Song of Solomon (Czech)

1

1:1b.SON.001.001 Píseň nejpřednější z písní Šalomounových.

1:2b.SON.001.002 Ó by mne políbil políbením úst svých; nebo lepší jsou milosti tvé nežli víno.

1:3b.SON.001.003 Pro vůni masti tvé jsou výborné, mast rozlitá jméno tvé; protož tě mladice milují.

1:4b.SON.001.004 Táhniž mne, a poběhnem za tebou. Uvedltě mne král do pokojů svých, plésati a veseliti se v tobě budeme, a vychvalovati milosti tvé více než víno; upřímí milují tě.

1:5b.SON.001.005 Jsemť černá, ale milostná, ó dcery Jeruzalémské, tak jako stanové Cedarští, jako opony Šalomounovy.

1:6b.SON.001.006 Nehleďte na mne, žeť jsem snědá, nebo jsem obhořela od slunce. Synové matky mé rozpálivše se proti mně, postavili mne, abych ostříhala vinic, a vinice své nehlídala jsem.

1:7b.SON.001.007 Oznam mi ty, kteréhož miluje duše má, kde paseš? Kde dáváš odpočinutí o poledni? Nebo proč mám býti tak jako poběhlá při stádích tovaryšů tvých?

1:8b.SON.001.008 Jestliže nevíš, ó nejkrašší mezi ženami, vyjdi po šlepějích ovcí, a pas kozlátka svá podlé obydlí pastýřů.

1:9b.SON.001.009 Jízdě v vozích Faraonových připodobňuji tě, ó milostnice má.

1:10b.SON.001.010 Líce tvá okrášlena jsou ozdobami, a hrdlo tvé halžemi.

1:11b.SON.001.011 Ozdob zlatých naděláme tobě s proměnami stříbrnými.

1:12b.SON.001.012 Dotud, dokudž král stolí, nardus můj vydává vůni svou.

1:13b.SON.001.013 Svazček mirry jest mi milý můj, na prsech mých odpočívaje.

1:14b.SON.001.014 Milý můj jest mi hrozen cyprový na vinicích v Engadi.

1:15b.SON.001.015 Aj, jak jsi ty krásná, přítelkyně má, aj, jak jsi krásná! Oči tvé jako holubičí.

1:16b.SON.001.016 Aj, jak jsi ty krásný, milý můj, jak utěšený! I to lůže naše zelená se.

1:17b.SON.001.017 Trámové domů našich jsou z cedrů, a pavlače naše z boroví.

2

2:1b.SON.002.001 Já jsem růže Sáronská, a lilium při dolinách.

2:2b.SON.002.002 Jako lilium mezi trním, tak přítelkyně má mezi pannami.

2:3b.SON.002.003 Jako jabloň mezi dřívím lesním, tak milý můj mezi mládenci. V stínu jeho žádostiva jsem byla seděti, a sedímť; nebo ovoce jeho sladké jest ústům mým.

2:4b.SON.002.004 Uvedl mne na hody, maje za korouhev lásku ke mně.

2:5b.SON.002.005 Očerstvětež mne těmi flašemi, posilňte mne těmi jablky, nebo umdlévám milostí,

2:6b.SON.002.006 Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne.

2:7b.SON.002.007 Zavazujiť vás přísahou, dcery Jeruzalémské, skrze srny a laně polní, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by nechtěl.

2:8b.SON.002.008 Hlas milého mého, aj, onť se béře, skáče po těch horách, poskakuje na těch pahrbcích.

2:9b.SON.002.009 Podobný jest milý můj srně aneb mladému jelenu; aj, on stojí za stěnou naší, vyhlédá z oken, patří skrze mříži.

2:10b.SON.002.010 Ozval se milý můj, a řekl mi: Vstaň, přítelkyně má, krásná má, a poď.

2:11b.SON.002.011 Nebo aj, zima pominula, prška přestala a odešla.

2:12b.SON.002.012 Kvítíčko se ukazuje po zemi, čas prozpěvování přišel, a hlas hrdličky slyší se v krajině naší.

2:13b.SON.002.013 Fík vypustil holičky své, a réví rozkvetlé vydalo vůni. Vstaniž, přítelkyně má, krásná má, a poď.

2:14b.SON.002.014 Holubičko má, v rozsedlinách skalních, v skrýši příkré, ukaž mi oblíčej svůj, nechať slyším hlas tvůj; nebo hlas tvůj libý jest, a oblíčej tvůj žádostivý.

2:15b.SON.002.015 Zlapejte nám lišky, lišky maličké, ješto škodu dělají na vinicích, poněvadž vinice naše kvete.

2:16b.SON.002.016 Milý můj jest můj, a já jeho, jenž pase mezi lilium.

