Job (Czech)

1

1:1b.JOB.001.001 Byl muž v zemi Uz, jménem Job, a muž ten byl sprostný a upřímý, boje se Boha, a vystříhaje se zlého.

1:2b.JOB.001.002 Kterémuž se narodilo sedm synů a tři dcery.

1:3b.JOB.001.003 A měl dobytka sedm tisíc ovec, tři tisíce velbloudů, pět set spřežení volů, a pět set oslic, a čeledi služebné velmi mnoho, a byl muž ten vznešenější nade všecky lidi východní.

1:4b.JOB.001.004 I scházívali se synové jeho, a strojívali hody po domích, každý ve dni svém. Posílávali také, a zvávali své tři sestry, aby jedly a pily s nimi.

1:5b.JOB.001.005 A když vypořádali dny hodů, posílával Job, a posvěcoval jich, a vstávaje ráno, obětoval zápaly podlé počtu všech jich. Nebo říkával Job: Snad zhřešili synové moji, aneb zlořečili Bohu v srdci svém. Tak činíval Job po všecky ty dny.

1:6b.JOB.001.006 Jednoho pak dne, když přišli synové Boží, aby se postavili před Hospodinem, přišel také i Satan mezi ně.

1:7b.JOB.001.007 Tedy řekl Hospodin Satanovi: Odkud jdeš? I odpověděl Satan Hospodinu, řka: Procházel jsem zemi, a obcházel jsem ji.

1:8b.JOB.001.008 I řekl Hospodin Satanovi: Spatřil-lis služebníka mého Joba, že není jemu rovného na zemi, a že jest muž sprostný a upřímý, bojící se Boha a varující se zlého.

1:9b.JOB.001.009 A odpovídaje Satan Hospodinu, řekl: Zdaliž se Job darmo bojí Boha?

1:10b.JOB.001.010 Zdaž jsi ty ho neohradil i domu jeho a všeho, což má, se všech stran? Dílu rukou jeho požehnal jsi, a dobytek jeho rozmnožil se na zemi.

1:11b.JOB.001.011 Ale vztáhni nyní ruku svou, a dotkni se všeho, což má, nebude-liť zlořečiti v oči.

1:12b.JOB.001.012 Tedy řekl Hospodin Satanovi: Aj, cožkoli má, v moci tvé buď, toliko na něj nevztahuj ruky své. I vyšel Satan od tváři Hospodinovy.

1:13b.JOB.001.013 Jednoho pak dne synové a dcery jeho jedli, a pili víno v domě bratra svého prvorozeného.

1:14b.JOB.001.014 I přišel posel k Jobovi, a řekl: Když volové orali, a oslice se pásly podlé nich,

1:15b.JOB.001.015 Vpád učinivše Sabejští, zajali je, a služebníky zbili ostrostí meče, a utekl jsem toliko já sám, abych oznámil tobě.

1:16b.JOB.001.016 A když on ještě mluvil, přišed druhý, řekl: Oheň Boží spadl s nebe, a rozpáliv se na dobytek i na služebníky, sehltil je, já pak utekl jsem toliko sám, abych oznámil tobě.

1:17b.JOB.001.017 A když ten ještě mluvil, jiný přišed, řekl: Kaldejští sšikovavše tři houfy, připadli na velbloudy, a zajali je, a služebníky zbili ostrostí meče, a utekl jsem toliko já sám, abych oznámil tobě.

1:18b.JOB.001.018 A když ten ještě mluvil, jiný přišel a řekl: Synové tvoji a dcery tvé jedli, a pili víno v domě bratra svého prvorozeného.

1:19b.JOB.001.019 A aj, vítr veliký strhl se z té strany od pouště, a udeřil na čtyři úhly domu, tak že se obořil na děti, i zemřeli, a utekl jsem toliko já sám, abych oznámil tobě.

1:20b.JOB.001.020 Tedy Job vstav, roztrhl roucho své, a oholil hlavu svou, a padna na zem, poklonu učinil.

1:21b.JOB.001.021 A řekl: Nahý jsem vyšel z života matky své, nahý se také zase tam navrátím. Hospodin dal, Hospodin též odjal. Buď požehnáno jméno Hospodinovo.

1:22b.JOB.001.022 V tom ve všem nezhřešil Job, a nepřivlastnil Bohu nic nemoudrého.

2

2:1b.JOB.002.001 I stalo se opět jednoho dne, že když přišli synové Boží, aby se postavili před Hospodinem, přišel také i Satan mezi ně, aby se postavil před Hospodinem.

2:2b.JOB.002.002 Tedy řekl Hospodin Satanovi: Odkud jdeš? I odpověděl Satan Hospodinu, řka: Procházel jsem zemi, a obcházel jsem ji.

2:3b.JOB.002.003 I řekl Hospodin Satanovi: Spatřil-lis služebníka mého Joba, že není jemu rovného na zemi, že jest muž sprostný a upřímý, bojící se Boha, a varující se zlého, a že po dnes trvá v upřímnosti své, ačkoli jsi ty mne popudil proti němu, abych jej hubil bez příčiny.

2:4b.JOB.002.004 A odpovídaje Satan Hospodinu, řekl: Kůži za kůži, a všecko, což má člověk, dá za sebe samého.

2:5b.JOB.002.005 Ale vztáhni nyní ruku svou, a dotkni se kostí jeho, a masa jeho, nebude-liť v oči zlořečiti tobě.

2:6b.JOB.002.006 Tedy řekl Hospodin Satanovi: Aj, v moci tvé buď, a však zachovej ho při životu.

2:7b.JOB.002.007 Protož vyšed Satan od tváři Hospodinovy, ranil Joba nežitem nejhorším, od zpodku nohy jeho až do vrchu hlavy jeho,

2:8b.JOB.002.008 Tak že vzal střepinu, aby se jí drbal, usadiv se v popele.

2:9b.JOB.002.009 I řekla jemu žena jeho: Ještě vždy trváš v své upřímnosti? Zlořeč Bohu a umři.

2:10b.JOB.002.010 Jížto řekl: Mluvíš, jako jedna z bláznivých mluvívá. Dobré-liž jen věci bráti budeme od Boha, zlých pak nebudeme přijímati? V tom ve všem nezhřešil Job rty svými.

2:11b.JOB.002.011 Když pak uslyšeli tři přátelé Jobovi o všem tom zlém, kteréž přišlo na něj, přišli jeden každý z místa svého: Elifaz Temanský, a Bildad Suchský a Zofar Naamatský, na tom zůstavše spolu, aby přijdouce k němu, politovali ho a těšili jej.

2:12b.JOB.002.012 Kteříž pozdvihše očí svých zdaleka, nepoznali ho. Potom pozdvihše hlasu svého, plakali, a roztrhše jeden každý roucho své, házeli prachem nad hlavy své zhůru.

2:13b.JOB.002.013 A seděli s ním na zemi sedm dní a sedm nocí, a žádný k němu nepromluvil slova; nebo viděli, že se velmi rozmohla bolest jeho.

3

3:1b.JOB.003.001 Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.

3:2b.JOB.003.002 Nebo mluvě Job, řekl:

3:3b.JOB.003.003 Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.

3:4b.JOB.003.004 Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.

3:5b.JOB.003.005 Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.

3:6b.JOB.003.006 Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.

3:7b.JOB.003.007 Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.

3:8b.JOB.003.008 Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.

3:9b.JOB.003.009 Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.

3:10b.JOB.003.010 Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.

3:11b.JOB.003.011 Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?

3:12b.JOB.003.012 Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?

3:13b.JOB.003.013 Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,

3:14b.JOB.003.014 S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,

3:15b.JOB.003.015 Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.

3:16b.JOB.003.016 Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?

3:17b.JOB.003.017 Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.

3:18b.JOB.003.018 Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.

3:19b.JOB.003.019 Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.

3:20b.JOB.003.020 Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?

3:21b.JOB.003.021 Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?

3:22b.JOB.003.022 Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?

3:23b.JOB.003.023 Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?

3:24b.JOB.003.024 Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.

3:25b.JOB.003.025 To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.

3:26b.JOB.003.026 Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.

4

4:1b.JOB.004.001 Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

4:2b.JOB.004.002 Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?

4:3b.JOB.004.003 Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.

4:4b.JOB.004.004 Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.

4:5b.JOB.004.005 Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.

4:6b.JOB.004.006 Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?

4:7b.JOB.004.007 Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?

4:8b.JOB.004.008 Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.

4:9b.JOB.004.009 Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.

4:10b.JOB.004.010 Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.

4:11b.JOB.004.011 Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.

4:12b.JOB.004.012 Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.

4:13b.JOB.004.013 V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,

4:14b.JOB.004.014 Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.

4:15b.JOB.004.015 Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.

4:16b.JOB.004.016 Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:

4:17b.JOB.004.017 Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?

4:18b.JOB.004.018 Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.

4:19b.JOB.004.019 Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.

4:20b.JOB.004.020 Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.

4:21b.JOB.004.021 Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.

5

5:1b.JOB.005.001 Zavolejž tedy, dá-liť kdo odpověd? A k kterému se z svatých obrátíš?

