Genesis (Czech)

1

1:1b.GEN.001.001 Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.

1:2b.GEN.001.002 Země pak byla nesličná a pustá, a tma byla nad propastí, a Duch Boží vznášel se nad vodami.

1:3b.GEN.001.003 I řekl Bůh: Buď světlo! I bylo světlo.

1:4b.GEN.001.004 A viděl Bůh světlo, že bylo dobré; i oddělil Bůh světlo od tmy.

1:5b.GEN.001.005 A nazval Bůh světlo dnem, a tmu nazval nocí. I byl večer a bylo jitro, den první.

1:6b.GEN.001.006 Řekl také Bůh: Buď obloha u prostřed vod, a děl vody od vod!

1:7b.GEN.001.007 I učinil Bůh tu oblohu, a oddělil vody, kteréž jsou pod oblohou, od vod, kteréž jsou nad oblohou. A stalo se tak.

1:8b.GEN.001.008 I nazval Bůh oblohu nebem. I byl večer a bylo jitro, den druhý.

1:9b.GEN.001.009 Řekl také Bůh: Shromažďte se vody, kteréž jsou pod nebem, v místo jedno, a ukaž se místo suché! A stalo se tak.

1:10b.GEN.001.010 I nazval Bůh místo suché zemí, shromáždění pak vod nazval mořem. A viděl Bůh, že to bylo dobré.

1:11b.GEN.001.011 Potom řekl Bůh: Zploď země trávu, a bylinu vydávající símě, a strom plodný, nesoucí ovoce podlé pokolení svého, v němž by bylo símě jeho na zemi. A stalo se tak.

1:12b.GEN.001.012 Nebo země vydala trávu, a bylinu nesoucí semeno podlé pokolení svého, i strom přinášející ovoce, v němž bylo símě jeho, podlé pokolení jeho. A viděl Bůh, že to bylo dobré.

1:13b.GEN.001.013 I byl večer a bylo jitro, den třetí.

1:14b.GEN.001.014 Opět řekl Bůh: Buďte světla na obloze nebeské, aby oddělovala den od noci, a byla na znamení a rozměření časů, dnů a let.

1:15b.GEN.001.015 A aby svítila na obloze nebeské, a osvěcovala zemi. A stalo se tak.

1:16b.GEN.001.016 I učinil Bůh dvě světla veliká, světlo větší, aby správu drželo nade dnem, a světlo menší, aby správu drželo nad nocí; též i hvězdy.

1:17b.GEN.001.017 A postavil je Bůh na obloze nebeské, aby osvěcovala zemi;

1:18b.GEN.001.018 A aby správu držela nade dnem a nocí, a oddělovala světlo od tmy. A viděl Bůh, že to bylo dobré.

1:19b.GEN.001.019 I byl večer a bylo jitro, den čtvrtý.

1:20b.GEN.001.020 Řekl ještě Bůh: Vydejte vody hmyz duše živé v hojnosti, a

1:21b.GEN.001.021 I stvořil Bůh velryby veliké a všelijakou duši živou, hýbající se, kteroužto v hojnosti vydaly vody podlé pokolení jejich, a všeliké ptactvo křídla mající, podlé pokolení jeho. A viděl Bůh, že to bylo dobré.

1:22b.GEN.001.022 I požehnal jim Bůh, řka: Ploďtež se a množte se, a naplňte vody mořské; též ptactvo ať se rozmnožuje na zemi!

1:23b.GEN.001.023 I byl večer a bylo jitro, den pátý.

1:24b.GEN.001.024 Řekl též Bůh: Vydej země duši živou, jednu každou podlé pokolení jejího, hovada a zeměplazy, i zvěř zemskou, podlé pokolení jejího. A stalo se tak.

1:25b.GEN.001.025 I učinil Bůh zvěř zemskou podlé pokolení jejího, též hovada vedlé pokolení jejich, i všeliký zeměplaz podlé pokolení jeho. A viděl Bůh, že bylo dobré.

1:26b.GEN.001.026 Řekl opět Bůh: Učiňme člověka k obrazu našemu, podlé podobenství našeho, a ať panují nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad hovady, a nade vší zemí, i nad všelikým zeměplazem hýbajícím se na zemi.

1:27b.GEN.001.027 I stvořil Bůh člověka k obrazu svému, k obrazu Božímu stvořil jej, muže a ženu stvořil je.

1:28b.GEN.001.028 A požehnal jim Bůh, a řekl jim Bůh: Ploďtež se a rozmnožujte se, a naplňte zemi, a podmaňte ji, a panujte nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad všelikým živočichem hýbajícím se na zemi.

1:29b.GEN.001.029 Řekl ještě Bůh: Aj, dal jsem vám všelikou bylinu, vydávající símě, kteráž jest na tváři vší země, a všeliké stromoví, (na němž jest ovoce stromu), nesoucí símě; to bude vám za pokrm.

1:30b.GEN.001.030 Všechněm pak živočichům zemským, i všemu ptactvu nebeskému, a všemu tomu, což se hýbe na zemi, v čemž jest duše živá, všelikou bylinu zelenou dal jsem ku pokrmu. I stalo se tak.

1:31b.GEN.001.031 A viděl Bůh vše, což učinil, a aj, bylo velmi dobré. I byl večer a bylo jitro, den šestý.

2

2:1b.GEN.002.001 A tak dokonána jsou nebesa a země, i všecko vojsko jejich.

2:2b.GEN.002.002 A dokonal Bůh dne sedmého dílo své, kteréž dělal; a odpočinul v den sedmý ode všeho díla svého, kteréž byl dělal.

2:3b.GEN.002.003 I požehnal Bůh dni sedmému a posvětil ho; nebo v něm odpočinul Bůh ode všeho díla svého, kteréž byl stvořil, aby učiněno bylo.

2:4b.GEN.002.004 Tiť jsou rodové nebes a země, (když stvořena jsou v den, v němž učinil Hospodin Bůh zemi i nebe),

2:5b.GEN.002.005 I každé chrastiny polní, dříve než byla na zemi, i všeliké byliny polní, prvé než vzcházela; nebo ještě byl nedštil Hospodin Bůh na zemi, aniž byl který člověk, ješto by dělal zemi.

2:6b.GEN.002.006 A aniž pára vystupovala z země, aby svlažovala všecken svrchek země.

2:7b.GEN.002.007 I učinil Hospodin Bůh člověka z prachu země, a vdechl v chřípě jeho dchnutí života, i byl člověk v duši živou.

2:8b.GEN.002.008 Štípil pak byl Hospodin Bůh ráj v Eden na východ, a postavil tam člověka, jehož byl učinil.

2:9b.GEN.002.009 A vyvedl Hospodin Bůh z země všeliký strom na pohledění libý, a ovoce k jídlu chutné; též strom života u prostřed ráje, i strom vědění dobrého a zlého.

2:10b.GEN.002.010 (A řeka vycházela z Eden, k svlažování ráje, a odtud dělila se, a byla ve čtyři hlavní řeky.

2:11b.GEN.002.011 Jméno jedné Píson, ta obchází všecku zemi Hevilah, kdež jest zlato.

2:12b.GEN.002.012 A zlato země té jest výborné; tam jest i bdelium, a kámen onychin.

2:13b.GEN.002.013 Jméno pak druhé řeky Gihon, ta obchází všecku zemi Chus.

2:14b.GEN.002.014 A jméno řeky třetí Hiddekel, kteráž teče k východní straně Assyrské země. A řeka čtvrtá jest Eufrates).

2:15b.GEN.002.015 Pojav tedy Hospodin Bůh člověka, postavil jej v ráji v zemi Eden, aby jej dělal a ostříhal ho.

2:16b.GEN.002.016 I zapověděl Hospodin Bůh člověku, řka: Z každého stromu rajského svobodně jísti budeš;

2:17b.GEN.002.017 Ale z stromu vědění dobrého a zlého nikoli nejez; nebo v který bys koli den z něho jedl, smrtí umřeš.

2:18b.GEN.002.018 Řekl byl také Hospodin Bůh: Není dobré člověku býti samotnému; učiním jemu pomoc, kteráž by při něm byla.

2:19b.GEN.002.019 (Nebo když byl učinil Hospodin Bůh z země všelikou zvěř polní, i všecko ptactvo nebeské, přivedl je k Adamovi, aby pohleděl na ně, jaké by jméno kterému dáti měl; a jak by koli nazval Adam kterou duši živou, tak aby jmenována byla.

2:20b.GEN.002.020 I dal Adam jména všechněm hovadům, i ptactvu nebeskému, a všeliké zvěři polní; Adamovi pak není nalezena pomoc, kteráž by při něm byla.)

2:21b.GEN.002.021 Protož uvedl Hospodin Bůh tvrdý sen na Adama, i usnul; a vyňal jedno z žeber jeho, a to místo vyplnil tělem.

2:22b.GEN.002.022 A z toho žebra, kteréž vyňal z Adama, vzdělal Hospodin Bůh ženu, a přivedl ji k Adamovi.

2:23b.GEN.002.023 I řekl Adam: Teď tato jest kost z kostí mých a tělo z těla mého; tato slouti bude mužatka, nebo z muže vzata jest.

2:24b.GEN.002.024 Z té příčiny opustí muž otce svého i matku svou, a přídržeti se bude manželky své, i budou v jedno tělo.

2:25b.GEN.002.025 Byli pak oba dva nazí, Adam i žena jeho, a nestyděli se.

3

3:1b.GEN.003.001 Had pak byl nejchytřejší ze všech živočichů polních, kteréž byl učinil Hospodin Bůh. A ten řekl ženě: Tak-liž jest, že vám Bůh řekl: Nebudete jísti z každého stromu rajského?

3:2b.GEN.003.002 I řekla žena hadu: Ovoce stromů rajských jíme;

3:3b.GEN.003.003 Ale o ovoci stromu, kterýž jest u prostřed ráje, řekl Bůh: Nebudete ho jísti, aniž se ho dotknete, abyste nezemřeli.

3:4b.GEN.003.004 I řekl had ženě: Nikoli nezemřete smrtí!

3:5b.GEN.003.005 Ale ví Bůh, že v kterýkoli den z něho jísti budete, otevrou se oči vaše; a budete jako bohové, vědouce dobré i zlé.

3:6b.GEN.003.006 Viduci tedy žena, že dobrý jest strom k jídlu i příjemný očima, a k nabytí rozumnosti strom žádostivý, vzala z ovoce jeho a jedla; dala také i muži svému s sebou, a on jedl.

3:7b.GEN.003.007 Tedy otevříny jsou oči obou dvou, a poznali, že jsou nazí; i navázali lístí fíkového a nadělali sobě věníků.

3:8b.GEN.003.008 A v tom uslyšeli hlas Hospodina Boha chodícího po ráji k větru dennímu; i skryl se Adam a žena jeho před tváří Hospodina Boha, u prostřed stromoví rajského.

3:9b.GEN.003.009 I povolal Hospodin Bůh Adama, a řekl jemu: Kdež jsi?

3:10b.GEN.003.010 Kterýžto řekl: Hlas tvůj slyšel jsem v ráji a bál jsem se, že jsem nahý; protož skryl jsem se.

3:11b.GEN.003.011 I řekl Bůh: Kdožť oznámil, že jsi nahý? Nejedl-lis ale z toho stromu, z něhožť jsem jísti zapověděl?

3:12b.GEN.003.012 I řekl Adam: Žena, kterouž jsi mi dal, aby byla se mnou, ona mi dala z stromu toho, a jedl jsem.

3:13b.GEN.003.013 I řekl Hospodin Bůh ženě: Což jsi to učinila? I řekla žena: Had mne podvedl, i jedla jsem.

3:14b.GEN.003.014 Tedy řekl Hospodin Bůh hadu: Že jsi to učinil, zlořečený budeš nade všecka hovada a nade všecky živočichy polní; po břiše svém plaziti se budeš, a prach žráti budeš po všecky dny života svého.

3:15b.GEN.003.015 Nad to, nepřátelství položím mezi tebou a mezi ženou, i mezi semenem tvým a semenem jejím; ono potře tobě hlavu, a ty potřeš jemu patu.

3:16b.GEN.003.016 Ženě pak řekl: Velice rozmnožím bolesti tvé a počínání tvá, s bolestí roditi budeš děti, a pod mocí muže tvého bude žádost tvá, a on panovati bude nad tebou.

3:17b.GEN.003.017 Adamovi také řekl: Že jsi uposlechl hlasu ženy své, a jedl jsi z stromu toho, kterýžť jsem zapověděl, řka: Nebudeš jísti z něho; zlořečená země pro tebe, s bolestí jísti budeš z ní po všecky dny života svého.

3:18b.GEN.003.018 Trní a bodláčí tobě ploditi bude, i budeš jísti byliny polní.

3:19b.GEN.003.019 V potu tváři své chléb jísti budeš, dokavadž se nenavrátíš do země, poněvadž jsi z ní vzat. Nebo prach jsi a v prach se navrátíš.

3:20b.GEN.003.020 Dal pak byl Adam jméno ženě své Eva, proto že ona byla mátě všech živých.

3:21b.GEN.003.021 I zdělal Hospodin Bůh Adamovi a ženě jeho oděv kožený, a přioděl je.

3:22b.GEN.003.022 Tedy řekl Hospodin Bůh: Aj, člověk učiněn jest jako jeden z nás, věda dobré i zlé; pročež nyní, aby nevztáhl ruky své, a nevzal také z stromu života, a jedl by, i byl by živ na věky, vyžeňme jej.

3:23b.GEN.003.023 I vypustil jej Hospodin Bůh z zahrady Eden, aby dělal zemi, z níž vzat byl.

3:24b.GEN.003.024 A tak vyhnal člověka a osadil zahradu Eden cherubíny k východní straně s mečem plamenným blýskajícím se, aby ostříhali cesty k stromu života.

4

4:1b.GEN.004.001 Adam pak poznal Evu ženu svou, kterážto počavši, porodila Kaina a řekla: Obdržela jsem muže na Hospodinu.

4:2b.GEN.004.002 A opět porodila bratra jeho Abele. I byl Abel pastýř ovcí, a Kain byl oráč.

4:3b.GEN.004.003 Po mnohých pak dnech stalo se, že obětoval Kain z úrody zemské obět Hospodinu.

4:4b.GEN.004.004 Ano i Abel také obětoval z prvorozených věcí stáda svého, a z tuku jejich. I vzhlédl Hospodin na Abele a na obět jeho.

4:5b.GEN.004.005 Na Kaina pak a na obět jeho nevzhlédl. Protož rozlítil se Kain náramně, a opadla tvář jeho.

4:6b.GEN.004.006 I řekl Hospodin Kainovi: Proč jsi se tak rozpálil hněvem? A proč jest opadla tvář tvá?

4:7b.GEN.004.007 Zdaliž nebudeš příjemný, budeš-li dobře činiti? Pakli nebudeš dobře činiti, hřích ve dveřích leží; a pod mocí tvou bude žádost jeho, a ty panovati budeš nad ním.

4:8b.GEN.004.008 I mluvil Kain k Abelovi bratru svému. Stalo se pak, když byli na poli, že povstav Kain proti Abelovi bratru svému, zabil jej.

4:9b.GEN.004.009 I řekl Hospodin Kainovi: Kdež jest Abel bratr tvůj? Kterýž odpověděl: Nevím. Zdaliž jsem já strážným bratra svého?

4:10b.GEN.004.010 I řekl Bůh: Co jsi učinil? Hlas krve bratra tvého volá ke mně z země.

4:11b.GEN.004.011 Protož nyní zlořečený budeš i od té země, kteráž otevřela ústa svá, aby přijala krev bratra tvého z ruky tvé.

4:12b.GEN.004.012 Když budeš dělati zemi, nebude více vydávati moci své tobě; tulákem a běhounem budeš na zemi.

4:13b.GEN.004.013 I řekl Kain Hospodinu: Většíť jest nepravost má, než aby mi odpuštěna býti mohla.

4:14b.GEN.004.014 Aj, vyháníš mne dnes z země této, a před tváří tvou skrývati se budu, a budu tulákem a běhounem na zemi. I přijde na to, že kdo mne koli nalezne, zabije mne.

4:15b.GEN.004.015 I řekl mu Hospodin: Zajisté kdo by koli zabil Kaina, nad tím sedmnásobně mštěno bude. Pročež vložil Hospodin znamení naKaina, aby ho žádný nezabil, kdo by jej koli nalezl.

4:16b.GEN.004.016 Tedy odšed Kain od tváři Hospodinovy, bydlil v zemi Nód, k východní straně naproti Eden.

4:17b.GEN.004.017 Poznal pak Kain ženu svou, kterážto počala a porodila Enocha. I stavěl město, a nazval jméno města toho jménem syna svého Enoch.

4:18b.GEN.004.018 I narodil se Enochovi Irád, a Irád zplodil Maviaele, Maviael pak zplodil Matuzaele, a Matuzael zplodil Lámecha.

4:19b.GEN.004.019 Vzal sobě pak Lámech dvě ženy; jméno jedné Ada, a jméno druhé Zilla.

4:20b.GEN.004.020 I porodila Ada Jábale, kterýž byl otec přebývajících v staních a stádo pasoucích.

4:21b.GEN.004.021 A jméno bratra jeho Jubal; ten byl otec všech hrajících na harfu a nástroje hudebné.

4:22b.GEN.004.022 A Zilla také porodila Tubalkaina, kterýž byl řemeslník všelikého díla od mědi a od železa. Sestra pak Tubalkainova byla Noéma.

4:23b.GEN.004.023 I řekl Lámech ženám svým, Adě a Zille: Slyšte hlas můj, ženy Lámechovy, poslouchejte řeči mé, že jsem zabil muže k ráně své a mládence k zsinalosti své.

4:24b.GEN.004.024 Jestližeť sedmnásobně pomštěno bude pro Kaina, tedy pro Lámecha sedmdesátekrát sedmkrát.

4:25b.GEN.004.025 Poznal pak ještě Adam ženu svou, i porodila syna a nazvala jméno jeho Set; nebo řekla: Dal mi Bůh jiné símě místo Abele, kteréhož zabil Kain.

4:26b.GEN.004.026 Setovi pak také narodil se syn, a nazval jméno jeho Enos. Tehdáž začalo se vzývání jména Hospodinova.

5

5:1b.GEN.005.001 Tato jest kniha rodů Adamových. V ten den, v kterémž stvořil Bůh člověka, ku podobenství Božímu učinil ho.

5:2b.GEN.005.002 Muže a ženu stvořil je a požehnal jim, a nazval jméno jejich Adam v ten den, když stvořeni jsou.

5:3b.GEN.005.003 Byl pak Adam ve stu a třidcíti letech, když zplodil syna ku podobenství svému a k obrazu svému, a nazval jméno jeho Set.

5:4b.GEN.005.004 I bylo dnů Adamových po zplození Seta osm set let, a plodil syny a dcery.

5:5b.GEN.005.005 A tak bylo všech dnů Adamových, v kterýchž byl živ, devět set a třidceti let, i umřel.

5:6b.GEN.005.006 Set pak byl ve stu a pěti letech, když zplodil Enosa.

5:7b.GEN.005.007 A po zplození Enosa živ byl Set osm set a sedm let, a plodil syny a dcery.

5:8b.GEN.005.008 I bylo všech dnů Setových devět set a dvanácte let, i umřel.

5:9b.GEN.005.009 Byl pak Enos v devadesáti letech, když zplodil Kainana.

5:10b.GEN.005.010 A po zplození Kainana živ byl Enos osm set a patnácte let, a plodil syny a dcery.

5:11b.GEN.005.011 I bylo všech dnů Enosových devět set a pět let, i umřel.

5:12b.GEN.005.012 Kainan pak byl v sedmdesáti letech, když zplodil Mahalaleele.

5:13b.GEN.005.013 A po zplození Mahalaleele živ byl Kainan osm set a čtyřidceti let, a plodil syny a dcery.

5:14b.GEN.005.014 I bylo všech dnů Kainanových devět set a deset let, i umřel.

5:15b.GEN.005.015 Mahalaleel pak byl v šedesáti a pěti letech, když zplodil Járeda.

5:16b.GEN.005.016 A po zplození Járeda živ byl Mahalaleel osm set a třidceti let, a plodil syny a dcery.

5:17b.GEN.005.017 I bylo všech dnů Mahalaleelových osm set devadesáte a pět let, i umřel.

5:18b.GEN.005.018 Járed pak byl ve stu šedesáti a dvou letech, když zplodil Enocha.

5:19b.GEN.005.019 A po zplození Enocha živ byl Járed osm set let, a plodil syny a dcery.

5:20b.GEN.005.020 I bylo všech dnů Járedových devět set šedesáte a dvě létě, i umřel.

5:21b.GEN.005.021 Enoch pak byl v šedesáti a pěti letech, když zplodil Matuzaléma.

5:22b.GEN.005.022 A chodil Enoch stále s Bohem po zplození Matuzaléma tři sta let, a plodil syny a dcery.

5:23b.GEN.005.023 I bylo všech dnů Enochových tři sta šedesáte a pět let.

5:24b.GEN.005.024 A chodil Enoch stále s Bohem a nebyl více vidín; nebo vzal ho Bůh.

5:25b.GEN.005.025 Matuzalém pak byl ve stu osmdesáti sedmi letech, když zplodil Lámecha.

5:26b.GEN.005.026 A po zplození Lámecha živ byl Matuzalém sedm set osmdesáte a dvě létě, a plodil syny a dcery.

5:27b.GEN.005.027 I bylo všech dnů Matuzalémových devět set šedesáte a devět let, i umřel.

5:28b.GEN.005.028 Lámech pak byl ve stu osmdesáti a dvou letech, když zplodil syna,

5:29b.GEN.005.029 Jehož jméno nazval Noé, řka: Tento nám odpočinutí způsobí od díla našeho,od práce rukou našich, kterouž máme s zemí, jížto zlořečil Hospodin.

5:30b.GEN.005.030 A živ byl Lámech potom, když zplodil Noé, pět set devadesáte a pět let, a plodil syny a dcery.

5:31b.GEN.005.031 I bylo všech dnů Lámechových sedm set sedmdesáte a sedm let, i umřel.

5:32b.GEN.005.032 A když byl Noé v pěti stech letech, zplodil Sema, Chama a Jáfeta.

6

6:1b.GEN.006.001 Stalo se pak, když se počali množiti lidé na zemi, a dcery se jim zrodily,

6:2b.GEN.006.002 Že vidouce synové Boží dcery lidské, any krásné jsou, brali sobě ženy ze všech, kteréž oblibovali.

6:3b.GEN.006.003 Pročež řekl Hospodin: Nebude se nesnaditi duch můj s člověkem na věky, proto že také tělo jest, a bude dnů jeho sto a dvadceti let.

6:4b.GEN.006.004 Obrové pak byli na zemi v těch dnech; ano i potom, když vcházeli synové Boží k dcerám lidským, ony rodily jim. To jsou ti mocní, kteříž zdávna byli, muži na slovo vzatí.

6:5b.GEN.006.005 Ale když viděl Hospodin, an se rozmnožuje zlost lidská na zemi, a že by všeliké myšlení srdce jejich nebylo než zlé po všecken čas,

6:6b.GEN.006.006 Litoval Hospodin, že učinil člověka na zemi, a bolest měl v srdci svém.

6:7b.GEN.006.007 Tedy řekl Hospodin: Vyhladím z země člověka, kteréhož jsem stvořil, od člověka až do hovada, až do zeměplazu, až i do ptactva nebeského; nebo líto mi, že jsem je učinil.

6:8b.GEN.006.008 Ale Noé našel milost před Hospodinem.

6:9b.GEN.006.009 Tito jsou příběhové Noé: Noé muž spravedlivý, dokonalý byl za svého věku, s Bohem ustavičně chodil Noé.

6:10b.GEN.006.010 (Zplodil pak Noé tři syny: Sema, Chama a Jáfeta.)

6:11b.GEN.006.011 Ale země byla porušena před Bohem, a naplněna byla země nepravostí.

6:12b.GEN.006.012 Viděl tedy Bůh zemi, a aj, porušena byla, nebo bylo porušilo všeliké tělo cestu svou na zemi.

6:13b.GEN.006.013 Protož řekl Bůh k Noé: Konec všelikého těla přichází přede mne, nebo naplněna jest země nepravostí od nich; z té příčiny, hle, již zkazím je s zemí.

6:14b.GEN.006.014 Učiň sobě koráb z dříví gofer; příhrady zděláš v tom korábu, a oklejuješ jej vnitř i zevnitř klím.

6:15b.GEN.006.015 A na tento způsob uděláš jej: Tří set loktů bude dlouhost toho korábu, padesáti loktů širokost jeho a třidceti loktů vysokost jeho.

6:16b.GEN.006.016 Okno uděláš v korábu, a svrchkem na loket vysokým zavřeš jej; dvéře také korábu v boku jeho postavíš, a pokoje spodní, druhé i třetí zděláš v něm.

6:17b.GEN.006.017 Já pak, aj, já uvedu potopu vod na zemi, aby zkaženo bylo všeliké tělo, v němž jest duch života pod nebem. Cožkoli bude na zemi, umře.

6:18b.GEN.006.018 S tebou však učiním smlouvu svou; a vejdeš do korábu, ty i synové tvoji, žena tvá i ženy synů tvých s tebou.

6:19b.GEN.006.019 A ze všech živočichů všelikého těla, po dvém z každého uvedeš do korábu, abys je živé zachoval s sebou; samec a samice budou.

6:20b.GEN.006.020 Z ptactva podlé pokolení jeho, a z hovad podlé pokolení jejich, ze všelikého také zeměplazu podlé pokolení jeho, po dvém z každého vejdou k tobě, aby živi zůstali.

6:21b.GEN.006.021 Ty pak nabeř s sebou všeliké potravy, kteráž se jísti může, a shromažď sobě, aby byla tobě i jim ku pokrmu.

6:22b.GEN.006.022 I učinil Noé podlé všeho, jakž mu rozkázal Bůh, tak učinil.

7

7:1b.GEN.007.001 Potom řekl Hospodin k Noé: Vejdiž ty i všecka čeled tvá do korábu; nebo jsem tě viděl spravedlivého před sebou v národu tomto.

7:2b.GEN.007.002 Ze všech hovad čistých vezmeš sobě sedmero a sedmero, samce a samici jeho, ale z hovad nečistých dvé a dvé, samce a samici jeho.

7:3b.GEN.007.003 Z ptactva také nebeského sedmero a sedmero, samce a samici, aby živé zachováno bylo símě na vší zemi.

7:4b.GEN.007.004 Nebo po dnech ještě sedmi já dštíti budu na zemi za čtyřidceti dnů a čtyřidceti nocí; a vyhladím se svrchku země všelikou podstatu, kterouž jsem učinil.

7:5b.GEN.007.005 Tedy učinil Noé všecko tak, jakž mu přikázal Hospodin.

7:6b.GEN.007.006 (Byl pak Noé v šesti stech letech, když ta potopa přišla na zemi.)

7:7b.GEN.007.007 A protož přišel Noé a synové jeho, i žena jeho, i ženy synů jeho s ním k korábu, pro vody potopy.

7:8b.GEN.007.008 Z hovad také čistých i z hovad nečistých, i z ptactva a ze všeho, což se hýbe na zemi,

7:9b.GEN.007.009 Po dvém vešli k Noé do korábu, samec a samice, tak jakž byl rozkázal Bůh Noé.

7:10b.GEN.007.010 Stalo se pak po sedmi dnech, že vody potopy přišly na zemi.

7:11b.GEN.007.011 Léta šestistého věku Noé, druhého měsíce, sedmnáctého dne téhož měsíce, v ten den protrženy jsou všecky studnice propasti veliké, a průduchové nebeští otevříni jsou.

7:12b.GEN.007.012 I byl příval na zemi čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí.

7:13b.GEN.007.013 Toho dne všel Noé, Sem a Cham i Jáfet, synové Noé, žena Noé, a tři ženy synů jeho s ním do korábu.