2:17b.SON.002.017 Ažby zavítal ten den, a utekli by stínové ti, navratiž se, připodobni se, milý můj, srně neb mladému jelenu na horách Beter.

3

3:1b.SON.003.001 Na ložci svém v noci hledala jsem toho, kteréhož miluje duše má. Hledala jsem ho, ale nenašla jsem ho.

3:2b.SON.003.002 Již tedy vstanu, a zchodím město; po ryncích i po ulicech hledati budu toho, kteréhož miluje duše má. Hledala jsem ho, ale nenašla jsem ho.

3:3b.SON.003.003 Našli mne ponocní, kteříž chodí po městě. Viděli-liž jste toho, kteréhož miluje duše má?

3:4b.SON.003.004 A jakž jsem jich jen pominula, takž jsem našla toho, kteréhož miluje duše má. Chopila jsem ho, aniž ho pustím, až ho uvedu do domu matky své, a do pokojíka rodičky své.

3:5b.SON.003.005 Přísahou vás zavazuji, dcery Jeruzalémské, skrze srny a laně polní, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by sám nechtěl.

3:6b.SON.003.006 Která jest to, jenž vstupuje z pouště jako sloupové dymu, okouřena jsuc mirrou a kadidlem, dražším nad všelijaký prach apatekářský?

3:7b.SON.003.007 Aj, lože Šalomounovo, okolo něhož šedesáte udatných z nejsilnějších Izraelských,

3:8b.SON.003.008 Vše vládnoucích mečem, vycvičených v boji, z nichž jeden každý má svůj meč při boku svém z příčiny strachu nočního.

3:9b.SON.003.009 Schranu vystavěl sobě král Šalomoun z dříví Libánského,

3:10b.SON.003.010 Při níž udělal sloupy stříbrné, dno zlaté a ponebí šarlatové, vnitřek pak jeho postlaný milostí dcer Jeruzalémských.

3:11b.SON.003.011 Vyjděte a pohleďte, dcery Sionské, na krále Šalomouna v koruně, kterouž ho korunovala matka jeho v den oddávání jeho a v den veselí srdce jeho.

4

4:1b.SON.004.001 Aj, jak jsi ty krásná, přítelkyně má, aj, jak jsi krásná! Oči tvé jako holubičí mezi kadeři tvými, vlasy tvé jako stáda koz, kteréž vídati na hoře Galád.

4:2b.SON.004.002 Zubové tvoji podobní stádu ovcí jednostejných, když vycházejí z kupadla, z nichž každá mívá po dvém, a mezi nimiž není žádné neplodné.

4:3b.SON.004.003 Jako provázek z hedbáví červeného dvakrát barveného rtové tvoji, a řeč tvá ozdobná; jako kus jablka zrnatého židoviny tvé mezi kadeři tvými.

4:4b.SON.004.004 Hrdlo tvé jest jako věže Davidova, vystavená k chování zbroje, v níž na tisíce pavéz visí, vše štítů mužů udatných.

4:5b.SON.004.005 Oba tvé prsy jako dvé telátek bliženců srních, jenž se pasou v kvítí.

4:6b.SON.004.006 Ažby zavítal ten den, a utekli by stínové, poodejdu k hoře mirrové a pahrbku kadidlovému.

4:7b.SON.004.007 Všecka jsi krásná, přítelkyně má, a není na tobě poškvrny.

4:8b.SON.004.008 Se mnou z Libánu, ó choti má, se mnou z Libánu půjdeš, a pohledíš s vrchu hory Amana, s vrchu Senir a Hermon, z peleší lvových a s hor pardových.

4:9b.SON.004.009 Jala jsi srdce mé, sestro má choti, jala jsi srdce mé jedním okem svým, a jedinou točenicí hrdla svého.

4:10b.SON.004.010 Jak utěšené jsou milosti tvé, sestro má choti! Jak vzácnější jsou milosti tvé než víno, a vůně mastí tvých nade všecky vonné věci.

4:11b.SON.004.011 Strdí tekou rtové tvoji, ó choti, med a mléko pod jazykem tvým, a vůně roucha tvého jako vůně Libánu.

4:12b.SON.004.012 Zahrada zamčená jsi, sestro má choti, vrchoviště zamčené, studnice zapečetěná.

4:13b.SON.004.013 Výstřelkové tvoji jsou zahrada stromů jablek zrnatých s ovocem rozkošným cypru a nardu,

4:14b.SON.004.014 Nardu s šafránem, prustvorce s skořicí, a s každým stromovím kadidlo vydávajícím, mirry a aloes, i s všelijakými zvláštními věcmi vonnými.

4:15b.SON.004.015 Ó ty sám vrchoviště zahradní, studnice vod živých, a tekoucích z Libánu.

4:16b.SON.004.016 Věj, větříčku půlnoční, a přiď, větříčku polední, prověj zahradu mou, ať tekou vonné věci její, a ať příjde milý můj do zahrady své, a jí rozkošné ovoce své.