5:2b.JOB.005.002 Pakli k bláznu, zahubí ho rozhněvání, a nesmyslného zabije prchlivost.

5:3b.JOB.005.003 Jáť jsem viděl blázna, an se vkořenil, ale hned jsem zle tušil příbytku jeho, řka:

5:4b.JOB.005.004 Vzdáleniť jsou synové jeho od spasení; nebo potříni budou v bráně, aniž bude, kdo by je vytrhl.

5:5b.JOB.005.005 Obilé jeho zžíře hladovitý, a i z prostřed trní je vychvátí; nadto sehltí násilník statek takových.

5:6b.JOB.005.006 Neboť nepochází z prachu trápení, aniž se z země pučí bída.

5:7b.JOB.005.007 Ale člověk rodí se k bídě, tak jako jiskry z uhlí zhůru létají.

5:8b.JOB.005.008 Jistě žeť bych já hledal Boha silného, a jemu bych předložil při svou,

5:9b.JOB.005.009 Kterýž činí věci veliké, nezpytatelné, divné, a jimž počtu není,

5:10b.JOB.005.010 Kterýž dává déšť na zemi, a spouští vody na pole,

5:11b.JOB.005.011 Kterýž sází opovržené na místě vysokém, a žalostící vyvyšuje spasením,

5:12b.JOB.005.012 Kterýž v nic obrací myšlení chytráků, tak aby nemohli k skutku přivésti ruce jejich ničeho,

5:13b.JOB.005.013 Kterýž lapá moudré v chytrosti jejich; nebo rada převrácených bláznová bývá.

5:14b.JOB.005.014 Ve dne motají se jako ve tmách, a jako v noci šámají o poledni.

5:15b.JOB.005.015 Kterýž zachovává od meče a od úst jejich, a chudého od ruky násilníka.

5:16b.JOB.005.016 Máť zajisté nuzný naději, ale nepravost musí zacpati ústa svá.

5:17b.JOB.005.017 Aj, jak blahoslavený jest člověk, kteréhož tresce Bůh! A protož káráním Všemohoucího nepohrdej.

5:18b.JOB.005.018 Onť zajisté uráží, on i obvazuje; raní, ruka jeho také léčí.

5:19b.JOB.005.019 Z šesti úzkostí vysvobodil by tebe, ano i v sedmi nedotklo by se tebe zlé.

5:20b.JOB.005.020 V hladu vykoupil by tě od smrti, a v boji od moci meče.

5:21b.JOB.005.021 Když utrhá jazyk, byl bys skryt, aniž bys se bál zhouby, když by přišla.

5:22b.JOB.005.022 Zhouba a hlad buď tobě za smích, a nestrachuj se ani líté zvěři zemské.

5:23b.JOB.005.023 Nebo s kamením polním příměří tvé, a zvěř lítá polní pokoj zachová k tobě.

5:24b.JOB.005.024 A shledáš, žeť stánek tvůj bude bezpečný, a navrátíš se zase k příbytku svému, a nezhřešíš.

5:25b.JOB.005.025 Shledáš také, žeť se rozmnoží símě tvé, a potomci tvoji jako bylina zemská.

5:26b.JOB.005.026 Vejdeš v šedinách do hrobu, tak jako odnášíno bývá zralé obilí časem svým.

5:27b.JOB.005.027 Aj, toť jsme vyhledali, a takť jest; poslechniž toho, a schovej sobě to.

6

6:1b.JOB.006.001 Odpovídaje pak Job, řekl:

6:2b.JOB.006.002 Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.

6:3b.JOB.006.003 Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.

6:4b.JOB.006.004 Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.

6:5b.JOB.006.005 Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?

6:6b.JOB.006.006 Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?

6:7b.JOB.006.007 Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.

6:8b.JOB.006.008 Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,

6:9b.JOB.006.009 Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.

6:10b.JOB.006.010 Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.

6:11b.JOB.006.011 Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?

6:12b.JOB.006.012 Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?

6:13b.JOB.006.013 Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,

6:14b.JOB.006.014 Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?

6:15b.JOB.006.015 Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,

6:16b.JOB.006.016 Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.

6:17b.JOB.006.017 V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.

6:18b.JOB.006.018 Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.

6:19b.JOB.006.019 To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,

6:20b.JOB.006.020 Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.

6:21b.JOB.006.021 Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.

6:22b.JOB.006.022 Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?

6:23b.JOB.006.023 Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?

6:24b.JOB.006.024 Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.

6:25b.JOB.006.025 Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?

6:26b.JOB.006.026 Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?

6:27b.JOB.006.027 Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.

6:28b.JOB.006.028 A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.

6:29b.JOB.006.029 Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.

6:30b.JOB.006.030 A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?

7

7:1b.JOB.007.001 Zdaliž nemá vyměřeného času člověk na zemi? A dnové jeho jako dnové nájemníka.

7:2b.JOB.007.002 Jako služebník, kterýž touží po stínu, a jako nájemník, jenž očekává skonání díla svého:

7:3b.JOB.007.003 Tak jsou mi dědičně přivlastněni měsícové marní, a noci plné trápení jsou mi odečteny.

7:4b.JOB.007.004 Jestliže ležím, říkám: Kdy vstanu? A pomine noc? Tak pln bývám myšlení až do svitání.

7:5b.JOB.007.005 Tělo mé odíno jest červy a strupem i prachem, kůže má puká se a rozpouští.

7:6b.JOB.007.006 Dnové moji rychlejší byli nežli člunek tkadlce, nebo stráveni jsou bez prodlení.

7:7b.JOB.007.007 Rozpomeň se, ó Pane, že jako vítr jest život můj, a oko mé že více neuzří dobrých věcí,

7:8b.JOB.007.008 Aniž mne spatří oko, jenž mne vídalo. Oči tvé budou ke mně, a mne již nebude.

7:9b.JOB.007.009 Jakož oblak hyne a mizí, tak ten, kterýž sstupuje do hrobu, nevystoupí zase,

7:10b.JOB.007.010 Aniž se opět navrátí do domu svého, aniž ho již více pozná místo jeho.

7:11b.JOB.007.011 Protož nemohuť já zdržeti úst svých, mluvím v ssoužení ducha svého, naříkám v hořkosti duše své.

7:12b.JOB.007.012 Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil?

7:13b.JOB.007.013 Když myslím: Potěší mne lůže mé, poodejme naříkání mého postel má:

7:14b.JOB.007.014 Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne,

7:15b.JOB.007.015 Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život.

7:16b.JOB.007.016 Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji.

7:17b.JOB.007.017 Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ?

7:18b.JOB.007.018 A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ?

7:19b.JOB.007.019 Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny?

7:20b.JOB.007.020 Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem?

7:21b.JOB.007.021 Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne.

8

8:1b.JOB.008.001 Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:

8:2b.JOB.008.002 Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?

8:3b.JOB.008.003 Což by Bůh silný neprávě soudil,a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?

8:4b.JOB.008.004 Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.

8:5b.JOB.008.005 Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,

8:6b.JOB.008.006 A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.

8:7b.JOB.008.007 A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.

8:8b.JOB.008.008 Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.

8:9b.JOB.008.009 (Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)

8:10b.JOB.008.010 Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?

8:11b.JOB.008.011 Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?

8:12b.JOB.008.012 Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.

8:13b.JOB.008.013 Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.

8:14b.JOB.008.014 Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.

8:15b.JOB.008.015 Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.

8:16b.JOB.008.016 Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.

8:17b.JOB.008.017 Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.

8:18b.JOB.008.018 A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:

8:19b.JOB.008.019 Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.

8:20b.JOB.008.020 Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:

8:21b.JOB.008.021 Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,

8:22b.JOB.008.022 Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.

9

9:1b.JOB.009.001 Odpověděv pak Job, řekl:

9:2b.JOB.009.002 I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?

9:3b.JOB.009.003 A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.

9:4b.JOB.009.004 Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?

9:5b.JOB.009.005 On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.

9:6b.JOB.009.006 On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.

9:7b.JOB.009.007 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.

9:8b.JOB.009.008 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.

9:9b.JOB.009.009 On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.

9:10b.JOB.009.010 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.

9:11b.JOB.009.011 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.

9:12b.JOB.009.012 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?

9:13b.JOB.009.013 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.

9:14b.JOB.009.014 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?

9:15b.JOB.009.015 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.

9:16b.JOB.009.016 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,

9:17b.JOB.009.017 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.

9:18b.JOB.009.018 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.

9:19b.JOB.009.019 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?

9:20b.JOB.009.020 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.

9:21b.JOB.009.021 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.

9:22b.JOB.009.022 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.

9:23b.JOB.009.023 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;

9:24b.JOB.009.024 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?

9:25b.JOB.009.025 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.

9:26b.JOB.009.026 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.

9:27b.JOB.009.027 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:

9:28b.JOB.009.028 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.

9:29b.JOB.009.029 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?

9:30b.JOB.009.030 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,

9:31b.JOB.009.031 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.

9:32b.JOB.009.032 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.

