Proverbs (Czech)

1

1:1b.PRO.001.001 Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského,

1:2b.PRO.001.002 Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti,

1:3b.PRO.001.003 K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest,

1:4b.PRO.001.004 Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost.

1:5b.PRO.001.005 Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější,

1:6b.PRO.001.006 K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich.

1:7b.PRO.001.007 Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.

1:8b.PRO.001.008 Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.

1:9b.PRO.001.009 Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému.

1:10b.PRO.001.010 Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj.

1:11b.PRO.001.011 Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se;

1:12b.PRO.001.012 Sehltíme je jako hrob za živa, a v cele jako ty, jenž sstupují do jámy;

1:13b.PRO.001.013 Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží;

1:14b.PRO.001.014 Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni:

1:15b.PRO.001.015 Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich;

1:16b.PRO.001.016 Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve.

1:17b.PRO.001.017 Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva,

1:18b.PRO.001.018 Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým.

1:19b.PRO.001.019 Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.

1:20b.PRO.001.020 Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.

1:21b.PRO.001.021 V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:

1:22b.PRO.001.022 Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?

1:23b.PRO.001.023 Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.

1:24b.PRO.001.024 Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,

1:25b.PRO.001.025 Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:

1:26b.PRO.001.026 Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,

1:27b.PRO.001.027 Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.

1:28b.PRO.001.028 Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne.

1:29b.PRO.001.029 Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili,

1:30b.PRO.001.030 Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým.

1:31b.PRO.001.031 Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou.

1:32b.PRO.001.032 Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je.

1:33b.PRO.001.033 Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.

2

2:1b.PRO.002.001 Synu můj, přijmeš-li slova má, a přikázaní má schováš-li u sebe;

2:2b.PRO.002.002 Nastavíš-li moudrosti ucha svého, a nakloníš-li srdce svého k opatrnosti;

2:3b.PRO.002.003 Ovšem, jestliže na rozumnost zavoláš, a na opatrnost zvoláš-li;

2:4b.PRO.002.004 Budeš-li jí hledati jako stříbra, a jako pokladů pilně vyhledávati jí:

2:5b.PRO.002.005 Tehdy porozumíš bázni Hospodinově, a známosti Boží nabudeš;

2:6b.PRO.002.006 Nebo Hospodin dává moudrost, z úst jeho umění a opatrnost.

2:7b.PRO.002.007 Chová upřímým dlouhověkosti, pavézou jest chodícím v sprostnosti,

2:8b.PRO.002.008 Ostříhaje stezek soudu; on cesty svatých svých ostříhá.

2:9b.PRO.002.009 Tehdy porozumíš spravedlnosti a soudu, a upřímosti i všeliké cestě dobré,

2:10b.PRO.002.010 Když vejde moudrost v srdce tvé, a umění duši tvé se zalíbí.

2:11b.PRO.002.011 Prozřetelnost ostříhati bude tebe, a opatrnost zachová tě,

2:12b.PRO.002.012 Vysvobozujíc tě od cesty zlé, a od lidí mluvících věci převrácené,

2:13b.PRO.002.013 Kteříž opouštějí stezky přímé, aby chodili po cestách tmavých,

2:14b.PRO.002.014 Kteříž se veselí ze zlého činění, plésají v převrácenostech nejhorších,

2:15b.PRO.002.015 Jejichž stezky křivolaké jsou, anobrž zmotaní jsou na cestách svých;

2:16b.PRO.002.016 Vysvobozujíc tě i od ženy postranní, od cizí, kteráž řečmi svými lahodí,

2:17b.PRO.002.017 Kteráž opouští vůdce mladosti své, a na smlouvu Boha svého se zapomíná;

2:18b.PRO.002.018 K smrti se zajisté nachyluje dům její, a k mrtvým stezky její;

2:19b.PRO.002.019 Kteřížkoli vcházejí k ní, nenavracují se zase, aniž trefují na cestu života;

2:20b.PRO.002.020 Abys chodil po cestě dobrých, a stezek spravedlivých abys ostříhal.

2:21b.PRO.002.021 Nebo upřímí bydliti budou v zemi, a pobožní zůstanou v ní;

2:22b.PRO.002.022 Bezbožní pak z země vyťati budou, a přestupníci vykořeněni budou z ní.

3

3:1b.PRO.003.001 Synu můj, na učení mé nezapomínej, ale přikázaní mých nechať ostříhá srdce tvé.

3:2b.PRO.003.002 Dlouhosti zajisté dnů, i let života i pokoje přidadí tobě.

3:3b.PRO.003.003 Milosrdenství a pravda nechť neopouštějí tě, přivaž je k hrdlu svému, napiš je na tabuli srdce svého,

3:4b.PRO.003.004 A nalezneš milost a prospěch výborný před Bohem i lidmi.

3:5b.PRO.003.005 Doufej v Hospodina celým srdcem svým, na rozumnost pak svou nezpoléhej.

3:6b.PRO.003.006 Na všech cestách svých snažuj se jej poznávati, a onť spravovati bude stezky tvé.

3:7b.PRO.003.007 Nebývej moudrý sám u sebe; boj se Hospodina, a odstup od zlého.

3:8b.PRO.003.008 Toť bude zdraví životu tvému, a rozvlažení kostem tvým.

3:9b.PRO.003.009 Cti Hospodina z statku svého, a z nejpřednějších věcí všech úrod svých,

3:10b.PRO.003.010 A naplněny budou stodoly tvé hojností, a presové tvoji mstem oplývati budou.

3:11b.PRO.003.011 Kázně Hospodinovy, synu můj, nezamítej, aniž sobě oškliv domlouvání jeho.

3:12b.PRO.003.012 Nebo kohož miluje Hospodin, tresce, a to jako otec syna, jejž libuje.

3:13b.PRO.003.013 Blahoslavený člověk nalézající moudrost, a člověk vynášející opatrnost.

3:14b.PRO.003.014 Lépeť jest zajisté těžeti jí, nežli těžeti stříbrem, anobrž nad výborné zlato užitek její.

3:15b.PRO.003.015 Dražší jest než drahé kamení, a všecky nejžádostivější věci tvé nevrovnají se jí.

3:16b.PRO.003.016 Dlouhost dnů v pravici její, a v levici její bohatství a sláva.

3:17b.PRO.003.017 Cesty její cesty utěšené, a všecky stezky její pokojné.

3:18b.PRO.003.018 Stromem života jest těm, kteříž jí dosahují, a kteříž ji mají, blahoslavení jsou.

3:19b.PRO.003.019 Hospodin moudrostí založil zemi, utvrdil nebesa opatrností.

3:20b.PRO.003.020 Uměním jeho propasti protrhují se, a oblakové vydávají rosu.

3:21b.PRO.003.021 Synu můj, nechť neodcházejí ty věci od očí tvých, ostříhej zdravého naučení a prozřetelnosti.

3:22b.PRO.003.022 I budeť to životem duši tvé, a ozdobou hrdlu tvému.

3:23b.PRO.003.023 Tehdy choditi budeš bezpečně cestou svou, a v nohu svou neurazíš se.

3:24b.PRO.003.024 Když lehneš, nebudeš se strašiti, ale odpočívati budeš, a bude libý sen tvůj.

3:25b.PRO.003.025 Nelekneš se strachu náhlého, ani zpuštění bezbožníků, když přijde.

3:26b.PRO.003.026 Nebo Hospodin bude doufání tvé, a ostříhati bude nohy tvé, abys nebyl lapen.

3:27b.PRO.003.027 Nezadržuj dobrodiní potřebujícím, když s to býti můžeš, abys je činil.

3:28b.PRO.003.028 Neříkej bližnímu svému: Odejdi, potom navrať se, a zítrať dám, maje to u sebe.

3:29b.PRO.003.029 Neukládej proti bližnímu svému zlého, kterýž s tebou dověrně bydlí.

3:30b.PRO.003.030 Nevaď se s člověkem bez příčiny, jestližeť neučinil zlého.

3:31b.PRO.003.031 Nechtěj záviděti muži dráči, aniž zvoluj které cesty jeho.

3:32b.PRO.003.032 Nebo ohavností jest Hospodinu převrácenec, ale s upřímými tajemství jeho.

3:33b.PRO.003.033 Zlořečení Hospodinovo jest v domě bezbožníka, ale příbytku spravedlivých žehná:

3:34b.PRO.003.034 Poněvadž posměvačům on se posmívá, pokorným pak dává milost.

3:35b.PRO.003.035 Slávu moudří dědičně obdrží, ale blázny hubí pohanění.

4

4:1b.PRO.004.001 Poslouchejte, synové, učení otcova, a pozorujte, abyste poznali rozumnost.

4:2b.PRO.004.002 Nebo naučení dobré dávám vám, neopouštějtež zákona mého.

4:3b.PRO.004.003 Když jsem byl syn u otce svého mladičký, a jediný při matce své,

4:4b.PRO.004.004 On vyučoval mne a říkal mi: Ať se chopí výmluvností mých srdce tvé, ostříhej přikázaní mých, a živ budeš.

4:5b.PRO.004.005 Nabuď moudrosti, nabuď rozumnosti; nezapomínej, ani se uchyluj od řečí úst mých.

4:6b.PRO.004.006 Neopouštějž jí, a bude tě ostříhati; miluj ji, a zachová tě.

4:7b.PRO.004.007 Předně moudrosti, moudrosti nabývej, a za všecko jmění své zjednej rozumnost.

4:8b.PRO.004.008 Vyvyšuj ji, a zvýšíť tě; poctí tě, když ji přijmeš.

4:9b.PRO.004.009 Přidá hlavě tvé příjemnosti, korunou krásnou obdaří tě.

4:10b.PRO.004.010 Slyš, synu můj, a přijmi řeči mé, a tak rozmnoží se léta života tvého.

4:11b.PRO.004.011 Cestě moudrosti učím tě, vedu tě stezkami přímými.

4:12b.PRO.004.012 Když choditi budeš, nebude ssoužen krok tvůj, a poběhneš-li, neustrčíš se.

4:13b.PRO.004.013 Chopiž se učení, nepouštěj, ostříhej ho, nebo ono jest život tvůj.

4:14b.PRO.004.014 Na stezku bezbožných nevcházej, a nekráčej cestou zlostníků.

4:15b.PRO.004.015 Opusť ji, nechoď po ní, uchyl se od ní, a pomiň jí.

4:16b.PRO.004.016 Neboť nespí, leč zlost provedou; anobrž zahánín bývá sen jejich, dokudž ku pádu nepřivodí,

4:17b.PRO.004.017 Proto že jedí chléb bezbožnosti, a víno loupeží pijí.

4:18b.PRO.004.018 Ale stezka spravedlivých jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne.

4:19b.PRO.004.019 Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou.

4:20b.PRO.004.020 Synu můj, slov mých pozoruj, k řečem mým nakloň ucha svého.

4:21b.PRO.004.021 Nechať neodcházejí od očí tvých, ostříhej jich u prostřed srdce svého.

4:22b.PRO.004.022 Nebo životem jsou těm, kteříž je nalézají, i všemu tělu jejich lékařstvím.

4:23b.PRO.004.023 Přede vším, čehož se stříci sluší, ostříhej srdce svého, nebo z něho pochází život.

4:24b.PRO.004.024 Odlož od sebe převrácenost úst, a zlost rtů vzdal od sebe.

4:25b.PRO.004.025 Oči tvé ať k dobrým věcem patří, a víčka tvá ať přímě hledí před tebou.

4:26b.PRO.004.026 Zvaž stezku noh svých, a všecky cesty tvé ať jsou spraveny.

4:27b.PRO.004.027 Neuchyluj se na pravo ani na levo, odvrať nohu svou od zlého.

5

5:1b.PRO.005.001 Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,

5:2b.PRO.005.002 Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.

5:3b.PRO.005.003 Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.

5:4b.PRO.005.004 Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.

5:5b.PRO.005.005 Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují.

5:6b.PRO.005.006 Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.

5:7b.PRO.005.007 Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.

5:8b.PRO.005.008 Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,

5:9b.PRO.005.009 Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,

5:10b.PRO.005.010 Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.

5:11b.PRO.005.011 I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,

5:12b.PRO.005.012 A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,

5:13b.PRO.005.013 A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!

5:14b.PRO.005.014 O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.

5:15b.PRO.005.015 Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.

5:16b.PRO.005.016 Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.

5:17b.PRO.005.017 Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.

5:18b.PRO.005.018 Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.

5:19b.PRO.005.019 Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.

5:20b.PRO.005.020 Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,

5:21b.PRO.005.021 Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?

5:22b.PRO.005.022 Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.

5:23b.PRO.005.023 Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.