5

5:1b.SON.005.001 Přišelť jsem do zahrady své, sestro má choti, sbírám mirru svou i vonné věci své, jím plást svůj i med svůj, pijí víno své a mléko své. Jezte, přátelé, píte a hojně se napíte, moji milí.

5:2b.SON.005.002 Spávámť, a však srdce mé bdí. Hlas milého mého, tlukoucího: Otevři mi, sestro má, přítelkyně má, holubičko má, upřímá má; nebo hlava má plná jest rosy, a kadeře mé krůpějí nočních.

5:3b.SON.005.003 Svlékla jsem sukni svou, kterakž ji obleku? Umyla jsem nohy své, což je mám káleti?

5:4b.SON.005.004 Milý můj sáhl rukou svou skrze dvéře, a vnitřnosti mé pohnuly se ve mně.

5:5b.SON.005.005 I vstala jsem, abych otevřela milému svému, a aj, z rukou mých kapala mirra, i z prstů mých, mirra tekutá na rukovětech závory.

5:6b.SON.005.006 Otevřelať jsem byla milému svému, ale milý můj již byl ušel, a pominul. Duše má byla vyšla, když on promluvil. Hledala jsem ho, ale nenašla jsem ho; volala jsem ho, ale neozval se mi.

5:7b.SON.005.007 Nalezše mne strážní, kteříž chodí po městě, zbili mne, ranili mne, vzali i rouchu mou se mne strážní zdí městských.

5:8b.SON.005.008 Zavazuji vás přísahou dcery Jeruzalémské, jestliže byste našly milého mého, co jemu povíte? Že jsem nemocná milostí.

5:9b.SON.005.009 Což má milý tvůj mimo jiné milé, ó nejkrásnější z žen? Co má milý tvůj nad jiné milé, že nás tak přísahou zavazuješ?

5:10b.SON.005.010 Milý můj jest bílý a červený, znamenitější nežli deset tisíců jiných.

5:11b.SON.005.011 Hlava jeho jako ryzí zlato, vlasy jeho kadeřavé, černé jako havran.

5:12b.SON.005.012 Oči jeho jako holubic nad stoky vod, jako v mléce umyté, stojící v slušnosti.

5:13b.SON.005.013 Líce jeho jako záhonkové vonných věcí, jako květové vonných věcí; rtové jeho jako lilium prýštící mirru tekutou.

5:14b.SON.005.014 Ruce jeho prstenové zlatí, vysazení kamením drahým jako postavcem modrým; břicho jeho stkvělost slonové kosti zafiry obložené.

5:15b.SON.005.015 Hnátové jeho sloupové mramoroví, na podstavcích zlata nejčistšího založení; oblíčej jeho jako Libán, výborný jako cedrové.

5:16b.SON.005.016 a jeho přesladká, a všecken jest přežádostivý. Takovýť jest milý můj, takový jest přítel můj, ó dcery Jeruzalémské. [ (Song of Solomon 5:17) Kamže odšel milý tvůj, ó nejkrásnější z žen? Kam se obrátil milý tvůj? A hledati ho budeme s tebou. ]

6

6:1b.SON.006.001 Milý můj sstoupil do zahrady své, k záhonkům věci vonných, aby pásl v zahradách, a aby zbíral lilium.

6:2b.SON.006.002 Já jsem milého mého, a milý můj jest můj, kterýž pase mezi lilium.

6:3b.SON.006.003 Krásná jsi, přítelkyně má, jako Tersa, pěkná jako Jeruzalém, hrozná jako vojsko s praporci.

6:4b.SON.006.004 Odvrať oči své od patření na mne, nebo ony mne posilují. Vlasy tvé jsou jako stáda koz, kteréž vídati v Galád.

6:5b.SON.006.005 Zubové tvoji jsou podobní stádu ovcí, když vycházejí z kupadla, z nichž každá mívá po dvém, a mezi nimiž není žádné neplodné.

6:6b.SON.006.006 Jako kus jablka zrnatého židoviny tvé mezi kadeři tvými.

6:7b.SON.006.007 Šedesáte jest královen, a osmdesáte ženin, a mladic bez počtu;

6:8b.SON.006.008 Jediná jest však má holubice, má upřímá, jedinká při matce své, nepoškvrněná při své rodičce. Spatřivše ji dcery, blahoslavily ji, královny a ženiny chválily ji, řkouce:

6:9b.SON.006.009 Která jest to, kterouž viděti jako dennici, krásná jako měsíc, čistá jako slunce, hrozná jako vojsko s praporci?

6:10b.SON.006.010 Do zahrady vypravené sstoupila jsem, abych spatřila ovoce údolí, abych viděla, kvete-li vinný kmen, a pučí-li se jabloně zrnaté.