9:33b.JOB.009.033 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.

9:34b.JOB.009.034 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,

9:35b.JOB.009.035 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.

10

10:1b.JOB.010.001 Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.

10:2b.JOB.010.002 Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?

10:3b.JOB.010.003 Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?

10:4b.JOB.010.004 Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?

10:5b.JOB.010.005 Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,

10:6b.JOB.010.006 Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?

10:7b.JOB.010.007 Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.

10:8b.JOB.010.008 Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.

10:9b.JOB.010.009 Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.

10:10b.JOB.010.010 Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?

10:11b.JOB.010.011 Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.

10:12b.JOB.010.012 Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.

10:13b.JOB.010.013 Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.

10:14b.JOB.010.014 Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.

10:15b.JOB.010.015 Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,

10:16b.JOB.010.016 Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.

10:17b.JOB.010.017 Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.

10:18b.JOB.010.018 Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,

10:19b.JOB.010.019 A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.

10:20b.JOB.010.020 Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,

10:21b.JOB.010.021 Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,

10:22b.JOB.010.022 Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.

11

11:1b.JOB.011.001 A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:

11:2b.JOB.011.002 Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?

11:3b.JOB.011.003 Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.

11:4b.JOB.011.004 Nebo jsi řekl: Čisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.

11:5b.JOB.011.005 Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,

11:6b.JOB.011.006 Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.

11:7b.JOB.011.007 Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?

11:8b.JOB.011.008 Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš?

11:9b.JOB.011.009 Delší jest míra její než země, a širší než moře.

11:10b.JOB.011.010 Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?

11:11b.JOB.011.011 Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?

11:12b.JOB.011.012 Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.

11:13b.JOB.011.013 Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;

11:14b.JOB.011.014 Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:

11:15b.JOB.011.015 Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.

11:16b.JOB.011.016 Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.

11:17b.JOB.011.017 K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.

11:18b.JOB.011.018 Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.

11:19b.JOB.011.019 A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.

11:20b.JOB.011.020 Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.

12

12:1b.JOB.012.001 Odpověděv pak Job, řekl:

12:2b.JOB.012.002 V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost.

12:3b.JOB.012.003 I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není?

12:4b.JOB.012.004 Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý.

12:5b.JOB.012.005 Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu.

12:6b.JOB.012.006 Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.

12:7b.JOB.012.007 Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě.

12:8b.JOB.012.008 Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě.

12:9b.JOB.012.009 Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila?

12:10b.JOB.012.010 V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského.

12:11b.JOB.012.011 Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí?

12:12b.JOB.012.012 Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.

12:13b.JOB.012.013 Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost.

12:14b.JOB.012.014 Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno.

12:15b.JOB.012.015 Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi.

12:16b.JOB.012.016 U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí.

12:17b.JOB.012.017 On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí.

12:18b.JOB.012.018 Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich.

12:19b.JOB.012.019 On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací.

12:20b.JOB.012.020 On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře.

12:21b.JOB.012.021 On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.

12:22b.JOB.012.022 On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti.

12:23b.JOB.012.023 On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je.

12:24b.JOB.012.024 On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné,

12:25b.JOB.012.025 Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.

13

13:1b.JOB.013.001 Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.

13:2b.JOB.013.002 Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.

13:3b.JOB.013.003 Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.

13:4b.JOB.013.004 Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.

13:5b.JOB.013.005 Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.

13:6b.JOB.013.006 Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.

13:7b.JOB.013.007 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?

13:8b.JOB.013.008 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?

13:9b.JOB.013.009 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?

13:10b.JOB.013.010 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.

13:11b.JOB.013.011 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?

13:12b.JOB.013.012 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.

13:13b.JOB.013.013 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.

13:14b.JOB.013.014 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?

13:15b.JOB.013.015 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.

13:16b.JOB.013.016 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.

13:17b.JOB.013.017 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.

13:18b.JOB.013.018 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.

13:19b.JOB.013.019 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?

13:20b.JOB.013.020 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:

13:21b.JOB.013.021 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.

13:22b.JOB.013.022 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.

13:23b.JOB.013.023 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.

13:24b.JOB.013.024 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?

13:25b.JOB.013.025 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?

13:26b.JOB.013.026 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,

13:27b.JOB.013.027 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;

13:28b.JOB.013.028 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.

14

14:1b.JOB.014.001 Člověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.

14:2b.JOB.014.002 Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.

14:3b.JOB.014.003 A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.

14:4b.JOB.014.004 Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.

14:5b.JOB.014.005 Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:

14:6b.JOB.014.006 Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.

14:7b.JOB.014.007 O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,

14:8b.JOB.014.008 By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:

14:9b.JOB.014.009 Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.

14:10b.JOB.014.010 Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?

14:11b.JOB.014.011 Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:

14:12b.JOB.014.012 Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.

14:13b.JOB.014.013 Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne.

14:14b.JOB.014.014 Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.

14:15b.JOB.014.015 Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,

14:16b.JOB.014.016 Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,

14:17b.JOB.014.017 Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.

14:18b.JOB.014.018 Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,

14:19b.JOB.014.019 Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.

14:20b.JOB.014.020 Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.

14:21b.JOB.014.021 Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.

14:22b.JOB.014.022 Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.

15

15:1b.JOB.015.001 Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

15:2b.JOB.015.002 Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,

15:3b.JOB.015.003 Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?

15:4b.JOB.015.004 Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.

15:5b.JOB.015.005 Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.

15:6b.JOB.015.006 Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.

15:7b.JOB.015.007 Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?

15:8b.JOB.015.008 Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?

15:9b.JOB.015.009 Co víš, čehož bychom nevěděli? Čemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?

15:10b.JOB.015.010 I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.

15:11b.JOB.015.011 Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?

15:12b.JOB.015.012 Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,

15:13b.JOB.015.013 Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?

15:14b.JOB.015.014 Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?

15:15b.JOB.015.015 An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,

15:16b.JOB.015.016 Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.

15:17b.JOB.015.017 Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,

15:18b.JOB.015.018 Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.

15:19b.JOB.015.019 Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.

15:20b.JOB.015.020 Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.

15:21b.JOB.015.021 Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.

15:22b.JOB.015.022 Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.

15:23b.JOB.015.023 Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.

15:24b.JOB.015.024 Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.

15:25b.JOB.015.025 Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.

15:26b.JOB.015.026 Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.

15:27b.JOB.015.027 Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.

15:28b.JOB.015.028 A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.

15:29b.JOB.015.029 Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.

15:30b.JOB.015.030 Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.

15:31b.JOB.015.031 Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.

15:32b.JOB.015.032 Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.

15:33b.JOB.015.033 Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.

15:34b.JOB.015.034 Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.

15:35b.JOB.015.035 Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.

16

16:1b.JOB.016.001 A odpovídaje Job, řekl:

16:2b.JOB.016.002 Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.

16:3b.JOB.016.003 Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?

16:4b.JOB.016.004 Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?

16:5b.JOB.016.005 Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.

16:6b.JOB.016.006 Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.

16:7b.JOB.016.007 Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.

16:8b.JOB.016.008 A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.

16:9b.JOB.016.009 Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.

16:10b.JOB.016.010 Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.

16:11b.JOB.016.011 Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.

16:12b.JOB.016.012 Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.

16:13b.JOB.016.013 Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.

16:14b.JOB.016.014 Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.

16:15b.JOB.016.015 Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.

16:16b.JOB.016.016 Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.

16:17b.JOB.016.017 Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.

16:18b.JOB.016.018 Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.

16:19b.JOB.016.019 Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.

16:20b.JOB.016.020 Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.

16:21b.JOB.016.021 Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.

16:22b.JOB.016.022 Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.

17

17:1b.JOB.017.001 Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.

17:2b.JOB.017.002 Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.

17:3b.JOB.017.003 Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.

17:4b.JOB.017.004 Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.

17:5b.JOB.017.005 Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.

17:6b.JOB.017.006 Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,

17:7b.JOB.017.007 Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.

17:8b.JOB.017.008 Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.

17:9b.JOB.017.009 Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.

17:10b.JOB.017.010 Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.

17:11b.JOB.017.011 Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.

17:12b.JOB.017.012 Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.

17:13b.JOB.017.013 Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své.

17:14b.JOB.017.014 Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.

17:15b.JOB.017.015 Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?

17:16b.JOB.017.016 Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati.

18

18:1b.JOB.018.001 Odpovídaje pak Bildad Suchský, řekl:

18:2b.JOB.018.002 Dokudž neučiníte konce řečem? Pomyslte na to, a potom mluviti budeme.

18:3b.JOB.018.003 Proč jsme počteni za hovada? Oškliví jsme jemu, jakž sami vidíte.

18:4b.JOB.018.004 Ó ty, jenž hubíš život svůj zůřením svým, zdaliž pro tebe opuštěna bude země, a odsedne skála z místa svého?

18:5b.JOB.018.005 Anobrž světlo bezbožných uhašeno bude, aniž se blyštěti bude jiskra ohně jejich.

18:6b.JOB.018.006 Světlo se zatmí v stánku jeho, a lucerna jeho v něm zhasne.

18:7b.JOB.018.007 Ssouženi budou krokové síly jeho, a porazí jej rada jeho.