6

6:1b.PRO.006.001 Synu můj, slíbil-lis za přítele svého, podal-lis cizímu ruky své,

6:2b.PRO.006.002 Zapleten jsi slovy úst svých, jat jsi řečmi úst svých.

6:3b.PRO.006.003 Učiniž tedy toto, synu můj, a vyprosť se, poněvadžs se dostal v ruku přítele svého. Jdi, pokoř se, a probuď přítele svého.

6:4b.PRO.006.004 Nedej usnouti očím svým, a zdřímati víčkám svým.

6:5b.PRO.006.005 Vydři se jako srna z ruky, a jako pták z ruky čižebníka.

6:6b.PRO.006.006 Jdi k mravenci, lenochu, shlédni cesty jeho, a nabuď moudrosti.

6:7b.PRO.006.007 Kterýž nemaje vůdce, ani správce, ani pána,

6:8b.PRO.006.008 Připravuje v létě pokrm svůj, shromažďuje ve žni potravu svou.

6:9b.PRO.006.009 Dokudž lenochu ležeti budeš? Skoro-liž vstaneš ze sna svého?

6:10b.PRO.006.010 Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,

6:11b.PRO.006.011 V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.

6:12b.PRO.006.012 Člověk nešlechetný, muž nepravý chodí v převrácenosti úst.

6:13b.PRO.006.013 Mhourá očima svýma, mluví nohama svýma, ukazuje prsty svými.

6:14b.PRO.006.014 Převrácenost všeliká jest v srdci jeho, smýšlí zlé všelikého času, sváry rozsívá.

6:15b.PRO.006.015 A protož v náhle přijde bída jeho, rychle setřín bude, a nebudeť uléčení.

6:16b.PRO.006.016 Těchto šesti věcí nenávidí Hospodin, a sedmá ohavností jest duši jeho:

6:17b.PRO.006.017 Očí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou,

6:18b.PRO.006.018 Srdce, kteréž ukládá myšlení nepravá, noh kvapných běžeti ke zlému,

6:19b.PRO.006.019 Svědka lživého, mluvícího lež, a toho, jenž rozsívá různice mezi bratřími.

6:20b.PRO.006.020 Ostříhejž, synu můj, přikázaní otce svého, a neopouštěj naučení matky své.

6:21b.PRO.006.021 Přivazuj je k srdci svému ustavičně, a k hrdlu svému je připínej.

6:22b.PRO.006.022 Kamžkoli půjdeš, ono tě zprovodí, když spáti budeš, bude tě ostříhati, a když procítíš, bude s tebou rozmlouvati,

6:23b.PRO.006.023 (Nebo přikázaní jest svíce, a naučení světlo, a cesta života jsou domlouvání vyučující),

6:24b.PRO.006.024 Aby tě ostříhalo od ženy zlé, od úlisnosti jazyka ženy cizí.

6:25b.PRO.006.025 Nežádejž krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými.

6:26b.PRO.006.026 Nebo příčinou ženy cizoložné zchudl bys až do kusu chleba, anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje.

6:27b.PRO.006.027 Může-liž kdo skrýti oheň v klíně svém, aby roucho jeho se nepropálilo?

6:28b.PRO.006.028 Může-liž kdo choditi po uhlí řeřavém, aby nohy jeho se neopálily?

6:29b.PRO.006.029 Tak kdož vchází k ženě bližního svého, nebudeť bez viny, kdož by se jí koli dotkl.

6:30b.PRO.006.030 Neuvozují potupy na zloděje, jestliže by ukradl, aby nasytil život svůj, když lační,

6:31b.PRO.006.031 Ač postižen jsa, navracuje to sedmernásobně, vším statkem domu svého nahražuje:

6:32b.PRO.006.032 Ale cizoložící s ženou blázen jest; kdož hubí duši svou, tenť to činí;

6:33b.PRO.006.033 Trápení a lehkosti dochází, a útržka jeho nebývá shlazena.

6:34b.PRO.006.034 Nebo zůřivý jest hněv muže, a neodpouštíť v den pomsty.

6:35b.PRO.006.035 Neohlídá se na žádnou záplatu, aniž přijímá, by i množství darů dával.

7

7:1b.PRO.007.001 Synu můj, ostříhej řečí mých, a přikázaní má schovej u sebe.

7:2b.PRO.007.002 Ostříhej přikázaní mých, a živ budeš, a naučení mého jako zřítelnice očí svých.

7:3b.PRO.007.003 Přivaž je na prsty své, napiš je na tabuli srdce svého.

7:4b.PRO.007.004 Rci moudrosti: Sestra má jsi ty, a rozumnost přítelkyní jmenuj,

7:5b.PRO.007.005 Aby tě ostříhala od ženy cizí, od postranní, jenž řečmi svými lahodí.

7:6b.PRO.007.006 Nebo z okna domu svého okénkem vyhlédaje,

7:7b.PRO.007.007 Viděl jsem mezi hloupými, spatřil jsem mezi mládeží mládence bláznivého.

7:8b.PRO.007.008 Kterýž šel po ulici vedlé úhlu jejího, a cestou k domu jejímu kráčel,

7:9b.PRO.007.009 V soumrak, u večer dne, ve tmách nočních a v mrákotě.

7:10b.PRO.007.010 A aj, žena potkala ho v ozdobě nevěstčí a chytrého srdce,

7:11b.PRO.007.011 Štěbetná a opovážlivá, v domě jejím nezůstávají nohy její,

7:12b.PRO.007.012 Jednak vně, jednak na ulici u každého úhlu úklady činící.

7:13b.PRO.007.013 I chopila jej, a políbila ho, a opovrhši stud, řekla jemu:

7:14b.PRO.007.014 Oběti pokojné jsou u mne, dnes splnila jsem slib svůj.

7:15b.PRO.007.015 Protož vyšla jsem vstříc tobě, abych pilně hledala tváři tvé, i nalezla jsem tě.

7:16b.PRO.007.016 Koberci jsem obestřela lůže své, s řezbami a prostěradly Egyptskými,

7:17b.PRO.007.017 Vykadila jsem pokojík svůj mirrou a aloe a skořicí.

7:18b.PRO.007.018 Poď, opojujme se milostí až do jitra, obveselíme se v milosti.

7:19b.PRO.007.019 Nebo není muže doma, odšel na cestu dalekou.

7:20b.PRO.007.020 Pytlík peněz vzal s sebou, v jistý den vrátí se do domu svého.

7:21b.PRO.007.021 I naklonila ho mnohými řečmi svými, a lahodností rtů svých přinutila jej.

7:22b.PRO.007.022 Šel za ní hned, jako vůl k zabití chodívá, a jako blázen v pouta, jimiž by trestán byl.

7:23b.PRO.007.023 Dokudž nepronikla střela jater jeho, pospíchal jako pták k osídlu, nevěda, že ono bezživotí jeho jest.

7:24b.PRO.007.024 Protož nyní, synové, slyšte mne, a pozorujte řečí úst mých.

7:25b.PRO.007.025 Neuchyluj se k cestám jejím srdce tvé, aniž se toulej po stezkách jejích.

7:26b.PRO.007.026 Nebo mnohé zranivši, porazila, a silní všickni zmordováni jsou od ní.

7:27b.PRO.007.027 Cesty pekelné dům její, vedoucí do skrýší smrti.

8

8:1b.PRO.008.001 Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?

8:2b.PRO.008.002 Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,

8:3b.PRO.008.003 U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci:

8:4b.PRO.008.004 Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským.

8:5b.PRO.008.005 Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem.

8:6b.PRO.008.006 Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.

8:7b.PRO.008.007 Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.

8:8b.PRO.008.008 Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného.

8:9b.PRO.008.009 Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.

8:10b.PRO.008.010 Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější.

8:11b.PRO.008.011 Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.

8:12b.PRO.008.012 Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.

8:13b.PRO.008.013 Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.

8:14b.PRO.008.014 Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.

8:15b.PRO.008.015 Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé.

8:16b.PRO.008.016 Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.

8:17b.PRO.008.017 Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.

8:18b.PRO.008.018 Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.

8:19b.PRO.008.019 Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.

8:20b.PRO.008.020 Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,

8:21b.PRO.008.021 Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila.

8:22b.PRO.008.022 Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy.

8:23b.PRO.008.023 Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.

8:24b.PRO.008.024 Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami.

8:25b.PRO.008.025 Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem;

8:26b.PRO.008.026 Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.

8:27b.PRO.008.027 Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;

8:28b.PRO.008.028 Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;

8:29b.PRO.008.029 Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:

8:30b.PRO.008.030 Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času;

8:31b.PRO.008.031 Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými.

8:32b.PRO.008.032 A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých.

8:33b.PRO.008.033 Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se.

8:34b.PRO.008.034 Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých.

8:35b.PRO.008.035 Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.

8:36b.PRO.008.036 Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.

9

9:1b.PRO.009.001 Moudrost vystavěla dům svůj, vytesavši sloupů svých sedm.

9:2b.PRO.009.002 Zbila dobytek svůj, smísila víno své, stůl také svůj připravila.

9:3b.PRO.009.003 A poslavši děvečky své, volá na vrchu nejvyšších míst v městě:

9:4b.PRO.009.004 Kdožkoli jest hloupý, uchyl se sem. Až i bláznivým říká:

9:5b.PRO.009.005 Poďte, jezte chléb můj, a píte víno, kteréž jsem smísila.

9:6b.PRO.009.006 Opusťte hloupost a živi buďte, a choďte cestou rozumnosti.

9:7b.PRO.009.007 Kdo tresce posměvače, dochází hanby, a kdo přimlouvá bezbožnému, pohanění.

9:8b.PRO.009.008 Nedomlouvej posměvači, aby tě nevzal v nenávist; přimlouvej moudrému, a bude tě milovati.

9:9b.PRO.009.009 Učiň to moudrému, a bude moudřejší; pouč spravedlivého, a bude umělejší.

9:10b.PRO.009.010 Počátek moudrosti jest bázeň Hospodinova, a umění svatých rozumnost.

9:11b.PRO.009.011 Nebo skrze mne rozmnoží se dnové tvoji, a přidánoť bude let života.

9:12b.PRO.009.012 Budeš-li moudrý, sobě moudrý budeš; pakli posměvač, sám vytrpíš.

9:13b.PRO.009.013 Žena bláznivá štěbetná, nesmyslná, a nic neumí.

9:14b.PRO.009.014 A sedí u dveří domu svého na stolici, na místech vysokých v městě,

9:15b.PRO.009.015 Aby volala jdoucích cestou, kteříž přímo jdou stezkami svými, řkuci:

9:16b.PRO.009.016 Kdo jest hloupý, uchyl se sem. A bláznivému říká:

9:17b.PRO.009.017 Voda kradená sladší jest, a chléb pokoutní chutnější.

9:18b.PRO.009.018 Ale neví hlupec, že mrtví jsou tam, a v hlubokém hrobě ti, kterýchž pozvala.

10

10:1b.PRO.010.001 Syn moudrý obveseluje otce, ale syn bláznivý zámutkem jest matce své.

10:2b.PRO.010.002 Neprospívají pokladové bezbožně nabytí, ale spravedlnost vytrhuje od smrti.

10:3b.PRO.010.003 Nedopustí lačněti Hospodin duši spravedlivého, statek pak bezbožných rozptýlí.

10:4b.PRO.010.004 K nouzi přivodí ruka lstivá, ruka pak pracovitých zbohacuje.

10:5b.PRO.010.005 Kdo shromažďuje v létě, jest syn rozumný; kdož vyspává ve žni, jest syn, kterýž hanbu činí.

10:6b.PRO.010.006 Požehnání jest nad hlavou spravedlivého, ale ústa bezbožných přikrývají ukrutnost.

10:7b.PRO.010.007 Památka spravedlivého požehnaná, ale jméno bezbožných smrdí.

10:8b.PRO.010.008 Moudré srdce přijímá přikázaní, ale blázen od rtů svých padne.

10:9b.PRO.010.009 Kdo chodí upřímě, chodí doufanlivě; kdož pak převrací cesty své, vyjeven bude.

10:10b.PRO.010.010 Kdo mhourá okem, uvodí nesnáz; a kdož jest bláznivých rtů, padne.

10:11b.PRO.010.011 Pramen života jsou ústa spravedlivého, ale ústa bezbožných přikrývají ukrutnost.

10:12b.PRO.010.012 Nenávist vzbuzuje sváry, ale láska přikrývá všecka přestoupení.

10:13b.PRO.010.013 Ve rtech rozumného nalézá se moudrost, ale kyj na hřbetě blázna.

10:14b.PRO.010.014 Moudří skrývají umění, úst pak blázna blízké jest setření.