7:14b.GEN.007.014 Oni i všeliký živočich podlé pokolení svého, i všeliké hovado podlé pokolení svého, a všeliký zeměplaz, kterýž se hýbe na zemi, podlé pokolení svého, i všeliké ptactvo vedlé pokolení svého, všelijací ptáci, všecko, což křídla má,

7:15b.GEN.007.015 Vešli k Noé do korábu, po dvém ze všelikého těla, v němž byl duch života.

7:16b.GEN.007.016 A což jich vešlo, samec a samice ze všelikého těla vešli, tak jakž byl přikázal jemu Bůh, a zavřel Hospodin po něm.

7:17b.GEN.007.017 A když byla potopa za čtyřidceti dnů na zemi, tedy rozmnoženy jsou vody, až i vyzdvihly koráb, a vznesly jej od země.

7:18b.GEN.007.018 Nebo zmohly se vody a rozmnoženy jsou velmi nad zemí, i zplýval koráb na vodách.

7:19b.GEN.007.019 A tak náramně rozmohly se vody nad zemí, že přikryty jsou všecky hory nejvyšší, kteréž byly pode vším nebem.

7:20b.GEN.007.020 Patnácte loktů zvýší rozmohly se vody, když přikryty jsou hory.

7:21b.GEN.007.021 I umřelo všeliké tělo, kteréž se hýbe na zemi, tak z ptactva, jako z hovad a živočichů, i všelikého hmyzu, kterýž se plazí po zemi, i každého člověka.

7:22b.GEN.007.022 Všecko, což mělo dýchání ducha života v chřípích svých, ze všeho, což bylo na suše, pomřelo.

7:23b.GEN.007.023 A tak vyhladil Bůh všelikou podstatu, kteráž byla na tváři země, od člověka až do hovada, až do zeměplazu, a až do ptactva nebeského, vyhlazeno jest, pravím, z země; a zůstal toliko Noé, a kteříž s ním byli v korábu.

7:24b.GEN.007.024 I trvaly vody nad zemí za sto a padesáte dnů.

8

8:1b.GEN.008.001 Rozpomenul se pak Bůh na Noé, i všecky živočichy a všecka hovada, kteráž byla s ním v korábu; pročež uvedl Bůh vítr na zemi, i zastavily se vody.

8:2b.GEN.008.002 A zavříny jsou studnice propasti i průduchové nebeští, a zastaven jest příval s nebe.

8:3b.GEN.008.003 I navrátily se vody se svrchku země, odcházejíce zase, a opadly vody po stu a padesáti dnech,

8:4b.GEN.008.004 Tak že odpočinul koráb sedmého měsíce, v sedmnáctý den toho měsíce na horách Ararat.

8:5b.GEN.008.005 Když pak vody odcházely a opadaly až do desátého měsíce, prvního dne téhož desátého měsíce ukázali se vrchové hor.

8:6b.GEN.008.006 I stalo se po čtyřidcíti dnech, otevřev Noé okno v korábu, kteréž byl udělal,

8:7b.GEN.008.007 Vypustil krkavce. Kterýžto vyletuje zase se vracoval, dokudž nevyschly vody na zemi.

8:8b.GEN.008.008 Potom vypustil holubici od sebe, aby věděl, již-li by opadly vody se svrchku země.

8:9b.GEN.008.009 Kterážto když nenašla, kde by odpočinula noha její, navrátila se k němu do korábu; nebo vody byly po vší zemi. On pak vztáhna ruku svou, vzal ji, a vnesl k sobě do korábu.

8:10b.GEN.008.010 A počekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici z korábu.

8:11b.GEN.008.011 I přiletěla k němu holubice k večerou, a aj, list olivový utržený v ústech jejích. Tedy poznal Noé, že opadly vody se svrchku země.

8:12b.GEN.008.012 I čekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici, kterážto nevrátila se k němu více.

8:13b.GEN.008.013 I stalo se šestistého prvního léta, v první den měsíce prvního, že vyschly vody na zemi. I odjal Noé přikrytí korábu a uzřel, ano již oschl svrchek země.

8:14b.GEN.008.014 Druhého pak měsíce, v dvadcátý sedmý den téhož měsíce oschla země.

8:15b.GEN.008.015 I mluvil Bůh k Noé, řka:

8:16b.GEN.008.016 Vyjdi z korábu, ty i žena tvá, a synové tvoji, i ženy synů tvých s tebou.

8:17b.GEN.008.017 Všecky živočichy, kteříž jsou s tebou ze všelikého těla, tak z ptactva jako z hovad a všelikého zeměplazu, kterýž se hýbe na zemi, vyveď s sebou; ať se v hojnosti rozplozují na zemi, a rostou a množí se na zemi.

8:18b.GEN.008.018 I vyšel Noé a synové jeho, i žena jeho a ženy synů jeho s ním;

8:19b.GEN.008.019 Každý živočich, každý zeměplaza všecko ptactvo, všecko, což se hýbe na zemi, po pokoleních svých vyšlo z korábu.

8:20b.GEN.008.020 Tedy vzdělal Noé oltář Hospodinu, a vzav ze všech hovad čistých i ze všeho ptactva čistého, obětoval zápaly na tom oltáři.

8:21b.GEN.008.021 I zachutnal Hospodin vůni tu příjemnou, a řekl Hospodin v srdci svém: Nebudu více zlořečiti zemi pro člověka, proto že myšlení srdce lidského zlé jest od mladosti jeho; aniž budu více bíti všeho, což živo jest, jako jsem učinil.

8:22b.GEN.008.022 Nýbrž dokavadž země trvati bude, setí a žeň, studeno i horko, léto a zima, den také a noc nepřestanou.

9

9:1b.GEN.009.001 Tedy požehnal Bůh Noé i synům jeho a řekl jim: Ploďtež se a rozmnožujte se, a naplňte zemi.

9:2b.GEN.009.002 Strach váš a hrůza vaše buď na všeliký živočich země, a na všecko ptactvo nebeské. Všecko, což se hýbe na zemi, a všecky ryby mořské v ruce vaše dány jsou.

9:3b.GEN.009.003 Všecko, což se hýbe a jest živo, bude vám za pokrm; jako i bylinu zelenou, dal jsem vám to všecko.

9:4b.GEN.009.004 A však masa s duší jeho, kteráž jest krev jeho, nebudete jísti.

9:5b.GEN.009.005 A zajisté krve vaší, duší vašich vyhledávati budu; z rukou každého hovada vyhledávati jí budu, i z ruky člověka, ano i z ruky každého bratra jeho budu vyhledávati duše člověka.

9:6b.GEN.009.006 Kdo by koli vylil krev člověka, skrze člověka vylita bude krev jeho; nebo k obrazu svému učinil Bůh člověka.

9:7b.GEN.009.007 Vy pak ploďte a množte se; v hojnosti se rozploďte na zemi, a rozmnoženi buďte na ní.

9:8b.GEN.009.008 I mluvil Bůh k Noé a synům jeho s ním, řka:

9:9b.GEN.009.009 Já zajisté vcházím v smlouvu svou s vámi, i s semenem vaším po vás,

9:10b.GEN.009.010 A se všelikou duší živou, kteráž jest s vámi, z ptactva, z hovad a ze všech živočichů zemských, kteříž jsou s vámi, ode všech, kteříž vyšli z korábu, až do všelikého živočicha zemského.

9:11b.GEN.009.011 Protož utvrzuji smlouvu svou s vámi, že nebude vyhlazeno více všeliké tělo vodami potopy; aniž bude více potopa k zkažení země.

9:12b.GEN.009.012 I řekl Bůh: Totoť bude znamení smlouvy, kteréž já dávám, mezi mnou a mezi vámi, a mezi všelikou duší živou, kteráž jest s vámi, po všecky věky.

9:13b.GEN.009.013 Duhu svou postavil jsem na oblaku, a bude na znamení smlouvy mezi mnou a mezi zemí.

9:14b.GEN.009.014 A budeť, když uvedu mračný oblak nad zemí, a ukáže se duha na oblaku,

9:15b.GEN.009.015 Že se rozpomenu na smlouvu svou, kteráž jest mezi mnou a mezi vámi a mezi všelikou duší živou v každém těle; a nebudou více vody ku potopě, aby zahladily všeliké tělo.

9:16b.GEN.009.016 Nebo když bude duha ta na oblaku, popatřím na ni, abych se rozpomenul na smlouvu věčnou mezi Bohem a mezi všelikou duší živou v každém těle, kteréž jest na zemi.

9:17b.GEN.009.017 I řekl Bůh k Noé: Toť jest znamení smlouvy, kterouž jsem utvrdil mezi sebou a mezi všelikým tělem, kteréž jest na zemi.

9:18b.GEN.009.018 Byli pak synové Noé, kteříž vyšli z korábu: Sem, Cham a Jáfet; a Cham byl otec Kanánův.

9:19b.GEN.009.019 Ti tři jsou synové Noé, a ti se rozprostřeli po vší zemi.

9:20b.GEN.009.020 Noé pak obíraje se s zemí, začal dělati vinice.

9:21b.GEN.009.021 A pije víno, opil se, a obnažil se u prostřed stanu svého.

9:22b.GEN.009.022 Viděl pak Cham, otec Kanánův, hanbu otce svého, a pověděl oběma bratřím svým vně.

9:23b.GEN.009.023 Tedy vzali Sem a Jáfet oděv, kterýžto oba položili na ramena svá, a jdouce zpátkem, zakryli hanbu otce svého; tváři pak jich byly odvráceny, a hanby otce svého neviděli.

9:24b.GEN.009.024 Procítiv pak Noé po svém víně, zvěděl, co mu učinil syn jeho mladší.

9:25b.GEN.009.025 I řekl: Zlořečený Kanán, služebník služebníků bude bratřím svým.

9:26b.GEN.009.026 Řekl také: Požehnaný Hospodin, Bůh Semův, a buď Kanán služebníkem jejich.

9:27b.GEN.009.027 Rozšiřiž Bůh milostivě Jáfeta, aby bydlil v stáncích Semových, a buď Kanán služebníkem jejich.

9:28b.GEN.009.028 Živ pak byl Noé po potopě tři sta a padesáte let.

9:29b.GEN.009.029 A tak bylo všech dnů Noé devět set a padesáte let; i umřel jest.

10

10:1b.GEN.010.001 Tito jsou pak rodové synů Noé, Sema, Chama a Jáfeta, jimž se tito synové zrodili po potopě.

10:2b.GEN.010.002 Synové Jáfetovi: Gomer a Magog, a Madai, a Javan, a Tubal, a Mešech, a Tiras.

10:3b.GEN.010.003 Synové pak Gomerovi: Ascenez, Rifat, a Togorma.

10:4b.GEN.010.004 Synové pak Javanovi: Elisa a Tarsis, Cetim a Dodanim.

10:5b.GEN.010.005 Od těch rozděleni jsou ostrovové národů po krajinách jejich, každý podlé jazyku svého, vedlé čeledi své, v národech svých.

10:6b.GEN.010.006 Synové pak Chamovi: Chus a Mizraim a Put a Kanán.

10:7b.GEN.010.007 A synové Chusovi: Sába, Evila, a Sabata, a Regma, a Sabatacha. Synové pak Regmovi: Sába a Dedan.

10:8b.GEN.010.008 Zplodil také Chus Nimroda; onť jest počal býti mocným na zemi.

10:9b.GEN.010.009 To byl silný lovec před Hospodinem; protož se říká: Jako Nimrod silný lovec před Hospodinem.

10:10b.GEN.010.010 Počátek pak jeho království byl Babylon a Erech, Achad a Chalne, v zemi Sinear.

10:11b.GEN.010.011 Z země té vyšel do Assur, kdežto vystavěl Ninive, a Rohobot město, a Chále,

10:12b.GEN.010.012 A Rezen mezi Ninive a mezi Chále; toť jest město veliké.

10:13b.GEN.010.013 Mizraim pak zplodil Ludim a Anamim, a Laabim, a Neftuim,

10:14b.GEN.010.014 A Fetruzim, a Chasluim, (odkudž pošli Filistinští) a Kafturim.

10:15b.GEN.010.015 Kanán pak zplodil Sidona prvorozeného svého, a Het,

10:16b.GEN.010.016 A Jebuzea, a Amorea, a Gergezea,

10:17b.GEN.010.017 A Hevea, a Aracea, a Sinea,

10:18b.GEN.010.018 A Aradia, a Samarea, a Amatea; a potom odtud rozprostřely se čeledi Kananejských.

10:19b.GEN.010.019 A bylo pomezí Kananejských od Sidonu, když jdeš k Gerar až do Gázy; a odtud když jdeš k Sodomě a Gomoře, a Adama a Seboim až do Lázy.

10:20b.GEN.010.020 Ti jsou synové Chamovi po čeledech svých, vedlé jazyků svých, po krajinách svých, v národech svých.

10:21b.GEN.010.021 Semovi také, otci všech synů Heber, bratru Jáfeta staršího zrozeni jsou synové.

10:22b.GEN.010.022 A tito jsou synové Semovi: Elam, a Assur, a Arfaxad, a Lud, a Aram.

10:23b.GEN.010.023 Synové pak Aramovi: Hus, a Hul, a Geter, a Mas.

10:24b.GEN.010.024 Potom Arfaxad zplodil Sále; a Sále zplodil Hebera.

10:25b.GEN.010.025 Heberovi také narodili se dva synové; jméno jednoho Peleg, proto že za dnů jeho rozdělena byla země, a jméno bratra jeho Jektan.

10:26b.GEN.010.026 Jektan pak zplodil Elmodada, a Salefa, a Azarmota, a Járe,

10:27b.GEN.010.027 A Adoráma, a Uzala, a Dikla,

10:28b.GEN.010.028 A Obale, a Abimahele, a Sebai,

10:29b.GEN.010.029 A Ofira, a Evila, a Jobaba; všickni ti jsou synové Jektanovi.

10:30b.GEN.010.030 A bylo bydlení jejich od Mesa, když jdeš k Sefar hoře na východ slunce.

10:31b.GEN.010.031 Tiť jsou synové Semovi po čeledech svých, vedlé jazyků svých, po krajinách svých, v národech svých.

10:32b.GEN.010.032 Ty jsou čeledi synů Noé po rodech svých, v národech svých; a od těch rozdělili se národové na zemi po potopě.

11

11:1b.GEN.011.001 Byla pak všecka země jazyku jednoho a řeči jedné.

11:2b.GEN.011.002 I stalo se, když se brali od východu, nalezli pole v zemi Sinear, a bydlili tam.

11:3b.GEN.011.003 A řekli jeden druhému: Nuže, nadělejme cihel, a vypalme je ohněm. I měli cihly místo kamení, a zemi lepkou místo vápna.

11:4b.GEN.011.004 Nebo řekli: Nuže, vystavějme sobě město a věži, jejíž by vrch dosahal k nebi; a tak učiňme sobě jméno, abychom nebyli rozptýleni po vší zemi.

11:5b.GEN.011.005 Sstoupil pak Hospodin, aby viděl to město a věži, kterouž stavěli synové lidští.

11:6b.GEN.011.006 A řekl Hospodin: Aj, lid jeden a jazyk jeden všechněch těchto, a toť jest začátek díla jejich; nyní pak nedadí sobě v tom překaziti, což umínili dělati.

11:7b.GEN.011.007 Protož sstupme a změťme tam jazyk jejich, aby jeden druhého jazyku nerozuměl.

11:8b.GEN.011.008 A tak rozptýlil je Hospodin odtud po vší zemi; i přestali stavěti města toho.

11:9b.GEN.011.009 Protož nazváno jest jméno jeho Bábel; nebo tu zmátl Hospodin jazyk vší země; a odtud rozptýlil je Hospodin po vší zemi.

11:10b.GEN.011.010 Titoť jsou rodové Semovi: Sem, když byl ve stu letech, zplodil Arfaxada ve dvou letech po potopě.

11:11b.GEN.011.011 A byl živ Sem po zplození Arfaxada pět set let; a plodil syny a dcery.

11:12b.GEN.011.012 Arfaxad pak živ byl pět a třidceti let, a zplodil Sále.

11:13b.GEN.011.013 A po zplození Sále živ byl Arfaxad čtyři sta a tři léta; a plodil syny a dcery.

11:14b.GEN.011.014 Sále také živ byl třidceti let, a zplodil Hebera.

11:15b.GEN.011.015 A živ byl Sále po zplození Hebera čtyři sta a tři léta; a plodil syny a dcery.

11:16b.GEN.011.016 Živ pak byl Heber čtyři a třidceti let, a zplodil Pelega.

11:17b.GEN.011.017 A živ byl Heber po zplození Pelega čtyři sta a třidceti let; a plodil syny a dcery.

11:18b.GEN.011.018 Peleg pak živ byl třidceti let, a zplodil Réhu.

11:19b.GEN.011.019 A živ byl Peleg po zplození Réhu dvě stě a devět let; a plodil syny a dcery.

11:20b.GEN.011.020 Réhu také živ byl třidceti a dvě létě, a zplodil Sáruga.

11:21b.GEN.011.021 A po zplození Sáruga živ byl Réhu dvě stě a sedm let; a plodil syny a dcery.

11:22b.GEN.011.022 Živ pak byl Sárug třidceti let, a zplodil Náchora.

11:23b.GEN.011.023 A byl živ Sárug po zplození Náchora dvě stě let; a plodil syny a dcery.

11:24b.GEN.011.024 Náchor pak živ byl dvadceti a devět let, a zplodil Táre.

11:25b.GEN.011.025 A živ byl Náchor po zplození Táre sto a devatenácte let; a plodil syny a dcery.

11:26b.GEN.011.026 Živ pak byl Táre sedmdesáte let, a zplodil Abrama, Náchora a Hárana.

11:27b.GEN.011.027 Tito jsou pak rodové Táre: Táre zplodil Abrama, Náchora a Hárana; Háran pak zplodil Lota.

11:28b.GEN.011.028 Umřel pak Háran prvé než Táre otec jeho v zemi narození svého, totiž v Ur Kaldejských.

11:29b.GEN.011.029 I zpojímali sobě ženy Abram a Náchor; jméno ženy Abramovy Sarai, a jméno ženy Náchorovy Melcha, dcera Háranova, kterýž byl otec Melchy a Jeschy.

11:30b.GEN.011.030 Byla pak Sarai neplodná, a neměla dětí.

11:31b.GEN.011.031 I vzal Táre Abrama syna svého, a Lota syna Háranova, vnuka svého, a Sarai nevěstu svou, ženu Abrama syna svého, a vyšli spolu z Ur Kaldejských, aby se brali do země Kananejské, a přišli až do Cháran, a bydlili tam.

11:32b.GEN.011.032 A byli dnové Táre dvě stě a pět let; i umřel Táre v Cháran.

12

12:1b.GEN.012.001 Nebo byl řekl Hospodin Abramovi: Vyjdi z země své a z příbuznosti své, i z domu otce svého do země, kterouž ukáži tobě.

12:2b.GEN.012.002 A učiním tě v národ veliký, a požehnám tobě, a zvelebím jméno tvé, a budeš požehnání.

12:3b.GEN.012.003 Požehnám také dobrořečícím tobě, a zlořečícím tobě zlořečiti budu; ano požehnány budou v tobě všecky čeledi země.

12:4b.GEN.012.004 I vyšel Abram, tak jakž mu byl mluvil Hospodin, a šel s ním Lot. (Byl pak Abram v sedmdesáti pěti letech, když vyšel z Cháran.)

12:5b.GEN.012.005 A vzal Abram Sarai manželku svou, a Lota syna bratra svého, a všecko zboží své, kteréhož nabyli, i duše, kterýchž dosáhli v Cháran. A vyšedše, brali se do země Kananejské, až i přišli do ní.

12:6b.GEN.012.006 I prošel Abram tu zemi až k místu Sichem, to jest až k rovině More. A tehdáž Kananejští byli v zemi.

12:7b.GEN.012.007 I ukázal se Hospodin Abramovi a řekl: Semeni tvému dám zemi tuto. Tedy vzdělal tu oltář Hospodinu, kterýž se byl ukázal jemu.

12:8b.GEN.012.008 A odtud podal se k hoře, kteráž leží na východ od Bethel, kdežto rozbil stan svůj, tak že mu Bethel byl na západ, Hai pak na východ; i vzdělal tam oltář Hospodinu, a vzýval jméno Hospodinovo.

12:9b.GEN.012.009 Potom hnul se Abram dále, a odebral se odtud ku poledni.

12:10b.GEN.012.010 Byl pak hlad v té zemi; protož sstoupil Abram do Egypta, aby tam byl pohostinu; nebo veliký byl hlad v té zemi.

12:11b.GEN.012.011 I stalo se, že když přicházel blízko k Egyptu, řekl k Sarai manželce své: Aj, nyní znám, že jsi žena krásné tváři.

12:12b.GEN.012.012 A stane se, že když tě uzří Egyptští, řeknou: To jest manželka jeho; i zabijí mne, tebe pak živé nechají.

12:13b.GEN.012.013 Prav medle, že jsi sestra má, aby mi dobře bylo příčinou tvou, a živa zůstala duše má pro tebe.

12:14b.GEN.012.014 I stalo se, když všel Abram do Egypta, viděli Egyptští ženu, že krásná byla náramně.

12:15b.GEN.012.015 A vidouce ji knížata Faraonova, schválili ji před ním; i vzata jest žena do domu Faraonova.

12:16b.GEN.012.016 Kterýžto i Abramovi dobře učinil pro ni; a měl ovce a voly a osly, i služebníky a děvky, též oslice a velbloudy.

12:17b.GEN.012.017 Ale Hospodin trápil Faraona ranami velikými, i dům jeho, pro Sarai manželku Abramovu.

12:18b.GEN.012.018 Protož povolal Farao Abrama a řekl: Cos mi to učinil? Pročežs mi neoznámil, že ona manželka tvá jest?

12:19b.GEN.012.019 Proč jsi řekl: Sestra má jest? A vzal jsem ji sobě za ženu. Protož nyní, teď máš manželku svou, vezmi a jdi.

12:20b.GEN.012.020 I poručil o něm Farao mužům, a propustili ho, i manželku jeho i všecko, což měl.

13

13:1b.GEN.013.001 Vstoupil tedy Abram z Egypta on i žena jeho i všecko, což měl, a Lot s ním, ku poledni.

13:2b.GEN.013.002 (Byl pak Abram bohatý velmi na dobytek, na stříbro i na zlato.)

13:3b.GEN.013.003 A šel cestami svými od poledne až do Bethel, až k místu tomu, kdež prvé byl stánek jeho, mezi Bethel a Hai,

13:4b.GEN.013.004 K místu oltáře, kterýž tam byl prvé vzdělal, kdežto vzýval Abram jméno Hospodinovo.

13:5b.GEN.013.005 Také i Lot, kterýž s Abramem chodil, měl ovce a voly i stany.

13:6b.GEN.013.006 A nemohla jim země postačovati, aby spolu bydlili, proto že zboží jich bylo veliké, tak že nemohli spolu bydliti.

13:7b.GEN.013.007 Odkudž vznikla nesnáz mezi pastýři stáda Abramova a mezi pastýři stáda Lotova; nebo Kananejští a Ferezejští tehdáž bydlili v zemi té.

13:8b.GEN.013.008 Řekl tedy Abram k Lotovi: Nechžť, prosím, není nesnáze mezi mnou a tebou, a mezi pastýři mými a pastýři tvými, poněvadž muži bratří jsme.

13:9b.GEN.013.009 Zdaliž není před tebou všecka země? Odděl se, prosím, ode mne. Půjdeš-li na levo, já na pravo se držeti budu; pakli půjdeš na pravo, na levo se držeti budu.

13:10b.GEN.013.010 Pozdvih tedy Lot očí svých, spatřil všecku rovinu vůkol Jordánu, kteráž před tím, než Hospodin zkazil Sodomu a Gomoru, všecka až k Ségor svlažována byla, jako zahrada Hospodinova, a jako země Egyptská.

13:11b.GEN.013.011 I zvolil sobě Lot všecku rovinu Jordánskou, a bral se k východu; a tak oddělili se jeden od druhého.

13:12b.GEN.013.012 Abram bydlil v zemi Kananejské, ale Lot přebýval v městech té roviny, podav stanů až k Sodomě.

13:13b.GEN.013.013 Lidé pak Sodomští byli zlí, a hříšníci před Hospodinem velicí.

13:14b.GEN.013.014 I řekl Hospodin Abramovi, když se oddělil od něho Lot: Pozdvihni nyní očí svých, a pohleď z místa, na němž jsi, na půlnoci a na poledne, i na východ a na západ.

13:15b.GEN.013.015 Nebo všecku zemi, kterouž vidíš, tobě dám a semeni tvému až na věky.

13:16b.GEN.013.016 A rozmnožím símě tvé jako prach země; nebo jestliže kdo bude moci sčísti prach země, tedy i símě tvé sečteno bude.

13:17b.GEN.013.017 Vstaň, projdi tu zemi na dýl i na šíř její; nebo tobě ji dám.

13:18b.GEN.013.018 Tedy Abram hnuv se s stanem, přišel a bydlil v rovinách Mamre, kteréž jsou při Hebronu, kdežto vzdělal oltář Hospodinu.

14

14:1b.GEN.014.001 Stalo se pak ve dnech těch, že Amrafel král Sinearský, Arioch král Elasarský, Chedorlaomer král Elamitský, a Thádal král Goimský,

14:2b.GEN.014.002 Vyzdvihli válku proti Bérovi králi Sodomskému, a proti Bersovi králi Gomorskému, a Senábovi králi Adamatskému, a Semeberovi králi Seboimskému, a králi Bélamskému, to jest Ségorskému.

14:3b.GEN.014.003 Všickni tito sjeli se do údolí Siddim, to jest již moře solné.

14:4b.GEN.014.004 Dvanácte let sloužili Chedorlaomerovi, třináctého pak léta zprotivili se.

14:5b.GEN.014.005 Protož léta čtrnáctého přitáhl Chedorlaomer a králové, kteříž byli s ním, a pobili Refaimské v Astarotu Karnaimských, a Zuzimské v Cham, a Eminské na rovinách Kariataimských,

14:6b.GEN.014.006 A Horejské na hoře jich Seir, až k rovině Fáran, kteráž leží nad pouští.

14:7b.GEN.014.007 A vracejíce se, přitáhli k En Misfat, kteráž již jest Kádes, a pohubili všecku krajinu Amalechitského, také i Amorejského, bydlícího v Hasesontamar.

14:8b.GEN.014.008 Protož vytáhl král Sodomský, a král Gomorský, a král Adamatský, a král Seboimský, a král Bélamský, to jest Ségorský, a sšikovali se proti nim k bitvě v údolí Siddim,

14:9b.GEN.014.009 Proti Chedorlaomerovi králi Elamitskému, a Thádalovi králi Goimskému, a Amrafelovi králi Sinearskému, i Ariochovi králi Elasarskému, čtyři králové proti pěti.

14:10b.GEN.014.010 (V údolí pak Siddim bylo mnoho studnic klejovatých.) I utíkajíce král Sodomský a Gomorský, padli tam; a kteří pozůstali, utekli na hory.

14:11b.GEN.014.011 A pobravše všecko zboží Sodomských a Gomorských, a všecky potravy jich, odtáhli.

14:12b.GEN.014.012 Vzali také Lota, a zboží jeho, syna bratra Abramova, a odjeli; nebo on bydlil v Sodomě.

14:13b.GEN.014.013 Přišel pak jeden, kterýž byl utekl, a zvěstoval Abramovi Hebrejskému, kterýž tehdáž bydlil v rovinách Mamre Amorejského, bratra Eškolova a bratra Anerova; nebo ti měli smlouvu s Abramem.

14:14b.GEN.014.014 Uslyšev tedy Abram, že by zajat byl bratr jeho, vypravil způsobných k boji a v domě svém zrozených služebníků tři sta a osmnácte, a honil je až k Dan.