18:8b.JOB.018.008 Nebo zapleten jest do síti nohami svými, a v zamotání chodí.

18:9b.JOB.018.009 Chytí ho za patu osídlo, a zmocní se ho násilník.

18:10b.JOB.018.010 Skrytať jest při zemi smečka jeho, a léčka jeho na stezce.

18:11b.JOB.018.011 Odevšad hrůzy jej děsiti budou a dotírati na nohy jeho.

18:12b.JOB.018.012 Hladovitá bude síla jeho, a bída pohotově při boku jeho.

18:13b.JOB.018.013 Zžíře žily kůže jeho, zžíře oudy jeho kníže smrti.

18:14b.JOB.018.014 Uchváceno bude z stánku jeho doufání jeho, a to jej přivede k králi strachů.

18:15b.JOB.018.015 V stánku jeho hrůza bydleti bude, ač nebyl jeho; posypáno bude obydlí jeho sirou.

18:16b.JOB.018.016 Od zpodku kořenové jeho uschnou, a svrchu osekány budou ratolesti jeho.

18:17b.JOB.018.017 Památka jeho zahyne z země, aniž jméno jeho slýcháno bude na ulicích.

18:18b.JOB.018.018 Vyženou ho z světla do tmy, anobrž z okršlku zemského vypudí jej.

18:19b.JOB.018.019 Nepozůstaví ani syna ani vnuka v lidu svém, ani jakého ostatku v příbytcích svých.

18:20b.JOB.018.020 Nade dnem jeho zděsí se potomci, a přítomní strachem podjati budou.

18:21b.JOB.018.021 Takovýť jest zajisté způsob nešlechetného, a takový cíl toho, kterýž nezná Boha silného.

19

19:1b.JOB.019.001 Tedy odpověděv Job, řekl:

19:2b.JOB.019.002 Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?

19:3b.JOB.019.003 Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.

19:4b.JOB.019.004 Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.

19:5b.JOB.019.005 Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:

19:6b.JOB.019.006 Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.

19:7b.JOB.019.007 Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.

19:8b.JOB.019.008 Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.

19:9b.JOB.019.009 Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.

19:10b.JOB.019.010 Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.

19:11b.JOB.019.011 Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.

19:12b.JOB.019.012 Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.

19:13b.JOB.019.013 Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.

19:14b.JOB.019.014 Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.

19:15b.JOB.019.015 Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.

19:16b.JOB.019.016 Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.

19:17b.JOB.019.017 Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.

19:18b.JOB.019.018 Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.

19:19b.JOB.019.019 V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.

19:20b.JOB.019.020 K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.

19:21b.JOB.019.021 Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.

19:22b.JOB.019.022 Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?

19:23b.JOB.019.023 Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,

19:24b.JOB.019.024 Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.

19:25b.JOB.019.025 Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.

19:26b.JOB.019.026 A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.

19:27b.JOB.019.027 Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.

19:28b.JOB.019.028 Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.

19:29b.JOB.019.029 Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.

20

20:1b.JOB.020.001 Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl:

20:2b.JOB.020.002 Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil,

20:3b.JOB.020.003 Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal.

20:4b.JOB.020.004 Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi,

20:5b.JOB.020.005 Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?

20:6b.JOB.020.006 Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla,

20:7b.JOB.020.007 Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl?

20:8b.JOB.020.008 Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční.

20:9b.JOB.020.009 Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho.

20:10b.JOB.020.010 Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou.

20:11b.JOB.020.011 Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou.

20:12b.JOB.020.012 A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým;

20:13b.JOB.020.013 Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých:

20:14b.JOB.020.014 Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho.

20:15b.JOB.020.015 Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene.

20:16b.JOB.020.016 Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí.

20:17b.JOB.020.017 Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla.

20:18b.JOB.020.018 Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel.

20:19b.JOB.020.019 Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho.

20:20b.JOB.020.020 Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati.

20:21b.JOB.020.021 Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval.

20:22b.JOB.020.022 Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj.

20:23b.JOB.020.023 By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho.

20:24b.JOB.020.024 Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé.

20:25b.JOB.020.025 Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy.

20:26b.JOB.020.026 Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho.

20:27b.JOB.020.027 Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu.

20:28b.JOB.020.028 Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho.

20:29b.JOB.020.029 Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.

21

21:1b.JOB.021.001 A odpovídaje Job, řekl:

21:2b.JOB.021.002 Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.

21:3b.JOB.021.003 Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.

21:4b.JOB.021.004 Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?

21:5b.JOB.021.005 Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.

21:6b.JOB.021.006 Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.

21:7b.JOB.021.007 Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?

21:8b.JOB.021.008 Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.

21:9b.JOB.021.009 Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.

21:10b.JOB.021.010 Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.

21:11b.JOB.021.011 Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.

21:12b.JOB.021.012 Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.

21:13b.JOB.021.013 Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují.

21:14b.JOB.021.014 Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.

21:15b.JOB.021.015 Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?

21:16b.JOB.021.016 Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.

21:17b.JOB.021.017 Často-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?

21:18b.JOB.021.018 Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?

21:19b.JOB.021.019 Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,

21:20b.JOB.021.020 A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?

21:21b.JOB.021.021 O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?

21:22b.JOB.021.022 Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?

21:23b.JOB.021.023 Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.

21:24b.JOB.021.024 Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.

21:25b.JOB.021.025 Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.

21:26b.JOB.021.026 Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.

21:27b.JOB.021.027 Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.

21:28b.JOB.021.028 Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?

21:29b.JOB.021.029 Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,

21:30b.JOB.021.030 Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?

21:31b.JOB.021.031 Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?

21:32b.JOB.021.032 A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.

21:33b.JOB.021.033 Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.

21:34b.JOB.021.034 Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.

22

22:1b.JOB.022.001 A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

22:2b.JOB.022.002 Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná?

22:3b.JOB.022.003 Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?

22:4b.JOB.022.004 Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou?

22:5b.JOB.022.005 Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.

22:6b.JOB.022.006 Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.

22:7b.JOB.022.007 Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba.

22:8b.JOB.022.008 Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl.

22:9b.JOB.022.009 Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.

22:10b.JOB.022.010 A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý,

22:11b.JOB.022.011 Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě.

22:12b.JOB.022.012 Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.

22:13b.JOB.022.013 Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?

22:14b.JOB.022.014 Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.

22:15b.JOB.022.015 Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní?

22:16b.JOB.022.016 Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.

22:17b.JOB.022.017 Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?

22:18b.JOB.022.018 On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).

22:19b.JOB.022.019 Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim,

22:20b.JOB.022.020 Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň.

22:21b.JOB.022.021 Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré.

22:22b.JOB.022.022 Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém.

22:23b.JOB.022.023 Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých,

22:24b.JOB.022.024 Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir.

22:25b.JOB.022.025 Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou.

22:26b.JOB.022.026 A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své,

22:27b.JOB.022.027 Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.

22:28b.JOB.022.028 Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo.

22:29b.JOB.022.029 Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní.

22:30b.JOB.022.030 Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých.

23

23:1b.JOB.023.001 Tedy odpověděl Job a řekl:

23:2b.JOB.023.002 Což vždy předce naříkání mé za zpouru jmíno bude, ješto bída má těžší jest nežli lkání mé?

23:3b.JOB.023.003 Ó bych věděl, kde ho najíti, šel bych až k trůnu jeho.

23:4b.JOB.023.004 Pořádně bych před ním vedl při, a ústa svá naplnil bych důvody.

23:5b.JOB.023.005 Zvěděl bych, jakými slovy by mně odpověděl, a porozuměl bych, co by mi řekl.

23:6b.JOB.023.006 Zdaliž by podlé veliké síly své rozepři vedl se mnou? Nikoli, nýbrž on sám dal by mi sílu.

23:7b.JOB.023.007 Tuť by upřímý hádati se mohl s ním, a byl bych osvobozen všelijak od soudce svého.

23:8b.JOB.023.008 Ale aj, půjdu-li upřímo dále, tam ho není; pakli nazpět, nepostihnu ho.

23:9b.JOB.023.009 By i čím zaměstknán byl na levo, předce ho nespatřím; zastře-li se na pravo, ovšem ho neuzřím.

23:10b.JOB.023.010 Nebo on zná cestu, kteráž jest při mně; bude-li mne zkušovati, jako zlato se ukáži.

23:11b.JOB.023.011 Šlepějí zajisté jeho přídržela se noha má, cesty jeho šetřil jsem, abych se s ní neuchyloval.

23:12b.JOB.023.012 Aniž od přikázaní rtů jeho uchýlil jsem se, nýbrž ustaviv se na tom, schované jsem měl řeči úst jeho.

23:13b.JOB.023.013 On pak jestliže při čem stojí, kdo jej odvrátí? Ano duše jeho čehož jen žádá, toho hned dovodí.

23:14b.JOB.023.014 A vykoná uložení své o mně; nebo takových příkladů mnoho jest při něm.

23:15b.JOB.023.015 Pročež před tváří jeho děsím se; když to rozvažuji, lekám se ho.

23:16b.JOB.023.016 Bůh zajisté zemdlil srdce mé, a Všemohoucí předěsil mne,

23:17b.JOB.023.017 Tak že sotva jsem nezahynul v těch temnostech; nebo před tváří mou nezakryl mrákoty.