10:15b.PRO.010.015 Zboží bohatého jest město pevné jeho, ale nouze jest chudých setření.

10:16b.PRO.010.016 Práce spravedlivého jest k životu, nábytek pak bezbožných jest k hříchu.

10:17b.PRO.010.017 Stezkou života jde, kdož přijímá trestání; ale kdož pohrdá domlouváním, bloudí.

10:18b.PRO.010.018 Kdož přikrývá nenávist rty lživými, i kdož uvodí v lehkost, ten blázen jest.

10:19b.PRO.010.019 Mnohé mluvení nebývá bez hříchu, kdož pak zdržuje rty své, opatrný jest.

10:20b.PRO.010.020 Stříbro výborné jest jazyk spravedlivého, ale srdce bezbožných za nic nestojí.

10:21b.PRO.010.021 Rtové spravedlivého pasou mnohé, blázni pak pro bláznovství umírají.

10:22b.PRO.010.022 Požehnání Hospodinovo zbohacuje, a to beze všeho trápení.

10:23b.PRO.010.023 Za žert jest bláznu činiti nešlechetnost, ale muž rozumný moudrosti se drží.

10:24b.PRO.010.024 Čeho se bojí bezbožný, to přichází na něj; ale čehož žádají spravedliví, dává Bůh.

10:25b.PRO.010.025 Jakož pomíjí vichřice, tak nestane bezbožníka, spravedlivý pak jest základ stálý.

10:26b.PRO.010.026 Jako ocet zubům, a jako dým očima, tak jest lenivý těm, kteříž jej posílají.

10:27b.PRO.010.027 Bázeň Hospodinova přidává dnů, léta pak bezbožných ukrácena bývají.

10:28b.PRO.010.028 Očekávání spravedlivých jest potěšení, naděje pak bezbožných zahyne.

10:29b.PRO.010.029 Silou jest upřímému cesta Hospodinova, a strachem těm, kteříž činí nepravost.

10:30b.PRO.010.030 Spravedlivý na věky se nepohne, bezbožní pak nebudou bydliti v zemi.

10:31b.PRO.010.031 Ústa spravedlivého vynášejí moudrost, ale jazyk převrácený vyťat bude.

10:32b.PRO.010.032 Rtové spravedlivého znají, což jest Bohu libého, ústa pak bezbožných převrácené věci.

11

11:1b.PRO.011.001 Váha falešná ohavností jest Hospodinu, ale závaží pravé líbí se jemu.

11:2b.PRO.011.002 Za pýchou přichází zahanbení, ale při pokorných jest moudrost.

11:3b.PRO.011.003 Sprostnost upřímých vodí je, převrácenost pak přestupníků zatracuje je.

11:4b.PRO.011.004 Neprospíváť bohatství v den hněvu, ale spravedlnost vytrhuje z smrti.

11:5b.PRO.011.005 Spravedlnost upřímého spravuje cestu jeho, ale pro bezbožnost svou padá bezbožný.

11:6b.PRO.011.006 Spravedlnost upřímých vytrhuje je, ale přestupníci v zlosti zjímáni bývají.

11:7b.PRO.011.007 Když umírá člověk bezbožný, hyne naděje, i očekávání rekovských činů mizí.

11:8b.PRO.011.008 Spravedlivý z úzkosti bývá vysvobozen, bezbožný pak přichází na místo jeho.

11:9b.PRO.011.009 Pokrytec ústy kazí bližního svého, ale spravedliví uměním vytrženi bývají.

11:10b.PRO.011.010 Z štěstí spravedlivých veselí se město, když pak hynou bezbožní, bývá prozpěvování.

11:11b.PRO.011.011 Požehnáním spravedlivých zvýšeno bývá město, ústy pak bezbožných vyvráceno.

11:12b.PRO.011.012 Pohrdá bližním svým blázen, ale muž rozumný mlčí.

11:13b.PRO.011.013 Utrhač toulaje se, pronáší tajnost, věrný pak člověk tají věc.

11:14b.PRO.011.014 Kdež není dostatečné rady, padá lid, ale spomožení jest ve množství rádců.

11:15b.PRO.011.015 Velmi sobě škodí, kdož slibuje za cizího, ješto ten, kdož nenávidí rukojemství, bezpečen jest.

11:16b.PRO.011.016 Žena šlechetná má čest, a ukrutní mají zboží.

11:17b.PRO.011.017 Člověk účinný dobře činí životu svému, ale ukrutný kormoutí tělo své.

11:18b.PRO.011.018 Bezbožný dělá dílo falešné, ale kdož rozsívá spravedlnost, má mzdu jistou.

11:19b.PRO.011.019 Tak spravedlivý rozsívá k životu, a kdož následuje zlého, k smrti své.

11:20b.PRO.011.020 Ohavností jsou Hospodinu převrácení srdcem, ale ctného obcování líbí se jemu.

11:21b.PRO.011.021 Zlý, by sobě i na pomoc přivzal, neujde pomsty, símě pak spravedlivých uchází toho.

11:22b.PRO.011.022 Zápona zlatá na pysku svině jest žena pěkná bez rozumu.

11:23b.PRO.011.023 Žádost spravedlivých jest toliko dobrých věcí, ale očekávání bezbožných hněv.

11:24b.PRO.011.024 Mnohý rozdává štědře, a však přibývá mu více; jiný skoupě drží nad slušnost, ale k chudobě.

11:25b.PRO.011.025 Člověk štědrý bývá bohatší, a kdož svlažuje, také sám bude zavlažen.

11:26b.PRO.011.026 Kdo zadržuje obilí, zlořečí mu lid; ale požehnání na hlavě toho, kdož je prodává.

11:27b.PRO.011.027 Kdo pilně hledá dobrého, nalézá přízeň; kdož pak hledá zlého, potká jej.

11:28b.PRO.011.028 Kdo doufá v bohatství své, ten spadne, ale spravedliví jako ratolest zkvetnou.

11:29b.PRO.011.029 Kdo kormoutí dům svůj, za dědictví bude míti vítr, a blázen sloužiti musí moudrému.

11:30b.PRO.011.030 Ovoce spravedlivého jest strom života, a kdož vyučuje duše, jest moudrý.

11:31b.PRO.011.031 Aj, spravedlivému na zemi odplacováno bývá, čím více bezbožnému a hříšníku?

12

12:1b.PRO.012.001 Kdo miluje cvičení, miluje umění; kdož pak nenávidí domlouvání, nemoudrý jest.

12:2b.PRO.012.002 Dobrý nalézá lásku u Hospodina, ale muže nešlechetného potupí Bůh.

12:3b.PRO.012.003 Nebývá trvánlivý člověk v bezbožnosti, kořen pak spravedlivých nepohne se.

12:4b.PRO.012.004 Žena statečná jest koruna muže svého, ale jako hnis v kostech jeho ta, kteráž k hanbě přivodí.

12:5b.PRO.012.005 Myšlení spravedlivých jsou pravá, rady pak bezbožných lstivé.

12:6b.PRO.012.006 Slova bezbožných úklady činí krvi, ústa pak spravedlivých vytrhují je.

12:7b.PRO.012.007 Vyvráceni bývají bezbožní tak, aby jich nebylo, ale dům spravedlivých ostojí.

12:8b.PRO.012.008 Podlé toho, jakž rozumný jest, chválen bývá muž, převráceného pak srdce bude v pohrdání.

12:9b.PRO.012.009 Lepší jest nevzácný, kterýž má služebníka, nežli ten, kterýž sobě slavně počíná, a nemá chleba.

12:10b.PRO.012.010 Pečuje spravedlivý o život hovádka svého, srdce pak bezbožných ukrutné jest.

12:11b.PRO.012.011 Kdo dělá zemi svou, nasycen bývá chlebem; ale kdož následuje zahalečů, blázen jest.

12:12b.PRO.012.012 Žádostiv jest bezbožný obrany proti zlému, ale kořen spravedlivých způsobuje ji.

12:13b.PRO.012.013 Do přestoupení rtů zapletá se zlostník, ale spravedlivý vychází z ssoužení.

12:14b.PRO.012.014 Z ovoce úst každý nasycen bude dobrým, a odplatu za skutky člověka dá jemu Bůh.

12:15b.PRO.012.015 Cesta blázna přímá se zdá jemu, ale kdo poslouchá rady, moudrý jest.

12:16b.PRO.012.016 Hněv blázna v tentýž den poznán bývá, ale opatrný hanbu skrývá.

12:17b.PRO.012.017 Kdož mluví pravdu, ohlašuje spravedlnost, svědek pak falešný lest.

12:18b.PRO.012.018 Někdo vynáší řeči podobné meči probodujícímu, ale jazyk moudrých jest lékařství.

12:19b.PRO.012.019 Rtové pravdomluvní utvrzeni budou na věky, ale na kratičko jazyk lživý.

12:20b.PRO.012.020 V srdci těch, kteříž zlé obmýšlejí, bývá lest, v těch pak, kteříž radí ku pokoji, veselí.

12:21b.PRO.012.021 Nepotká spravedlivého žádná těžkost, bezbožní pak naplněni budou zlým.

12:22b.PRO.012.022 Ohavností jsou Hospodinu rtové lživí, ale ti, jenž činí pravdu, líbí se jemu.

12:23b.PRO.012.023 Člověk opatrný tají umění, ale srdce bláznů vyvolává bláznovství.

12:24b.PRO.012.024 Ruka pracovitých panovati bude, lstivá pak musí dávati plat.

12:25b.PRO.012.025 Starost v srdci člověka snižuje ji, ale věc dobrá obveseluje ji.

12:26b.PRO.012.026 Vzácnější jest nad bližního svého spravedlivý, cesta pak bezbožných svodí je.

12:27b.PRO.012.027 Nebude péci fortelný, což ulovil, ale člověk bedlivý statku drahého nabude.

12:28b.PRO.012.028 Na stezce spravedlnosti jest život, a cesta stezky její nesmrtelná jest.

13

13:1b.PRO.013.001 Syn moudrý přijímá cvičení otcovo, ale posměvač neposlouchá domlouvání.

13:2b.PRO.013.002 Z ovoce úst každý jísti bude dobré, ale duše převrácených nátisky.

13:3b.PRO.013.003 Kdo ostříhá úst svých, ostříhá duše své; kdo rozdírá rty své, setření na něj přijde.

13:4b.PRO.013.004 Žádá, a nic nemá duše lenivého, duše pak pracovitých zbohatne.

13:5b.PRO.013.005 Slova lživého nenávidí spravedlivý, bezbožníka pak v ošklivost uvodí a zahanbuje.

13:6b.PRO.013.006 Spravedlnost ostříhá přímě chodícího po cestě, bezbožnost pak vyvrací hříšníka.

13:7b.PRO.013.007 Někdo bohatým se dělaje, nemá nic: zase někdo dělaje se chudým, má však statku mnoho.

13:8b.PRO.013.008 Výplata života člověku jest bohatství jeho, ale chudý neslyší domlouvání.

13:9b.PRO.013.009 Světlo spravedlivých rozsvětluje se, svíce pak bezbožných zhasne.

13:10b.PRO.013.010 Samou toliko pýchou působí člověk svár, ale při těch, jenž užívají rady, jest moudrost.

13:11b.PRO.013.011 Statek zle dobytý umenšovati se bude, kdož pak shromažďuje rukou, přivětší ho.

13:12b.PRO.013.012 Očekávání dlouhé zemdlívá srdce, ale žádost splněná jest strom života.

13:13b.PRO.013.013 Kdož pohrdá slovem Božím, sám sobě škodí; ale kdož se bojí přikázaní, odplaceno mu bude.

13:14b.PRO.013.014 Naučení moudrého jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.

13:15b.PRO.013.015 Rozum dobrý dává milost, cesta pak převrácených jest tvrdá.

13:16b.PRO.013.016 Každý důmyslný dělá uměle, ale blázen rozprostírá bláznovství.

13:17b.PRO.013.017 Posel bezbožný upadá v neštěstí, jednatel pak věrný jest lékařství.

13:18b.PRO.013.018 Chudoba a lehkost potká toho, jenž se vytahuje z kázně; ale kdož ostříhá naučení, zveleben bude.

13:19b.PRO.013.019 Žádost naplněná sladká jest duši, ale ohavnost jest bláznům odstoupiti od zlého.

13:20b.PRO.013.020 Kdo chodí s moudrými, bude moudrý; ale kdo tovaryší s blázny, setřín bude.

13:21b.PRO.013.021 Hříšníky stihá neštěstí, ale spravedlivým odplatí Bůh dobrým.

13:22b.PRO.013.022 Dobrý zanechává dědictví vnukům, ale zboží hříšného zachováno bývá spravedlivému.