14:15b.GEN.014.015 A odděliv se, připadl na ně v noci, on i služebníci jeho, a porazil je; a stihal je až k Chobah, kteréž leží na levo Damašku.

14:16b.GEN.014.016 I odjal zase všecko zboží; také i Lota bratra svého s statkem jeho zase přivedl, ano i ženy a lid.

14:17b.GEN.014.017 Tedy vyšel král Sodomský proti němu, když se navracoval od pobití Chedorlaomera a králů, kteříž byli s ním, k údolí Sáveh, kteréž jest údolí královské.

14:18b.GEN.014.018 Melchisedech také král Sálem, vynesl chléb a víno; a ten byl kněz Boha silného nejvyššího.

14:19b.GEN.014.019 I požehnal mu a řekl: Požehnaný Abram Bohu silnému nejvyššímu, kterýž vládne nebem a zemí;

14:20b.GEN.014.020 A požehnaný Bůh silný nejvyšší, kterýž dal nepřátely tvé v ruce tvé. I dal mu Abram desátky ze všech věcí.

14:21b.GEN.014.021 Král pak Sodomský řekl Abramovi: Dej mi lid, a zboží vezmi sobě.

14:22b.GEN.014.022 I řekl Abram králi Sodomskému: Pozdvihl jsem ruky své k Hospodinu, Bohu silnému nejvyššímu, kterýž vládne nebem i zemí,

14:23b.GEN.014.023 Že nevezmu od niti až do řeménka obuvi ze všech věcí, kteréž jsou tvé, abys neřekl: Já jsem obohatil Abrama,

14:24b.GEN.014.024 Kromě toliko toho, což snědli bojovníci, a dílu mužů, kteříž se mnou šli, totiž Aner, Eškol a Mamre; oni nechať vezmou díl svůj.

15

15:1b.GEN.015.001 Když pak ty věci pominuly, stalo se slovo Hospodinovo k Abramovi u vidění, řkoucí: Neboj se, Abrame; já budu pavéza tvá, a odplata tvá velmi veliká.

15:2b.GEN.015.002 Jemužto řekl Abram: Panovníče Hospodine, což mi dáš, poněvadž já scházím bez dětí, a ten, jemuž zanechám domu svého, bude Damašský Eliezer?

15:3b.GEN.015.003 Řekl ještě Abram: Aj, mně jsi nedal semene; a aj, schovanec můj bude mým dědicem.

15:4b.GEN.015.004 A aj, slovo Hospodinovo k němu, řkuci: Nebudeť ten dědicem tvým, ale kterýž vyjde z života tvého, ten dědicem tvým bude.

15:5b.GEN.015.005 I vyvedl jej ven a řekl: Vzhlédniž nyní k nebi, a sečti hvězdy, budeš-li je však moci sčísti? Řekl mu ještě: Tak bude símě tvé.

15:6b.GEN.015.006 I uvěřil Hospodinu, a počteno mu to za spravedlnost.

15:7b.GEN.015.007 (Nebo byl řekl jemu: Já jsem Hospodin, kterýž jsem tě vyvedl z Ur Kaldejských, aťbych dal zemi tuto k dědičnému vládařství.

15:8b.GEN.015.008 I řekl: Panovníče Hospodine, po čem poznám, že ji dědičně obdržím?

15:9b.GEN.015.009 I odpověděl jemu: Vezmi mně jalovici tříletou, a kozu tříletou, a skopce tříletého, hrdličku také a holoubátko.

15:10b.GEN.015.010 Kterýžto vzav ty všecky věci, zroztínal je na poly, a rozložil na dvě straně, jednu polovici proti druhé; ptáků pak nezroztínal.

15:11b.GEN.015.011 Ptáci pak sedali na ta mrtvá těla, a Abram je sháněl.

15:12b.GEN.015.012 I stalo se, když slunce zapadalo, že dřímota těžká připadla na Abrama; a aj, hrůza a tma veliká obklíčila jej).

15:13b.GEN.015.013 Řekl tedy Bůh Abramovi: To zajisté věz, že pohostinu bude símě tvé v zemi cizí, a v službu je podrobí, a trápiti je budou za čtyři sta let.

15:14b.GEN.015.014 Však národ, jemuž sloužiti budou, já souditi budu; a potom vyjdou s velikým zbožím.

15:15b.GEN.015.015 Ty pak půjdeš k otcům svým v pokoji; a pohřben budeš v starosti dobré.

15:16b.GEN.015.016 A čtvrté pokolení sem se navrátí; nebť ještě není doplněna nepravost Amorejských.

15:17b.GEN.015.017 I stalo se, když zapadlo slunce, a tma bylo, a aj, ukázala se pec kouřící se, a pochodně ohnivá, kteráž šla mezi díly těmi.

15:18b.GEN.015.018 V ten den učinil Hospodin smlouvu s Abramem, řka: Semeni tvému dám zemi tuto, od řeky Egyptské až do řeky té veliké, řeky Eufraten:

15:19b.GEN.015.019 Cinejské, Cenezejské, Cethmonské,

15:20b.GEN.015.020 A Hetejské, Ferezejské, a Refaimské,

15:21b.GEN.015.021 Amorejské, i Kananejské také, a Gergezejské a Jebuzejské.

16

16:1b.GEN.016.001 Sarai pak manželka Abramova jemu nerodila; a měla děvku Egyptskou, jménem Agar.

16:2b.GEN.016.002 I řekla Sarai Abramovi: Aj, nyní Hospodin zavřel život můj, abych nerodila; vejdi, prosím, k děvce mé, zda bych aspoň z ní mohla míti syny. I povolil Abram řeči Sarai.

16:3b.GEN.016.003 Tedy vzavši Sarai manželka Abramova Agar Egyptskou děvku svou, po desíti letech, jakž bydliti počal Abram v zemi Kananejské, dala ji Abramovi muži svému za ženu.

16:4b.GEN.016.004 I všel k Agar, kterážto počala. Viduci pak ona, že počala, zlehčila sobě paní svou.

16:5b.GEN.016.005 I řekla Sarai Abramovi: Křivdou mou tys vinen; já jsem dala děvku svou v lůno tvé, kterážto viduci, že počala, zlehčila mne sobě. Sudiž Hospodin mezi mnou a mezi tebou.

16:6b.GEN.016.006 I řekl Abram k Sarai: Aj, děvka tvá v moci tvé; učiň s ní, cožť se za dobré vidí. Tedy trápila ji Sarai, a ona utekla od ní.

16:7b.GEN.016.007 Našel ji pak anděl Hospodinův u studnice vody na poušti, u studnice té, kteráž jest při cestě Sur.

16:8b.GEN.016.008 A řekl: Agar, děvko Sarai, odkud jdeš, a kam se béřeš? I řekla: Od tváři Sarai paní své já utíkám.

16:9b.GEN.016.009 Tedy řekl jí anděl Hospodinův: Navrať se ku paní své, a pokoř se pod ruku její.

16:10b.GEN.016.010 Opět řekl anděl Hospodinův: Velice rozmnožím símě tvé, aniž bude moci sečteno býti pro množství.

16:11b.GEN.016.011 Potom také řekl anděl Hospodinův: Aj, ty jsi těhotná, a tudíž porodíš syna, a nazůveš jméno jeho Izmael; nebo uslyšel Hospodin trápení tvé.

16:12b.GEN.016.012 Budeť pak lítý člověk; ruce jeho proti všechněm, a ruce všech proti němu; a před tváří všech bratří svých bydliti bude.

16:13b.GEN.016.013 I nazvala Agar jméno Hospodinovo, kterýž mluvil jí: Ty jsi silný Bůh vidění; nebo řekla: Zdaliž teď také nevidím po tom, kterýž mne viděl?

16:14b.GEN.016.014 Protož nazvala studnici tu studnicí Živého vidoucího mne. Aj, ta jest mezi Kádes a Barad.

16:15b.GEN.016.015 Porodila pak Agar Abramovi syna; a nazval Abram jméno syna svého, kteréhož porodila Agar, Izmael.

16:16b.GEN.016.016 Abram pak byl v osmdesáti šesti letech, když mu porodila Agar Izmaele.

17

17:1b.GEN.017.001 Když pak Abram byl v devadesáti devíti letech, ukázal se mu Hospodin, a řekl jemu: Já jsem Bůh silný všemohoucí; chodiž ustavičně přede mnou a budiž dokonalým.

17:2b.GEN.017.002 A učiním smlouvu svou mezi sebou a tebou a rozmnožím tě náramně velmi.

17:3b.GEN.017.003 Padl pak Abram na tvář svou; i mluvil Bůh s ním, řka:

17:4b.GEN.017.004 Jáť jsem, aj, smlouva má s tebou, a budeš otcem národů mnohých.

17:5b.GEN.017.005 Aniž více slouti bude jméno tvé Abram, ale bude jméno tvé Abraham; nebo otcem mnohých národů učinil jsem tě.

17:6b.GEN.017.006 A učiním, abys se rozplodil náramně velmi, a rozšířím tě v národy; i králové z tebe vyjdou.

17:7b.GEN.017.007 Utvrdím také smlouvu svou mezi sebou a tebou, i mezi semenem tvým po tobě, po rodech jejich, za smlouvu věčnou, totiž abych byl Bohem tvým i semene tvého po tobě.

17:8b.GEN.017.008 Nadto dám tobě i semeni tvému po tobě zemi, v nížto obýváš pohostinu, všecku zemi Kananejskou k vládařství věčnému; a budu jejich Bohem.

17:9b.GEN.017.009 Řekl ještě Bůh Abrahamovi: Ty pak ostříhati budeš smlouvy mé, ty i símě tvé po tobě, po rodech svých.

17:10b.GEN.017.010 Tatoť jest smlouva má mezi mnou a mezi vámi, i mezi semenem tvým po tobě, kteréž ostříhati budete: Aby obřezán byl mezi vámi každý pohlaví mužského.

17:11b.GEN.017.011 Obřežete pak tělo hanby své; a to bude znamením smlouvy mezi mnou a mezi vámi.

17:12b.GEN.017.012 Každý tedy pohlaví mužského osmého dne obřezán bude mezi vámi po rodech vašich, doma narozený i koupený za stříbro, z kterých by koli cizozemců byl, jenž není z semene tvého.

17:13b.GEN.017.013 Konečně ať jest obřezán narozený v domě tvém, i koupený za peníze tvé; a budeť smlouva má na těle vašem za smlouvu věčnou.

17:14b.GEN.017.014 Neobřezaný pak pacholík, kterýž by neobřezal těla neobřízky své, vyhlazena zajisté bude duše ta z lidu svého; nebo smlouvu mou zrušil.

17:15b.GEN.017.015 Řekl také Bůh Abrahamovi: Sarai manželce své nebudeš říkati Sarai, ale Sára bude jméno její.

17:16b.GEN.017.016 Nebo požehnám jí a dámť z ní syna; požehnámť jí, a bude v národy; králové národů z ní vyjdou.

17:17b.GEN.017.017 Tedy padl Abraham na tvář svou, a zasmáv se, řekl v srdci svém: Zdali stoletému narodí se syn? A zdali Sára v devadesáti letech porodí?

17:18b.GEN.017.018 I řekl Abraham Bohu: Ó byť jen Izmael živ byl před tebou!

17:19b.GEN.017.019 Jemužto řekl Bůh: Nýbrž Sára manželka tvá porodí tobě syna, a nazůveš jméno jeho Izák; i utvrdím smlouvu svou s ním za smlouvu věčnou, i s semenem jeho po něm.

17:20b.GEN.017.020 Také o Izmaele uslyšel jsem tě; a aj, požehnám jemu, a učiním to, aby se rozplodil, a rozmnožím ho náramně velmi; dvanáctero knížat zplodí, a rozšířím jej v národ veliký.

17:21b.GEN.017.021 Ale smlouvu svou utvrdím s Izákem, kteréhožť porodí Sára po roce, při tomto času.

17:22b.GEN.017.022 A když dokonal Bůh řeč svou s ním, vstoupil od Abrahama.

17:23b.GEN.017.023 Vzal tedy Abraham Izmaele syna svého, i všecky zrozené v domě svém, i všecky koupené za stříbro své, každého, kdož byl pohlaví mužského, z domácích svých, a obřezal tělo neobřízky jejich hned v ten den, jakž s ním Bůh mluvil.

17:24b.GEN.017.024 A byl Abraham v devadesáti devíti letech, když obřezáno bylo tělo neobřízky jeho.

17:25b.GEN.017.025 Izmael pak syn jeho byl v třinácti letech, když obřezáno bylo tělo neobřízky jeho.

17:26b.GEN.017.026 Jednoho a téhož dne obřezáni jsou, Abraham a Izmael syn jeho.

17:27b.GEN.017.027 I všickni domácí jeho, doma zrození i za stříbro od cizozemce koupení, obřezáni jsou s ním.

18

18:1b.GEN.018.001 Ukázal se pak jemu Hospodin v rovině Mamre; a on seděl u dveří stanu, když veliké horko na den bylo.

18:2b.GEN.018.002 A když pozdvihl očí svých, viděl, a aj, tři muži stáli naproti němu. Kteréžto jakž uzřel, běžel jim vstříc ode dveří stanu, a sklonil se až k zemi.

18:3b.GEN.018.003 A řekl: Pane můj, jestliže jsem nyní nalezl milost před očima tvýma, prosím, nepomíjej služebníka svého.

18:4b.GEN.018.004 Přineseno bude trochu vody, a umyjete nohy své, a odpočinete pod stromem.

18:5b.GEN.018.005 Zatím přinesu kus chleba, a posilníte srdce svého; potom půjdete, poněvadž mimo služebníka svého jdete. I řekli: Tak učiň, jakž jsi mluvil.

18:6b.GEN.018.006 Tedy pospíšil Abraham do stanu k Sáře, a řekl: Spěšně tři míry mouky bělné zadělej, a napec podpopelných chlebů.

18:7b.GEN.018.007 Abraham pak běžel k stádu; a vzav tele mladé a dobré, dal služebníku, kterýžto pospíšil připraviti je.

18:8b.GEN.018.008 Potom vzav másla a mléka, i tele, kteréž připravil, položil před ně; sám pak stál při nich pod stromem, i jedli.

18:9b.GEN.018.009 Řekli pak jemu: Kde jest Sára manželka tvá? Kterýžto odpověděl: Teď v stanu.

18:10b.GEN.018.010 A řekl: Jistotně se navrátím k tobě vedlé času života, a aj, syna míti bude Sára manželka tvá. Ale Sára poslouchala u dveří stanu, kteréž byly za ním.

18:11b.GEN.018.011 Abraham pak i Sára byli staří a sešlého věku, a přestal byl Sáře běh ženský.

18:12b.GEN.018.012 I smála se Sára sama v sobě, řkuci: Teprv když jsem se sstarala, v rozkoše se vydám? A ještě i pán můj se sstaral.

18:13b.GEN.018.013 Tedy řekl Hospodin Abrahamovi: Proč jest se smála Sára, řkuci: Zdaliž opravdu ještě roditi budu, a já se sstarala?

18:14b.GEN.018.014 Zdaliž co skrytého bude před Hospodinem? K času určitému navrátím se k tobě vedlé času života, a Sára bude míti syna.

18:15b.GEN.018.015 Zapřela pak Sára a řekla: Nesmála jsem se; nebo se bála. I řekl Hospodin: Neníť tak, ale smála jsi se.

18:16b.GEN.018.016 Tedy vstavše odtud muži ti, obrátili se k Sodomě; Abraham pak šel s nimi, aby je provodil.

18:17b.GEN.018.017 A řekl Hospodin: Zdali já zatajím před Abrahamem, což dělati budu?

18:18b.GEN.018.018 Poněvadž Abraham jistotně bude v národ veliký a silný, a požehnáni budou v něm všickni národové země.

18:19b.GEN.018.019 Nebo znám jej; protož přikáže synům svým a domu svému po sobě, aby ostříhali cesty Hospodinovy, a činili spravedlnost a soud, aťby naplnil Hospodin Abrahamovi, což mu zaslíbil.

18:20b.GEN.018.020 I řekl Hospodin: Proto že rozmnožen jest křik Sodomských a Gomorských, a hřích jejich že obtížen jest náramně:

18:21b.GEN.018.021 Sstoupím již a pohledím, jestliže podle křiku jejich, kterýž přišel ke mně, činili, důjde na ně setření; a pakli toho není, zvím.

18:22b.GEN.018.022 A obrátivše se odtud muži, šli do Sodomy; Abraham pak ještě stál před Hospodinem.

18:23b.GEN.018.023 V tom přistoupiv Abraham, řekl: Zdali také zahladíš spravedlivého s bezbožným?

18:24b.GEN.018.024 Bude-li padesáte spravedlivých v tom městě, zdali předce zahubíš, a neodpustíš místu pro padesáte spravedlivých, kteříž jsou v něm?

18:25b.GEN.018.025 Odstup to od tebe, abys takovou věc učiniti měl, abys usmrtil spravedlivého s bezbožným; takť by byl spravedlivý jako bezbožný. Odstup to od tebe; zdaliž soudce vší země neučiní soudu?

18:26b.GEN.018.026 I řekl Hospodin: Jestliže naleznu v Sodomě, v městě tom, padesáte spravedlivých, odpustím všemu tomu místu pro ně.

18:27b.GEN.018.027 A odpovídaje Abraham, řekl: Aj, nyní chtěl bych mluviti ku Pánu svému, ačkoli jsem prach a popel.

18:28b.GEN.018.028 Co pak, nedostane-li se ku padesáti spravedlivým pěti, zdali zkazíš pro těch pět všecko město? I řekl: Nezahladím, jestliže najdu tam čtyřidceti pět.

18:29b.GEN.018.029 Opět mluvil Abraham a řekl: Snad nalezeno bude tam čtyřidceti? A odpověděl: Neučiním pro těch čtyřidceti.

18:30b.GEN.018.030 I řekl Abraham: Prosím, nechť se nehněvá Pán můj, že mluviti budu: Snad se jich nalezne tam třidceti? Odpověděl: Neučiním, jestliže naleznu tam třidceti.

18:31b.GEN.018.031 A opět řekl: Aj, nyní počal jsem mluviti ku Pánu svému: Snad se nalezne tam dvadceti? Odpověděl: Nezahladím i pro těch dvadceti.

18:32b.GEN.018.032 Řekl ještě: Prosím, ať se nehněvá Pán můj, jestliže jednou ještě mluviti budu: Snad se jich najde tam deset? Odpověděl: Nezahladím i pro těch deset.

18:33b.GEN.018.033 I odšel Hospodin, když dokonal řeč k Abrahamovi; Abraham pak navrátil se k místu svému.

19

19:1b.GEN.019.001 Přišli pak dva andělé do Sodomy u večer, a Lot seděl v bráně Sodomské. Kteréžto když uzřel, vstav, šel jim v cestu a sklonil se tváří až k zemi.

19:2b.GEN.019.002 A řekl: Aj, prosím páni moji, uchylte se nyní do domu služebníka svého, a zůstaňte přes noc; umyjete také nohy své a ráno vstanouce, půjdete cestou svou. Oni pak odpověděli: Nikoli, ale přenocujeme na ulici.

19:3b.GEN.019.003 Ale když on je velmi nutil, obrátivše se k němu, vešli do domu jeho. I udělal jim hody, a napekl chlebů přesných, i jedli.

19:4b.GEN.019.004 Prvé pak než lehli, muži města toho, muži Sodomští, osuli se vůkol domu toho, od mladého až do starého, všecken lid odevšad.

19:5b.GEN.019.005 I volali na Lota, a řekli jemu: Kde jsou ti muži, kteříž přišli k tobě v noci? Vyveď je k nám, ať je poznáme.

19:6b.GEN.019.006 I vyšel k nim Lot ven, a zavřel po sobě dvéře.

19:7b.GEN.019.007 A řekl: Prosím, bratří moji, nečiňte zlého.

19:8b.GEN.019.008 Aj, mám teď dvě dcery, kteréžto nepoznaly muže; vyvedu je nyní k vám, čiňte s nimi, jak se vám líbí; toliko mužům těmto nic nečiňte, poněvadž vešli pod stín střechy mé.

19:9b.GEN.019.009 I řekli: Odejdi tam! A mluvili: Sám se dostal sem pohostinu, a chce nás souditi? Nyní tobě hůř uděláme, než jim. I obořili se násilně na muže toho, totiž na Lota, a přistoupili, aby vylomili dvéře.

19:10b.GEN.019.010 Tedy muži ti vztáhli ven ruku svou, a uvedli Lota k sobě do domu, a dvéře zavřeli.

19:11b.GEN.019.011 A ty muže, kteříž byli přede dveřmi domu, ranili slepotou velikou, od nejmenšího až do největšího, tak že ustali, hledajíce dveří.

19:12b.GEN.019.012 I řekli muži k Lotovi: Máš-li ještě zde koho, buď zetě neb syny své, neb dcery své, i všecko, což máš v městě, vyveď z místa tohoto.

19:13b.GEN.019.013 Nebo zkazíme místo toto, proto že se velmi rozmohl křik jejich před Hospodinem, a poslal nás Hospodin, abychom zkazili je.

19:14b.GEN.019.014 Vyšed tedy Lot, mluvil k zeťům svým, kteříž již měli pojímati dcery jeho, a řekl: Vstaňte, vyjděte z místa tohoto, nebo zkazí Hospodin město toto. Ale zdálo se zeťům jeho, jako by žertoval.

19:15b.GEN.019.015 A když zasvitávalo, nutili andělé Lota, řkouce: Vstaň, vezmi ženu svou a dvě dcery své, kteréž tu jsou, abys nezahynul v pomstě města.

19:16b.GEN.019.016 A když prodléval, chopili muži ruku jeho, a ruku ženy jeho, a ruku dvou dcer jeho, nebo se slitoval nad ním Hospodin; i vyvedli jej, a pustili za městem.

19:17b.GEN.019.017 A stalo se, když je vedli ven, řekl jeden: Zachovejž život svůj, neohlédej se zpět, ani se zastavuj na vší této rovině; ujdi na horu, abys nezahynul.

19:18b.GEN.019.018 I řekl jim Lot: Ne tak, prosím, páni moji.

19:19b.GEN.019.019 Aj, nyní nalezl služebník tvůj milost před očima tvýma, a veliké jest milosrdenství tvé, kteréž jsi učinil se mnou, když jsi zachoval duši mou; ale jáť nebudu moci ujíti na tu horu, aby mne nepostihlo to zlé, a umřel bych.

19:20b.GEN.019.020 Hle, teď jest toto město blízko, do něhož bych utekl, a toť jest malé; prosím, nechť tam ujdu; však pak neveliké jest, a živa bude duše má.

19:21b.GEN.019.021 I řekl k němu: Aj, uslyšel jsem žádost tvou i v této věci, abych nepodvrátil města toho, o němž jsi mluvil.

19:22b.GEN.019.022 Pospěšiž, ujdi tam; neboť nebudu moci učiniti ničehož, dokudž tam nedojdeš. A z té příčiny nazváno jest jméno města toho Ségor.

19:23b.GEN.019.023 Slunce vzcházelo nad zemi, když Lot všel do Ségor.

19:24b.GEN.019.024 A Hospodin dštil na Sodomu a naGomoru sirou a ohněm od Hospodina s nebe.

19:25b.GEN.019.025 A podvrátil ta města i všecku tu rovinu, všecky také obyvatele těch měst, i všecko, což roste z země.

19:26b.GEN.019.026 I ohlédla se žena jeho, jduc za ním, a obrácena jest v sloup solný.

19:27b.GEN.019.027 Vstav pak Abraham ráno, pospíšil k místu tomu, kdež byl stál před Hospodinem.

19:28b.GEN.019.028 A pohleděv k Sodomě a Gomoře,i na všecku zemi té roviny, uzřel, a aj, vystupoval dým z země té, jako dým z vápenice.

19:29b.GEN.019.029 Stalo se tedy, když kazil Bůh města té roviny, že se rozpomenul Bůh na Abrahama, a vytrhl Lota z prostředku podvrácení, když podvracel města, v nichž bydlil Lot.

19:30b.GEN.019.030 Potom vyšel Lot z Ségor, a bydlil na hoře té, a obě dvě dcery jeho s ním; nebo nesměl bydliti v Ségor. I bydlil v jeskyni s oběma dcerami svými.

19:31b.GEN.019.031 I řekla prvorozená k mladší: Otec náš jest již starý, a není žádného muže na zemi, ješto by všel k nám podlé obyčeje vší země.

19:32b.GEN.019.032 Poď, dejme píti otci našemu vína, a spěme s ním, abychom zachovaly z otce našeho símě.

19:33b.GEN.019.033 I daly píti otci svému vína té noci; a všedši prvorozená, spala s otcem svým, kterýžto necítil, ani když lehla, ani když vstala.

19:34b.GEN.019.034 Nazejtří pak řekla prvorozená k mladší: Aj, spala jsem včerejší noci s otcem svým; dejme mu píti vína ještě této noci; potom vejduc, spi s ním, a zachovejme símě z otce našeho.

19:35b.GEN.019.035 I daly píti ještě té noci otci svému vína; a vstala ta mladší, a spala s ním; on pak necítil, ani když ona lehla, ani když vstala.

19:36b.GEN.019.036 A tak počaly obě dcery Lotovy z otce svého.

19:37b.GEN.019.037 I porodila prvorozená syna, a nazvala jméno jeho Moáb; onť jest otec Moábských až do dnešního dne.

19:38b.GEN.019.038 I mladší také porodila syna, a nazvala jméno jeho Ben Ammon; onť jest otcem Ammonitských až do dnešního dne.

20

20:1b.GEN.020.001 Odtud bral se Abraham do země polední, aby bydlil mezi Kádes a Sur; i byl pohostinu v Gerar;

20:2b.GEN.020.002 Kdežto pravil Abraham o Sáře manželce své: Sestra má jest. Tedy poslav Abimelech, král Gerarský, vzal Sáru.

20:3b.GEN.020.003 Ale přišed Bůh k Abimelechovi ve snách v noci, řekl jemu: Aj, ty již umřeš pro ženu, kterouž jsi vzal, poněvadž jest vdaná za muže.

20:4b.GEN.020.004 Abimelech pak nepřiblížil se k ní; protož řekl: Pane, zdaž také spravedlivý národ zabiješ?

20:5b.GEN.020.005 Zdaliž mi sám nepravil: Sestra má jest? A ona též pravila: Bratr můj jest. V upřímnosti srdce svého a v nevinnosti rukou svých učinil jsem to.

20:6b.GEN.020.006 I řekl jemu Bůh ve snách: Jáť také vím, že v upřímnosti srdce svého učinil jsi to, a já také zdržel jsem tě, abys nezhřešil proti mně; protož nedalť jsem se jí dotknouti.

20:7b.GEN.020.007 Nyní tedy, navrať ženu muži tomu; nebo prorok jest, a modliti se bude za tebe, a živ budeš. Pakli jí nenavrátíš, věz, že smrtí umřeš ty i všecko, což tvého jest.

20:8b.GEN.020.008 A vstav Abimelech ráno, svolal všecky služebníky své, a vypravoval všecka slova ta v uši jejich. I báli se ti muži velmi.

20:9b.GEN.020.009 Potom povolav Abimelech Abrahama, řekl jemu: Co jsi nám to učinil? A co jsem zhřešil proti tobě, že jsi uvedl na mne a na království mé hřích veliký? Učinils mi, čehož jsi učiniti neměl.

20:10b.GEN.020.010 A řekl opět Abimelech Abrahamovi: Cos myslil, žes takovou věc učinil?

20:11b.GEN.020.011 Odpověděl Abraham: Řekl jsem: Jistě že není bázně Boží na místě tomto, a zabijí mne pro ženu mou.

20:12b.GEN.020.012 A také v pravdě jest sestra má, dcera otce mého, však ne dcera matky mé; a pojal jsem ji sobě za manželku.