24

24:1b.JOB.024.001 Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho?

24:2b.JOB.024.002 Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou.

24:3b.JOB.024.003 Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.

24:4b.JOB.024.004 Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.

24:5b.JOB.024.005 Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.

24:6b.JOB.024.006 Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.

24:7b.JOB.024.007 Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě.

24:8b.JOB.024.008 A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí.

24:9b.JOB.024.009 Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.

24:10b.JOB.024.010 Nahého opouštějí , že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.

24:11b.JOB.024.011 Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.

24:12b.JOB.024.012 Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.

24:13b.JOB.024.013 Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.

24:14b.JOB.024.014 Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.

24:15b.JOB.024.015 Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.

24:16b.JOB.024.016 Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla.

24:17b.JOB.024.017 Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.

24:18b.JOB.024.018 Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.

24:19b.JOB.024.019 Jako sucho a horko uchvacuje vody sněžné, tak hrob ty, jenž hřešili.

24:20b.JOB.024.020 Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.

24:21b.JOB.024.021 Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.

24:22b.JOB.024.022 Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj.

24:23b.JOB.024.023 Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.

24:24b.JOB.024.024 Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.

24:25b.JOB.024.025 Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?

25

25:1b.JOB.025.001 Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:

25:2b.JOB.025.002 Panování a hrůza Boží působí pokoj na výsostech jeho.

25:3b.JOB.025.003 Zdaliž jest počet vojskům jeho? A nad kým nevzchází světlo jeho?

25:4b.JOB.025.004 Jakž by tedy spravedliv býti mohl bídný člověk před Bohem silným, aneb jak čist býti narozený z ženy?

25:5b.JOB.025.005 Hle, ani měsíc nesvítil by, ani hvězdy nebyly by čisté před očima jeho,

25:6b.JOB.025.006 Nadto pak smrtelný člověk, jsa jako červ, a syn člověka, jako hmyz.

26

26:1b.JOB.026.001 A odpovídaje Job, řekl:

26:2b.JOB.026.002 Komu jsi napomohl? Tomu-li, kterýž nemá síly? Toho-lis retoval, kterýž jest bez moci?

26:3b.JOB.026.003 Komu jsi rady udělil? Nemoudrému-li? Hned jsi základu dostatečně poučil?

26:4b.JOB.026.004 Komužs ty řeči zvěstoval? A čí duch vyšel z tebe?

26:5b.JOB.026.005 Však i mrtvé věci pod vodami a obyvateli jejich sformovány bývají.

26:6b.JOB.026.006 Odkryta jest propast před ním, i zahynutí není zakryto.

26:7b.JOB.026.007 Ontě roztáhl půlnoční stranu nad prázdnem, zavěsil zemi na ničemž.

26:8b.JOB.026.008 Zavazuje vody v oblacích svých, aniž se trhá oblak pod nimi.

26:9b.JOB.026.009 On sám zdržuje stále trůn svůj, a roztahuje na něm oblaky své.

26:10b.JOB.026.010 Cíl vyměřil rozlévání se vodám, až do skonání světla a tmy.

26:11b.JOB.026.011 Sloupové nebeští třesou se a pohybují od žehrání jeho.

26:12b.JOB.026.012 Mocí svou rozdělil moře, a rozumností svou dutí jeho.

26:13b.JOB.026.013 Duchem svým nebesa ozdobil, a ruka jeho sformovala hada dlouhého.

26:14b.JOB.026.014 Aj, toť jsou jen částky cest jeho, a jak nestižitelné jest i to maličko, což jsme slyšeli o něm. Hřímání pak moci jeho kdo srozumí?

27

27:1b.JOB.027.001 Potom dále Job vedl řeč svou a řekl:

27:2b.JOB.027.002 Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou,

27:3b.JOB.027.003 Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých,

27:4b.JOB.027.004 Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti.

27:5b.JOB.027.005 Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe.

27:6b.JOB.027.006 Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy.

27:7b.JOB.027.007 Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník.

27:8b.JOB.027.008 Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho?

27:9b.JOB.027.009 Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení?

27:10b.JOB.027.010 Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času?

27:11b.JOB.027.011 Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím.

27:12b.JOB.027.012 Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte?

27:13b.JOB.027.013 Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají:

27:14b.JOB.027.014 Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem.

27:15b.JOB.027.015 Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati.

27:16b.JOB.027.016 Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů:

27:17b.JOB.027.017 Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí.

27:18b.JOB.027.018 Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný.

27:19b.JOB.027.019 Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není.

27:20b.JOB.027.020 Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher.

27:21b.JOB.027.021 Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho.

27:22b.JOB.027.022 Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude.

27:23b.JOB.027.023 Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.

28

28:1b.JOB.028.001 Máť zajisté stříbro prameny své, a zlato místo k přehánění.

28:2b.JOB.028.002 Železo z země vzato bývá, a kámen rozpuštěný dává měď.

28:3b.JOB.028.003 Cíl ukládá temnostem, a všelikou dokonalost člověk vystihá, kámen mrákoty a stínu smrti.

28:4b.JOB.028.004 Protrhuje se řeka na obyvatele, tak že ji nemůže žádný přebřesti, a svozována bývá uměním smrtelného člověka, i odchází.

28:5b.JOB.028.005 Z země vychází chléb, ačkoli pod ní jest něco rozdílného, podobného k ohni.

28:6b.JOB.028.006 V některé zemi jest kamení zafirové a prach zlatý,

28:7b.JOB.028.007 K čemuž stezky nezná žádný pták, aniž ji spatřilo oko luňáka,

28:8b.JOB.028.008 Kteréž nešlapala mladá zvěř, aniž šel po ní lev.

28:9b.JOB.028.009 K škřemeni vztahuje ruku svou, a z kořene převrací hory.

28:10b.JOB.028.010 Z skálí vyvodí potůčky, a všecko, což jest drahého, spatřuje oko jeho.

28:11b.JOB.028.011 Vylévati se řekám zbraňuje, a tak cožkoli skrytého jest, na světlo vynáší.

28:12b.JOB.028.012 Ale moudrost kde nalezena bývá? A kde jest místo rozumnosti?

28:13b.JOB.028.013 Neví smrtelný člověk ceny její, aniž bývá nalezena v zemi živých.

28:14b.JOB.028.014 Propast praví: Není ve mně, moře také dí: Není u mne.

28:15b.JOB.028.015 Nedává se zlata čistého za ni, aniž odváženo bývá stříbro za směnu její.

28:16b.JOB.028.016 Nemůže býti ceněna za zlato z Ofir, ani za onychin drahý a zafir.

28:17b.JOB.028.017 Nevrovná se jí zlato ani drahý kámen, aniž směněna býti může za nádobu z ryzího zlata.

28:18b.JOB.028.018 Korálů pak a perel se nepřipomíná; nebo nabytí moudrosti dražší jest nad klénoty.

28:19b.JOB.028.019 Není jí rovný v ceně smaragd z Mouřenínské země, aniž za čisté zlato může ceněna býti.

28:20b.JOB.028.020 Odkudž tedy moudrost přichází? A kde jest místo rozumnosti?

28:21b.JOB.028.021 Poněvadž skryta jest před očima všelikého živého, i před nebeským ptactvem ukryta jest.

28:22b.JOB.028.022 Zahynutí i smrt praví: Ušima svýma slyšely jsme pověst o ní.

28:23b.JOB.028.023 Sám Bůh rozumí cestě její, a on ví místo její.

28:24b.JOB.028.024 Nebo on končiny země spatřuje, a všecko, což jest pod nebem, vidí,

28:25b.JOB.028.025 Tak že větru váhu dává, a vody v míru odvažuje.

28:26b.JOB.028.026 On též vyměřuje dešti právo, i cestu blýskání hromů.

28:27b.JOB.028.027 Hned tehdáž viděl ji, a rozhlásil ji,připravil ji, a vystihl ji.

28:28b.JOB.028.028 Člověku pak řekl: Aj, bázeň Páně jest moudrost, a odstoupiti od zlého rozumnost.

29

29:1b.JOB.029.001 Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

29:2b.JOB.029.002 Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

29:3b.JOB.029.003 Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

29:4b.JOB.029.004 Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

29:5b.JOB.029.005 Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

29:6b.JOB.029.006 Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

29:7b.JOB.029.007 Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

29:8b.JOB.029.008 Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

29:9b.JOB.029.009 Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

29:10b.JOB.029.010 Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

29:11b.JOB.029.011 Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

29:12b.JOB.029.012 Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

29:13b.JOB.029.013 Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

29:14b.JOB.029.014 V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

29:15b.JOB.029.015 Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

29:16b.JOB.029.016 Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

29:17b.JOB.029.017 A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

29:18b.JOB.029.018 A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

29:19b.JOB.029.019 Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

29:20b.JOB.029.020 Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

29:21b.JOB.029.021 Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

29:22b.JOB.029.022 Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

29:23b.JOB.029.023 Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

29:24b.JOB.029.024 Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

29:25b.JOB.029.025 Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.