13:23b.PRO.013.023 Hojnost jest pokrmů na rolí chudých, někdo pak hyne skrze nerozšafnost.

13:24b.PRO.013.024 Kdo zdržuje metlu svou, nenávidí syna svého; ale kdož ho miluje, za času jej tresce.

13:25b.PRO.013.025 Spravedlivý jí až do nasycení duše své, břicho pak bezbožných nedostatek trpí.

14

14:1b.PRO.014.001 Moudrá žena vzdělává dům svůj, bláznice pak rukama svýma boří jej.

14:2b.PRO.014.002 Kdo chodí v upřímnosti své, bojí se Hospodina, ale převrácený v cestách svých pohrdá jím.

14:3b.PRO.014.003 V ústech blázna jest hůl pýchy, rtové pak moudrých ostříhají jich.

14:4b.PRO.014.004 Když není volů, prázdné jsou jesle, ale hojná úroda jest v síle volů.

14:5b.PRO.014.005 Svědek věrný neklamá, ale svědek falešný mluví lež.

14:6b.PRO.014.006 Hledá posměvač moudrosti, a nenalézá, rozumnému pak umění snadné jest.

14:7b.PRO.014.007 Odejdi od muže bláznivého, když neseznáš při něm rtů umění.

14:8b.PRO.014.008 Moudrost opatrného jest, aby rozuměl cestě své, bláznovství pak bláznů ke lsti.

14:9b.PRO.014.009 Blázen přikrývá hřích, ale mezi upřímými dobrá vůle.

14:10b.PRO.014.010 Srdce ví o hořkosti duše své, a k veselí jeho nepřimísí se cizí.

14:11b.PRO.014.011 Dům bezbožných vyhlazen bude, ale stánek upřímých zkvetne.

14:12b.PRO.014.012 Cesta zdá se přímá člověku, a však dokonání její jest cesta k smrti.

14:13b.PRO.014.013 Také i v smíchu bolí srdce, a cíl veselí jest zámutek.

14:14b.PRO.014.014 Cestami svými nasytí se převrácený srdcem, ale muž dobrý štítí se jeho.

14:15b.PRO.014.015 Hloupý věří každému slovu, ale opatrný šetří kroku svého.

14:16b.PRO.014.016 Moudrý bojí se a odstupuje od zlého, ale blázen dotře a smělý jest.

14:17b.PRO.014.017 Náhlý se dopouští bláznovství, a muž myšlení zlých v nenávisti bývá.

14:18b.PRO.014.018 Dědičně vládnou hlupci bláznovstvím, ale opatrní bývají korunováni uměním.

14:19b.PRO.014.019 Sklánějí se zlí před dobrými, a bezbožní u bran spravedlivého.

14:20b.PRO.014.020 Také i příteli svému v nenávisti bývá chudý, ale milovníci bohatého mnozí jsou.

14:21b.PRO.014.021 Pohrdá bližním svým hříšník, ale kdož se slitovává nad chudými, blahoslavený jest.

14:22b.PRO.014.022 Zajisté žeť bloudí, kteříž ukládají zlé; ale milosrdenství a pravda těm, kteříž smýšlejí dobré.

14:23b.PRO.014.023 Všeliké práce bývá zisk, ale slovo rtů jest jen k nouzi.

14:24b.PRO.014.024 Koruna moudrých jest bohatství jejich, bláznovství pak bláznivých bláznovstvím.

14:25b.PRO.014.025 Vysvobozuje duše svědek pravdomluvný, ale lstivý mluví lež.

14:26b.PRO.014.026 V bázni Hospodinově jestiť doufání silné, kterýž synům svým útočištěm bude.

14:27b.PRO.014.027 Bázeň Hospodinova jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.

14:28b.PRO.014.028 Ve množství lidu jest sláva krále, ale v nedostatku lidu zahynutí vůdce.

14:29b.PRO.014.029 Zpozdilý k hněvu hojně má rozumu,ale náhlý pronáší bláznovství.

14:30b.PRO.014.030 Život těla jest srdce zdravé, ale hnis v kostech jest závist.

14:31b.PRO.014.031 Kdo utiská chudého, útržku činí Učiniteli jeho; ale ctí jej, kdož se slitovává nad chudým.

14:32b.PRO.014.032 Pro zlost svou odstrčen bývá bezbožný, ale naději má i při smrti své spravedlivý.

14:33b.PRO.014.033 V srdci rozumného odpočívá moudrost, co pak jest u vnitřnosti bláznů, nezatají se.

14:34b.PRO.014.034 Spravedlnost zvyšuje národ, ale hřích jest ku pohanění národům.

14:35b.PRO.014.035 Laskav bývá král na služebníka rozumného, ale hněviv na toho, kterýž hanbu činí.

15

15:1b.PRO.015.001 Odpověd měkká odvracuje hněv, ale řeč zpurná vzbuzuje prchlivost.

15:2b.PRO.015.002 Jazyk moudrých ozdobuje umění, ale ústa bláznů vylévají bláznovství.

15:3b.PRO.015.003 Na všelikém místě oči Hospodinovy spatřují zlé i dobré.

15:4b.PRO.015.004 Zdravý jazyk jest strom života, převrácenost pak z něho ztroskotání od větru.

15:5b.PRO.015.005 Blázen pohrdá cvičením otce svého, ale kdož ostříhá naučení, opatrnosti nabude.

15:6b.PRO.015.006 V domě spravedlivého jest hojnost veliká, ale v úrodě bezbožného zmatek.

15:7b.PRO.015.007 Rtové moudrých rozsívají umění, srdce pak bláznů ne tak.

15:8b.PRO.015.008 Obět bezbožných ohavností jest Hospodinu, ale modlitba upřímých líbí se jemu.

15:9b.PRO.015.009 Ohavností jest Hospodinu cesta bezbožného, toho pak, kdož následuje spravedlnosti, miluje.

15:10b.PRO.015.010 Trestání přísné opouštějícímu cestu, a kdož nenávidí domlouvání, umře.

15:11b.PRO.015.011 Peklo i zatracení jest před Hospodinem, čím více srdce synů lidských?

15:12b.PRO.015.012 Nemiluje posměvač toho, kterýž ho tresce, aniž k moudrým přistoupí.

15:13b.PRO.015.013 Srdce veselé obveseluje tvář, ale pro žalost srdce duch zkormoucen bývá.

15:14b.PRO.015.014 Srdce rozumného hledá umění, ale ústa bláznů pasou se bláznovstvím.

15:15b.PRO.015.015 Všickni dnové chudého zlí jsou, ale dobromyslného hody ustavičné.

15:16b.PRO.015.016 Lepší jest maličko s bázní Hospodinovou než poklad veliký s nepokojem.

15:17b.PRO.015.017 Lepší jest krmě z zelí, kdež jest láska, nežli z krmného vola, kdež jest nenávist.

15:18b.PRO.015.018 Muž hněvivý vzbuzuje sváry, ale zpozdilý k hněvu upokojuje svadu.

15:19b.PRO.015.019 Cesta lenivého jest jako plot z trní, ale stezka upřímých jest vydlážená.

15:20b.PRO.015.020 Syn moudrý obveseluje otce, bláznivý pak člověk pohrdá matkou svou.

15:21b.PRO.015.021 Bláznovství jest veselím bláznu, ale člověk rozumný upřímo kráčeti směřuje.

15:22b.PRO.015.022 Kdež není rady, zmařena bývají usilování, ale množství rádců ostojí.

15:23b.PRO.015.023 Vesel bývá člověk z odpovědi úst svých; nebo slovo v čas příhodný ó jak jest dobré!

15:24b.PRO.015.024 Cesta života vysoko jest rozumnému proto, aby se uchýlil od pekla dole.

15:25b.PRO.015.025 Dům pyšných vyvrací Hospodin, meze pak vdovy upevňuje.

15:26b.PRO.015.026 Ohavností jsou Hospodinu myšlení zlého, ale čistých řeči vzácné.

15:27b.PRO.015.027 Kdož dychtí po lakomství, kormoutí dům svůj; ale kdož nenávidí darů, živ bude.

15:28b.PRO.015.028 Srdce spravedlivého přemyšluje, co má mluviti, ale ústa bezbožných vylévají všelijakou zlost.

15:29b.PRO.015.029 Vzdálen jest Hospodin od bezbožných, ale modlitbu spravedlivých vyslýchá.

15:30b.PRO.015.030 To, což se zraku naskýtá, obveseluje srdce; pověst dobrá tukem naplňuje kosti.

15:31b.PRO.015.031 Ucho, kteréž poslouchá trestání života, u prostřed moudrých bydliti bude.

15:32b.PRO.015.032 Kdo se vyhýbá cvičení, zanedbává duše své; ale kdož přijímá domlouvání, má rozum.

15:33b.PRO.015.033 Bázeň Hospodinova jest cvičení se moudrosti, a slávu předchází ponížení.

16

16:1b.PRO.016.001 Při člověku bývá spořádání myšlení, ale od Hospodina jest řeč jazyka.

16:2b.PRO.016.002 Všecky cesty člověka čisté se jemu zdají, ale kterýž zpytuje duchy, Hospodin jest.

16:3b.PRO.016.003 Uval na Hospodina činy své, a budou upevněna předsevzetí tvá.

16:4b.PRO.016.004 Hospodin všecko učinil pro sebe samého, také i bezbožného ke dni zlému.

16:5b.PRO.016.005 Ohavností jest Hospodinu každý pyšného srdce; by sobě na pomoc i jiné přivzal, neujde pomsty.

16:6b.PRO.016.006 Milosrdenstvím a pravdou očištěna bývá nepravost, a v bázni Hospodinově uchází se zlého.

16:7b.PRO.016.007 Když se líbí Hospodinu cesty člověka, také i nepřátely jeho spokojuje k němu.

16:8b.PRO.016.008 Lepší jest maličko s spravedlností, než množství důchodů nespravedlivých.

16:9b.PRO.016.009 Srdce člověka přemýšlí o cestě své, ale Hospodin spravuje kroky jeho.

16:10b.PRO.016.010 Rozhodnutí jest ve rtech královských, v soudu neuchylují se ústa jeho.

16:11b.PRO.016.011 Váha a závaží jsou úsudek Hospodinův, a všecka závaží v pytlíku jeho nařízení.

16:12b.PRO.016.012 Ohavností jest králům činiti bezbožně; nebo spravedlností upevňován bývá trůn.

16:13b.PRO.016.013 Rtové spravedliví líbezní jsou králům, a ty, kteříž upřímě mluví, milují.

16:14b.PRO.016.014 Rozhněvání královo jistý posel smrti, ale muž moudrý ukrotí je.

16:15b.PRO.016.015 V jasné tváři královské jest život, a přívětivost jeho jako oblak s deštěm jarním.

16:16b.PRO.016.016 Mnohem lépe jest nabyti moudrosti než zlata nejčistšího, a nabyti rozumnosti lépe než stříbra.

16:17b.PRO.016.017 Cesta upřímých jest odstoupiti od zlého; ostříhá duše své ten, kdož ostříhá cesty své.

16:18b.PRO.016.018 Před setřením bývá pýcha, a před pádem pozdvižení ducha.

16:19b.PRO.016.019 Lépe jest poníženého duchu býti s pokornými, než děliti kořist s pyšnými.

16:20b.PRO.016.020 Ten, kdož pozoruje slova, nalézá dobré; a kdož doufá v Hospodina, blahoslavený jest.

16:21b.PRO.016.021 Ten, kdož jest moudrého srdce, slove rozumný, a sladkost rtů přidává naučení.

16:22b.PRO.016.022 Rozumnost těm, kdož ji mají, jest pramen života, ale umění bláznů jest bláznovství.

16:23b.PRO.016.023 Srdce moudrého rozumně spravuje ústa svá, tak že rty svými přidává naučení.

16:24b.PRO.016.024 Plást medu jsou řeči utěšené, sladkost duši, a lékařství kostem.

16:25b.PRO.016.025 Cesta zdá se přímá člověku, ale dokonání její jistá cesta smrti.

16:26b.PRO.016.026 Člověk pracovitý pracuje sobě, nebo ponoukají ho ústa jeho.

16:27b.PRO.016.027 Muž nešlechetný vykopává zlé, v jehožto rtech jako oheň spalující.

16:28b.PRO.016.028 Muž převrácený rozsívá sváry, a klevetník rozlučuje přátely.

16:29b.PRO.016.029 Muž ukrutný přeluzuje bližního svého, a uvodí jej na cestu nedobrou.

16:30b.PRO.016.030 Zamhuřuje oči své, smýšleje věci převrácené, a zmítaje pysky svými, vykonává zlé.