20:13b.GEN.020.013 Když pak vyvedl mne Bůh z domu otce mého, abych pohostinu bydlil, tedy řekl jsem jí: Toto mi dobrodiní učiníš: Na každém místě, kamž půjdeme, prav o mně: Bratr můj jest.

20:14b.GEN.020.014 Tedy vzav Abimelech ovce a voly, služebníky také a děvky, dal je Abrahamovi; a navrátil mu Sáru manželku jeho.

20:15b.GEN.020.015 A řekl Abimelech: Aj, země má před tebou; kdežť se koli příhodné býti vidí, tu přebývej.

20:16b.GEN.020.016 Sáře pak řekl: Aj, dal jsem tisíc stříbrných bratru tvému, hle, onť jest tobě zástěrou očí u všech, kteříž jsou s tebou. A všemi těmito věcmi Sára poučena byla.

20:17b.GEN.020.017 I modlil se Abraham Bohu, a uzdravil Bůh Abimelecha, a ženu jeho, a děvky jeho; i rodily.

20:18b.GEN.020.018 Nebo byl zavřel Hospodin každý život ženský v domě Abimelechově, pro Sáru manželku Abrahamovu.

21

21:1b.GEN.021.001 Navštívil pak Hospodin Sáru, tak jakž byl řekl; a učinil Hospodin Sáře, jakož byl mluvil.

21:2b.GEN.021.002 Nebo počala a porodila Sára Abrahamovi syna v starosti jeho, v ten čas, kterýž předpověděl Bůh.

21:3b.GEN.021.003 A nazval Abraham jméno syna svého, kterýž se mu narodil, jehož porodila Sára, Izák.

21:4b.GEN.021.004 A obřezal Abraham syna svého Izáka, když byl v osmi dnech, tak jakž mu byl přikázal Bůh.

21:5b.GEN.021.005 Byl pak Abraham ve stu letech, když se mu narodil Izák syn jeho.

21:6b.GEN.021.006 I řekla Sára: Radost mi učinil Bůh; kdokoli uslyší, radovati se bude spolu se mnou.

21:7b.GEN.021.007 A přidala: Kdo by byl řekl Abrahamovi, že bude Sára děti kojiti? A však jsem porodila syna v starosti jeho.

21:8b.GEN.021.008 I rostlo dítě a ostaveno jest. Tedy učinil Abraham veliké hody v ten den, v němž ostaven byl Izák.

21:9b.GEN.021.009 Viděla pak Sára, že syn Agar Egyptské, kteréhož porodila Abrahamovi, jest posměvač.

21:10b.GEN.021.010 I řekla Abrahamovi: Vyvrz děvku tuto i syna jejího; neboť nebude dědicem syn děvky té s synem mým Izákem.

21:11b.GEN.021.011 Ale Abraham velmi těžce nesl tu řeč, pro syna svého.

21:12b.GEN.021.012 I řekl Bůh Abrahamovi: Nestěžuj sobě o dítěti a o děvce své; cožkoli řekla tobě Sára, povol řeči její, nebo v Izákovi nazváno bude tobě símě.

21:13b.GEN.021.013 A však i syna děvky učiním v národ; nebo tvé símě jest.

21:14b.GEN.021.014 Vstal tedy Abraham velmi ráno, a vzav chléb a láhvici vody, dal Agar a vložil na rameno její, a pustil ji od sebe i s dítětem. Kterážto odešla a chodila po poušti Bersabé.

21:15b.GEN.021.015 A když nebylo vody v láhvici, povrhla dítě pod jedním stromem.

21:16b.GEN.021.016 A odšedši, sedla naproti tak daleko, jako by mohl z lučiště dostřeliti; nebo pravila: Nebudu se dívati na smrt dítěte. Seděla tedy naproti, a pozdvihši hlasu svého, plakala.

21:17b.GEN.021.017 I uslyšel Bůh hlas dítěte; a anděl Boží s nebe zavolal na Agar, a řekl jí: Coť jest, Agar? Neboj se; nebo Bůh uslyšel hlas dítěte z místa, na kterémž jest.

21:18b.GEN.021.018 Vstaň, vezmi dítě, a ujmi je rukou svou; nebo v národ veliký učiním je.

21:19b.GEN.021.019 A otevřel Bůh oči její, aby uzřela studnici vody. I šla a naplnila láhvici vodou, a napojila dítě.

21:20b.GEN.021.020 A Bůh byl s dítětem, kteréžto zrostlo a bydlilo na poušti, a byl z něho střelec.

21:21b.GEN.021.021 Bydlil pak na poušti Fáran; i vzala mu matka jeho ženu z země Egyptské.

21:22b.GEN.021.022 Stalo se pak toho času, že mluvil Abimelech a Fikol, kníže vojska jeho, k Abrahamovi těmito slovy: Bůh s tebou jest ve všech věcech, kteréž ty činíš.

21:23b.GEN.021.023 Protož nyní, přisáhni mi teď skrze Boha: Toto ať se stane, jestliže mi sklamáš, neb synu mému, aneb vnuku mému; vedlé milosrdenství, kteréž jsem já učinil s tebou, i ty že učiníš se mnou a s zemí, v níž jsi byl pohostinu.

21:24b.GEN.021.024 I řekl Abraham: A já přisáhnu.

21:25b.GEN.021.025 (A přitom domlouval se Abraham na Abimelecha o studnici vody, kterouž mu mocí odjali služebníci Abimelechovi.

21:26b.GEN.021.026 I řekl Abimelech: Nevím, kdo by učinil takovou věc; a aniž jsi ty mi oznámil, aniž jsem já také co slyšel, až dnes.)

21:27b.GEN.021.027 Vzav tedy Abraham ovce i voly dal Abimelechovi; a vešli oba dva v smlouvu.

21:28b.GEN.021.028 A postavil Abraham sedm jehnic stáda obzvlášť.

21:29b.GEN.021.029 I řekl Abimelech Abrahamovi: K čemu jest těchto sedm jehnic, kteréž jsi postavil obzvlášť?

21:30b.GEN.021.030 Odpověděl: Že sedm těch jehnic vezmeš z ruky mé, aby mi to bylo na svědectví, že jsem kopal studnici tuto.

21:31b.GEN.021.031 Pročež nazváno jest to místo Bersabé, že tu oba dva přisáhli.

21:32b.GEN.021.032 A tak učinili smlouvu v Bersabé. Vstav pak Abimelech a Fikol, kníže vojska jeho, navrátili se do země Filistinské.

21:33b.GEN.021.033 I nasázel stromoví v Bersabé, a vzýval tam jméno Hospodina, Boha silného, věčného.

21:34b.GEN.021.034 A bydlil Abraham v zemi Filistinské za mnoho dní.

22

22:1b.GEN.022.001 Když pakty věci pominuly, zkusil Bůh Abrahama, a řekl k němu: Abrahame! Kterýžto odpověděl: Teď jsem.

22:2b.GEN.022.002 I řekl: Vezmi nyní syna svého, toho jediného svého, kteréhož miluješ, Izáka, a jdi do země Moria; a obětuj ho tam v obět zápalnou na jedné hoře, o níž povím tobě.

22:3b.GEN.022.003 Tedy vstav Abraham velmi ráno, osedlal osla svého a vzal dva služebníky své s sebou, a Izáka syna svého; a nasekav dříví k oběti zápalné, vstal a bral se k místu, o němž pověděl mu Bůh.

22:4b.GEN.022.004 Třetího pak dne pozdvihl Abraham očí svých, a uzřel to místo zdaleka.

22:5b.GEN.022.005 A řekl Abraham služebníkům svým: Pozůstaňte vy tuto s oslem, já pak a dítě půjdeme tamto; a pomodlíce se, navrátíme se k vám.

22:6b.GEN.022.006 Tedy vzal Abraham dříví k zápalné oběti, a vložil je na Izáka syna svého; sám pak nesl v ruce své oheň a meč. I šli oba spolu.

22:7b.GEN.022.007 Mluvě pak Izák Abrahamovi otci svému, řekl: Otče můj! Kterýž odpověděl: Co chceš, synu můj? A řekl: Aj, teď oheň a dříví, a kdež hovádko k zápalné oběti?

22:8b.GEN.022.008 Odpověděl Abraham: Bůh opatří sobě hovádko k oběti zápalné,synu můj. A šli předce oba spolu.

22:9b.GEN.022.009 A když přišli k místu, o němž mu byl mluvil Bůh, udělal tu Abraham oltář, a srovnal dříví; a svázav syna svého, vložil ho na oltář na dříví.

22:10b.GEN.022.010 I vztáhl Abraham ruku svou, a vzal meč, aby zabil syna svého.

22:11b.GEN.022.011 Tedy zavolal na něho anděl Hospodinův s nebe a řekl: Abrahame, Abrahame! Kterýžto odpověděl: Aj, já.

22:12b.GEN.022.012 I řekl jemu: Nevztahuj ruky své na dítě, aniž mu co čiň; neboť jsem již poznal, že se Boha bojíš, když jsi neodpustil synu svému, jedinému svému pro mne.

22:13b.GEN.022.013 A pozdvih Abraham očí svých, viděl, a hle, skopec za ním vězel v trní za rohy své. I šel Abraham a vzal skopce toho, a obětoval jej v obět zápalnou místo syna svého.

22:14b.GEN.022.014 A nazval Abraham jméno místa toho: Hospodin opatří. Odkudž říká se do dnes: Na hoře Hospodinově opatří se.

22:15b.GEN.022.015 Zvolal pak anděl Hospodinův na Abrahama podruhé s nebe,

22:16b.GEN.022.016 A řekl: Skrze sebe samého přisáhl jsem, praví Hospodin, poněvadž jsi učinil tu věc, že jsi neodpustil synu svému, jedinému svému:

22:17b.GEN.022.017 Požehnám velmi tobě, a velice rozmnožím símě tvé jako hvězdy nebeské, a jako písek, kterýž jest na břehu mořském; nadto dědičně vládnouti bude símě tvé branami nepřátel svých.

22:18b.GEN.022.018 Ano požehnáni budou v semeni tvém všickni národové země, proto že jsi uposlechl hlasu mého.

22:19b.GEN.022.019 Tedy navrátil se Abraham k služebníkům svým; a vstavše, šli spolu do Bersabé; nebo bydlil Abraham v Bersabé.

22:20b.GEN.022.020 A když se tyto věci staly, zvěstováno jest Abrahamovi v tato slova: Aj, porodila také Melcha syny Náchorovi, bratru tvému:

22:21b.GEN.022.021 Husa prvorozeného svého, a Buza bratra jeho, a Chamuele, otce Aramova;

22:22b.GEN.022.022 A Kazeda a Azana, a Feldasa, a Jidlafa i Bathuele.

22:23b.GEN.022.023 Bathuel pak zplodil Rebeku. Osm těchto porodila Melcha Náchorovi, bratru Abrahamovu.

22:24b.GEN.022.024 Ale i ženina jeho, jejíž jméno bylo Réma, porodila také ona Tábe a Gahama, Thása a Máchu.

23

23:1b.GEN.023.001 Živa pak byla Sára sto a sedmmecítma let; ta jsou léta života Sáry.

23:2b.GEN.023.002 A umřela v městě Arbe, kteréž slove Hebron, v zemi Kananejské. I přišel Abraham, aby kvílil nad Sárou, a plakal jí.

23:3b.GEN.023.003 Potom vstav Abraham od mrtvého svého, mluvil k synům Het, řka:

23:4b.GEN.023.004 Hostem a příchozím jsem u vás; dejte mi místo ku pohřbu u vás, abych pochoval mrtvého svého od tváři své.

23:5b.GEN.023.005 A odpovídajíce synové Het Abrahamovi, řekli jemu:

23:6b.GEN.023.006 Slyš nás, pane milý! Kníže Boží jsi u prostřed nás, v nejpřednějších hrobích našich pochovej mrtvého svého; žádný z nás hrobu svého nebude zbraňovati tobě, abys neměl pochovati v něm mrtvého svého.

23:7b.GEN.023.007 Abraham pak vstav, poklonil se lidu země té, totiž synům Het.

23:8b.GEN.023.008 A mluvil s nimi, řka: Jestliže se vám líbí, abych pochoval mrtvého svého od tváři své, slyšte mne, a přimluvte se za mne k Efronovi synu Sohar,

23:9b.GEN.023.009 Ať mi dá jeskyni Machpelah, kterouž má na konci pole svého; za slušné peníze ať mi ji dá u prostřed vás, k dědičnému pohřbu.

23:10b.GEN.023.010 (Ten pak Efron seděl u prostřed synů Het.) Tedy odpověděl Efron Hetejský Abrahamovi při přítomnosti synů Het, přede všemi, kteříž vcházejí do brány města jeho, řka:

23:11b.GEN.023.011 Nikoli, pane můj, ale slyš mne: Pole to dávám tobě, dávámť také i jeskyni, kteráž na něm jest; před očima synů lidu svého dávám ji tobě; pochovejž mrtvého svého.

23:12b.GEN.023.012 Tedy poklonil se Abraham před lidem země té,

23:13b.GEN.023.013 A mluvil k Efronovi v přítomnosti lidu země, řka: A však jestliže ty jsi ten, prosím, vyslyš mne! Dámť stříbro za pole, vezmi je ode mne, a pochovám mrtvého svého tam.

23:14b.GEN.023.014 A odpovídaje Efron Abrahamovi, řekl jemu:

23:15b.GEN.023.015 Můj pane, poslechni mne: Země ta za čtyři sta lotů stříbrných jest; ale mezi mnou a tebou co jest o to? Mrtvého svého pochovej.

23:16b.GEN.023.016 I uposlechl Abraham Efrona, a odvážil mu stříbra, jakž oznámil při přítomnosti synů Het, čtyři sta lotů stříbrných, běžných mezi kupci.

23:17b.GEN.023.017 A odvedeno jest pole Efronovo, kteréž bylo v Machpelah, proti Mamre, pole a jeskyně na něm, a všecko stromoví, což ho na tom poli i na všech mezech jeho vůkol,

23:18b.GEN.023.018 Abrahamovi v držení, před očima synů Het, a všech, kteříž vcházejí do brány města toho.

23:19b.GEN.023.019 A potom pochoval Abraham Sáru,manželku svou, v jeskyni pole Machpelah, proti Mamre, (to slove Hebron), v zemi Kananejské.

23:20b.GEN.023.020 Protož odevzdáno jest pole to i jeskyně, kteráž byla na něm, Abrahamovi k dědičnému pohřbu od synů Het.

24

24:1b.GEN.024.001 Abraham pak již byl starý a sešlého věku; a Hospodin požehnal mu ve všech věcech.

24:2b.GEN.024.002 Tedy řekl Abraham služebníku svému staršímu v domě svém, kterýž spravoval všecky věci jeho: Vlož nyní ruku svou pod bedro mé,

24:3b.GEN.024.003 Abych tě zavázal přísahou skrze Hospodina, Boha nebe a Boha země, abys nebral manželky synu mému ze dcer Kananejských, mezi nimiž já bydlím.

24:4b.GEN.024.004 Ale půjdeš do země mé a příbuznosti mé; a odtud vezmeš manželku synu mému Izákovi.

24:5b.GEN.024.005 I řekl jemu služebník ten: Kdyby pak nechtěla žena ta se mnou jíti do země této, mám-li zase uvésti syna tvého do země, z níž jsi vyšel?

24:6b.GEN.024.006 Kterýžto odpověděl: Hleď, abys zase neuvodil syna mého tam.

24:7b.GEN.024.007 Hospodin Bůh nebe, kterýž vzal mne z domu otce mého a z vlasti mé, a mluvil mi, a kterýž mi přisáhl, řka: Semeni tvému dám zemi tuto, onť pošle anděla svého před tebou, a vezmeš manželku synu mému odtud.

24:8b.GEN.024.008 Jestliže by pak žena ta nechtěla jíti s tebou, svoboden budeš od této přísahy mé; toliko syna mého neuvoď tam zase.

24:9b.GEN.024.009 Tedy vložil služebník ten ruku svou pod bedro Abrahama, pána svého, a přisáhl jemu na tu řeč.

24:10b.GEN.024.010 A vzal služebník ten deset velbloudů z velbloudů pána svého, aby se bral; (nebo měl všecken statek pána svého v rukou svých.) I vstav, bral se k Aram Naharaim do města Náchor.

24:11b.GEN.024.011 A zastavil se s velbloudy před městem, u studnice vody k večerou, času toho, když vycházejí vážiti vody.

24:12b.GEN.024.012 A řekl: Hospodine, Bože pána mého Abrahama, dejž, prosím, ať se potká se mnou dnes to, čehož hledám; a učiň milosrdenství se pánem mým Abrahamem.

24:13b.GEN.024.013 Aj, já stojím u studnice vody, a dcery mužů města tohoto vycházejí, aby vážily vodu.

24:14b.GEN.024.014 Děvečka tedy, kteréž bych řekl: Nachyl medle věderce svého, ať se napiji, a ona by řekla: Pí, také i velbloudy tvé napojím, ta aby byla, kterouž jsi způsobil služebníku svému Izákovi; a po tomť poznám, že jsi milosrdenství učinil se pánem mým.

24:15b.GEN.024.015 I stalo se prvé, než on přestal mluviti, aj, Rebeka, kteráž se narodila Bathuelovi, synu Melchy, manželky Náchora bratra Abrahamova, vycházela, a věderce její bylo na rameni jejím.

24:16b.GEN.024.016 A byla děvečka na pohledění velmi krásná, panna, a muž nepoznal jí; kterážto sešla k studnici té, a naplnivši věderce své, šla vzhůru.

24:17b.GEN.024.017 Tedy běžel služebník ten proti ní, a řekl: Dej mi píti, prosím, maličko vody z věderce svého.

24:18b.GEN.024.018 I řekla: Napí se, pane můj. A rychle složila věderce své na ruku svou a dala mu píti.

24:19b.GEN.024.019 A davši mu píti, řekla: Také velbloudům tvým navážím, dokudž se nenapijí.

24:20b.GEN.024.020 Tedy rychle vylila z věderce svého do koryta, a běžela ještě k studnici, aby vážila vodu; a vážila všechněm velbloudům jeho.

24:21b.GEN.024.021 Muž pak ten s užasnutím divil se jí mlče, rozjímaje, aby zvěděl, zdařil-li Hospodin cestu jeho, čili nic.

24:22b.GEN.024.022 I stalo se, když přestali píti velbloudové, vyňav muž náušnici zlatou, ztíží půl lotu, a dvě náramnice, dal na ruce její, kteréž vážily deset lotů zlata.

24:23b.GEN.024.023 A řekl: Čí jsi dcera? Pověz mi, prosím, jest-li v domě otce tvého nám místo, kdež bychom přes noc zůstali?

24:24b.GEN.024.024 Jemužto odpověděla: Dcera jsem Bathuele, syna Melchy, kteréhož porodila Náchorovi.

24:25b.GEN.024.025 Řekla ještě k němu: Slámy také a potravy hojně u nás jest, ano i místo, kdež byste přes noc zůstali.

24:26b.GEN.024.026 Tedy skloniv hlavu, poklonu učinil Hospodinu.

24:27b.GEN.024.027 A řekl: Požehnaný Hospodin, Bůh pána mého Abrahama, kterýž neodjal milosrdenství svého a pravdy své od pána mého, mne také na cestě vedl Hospodin k domu bratří pána mého.

24:28b.GEN.024.028 I běžela děvečka, a oznámila v domě matky své tak, jakž se stalo.

24:29b.GEN.024.029 A měla Rebeka bratra, jménem Lábana; ten běžel k muži tomu ven k studnici.

24:30b.GEN.024.030 Nebo uzřev náušnici a náramnice na rukou sestry své, a slyšev slova Rebeky sestry své, ana praví: Tak mluvil ke mně člověk ten, přišel k muži, a on stál při velbloudích u studnice.

24:31b.GEN.024.031 Jemuž řekl: Vejdi, požehnaný Hospodinův. Proč bys stál vně, kdyžť jsem připravil dům a místo velbloudům?

24:32b.GEN.024.032 Tedy všel muž ten do domu, a odsedlal velbloudy, a dal Lában slámy a potravy velbloudům, i vody k umytí noh jeho a noh mužů těch, kteří s ním byli.

24:33b.GEN.024.033 A položil předeň chléb, aby jedl. Ale on řekl: Nebudu jísti, dokudž nevypravím řečí svých. I řekl Lában: Mluv.

24:34b.GEN.024.034 Tedy řekl: Služebník Abrahamův jsem já.

24:35b.GEN.024.035 A Hospodin požehnal pánu mému velice, tak že veliký učiněn jest; nebo dal mu ovce a voly, stříbro a zlato, služebníky a děvky, velbloudy a osly.

24:36b.GEN.024.036 A porodila Sára, manželka pána mého, pánu mému v starosti své syna, jemuž dal, cožkoli má.

24:37b.GEN.024.037 I zavázal mne přísahou pán můj, řka: Nevezmeš manželky synu mému ze dcer Kananejských, v jejichž zemi já bydlím.

24:38b.GEN.024.038 Ale k domu otce mého půjdeš, a k rodině mé, a odtud vezmeš manželku synu mému.

24:39b.GEN.024.039 A když jsem řekl pánu svému: Snad nepůjde žena ta se mnou?

24:40b.GEN.024.040 Odpověděl mi: Hospodin, před jehož oblíčejem ustavičně jsem chodil, pošle anděla svého s tebou, a šťastnou způsobí cestu tvou, a vezmeš manželku synu mému z rodiny mé, a z domu otce mého.

24:41b.GEN.024.041 A budeš svoboden od přísahy mé, když bys přišel k rodině mé; a jestliže by nedali tobě, budeš prost od přísahy mé.

24:42b.GEN.024.042 Protož dnes přišed k studnici, řekl jsem: Hospodine, Bože pána mého Abrahama, jestliže ty nyní šťastně spravuješ cestu mou, po níž já jdu,

24:43b.GEN.024.043 Aj, já stojím u studnice vody; protož,nechžť panna, kteráž vyjde vážiti vody, když bych jí řekl: Dej mi píti nyní maličko vody z věderce svého,

24:44b.GEN.024.044 A ona by mi odpověděla: I ty pí, i velbloudům tvým také navážím, ta ať jest manželka, kterouž způsobil Hospodin synu pána mého.

24:45b.GEN.024.045 Prvé pak než jsem já přestal mluviti v srdci svém, aj, Rebeka vycházela mající věderce své na rameni svém, a sšedši k studnici, vážila. I řekl jsem jí: Prosím, dej mi píti.

24:46b.GEN.024.046 Ona pak rychle složila věderce své s sebe, a řekla: Pí, také i velbloudy tvé napojím. Tedy pil jsem, a napojila také velbloudy.

24:47b.GEN.024.047 I ptal jsem se jí, a řekl jsem: Čí jsi dcera? Ona odpověděla: Dcera Bathuele, syna Náchorova, jehož mu porodila Melcha. Tedy dal jsem náušnici na tvář její, a náramnice na ruce její.

24:48b.GEN.024.048 A skloniv hlavu, poklonu jsem učinil Hospodinu, a dobrořečil jsem Hospodina, Boha pána mého Abrahama, kterýž vedl mne po cestě přímé, abych dceru bratra pána svého vzal synu jeho.

24:49b.GEN.024.049 Protož nyní, činíte-li milosrdenství, a pravdu se pánem mým, oznamte mi; pakli nic, také mi oznamte, a obrátím se na pravo neb na levo.

24:50b.GEN.024.050 Tedy odpověděli Lában a Bathuel, řkouce: Od Hospodina vyšla jest věc tato; nemůžemeť odepříti v ničemž.

24:51b.GEN.024.051 Aj, Rebeka před tebou, vezmiž ji a jeď; a nechť jest manželkou synu pána tvého, jakož mluvil Hospodin.

24:52b.GEN.024.052 I stalo se, že jakž uslyšel služebník Abrahamův slova jejich, poklonil se Hospodinu až k zemi.

24:53b.GEN.024.053 A vyňav služebník ten nádoby stříbrné a nádoby zlaté a oděv, dal Rebece; drahé také dary dal bratru jejímu a matce její.

24:54b.GEN.024.054 Tedy jedli a pili, on i muži, kteříž byli s ním, a zůstali tu přes noc. Ráno pak když vstali, řekl: Propusťte mne ku pánu mému.

24:55b.GEN.024.055 I odpověděl bratr její a matka: Nechať pozůstane děvečka s námi za některý den, aspoň za deset; potom půjdeš.

24:56b.GEN.024.056 On pak řekl jim: Nezdržujte mne, poněvadž Hospodin šťastnou způsobil cestu mou; propusťtež mne, ať jdu ku pánu svému.

24:57b.GEN.024.057 I řekli: Zavolejme děvečky a zeptejme se, co dí k tomu.

24:58b.GEN.024.058 Tedy zavolali Rebeky, a řekli jí: Chceš-li jíti s mužem tímto? I řekla: Půjdu.

24:59b.GEN.024.059 A propouštějíce Rebeku sestru svou a chovačku její, služebníka také Abrahamova s muži jeho,

24:60b.GEN.024.060 Požehnali Rebeky a mluvili jí: Sestro naše, ty buď v tisíce tisíců, a símě tvé dědičně obdrž brány nepřátel svých.

24:61b.GEN.024.061 Tedy vstala Rebeka a děvečky její, a vsedše na velbloudy, jely za mužem tím. A tak vzal služebník ten Rebeku, a odjel.

24:62b.GEN.024.062 Izák pak šel, navracuje se od studnice Živého vidoucího mne; nebo bydlil v zemi polední.

24:63b.GEN.024.063 A vyšel Izák k přemyšlování na pole, když se chýlilo k večerou; a pozdvih očí svých, uzřel, an velbloudové jdou.

24:64b.GEN.024.064 Pozdvihla také Rebeka očí svých, a uzřevši Izáka, ssedla s velblouda.

24:65b.GEN.024.065 (Nebo řekla byla služebníku: Kdo jest ten muž, kterýž jde po poli proti nám? Odpověděl služebník: To jest pán můj.) I vzala rouchu, a přistřela se.

24:66b.GEN.024.066 Tedy vypravoval služebník Izákovi vše, což působil.

24:67b.GEN.024.067 I uvedl ji Izák do stanu Sáry matky své, a vzal Rebeku, a měl ji za manželku, a miloval ji. I potěšil se Izák po smrti matky své.

25

25:1b.GEN.025.001 Abraham pak opět pojal ženu jménem Ceturu.

25:2b.GEN.025.002 Kterážto porodila jemu Zamrana, a Jeksana, a Madana, a Madiana, Jezbocha a Suecha.

25:3b.GEN.025.003 Jeksan potom zplodil Sábu a Dedana. Synové pak Dedanovi byli: Assurim, a Latuzim, a Laomim.

25:4b.GEN.025.004 Ale synové Madianovi: Efa, a Efer, a Enoch, a Abida, a Helda; všickni ti synové byli Cetury.

25:5b.GEN.025.005 I dal Abraham Izákovi všecko, což měl.

25:6b.GEN.025.006 Synům pak ženin svých dal Abraham dary, a odeslal je od Izáka syna svého, ještě živ jsa, k východu do země východní.

25:7b.GEN.025.007 Tito pak jsou dnové let života Abrahamova, v nichž byl živ: Sto sedmdesáte a pět let.

25:8b.GEN.025.008 I skonal a umřel Abraham v starosti dobré, stár jsa a plný dnů; a připojen jest k lidu svému.

25:9b.GEN.025.009 Tedy pochovali ho Izák a Izmael synové jeho v jeskyni Machpelah, na poli Efrona, syna Sohar Hetejského, naproti Mamre,

25:10b.GEN.025.010 Na tom poli, kteréž byl koupil Abraham od synů Het; tu pochován jest Abraham i Sára manželka jeho.

25:11b.GEN.025.011 Po smrti pak Abrahamově požehnal Bůh Izákovi synu jeho, a bydlil Izák u studnice Živého vidoucího mne.

