:15b.1CO.015.015 A byli bychom nalezeni i křiví svědkové Boží; nebo vydali jsme svědectví o Bohu, že vzkřísil z mrtvých Krista. Kteréhož nevzkřísil, (totiž) jestliže mrtví z mrtvých nevstávají.

15:16b.1CO.015.016 Nebo jestližeť mrtví z mrtvých nevstávají, anižť jest Kristus vstal.

15:17b.1CO.015.017 A nevstal-liť jest z mrtvých Kristus, marná jest víra vaše, ještě jste v hříších vašich.

15:18b.1CO.015.018 A takť i ti, kteříž zesnuli v Kristu, zahynuli.

15:19b.1CO.015.019 Jestližeť pak v tomto životě toliko naději máme v Kristu, nejbídnější jsme ze všech lidí.

15:20b.1CO.015.020 Ale vstalť jest z mrtvých Kristus, prvotiny těch, jenž zesnuli.

15:21b.1CO.015.021 Nebo poněvadž skrze člověka smrt, také i skrze člověka vzkříšení z mrtvých.

15:22b.1CO.015.022 Nebo jakož v Adamovi všickni umírají, tak i skrze Krista všickni obživeni budou.

15:23b.1CO.015.023 Ale jeden každý v svém pořádku: Prvotiny Kristus, potom ti, kteříž jsou Kristovi, v příští jeho.

15:24b.1CO.015.024 Potom bude konec, když vzdá království Bohu a Otci, když vyprázdní všeliké knížatstvo, i všelikou vrchnost i moc.

15:25b.1CO.015.025 Nebo musíť to býti, aby on kraloval, dokudž nepoloží všech nepřátel pod nohy jeho.

15:26b.1CO.015.026 Nejposlednější pak nepřítel zahlazen bude smrt.

15:27b.1CO.015.027 Nebo všecky věci poddal pod nohy jeho. Když pak praví, že všecky věci poddány jsou jemu, zjevnéť jest, že kromě toho, kterýž jemu poddal všecko.

15:28b.1CO.015.028 A když poddáno jemu bude všecko, tedy i on Syn poddá se tomu, kterýž jemu poddati má všecko, aby byl Bůh všecko ve všech.

15:29b.1CO.015.029 Sic jinak co činí ti, kteříž se křtí za mrtvé? Nevstávají-liť mrtví z mrtvých, i proč se křtí za mrtvé?

15:30b.1CO.015.030 Proč i my nebezpečenství trpíme každé hodiny?

15:31b.1CO.015.031 Na každý den umírám, skrze slávu naši, kterouž mám v Kristu Ježíši Pánu našem.

15:32b.1CO.015.032 Jestližeť jsem obyčejem jiných lidí bojoval s šelmami v Efezu, co mi to prospěje, nevstanou-liť mrtví? Tedy jezme a pijme, nebo zítra zemřeme.

15:33b.1CO.015.033 Nedejte se svoditi. Porušujíť dobré obyčeje zlá rozmlouvání.

15:34b.1CO.015.034 Prociťte k konání spravedlnosti, a nehřešte. Nebo někteří ještě neznají Boha; k zahanbení vašemu toto mluvím.

15:35b.1CO.015.035 Ale řekne někdo: Kterakž pak vstanou mrtví? A v jakém těle přijdou?

15:36b.1CO.015.036 Ó nemoudrý, však to, což rozsíváš, nebývá obživeno, leč umře.

15:37b.1CO.015.037 A což rozsíváš, ne to tělo, kteréž potom zroste, rozsíváš, ale holé zrno, jaké se trefí, pšenice nebo kteréžkoli jiné.

15:38b.1CO.015.038 Bůh pak dává jemu tělo, jakž ráčí, a jednomu každému z těch semen jeho vlastní tělo.

15:39b.1CO.015.039 Ne každé tělo jest jednostejné tělo, ale jiné zajisté tělo lidské, jiné tělo hovadí, jiné pak rybí, a jiné ptačí.

15:40b.1CO.015.040 A jsou těla nebeská, a jsou těla zemská, ale jináť jest sláva nebeských, a jiná zemských,

15:41b.1CO.015.041 Jiná sláva slunce, a jiná měsíce, a jiná sláva hvězd; nebo hvězda od hvězdy dělí se v slávě.

15:42b.1CO.015.042 Tak i vzkříšení z mrtvých. Rozsívá se tělo porušitelné, vstane neporušitelné;

15:43b.1CO.015.043 Rozsívá se nesličné, vstane slavné; rozsívá se nemocné, vstane mocné;

15:44b.1CO.015.044 Rozsívá se tělo tělesné, vstane tělo duchovní. Jest tělo tělesné, jest také i duchovní tělo.

15:45b.1CO.015.045 Takť i psáno jest: Učiněn jest první člověk Adam v duši živou, ale poslední Adam v ducha obživujícího.

15:46b.1CO.015.046 Však ne nejprve duchovní, ale tělesné, potom pak duchovní.

15:47b.1CO.015.047 První člověk byl z země zemský, druhý člověk jest sám Pán s nebe.

15:48b.1CO.015.048 Jakýž jest ten zemský, takoví jsou i zemští, a jakýž ten nebeský, takovíž budou také i nebeští.