16:31b.PRO.016.031 Koruna ozdobná jsou šediny na cestě spravedlnosti se nalézající.

16:32b.PRO.016.032 Lepší jest zpozdilý k hněvu než silný rek, a kdož panuje nad myslí svou nežli ten, kterýž dobyl města.

16:33b.PRO.016.033 Do klínu umítán bývá los, ale od Hospodina všecko řízení jeho.

17

17:1b.PRO.017.001 Lepší jest kus chleba suchého s pokojem,nežli dům plný nabitých hovad s svárem.

17:2b.PRO.017.002 Služebník rozumný panovati bude nad synem, kterýž jest k hanbě, a mezi bratřími děliti bude dědictví.

17:3b.PRO.017.003 Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, ale srdcí Hospodin.

17:4b.PRO.017.004 Zlý člověk pozoruje řečí nepravých, a lhář poslouchá jazyka převráceného.

17:5b.PRO.017.005 Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty.

17:6b.PRO.017.006 Koruna starců jsou vnukové, a ozdoba synů otcové jejich.

17:7b.PRO.017.007 Nesluší na blázna řeči znamenité, ovšem na kníže řeč lživá.

17:8b.PRO.017.008 Jako kámen drahý, tak bývá vzácný dar před očima toho, kdož jej béře; k čemukoli směřuje, daří se jemu.

17:9b.PRO.017.009 Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje věc, rozlučuje přátely.

17:10b.PRO.017.010 Více se chápá rozumného jedno domluvení, nežli by blázna stokrát ubil.

17:11b.PRO.017.011 Zpurný toliko zlého hledá, pročež přísný posel na něj poslán bývá.

17:12b.PRO.017.012 Lépe člověku potkati se s nedvědicí osiřalou, nežli s bláznem v bláznovství jeho.

17:13b.PRO.017.013 Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeť zlé z domu jeho.

17:14b.PRO.017.014 Začátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň.

17:15b.PRO.017.015 Kdož ospravedlňuje nepravého, i kdož odsuzuje spravedlivého, ohavností jsou Hospodinu oba jednostejně.

17:16b.PRO.017.016 K čemu jest zboží v ruce blázna, když k nabytí moudrosti rozumu nemá?

17:17b.PRO.017.017 Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se.

17:18b.PRO.017.018 Člověk bláznivý ruku dávaje, činí slib před přítelem svým.

17:19b.PRO.017.019 Kdož miluje svadu, miluje hřích; a kdo vyvyšuje ústa svá, hledá potření.

17:20b.PRO.017.020 Převrácené srdce nenalézá toho, což jest dobrého; a kdož má vrtký jazyk, upadá v těžkost.

17:21b.PRO.017.021 Kdo zplodil blázna, k zámutku svému zplodil jej, aniž se bude radovati otec nemoudrého.

17:22b.PRO.017.022 Srdce veselé očerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti.

17:23b.PRO.017.023 Bezbožný tajně béře dar, aby převrátil stezky soudu.

17:24b.PRO.017.024 Na oblíčeji rozumného vidí se moudrost, ale oči blázna těkají až na konec země.

17:25b.PRO.017.025 K žalosti jest otci svému syn blázen, a k hořkosti rodičce své.

17:26b.PRO.017.026 Jistě že pokutovati spravedlivého není dobré, tolikéž, aby knížata bíti měli pro upřímost.

17:27b.PRO.017.027 Zdržuje řeči své muž umělý; drahého ducha jest muž rozumný.

17:28b.PRO.017.028 Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.

18

18:1b.PRO.018.001 Svémyslný hledá toho, což se jemu líbí, a ve všelijakou věc plete se.

18:2b.PRO.018.002 Nezalibuje sobě blázen v rozumnosti, ale v tom, což zjevuje srdce jeho.

18:3b.PRO.018.003 Když přijde bezbožný, přichází také pohrdání, a s lehkomyslným útržka.

18:4b.PRO.018.004 Slova úst muže vody hluboké, potok rozvodnilý pramen moudrosti.

18:5b.PRO.018.005 Přijímati osobu bezbožného není dobré, abys převrátil spravedlivého v soudu.

18:6b.PRO.018.006 Rtové blázna směřují k svadě, a ústa jeho bití se domluví.

18:7b.PRO.018.007 Ústa blázna k setření jemu, a rtové jeho osídlem duši jeho.

18:8b.PRO.018.008 Slova utrhače jsou jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.

18:9b.PRO.018.009 Také ten, kdož jest nedbalý v práci své, bratr jest mrhače.

18:10b.PRO.018.010 Věže pevná jest jméno Hospodinovo; k němu se uteče spravedlivý, a bude povýšen.

18:11b.PRO.018.011 Zboží bohatého jest město pevné jeho, a jako zed vysoká v mysli jeho.

18:12b.PRO.018.012 Před setřením vyvyšuje se srdce člověka, ale před povýšením bývá ponížení.

18:13b.PRO.018.013 Kdož odpovídá něco, prvé než vyslyší, počítá se to za bláznovství jemu a za lehkost.

18:14b.PRO.018.014 Duch muže snáší nemoc svou, ducha pak zkormouceného kdo snese?

18:15b.PRO.018.015 Srdce rozumného dosahuje umění, a ucho moudrých hledá umění.

18:16b.PRO.018.016 Dar člověka uprostranňuje jemu, a před oblíčej mocných přivodí jej.

18:17b.PRO.018.017 Spravedlivý zdá se ten, kdož jest první v své při, ale když přichází bližní jeho, tedy stihá jej.

18:18b.PRO.018.018 Los pokojí svady, a mezi silnými rozeznává.

18:19b.PRO.018.019 Bratr křivdou uražený tvrdší jest než město nedobyté, a svárové jsou jako závora u hradu.

18:20b.PRO.018.020 Ovocem úst jednoho každého nasyceno bývá břicho jeho, úrodou rtů svých nasycen bude.

18:21b.PRO.018.021 Smrt i život jest v moci jazyka, a ten, kdož jej miluje, bude jísti ovoce jeho.

18:22b.PRO.018.022 Kdo nalezl manželku, nalezl věc dobrou, a navážil lásky od Hospodina.

18:23b.PRO.018.023 Poníženě mluví chudý, ale bohatý odpovídá tvrdě.

18:24b.PRO.018.024 Ten, kdož má přátely, má se míti přátelsky, poněvadž přítel bývá vlastnější než bratr.

19

19:1b.PRO.019.001 Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.

19:2b.PRO.019.002 Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.

19:3b.PRO.019.003 Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.

19:4b.PRO.019.004 Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.

19:5b.PRO.019.005 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.

19:6b.PRO.019.006 Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.

19:7b.PRO.019.007 Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.

19:8b.PRO.019.008 Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.

19:9b.PRO.019.009 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.

19:10b.PRO.019.010 Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.

19:11b.PRO.019.011 Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.

19:12b.PRO.019.012 Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.

19:13b.PRO.019.013 Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.

19:14b.PRO.019.014 Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.

19:15b.PRO.019.015 Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.

19:16b.PRO.019.016 Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.

19:17b.PRO.019.017 Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.

19:18b.PRO.019.018 Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.

19:19b.PRO.019.019 Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.

19:20b.PRO.019.020 Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.

19:21b.PRO.019.021 Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.

19:22b.PRO.019.022 Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.

19:23b.PRO.019.023 Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.

19:24b.PRO.019.024 Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.

19:25b.PRO.019.025 Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.

19:26b.PRO.019.026 Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.

19:27b.PRO.019.027 Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.

19:28b.PRO.019.028 Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.

19:29b.PRO.019.029 Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.

20

20:1b.PRO.020.001 Víno činí posměvače, a nápoj opojný nepokojného; pročež každý, kdož se kochá v něm, nebývá moudrý.

20:2b.PRO.020.002 Hrůza královská jako řvání mladého lva; kdož ho rozhněvá, hřeší proti životu svému.

20:3b.PRO.020.003 Přestati od sváru jest to každému ku poctivosti, ale kdožkoli se do nich zapletá, blázen jest.

20:4b.PRO.020.004 Lenoch neoře pro zimu, pročež žebrati bude ve žni, ale nadarmo.

20:5b.PRO.020.005 Rada v srdci muže voda hluboká, muž však rozumný dosáhne jí.

20:6b.PRO.020.006 Větší díl lidí honosí se účinností svou, ale v pravdě takového kdo nalezne?

20:7b.PRO.020.007 Spravedlivý ustavičně chodí v upřímnosti své; blažení synové jeho po něm.

20:8b.PRO.020.008 Král sedě na soudné stolici, rozhání očima svýma všecko zlé.

20:9b.PRO.020.009 Kdo může říci: Očistil jsem srdce své? Čist jsem od hříchu svého?

20:10b.PRO.020.010 Závaží rozdílná a míra rozdílná, obé to ohavností jest Hospodinu.

20:11b.PRO.020.011 Po skutcích svých poznáno bývá také i pachole, jest-li upřímé a pravé dílo jeho.

20:12b.PRO.020.012 Ucho, kteréž slyší, a oko, kteréž vidí, obé to učinil Hospodin.

20:13b.PRO.020.013 Nemiluj snu, abys nezchudl, otevři oči své, a nasytíš se chlebem.

20:14b.PRO.020.014 Zlé, zlé, říká ten, kdož kupuje, a odejda, tedy se chlubí.

20:15b.PRO.020.015 Zlato a množství perel, a nejdražší klínot jsou rtové umělí.

20:16b.PRO.020.016 Vezmi roucho toho, kterýž slíbil za cizího, a kdo za cizozemku, základ jeho.

20:17b.PRO.020.017 Chutný jest někomu chléb falše, ale potom ústa jeho pískem naplněna bývají.

20:18b.PRO.020.018 Myšlení radou upevňuj, a s opatrnou radou veď boj.

20:19b.PRO.020.019 Kdo vynáší tajnost, chodí neupřímě, pročež k lahodícímu rty svými nepřiměšuj se.

20:20b.PRO.020.020 Kdo zlořečí otci svému neb matce své, zhasne svíce jeho v temných mrákotách.

20:21b.PRO.020.021 Dědictví rychle z počátku nabytému naposledy nebývá dobrořečeno,

20:22b.PRO.020.022 Neříkej: Odplatím se zlým; očekávej na Hospodina, a vysvobodí tě.

20:23b.PRO.020.023 Ohavností jsou Hospodinu závaží rozdílná, a váhy falešné neoblibuje.

20:24b.PRO.020.024 Od Hospodina jsou krokové muže, ale člověk jak vyrozumívá cestě jeho?

20:25b.PRO.020.025 Osídlo jest člověku pohltiti věc posvěcenou, a po slibu zase toho vyhledávati.

20:26b.PRO.020.026 Král moudrý rozptyluje bezbožné, a uvodí na ně pomstu.

20:27b.PRO.020.027 Duše člověka jest svíce Hospodinova, kteráž zpytuje všecky vnitřnosti srdečné.

20:28b.PRO.020.028 Milosrdenství a pravda ostříhají krále, a milosrdenstvím podpírá se trůn jeho.

20:29b.PRO.020.029 Ozdoba mládenců jest síla jejich, a okrasa starců šediny.

20:30b.PRO.020.030 Modřiny ran jsou lékařství při zlém, a bití vnitřnostem života.

21

21:1b.PRO.021.001 Jako potůčkové vod jest srdce královo v ruce Hospodinově; kamžkoli chce, nakloňuje ho.

21:2b.PRO.021.002 Všeliká cesta člověka přímá se zdá jemu, ale kterýž zpytuje srdce, Hospodin jest.

21:3b.PRO.021.003 Vykonávati spravedlnost a soud více se líbí Hospodinu nežli obět.

21:4b.PRO.021.004 Vysokost očí, širokost srdce, a orání bezbožných jest hříchem.

21:5b.PRO.021.005 Myšlení bedlivého všelijak ku prospěchu přicházejí, ale každého toho, kdož kvapný jest, toliko k nouzi.

21:6b.PRO.021.006 Pokladové jazykem lživým shromáždění jsou marnost pomíjející hledajících smrti.

21:7b.PRO.021.007 Zhouba, kterouž činí bezbožníci, bydliti bude u nich; nebo se zpěčují činiti soudu.

21:8b.PRO.021.008 Muž, jehož cesta převrácená jest, cizí jest, čistého pak dílo přímé jest.

21:9b.PRO.021.009 Lépe jest bydliti v koutě na střeše,nežli s ženou svárlivou v domě společném.

21:10b.PRO.021.010 Duše bezbožného žádá zlého, ani přítel jeho jemu příjemný nebývá.