25:12b.GEN.025.012 Tito jsou pak rodové Izmaele syna Abrahamova, jehož porodila Agar Egyptská, děvka Sářina, Abrahamovi.

25:13b.GEN.025.013 A tato jsou jména synů Izmaelových, jimiž se jmenují po rodech svých: Prvorozený Izmaelův Nabajot, po něm Cedar, a Adbeel a Mabsan,

25:14b.GEN.025.014 A Masma, a Dumah a Massa,

25:15b.GEN.025.015 Hadar a Tema, Jetur, Nafis a Cedma.

25:16b.GEN.025.016 Ti jsou synové Izmaelovi, a ta jména jejich, po vsech jejich, a po městech jejich, dvanáctero knížat po čeledech jejich.

25:17b.GEN.025.017 (Bylo pak života Izmaelova sto třidceti a sedm let, i skonal; a umřev, připojen jest k lidu svému.)

25:18b.GEN.025.018 A bydlili od Hevilah až do Sur, jenž jest proti Egyptu, když jdeš do Assyrie; před tváří všech bratří svých položil se.

25:19b.GEN.025.019 Tito jsou také rodové Izáka syna Abrahamova: Abraham zplodil Izáka.

25:20b.GEN.025.020 Byl pak Izák ve čtyřidcíti letech, když sobě vzal za manželku Rebeku, dceru Bathuele Syrského, z Pádan Syrské, sestru Lábana Syrského.

25:21b.GEN.025.021 I modlil se Izák pokorně Hospodinu za manželku svou; nebo byla neplodná. A uslyšel jej Hospodin; a tak počala Rebeka manželka jeho.

25:22b.GEN.025.022 A když se děti potiskali v životě jejím, řekla: Má-liť tak býti, proč jsem já počala? Šla tedy, aby se otázala Hospodina.

25:23b.GEN.025.023 I řekl jí Hospodin: Dva národové jsou v životě tvém, a dvůj lid z života tvého se rozdělí; lid pak jeden nad druhý bude silnější, a větší sloužiti bude menšímu.

25:24b.GEN.025.024 A když se naplnili dnové její, aby porodila, a aj, blíženci byli v životě jejím.

25:25b.GEN.025.025 I vyšel první ryšavý všecken, a jako oděv chlupatý; i nazvali jméno jeho Ezau.

25:26b.GEN.025.026 Potom pak vyšel bratr jeho, a rukou svou držel Ezau za patu; pročež nazváno jest jméno jeho Jákob. A byl Izák v šedesáti letech, když ona je porodila.

25:27b.GEN.025.027 A když dorostli ti děti, byl Ezau lovec umělý, chodě po polích; Jákob pak byl muž prostý a v staních bydlil.

25:28b.GEN.025.028 I byl Izák laskav na Ezau, proto že z lovu jeho míval pokrm; ale Rebeka laskava byla na Jákoba.

25:29b.GEN.025.029 Uvařil pak Jákob krmičku. Tedy Ezau přišel z pole zemdlený,

25:30b.GEN.025.030 A řekl Jákobovi: Dej mi, prosím, jísti krmě té červené, nebo jsem umdlel. (Protož nazváno jest jméno jeho Edom.)

25:31b.GEN.025.031 Odpověděl Jákob: Prodej mi dnes hned prvorozenství své.

25:32b.GEN.025.032 I řekl Ezau: Aj, já k smrti se blížím, k čemuž mi tedy to prvorozenství?

25:33b.GEN.025.033 Dí Jákob: Přisáhni mi dnes hned. I přisáhl mu, a prodal prvorozenství své Jákobovi.

25:34b.GEN.025.034 Tedy Jákob dal Ezauchovi chleba a té krmě z šocovice. Kterýžto jedl a pil, a vstav, odšel; a tak pohrdl Ezau prvorozenstvím.

26

26:1b.GEN.026.001 Byl pak opět hlad na zemi, mimo hlad první, kterýž byl za dnů Abrahamových. Tedy odebral se Izák k Abimelechovi králi Filistinskému do Gerar.

26:2b.GEN.026.002 Nebo ukázal se jemu Hospodin a řekl: Nesstupuj do Egypta; ale bydli v zemi, kterouž oznámím tobě.

26:3b.GEN.026.003 Budiž tedy pohostinu v zemi této, a budu s tebou, a požehnám tobě; nebo tobě a semeni tvému dám všecky země tyto, a utvrdím přísahu, kterouž jsem přisáhl Abrahamovi, otci tvému.

26:4b.GEN.026.004 Rozmnožím také símě tvé jako hvězdy nebeské, a dám semeni tvému všecky země tyto, a požehnáni budou v semeni tvém všickni národové země;

26:5b.GEN.026.005 Protože uposlechl Abraham hlasu mého, a ostříhal nařízení mých, přikázaní mých, ustanovení mých a zákonů mých.

26:6b.GEN.026.006 Bydlil tedy Izák v Gerar.

26:7b.GEN.026.007 Ptali se pak muži místa toho o manželce jeho. Kterýžto odpověděl: Sestra má jest; nebo nesměl říci: Manželka má jest, mysle sobě: Aby mne nezabili muži místa toho pro Rebeku. Nebo byla krásná na pohledění.

26:8b.GEN.026.008 I přihodilo se, když již čas nějaký tam bydlil, že vyhlédal Abimelech král Filistinský z okna a uzřel Izáka, an pohrává s Rebekou manželkou svou.

26:9b.GEN.026.009 Protož povolav Abimelech Izáka, řekl: Aj, v pravdě manželka tvá to jest. Jakž to, že jsi pravil: Sestra má jest? I odpověděl jemu Izák: Nebo jsem řekl sám u sebe: Abych snad neumřel pro ni.

26:10b.GEN.026.010 I řekl Abimelech: Což jsi to učinil nám? O málo, že by byl spal někdo z lidu s manželkou tvou, a ty byl bys uvedl na nás vinu.

26:11b.GEN.026.011 I přikázal Abimelech všemu lidu, řka: Kdo by se dotkl člověka toho, aneb manželky jeho, smrtí umře.

26:12b.GEN.026.012 Sel pak Izák v zemi té, a shledal v tom roce sto měr; nebo požehnal mu Hospodin.

26:13b.GEN.026.013 I rostl muž ten, a prospíval vždy více v zrostu, až i zrostl velmi.

26:14b.GEN.026.014 Nebo měl stáda ovcí i stáda volů, a čeledi mnoho; pročež záviděli mu Filistinští.

26:15b.GEN.026.015 A všecky studnice, kteréž vykopali služebníci otce jeho za dnů Abrahama otce jeho, zařítili Filistinští, zasypavše je prstí.

26:16b.GEN.026.016 I řekl Abimelech Izákovi: Odejdi od nás; nebo mnohem mocnější jsi než my.

26:17b.GEN.026.017 Tedy odšel odtud Izák, a rozbil stany v údolí Gerar, a bydlil tu.

26:18b.GEN.026.018 A kopal zase Izák studnice vod, kteréž byli vykopali za dnů Abrahama otce jeho, a kteréž zařítili Filistinští po smrti Abrahamově; a nazval je těmi jmény, kterýmiž je jmenoval otec jeho.

26:19b.GEN.026.019 I kopali služebníci Izákovi v tom údolí, a nalezli tam studnici vody živé.

26:20b.GEN.026.020 Vadili se pak pastýři Gerarští s pastýři Izákovými, pravíce: Naše jest voda. Pročež nazval jméno studnice té Esek, že se vadili s ním.

26:21b.GEN.026.021 Vykopali také jinou studnici, a nesnáz byla i o tu; pročež dal jí jméno Sitnah.

26:22b.GEN.026.022 I hnul se odtud, a kopal jinou studnici, o kterouž se nevadili; protož nazval jméno její Rehobot. Nebo řekl: Nyní uprostrannil nám Hospodin, a vzrostli jsme na zemi.

26:23b.GEN.026.023 Vstoupil pak odtud do Bersabé.

26:24b.GEN.026.024 A ukázal se mu Hospodin v tu noc, a řekl: Já jsem Bůh Abrahama otce tvého; neboj se, nebo s tebou já jsem, a požehnám tobě, a rozmnožím símě tvé pro Abrahama služebníka svého.

26:25b.GEN.026.025 I vzdělal tu oltář, a vzýval jméno Hospodinovo, a rozbil tu stan svůj; a služebníci Izákovi vykopali tam studnici.

26:26b.GEN.026.026 Abimelech pak přijel k němu z Gerar, a Ochozat, přítel jeho, a Fikol, kníže vojska jeho.

26:27b.GEN.026.027 I řekl jim Izák: Z jaké příčiny přišli jste ke mně? Poněvadž vy nenáviděli jste mne, a vybyli jste mne od sebe.

26:28b.GEN.026.028 Kteřížto odpověděli: Patrně jsme to shledali, že jest Hospodin s tebou, i řekli jsme: Učiňme nyní přísahu mezi sebou, mezi námi a mezi tebou; a učiníme smlouvu s tebou:

26:29b.GEN.026.029 Že neučiníš nám nic zlého, jako i my nedotkli jsme se tebe, a jakž jsme my toliko dobře činili tobě, a propustili jsme tě v pokoji; ty nyní tedy povol tomu, požehnaný Hospodinův.

26:30b.GEN.026.030 Tedy učinil jim hody, i jedli a pili.

26:31b.GEN.026.031 A vstavše velmi ráno, přisáhli jeden druhému. I propustil je Izák, a oni odešli od něho v pokoji.

26:32b.GEN.026.032 Toho dne přišli služebníci Izákovi, a oznámili mu o studnici, kterouž kopali, řkouce: Nalezli jsme vodu.

26:33b.GEN.026.033 I nazval ji Seba. Protož jméno města toho jest Bersabé až do dnešního dne.

26:34b.GEN.026.034 Ezau pak jsa v letech čtyřidcíti, pojal ženu Judit, dceru Béry Hetejského, a Bazematu, dceru Elona Hetejského.

26:35b.GEN.026.035 A kormoutily Izáka a Rebeku.

27

27:1b.GEN.027.001 Když se pak sstaral Izák, a pošly byly oči jeho, tak že neviděl, povolal Ezau syna svého staršího, a řekl jemu: Synu můj. Kterýžto odpověděl: Aj, teď jsem.

27:2b.GEN.027.002 I dí: Aj, já jsem se již sstaral, a nevím dne smrti své.

27:3b.GEN.027.003 Protož nyní vezmi medle nástroje své, toul svůj a lučiště své, a vyjda do pole, ulov mi zvěřinu.

27:4b.GEN.027.004 A přistroj mi krmi chutnou, jakž já rád jídám, a přines mi, a budu jísti, aťby požehnala duše má, prvé než umru.

27:5b.GEN.027.005 (Slyšela pak Rebeka, když mluvil Izák s Ezau synem svým.) I odšel Ezau na pole, aby ulovil zvěřinu a přinesl.

27:6b.GEN.027.006 Tedy řekla Rebeka Jákobovi synu svému takto: Aj, slyšela jsem, když otec tvůj mluvil k Ezau bratru tvému, a pravil:

27:7b.GEN.027.007 Přines mi něco z lovu, a přistroj mi krmě chutné, abych jedl, a požehnámť před Hospodinem, prvé než umru.

27:8b.GEN.027.008 Nyní tedy, synu můj, poslechni hlasu mého v tom, což já přikazuji tobě.

27:9b.GEN.027.009 Jdi medle k stádu, a odtud mi vezmi dva kozelce výborné, abych přistrojila z nich krmě chutné otci tvému, jakž on rád jídá.

27:10b.GEN.027.010 A přineseš otci svému, a on jísti bude, na to, aby požehnal tobě, prvé než umře.

27:11b.GEN.027.011 I řekl Jákob Rebece matce své: Víš, že Ezau bratr můj jest člověk chlupatý, a já jsem člověk hladký.

27:12b.GEN.027.012 Jestliže omaká mne otec můj, tedy zůstanu u něho za podvodného; a tak uvedu na sebe zlořečenství, a ne požehnání.

27:13b.GEN.027.013 Jemužto odpověděla matka: Nechť jest na mne zlořečenství tvé, synu můj; jen ty poslechni hlasu mého, a jdi, přines mi.

27:14b.GEN.027.014 Tedy odšed, vzal, a přinesl matce své. I připravila matka jeho krmě chutné, jakž otec jeho rád jídal.

27:15b.GEN.027.015 A vzala Rebeka nejlepší šaty Ezausyna svého staršího, kteréž měla u sebe v domě, a oblékla Jákoba, syna svého mladšího.

27:16b.GEN.027.016 A kožkami kozelčími obvinula ruce jeho, a díl hladký hrdla jeho.

27:17b.GEN.027.017 I dala chléb a krmě chutné, kteréž připravila, v ruce Jákoba syna svého.

27:18b.GEN.027.018 A on přišed k otci svému, řekl: Otče můj! Kterýžto odpověděl: Aj, teď jsem. Kdož jsi ty, synu můj?

27:19b.GEN.027.019 I dí Jákob otci svému: Já jsem Ezau,prvorozený tvůj. Učinil jsem, jakž jsi mi poručil. Vstaň, prosím, sedni a jez z lovu mého, aby mi požehnala duše tvá.

27:20b.GEN.027.020 Tedy řekl Izák synu svému: Což to? Brzys to nalezl, synu můj. A on dí: Nebo Hospodin Bůh tvůj způsobil to, aby mi se pojednou nahodilo.

27:21b.GEN.027.021 I řekl Izák Jákobovi: Přistupiž, ať omakám tě, synu můj, ty-li jsi syn můj Ezau, či nejsi.

27:22b.GEN.027.022 Tedy přistoupil Jákob k Izákovi otci svému; a on omakal ho, i řekl: Hlas jest hlas Jákobův, ale ruce tyto ruce Ezau.

27:23b.GEN.027.023 A nepoznal ho; nebo byly ruce jeho, jako ruce Ezau bratra jeho, chlupaté. I požehnal mu.

27:24b.GEN.027.024 A řekl: Ty-liž jsi pak syn můj Ezau? Odpověděl: Já.

27:25b.GEN.027.025 I řekl: Podejž mi, ať jím z lovu syna svého, aby tobě požehnala duše má. Tedy podal mu, a on jedl. Přinesl mu také vína, a on pil.

27:26b.GEN.027.026 I řekl jemu Izák otec jeho: Přistupiž nyní, a polib mne, synu můj.

27:27b.GEN.027.027 I přistoupil a políbil ho. A jakž ucítil Izák vůni roucha jeho, požehnal mu, řka: Pohleď, vůně syna mého jest jako vůně pole, jemuž požehnal Hospodin.

27:28b.GEN.027.028 Dejž tobě Bůh z rosy nebeské, a z tučnosti zemské, i hojnost obilé a vína.

27:29b.GEN.027.029 Nechažť slouží tobě lidé, a sklánějí se před tebou národové. Budiž pánem bratří svých, a ať se sklánějí před tebou synové matky tvé. Kdož by zlořečili tobě, nechť jsou zlořečení, a kdo by dobrořečili tobě, požehnaní.

27:30b.GEN.027.030 A když přestal Izák požehnání dávati Jákobovi, a sotva že vyšel Jákob od Izáka otce svého, Ezau bratr jeho přišel z lovu svého.

27:31b.GEN.027.031 A připraviv i on krmě chutné, přinesl otci svému a řekl mu: Nechžť vstane otec můj, a jí z lovu syna svého, aby mi požehnala duše tvá.

27:32b.GEN.027.032 I řekl jemu Izák otec jeho: Kdo jsi ty? Dí on: Já jsem syn tvůj, prvorozený tvůj Ezau.

27:33b.GEN.027.033 Tedy zhrozil se Izák hrůzou velikou náramně, a řekl: Kdo pak a kde jest ten, ješto uloviv zvěřinu, přinesl mi? A já jsem jedl ze všeho, prvé než jsi ty přišel, a požehnal jsem mu, a budeť požehnaným.

27:34b.GEN.027.034 Uslyšev Ezau slova otce svého, zkřikl hlasem velikým, a hořkostí naplněn jest náramně, a řekl otci svému: Požehnejž mně, i mně také, můj otče!

27:35b.GEN.027.035 Kterýžto řekl: Přišel bratr tvůj podvodně a uchvátil požehnání tvé.

27:36b.GEN.027.036 Tedy řekl: Právětě nazváno jméno jeho Jákob; nebo již po dvakráte mne podvedl, prvorozenství mé odjal, a teď nyní uchvátil požehnání mé. Řekl ještě: Zdali jsi nezachoval i mně požehnání?

27:37b.GEN.027.037 Odpověděl Izák a řekl k Ezau: Aj, ustavil jsem ho pánem nad tebou, a všecky bratří jeho dal jsem mu za služebníky; obilím také a vínem opatřil jsem ho. Což tedy již tobě učiniti mohu, synu můj?

27:38b.GEN.027.038 I řekl Ezau otci svému: Zdaliž to jedno toliko máš požehnání, otče můj? Požehnejž mně, i mně také, můj otče! I povýšil Ezau hlasu svého a plakal.

27:39b.GEN.027.039 Tedy odpověděl Izák otec jeho, a řekl k němu: Aj, v tučnostech země bude bydlení tvé a v rose nebeské s hůry;

27:40b.GEN.027.040 A v meči svém živ budeš, a bratru svému sloužiti budeš; ale přijde čas, že budeš panovati a svržeš jho jeho s šíje své.

27:41b.GEN.027.041 Protož v nenávisti měl Ezau Jákoba pro požehnání, jímž požehnal mu otec jeho, a řekl v srdci svém: Přiblížiť se dnové smutku otce mého, a zabiji Jákoba, bratra svého.

27:42b.GEN.027.042 I oznámena jsou Rebece slova Ezau, staršího syna jejího. Pročež ona poslavši, povolala Jákoba syna svého mladšího, a řekla jemu: Hle, Ezau bratr tvůj těší se tím, že tě zabije.

27:43b.GEN.027.043 Protož nyní, synu můj, poslechni hlasu mého, a vstana, utec k Lábanovi, bratru mému do Cháran.

27:44b.GEN.027.044 A pobuď s ním za některý čas, až by se odvrátila prchlivost bratra tvého,

27:45b.GEN.027.045 A přestalo rozhněvání bratra tvého na tebe, a zapomenul by na to, což jsi mu učinil. Potom já pošli a vezmu tě odtud. Proč mám zbavena býti obou synů jednoho dne?

27:46b.GEN.027.046 I řekla Rebeka Izákovi: Stýště mi se živu býti pro dcery Het. Vezme-li Jákob ženu ze dcer Het, jako tyto jsou ze dcer země této, k čemu mi život?

28

28:1b.GEN.028.001 Povolal pak Izák Jákoba, a požehnal jemu, a přikázal mu, řka: Nepojímej ženy ze dcer Kananejských.

28:2b.GEN.028.002 Ale vstana, jdi do Pádan Syrské do domu Bathuele, otce matky své, a pojmi sobě odtud manželku ze dcer Lábana ujce svého.

28:3b.GEN.028.003 A Bůh silný všemohoucí požehnejž tobě, a dejžť zrůst, a rozmnožiž tě, abys byl v zástup mnohého lidu.

28:4b.GEN.028.004 A dejž tobě požehnání Abrahamovo, tobě i semeni tvému s tebou, abys dědičně obdržel zemi, v níž pohostinu jsi, kterouž dal Bůh Abrahamovi.

28:5b.GEN.028.005 I odeslal Izák Jákoba, kterýžto šel do Pádan Syrské k Lábanovi synu Bathuele Syrského, bratru Rebeky matky Jákobovy a Ezau.

28:6b.GEN.028.006 Vida pak Ezau, že požehnání dal Izák Jákobovi, a že ho odeslal do Pádan Syrské, aby sobě odtud vzal manželku, a že, když mu požehnání dával, přikázal mu, řka: Nepojmeš ženy ze dcer Kananejských;

28:7b.GEN.028.007 A že by uposlechl Jákob otce svého a matky své a odšel do Pádan Syrské;

28:8b.GEN.028.008 Vida také Ezau, že dcery Kananejské těžké byly v očích Izákovi otci jeho:

28:9b.GEN.028.009 Tedy odšel Ezau k Izmaelovi, a mimo prvnější ženy své, pojal sobě za ženu Mahalat, dceru Izmaele, syna Abrahamova, sestru Nabajotovu.

28:10b.GEN.028.010 Vyšed pak Jákob z Bersabé, šel do Cháran.

28:11b.GEN.028.011 I trefil na jedno místo, na kterémžto zůstal přes noc, (nebo slunce již bylo zapadlo,) a nabrav kamení na místě tom, položil pod hlavu svou, a spal na témž místě.

28:12b.GEN.028.012 I viděl ve snách, a aj, žebřík stál na zemi, jehožto vrch dosahal nebe; a aj, andělé Boží vstupovali a sstupovali po něm.

28:13b.GEN.028.013 A aj, Hospodin stál nad ním, a řekl: Já jsem Hospodin, Bůh Abrahama otce tvého, a Bůh Izákův; zemi tu, na kteréž ty spíš, tobě dám a semeni tvému.

28:14b.GEN.028.014 A bude símě tvé jako prach země; nebo rozmůžeš se k západu, i k východu, na půlnoci, i ku poledni; nad to požehnány budou v tobě všecky čeledi země, a v semeni tvém.

28:15b.GEN.028.015 A aj, já jsem s tebou, a ostříhati tě budu, kamžkoli půjdeš, a přivedu tě zase do země této; nebo neopustím tebe, až i učiním, což jsem mluvil tobě.

28:16b.GEN.028.016 Procítiv pak Jákob ze sna svého, řekl: V pravdě Hospodin jest na místě tomto, a já jsem nevěděl.

28:17b.GEN.028.017 (Nebo zhroziv se, řekl: Jak hrozné jest místo toto! Není jiného,jediné dům Boží, a tu jest brána nebeská.)

28:18b.GEN.028.018 Vstav pak Jákob ráno, vzal kámen, kterýž byl podložil pod hlavu svou, a postavil jej na znamení pamětné, a polil jej svrchu olejem.

28:19b.GEN.028.019 Protož nazval jméno místa toho Bethel, ješto prvé to město sloulo Lůza.

28:20b.GEN.028.020 Zavázal se také Jákob slibem, řka: Jestliže Bůh bude se mnou, a ostříhati mne bude na cestě této, kterouž já jdu; a dá-li mi chléb ku pokrmu a roucho k oděvu,

28:21b.GEN.028.021 A navrátím-li se v pokoji do domu otce svého, a bude mi Hospodin za Boha:

28:22b.GEN.028.022 Kámen tento, kterýž jsem postavil na památku, bude domem Božím; a ze všech věcí, kteréž mi dáš, desátky spravedlivě tobě dám.

29

29:1b.GEN.029.001 Tedy Jákob vstav, odšel do země východní.

29:2b.GEN.029.002 A pohleděv, uzřel studnici v poli a tři stáda ovcí, ana se složila při ní; nebo z té studnice napájeli stáda; a kámen veliký byl navrchu studnice.

29:3b.GEN.029.003 Shánívána pak tam bývala všecka stáda, a teprv odvalovali kámen ten od vrchu té studnice, a napájeli dobytky; potom zas přivalovali kámen na vrch studnice, na místo jeho.

29:4b.GEN.029.004 Tedy řekl jim Jákob: Bratří moji, odkud jste? Kteřížto odpověděli: Jsme z Cháran.

29:5b.GEN.029.005 I řekl jim: Znáte-li Lábana, syna Náchorova? A oni řekli: Známe.

29:6b.GEN.029.006 I dí opět k nim: Dobře-li se má? Odpověděli: Dobře, a aj, Ráchel dcera jeho tamto jde s dobytkem.

29:7b.GEN.029.007 Tedy řekl: Však ještě daleko do večera, aniž ještě čas, aby dobytek byl sehnán; napojte stáda, a jděte, paste.

29:8b.GEN.029.008 A oni odpověděli: Nemůžeme, než až se všecka stáda seženou, a odvalen bude kámen od svrchku studnice, abychom napojili ovce.

29:9b.GEN.029.009 Když on ještě mluvil s nimi, přišla k tomu Ráchel s stádem otce svého; neb ona pásla stádo.

29:10b.GEN.029.010 Tedy Jákob uzřev Ráchel, dceru Lábana ujce svého, a stádo jeho, přistoupil a odvalil ten kámen od vrchu studnice, a napojil stádo Lábana ujce svého.

29:11b.GEN.029.011 A políbil Jákob Ráchel, a povýšiv hlasu svého, plakal.

29:12b.GEN.029.012 Oznámil jí pak byl Jákob, že jest bratr otce jejího, a že jest syn Rebeky; a ona přiběhši, oznámila to otci svému.

29:13b.GEN.029.013 I stalo se, když Lában uslyšel pověst o Jákobovi, synu sestry své, že vyběhl proti němu, a objav ho, políbil, a uvedl do domu svého; on pak vypravoval Lábanovi o všech těch věcech.

29:14b.GEN.029.014 Jemužto odpověděl Lában: Jistě kost má a tělo mé jsi. I zůstal s ním přes celý měsíc.

29:15b.GEN.029.015 Tedy řekl Lában Jákobovi: Zdali proto, že jsi bratr můj, darmo mi sloužiti budeš? Pověz mi, jaká má býti mzda tvá?

29:16b.GEN.029.016 (Měl pak Lában dvě dcery; jméno starší Lía, a jméno mladší Ráchel.

29:17b.GEN.029.017 Než Lía měla oči mdlé, ale Ráchel byla pěkné postavy a krásné tváři.

29:18b.GEN.029.018 I miloval Jákob Ráchel.) Řekl tedy: Buduť sloužiti sedm let za Ráchel, dceru tvou mladší.

29:19b.GEN.029.019 Odpověděl Lában: Lépeť jest, abych ji tobě dal, nežli bych ji dal muži jinému; zůstaniž se mnou.

29:20b.GEN.029.020 Takž Jákob sloužil za Ráchel sedm let; a bylo před očima jeho jako něco málo dnů, proto že laskav byl na ni.

29:21b.GEN.029.021 Potom řekl Jákob k Lábanovi: Dejž mi ženu mou; nebo vyplněni jsou dnové moji, abych všel k ní.

29:22b.GEN.029.022 Tedy sezval Lában všecky muže místa toho, a učinil hody.

29:23b.GEN.029.023 U večer pak vzav Líu, dceru svou, uvedl ji k němu; a on všel k ní.

29:24b.GEN.029.024 Dal také Lában Zelfu děvku svou Líe, dceři své, za služebnici.

29:25b.GEN.029.025 A když bylo ráno, poznal, že jest Lía. I řekl k Lábanovi: Což jsi mi to učinil? Zdaliž jsem za Ráchel nesloužil u tebe? Pročežs mne tedy oklamal?

29:26b.GEN.029.026 Odpověděl Lában: Nebývá toho v kraji našem, aby vdávána byla mladší dříve, než prvorozená.

29:27b.GEN.029.027 Vyplň týden této; dámeť potom i tuto za službu, kterouž sloužiti budeš u mne ještě sedm let jiných.

29:28b.GEN.029.028 I udělal tak Jákob, a vyplnil týden její. Potom dal mu Ráchel dceru svou za manželku.

29:29b.GEN.029.029 Dal také Lában Ráchel, dceři své, Bálu, děvku svou za služebnici.

29:30b.GEN.029.030 Tedy všel také k Ráchel, a miloval ji více než Líu; i sloužil u něho ještě sedm let jiných.

29:31b.GEN.029.031 Vida pak Hospodin, že Lía nemá lásky, otevřel život její; a Ráchel nechal neplodné.

29:32b.GEN.029.032 Tedy počala Lía a porodila syna, a nazvala jméno jeho Ruben; nebo řekla: Jistě viděl Hospodin trápení mé; jižť nyní milovati mne bude muž můj.

29:33b.GEN.029.033 I počala opět a porodila syna, a řekla: Jistě uslyšel Hospodin, že jsem v nenávisti, protož dal mi i tohoto. A nazvala jméno jeho Simeon.