6:11b.SON.006.011 Nezvěděla jsem, a žádost má ponukla mne na vůz přednějších z lidu mého.

6:12b.SON.006.012 Navrať se, navrať, ó Sulamitská, navrať se, navrať, ať na tě patříme. Co uzříte na Sulamitské? Jako zástup vojenský.

6:13b.SON.006.013

7

7:1b.SON.007.001 Jak jsou krásné nohy tvé v střevících, dcero knížecí! Okolek bedr tvých jako zápony, dílo ruku výborného řemeslníka.

7:2b.SON.007.002 Pupek tvůj koflík okrouhlý, ne bez nápoje; břicho tvé jako stoh pšenice obrostlý kvítím.

7:3b.SON.007.003 Oba tvé prsy jako dvé telátek bliženců srních.

7:4b.SON.007.004 Hrdlo tvé jako věže z kostí slonových, oči tvé rybníci v Ezebon podlé brány Batrabbim, nos tvůj věže Libánská patřící k Damašku.

7:5b.SON.007.005 Hlava tvá na tobě jako Karmel, a vlasy hlavy tvé jako šarlat; i král přivázán by byl na pavlačích.

7:6b.SON.007.006 Jak jsi ty krásná, a jak utěšená, ó milosti přerozkošná!

7:7b.SON.007.007 Ta postava tvá podobna jest palmě, a prsy tvé hroznům.

7:8b.SON.007.008 Řekl jsem: Vstoupím na palmu, dosáhnu vrchů jejích. Nechažť tedy jsou prsy tvé jako hroznové vinného kmene, a vůně chřípí tvých jako jablek vonných.

7:9b.SON.007.009 Ústa tvá jako víno výborné, milá pro upřímnost, působící, aby i těch, jenž spí, rtové mluvili.

7:10b.SON.007.010 Já jsem milého svého, a ke mně jest žádost jeho.

7:11b.SON.007.011 Poď, milý můj, vyjděme na pole, přenocujme ve vsech.

7:12b.SON.007.012 Ráno přivstaneme, na vinice pohledíme, kvete-li vinný kmen, již-li se ukázal začátek hroznů, kvetou-li jablka zrnatá, a tuť dám tobě milosti své.

7:13b.SON.007.013 Pěkná jablečka vydala vůni, a na dveřech našich všecky rozkoše nové i staré, milý můj, zachovala jsem tobě.

8

8:1b.SON.008.001 Ó bys byl jako bratr můj požívající prsí matky mé, abych tě naleznuc vně, políbila, a nebyla zahanbena.

8:2b.SON.008.002 Vedla bych tě, a uvedla do domu matky své, a tu bys mne vyučoval; a jáť bych dala píti vína strojeného, a mstu z jablek zrnatých.

8:3b.SON.008.003 Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne.

8:4b.SON.008.004 Přísahou vás zavazuji, dcery Jeruzalémské, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by sám nechtěl.

8:5b.SON.008.005 Která jest to, jenž vstupuje z pouště, zpolehši na milého svého? Pod jabloní vzbudila jsem tě; tuť tebe počala matka tvá, tuť tě počala rodička tvá.

8:6b.SON.008.006 Položiž mne jako pečet na srdce své, jako pečetní prsten na ruku svou. Nebo silné jest jako smrt milování, tvrdá jako hrob horlivost; uhlí její uhlí řeřavé, plamen nejprudší.

8:7b.SON.008.007 Vody mnohé nemohly by uhasiti tohoto milování, aniž ho řeky zatopí. Kdyby někdo dáti chtěl všecken statek domu svého za takovou milost, se vším tím pohrdnut by byl.

8:8b.SON.008.008 Sestru máme maličkou, kteráž ještě nemá prsí. Co učiníme s sestrou svou v den, v kterýž bude řeč o ní?

8:9b.SON.008.009 Jestliže jest zed, vzděláme na ní palác stříbrný; pakli jest dveřmi, obložíme je dskami cedrovými.

8:10b.SON.008.010 Já jsem zed, a prsy mé jako věže; takž jsem byla před očima jeho, jako nacházející pokoj.

8:11b.SON.008.011 Vinici měl Šalomoun v Balhamon, kteroužto pronajal strážným, aby jeden každý přinášel za ovoce její tisíc stříbrných.

8:12b.SON.008.012 Ale vinice má, kterouž mám, přede mnou jest. Mějž sobě ten tisíc, ó Šalomoune, a dvě stě ti, kteříž ostříhají ovoce jejího.

8:13b.SON.008.013 Ó ty, kteráž bydlíš v zahradách, přáteléť pozorují hlasu tvého, ohlašujž mi se.

8:14b.SON.008.014 Pospěš, milý můj, a připodobni se k srně nebo mladému jelenu, na horách vonných věcí.