21:11b.PRO.021.011 Posměvač když bývá trestán, hloupý bývá moudřejší; a když se uměle nakládá s moudrým, přijímá umění.

21:12b.PRO.021.012 Vyučuje Bůh spravedlivého na domě bezbožného, kterýž vyvrací bezbožné pro zlost.

21:13b.PRO.021.013 Kdo zacpává ucho své k volání chudého, i on sám volati bude, a nebude vyslyšán.

21:14b.PRO.021.014 Dar skrytý ukrocuje prchlivost, a pocta v klíně hněv prudký.

21:15b.PRO.021.015 Radostí jest spravedlivému činiti soud, ale hrůzou činitelům nepravosti.

21:16b.PRO.021.016 Člověk bloudící z cesty rozumnosti v shromáždění mrtvých odpočívati bude.

21:17b.PRO.021.017 Muž milující veselost nuzníkem bývá, a kdož miluje víno a masti, nezbohatne.

21:18b.PRO.021.018 Výplatou za spravedlivého bude bezbožný, a za upřímé ošemetný.

21:19b.PRO.021.019 Lépe jest bydliti v zemi pusté než s ženou svárlivou a zlostnou.

21:20b.PRO.021.020 Poklad žádostivý a olej jest v příbytku moudrého, bláznivý pak člověk zžírá jej.

21:21b.PRO.021.021 Kdo snažně následuje spravedlnosti a milosrdenství, nalézá život, spravedlnost i slávu.

21:22b.PRO.021.022 Do města silných vchází moudrý, a boří pevnost doufání jeho.

21:23b.PRO.021.023 Kdo ostříhá úst svých a jazyka svého, ostříhá od úzkosti duše své.

21:24b.PRO.021.024 Hrdého a pyšného jméno jest posměvač, kterýž vše s neochotností a pýchou dělá.

21:25b.PRO.021.025 Žádost lenivého zabijí jej, nebo nechtí ruce jeho dělati.

21:26b.PRO.021.026 Každého dne žádostí hoří, spravedlivý pak dává a neskoupí se.

21:27b.PRO.021.027 Obět bezbožných ohavností jest, ovšem pak jestliže by ji s nešlechetností obětovali.

21:28b.PRO.021.028 Svědek lživý zahyne, ale muž, kterýž co slyší, stále mluviti bude.

21:29b.PRO.021.029 Muž bezbožný zatvrzuje tvář svou, upřímý pak měří cestu svou.

21:30b.PRO.021.030 Není žádné moudrosti, ani opatrnosti, ani rady proti Hospodinu.

21:31b.PRO.021.031 Kůň strojen bývá ke dni boje, ale Hospodinovo jest vysvobození.

22

22:1b.PRO.022.001 Vzácnější jest jméno dobré než bohatství veliké, a přízeň lepší než stříbro a zlato.

22:2b.PRO.022.002 Bohatý a chudý potkávají se, učinitel obou jest Hospodin.

22:3b.PRO.022.003 Opatrný vida zlé, vyhne se, ale hloupí předce jdouce, těžkosti docházejí.

22:4b.PRO.022.004 Pokory a bázně Hospodinovy odplata jest bohatství a sláva i život.

22:5b.PRO.022.005 Trní a osídla jsou na cestě převráceného; kdož ostříhá duše své, vzdálí se od nich.

22:6b.PRO.022.006 Vyučuj mladého podlé způsobu cesty jeho; nebo když se i zstará, neuchýlí se od ní.

22:7b.PRO.022.007 Bohatý nad chudými panuje, a vypůjčující bývá služebníkem toho, jenž půjčuje.

22:8b.PRO.022.008 Kdo rozsívá nepravost, žíti bude trápení; prut zajisté prchlivosti jeho přestane.

22:9b.PRO.022.009 Oko dobrotivé, onoť požehnáno bude; nebo udílí z chleba svého chudému.

22:10b.PRO.022.010 Vyvrz posměvače, a odejdeť svada, anobrž přestane svár a lehkost.

22:11b.PRO.022.011 Kdo miluje čistotu srdce, a v čích rtech jest příjemnost, takového král přítelem bývá.

22:12b.PRO.022.012 Oči Hospodinovy ostříhají umění, ale snažnosti ošemetného převrací.

22:13b.PRO.022.013 Říká lenoch: Lev jest vně, naprostřed ulic byl bych zabit.

22:14b.PRO.022.014 Jáma hluboká ústa postranních; ten, na kohož se hněvá Hospodin, vpadne tam.

22:15b.PRO.022.015 Bláznovství přivázáno jest k srdci mladého, ale metla kázně vzdálí je od něho.

22:16b.PRO.022.016 Kdo utiská nuzného, aby rozmnožil své, a dává bohatému, jistotně bude v nouzi.

22:17b.PRO.022.017 Nakloň ucha svého, a slyš slova moudrých, a mysl svou přilož k učení mému.

22:18b.PRO.022.018 Nebo to bude utěšenou věcí, jestliže je složíš v srdci svém, budou-li spolu nastrojena ve rtech tvých.

22:19b.PRO.022.019 Aby bylo v Hospodinu doufání tvé, oznamujiť to dnes. I ty také ostříhej toho.

22:20b.PRO.022.020 Zdaližť jsem nenapsal znamenitých věcí z strany rad a umění,

22:21b.PRO.022.021 Aťbych v známost uvedl jistotu řečí pravých, tak abys vynášeti mohl slova pravdy těm, kteříž by k tobě poslali?

22:22b.PRO.022.022 Nelup nuzného, proto že nuzný jest, aniž potírej chudého v bráně.

22:23b.PRO.022.023 Nebo Hospodin povede při jejich, a vydře duši těm, kteříž vydírají jim.

22:24b.PRO.022.024 Nebývej přítelem hněvivého, a s mužem prchlivým neobcuj,

22:25b.PRO.022.025 Abys se nenaučil stezkám jeho, a nevložil osídla na duši svou.

22:26b.PRO.022.026 Nebývej mezi rukojměmi, mezi slibujícími za dluhy.

22:27b.PRO.022.027 Nemáš-li, čím bys zaplatil, proč má kdo bráti lůže tvé pod tebou?

22:28b.PRO.022.028 Nepřenášej mezníku starodávního, kterýž učinili otcové tvoji.

22:29b.PRO.022.029 Vídáš-li, že muž snažný v díle svém před králi stává? Nestává před nepatrnými.

23

23:1b.PRO.023.001 Když sedneš k jídlu se pánem, pilně šetř, co jest před tebou.

23:2b.PRO.023.002 Jinak vrazil bys nůž do hrdla svého, byl-li bys lakotný.

23:3b.PRO.023.003 Nežádej lahůdek jeho, nebo jsou pokrm oklamavatelný.

23:4b.PRO.023.004 Neusiluj, abys zbohatl; od opatrnosti své přestaň.

23:5b.PRO.023.005 K bohatství-liž bys obrátil oči své? Poněvadž v náhle mizí; nebo sobě zdělalo křídla podobná orličím, a zaletuje k nebi.

23:6b.PRO.023.006 Nejez chleba člověka závistivého, a nežádej lahůdek jeho.

23:7b.PRO.023.007 Nebo jak on sobě tebe váží v mysli své, tak ty pokrmu toho. Díť: Jez a pí, ale srdce jeho není s tebou.

23:8b.PRO.023.008 Skyvu svou, kterouž jsi snědl, vyvrátíš, a zmaříš slova svá utěšená.

23:9b.PRO.023.009 Před bláznem nemluv, nebo pohrdne opatrností řečí tvých.

23:10b.PRO.023.010 Nepřenášej mezníku starodávního, a na pole sirotků nevcházej.

23:11b.PRO.023.011 Silnýť jest zajisté ochránce jejich; onť povede při jejich proti tobě.

23:12b.PRO.023.012 Zaveď k učení mysl svou, a uši své k řečem umění.

23:13b.PRO.023.013 Neodjímej od mladého kázně; nebo umrskáš-li jej metlou, neumřeť.

23:14b.PRO.023.014 Ty metlou jej mrskávej, a tak duši jeho z pekla vytrhneš.

23:15b.PRO.023.015 Synu můj, bude-li moudré srdce tvé, veseliti se bude srdce mé všelijak ve mně;

23:16b.PRO.023.016 A plésati budou ledví má, když mluviti budou rtové tvoji pravé věci.

23:17b.PRO.023.017 Nechť nezávidí srdce tvé hříšníku, ale raději choď v bázni Hospodinově celý den.

23:18b.PRO.023.018 Nebo poněvadž jest odplata, naděje tvá nebude podťata.

23:19b.PRO.023.019 Slyš ty, synu můj, a buď moudrý, a naprav na cestu srdce své.

23:20b.PRO.023.020 Nebývej mezi pijány vína, ani mezi žráči masa.

23:21b.PRO.023.021 Nebo opilec a žráč zchudne, a ospánlivost v hadry obláčí.

23:22b.PRO.023.022 Poslouchej otce svého, kterýž tě zplodil, aniž pohrdej matkou svou, když se zstará.

23:23b.PRO.023.023 Pravdy nabuď, a neprodávej jí, též moudrosti, umění a rozumnosti.

23:24b.PRO.023.024 Náramně bývá potěšen otec spravedlivého, a ten, kdož zplodil moudrého, veselí se z něho.

23:25b.PRO.023.025 Nechať se tedy veselí otec tvůj a matka tvá, a ať pléše rodička tvá.

23:26b.PRO.023.026 Dej mi, synu můj, srdce své, a oči tvé cest mých ať ostříhají.

23:27b.PRO.023.027 Nebo nevěstka jest jáma hluboká, a studnice těsná žena cizí.

23:28b.PRO.023.028 Onať také jako loupežník úklady činí, a zoufalce na světě rozmnožuje.

23:29b.PRO.023.029 Komu běda? komu ouvech? komu svady? komu křik? komu rány darmo? komu červenost očí?

23:30b.PRO.023.030 Těm, kteříž se zdržují na víně; těm, kteříž chodí, aby vyhledali strojené víno.

23:31b.PRO.023.031 Nehleď na víno rdící se, že vydává v koflíku záři svou, a přímo vyskakuje.

23:32b.PRO.023.032 Naposledy jako had uštípne, a jako štír ušťkne.

23:33b.PRO.023.033 Oči tvé hleděti budou na cizí, a srdce tvé mluviti bude převrácené věci,

23:34b.PRO.023.034 A budeš jako ten, kterýž spí u prostřed moře, a jako ten, kterýž spí na vrchu sloupu bárky.

23:35b.PRO.023.035 Díš: Zbili mne, a nestonal jsem, tloukli mne, a nečil jsem; když procítím, dám se zase v to.

24

24:1b.PRO.024.001 Nenásleduj lidí zlých, aniž žádej bývati s nimi.

24:2b.PRO.024.002 Nebo o zhoubě přemýšlí srdce jejich, a rtové jejich o trápení mluví.

24:3b.PRO.024.003 Moudrostí vzdělán bývá dům, a rozumností upevněn.

24:4b.PRO.024.004 Skrze umění zajisté pokojové naplněni bývají všelijakým zbožím drahým a utěšeným.

24:5b.PRO.024.005 Muž moudrý jest silný, a muž umělý přidává síly.

24:6b.PRO.024.006 Nebo skrze rady opatrné svedeš bitvu, a vysvobození skrze množství rádců.

24:7b.PRO.024.007 Vysoké jsou bláznu moudrosti; v bráně neotevře úst svých.

24:8b.PRO.024.008 Kdo myslí zle činiti, toho nešlechetným nazovou.

24:9b.PRO.024.009 Zlé myšlení blázna jest hřích, a ohavnost lidská posměvač.

24:10b.PRO.024.010 Budeš-li se lenovati ve dni ssoužení, špatná bude síla tvá.

24:11b.PRO.024.011 Vytrhuj jaté k smrti; nebo od těch, ješto se chýlí k zabití, což bys se zdržel?

24:12b.PRO.024.012 Díš-li: Aj, nevěděli jsme o tom: zdaliž ten, jenž zpytuje srdce, nerozumí, a ten, kterýž jest strážce duše tvé, nezná, a neodplatí každému podlé skutků jeho?

24:13b.PRO.024.013 Synu můj, jez med, nebo dobrý jest, a plást sladký dásním tvým.

24:14b.PRO.024.014 Tak umění moudrosti duši tvé. Jestliže ji najdeš, onať bude mzda, a naděje tvá nebude vyťata.

24:15b.PRO.024.015 Nečiniž úkladů, ó bezbožníče, příbytku spravedlivého, a nekaz odpočinutí jeho.