29:34b.GEN.029.034 A opět počala a porodila syna, a řekla: Již nyní připojí se ke mně muž můj, nebo jsem mu porodila tři syny. Z té příčiny nazváno jest jméno jeho Léví.

29:35b.GEN.029.035 I počala ještě a porodila syna, a řekla: Již nyní chváliti budu Hospodina. Pročež nazvala jméno jeho Juda; i přestala roditi.

30

30:1b.GEN.030.001 Viduci pak Ráchel, že by nerodila Jákobovi, záviděla sestře své, a řekla Jákobovi: Dej mi syny; pakli nedáš, umru.

30:2b.GEN.030.002 Pročež rozhněval se velmi Jákob na Ráchel, a řekl: Zdali já jsem za Boha, kterýžť nedal plodu života?

30:3b.GEN.030.003 Řekla ona: Hle, děvka má Bála; vejdi k ní, aby rodila na kolena má, a budu míti já také syny z ní.

30:4b.GEN.030.004 I dala mu Bálu děvku svou za ženu; a všel k ní Jákob.

30:5b.GEN.030.005 Tedy počavši Bála, porodila Jákobovi syna.

30:6b.GEN.030.006 I řekla Ráchel: Soudil Bůh při mou, a uslyšel také hlas můj, a dal mi syna. Protož nazvala jméno jeho Dan.

30:7b.GEN.030.007 Opět počavši Bála, děvka Ráchel, porodila syna druhého Jákobovi.

30:8b.GEN.030.008 I řekla Ráchel: Tuhé jsem odpory měla s sestrou svou, a všakť jsem přemohla. A nazvala jméno jeho Neftalím.

30:9b.GEN.030.009 Viduci pak Lía, že by přestala roditi, vzala Zelfu děvku svou, a dala ji Jákobovi za ženu.

30:10b.GEN.030.010 A porodila Zelfa, děvka Líe, Jákobovi syna.

30:11b.GEN.030.011 Protož řekla Lía: Již přišel zástup. A nazvala jméno jeho Gád.

30:12b.GEN.030.012 Porodila také Zelfa děvka Líe syna druhého Jákobovi.

30:13b.GEN.030.013 A řekla Lía: To na mé štěstí; nebo šťastnou mne nazývati budou ženy. A nazvala jméno jeho Asser.

30:14b.GEN.030.014 Vyšel pak Ruben v čas žně pšeničné, a nalezl pěkná jablečka na poli, a přinesl je Líe matce své. I řekla Ráchel Líe: Dej mi, prosím, těch jableček syna svého.

30:15b.GEN.030.015 Jížto ona odpověděla: Máloť se snad zdá, že jsi vzala muže mého; chceš také užívati jableček syna mého? I řekla Ráchel: Nechažť tedy spí s tebou této noci za jablečka syna tvého.

30:16b.GEN.030.016 Když pak navracoval se Jákob s pole večer, vyšla Lía proti němu, a řekla: Ke mně vejdeš; nebo ze mzdy najala jsem tě za jablečka syna svého. I spal s ní té noci.

30:17b.GEN.030.017 A uslyšel Bůh Líu; kterážto počala a porodila Jákobovi syna pátého.

30:18b.GEN.030.018 I řekla Lía: Dal mi Bůh mzdu mou, i potom, když jsem dala děvku svou muži svému. Pročež nazvala jméno jeho Izachar.

30:19b.GEN.030.019 A počala opět Lía, a porodila šestého syna Jákobovi.

30:20b.GEN.030.020 I řekla Lía: Obdařil mne Bůh darem dobrým; již nyní bydliti bude se mnou muž můj, nebo porodila jsem mu šest synů. A nazvala jméno jeho Zabulon.

30:21b.GEN.030.021 Potom porodila dceru; a nazvala jméno její Dína.

30:22b.GEN.030.022 A rozpomenuv se Bůh na Ráchel,uslyšel jí, a otevřel život její.

30:23b.GEN.030.023 Tedy počala a porodila syna, a řekla: Odjal Bůh pohanění mé.

30:24b.GEN.030.024 A nazvala jméno jeho Jozef, řkuci: Přidejž mi Hospodin syna jiného.

30:25b.GEN.030.025 Stalo se pak, když porodila Ráchel Jozefa, řekl Jákob Lábanovi: Propusť mne, ať odejdu na místo své a do země své.

30:26b.GEN.030.026 Dej mi ženy mé a dítky mé, za kteréž jsem sloužil tobě, ať odejdu; nebo ty znáš službu mou, kterouž jsem sloužil tobě.

30:27b.GEN.030.027 I řekl mu Lában: Jestliže nyní nalezl jsem milost před očima tvýma, zůstaň se mnou, nebo v skutku jsem poznal, že požehnal mi Hospodin pro tebe.

30:28b.GEN.030.028 Řekl také: Oznam mi ze jména mzdu svou a dámť ji.

30:29b.GEN.030.029 Jemužto odpověděl: Ty víš, jak jsem sloužil tobě, a jaký byl dobytek tvůj při mně.

30:30b.GEN.030.030 Nebo to málo, kteréž jsi měl přede mnou, zrostlo velmi, a požehnalť Hospodin, jakž jsem k tobě nohou vkročil. A nyní, kdy pak já své hospodářství opatrovati budu?

30:31b.GEN.030.031 A řekl: Coť mám dáti? Odpověděl Jákob: Nedávej mi nic. Jestliže mi učiníš toto, zase pásti budu a ostříhati dobytka tvého:

30:32b.GEN.030.032 Projdu skrze všecka stáda tvá dnes, vyměšuje z nich každé dobytče peřesté a strakaté, a každé dobytče načernalé mezi ovcemi, a strakaté a peřesté mezi kozami; a takové budou mzda má.

30:33b.GEN.030.033 A osvědčena potom bude spravedlnost má před tebou, když přijde na mzdu mou: Cožkoli nebude peřestého, neb strakatého mezi kozami, a načernalého mezi ovcemi, za krádež bude mi to počteno.

30:34b.GEN.030.034 I řekl Lában: Hle, ó by tak bylo, jakž jsi mluvil.

30:35b.GEN.030.035 A odloučil toho dne kozly přepásané na nohách a strakaté, a všecky kozy peřesté a strakaté, všecko, na čemž byla místa bílá, všecko také načernalé mezi dobytkem, a dal v ruce synů svých.

30:36b.GEN.030.036 Uložil pak mezi sebou a Jákobem místo vzdálí tří dní cesty; a Jákob pásl ostatek dobytka Lábanova.

30:37b.GEN.030.037 Nabral pak sobě Jákob prutů topolových zelených, a lískových a kaštanových; a poobloupil s nich po místech kůru až do bělosti, kteráž byla na prutech.

30:38b.GEN.030.038 A nakladl těch prutů tak obloupených do žlábků a koryt, (v nichž bývá voda, k nimž přicházel dobytek, aby pil), proti dobytku, aby počínaly, když by přicházely píti.

30:39b.GEN.030.039 I počínaly ovce, hledíce na ty pruty, a rodily jehňata přepásaná na nohách, a peřestá i strakatá.

30:40b.GEN.030.040 Potom ta jehňata odloučil Jákob, a dobytek stáda Lábanova obrátil tváří k těm přepásaným na nohách, a ke všemu načernalému; a své stádo postavil obzvlášť, a neobrátil ho k stádu Lábanovu.

30:41b.GEN.030.041 A bylo, že kdyžkoli silnější připouštíny bývaly, kladl Jákob ty pruty před oči ovcem do koryt, aby počínaly, hledíce na pruty.

30:42b.GEN.030.042 Když pak pozdní dobytek připouštín býval, nekladl jich; a tak býval pozdní Lábanův a ranný Jákobův.

30:43b.GEN.030.043 Vzrostl tedy muž ten náramně velmi, a měl dobytka mnoho, děvek i služebníků, velbloudů i oslů.

31

31:1b.GEN.031.001 Když pak uslyšel Jákob slova synů Lábanových, ani praví: Pobral Jákob všecko, co měl otec náš, a z těch věcí, kteréž byly otce našeho, způsobil sobě tu všecku slávu;

31:2b.GEN.031.002 A viděl tvář Lábanovu, a aj, nebyla k němu tak jako prvé:

31:3b.GEN.031.003 I řekl mu Hospodin: Navrať se do země otců svých, a k příbuznosti své, a budu s tebou.

31:4b.GEN.031.004 Protož poslav Jákob, vyvolal Ráchele a Líe na pole k stádu svému.

31:5b.GEN.031.005 A řekl jim: Vidím tvář otce vašeho, že není ke mně tak jako prvé, ješto Bůh otce mého byl se mnou.

31:6b.GEN.031.006 A vy samy víte, že vší svou silou sloužil jsem otci vašemu.

31:7b.GEN.031.007 Ale otec váš oklamal mne, a na desetkráte změnil mzdu mou; však nedopustil mu Bůh, aby mi zle učinil.

31:8b.GEN.031.008 Když takto řekl: Co bude peřestého,to nechť jest mzda tvá, tedy všecky ovce rodily peřestý plod. Když pak takto řekl: Co přepásaného na nohách, to bude mzda tvá, tedy všecky ovce rodily přepásané na nohách.

31:9b.GEN.031.009 A tak odjal Bůh stádo otce vašeho a dal mně.

31:10b.GEN.031.010 Nebo takto bylo: Tehdáž, když se dobytek běžel, já jsem pozdvihl očí svých, a viděl jsem ve snách, a aj, berani scházející se s ovcemi byli přepásaní na nohách, peřestí a skropení.

31:11b.GEN.031.011 Tedy řekl mi anděl Boží ve snách: Jákobe! A já jsem odpověděl: Teď jsem.

31:12b.GEN.031.012 I řekl: Pozdvihni nyní očí svých a pohleď, že všickni berani scházející se s ovcemi jsou přepásaní na nohách, peřestí a skropení; nebo jsem viděl všecko, co tobě Lában dělá.

31:13b.GEN.031.013 Já jsem ten silný Bůh, kterýž jsem se ukázal tobě v Bethel, kdež jsi pomazal kamene, kdež jsi mi se slibem zavázal; vstaniž nyní, vyjdi z země této, a navrať se do země příbuznosti své.

31:14b.GEN.031.014 Tedy odpověděly mu Ráchel a Lía, řkouce: Zdaž ještě máme díl jaký a dědictví v domě otce našeho?

31:15b.GEN.031.015 Zdaliž nejsme počteny před ním za cizí? Nebo prodal nás, ano i peníze naše do čista utratil.

31:16b.GEN.031.016 Všecko zajisté bohatství, kteréž odjal Bůh otci našemu, naše jest a synů našich; protož nyní učiň vše, což mluvil tobě Bůh.

31:17b.GEN.031.017 Vstav tedy Jákob, vsadil syny své a ženy své na velbloudy.

31:18b.GEN.031.018 A pobral všecken dobytek svůj, a všecko jmění své, kteréhož byl dosáhl, dobytek svého vychování, kteréhož nabyl v Pádan Syrské, aby se navrátil k Izákovi otci svému do země Kananejské.

31:19b.GEN.031.019 (Lában pak byl odšel, aby střihl ovce své. V tom ukradla Ráchel modly, kteréž měl otec její.

31:20b.GEN.031.020 I ušel Jákob tajně od Lábana Syrského, neoznámiv mu, že jde pryč.)

31:21b.GEN.031.021 Takž ušel se vším, což měl; a vstav, přepravil se přes řeku, a bral se přímo k hoře Galádské.

31:22b.GEN.031.022 I povědíno jest Lábanovi dne třetího, že utekl Jákob.

31:23b.GEN.031.023 Tedy on vzav bratří své s sebou, honil ho za dnů sedm; a postihl ho na hoře Galádské.

31:24b.GEN.031.024 (Přišed pak Bůh k Lábanovi Syrskému ve snách noci té, řekl mu: Varuj se, abys nemluvil s Jákobem nic jináč než přátelsky.)

31:25b.GEN.031.025 Dohonil tedy Lában Jákoba; a Jákob již byl rozbil stan svůj na té hoře; Lában také položil se s bratřími svými na též hoře Galádské.

31:26b.GEN.031.026 I řekl Lában k Jákobovi: Cos to učinil? Nebo jsi ušel tajně, a odvedls dcery mé jako zjímané mečem.

31:27b.GEN.031.027 Proč jsi tajně utekl, a vykradl se ode mne, a nepověděls mi, ješto bych tě byl vesele sprovodil s zpěvy, s bubnem a s harfou?

31:28b.GEN.031.028 A nedopustils mi, abych políbil synů svých a dcer svých? Nemoudřes jistě udělal, čině tak.

31:29b.GEN.031.029 Mělť bych dosti s to moci, abych vám zle učinil, ale Bůh otce vašeho mluvil mi noci pominulé, řka: Hleď, abys nemluvil s Jákobem nic jináč, než přátelsky.

31:30b.GEN.031.030 Ale již to tam, poněvadž jsi předce odšel, roztouživ se po domu otce svého; než proč jsi ukradl bohy mé?

31:31b.GEN.031.031 Tedy Jákob odpovídaje Lábanovi, řekl: Ušel jsem tajně; nebo jsem se bál a řekl jsem, že bys snad mocí odjal dcery své.

31:32b.GEN.031.032 Nalezneš-li pak u koho bohy své,nechať ten umře; před bratřími našimi ohledej sobě, jest-li co u mne tvého, a vezmi sobě. Ale nevěděl Jákob, že Ráchel je ukradla.

31:33b.GEN.031.033 Všed tedy Lában do stanu Jákobova, a do stanu Líe, a do stanu obou děvek, nic nenalezl. A vyšed z stanu Líe, všel do stanu Ráchel.

31:34b.GEN.031.034 Ráchel pak vzavši modly, vložila je pod sedlo, kteréž na velbloudu bývá, a sedla na ně. I přemetal Lában všecken stan, ale nic nenalezl.

31:35b.GEN.031.035 A ona řekla otci svému: Nechť to není proti mysli, pane můj, že nemohu povstati proti tobě; nebo vedlé běhu ženského nyní mi se přihodilo. A všecko přehledav, nenalezl modl.

31:36b.GEN.031.036 Protož rozhněvav se Jákob, tuze se domlouval na Lábana. I odpověděl Jákob, a řekl Lábanovi: Jaké jest přestoupení mé? Jaký hřích můj, že rozpáliv se, honíš mne?

31:37b.GEN.031.037 Nu již jsi přemetal všecky mé věci, a cos nalezl ze všech věcí domu svého? Polož teď před bratřími mými a bratřími svými, nechť rozeznají mezi námi dvěma.

31:38b.GEN.031.038 Byl jsem již dvadceti let s tebou; ovce tvé ani kozy tvé nikdy nezmetaly; a skopců stáda tvého nejedl jsem.

31:39b.GEN.031.039 Co od zvěři roztrháno, toho jsem neodvodil tobě; sám jsem tu škodu nahražoval, a ty jsi z ruky mé vyhledával toho, jako i toho, co bylo ukradeno ve dne aneb v noci.

31:40b.GEN.031.040 Bývalo tak, že ve dne trápilo mne horko, a v noci mráz, tak že odcházel i sen můj od očí mých.

31:41b.GEN.031.041 Již dvadceti let, jakž jsem v domě tvém; sloužil jsem tobě čtrnácte let za dvě dcery tvé, a šest let za dobytek tvůj, a změnils mzdu mou na desetkrát.

31:42b.GEN.031.042 A kdyby Bůh otce mého, Bůh Abrahamův, a strach Izákův nebyl se mnou, jistě bys ty byl nyní pustil mne prázdného; ale trápení mé, a práci rukou mých viděl Bůh, protož tě pominulé noci trestal.

31:43b.GEN.031.043 Odpovídaje pak Lában, dí Jákobovi: Dcery tyto jsou dcery mé a synové tito jsou synové moji, i dobytek tento můj dobytek jest, ano cokoli vidíš, mé jest; ale což mám již učiniti dcerám těmto svým aneb synům jich, kteréž zrodily?

31:44b.GEN.031.044 Protož poď, vejděme v smlouvu já a ty, aby byla na svědectví mezi mnou a tebou.

31:45b.GEN.031.045 Tedy Jákob vzal kámen, a postavil jej vzhůru na znamení.

31:46b.GEN.031.046 A řekl bratřím svým: Nasbírejte kamení. A nabravše kamení, udělali hromadu, a jedli tu na té hromadě.

31:47b.GEN.031.047 I nazval ji Lában Jegar Sahadutha, a Jákob nazval ji Gál Ed.

31:48b.GEN.031.048 Nebo řekl Lában: Tato hromada nechžť jest svědkem od dnešku mezi mnou a tebou. Protož nazval jméno její Gál Ed,

31:49b.GEN.031.049 A Mispah; nebo řekl Lában: Nechať Hospodin hledí na mne a na tebe, když se rozejdeme od sebe.

31:50b.GEN.031.050 Jestliže bys trápil dcery mé, a uvedl bys jiné ženy na dcery mé, žádného člověka není s námi; hlediž, Bůh jest svědek mezi mnou a tebou.

31:51b.GEN.031.051 A řekl ještě Lában Jákobovi: Aj, hromada tato, a aj, sloup, kterýž jsem postavil mezi sebou a tebou,

31:52b.GEN.031.052 Svědkem ať jest hromada tato, svědkem také sloup tento, já že nepůjdu dále k tobě za hromadu tuto, a ty tolikéž že nepůjdeš dále ke mně za hromadu tuto a sloup tento, k činění zlého.

31:53b.GEN.031.053 Bůh Abrahamův, a Bůh Náchorův, Bůh otce jejich nechť soudí mezi námi. Přisáhl tedy Jákob skrze strach otce svého Izáka.

31:54b.GEN.031.054 Nabil také Jákob hovad na té hoře, a pozval bratří svých, aby hodovali; i hodovali a zůstali přes noc na též hoře.

31:55b.GEN.031.055 I vstal Lában velmi ráno, a políbiv synů svých a dcer svých, požehnal jich; i odšel a navrátil se k místu svému.

32

32:1b.GEN.032.001 Jákob pak odšel cestou svou, a potkali se s ním andělé Boží.

32:2b.GEN.032.002 I řekl Jákob, když je viděl: Vojsko Boží jest toto. A nazval jméno místa toho Mahanaim.

32:3b.GEN.032.003 Poslal pak Jákob posly před sebou k bratru svému Ezau, do země Seir, do kraje Idumejského.

32:4b.GEN.032.004 A přikázal jim, řka: Takto povězte pánu mému Ezau: Totoť vzkazuje služebník tvůj Jákob: U Lábana jsem byl pohostinu, a zůstával až do tohoto času.

32:5b.GEN.032.005 A mám voly a osly, ovce, a služebníky i děvky; a poslal jsem, abych se ohlásil pánu svému, a našel milost před očima tvýma.

32:6b.GEN.032.006 I navrátili se poslové k Jákobovi, řkouce: Přišli jsme k bratru tvému Ezau, kterýž také jde proti tobě, a čtyři sta mužů s ním.

32:7b.GEN.032.007 Jákob pak bál se velmi, a rmoutil se náramně. Tedy rozdělil lid, kterýž s sebou měl, ovce také a voly, a velbloudy na dva houfy.

32:8b.GEN.032.008 Nebo řekl: Jestliže by přišel Ezau k houfu jednomu, a pobil by jej, bude aspoň zadní houf zachován.

32:9b.GEN.032.009 I řekl Jákob: Bože otce mého Abrahama, a Bože otce mého Izáka, Hospodine, kterýž jsi mi řekl: Navrať se do země své, a k příbuznosti své, a dobře učiním tobě,

32:10b.GEN.032.010 Menší jsem všech milosrdenství a vší pravdy, kterouž jsi učinil s služebníkem svým; nebo s holí svou přešel jsem Jordán tento, nyní pak dva houfy mám.

32:11b.GEN.032.011 Vytrhni mne, prosím, z ruky bratra mého, z ruky Ezau; nebť se ho bojím, aby přijda, nepohubil mne i matky s dětmi.

32:12b.GEN.032.012 Však jsi ty řekl: Dobře učiním tobě, a rozmnožím símě tvé jako písek mořský, kterýžto pro množství sečten býti nemůže.

32:13b.GEN.032.013 I zůstal tu noci té; a vzal z toho, což bylo před rukama, poctu bratru svému Ezau:

32:14b.GEN.032.014 Totiž dvě stě koz, a kozlů dvadceti, ovec dvě stě, a beranů dvadceti,

32:15b.GEN.032.015 Velbloudů s mladými jich třidceti, krav čtyřidceti, volů deset, oslic dvadceti, a oslátek deset.

32:16b.GEN.032.016 A poručil je služebníkům svým, každé stádo obzvláštně, a řekl služebníkům svým: Jděte přede mnou, a stádo od stáda ať jde opodál.

32:17b.GEN.032.017 I poručil přednímu, řka: Když se potká s tebou Ezau bratr můj, a optá se tebe, řka Čí jsi? a kam jdeš? a čí jest to stádo před tebou?

32:18b.GEN.032.018 Řekneš: Jsem služebníka tvého Jákoba, a dar tento jest poslán pánu mému Ezau; a teď i sám jde za námi.

32:19b.GEN.032.019 Poručil také druhému i třetímu, a všechněm jdoucím za těmi stády, řka: V táž slova mluvte k Ezau, když byste naň trefili.

32:20b.GEN.032.020 A díte také: Aj, služebník tvůj Jákob za námi; nebo řekl: Ukrotím tvář jeho darem, kterýž jde přede mnou, a potom uzřím tvář jeho; snad přijme tvář mou.

32:21b.GEN.032.021 A tak předšel dar před ním; on pak zůstal tu noc při houfu.

32:22b.GEN.032.022 A vstav ještě v noci, vzal obě ženy své, a dvě děvky své, a jedenácte synů svých, a přešel přes brod Jabok.

32:23b.GEN.032.023 Vzav tedy je, přepravil je přes tu řeku; přepravil také i vše, což měl.

32:24b.GEN.032.024 A zůstal Jákob sám; a tu zápasil s ním muž až do svitání.

32:25b.GEN.032.025 A vida, že ho nepřemůže, obrazil jej v příhbí vrchní stehna jeho; i vyvinulo se příhbí stehna Jákobova, když zápasil s ním.

32:26b.GEN.032.026 A řekl: Pusť mne, nebť zasvitává. I řekl: Nepustím tě, leč mi požehnáš.

32:27b.GEN.032.027 I řekl jemu: Jaké jest jméno tvé? Odpověděl: Jákob.

32:28b.GEN.032.028 I dí: Nebude více nazýváno jméno tvé toliko Jákob, ale také Izrael; nebo jsi statečně zacházel s Bohem i lidmi, a přemohls.

32:29b.GEN.032.029 I otázal se Jákob, řka: Oznam, prosím, jméno své. Kterýžto odpověděl: Proč se ptáš na jméno mé? I dal mu tu požehnání.

32:30b.GEN.032.030 Tedy nazval Jákob jméno místa toho Fanuel; nebo jsem prý viděl Boha tváří v tvář, a zachována jest duše má.

32:31b.GEN.032.031 I vzešlo mu slunce, když pominul místa toho Fanuel, a kulhal na nohu svou.

32:32b.GEN.032.032 Protož nejedí synové Izraelští až do tohoto dne té žily krátké, kteráž jest v vrchním příhbí stehna, proto že obrazil příhbí stehna Jákobova na žile krátké.

33

33:1b.GEN.033.001 Pozdvih pak očí svých Jákob, uzřel, an Ezau jde, a čtyři sta mužů s ním; i rozdělil syny Líe zvlášť a Ráchele zvlášť, a obou děvek zvlášť.

33:2b.GEN.033.002 Postavil, pravím, děvky s syny jejich napřed, potom Líu s syny jejími za nimi, Ráchel pak a Jozefa nejzáze.

33:3b.GEN.033.003 A sám šel před nimi, a poklonil se až k zemi po sedmkrát, až právě přišel k bratru svému.

33:4b.GEN.033.004 I běžel Ezau proti němu, a objal ho; a pad na šíji jeho, líbal ho. I plakali.

33:5b.GEN.033.005 Pozdvih pak očí svých, a spatřiv ženy s dětmi, řekl: Kdo jsou onino s tebou? Odpověděl: Jsou dítky, kteréž Bůh dal z milosti služebníku tvému.

33:6b.GEN.033.006 Mezi tím přiblížily se děvky s syny svými, i poklonili se.

33:7b.GEN.033.007 Přiblížila se také Lía s syny svými, a poklonili se; a potom přiblížil se Jozef a Ráchel, a také se poklonili.

33:8b.GEN.033.008 I řekl Ezau: K čemu jest všecken ten houf, kterýž jsem potkal? Odpověděl: Abych nalezl milost před očima pána mého.

33:9b.GEN.033.009 Tedy řekl Ezau: Mám hojně, bratře můj; nech sobě, což tvého jest.

33:10b.GEN.033.010 I řekl Jákob: Nezbraňuj se, prosím; jestliže jsem nyní nalezl milost před očima tvýma, přijmi dar můj z ruky mé, poněvadž jsem viděl tvář tvou, jako bych viděl tvář Boží, a laskavě jsi mne přijal.

33:11b.GEN.033.011 Přijmi, prosím, dar můj obětovaný tobě, poněvadž štědře obdařil mne Bůh, a mám všeho dosti. Takž ho přinutil, a on vzal.

33:12b.GEN.033.012 I dí: Poď, a jděme; já půjdu s tebou.

33:13b.GEN.033.013 I řekl k němu Jákob: Ví pán můj, že děti jsou outlí, a mám s sebou ovce i krávy březí; kteréžto budou-li hnány přes moc jeden den, pomře mi všecken dobytek.

33:14b.GEN.033.014 Nechžť medle jde pán můj před služebníkem svým, já pak poznenáhlu se poberu, tak jakž bude moci jíti stádo, kteréž před sebou mám, a jakž postačiti budou moci děti, až tak dojdu ku pánu svému do Seir.

33:15b.GEN.033.015 I řekl Ezau: Nechť ale pozůstavím něco lidu, kterýž mám s sebou. I odpověděl: K čemu to? Nechť toliko naleznu milost před očima pána svého.

33:16b.GEN.033.016 Tedy Ezau toho dne navrátil se cestou svou do Seir.

33:17b.GEN.033.017 Jákob pak bral se do Sochot, a ustavěl sobě dům, a dobytku svému zdělal stáje; protož nazval jméno místa toho Sochot.

33:18b.GEN.033.018 A tak Jákob navracuje se z Pádan Syrské, přišel ve zdraví k městu Sichem, kteréž jest v zemi Kananejské, a položil se před městem.

33:19b.GEN.033.019 I koupil díl pole toho, na němž byl rozbil stan svůj, od synů Emora, otce Sichemova, za sto ovec.

33:20b.GEN.033.020 A postavil tu oltář, kterémužto dal jméno Bůh silný, Bůh Izraelský.

34

34:1b.GEN.034.001 Vyšla pak Dína, dcera Líe, kterouž porodila Jákobovi, aby se dívala na dcery té země.

34:2b.GEN.034.002 Kteroužto uzřev Sichem, syn Emora Hevejského, knížete v krajině té, vzal ji, i ležel s ní, a ponížil jí.

34:3b.GEN.034.003 I připojila se duše jeho k Díně, dceři Jákobově; a zamilovav děvečku, mluvil k srdci jejímu.

34:4b.GEN.034.004 Mluvil potom Sichem k Emorovi, otci svému, těmito slovy: Vezmi mi děvečku tuto za manželku.

34:5b.GEN.034.005 Uslyšev pak Jákob, že poškvrnil Díny dcery jeho, (a synové jeho byli s stádem na poli), mlčel, až oni přišli.

34:6b.GEN.034.006 Tedy vyšel Emor, otec Sichemův, k Jákobovi, aby mluvil s ním o to.