15:49b.1CO.015.049 A jakož jsme nesli obraz zemského, takť poneseme obraz i nebeského.

15:50b.1CO.015.050 Totoť pak pravím, bratří: Že tělo a krev království Božího dědictví nedosáhnou, aniž porušitelnost neporušitelnosti dědičně obdrží.

15:51b.1CO.015.051 Aj, tajemství vám pravím: Ne všickni zajisté zesneme, ale všickni proměněni budeme, hned pojednou, v okamžení, k zatroubení poslednímu.

15:52b.1CO.015.052 Neboť zatroubí, a mrtví vstanou neporušitelní, a my proměněni budeme.

15:53b.1CO.015.053 Musí zajisté toto porušitelné tělo obléci neporušitelnost, a smrtelné toto obléci nesmrtelnost.

15:54b.1CO.015.054 A když porušitelné toto tělo obleče neporušitelnost, a smrtelné toto obleče nesmrtelnost, tehdy se naplní řeč, kteráž napsána jest: Pohlcena jest smrt v vítězství.

15:55b.1CO.015.055 Kde jest, ó smrti, osten tvůj? Kde jest, ó peklo, vítězství tvé?

15:56b.1CO.015.056 Osten pak smrti jestiť hřích, a moc hřícha jest Zákon.

15:57b.1CO.015.057 Ale Bohu díka, kterýž dal nám vítězství skrze Pána našeho Jezukrista.

15:58b.1CO.015.058 Protož, bratří moji milí, stálí buďte a nepohnutelní, rozhojňujíce se v díle Páně vždycky, vědouce, že práce vaše není daremná v Pánu.

16

16:1b.1CO.016.001 O sbírce pak na svaté, jakž jsem nařídil v církvích Galatských, tak i vy čiňte.

16:2b.1CO.016.002 V každou neděli jeden každý z vás sám u sebe slož, schovaje podle možnosti, aby ne teprv, když k vám přijdu, sbírky se dály.

16:3b.1CO.016.003 Když pak přijdu, kterékoli osoby schválíte skrze listy, tyť pošli, aby donesli tuto milost vaši do Jeruzaléma.

16:4b.1CO.016.004 Pakliť by bylo potřebí, abych i já šel, půjdouť se mnou.

16:5b.1CO.016.005 Přijduť pak k vám, když Macedonií projdu; (nebo Macedonií míním projíti.)

16:6b.1CO.016.006 Ale u vásť snad poostanu, aneb i přes zimu pobudu, abyste vy mne doprovodili, kamž bych koli šel.

16:7b.1CO.016.007 Nechci zajisté s vámi se nyní toliko na zastavení shledati, ale naději se, že za nějaký čas pobudu u vás, bude-li Pán chtíti.

16:8b.1CO.016.008 Zůstanuť pak v Efezu až do letnic.

16:9b.1CO.016.009 Nebo otevříny jsou mi tu veliké a mocné dveře, a protivníku mnoho.

16:10b.1CO.016.010 Přišel-liť by pak k vám Timoteus, hleďtež, aby bezpečně byl u vás; neboť dílo Boží dělá jako i já.

16:11b.1CO.016.011 Protož nechť jím žádný nepohrdá, ale vyprovoďte jej v pokoji, ať přijde ke mně; neboť na něj čekám s bratřími.

16:12b.1CO.016.012 O Apollovi pak bratru oznamuji vám, že jsem ho velmi prosil, aby šel k vám s bratřími. Ale nikoli nebyla vůle jeho, aby nyní přišel, než přijdeť, když bude míti čas příhodný.

16:13b.1CO.016.013 Bděte, stůjte u víře, zmužile sobě čiňte a buďtež silní.

16:14b.1CO.016.014 Všecky věci vaše ať se dějí v lásce.

16:15b.1CO.016.015 Prosímť vás pak, bratří, znáte čeled Štěpánovu, že jsou oni prvotiny Achaie, a že jsou se v službu svatým vydali,

16:16b.1CO.016.016 Abyste i vy poddáni byli takovým, i všelikému pomáhajícímu a pracujícímu.

16:17b.1CO.016.017 Těšímť se pak z příchodu Štěpána a Fortunáta a Achaika; nebo nedostatek pro vaši nepřítomnost oni doplnili.

16:18b.1CO.016.018 Potěšili zajisté mého ducha i vašeho. Protož znejtež takové.

16:19b.1CO.016.019 Pozdravujíť vás sborové, kteříž jsou v Azii. Pozdravujíť vás v Pánu velice Akvila a Priscilla, s církví tou, kteráž jest v domu jejich.

16:20b.1CO.016.020 Pozdravují vás všickni bratří. Pozdravte sebe vespolek v políbení svatém.

16:21b.1CO.016.021 Pozdravení vlastní rukou Pavlovou.

16:22b.1CO.016.022 Jestliže kdo nemiluje Pána Jezukrista, budiž proklatý: Maran atha.

16:23b.1CO.016.023 Milost Pána Jezukrista budiž s vámi.

16:24b.1CO.016.024 I láska má v Kristu Ježíši se všemi vámi. Amen.