24:16b.PRO.024.016 Nebo ač sedmkrát padá spravedlivý, však zase povstává, bezbožníci pak padají ve zlém.

24:17b.PRO.024.017 Když by padl nepřítel tvůj, neraduj se, a když by klesl, nechať nepléše srdce tvé,

24:18b.PRO.024.018 Aby snad nepopatřil Hospodin, a nelíbilo by se to jemu, a odvrátil by od něho hněv svůj.

24:19b.PRO.024.019 Nehněvej se příčinou zlostníků, aniž následuj bezbožných.

24:20b.PRO.024.020 Nebo zlý nebude míti odplaty; svíce bezbožných zhasne.

24:21b.PRO.024.021 Boj se Hospodina, synu můj, i krále, a k neustavičným se nepřiměšuj.

24:22b.PRO.024.022 Nebo v náhle nastane bída jejich, a pomstu obou těch kdo zná?

24:23b.PRO.024.023 Také i toto moudrým náleží: Přijímati osobu v soudu není dobré.

24:24b.PRO.024.024 Toho, kdož říká bezbožnému: Spravedlivý jsi, klnouti budou lidé, a v ošklivost jej vezmou národové.

24:25b.PRO.024.025 Ale kteříž kárají, budou potěšeni, a přijde na ně požehnání dobrého.

24:26b.PRO.024.026 Bude líbati rty toho, kdož mluví slova pravá.

24:27b.PRO.024.027 Nastroj vně dílo své, a sprav je sobě na poli; potom také vystavíš dům svůj.

24:28b.PRO.024.028 Nebývej svědkem všetečným proti bližnímu svému, aniž lahodně namlouvej rty svými.

24:29b.PRO.024.029 Neříkej: Jakž mi učinil, tak mu učiním; odplatím muži tomu podlé skutku jeho.

24:30b.PRO.024.030 Přes pole muže lenivého šel jsem, a přes vinici člověka nemoudrého,

24:31b.PRO.024.031 A aj, porostlo všudy trním, přikryly všecko kopřivy, a ohrada kamenná její byla zbořená.

24:32b.PRO.024.032 A vida to, posoudil jsem toho; vida, vzal jsem to k výstraze.

24:33b.PRO.024.033 Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,

24:34b.PRO.024.034 V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.

25

25:1b.PRO.025.001 Jaké i tato jsou přísloví Šalomounova, kteráž shromáždili muži Ezechiáše, krále Judského:

25:2b.PRO.025.002 Sláva Boží jest skrývati věc, ale sláva králů zpytovati věc.

25:3b.PRO.025.003 Vysokosti nebes, a hlubokosti země, a srdce králů není žádného vystižení.

25:4b.PRO.025.004 Jako když bys odjal trůsku od stříbra, ukáže se slevači nádoba čistá:

25:5b.PRO.025.005 Tak když odejmeš bezbožného od oblíčeje králova, tedy utvrzen bude v spravedlnosti trůn jeho.

25:6b.PRO.025.006 Nestavěj se za znamenitého před králem, a na místě velikých nestůj.

25:7b.PRO.025.007 Nebo lépe jest, aťby řečeno bylo: Vstup sem, nežli abys snížen byl před knížetem; což vídávají oči tvé.

25:8b.PRO.025.008 Nevcházej v svár kvapně, tak abys naposledy něčeho se nedopustil, kdyby tě zahanbil bližní tvůj.

25:9b.PRO.025.009 Srovnej při svou s bližním svým, a tajné věci jiného nevyjevuj,

25:10b.PRO.025.010 Aťby lehkosti neučinil ten, kdož by to slyšel, až by i zlá pověst tvá nemohla jíti nazpět.

25:11b.PRO.025.011 Jablka zlatá s řezbami stříbrnými jest slovo propověděné případně.

25:12b.PRO.025.012 Náušnice zlatá a ozdoba z ryzího zlata jest trestatel moudrý u toho, jenž poslouchá.

25:13b.PRO.025.013 Jako studenost sněžná v čas žně, tak jest posel věrný těm, kteříž jej posílají; nebo duši pánů svých očerstvuje.

25:14b.PRO.025.014 Jako oblakové a vítr bez deště, tak člověk, kterýž se chlubí darem lživým.

25:15b.PRO.025.015 Snášelivostí nakloněn bývá vývoda, a jazyk měkký láme kosti.

25:16b.PRO.025.016 Nalezneš-li med, jez, pokudž by dosti bylo tobě, abys snad nasycen jsa jím, nevyvrátil ho.

25:17b.PRO.025.017 Zdržuj nohu svou od domu bližního svého, aby syt jsa tebe, neměl tě v nenávisti.

25:18b.PRO.025.018 Kladivo a meč a střela ostrá jest každý, kdož mluví falešné svědectví proti bližnímu svému.

25:19b.PRO.025.019 Zub vylomený a noha vytknutá jest doufání v převráceném v den úzkosti.

25:20b.PRO.025.020 Jako ten, kdož svláčí oděv v čas zimy, a ocet lije k sanitru, tak kdož zpívá písničky srdci smutnému.

25:21b.PRO.025.021 Jestliže by lačněl ten, jenž tě nenávidí, nakrm jej chlebem, a žíznil-li by, napoj jej vodou.

25:22b.PRO.025.022 Nebo uhlí řeřavé shromáždíš na hlavu jeho, a Hospodin odplatí tobě.

25:23b.PRO.025.023 Vítr půlnoční zplozuje déšť, a tvář hněvivá jazyk tajně utrhající.

25:24b.PRO.025.024 Lépe jest bydliti v koutě na střeše,nežli s ženou svárlivou v domě společném.

25:25b.PRO.025.025 Voda studená duši ustalé jest novina dobrá z země daleké.

25:26b.PRO.025.026 Studnice nohami zakalená a pramen zkažený jest spravedlivý z místa svého před bezbožným vystrčený.

25:27b.PRO.025.027 Jísti mnoho medu není dobře; tak zpytování slávy jejich není slavné.

25:28b.PRO.025.028 Město rozbořené beze zdi jest muž, kterýž nemá moci nad duchem svým.

26

26:1b.PRO.026.001 Jako sníh v létě, a jako déšť ve žni, tak nepřipadá na blázna čest.

26:2b.PRO.026.002 Jako vrabec přenáší se, a vlaštovice létá, tak zlořečení bez příčiny nedojde.

26:3b.PRO.026.003 Bič na koně, uzda na osla, a kyj na hřbet blázna.

26:4b.PRO.026.004 Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho, abys i ty jemu nebyl podobný.

26:5b.PRO.026.005 Odpověz bláznu podlé bláznovství jeho, aby sám u sebe nebyl moudrý.

26:6b.PRO.026.006 Jako by nohy osekal, bezpráví se dopouští ten, kdož svěřuje poselství bláznu.

26:7b.PRO.026.007 Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého, tak řeč v ústech bláznů.

26:8b.PRO.026.008 Jako vložiti kámen do praku, tak jest, když kdo ctí blázna.

26:9b.PRO.026.009 Trn, kterýž se dostává do rukou opilého, jest přísloví v ústech bláznů.

26:10b.PRO.026.010 Veliký pán stvořil všecko, a dává odplatu bláznu, i odměnu přestupníkům.

26:11b.PRO.026.011 Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opětuje bláznovství své.

26:12b.PRO.026.012 Spatřil-li bys člověka, an jest moudrý sám u sebe, naděje o bláznu lepší jest než o takovém.

26:13b.PRO.026.013 Říká lenoch: Lev lítý jest na cestě, lev jest v ulici.

26:14b.PRO.026.014 Dvéře se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lůži svém.

26:15b.PRO.026.015 Schovává lenivý ruku svou za ňadra; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým.

26:16b.PRO.026.016 Moudřejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem.

26:17b.PRO.026.017 Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hněvá se ne v své při.

26:18b.PRO.026.018 Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné,

26:19b.PRO.026.019 Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a říká: Zdaž jsem nežertoval?

26:20b.PRO.026.020 Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár.

26:21b.PRO.026.021 Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady.

26:22b.PRO.026.022 Slova utrhače jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.

26:23b.PRO.026.023 Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé.

26:24b.PRO.026.024 Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitřnosti své skládá lest.

26:25b.PRO.026.025 Když se ochotný ukáže řečí svou, nevěř mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho.

26:26b.PRO.026.026 Přikrývána bývá nenávist chytře, ale zlost její zjevena bývá v shromáždění.

26:27b.PRO.026.027 Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na něj se obrací.

26:28b.PRO.026.028 Člověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými způsobuje pád.

27

27:1b.PRO.027.001 Nechlub se dnem zítřejším, nebo nevíš, coť ten den přinese.

27:2b.PRO.027.002 Nechať tě chválí jiní, a ne ústa tvá, cizí, a ne rtové tvoji.

27:3b.PRO.027.003 Tíž má kamen, a váhu písek, ale hněv blázna těžší jest nad to obé.

27:4b.PRO.027.004 Ukrutnátě věc hněv a prudká prchlivost, ale kdo ostojí před závistí?

27:5b.PRO.027.005 Lepší jest domlouvání zjevné, než milování tajné.

27:6b.PRO.027.006 Bezpečnější rány od přítele, než lahodná líbání nenávidícího.

27:7b.PRO.027.007 Duše sytá pohrdá i medem, ale duši lačné každá hořkost sladká.

27:8b.PRO.027.008 Jako pták zaletuje od hnízda svého, tak muž odchází od místa svého.

27:9b.PRO.027.009 Mast a kadění obveseluje srdce; tak sladkost přítele víc než rada vlastní.

27:10b.PRO.027.010 Přítele svého a přítele otce svého neopouštěj, a do domu bratra svého nechoď v čas bídy své; lepšíť jest soused blízký, než bratr daleký.

27:11b.PRO.027.011 Buď moudrý, synu můj, a obvesel srdce mé, ať mám co odpovědíti tomu, kdož mi utrhá.

27:12b.PRO.027.012 Opatrný vida zlé, vyhne se, ale hloupí předce jdouce, těžkosti docházejí.

27:13b.PRO.027.013 Vezmi roucho toho, kterýž slíbil za cizího, a od toho, kdo za cizozemku slíbil, základ jeho.

27:14b.PRO.027.014 Tomu, kdož dobrořečí příteli svému hlasem velikým, ráno vstávaje, za zlořečení počteno bude.

27:15b.PRO.027.015 Kapání ustavičné v čas přívalu, a žena svárlivá rovní jsou sobě;

27:16b.PRO.027.016 Kdož ji schovává, schovává vítr, a jako mast v pravici voněti bude.

27:17b.PRO.027.017 Železo železem se ostří; tak muž zostřuje tvář přítele svého.

27:18b.PRO.027.018 Kdo ostříhá fíku, jídá ovoce jeho; tak kdo ostříhá pána svého, poctěn bude.

27:19b.PRO.027.019 Jakož u vodě tvář proti tváři se ukazuje, tak srdce člověka člověku.

27:20b.PRO.027.020 Propast a zahynutí nebývají nasyceni, tak oči člověka nasytiti se nemohou.

27:21b.PRO.027.021 Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, tak člověka pověst chvály jeho.

27:22b.PRO.027.022 Bys blázna i v stupě mezi krupami píchem zopíchal, neodejde od něho bláznovství jeho.

27:23b.PRO.027.023 Pilně přihlídej k dobytku svému, pečuj o stáda svá.

27:24b.PRO.027.024 Nebo ne na věky trvá bohatství, ani koruna do pronárodu.

27:25b.PRO.027.025 Když zroste tráva, a ukazuje se bylina, tehdáž ať se shromažďuje seno s hor.

27:26b.PRO.027.026 Beránkové budou k oděvu tvému, a záplata pole kozelci.

27:27b.PRO.027.027 Nadto dostatek mléka kozího ku pokrmu tvému, ku pokrmu domu tvého, a živnosti děvek tvých.

28

28:1b.PRO.028.001 Utíkají bezbožní, ač jich žádný nehoní, ale spravedliví jako mladý lev smělí jsou.

28:2b.PRO.028.002 Pro přestoupení země mnoho knížat jejích, ale pro člověka rozumného a umělého trvánlivé bývá panování.

28:3b.PRO.028.003 Muž chudý, kterýž utiská nuzné, podoben jest přívalu zachvacujícímu, za čímž nebývá chleba.

28:4b.PRO.028.004 Kteří opouštějí zákon, chválí bezbožného, ale kteříž ostříhají zákona, velmi jsou jim na odpor.

28:5b.PRO.028.005 Lidé zlí nesrozumívají soudu, ti pak, kteříž hledají Hospodina, rozumějí všemu.