34:7b.GEN.034.007 A v tom synové Jákobovi přišli s pole; a uslyšavše o tom, bolestí naplněni jsou muži ti, a rozhněvali se velmi, proto že hanebnou věc učinil v Izraeli, ležav se dcerou Jákobovou, čehož činiti nenáleželo.

34:8b.GEN.034.008 I mluvil Emor s nimi na tento způsob: Sichem, syn můj, hoří milostí k vaší dceři; prosím, dejte mu ji za manželku.

34:9b.GEN.034.009 A spřízněte se s námi: Dcery své dávejte nám, a naše dcery pojímejte sobě.

34:10b.GEN.034.010 A bydlete s námi, nebo všecka země bude před vámi; osaďte se a obchod veďte v ní, a vládněte jí.

34:11b.GEN.034.011 Mluvil i Sichem otci jejímu, a bratřím jejím: Nechť naleznu milost před očima vašima, dám, co mi koli díte.

34:12b.GEN.034.012 Jmenujte mi věno i dary jak chcete veliké, dám, jak mi koli řeknete; jen mi tu děvečku dejte za manželku.

34:13b.GEN.034.013 Odpovídajíce pak synové Jákobovi Sichemovi a Emorovi, otci jeho, lstivě mluvili, proto že poškvrnil Díny sestry jich.

34:14b.GEN.034.014 A řekli jim: Nemůžeme učiniti toho, abychom dali sestru svou za muže neobřezaného; nebo to ohavnost jest u nás.

34:15b.GEN.034.015 Než na tento způsob vám povolíme: Jestliže se chcete srovnati s námi, aby obřezán byl každý z vás pohlaví mužského:

34:16b.GEN.034.016 Tedy budeme dávati dcery své vám, a dcery vaše bráti sobě; a budeme bydliti s vámi, a budeme lid jeden.

34:17b.GEN.034.017 Pakli neuposlechnete nás, abyste se obřezali, vezmeme zase dceru svou a odejdeme.

34:18b.GEN.034.018 Tedy líbila se řeč jejich Emorovi i Sichemovi, synu Emorovu.

34:19b.GEN.034.019 A nemeškal mládenec učiniti toho; nebo se mu zalíbila dcera Jákobova. A on byl nejvzácnější ze všech v domě otce svého.

34:20b.GEN.034.020 I přišel Emor a Sichem, syn jeho, k bráně města svého; a mluvili mužům města svého, řkouce:

34:21b.GEN.034.021 Muži tito pokojně se mají k nám, nechť tedy bydlí v zemi této, a obchod vedou v ní, (nebo země jest dosti široká a prostranná před nimi;) dcery jejich budeme sobě bráti za manželky, a dcery své budeme dávati jim.

34:22b.GEN.034.022 Než na tento způsob přivolí nám ti muži k tomu, aby bydlili s námi, a abychom byli jeden lid: Jestliže obřezán bude každý pohlaví mužského mezi námi, tak jako oni jsou obřezáni.

34:23b.GEN.034.023 Dobytek jejich a statek jejich, i všecka hovada jejich, zdaliž nebudou naše? Toliko v tom jim povolme, a budou bydliti s námi.

34:24b.GEN.034.024 I uposlechli Emora a Sichema, syna jeho, všickni vycházející branou města jeho; a obřezali se všickni pohlaví mužského, což jich koli vycházelo z brány města jeho.

34:25b.GEN.034.025 A toť dne třetího, když oni největší bolest měli, dva synové Jákobovi, Simeon a Léví, bratří Díny, vzav každý z nich meč svůj, vpadli do města směle, a pomordovali všecky pohlaví mužského.

34:26b.GEN.034.026 Emora také a Sichema, syna jeho, zamordovali mečem, a vzavše Dínu z domu Sichemova, odešli.

34:27b.GEN.034.027 Potom synové Jákobovi přišedše na zbité, vzebrali město, proto že poškvrnili sestry jejich.

34:28b.GEN.034.028 Stáda jejich, a voly i osly jejich, a což bylo v městě i po poli, pobrali.

34:29b.GEN.034.029 K tomu i všecko jmění jejich, a všecky malé dítky jejich, a ženy jejich zajali, a vybrali, co kde v domích bylo.

34:30b.GEN.034.030 Řekl pak Jákob Simeonovi a Léví: Zkormoutili jste mne, a zošklivili jste mne u obyvatelů krajiny této, u Kananejských a Ferezejských, a já jsem s malým počtem lidí. Seberou-li se na mne, zbijí mne, a tak vyhlazen budu já i dům můj.

34:31b.GEN.034.031 A oni odpověděli: A což měli jako nevěstky zle užívati sestry naší?

35

35:1b.GEN.035.001 Potom mluvil Bůh k Jákobovi: Vstana, vstup do Bethel, a bydli tam; a udělej tam oltář Bohu silnému, kterýž se ukázal tobě, kdyžs utíkal před Ezau bratrem svým.

35:2b.GEN.035.002 Tedy řekl Jákob čeládce své, a všechněm, kteříž s ním byli: Odvrzte bohy cizí, kteréž máte mezi sebou, a očisťte se, a změňte roucha svá.

35:3b.GEN.035.003 A vstanouce, vstupme do Bethel, a udělám tam oltář silnému Bohu, kterýž vyslyšel mne v den ssoužení mého, a byl se mnou na cestě, kterouž jsem šel.

35:4b.GEN.035.004 Tedy dali Jákobovi všecky bohy cizí, kteréž měli, i náušnice, kteréž byly na uších jejich; i zakopal je Jákob pod tím dubem, kterýž byl u Sichem.

35:5b.GEN.035.005 I brali se odtud. (A byl strach Boží na městech, kteráž byla vůkol nich, a nehonili synů Jákobových.)

35:6b.GEN.035.006 Tedy přišel Jákob do Lůz, kteréž jest v zemi Kananejské, (to již slove Bethel,) on i všecken lid, kterýž byl s ním.

35:7b.GEN.035.007 I vzdělal tu oltář, a nazval to místo Bůh silný Bethel; nebo tu se mu byl zjevil Bůh, když utíkal před bratrem svým.

35:8b.GEN.035.008 Tehdy umřela Debora, chovačka Rebeky, a pochována jest pod Bethel, pod dubem; i nazval jméno jeho Allon Bachuth.

35:9b.GEN.035.009 Ukázal se pak opět Bůh Jákobovi, když se navracoval z Pádan Syrské, a požehnal mu.

35:10b.GEN.035.010 I řekl jemu Bůh: Jméno tvé jest Jákob. Nebude více nazývano jméno tvé toliko Jákob, ale Izrael také bude jméno tvé. Protož nazval jméno jeho Izrael.

35:11b.GEN.035.011 Řekl ještě Bůh jemu: Já jsem Bůh silný všemohoucí; rostiž a množ se; národ, nýbrž množství národů bude z tebe, i králové z bedr tvých vyjdou.

35:12b.GEN.035.012 A zemi tu, kterouž jsem dal Abrahamovi a Izákovi, tobě ji dám; semeni také tvému po tobě dám tu zemi.

35:13b.GEN.035.013 I vstoupil od něho Bůh z místa, na kterémž mluvil s ním.

35:14b.GEN.035.014 Jákob pak vyzdvihl znamení pamětné na místě tom, na kterémž mluvil s ním, sloup kamenný; a pokropil ho skropením, a svrchu polil jej olejem.

35:15b.GEN.035.015 A nazval Jákob jméno místa toho, na kterémž mluvil s ním Bůh, Bethel.

35:16b.GEN.035.016 I brali se z Bethel, a bylo již nedaleko do Efraty. I porodila Ráchel, a těžkosti trpěla roděci.

35:17b.GEN.035.017 A když s těžkostí rodila, řekla jí baba: Neboj se, nebo také tohoto syna míti budeš.

35:18b.GEN.035.018 I stalo se, když k smrti pracovala, (nebo umřela), nazvala jméno jeho Ben Oni; ale otec jeho nazval ho Beniaminem.

35:19b.GEN.035.019 I umřela Ráchel, a pochována jest na cestě k Efratě, jenž jest Betlém.

35:20b.GEN.035.020 A postavil Jákob znamení pamětné nad hrobem jejím; toť jest znamení hrobu Ráchel až do dnešního dne.

35:21b.GEN.035.021 I odebral se odtud Izrael, a rozbil stan svůj za věží Eder.

35:22b.GEN.035.022 Stalo se pak také, když bydlil Izrael v té krajině, že Ruben šel, a spal s Bálou, ženinou otce svého; o čemž uslyšel Izrael. Bylo pak synů Jákobových dvanácte.

35:23b.GEN.035.023 Synové pak Líe: Prvorozený Jákobův Ruben, potom Simeon, a Léví, a Juda, a Izachar, a Zabulon.

35:24b.GEN.035.024 Synové Ráchel: Jozef a Beniamin.

35:25b.GEN.035.025 A synové Bály, děvky Ráchel: Dan a Neftalím.

35:26b.GEN.035.026 A synové Zelfy, děvky Líe: Gád a Asser. Tiť jsou synové Jákobovi, kteříž mu zrozeni jsou v Pádan Syrské.

35:27b.GEN.035.027 Tedy přišel Jákob k Izákovi otci svému do Mamre, do města Arbe, jenž jest Hebron, kdežto bydlil pohostinu Abraham a Izák.

35:28b.GEN.035.028 A bylo dnů Izákových sto osmdesáte let.

35:29b.GEN.035.029 I dokonal Izák, a umřel, a připojen jest k lidu svému, stár jsa a plný dnů; i pochovali ho Ezau a Jákob, synové jeho.

36

36:1b.GEN.036.001 Tito jsou pak rodové Ezau, kterýž měl přijmí Edom.

36:2b.GEN.036.002 Ezau pojal sobě ženy ze dcer Kananejských, Adu, dceru Elona Hetejského, a Olibamu, dceru Anovu, dceru Sebeona Hevejského,

36:3b.GEN.036.003 A Bazematu, dceru Izmaelovu, sestru Nabajotovu.

36:4b.GEN.036.004 I porodila Ada Ezauchovi Elifaza, a Bazemat porodila Rahuele.

36:5b.GEN.036.005 Olibama pak porodila Jehusa, a Jheloma, a Koré. Ti jsou synové Ezau, kteříž se mu zrodili v zemi Kananejské.

36:6b.GEN.036.006 I pobral Ezau ženy své, i syny své, a dcery své, a všecku čeleď svou, i dobytek svůj, a všecka hovada svá, i všecko jmění své, kteréhož nabyl v zemi Kananejské, a odebral se do země Seir, před příchodem Jákoba bratra svého.

36:7b.GEN.036.007 Nebo zboží jejich bylo tak veliké, že nemohli bydliti spolu; aniž ta země, v níž oni pohostinu byli, mohla jich snésti, pro dobytky jejich.

36:8b.GEN.036.008 Protož bydlil Ezau na hoře Seir; Ezau pak ten jest Edom.

36:9b.GEN.036.009 A tak tito jsou rodové Ezau, otce Idumejských, na hoře Seir.

36:10b.GEN.036.010 Tato byla jména synů Ezau: Elifaz, syn Ady, ženy Ezau; Rahuel, syn Bazematy, ženy Ezau.

36:11b.GEN.036.011 Synové pak Elifazovi byli: Teman, Omar, Sefo, a Gatam a Kenaz.

36:12b.GEN.036.012 Tamna pak byla ženina Elifaza, syna Ezau. Ta porodila Elifazovi Amalecha. Ti jsou synové Ady, ženy Ezau.

36:13b.GEN.036.013 Synové pak Rahuelovi tito: Nahat, Zára, Samma a Méza. To byli synové Bazematy, ženy Ezau.

36:14b.GEN.036.014 A tito byli synové Olibamy, dcery Anovy, dcery Sebeonovy, ženy Ezau, kteráž porodila Ezauchovi Jehusa, Jheloma a Koré.

36:15b.GEN.036.015 Tito všickni byli knížata synů Ezau. Synové Elifaza prvorozeného Ezau: Kníže Teman, kníže Omar, kníže Sefo, kníže Kenaz,

36:16b.GEN.036.016 Kníže Koré, kníže Gatam, kníže Amalech. Ta jsou knížata pošlá z Elifaza v zemi Idumejské; ti jsou synové Ady.

36:17b.GEN.036.017 Tito pak jsou synové Rahuele, syna Ezau: Kníže Nahat, kníže Zára, kníže Samma, kníže Méza. Ta knížata pošla z Rahuele, v zemi Idumejské; to jsou synové Bazematy, ženy Ezau.

36:18b.GEN.036.018 A synové Olibamy, ženy Ezau, tito jsou: Kníže Jehus, kníže Jhelom, kníže Koré. To jsou knížata z Olibamy, dcery Anovy, ženy Ezau.

36:19b.GEN.036.019 Tiť jsou synové Ezau, a ta knížata jejich; onť jest Edom.

36:20b.GEN.036.020 Tito pak jsou synové Seir, totiž Horejští, obyvatelé země té: Lotan, Sobal, Sebeon a Ana,

36:21b.GEN.036.021 A Dison, Eser a Dízan. Ta jsou knížata Horejská, synové Seir, v zemi Idumejské.

36:22b.GEN.036.022 Synové Lotanovi byli: Hori a Hemam; a sestra Lotanova Tamna.

36:23b.GEN.036.023 Synové pak Sobalovi tito: Alvan, Manáhat, Ebal, Sefo a Onam.

36:24b.GEN.036.024 A tito synové Sebeonovi: Aia a Ana. To jest ten Ana, kterýž nalezl mezky na poušti, když pásl osly Sebeona otce svého.

36:25b.GEN.036.025 Tito pak děti Anovi: Dison a Olibama, dcera Anova.

36:26b.GEN.036.026 A synové Dízanovi tito: Hamdan, Eseban, Jetran a Charan.

36:27b.GEN.036.027 Synové Eser tito: Balaan, Závan a Achan.

36:28b.GEN.036.028 Tito synové Dízanovi: Hus a Aran.

36:29b.GEN.036.029 Tato jsou knížata Horejská: Kníže Lotan, kníže Sobal, kníže Sebeon, kníže Ana,

36:30b.GEN.036.030 Kníže Dison, kníže Eser, kníže Dízan. To byla knížata Horejská, po knížetstvích svých v zemi Seir.

36:31b.GEN.036.031 Tito pak byli králové, kteříž kralovali v zemi Idumejské, prvé než kraloval král nad syny Izraelskými.

36:32b.GEN.036.032 Kraloval tedy v Edom Béla, syn Beorův, a jméno města jeho Denaba.

36:33b.GEN.036.033 I umřel Béla, a kraloval místo něho Jobab, syn Záre z Bozra.

36:34b.GEN.036.034 I umřel Jobab, a kraloval na místě jeho Husam z země Temanské.

36:35b.GEN.036.035 Umřel i Husam, a kraloval místo něho Adad, syn Badadův, kterýž porazil Madianské v krajině Moábské; a jméno města jeho Avith.

36:36b.GEN.036.036 Když pak umřel Adad, kraloval místo něho Semla z Masreka.

36:37b.GEN.036.037 A po smrti Semlově kraloval na místě jeho Saul z Rohobot od řeky.

36:38b.GEN.036.038 Umřel i Saul, a kraloval místo něho Bálanan, syn Achoborův.

36:39b.GEN.036.039 A když i Bálanan umřel, syn Achoborův, kraloval na místě jeho Adar; a jméno města jeho Pahu; jméno pak ženy jeho Mehetabel, dcera Matredy, dcery Mezábovy.

36:40b.GEN.036.040 Ta jsou jména knížat pošlých z Ezau, po čeledech jejich, po místech jejich, vedlé jmen jejich: Kníže Tamna, kníže Alva, kníže Jetet,

36:41b.GEN.036.041 Kníže Olibama, kníže Ela, kníže Finon.

36:42b.GEN.036.042 Kníže Kenaz, kníže Teman, kníže Mabsar.

36:43b.GEN.036.043 Kníže Magdiel, kníže Híram. Tať jsou knížata Idumejská, tak jakž kteří bydlili v zemi dědictví svého. Toť jest ten Ezau, otec Idumejských.

37

37:1b.GEN.037.001 Jákob pak bydlil v zemi putování otce svého, v zemi Kananejské.

37:2b.GEN.037.002 Tito jsou příběhové Jákobovi: Jozef, když byl v sedmnácti letech, pásl s bratřími svými dobytek, (a byl mládeneček), s syny Bály a Zelfy, žen otce svého. A oznamoval Jozef zlou pověst o nich otci svému.

37:3b.GEN.037.003 Izrael pak miloval Jozefa nad všecky syny své; nebo v starosti své zplodil jej. A udělal mu sukni proměnných barev.

37:4b.GEN.037.004 A když spatřili bratří jeho, že ho miluje otec jejich nad všecky bratří jeho, nenáviděli ho, aniž mohli pokojně k němu promluviti.

37:5b.GEN.037.005 Měl pak Jozef sen, a vypravoval jej bratřím svým; pročež v větší nenávisti ho měli.

37:6b.GEN.037.006 Nebo pravil jim: Slyšte, prosím, sen, kterýž jsem měl.

37:7b.GEN.037.007 Hle, vázali jsme snopy na poli, a aj, povstal snop můj, a stál. Vůkol také stáli snopové vaši, a klaněli se snopu mému.

37:8b.GEN.037.008 Jemužto odpověděli bratří jeho: Zdaliž kralovati budeš nad námi, aneb pánem naším budeš? Z té příčiny ještě více nenáviděli ho pro sny jeho, a pro slova jeho.

37:9b.GEN.037.009 Potom ještě měl jiný sen, a vypravoval jej bratřím svým, řka: Hle, opět jsem měl sen, a aj, slunce a měsíc, a jedenácte hvězd klanělo mi se.

37:10b.GEN.037.010 I vypravoval otci svému a bratřím svým. A domlouval mu otec jeho, a řekl jemu: Jakýž jest to sen, kterýž jsi měl? Zdaliž přijdeme, já a matka tvá i bratří tvoji, abychom se klaněli před tebou až k zemi?

37:11b.GEN.037.011 Tedy záviděli mu bratří jeho; ale otec jeho měl pozor na tu věc.

37:12b.GEN.037.012 Odešli pak bratří jeho, aby pásli dobytek otce svého v Sichem.

37:13b.GEN.037.013 A řekl Izrael Jozefovi: Zdaliž nepasou bratří tvoji v Sichem: Poď, a pošli tě k nim. Kterýžto odpověděl: Aj, teď jsem.

37:14b.GEN.037.014 I řekl jemu: Jdi nyní, zvěz, jak se mají bratří tvoji, a co se děje s dobytkem; a zase mi povíš o tom. A tak poslal ho z údolí Hebron, a on přišel do Sichem.

37:15b.GEN.037.015 Našel ho pak muž nějaký, an bloudí po poli. I zeptal se ho muž ten, řka: Čeho hledáš?

37:16b.GEN.037.016 Odpověděl: Bratří svých hledám; pověz mi, prosím, kde oni pasou?

37:17b.GEN.037.017 I řekl muž ten: Odešli odsud; nebo slyšel jsem je, ani praví: Poďme do Dothain. Tedy šel Jozef za bratřími svými, a našel je v Dothain.

37:18b.GEN.037.018 Kteřížto, jakž ho uzřeli zdaleka, prvé než k nim došel, ukládali o něm, aby jej zahubili.

37:19b.GEN.037.019 Nebo řekli jeden druhému: Ej, mistr snů teď jde.

37:20b.GEN.037.020 Nyní tedy poďte, a zabíme jej, a uvržeme ho do některé čisterny, a díme: Zvěř lítá sežrala jej. I uzříme, nač jemu vyjdou snové jeho.

37:21b.GEN.037.021 A uslyšev to Ruben, aby ho vytrhl z ruky jejich, (nebo řekl: Neodjímejme mu hrdla,)

37:22b.GEN.037.022 Řekl jim Ruben: Nevylévejte krve. Vrzte jej do této čisterny, kteráž jest na poušti, a nevztahujte ruky na něj. Ale on chtěl vysvoboditi ho z ruky jejich, a pomoci mu, aby se navrátil k otci svému.

37:23b.GEN.037.023 A když přišel Jozef k bratřím svým, strhli s něho sukni jeho, sukni proměnných barev, kterouž měl na sobě.

37:24b.GEN.037.024 A pochopivše, uvrhli jej do čisterny. Čisterna pak ta byla prázdná, v níž nebylo vody.

37:25b.GEN.037.025 I usadili se, aby jedli chléb. A pozdvihše očí svých, uzřeli, a aj, množství Izmaelitských přicházejících z Galád, kteřížto na velbloudích svých nesli vonné věci a kadidlo a mirru do Egypta.

37:26b.GEN.037.026 I řekl Juda bratřím svým: Jaký zisk míti budeme, zabijeme-li bratra svého, a zatajíme-li krve jeho?

37:27b.GEN.037.027 Poďte, prodejme ho Izmaelitským, a nevztahujme na něj rukou svých, nebo bratr náš, tělo naše jest. I uposlechli ho bratří jeho.

37:28b.GEN.037.028 Když pak mimo ně jeli muži ti, kupci Madianští, vytáhli a vyvedli Jozefa z té čisterny, a prodali jej Izmaelitským za dvadceti stříbrných. Ti zavedli Jozefa do Egypta.

37:29b.GEN.037.029 A navrátil se Ruben k čisterně, a aj, již nebylo Jozefa v ní. I roztrhl roucha svá.

37:30b.GEN.037.030 A navrátiv se k bratřím svým, řekl: Pacholete není, a já kam se mám podíti?

37:31b.GEN.037.031 Tedy vzali sukni Jozefovu, a zabivše kozla, smočili sukni tu ve krvi.

37:32b.GEN.037.032 A poslali sukni tu proměnných barev, a dali ji donésti k otci svému, aby řekli: Tuto jsme nalezli; pohleď nyní, jest-li sukně syna tvého, či není?

37:33b.GEN.037.033 A on poznav ji, řekl: Sukně syna mého jest; zvěř lítá sežrala jej, konečně roztrhán jest Jozef.

37:34b.GEN.037.034 I roztrhl Jákob roucha svá, a vloživ žíni na bedra svá, zámutek nesl po synu svém za mnoho dní.

37:35b.GEN.037.035 Sešli se pak všickni synové jeho, a všecky dcery jeho, aby ho těšili. Ale on nedal se potěšiti, a řekl: Nýbrž já tak v zámutku sstoupím za synem svým do hrobu. A plakal ho otec jeho.

37:36b.GEN.037.036 Mezi tím Madianští prodali Jozefa do Egypta Putifarovi, dvořeninu Faraonovu, hejtmanu žoldnéřů.

38

38:1b.GEN.038.001 Stalo se pak v ten čas, že sstupuje Juda od bratří svých, uchýlil se k muži Odolamitskému, jehož jméno bylo Híra.

38:2b.GEN.038.002 I uzřel tam Juda dceru muže Kananejského, kterýž sloul Sua; a pojav ji, všel k ní.

38:3b.GEN.038.003 Kterážto počala a porodila syna; i nazval jméno jeho Her.

38:4b.GEN.038.004 A počavši opět, porodila syna; a nazvala jméno jeho Onan.

38:5b.GEN.038.005 Porodila pak ještě syna, jehož jméno nazvala Séla. A byl Juda v Chezib, když ona jej porodila.

38:6b.GEN.038.006 I dal Juda Herovi prvorozenému svému manželku, jménem Támar.

38:7b.GEN.038.007 A byl Her, prvorozený Judův, zlý před očima Hospodina; i zabil jej Hospodin.

38:8b.GEN.038.008 Tedy řekl Juda Onanovi: Vejdi k ženě bratra svého, a podlé příbuznosti pojmi ji, abys vzbudil símě bratru svému.

38:9b.GEN.038.009 Věděl pak Onan, že to símě nebude jeho. Protož kdykoli vcházel k ženě bratra svého, vypouštěl símě na zem, aby nezplodil synů bratru svému.

38:10b.GEN.038.010 I nelíbilo se Hospodinu to, co dělal Onan; protož ho také zabil.

38:11b.GEN.038.011 Tedy řekl Juda k Támar nevěstě své: Pobuď v domě otce svého vdovou, dokudž nedoroste Séla, syn můj. (Nebo řekl: Aby on také neumřel, jako i bratří jeho.) I odešla Támar, a bydlila v domě otce svého.

38:12b.GEN.038.012 A po mnohých dnech umřela dcera Suova, manželka Judova. Kterýžto potěšiv se zas, šel do Tamnas k těm, kteříž střihli ovce jeho, a s ním Híra Odolamitský, přítel jeho.

38:13b.GEN.038.013 I oznámeno jest Támar těmito slovy: Aj, tchán tvůj vstupuje do Tamnas, aby střihl ovce své.

38:14b.GEN.038.014 Tedy ona složivši s sebe šaty své vdovské, zavila se v rouchu, a oděla se a seděla na rozcestí, kudy se jde do Tamnas. Nebo viděla, že Séla dorostl, a že není dána jemu za manželku.

38:15b.GEN.038.015 Kteroužto uzřev Juda, za to měl, že jest nevěstka; nebo zakryla tvář svou.

38:16b.GEN.038.016 Protož uchýliv se k ní s cesty, řekl: Dopusť medle, ať vejdu k tobě. (Nebo nevěděl, aby nevěsta jeho byla.) I řekla: Co mi dáš, jestliže vejdeš ke mně?

38:17b.GEN.038.017 Odpověděl: Pošliť kozelce z stáda. Dí ona: Kdybys něco zastavil, dokavadž nepošleš.

38:18b.GEN.038.018 I řekl: Cožť mám dáti v zástavě? Odpověděla ona: Pečetní prsten svůj, a halži svou, a hůl svou, kterouž máš v ruce své. I dal jí, a všel k ní; a počala z něho.

38:19b.GEN.038.019 Tedy vstavši, odešla, a sňavši rouchu svou s sebe, oblékla se v šaty své vdovské.

38:20b.GEN.038.020 I poslal Juda kozelce po příteli svém Odolamitském, aby vzal zase základ od ženy. A nenalezl jí.

38:21b.GEN.038.021 I ptal se mužů toho místa, řka: Kde jest ta nevěstka, kteráž seděla na rozcestí této cesty? Řekli oni: Nebylotě zde nevěstky.

38:22b.GEN.038.022 Tedy navrátiv se k Judovi, řekl: Nenašel jsem jí; a také muži místa toho pravili: Nebylo zde nevěstky.

38:23b.GEN.038.023 I řekl Juda: Nechť sobě to má, abychom neuvedli se v lehkost. Jáť jsem poslal toho kozelce, ale tys jí nenalezl.

38:24b.GEN.038.024 I stalo se okolo tří měsíců, že oznámili Judovi, řkouce: Dopustila se smilství Támar nevěsta tvá, a jest již i těhotná z smilství. I řekl Juda: Vyveďte ji, aby byla upálena.

38:25b.GEN.038.025 Když pak vedena byla, poslala k tchánu svému, řkuci: Z muže, jehož tyto věci jsou, těhotná jsem. A při tom řekla: Pohleď, prosím, čí jsou tyto věci, pečetní prsten, halže a hůl tato?

38:26b.GEN.038.026 Tedy pohleděv na to Juda, řekl: Spravedlivějšíť jest než já, poněvadž jsem nedal jí Sélovi synu svému. A více jí nepoznával.

38:27b.GEN.038.027 Stalo se pak, že když přišel čas porodu jejího, aj, bliženci v životě jejím.

38:28b.GEN.038.028 A když rodila, jeden z nich vyskytl ruku, kteroužto chytivši baba, uvázala na ni červenou nitku, řkuci: Ten vyjde prvé.

38:29b.GEN.038.029 Když pak vtáhl ruku svou zase, hle, vyšel bratr jeho. I řekla: Jak jsi protrhl? Tvéť jest protržení. I nazváno jest jméno jeho Fáres.

38:30b.GEN.038.030 A potom vyšel bratr jeho, kterýž měl na ruce nitku červenou. I nazváno jest jméno jeho Zára.