30

30:1b.JOB.030.001 Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.

30:2b.JOB.030.002 Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.

30:3b.JOB.030.003 Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.

30:4b.JOB.030.004 Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.

30:5b.JOB.030.005 Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,

30:6b.JOB.030.006 Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.

30:7b.JOB.030.007 V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,

30:8b.JOB.030.008 Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.

30:9b.JOB.030.009 Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.

30:10b.JOB.030.010 V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.

30:11b.JOB.030.011 Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.

30:12b.JOB.030.012 Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.

30:13b.JOB.030.013 Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.

30:14b.JOB.030.014 Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.

30:15b.JOB.030.015 Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.

30:16b.JOB.030.016 A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,

30:17b.JOB.030.017 Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.

30:18b.JOB.030.018 Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.

30:19b.JOB.030.019 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.

30:20b.JOB.030.020 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.

30:21b.JOB.030.021 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.

30:22b.JOB.030.022 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.

30:23b.JOB.030.023 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.

30:24b.JOB.030.024 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.

30:25b.JOB.030.025 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.

30:26b.JOB.030.026 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.

30:27b.JOB.030.027 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.

30:28b.JOB.030.028 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.

30:29b.JOB.030.029 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.

30:30b.JOB.030.030 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.

30:31b.JOB.030.031 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.

31

31:1b.JOB.031.001 Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?

31:2b.JOB.031.002 Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?

31:3b.JOB.031.003 Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?

31:4b.JOB.031.004 Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?

31:5b.JOB.031.005 Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:

31:6b.JOB.031.006 Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.

31:7b.JOB.031.007 Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:

31:8b.JOB.031.008 Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.

31:9b.JOB.031.009 Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:

31:10b.JOB.031.010 Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.

31:11b.JOB.031.011 Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.

31:12b.JOB.031.012 Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.

31:13b.JOB.031.013 Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?

31:14b.JOB.031.014 Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?

31:15b.JOB.031.015 Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?

31:16b.JOB.031.016 Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?

31:17b.JOB.031.017 A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?

31:18b.JOB.031.018 Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.

31:19b.JOB.031.019 Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?

31:20b.JOB.031.020 Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?

31:21b.JOB.031.021 Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:

31:22b.JOB.031.022 Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.

31:23b.JOB.031.023 Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.

31:24b.JOB.031.024 Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?

31:25b.JOB.031.025 Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?

31:26b.JOB.031.026 Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,

31:27b.JOB.031.027 Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?

31:28b.JOB.031.028 I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.

31:29b.JOB.031.029 Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?

31:30b.JOB.031.030 Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.

31:31b.JOB.031.031 Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?

31:32b.JOB.031.032 Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.

31:33b.JOB.031.033 Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?

31:34b.JOB.031.034 A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.

31:35b.JOB.031.035 Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.

31:36b.JOB.031.036 Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.

31:37b.JOB.031.037 Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.

31:38b.JOB.031.038 Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,

31:39b.JOB.031.039 Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:

31:40b.JOB.031.040 to pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. [ (Job 31:41) Skonávají se slova Jobova. ]

32

32:1b.JOB.032.001 A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,

32:2b.JOB.032.002 Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.

32:3b.JOB.032.003 Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.

32:4b.JOB.032.004 Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.

32:5b.JOB.032.005 Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.

32:6b.JOB.032.006 I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.

32:7b.JOB.032.007 Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.

32:8b.JOB.032.008 Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.

32:9b.JOB.032.009 Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.

32:10b.JOB.032.010 A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.

32:11b.JOB.032.011 Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,

32:12b.JOB.032.012 A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.

32:13b.JOB.032.013 Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.

32:14b.JOB.032.014 Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.

32:15b.JOB.032.015 Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.

32:16b.JOB.032.016 Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,

32:17b.JOB.032.017 Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.

32:18b.JOB.032.018 Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.

32:19b.JOB.032.019 Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.

32:20b.JOB.032.020 Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.

32:21b.JOB.032.021 Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.

32:22b.JOB.032.022 Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.

33

33:1b.JOB.033.001 Slyšiž tedy, prosím, Jobe, řeči mé, a všech slov mých ušima svýma pozoruj.

33:2b.JOB.033.002 Aj, jižť otvírám ústa svá, mluví jazyk můj v ústech mých.

33:3b.JOB.033.003 Upřímost srdce mého a umění vynesou rtové moji.

33:4b.JOB.033.004 Duch Boha silného učinil mne, a dchnutí Všemohoucího dalo mi život.

33:5b.JOB.033.005 Můžeš-li, odpovídej mi, připrav se proti mně, a postav se.

33:6b.JOB.033.006 Aj, já podlé žádosti tvé buduť místo Boha silného; z bláta sformován jsem i já.

33:7b.JOB.033.007 Pročež strach ze mne nepředěsí tě, a ruka má nebudeť k obtížení.

33:8b.JOB.033.008 Řekl jsi pak přede mnou, a hlas ten řečí tvých slyšel jsem:

33:9b.JOB.033.009 Čist jsem, bez přestoupení, nevinný jsem, a nepravosti při mně není.

33:10b.JOB.033.010 Aj, příčiny ku potření mne shledal Bůh, klade mne sobě za nepřítele,

33:11b.JOB.033.011 Svírá poutami nohy mé, střeže všech stezek mých.

33:12b.JOB.033.012 Aj, tím nejsi spravedliv, odpovídám tobě, nebo větší jest Bůh nežli člověk.

33:13b.JOB.033.013 Oč se s ním nesnadníš? Žeť všech svých věcí nezjevuje?

33:14b.JOB.033.014 Ano jednou mluví Bůh silný, i dvakrát, a nešetří toho člověk.

33:15b.JOB.033.015 Skrze sny u vidění nočním, když připadá hluboký sen na lidi ve spaní na ložci,

33:16b.JOB.033.016 Tehdáž odkrývá ucho lidem, a čemu je učí, to zpečeťuje,

33:17b.JOB.033.017 Aby odtrhl člověka od skutku zlého, a pýchu od muže vzdálil,

33:18b.JOB.033.018 A zachoval duši jeho od jámy, a život jeho aby netrefil na meč.

33:19b.JOB.033.019 Tresce i bolestí na lůži jeho, a všecky kosti jeho násilnou nemocí,

33:20b.JOB.033.020 Tak že sobě život jeho oškliví pokrm, a duše jeho krmi nejlahodnější.

33:21b.JOB.033.021 Hyne tělo jeho patrně, a vyhlédají kosti jeho, jichž prvé nebylo vídati.

33:22b.JOB.033.022 A tak bývá blízká hrobu duše jeho, a život jeho smrtelných ran.

33:23b.JOB.033.023 Však bude-li míti anděla vykladače jednoho z tisíce, kterýž by za člověka oznámil pokání jeho:

33:24b.JOB.033.024 Tedy smiluje se nad ním, a dí: Vyprosť jej, ať nesstoupí do porušení, oblíbilť jsem mzdu vyplacení.

33:25b.JOB.033.025 I odmladne tělo jeho nad dítěcí, a navrátí se ke dnům mladosti své.

33:26b.JOB.033.026 Kořiti se bude Bohu, a zamiluje jej, a patřiti bude na něj tváří ochotnou; nadto navrátí člověku spravedlnost jeho.

33:27b.JOB.033.027 Kterýž hledě na lidi, řekne: Zhřešilť jsem byl, a to, což pravého bylo, převrátil jsem, ale nebylo mi to prospěšné.

33:28b.JOB.033.028 Bůh však vykoupil duši mou, aby nešla do jámy, a život můj, aby světlo spatřoval.

33:29b.JOB.033.029 Aj, všeckoť to dělá Bůh silný dvakrát i třikrát při člověku,

33:30b.JOB.033.030 Aby odvrátil duši jeho od jámy, a aby osvícen byl světlem živých.

33:31b.JOB.033.031 Pozoruj, Jobe, poslouchej mne, mlč, ať já mluvím.

33:32b.JOB.033.032 Jestliže máš slova, odpovídej mi, nebo bych chtěl ospravedlniti tebe.

33:33b.JOB.033.033 Pakli nic, ty mne poslouchej; mlč, a poučím tě moudrosti.

34

34:1b.JOB.034.001 Ještě mluvil Elihu, a řekl:

34:2b.JOB.034.002 Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.

34:3b.JOB.034.003 Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.

34:4b.JOB.034.004 Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.

34:5b.JOB.034.005 Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.

34:6b.JOB.034.006 Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.

34:7b.JOB.034.007 Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?

34:8b.JOB.034.008 A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?

34:9b.JOB.034.009 Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.

34:10b.JOB.034.010 A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.

34:11b.JOB.034.011 Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.

34:12b.JOB.034.012 A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.

34:13b.JOB.034.013 Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?

34:14b.JOB.034.014 Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,

34:15b.JOB.034.015 Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.

34:16b.JOB.034.016 Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.

34:17b.JOB.034.017 Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Čili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?

34:18b.JOB.034.018 Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?

34:19b.JOB.034.019 Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.

34:20b.JOB.034.020 V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.

34:21b.JOB.034.021 Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.