28:6b.PRO.028.006 Lepší jest chudý, kterýž chodí v upřímnosti své, než převrácený na kterékoli cestě, ačkoli jest bohatý.

28:7b.PRO.028.007 Kdo ostříhá zákona, jest syn rozumný; kdož pak s žráči tovaryší, hanbu činí otci svému.

28:8b.PRO.028.008 Kdo rozmnožuje statek svůj lichvou a úrokem, shromažďuje tomu, kdož by jej z milosti chudým rozděloval.

28:9b.PRO.028.009 Kdo odvrací ucho své, aby neslyšel zákona, i modlitba jeho jest ohavností.

28:10b.PRO.028.010 Kdo zavodí upřímé na cestu zlou, do jámy své sám vpadne, ale upřímí dědičně obdrží dobré.

28:11b.PRO.028.011 Moudrý jest u sebe sám muž bohatý, ale chudý rozumný vystihá jej.

28:12b.PRO.028.012 Když plésají spravedliví, velmi to pěkně sluší; ale když povstávají bezbožní, vyhledáván bývá člověk.

28:13b.PRO.028.013 Kdo přikrývá přestoupení svá, nepovede se jemu šťastně; ale kdož je vyznává a opouští, milosrdenství důjde.

28:14b.PRO.028.014 Blahoslavený člověk, kterýž se strachuje vždycky; ale kdož zatvrzuje srdce své, upadne ve zlé.

28:15b.PRO.028.015 Lev řvoucí a nedvěd hladovitý jest panovník bezbožný nad lidem nuzným.

28:16b.PRO.028.016 Kníže bez rozumu bývá veliký dráč, ale kdož v nenávisti má mrzký zisk, prodlí dnů.

28:17b.PRO.028.017 Člověka, kterýž násilí činí krvi lidské, ani nad jamou, když utíká, žádný ho nezadrží.

28:18b.PRO.028.018 Kdo chodí upřímě, zachován bude, převrácený pak na kterékoli cestě padne pojednou.

28:19b.PRO.028.019 Kdo dělá zemi svou, nasycen bývá chlebem; ale kdož následuje zahalečů, nasycen bývá chudobou.

28:20b.PRO.028.020 Muž věrný přispoří požehnání, ale kdož chvátá zbohatnouti, nebývá bez viny.

28:21b.PRO.028.021 Přijímati osobu není dobré; nebo mnohý pro kus chleba neprávě činí.

28:22b.PRO.028.022 Člověk závistivý chvátá k statku, nic nevěda, že nouze na něj přijde.

28:23b.PRO.028.023 Kdo domlouvá člověku, potom spíše milost nalézá nežli ten, kterýž lahodí jazykem.

28:24b.PRO.028.024 Kdo loupí otce svého a matku svou, a říká, že to není žádný hřích, tovaryš jest vražedlníka.

28:25b.PRO.028.025 Vysokomyslný vzbuzuje svár, ale kdo doufá v Hospodina, hojnost míti bude.

28:26b.PRO.028.026 Kdo doufá v srdce své, blázen jest; ale kdož chodí moudře, pomůže sobě.

28:27b.PRO.028.027 Kdo dává chudému, nebude míti žádného nedostatku; kdož pak zakrývá oči své, bude míti množství zlořečení.

28:28b.PRO.028.028 Když povstávají bezbožní, skrývá se člověk; ale když hynou, rozmnožují se spravedliví.

29

29:1b.PRO.029.001 Člověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.

29:2b.PRO.029.002 Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.

29:3b.PRO.029.003 Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.

29:4b.PRO.029.004 Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.

29:5b.PRO.029.005 Člověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.

29:6b.PRO.029.006 Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.

29:7b.PRO.029.007 Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.

29:8b.PRO.029.008 Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.

29:9b.PRO.029.009 Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.

29:10b.PRO.029.010 Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.

29:11b.PRO.029.011 Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.

29:12b.PRO.029.012 Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.

29:13b.PRO.029.013 Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.

29:14b.PRO.029.014 Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.

29:15b.PRO.029.015 Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.

29:16b.PRO.029.016 Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.

29:17b.PRO.029.017 Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.

29:18b.PRO.029.018 Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.

29:19b.PRO.029.019 Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.

29:20b.PRO.029.020 Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.

29:21b.PRO.029.021 Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn.

29:22b.PRO.029.022 Člověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší.

29:23b.PRO.029.023 Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.

29:24b.PRO.029.024 Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí.

29:25b.PRO.029.025 Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.

29:26b.PRO.029.026 Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.

29:27b.PRO.029.027 Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.

30

30:1b.PRO.030.001 Slova Agura, syna Jáke. Sepsání řečí muže toho k Itielovi, k Itielovi a Uchalovi.

30:2b.PRO.030.002 Jistě žeť jsem hloupější nad jiné, tak že rozumnosti člověka obecného nemám,

30:3b.PRO.030.003 Aniž jsem se naučil moudrosti, a umění svatých neumím.

30:4b.PRO.030.004 Kdo vstoupil v nebe, i sstoupil? Kdo sebral vítr do hrstí svých? Kdo shrnul vody v roucho své? Kdo upevnil všecky končiny země? Které jméno jeho, a jaké jméno syna jeho, víš-li?

30:5b.PRO.030.005 Všeliká výmluvnost Boží přečištěná jest; onť jest štít doufajících v něho.

30:6b.PRO.030.006 Nepřidávej k slovům jeho, aby tě nekáral, a byl bys ve lži postižen.

30:7b.PRO.030.007 Dvou věcí žádám od tebe, neoslýchejž mne, prvé než umru:

30:8b.PRO.030.008 Marnost a slovo lživé vzdal ode mne, chudoby neb bohatství nedávej mi, živ mne pokrmem vedlé potřeby mé,

30:9b.PRO.030.009 Abych snad nasycen jsa, tě nezapřel, a neřekl: Kdo jest Hospodin? a abych zchudna, nekradl, a nebral naprázdno jména Hospodina Boha svého.

30:10b.PRO.030.010 Nesoč na služebníka před pánem jeho, aťby nezlořečil, a ty abys nehřešil.

30:11b.PRO.030.011 Jest pokolení, kteréž otci svému zlořečí, a matce své nedobrořečí.

30:12b.PRO.030.012 Jest pokolení čisté samo u sebe, ačkoli od nečistot svých není obmyto.

30:13b.PRO.030.013 Jest pokolení, jehož vysoké jsou oči, a víčka jeho jsou vyzdvižená.

30:14b.PRO.030.014 Jest pokolení, jehož zubové jsou mečové, a třenovní zubové jeho nožové, k zžírání chudých na zemi a nuzných na světě.

30:15b.PRO.030.015 Pijavice má dvě dcery říkající: Dej, dej. Tři věci nebývají nasyceny, anobrž čtyry, kteréž nikdy neřeknou: Dosti:

30:16b.PRO.030.016 Peklo a život neplodné, země též nebývá nasycena vodou, a oheň neříká: Dosti.

30:17b.PRO.030.017 Oko, kteréž se posmívá otci, a pohrdá poslušenstvím matky, vyklubí krkavci potoční, aneb snědí je orličata.

30:18b.PRO.030.018 Tři tyto věci skryty jsou přede mnou, nýbrž čtyry, kterýchž neznám:

30:19b.PRO.030.019 Cesty orlice v povětří, cesty hada na skále, cesty lodí u prostřed moře, a cesty muže při panně.

30:20b.PRO.030.020 Takováž jest cesta ženy cizoložné: Jí, a utře ústa svá, a dí: Nepáchala jsem nepravosti.

30:21b.PRO.030.021 Pode třmi věcmi pohybuje se země, anobrž pod čtyřmi, jichž nemůž snésti:

30:22b.PRO.030.022 Pod služebníkem, když kraluje, a bláznem, když se nasytí chleba;

30:23b.PRO.030.023 Pod omrzalou, když se vdá, a děvkou, když dědičkou bývá paní své.

30:24b.PRO.030.024 Čtyry tyto věci jsou malé na zemi, a však jsou moudřejší nad mudrce:

30:25b.PRO.030.025 Mravenci, lid nesilný, kteříž však připravují v létě pokrm svůj;

30:26b.PRO.030.026 Králíkové, lid nesilný, kteříž však stavějí v skále dům svůj;

30:27b.PRO.030.027 Krále nemají kobylky, a však vycházejí po houfích všecky;

30:28b.PRO.030.028 Pavouk rukama dělá, a bývá na palácích královských.

30:29b.PRO.030.029 Tři tyto věci udatně vykračují, anobrž čtyry, kteréž zmužile chodí:

30:30b.PRO.030.030 Lev nejsilnější mezi zvířaty, kterýž neustupuje před žádným;

30:31b.PRO.030.031 Přepásaný na bedrách kůň neb kozel, a král, proti němuž žádný nepovstává.

30:32b.PRO.030.032 Jestliže jsi bláznil, vynášeje se, a myslil-lis zle, ruku na ústa polož.

30:33b.PRO.030.033 Kdo tluče smetanu, stlouká máslo, a stiskání nosu vyvodí krev, tak popouzení k hněvu vyvodí svár.

31

31:1b.PRO.031.001 Slova proroctví Lemuele krále, kterýmž vyučovala jej matka jeho.

31:2b.PRO.031.002 Co dím, synu můj, co, synu života mého? Co, řku, dím, synu slibů mých?

31:3b.PRO.031.003 Nedávej ženám síly své, ani cest svých těm, kteréž k zahynutí přivodí krále.

31:4b.PRO.031.004 Ne králům, ó Lemueli, ne králům náleží píti víno, a ne pánům žádost nápoje opojného,

31:5b.PRO.031.005 Aby pije, nezapomněl na ustanovení, a nezměnil pře všech lidí ssoužených.

31:6b.PRO.031.006 Dejte nápoj opojný hynoucímu, a víno těm, kteříž jsou truchlivého ducha,

31:7b.PRO.031.007 Ať se napije, a zapomene na chudobu svou, a na trápení své nezpomíná více.

31:8b.PRO.031.008 Otevři ústa svá za němého, v při všech oddaných k smrti,

31:9b.PRO.031.009 Otevři, řku, ústa svá, suď spravedlivě, a veď při chudého a nuzného.

31:10b.PRO.031.010 Ženu statečnou kdo nalezne? Nebo daleko nad perly cena její.

31:11b.PRO.031.011 Dověřuje se jí srdce muže jejího; nebo tu kořistí nebude nedostatku.

31:12b.PRO.031.012 Dobře činí jemu a ne zle, po všecky dny života svého.

31:13b.PRO.031.013 Hledá pilně vlny a lnu, a dělá šťastně rukama svýma.

31:14b.PRO.031.014 Jest podobná lodi kupecké, zdaleka přiváží pokrm svůj.

31:15b.PRO.031.015 Kterážto velmi ráno vstávajíc, dává pokrm čeledi své, a podíl náležitý děvkám svým.

31:16b.PRO.031.016 Rozsuzuje pole, a ujímá je; z výdělku rukou svých štěpuje i vinici.

31:17b.PRO.031.017 Přepasuje silou bedra svá, a zsiluje ramena svá.

31:18b.PRO.031.018 Zakouší, jak jest užitečné zaměstknání její; ani v noci nehasne svíce její.

31:19b.PRO.031.019 Rukama svýma sahá k kuželi, a prsty svými drží vřeteno.

31:20b.PRO.031.020 Ruku svou otvírá chudému, a ruce své vztahuje k nuznému.

31:21b.PRO.031.021 Nebojí se za čeled svou v čas sněhu; nebo všecka čeled její obláčí se v roucho dvojnásobní.

31:22b.PRO.031.022 Koberce dělá sobě z kmentu, a z zlatohlavu jest oděv její.

31:23b.PRO.031.023 Patrný jest v branách manžel její, když sedá s staršími země.

31:24b.PRO.031.024 Plátno drahé dělá, a prodává; též i pasy prodává kupci.

31:25b.PRO.031.025 Síla a krása oděv její, nestará se o časy potomní.

31:26b.PRO.031.026 Ústa svá otvírá k moudrosti, a naučení dobrotivosti v jazyku jejím.

31:27b.PRO.031.027 Spatřuje obcování čeledi své, a chleba zahálky nejí.

31:28b.PRO.031.028 Povstanouce synové její, blahoslaví ji; manžel její také chválí ji,

31:29b.PRO.031.029 Říkaje: Mnohé ženy statečně sobě počínaly, ty pak převyšuješ je všecky.

31:30b.PRO.031.030 Oklamavatelná jest příjemnost a marná krása; žena, kteráž se bojí Hospodina, tať chválena bude.

31:31b.PRO.031.031 Dejtež takové z ovoce rukou jejích, a nechať ji chválí v branách skutkové její.