34:22b.JOB.034.022 Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.

34:23b.JOB.034.023 Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.

34:24b.JOB.034.024 Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.

34:25b.JOB.034.025 Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.

34:26b.JOB.034.026 Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,

34:27b.JOB.034.027 Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,

34:28b.JOB.034.028 Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.

34:29b.JOB.034.029 (Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?)Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,

34:30b.JOB.034.030 Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.

34:31b.JOB.034.031 Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.

34:32b.JOB.034.032 Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.

34:33b.JOB.034.033 Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.

34:34b.JOB.034.034 Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,

34:35b.JOB.034.035 Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.

34:36b.JOB.034.036 Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,

34:37b.JOB.034.037 Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.

35

35:1b.JOB.035.001 Ještě mluvil Elihu, a řekl:

35:2b.JOB.035.002 Domníváš-liž se, že jsi to s soudem řekl: Spravedlnost má převyšuje Boží?

35:3b.JOB.035.003 Nebo jsi řekl: Co mi prospěje, jaký užitek budu míti, bych i nehřešil?

35:4b.JOB.035.004 Já odpovím tobě místně, i tovaryšům tvým s tebou.

35:5b.JOB.035.005 Pohleď na nebe a viz, anobrž spatř oblaky, vyšší, než-lis ty.

35:6b.JOB.035.006 Jestliže bys hřešil, co svedeš proti němu? A byť se i rozmnožily nešlechetnosti tvé, co mu uškodíš?

35:7b.JOB.035.007 Budeš-li spravedlivý, čeho mu udělíš? Aneb co z ruky tvé vezme?

35:8b.JOB.035.008 Každémuť člověku bezbožnost jeho uškodí, a synu člověka spravedlnost jeho prospěje.

35:9b.JOB.035.009 Z množství nátisk trpících, kteréž k tomu přivodí, aby úpěli a křičeli pro ukrutnost povýšených,

35:10b.JOB.035.010 Žádný neříká: Kde jest Bůh stvořitel můj? Ješto on dává zpěv i v noci.

35:11b.JOB.035.011 On vyučuje nás nad hovada zemská, a nad ptactvo nebeské moudřejší nás činí.

35:12b.JOB.035.012 Tehdáž volají-li pro pýchu zlých, nebývají vyslyšáni.

35:13b.JOB.035.013 A jistě žeť ošemetnosti nevyslýchá Bůh silný, a Všemohoucí nepatří na ni.

35:14b.JOB.035.014 Mnohem méně, jestliže díš: Nepatříš na to. Sám s sebou vejdi v soud před ním, a doufej v něho.

35:15b.JOB.035.015 Ale nyní poněvadž nic není těch věcí, navštívil jej hněv jeho; nebo nechce znáti hojnosti této veliké.

35:16b.JOB.035.016 A protož marně Job otvírá ústa svá, hloupě rozmnožuje řeči své.

36

36:1b.JOB.036.001 Zatím přidal Elihu, a řekl:

36:2b.JOB.036.002 Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.

36:3b.JOB.036.003 Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.

36:4b.JOB.036.004 V pravdě, žeť nebudou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.

36:5b.JOB.036.005 Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.

36:6b.JOB.036.006 Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.

36:7b.JOB.036.007 Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.

36:8b.JOB.036.008 Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:

36:9b.JOB.036.009 Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.

36:10b.JOB.036.010 A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.

36:11b.JOB.036.011 Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.

36:12b.JOB.036.012 Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.

36:13b.JOB.036.013 Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.

36:14b.JOB.036.014 Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.

36:15b.JOB.036.015 Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.

36:16b.JOB.036.016 A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.

36:17b.JOB.036.017 Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.

36:18b.JOB.036.018 Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.

36:19b.JOB.036.019 Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.

36:20b.JOB.036.020 Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.

36:21b.JOB.036.021 Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.

36:22b.JOB.036.022 Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?

36:23b.JOB.036.023 Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Činíš nepravost?

36:24b.JOB.036.024 Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,

36:25b.JOB.036.025 Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.

36:26b.JOB.036.026 Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.

36:27b.JOB.036.027 On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,

36:28b.JOB.036.028 Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.

36:29b.JOB.036.029 (Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,

36:30b.JOB.036.030 Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?

36:31b.JOB.036.031 Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.

36:32b.JOB.036.032 Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)

36:33b.JOB.036.033 ašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje. [ (Job 36:34) Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého. ]

37

37:1b.JOB.037.001 Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.

37:2b.JOB.037.002 Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.

37:3b.JOB.037.003 Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.

37:4b.JOB.037.004 Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.

37:5b.JOB.037.005 Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.

37:6b.JOB.037.006 Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.

37:7b.JOB.037.007 Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.

37:8b.JOB.037.008 Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.

37:9b.JOB.037.009 Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.

37:10b.JOB.037.010 Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.

37:11b.JOB.037.011 A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.

37:12b.JOB.037.012 Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.

37:13b.JOB.037.013 Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.

37:14b.JOB.037.014 Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?

37:15b.JOB.037.015 Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?

37:16b.JOB.037.016 A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?

37:17b.JOB.037.017 Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?

37:18b.JOB.037.018 Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.

37:19b.JOB.037.019 Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.

37:20b.JOB.037.020 Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,

37:21b.JOB.037.021 Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.

37:22b.JOB.037.022 Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.

37:23b.JOB.037.023 Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.

37:24b.JOB.037.024

38

38:1b.JOB.038.001 Tedy odpověděl Hospodin Jobovi z vichru, a řekl:

38:2b.JOB.038.002 Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými?

38:3b.JOB.038.003 Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.

38:4b.JOB.038.004 Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum.

38:5b.JOB.038.005 Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni?

38:6b.JOB.038.006 Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její,

38:7b.JOB.038.007 Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží?

38:8b.JOB.038.008 Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se?

38:9b.JOB.038.009 Když jsem mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plének jeho,

38:10b.JOB.038.010 Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře,

38:11b.JOB.038.011 I řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého.

38:12b.JOB.038.012 Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její,

38:13b.JOB.038.013 Aby uchvacovala kraje země, a bezbožní aby z ní vymítáni byli?

38:14b.JOB.038.014 Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho,

38:15b.JOB.038.015 A aby bezbožným zbraňováno bylo světla jejich, a rámě vyvýšené zlámáno bylo?

38:16b.JOB.038.016 Přišel-lis až k hlubinám mořským? A u vnitřnosti propasti chodil-lis?

38:17b.JOB.038.017 Jsou-li tobě zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti viděl-lis?

38:18b.JOB.038.018 Shlédl-lis širokosti země? Oznam, jestliže ji znáš všecku.

38:19b.JOB.038.019 Která jest cesta k obydlí světla, a které místo temností,

38:20b.JOB.038.020 Že bys je pojal v meze jeho, poněvadž bys srozumíval stezkám domu jeho?

38:21b.JOB.038.021 Věděl-lis tehdáž, že jsi měl se naroditi, a počet dnů tvých jak veliký býti má?

38:22b.JOB.038.022 Přišel-lis až ku pokladům sněhu? A poklady krupobití viděl-lis,

38:23b.JOB.038.023 Kteréž chovám k času ssoužení, ke dni bitvy a boje?

38:24b.JOB.038.024 Kterými se cestami rozděluje světlo, kteréž rozhání východní vítr po zemi?

38:25b.JOB.038.025 Kdo rozdělil povodní tok, a cestu blýskání hromovému,

38:26b.JOB.038.026 Tak aby pršel déšť i na tu zemi, kdež není lidí, na poušť, kdež není člověka,

38:27b.JOB.038.027 Aby zapájel místa planá a pustá, a k zrůstu přivodil trávu mladistvou?

38:28b.JOB.038.028 Má-liž déšť otce? A kdo plodí krůpěje rosy?

38:29b.JOB.038.029 Z čího života vychází mráz? A jíní nebeské kdo plodí?

38:30b.JOB.038.030 Až i vody jako v kámen se proměňují, a svrchek propasti zamrzá.

38:31b.JOB.038.031 Zdali zavázati můžeš rozkoše Kuřátek, aneb stahování Orionovo rozvázati?

38:32b.JOB.038.032 Můžeš-li vyvoditi hvězdy polední v čas jistý, aneb Arktura s syny jeho povedeš-li?

38:33b.JOB.038.033 Znáš-li řád nebes? Můžeš-li spravovati panování jejich na zemi?

38:34b.JOB.038.034 Můžeš-li pozdvihnouti k oblaku hlasu svého, aby hojnost vod přikryla tebe?

38:35b.JOB.038.035 Ty-liž vypustíš blýskání, aby vycházela? Zdaliž řeknou tobě: Aj teď jsme?

38:36b.JOB.038.036 Kdo složil u vnitřnostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost?

38:37b.JOB.038.037 Kdo vypravovati bude o nebesích moudře? A láhvice nebeské kdo nastrojuje,

38:38b.JOB.038.038 Aby svlažená země zase stuhnouti mohla, a hrudy se v hromadě držely?

38:39b.JOB.038.039 Honíš-liž ty lvu loupež? A hltavost lvíčat naplňuješ-liž,

38:40b.JOB.038.040 Když se stulují v peleších svých, ustavičně z skrýší čihajíce?

38:41b.JOB.038.041 Kdo připravuje krkavci pokrm jeho, když mladí jeho k Bohu silnému volají, a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu?

39

39:1b.JOB.039.001 Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?

39:2b.JOB.039.002 Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?

39:3b.JOB.039.003 Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?

39:4b.JOB.039.004 Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?

39:5b.JOB.039.005 Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?

39:6b.JOB.039.006 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.

39:7b.JOB.039.007 Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.

39:8b.JOB.039.008 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.

39:9b.JOB.039.009 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?

39:10b.JOB.039.010 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?

39:11b.JOB.039.011 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?

39:12b.JOB.039.012 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?

39:13b.JOB.039.013 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?

39:14b.JOB.039.014 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,

39:15b.JOB.039.015 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?

39:16b.JOB.039.016 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.

39:17b.JOB.039.017 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.

39:18b.JOB.039.018 Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.

39:19b.JOB.039.019 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?

39:20b.JOB.039.020 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.

39:21b.JOB.039.021 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.

39:22b.JOB.039.022 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,

39:23b.JOB.039.023 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.

39:24b.JOB.039.024 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.

39:25b.JOB.039.025 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.

39:26b.JOB.039.026 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?

39:27b.JOB.039.027 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?

39:28b.JOB.039.028 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,

39:29b.JOB.039.029 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.

39:30b.JOB.039.030 i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. [ (Job 39:31) A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: ] [ (Job 39:32) Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. ] [ (Job 39:33) Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: ] [ (Job 39:34) Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. ] [ (Job 39:35) Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ]

40

40:1b.JOB.040.001 Ještě odpovídaje Hospodin z vichru Jobovi, i řekl:

40:2b.JOB.040.002 Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.

40:3b.JOB.040.003 Zdaliž pak i soud můj zrušiti chceš? Což mne odsoudíš, jen abys se sám ospravedlnil?

40:4b.JOB.040.004 Čili máš rámě jako Bůh silný, a hlasem jako on hřímáš?

40:5b.JOB.040.005 Ozdobiž se nyní vyvýšeností a důstojností, v slávu a okrasu oblec se.

40:6b.JOB.040.006 Rozprostři prchlivost hněvu svého, a pohleď na všelikého pyšného, a sniž ho.

40:7b.JOB.040.007 Pohleď, pravím, na všelikého pyšného, a sehni jej, anobrž setři bezbožné na místě jejich.

40:8b.JOB.040.008 Skrej je v prachu spolu, tvář jejich zavěž v skrytě.

40:9b.JOB.040.009 A tak i já budu tě oslavovati, že tě zachovává pravice tvá.

40:10b.JOB.040.010 Aj, hle slon, jejž jsem jako i tebe učinil, trávu jí jako vůl.

40:11b.JOB.040.011 Aj, hle moc jeho v bedrách jeho, a síla jeho v pupku břicha jeho.

40:12b.JOB.040.012 Jak chce, ohání ocasem svým, ačkoli jest jako cedr; žily lůna jeho jako ratolesti jsou spletené.

40:13b.JOB.040.013 Kosti jeho jako trouby měděné, hnátové jeho jako sochor železný.

40:14b.JOB.040.014 Onť jest přední z účinků Boha silného, učinitel jeho sám na něj doložiti může meč svůj.

40:15b.JOB.040.015 Hory zajisté přinášejí mu pastvu, a všecka zvěř polní hrá tam.

40:16b.JOB.040.016 V stínu léhá, v soukromí mezi třtím a bahnem.

40:17b.JOB.040.017 Dříví stín dávající stínem svým jej přikrývá, a vrbí potoční obkličuje jej.

40:18b.JOB.040.018 Aj, zadržuje řeku tak, že nemůže pospíchati; tuší sobě, že požře Jordán v ústa svá.

40:19b.JOB.040.019 Zdaž kdo před očima jeho polapí jej, aneb provazy protáhne chřípě jeho?

40:20b.JOB.040.020 Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?

40:21b.JOB.040.021 Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?

40:22b.JOB.040.022 Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?

40:23b.JOB.040.023 Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?

40:24b.JOB.040.024 ž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým? [ (Job 40:25) Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce? ] [ (Job 40:26) Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho? ] [ (Job 40:27) Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji. ] [ (Job 40:28) Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen? ]

41

41:1b.JOB.041.001 Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?

41:2b.JOB.041.002 Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.

41:3b.JOB.041.003 Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.

41:4b.JOB.041.004 Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?

41:5b.JOB.041.005 Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.

41:6b.JOB.041.006 Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.

41:7b.JOB.041.007 Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.

41:8b.JOB.041.008 Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.

41:9b.JOB.041.009 Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.

41:10b.JOB.041.010 Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.

41:11b.JOB.041.011 Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.

41:12b.JOB.041.012 Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.

41:13b.JOB.041.013 V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.

41:14b.JOB.041.014 Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.

41:15b.JOB.041.015 Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.

41:16b.JOB.041.016 Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.

41:17b.JOB.041.017 Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.

41:18b.JOB.041.018 Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.

41:19b.JOB.041.019 Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.

41:20b.JOB.041.020 Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.

41:21b.JOB.041.021 Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.

41:22b.JOB.041.022 Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.

41:23b.JOB.041.023 Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.

41:24b.JOB.041.024 Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.

41:25b.JOB.041.025 Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.

41:26b.JOB.041.026

41:27b.JOB.041.027

41:28b.JOB.041.028

41:29b.JOB.041.029

41:30b.JOB.041.030

41:31b.JOB.041.031

41:32b.JOB.041.032

41:33b.JOB.041.033

41:34b.JOB.041.034

42

42:1b.JOB.042.001 Tedy odpovídaje Job Hospodinu, řekl:

42:2b.JOB.042.002 Vím, že všecko můžeš, a že nemůže překaženo býti tvému myšlení.

42:3b.JOB.042.003 Kdo jest to ten, ptáš se, ješto zatemňuje radu Boží tak hloupě? Protož přiznávám se, že jsem tomu nerozuměl. Divnějšíť jsou ty věci nad mou stižitelnost, anižť jich mohu poznati.

42:4b.JOB.042.004 Vyslýchejž, prosím, když bych koli mluvil; když bych se tebe tázal, oznamuj mi.

42:5b.JOB.042.005 Tolikoť jsem slýchal o tobě, nyní pak i oko mé tě vidí.

42:6b.JOB.042.006 Pročež mrzí mne to, a želím toho v prachu a v popele.

42:7b.JOB.042.007 Stalo se pak, když odmluvil Hospodin slova ta k Jobovi, že řekl Hospodin Elifazovi Temanskému: Rozpálil se hněv můj proti tobě, a proti dvěma přátelům tvým, proto že jste nemluvili o mně toho, což pravého jest, tak jako služebník můj Job.

42:8b.JOB.042.008 Protož nyní vezměte sobě sedm volků, a sedm skopců, a jděte k služebníku mému Jobovi, abyste dali obětovati obět za sebe, a služebník můj Job, aby se modlil za vás. Nebo jistě oblíčej jeho přijmu, abych neučinil s vámi podlé bláznovství vašeho; nebo nemluvili jste toho, což pravého jest, o mně, tak jako služebník můj Job.

42:9b.JOB.042.009 A tak odšedše Elifaz Temanský a Bildad Suchský a Zofar Naamatský, učinili, jakž jim byl přikázal Hospodin, a přijal Hospodin oblíčej Jobův.

42:10b.JOB.042.010 Navrátil také Hospodin to, což odjato bylo Jobovi, když se modlil za přátely své, tak že což měl Job, rozmnožil to Hospodin dvénásobně.

42:11b.JOB.042.011 A sšedše se k němu všickni příbuzní, a všecky příbuzné jeho, a všickni známí jeho prvnější, jedli s ním chléb v domě jeho, a lítost majíce nad ním, potěšovali ho nade vším tím zlým, kteréž byl uvedl Hospodin na něj. A dali jemu jeden každý peníz jeden, a jeden každý náušnici zlatou jednu.

42:12b.JOB.042.012 A tak požehnal Hospodin Jobovi k posledku více nežli v počátku jeho. Nebo měl čtrnácte tisíc ovcí, a šest tisíc velbloudů, a tisíc spřežení volů, a tisíc oslic.

42:13b.JOB.042.013 Měl také sedm synů a tři dcery,

42:14b.JOB.042.014 Z nichž první dal jméno Jemima, jméno pak druhé Keciha, a jméno třetí Kerenhappuch.

42:15b.JOB.042.015 Aniž se nacházely ženy tak krásné, jako dcery Jobovy, ve vší té krajině; kterýmž dal otec jejich dědictví mezi bratřími jejich.

42:16b.JOB.042.016 Byl pak živ Job potom sto a čtyřidceti let, a viděl syny své, a syny synů svých, až do čtvrtého pokolení.

42:17b.JOB.042.017 I umřel Job, stár jsa a pln dnů.