39

39:1b.GEN.039.001 Jozef pak doveden byl do Egypta; a koupil ho Putifar, dvořenin Faraonův, nejvyšší nad drabanty, muž Egyptský, od Izmaelitských, kteříž ho tam dovedli.

39:2b.GEN.039.002 Byl pak Hospodin s Jozefem, a všecko se mu šťastně vedlo, a bydlil v domě pána svého toho Egyptského.

39:3b.GEN.039.003 A viděl pán jeho, že Hospodin byl s ním, a že všecko, což činil, Hospodin k prospěchu přivedl v rukou jeho.

39:4b.GEN.039.004 Tedy nalezl Jozef milost před očima jeho, a sloužil mu. I představil ho domu svému, a všecko, což měl, dal v ruku jeho.

39:5b.GEN.039.005 A hned, jakž ustanovil ho nad domem svým, a nade vším, což měl, požehnal Hospodin domu Egyptského toho pro Jozefa. A bylo požehnání Hospodinovo na všech věcech, kteréž měl doma i na poli.

39:6b.GEN.039.006 Všech tedy věcí, kteréž měl, zanechal v rukou Jozefových; aniž o čem, tak jako on, věděl, jediné o chlebě, kterýž jedl. Byl pak Jozef ušlechtilé postavy a krásného vzezření.

39:7b.GEN.039.007 I stalo se potom, že vzhlédala žena pána jeho očima svýma na Jozefa, a řekla: Spi se mnou.

39:8b.GEN.039.008 Kterýžto odpíraje, řekl ženě pána svého: Aj, pán můj neví tak jako já, co jest v domě, a všecko, což má, dal v ruce mé.

39:9b.GEN.039.009 Není žádného přednějšího nade mne v domě tomto, aniž co vyňal z správy mé, kromě tebe, jelikož jsi ty manželka jeho. Jak bych tedy učinil takovou nešlechetnost, a hřešil i proti Bohu?

39:10b.GEN.039.010 A když mluvila ona Jozefovi den po dni, nepovolil jí, aby spal s ní, ani aby býval s ní.

39:11b.GEN.039.011 Tedy dne jednoho, když přišel do domu k práci své, a nebylo tu žádného z domácích v domě,

39:12b.GEN.039.012 Chytila jej ona za roucho jeho, řkuci: Lež se mnou. On pak nechav roucha svého v rukou jejích, utekl, a vyšel ven.

39:13b.GEN.039.013 A ona viduci, že nechal roucha svého v rukou jejích a vyběhl ven,

39:14b.GEN.039.014 Svolala domácí své, a řekla k nim takto: Pohleďte, přivedl nám muže Hebrejského, kterýž by měl posměch z nás; nebo přišel ke mně, aby ležel se mnou; i křičela jsem hlasem velikým.

39:15b.GEN.039.015 A když uslyšel, že jsem hlasu svého pozdvihla a křičela, nechav roucha svého u mne, utekl a vyšel ven.

39:16b.GEN.039.016 Tedy schovala roucho jeho u sebe, až přišel pán jeho do domu svého.

39:17b.GEN.039.017 K němuž mluvila v tato slova, řkuci: Přišel ke mně služebník ten Hebrejský, kteréhožs přivedl nám, aby mi lehkost učinil.

39:18b.GEN.039.018 A když jsem hlasu svého pozdvihla a křičela, tedy nechal roucha svého u mne, a utekl ven.

39:19b.GEN.039.019 I stalo se, že, když uslyšel pán jeho slova ženy své, kteráž mluvila mu, pravěci: Tak mi učinil služebník tvůj, rozhněval se velmi.

39:20b.GEN.039.020 Protož vzal ho pán jeho, a dal jej do věže žalářné, v to místo, kdež vězňové královští seděli; i byl tam v žaláři.

39:21b.GEN.039.021 Byl pak Hospodin s Jozefem, a naklonil se k němu milosrdenstvím; a dal jemu milost u vládaře nad žalářem.

39:22b.GEN.039.022 I dal vládař žaláře v moc Jozefovi všecky vězně, kteříž byli v věži žalářné; a cožkoli tam činiti měli, on to spravoval.

39:23b.GEN.039.023 Aniž vládař žaláře k čemu dohlídal,což jemu svěřil; proto že Hospodin byl s ním, a což on činil, Hospodin tomu prospěch dával.

40

40:1b.GEN.040.001 Stalo se potom, že šeňkýř krále Egyptského a pekař provinili proti pánu svému, králi Egyptskému.

40:2b.GEN.040.002 I rozhněval se Farao na oba úředníky své, na vládaře nad šeňkýři, a na vládaře nad pekaři.

40:3b.GEN.040.003 A dal je do vězení v domě nejvyššího nad drabanty, do věže žalářné, v místo, v němž Jozef vězněm byl.

40:4b.GEN.040.004 I postavil jim nejvyšší nad drabanty Jozefa k službě; a byli drahně dní u vězení.

40:5b.GEN.040.005 I měli sen oba dva, každý z nich sen svůj noci jedné, každý podlé vyložení sna svého, šeňkýř i pekař krále Egyptského, kteříž seděli v věži.

40:6b.GEN.040.006 Tedy přišel k nim Jozef ráno, a hleděl na ně; a aj, byli smutní.

40:7b.GEN.040.007 I optal se těch úředníků Faraonových, kteříž s ním byli v vězení v domě pána jeho, řka: Proč jsou dnes tváři vaše smutnější?

40:8b.GEN.040.008 Kteřížto odpověděli jemu: Měli jsme sen, a nemáme, kdo by jej vyložil. I řekl jim Jozef: Zdaliž Boží nejsou výkladové? Pravte mi medle.

40:9b.GEN.040.009 Tedy správce nad šeňkýři vypravoval sen svůj Jozefovi, a řekl jemu: Zdálo se mi ve snách, že jsem viděl před sebou vinný kmen,

40:10b.GEN.040.010 A na tom kmenu tři ratolesti; a ten kmen jako by pupence pouštěl, a vycházel květ jeho, až k sezrání přišli hroznové jeho.

40:11b.GEN.040.011 A já maje koflík Faraonův v ruce své, bral jsem hrozny, a vytlačoval je do koflíka Faraonova, a podával jsem koflíka Faraonovi do rukou.

40:12b.GEN.040.012 I řekl jemu Jozef: Toto jest vyložení jeho: Ti tři révové jsou tři dnové.

40:13b.GEN.040.013 Po třech dnech povýší Farao hlavy tvé, a k úřadu tvému tě navrátí; i budeš podávati koflíka Faraonova do ruky jeho podlé obyčeje prvního, když jsi byl šeňkýřem jeho.

40:14b.GEN.040.014 Ale mějž mne v své paměti, kdyžť se dobře povede; a učiň, prosím, se mnou to milosrdenství, abys zmínku učinil o mně před Faraonem, a vysvobodil mne z domu tohoto.

40:15b.GEN.040.015 Nebo kradmo jsem vzat z země Židovské; a zde jsem ničeho neučinil, pročež by mne do tohoto vězení dali.

40:16b.GEN.040.016 Vida pak správce nad pekaři, že dobře vyložil, řekl Jozefovi: Mně také zdálo se ve snách, ano tři košové pletení na hlavě mé.

40:17b.GEN.040.017 A v koši vrchním byli všelijací pokrmové Faraonovi dílem pekařským strojení, a ptáci jedli je z koše nad hlavou mou.

40:18b.GEN.040.018 I odpověděl Jozef a řekl: Toto jest vyložení jeho: Tři košové jsou tři dnové.

40:19b.GEN.040.019 Po třech dnech odejme tobě Farao hlavu tvou, a oběsí tě na dřevě; i budou jísti ptáci maso tvé s tebe.

40:20b.GEN.040.020 Tedy stalo se v den třetí, v den pamatný narození Faraonova, že učinil hody všechněm služebníkům svým; i počítal hlavu vládaře nad šeňky, i hlavu vládaře nad pekaři, mezi služebníky svými.

40:21b.GEN.040.021 A navrátil nejvyššího nad šeňky k místu jeho, aby podával koflíku Faraonovi do ruky.

40:22b.GEN.040.022 Vládaře pak nad pekaři oběsil, tak jakž jim byl sen vyložil Jozef.

40:23b.GEN.040.023 A nezpomenul správce nad šeňky na Jozefa, ale zapomenul na něj.

41

41:1b.GEN.041.001 Stalo se pak po dvou letech, měl Farao sen. Zdálo mu se, že stál nad potokem.

41:2b.GEN.041.002 A aj, z toho potoku vycházelo sedm krav, pěkných na pohledění a tlustých, kteréžto pásly se na mokřinách.

41:3b.GEN.041.003 A aj, sedm krav jiných vycházelo za nimi z potoku, šeredných na pohledění a hubených, kteréžto stály podlé oněch krav při břehu potoka.

41:4b.GEN.041.004 A ty krávy na pohledění šeredné a hubené sežraly oněch sedm krav na pohledění pěkných a tlustých. I procítil Farao.

41:5b.GEN.041.005 A když usnul zase, zdálo se jemu podruhé. A aj, sedm klasů vyrostlo z stébla jednoho, plných a pěkných.

41:6b.GEN.041.006 A aj, sedm klasů tenkých a východním větrem usvadlých vzcházelo za nimi.

41:7b.GEN.041.007 A ti klasové tencí pohltili sedm oněch klasů zdařilých a plných. I procítiv Farao, a aj, byl sen.

41:8b.GEN.041.008 Když pak bylo ráno, zkormoucena byla mysl jeho; a poslav, svolal všecky hadače Egyptské, a všecky mudrce jejich. I vypravoval jim Farao sny své; a nebylo žádného, kdo by je vyložil Faraonovi.

41:9b.GEN.041.009 Tedy mluvil nejvyšší šeňk Faraonovi takto: Na provinění své rozpomínám se dnes.

41:10b.GEN.041.010 Farao rozhněvav se na služebníky své, dal mne byl do vězení v domě nejvyššího nad drabanty, mne a správce nad pekaři.

41:11b.GEN.041.011 Měli jsme pak sen jedné noci, on i já, jeden každý podlé vyložení snu svého.

41:12b.GEN.041.012 A byl tam s námi mládenec Hebrejský, služebník nejvyššího nad drabanty, jemuž když jsme vypravovali, vykládal nám sny naše; jednomu každému podlé snu jeho vykládal.

41:13b.GEN.041.013 A stalo se, že jakž vykládal nám, tak bylo: Já jsem navrácen k úřadu svému, a on oběšen.

41:14b.GEN.041.014 Tedy poslav Farao, povolal Jozefa, a rychle vypustili ho z žaláře. Kterýžto oholiv se, a změniv roucho své, přišel k Faraonovi.

41:15b.GEN.041.015 I řekl Farao Jozefovi: Měl jsem sen, a není, kdo by jej vyložil; o tobě pak slyšel jsem to, že když uslyšíš sen, umíš jej vyložiti.

41:16b.GEN.041.016 Odpověděl Jozef Faraonovi, řka: Není to má věc; Bůh oznámí šťastné věci Faraonovi.

41:17b.GEN.041.017 Tedy řekl Farao Jozefovi: Zdálo mi se ve snách, že jsem stál na břehu potoka.

41:18b.GEN.041.018 A aj, z potoka toho vystupovalo sedm krav tlustých a pěkných, kteréžto pásly se na mokřinách.

41:19b.GEN.041.019 A aj, sedm jiných krav vystupovalo za nimi churavých a šeredných velmi a hubených; neviděl jsem tak šeredných ve vší zemi Egyptské.

41:20b.GEN.041.020 A sežraly krávy ty hubené a šeredné sedm krav prvnějších tlustých.

41:21b.GEN.041.021 A ač dostaly se do břicha jejich, však nebylo znáti, by se dostaly v střeva jejich; nebo na pohledění byly mrzké, jako i před tím. I procítil jsem.

41:22b.GEN.041.022 Viděl jsem také ve snách, ano sedm klasů vyrostlo z stébla jednoho plných a pěkných.

41:23b.GEN.041.023 A aj, sedm klasů drobných, tenkých a východním větrem usvadlých vycházelo za nimi.

41:24b.GEN.041.024 I pohltili klasové ti drobní sedm klasů pěkných. Což když jsem vypravoval hadačům, nebyl, kdo by mi vyložil.

41:25b.GEN.041.025 Odpověděl Jozef Faraonovi: Sen Faraonův jednostejný jest. Což Bůh činiti bude, to ukázal Faraonovi.

41:26b.GEN.041.026 Sedm krav pěkných jest sedm let, a sedm klasů pěkných tolikéž jest sedm let; sen jest jednostejný.

41:27b.GEN.041.027 Sedm pak hubených krav a šeredných, vystupujících za nimi, sedm let jest; a sedm klasů drobných a větrem východním usvadlých bude sedm let hladu.

41:28b.GEN.041.028 Toť jest, což jsem mluvil Faraonovi: Což Bůh činiti bude, ukazuje Faraonovi.

41:29b.GEN.041.029 Aj, sedm let nastane, v nichž hojnost veliká bude ve vší zemi Egyptské.

41:30b.GEN.041.030 A po nich nastane sedm let hladu,v nichž v zapomenutí přijde všecka ta hojnost v zemi Egyptské; a zhubí hlad zemi.

41:31b.GEN.041.031 Aniž poznána bude hojnost ta v zemi, pro hlad, kterýž přijde potom; nebo velmi veliký bude.

41:32b.GEN.041.032 Že pak opětován jest sen Faraonovi podvakrát, znamená, že jistá věc jest od Boha, a že tím spíše Bůh vykoná to.

41:33b.GEN.041.033 Protož nyní ať vyhledá Farao muže opatrného a moudrého, kteréhož by ustanovil nad zemí Egyptskou.

41:34b.GEN.041.034 To ať učiní Farao, a postaví úředníky nad zemí, a béře pátý díl z úrod země Egyptské, po sedm let hojných.

41:35b.GEN.041.035 Ať shromáždí všeliké potravy těch úrodných let nastávajících, a sklidí obilí k ruce Faraonovi; a potravy v městech ať se chovají pilně.

41:36b.GEN.041.036 A budou pokrmové ti za poklad zemi této k sedmi letům hladu, kteráž budou v zemi Egyptské, aby nebyla zkažena země tato hladem.

41:37b.GEN.041.037 I líbila se řeč ta Faraonovi i všechněm služebníkům jeho.

41:38b.GEN.041.038 Tedy řekl Farao služebníkům svým: Najdeme-liž podobného tomuto muži, v němž by byl Duch Boží?

41:39b.GEN.041.039 Jozefovi pak řekl: Poněvadž Bůh dal znáti tobě všecko toto, neníť žádného tak rozumného a moudrého, jako ty jsi.

41:40b.GEN.041.040 Ty budeš nad domem mým, a líbati bude tvář tvou všecken lid můj; stolicí toliko královskou vyšší nad tebe budu.

41:41b.GEN.041.041 Řekl také Farao Jozefovi: Aj, ustanovil jsem tě nade vší zemi Egyptskou.

41:42b.GEN.041.042 A sňav Farao prsten svůj s ruky své, dal jej na ruku Jozefovu, a oblékl ho v roucho kmentové, a vložil zlatý řetěz na hrdlo jeho.

41:43b.GEN.041.043 A dal ho voziti na svém druhém voze, a volali před ním: Klanějte se! I ustanovil ho nade vší zemi Egyptskou.

41:44b.GEN.041.044 A řekl Farao Jozefovi: Já jsem Farao, a bez dopuštění tvého nepozdvihne žádný ruky své ani nohy své ve vší zemi Egyptské.

41:45b.GEN.041.045 A dal Farao jméno Jozefovi Safenat Paneach, a dal mu Asenat dceru Putifera, knížete On, za manželku. I vyšel Jozef na zemi Egyptskou.

41:46b.GEN.041.046 (Jozef pak byl ve třidcíti letech, když stál před Faraonem králem Egyptským.) A vyšed od tváři Faraonovy, projel všecku zemi Egyptskou.

41:47b.GEN.041.047 A vydala země po sedm let úrodných obilí hojnost.

41:48b.GEN.041.048 I nahromáždil všelijakých potrav v těch sedmi letech hojných v zemi Egyptské, a složil potravu tu v městech; úrody polní jednoho každého města, kteréž byly okolo něho, složil v něm.

41:49b.GEN.041.049 A tak nahromáždil Jozef obilí velmi mnoho, jako jest písku mořského, tak že přestali počítati; nebo mu nebylo počtu.

41:50b.GEN.041.050 Jozefovi pak narodili se dva synové, prvé než přišel rok hladu, kteréž mu porodila Asenat, dcera Putifera, knížete On.

41:51b.GEN.041.051 A nazval Jozef jméno prvorozeného Manasses, řka: Nebo způsobil to Bůh, abych zapomenul na všecky práce své, a na všecken dům otce svého.

41:52b.GEN.041.052 Jméno pak druhého nazval Efraim, řka: Nebo dal mi Bůh zrůst v zemi trápení mého.

41:53b.GEN.041.053 Tedy pominulo sedm let hojných v zemi Egyptské;

41:54b.GEN.041.054 A počalo sedm let hladu přicházeti, jakž byl předpověděl Jozef. I byl hlad po všech krajinách, ale po vší zemi Egyptské byl chléb.

41:55b.GEN.041.055 Potom také nedostatek trpěla všecka země Egyptská, a volal lid k Faraonovi o chléb. I řekl Farao všechněm Egyptským: Jděte k Jozefovi, což vám rozkáže, učiníte.

41:56b.GEN.041.056 A byl hlad na tváři vší země. Tedy otevřel Jozef všecky obilnice, v nichž obilí bylo, a prodával Egyptským; nebo rozmohl se hlad v zemi Egyptské.

41:57b.GEN.041.057 A všickni obyvatelé země přicházeli do Egypta k Jozefovi, aby kupovali; nebo rozmohl se byl hlad po vší zemi.

42

42:1b.GEN.042.001 Vida pak Jákob, že by potrava byla v Egyptě, řekl synům svým: Co hledíte jeden na druhého?

42:2b.GEN.042.002 I mluvil jim: Aj, slyšel jsem, že mají potravu v Egyptě; jděte tam, a kupte nám odtud, abychom živi byli a nezemřeli.

42:3b.GEN.042.003 Tedy šlo deset bratrů Jozefových, aby nakoupili obilí v Egyptě.

42:4b.GEN.042.004 Ale Beniamina, bratra Jozefova, neposlal Jákob s bratřími jeho, nebo řekl: Aby se mu tam něco zlého nepřihodilo.

42:5b.GEN.042.005 I šli synové Izraelovi spolu s jinými, aby kupovali; nebo byl hlad v zemi Kananejské.

42:6b.GEN.042.006 Jozef pak byl nejvyšší správce v zemi té; on prodával obilí všemu lidu země. Tedy přišli bratří Jozefovi, a skláněli se před ním tváří až k zemi.

42:7b.GEN.042.007 A uzřev Jozef bratří své, poznal je; a ukázal se k nim jako cizí, a tvrdě mluvil k nim,řka jim: Odkud jste přišli? I odpověděli: Z země Kananejské, abychom nakoupili potrav.

42:8b.GEN.042.008 Poznal, pravím, Jozef bratří své, ale oni nepoznali ho.

42:9b.GEN.042.009 Tedy zpomenul Jozef na sny, kteréž měl o nich, a řekl jim: Špehéři jste, a přišli jste, abyste shlédli nepevná místa země.

42:10b.GEN.042.010 Kteřížto odpověděli jemu: Nikoli, pane můj, ale služebníci tvoji přišli, aby nakoupili pokrmů.

42:11b.GEN.042.011 Všickni my synové jednoho muže jsme, upřímí jsme; nikdyť jsou nebyli služebníci tvoji špehéři.

42:12b.GEN.042.012 Jimž zase řekl: Není tak, ale přišli jste, abyste shlédli nepevná místa země.

42:13b.GEN.042.013 Odpověděli oni: Dvanácte nás bratří služebníků tvých bylo, synů muže jednoho v zemi Kananejské; a aj, nejmladší s otcem naším nyní jest doma, a jednoho není.

42:14b.GEN.042.014 I řekl jim Jozef: Toť jest, což jsem mluvil vám, když jsem řekl: Špehéři jste.

42:15b.GEN.042.015 Touto věcí zkušeni budete: Živť jest Farao, že nevyjdete odsud, až přijde sem bratr váš mladší.

42:16b.GEN.042.016 Vyšlete z sebe jednoho, ať vezma, přivede bratra vašeho; vy pak u vězení zůstaňte, a zkušena budou vaše slova, pravdu-li jste mluvili. Pakli nic, živť jest Farao, že jste špehéři.

42:17b.GEN.042.017 Tedy dal je všecky spolu do vězení za tři dni.

42:18b.GEN.042.018 Třetího pak dne řekl jim Jozef: Toto učiňte, abyste živi byli; neboť já se bojím Boha.

42:19b.GEN.042.019 Jste-li šlechetní muži, jeden bratr váš ať jest ukován v žaláři, v němž jste byli; vy pak jděte, a odneste obilí k zapuzení hladu domů vašich.

42:20b.GEN.042.020 Bratra pak svého mladšího přivedete ke mně; a pravdomluvná prokázána budou vaše slova, a nezemřete. Tedy učinili tak.

42:21b.GEN.042.021 I mluvil jeden k druhému: Jistě provinili jsme proti bratru svému. Nebo viděli jsme ssoužení duše jeho, když nás pokorně prosil, a nevyslyšeli jsme ho; protož přišlo na nás ssoužení toto.

42:22b.GEN.042.022 Odpověděl pak jim Ruben, řka: Zdaliž jsem tehdy vám nepravil těmito slovy: Nehřešte proti pacholeti. Ale neposlechli jste; pročež také krve jeho, hle, vyhledává se.

42:23b.GEN.042.023 A nevěděli oni, že by rozuměl Jozef; nebo skrze tlumače mluvil jim.

42:24b.GEN.042.024 A odvrátiv se od nich, plakal. Potom navrátiv se k nim, mluvil s nimi, a vzav Simeona z nich, svázal ho před očima jejich.

42:25b.GEN.042.025 Přikázal pak Jozef, aby naplněni byli pytlové jejich obilím, a navráceny peníze jejich jednomu každému do pytle jeho, a aby dána jim byla potrava na cestu. I stalo se tak.

42:26b.GEN.042.026 A vloživše obilí svá na osly své, odešli odtud.

42:27b.GEN.042.027 A rozvázav jeden z nich pytel svůj, aby dal obrok oslu svému v hospodě, uzřel peníze své, kteréž byly na vrchu v pytli jeho.

42:28b.GEN.042.028 I řekl bratřím svým: Navráceny jsou mi peníze mé, a aj, jsou v pytli mém. Tedy užasli se, a předěšeni jsouce, mluvili jeden k druhému: Což nám to učinil Bůh?

42:29b.GEN.042.029 Navrátivše se pak k Jákobovi otci svému do země Kananejské, vypravovali jemu všecko, co se jim přihodilo, pravíce:

42:30b.GEN.042.030 Muž ten, pán země, mluvil k nám tvrdě, a dal nás do vězení, jako špehéře země.

42:31b.GEN.042.031 A řekli jsme jemu: Upřímí jsme, nikdy jsme nebyli špehéři.

42:32b.GEN.042.032 Dvanácte bylo nás bratří, synů otce našeho, z nichž jednoho není, a mladší nyní jest s otcem naším v zemi Kananejské.

42:33b.GEN.042.033 I řekl nám muž ten, pán země té: Po tomto poznám, že upřímí jste: Bratra vašeho jednoho zanechte u mne, a obilí k zapuzení hladu od domů vašich vezmouce, odejděte.

42:34b.GEN.042.034 A přiveďte bratra svého mladšího ke mně, abych poznal, že nejste špehéři, ale upřímí; tehdy bratra vašeho vrátím vám, a budete moci v zemi této obchod vésti.

42:35b.GEN.042.035 I stalo se, že, když vyprazdňovali pytle své, a aj, jeden každý měl uzlík peněz svých v pytli svém. Vidouce pak oni i otec jejich uzlíky peněz svých, báli se.

42:36b.GEN.042.036 I řekl jim Jákob otec jejich: Mne jste zbavili synů: Jozefa není, Simeona nemám, a Beniamina vezmete. Na mneť jsou se tyto všecky věci svalily.

42:37b.GEN.042.037 Tedy řekl Ruben otci svému těmito slovy: Dva syny mé zabí, jestliže ho nepřivedu zase k tobě; poruč ho v ruce mé, a já zase přivedu ho k tobě.

42:38b.GEN.042.038 I řekl: Nesstoupíť syn můj s vámi. Nebo bratr jeho umřel, a on sám pozůstal; a přihodilo-li by se mu co zlého na té cestě, kterouž půjdete, uvedli byste šediny mé s bolestí do hrobu.

43

43:1b.GEN.043.001 Byl pak hlad veliký v krajině té.

43:2b.GEN.043.002 I stalo se, když vytrávili obilí, kteréž přinesli z Egypta, že řekl k nim otec jejich: Jděte zase, a nakupte nám něco potravy.

43:3b.GEN.043.003 I mluvil k němu Juda těmito slovy: Velice se zařekl muž ten, řka: Neuzříte tváři mé, nebude-li bratr váš s vámi.

43:4b.GEN.043.004 Jestliže pošleš bratra našeho s námi, půjdeme a nakoupíme tobě potravy;

43:5b.GEN.043.005 Pakli nepošleš, nepůjdeme. Nebo pověděl nám muž ten: Neuzříte tváři mé, nebude-li bratr váš s vámi.

43:6b.GEN.043.006 I řekl Izrael: Proč jste mi tak zle učinili, oznámivše muži tomu, že máte ještě bratra?

43:7b.GEN.043.007 Odpověděli: Pilně vyptával se muž ten na nás, i na rod náš, mluvě: Jest-li živ ještě otec váš? Máte-li bratra? A dali jsme mu zprávu na ta slova. Zdaž jsme to jak věděti mohli, že dí: Přiveďte bratra svého?

43:8b.GEN.043.008 I řekl Juda Izraelovi, otci svému: Pošli to pachole se mnou, a vstanouce, půjdeme, abychom živi byli, a nezemřeli, i my, i ty, i maličcí naši.

43:9b.GEN.043.009 Já slibuji za něj; z ruky mé vyhledávej ho. Jestliže nepřivedu ho k tobě, a nepostavím ho před tebou, vinen budu hříchem tobě po všecky dny.

43:10b.GEN.043.010 A kdybychom byli neprodlévali, jistě již bychom se byli dvakrát vrátili.

43:11b.GEN.043.011 I řekl jim Izrael otec jejich: Jestližeť tak býti musí, učiňtež toto: Nabeřte nejvzácnějších užitků země do nádob svých, a doneste muži tomu dar, něco kadidla, a trochu strdi, a vonných věcí a mirry, daktylů a mandlů.

43:12b.GEN.043.012 Peníze také dvoje vezměte v ruce své, a peníze vložené na vrch do pytlů vašich zase doneste v rukou svých; snad z omýlení to přišlo.

43:13b.GEN.043.013 Bratra svého také vezměte, a vstanouce, jděte zase k muži tomu.

43:14b.GEN.043.014 A Bůh silný všemohoucí dejž vám najíti milost před mužem tím, ať propustí vám onoho bratra vašeho i tohoto Beniamina. Jáť pak zbaven jsa synů, jako osiřelý budu.

43:15b.GEN.043.015 Tedy vzali muži ti dar ten, a dvoje peníze vzali v ruce své, a Beniamina; a vstavše, sstoupili do Egypta, a postavili se před Jozefem.

43:16b.GEN.043.016 Vida pak Jozef Beniamina s nimi, řekl tomu, kterýž spravoval dům jeho: Uveď tyto muže do domu, a zabí hovado a připrav; nebo se mnou jísti budou muži ti o poledni.

43:17b.GEN.043.017 I učinil muž ten, jakž rozkázal Jozef, a uvedl ty lidi do domu Jozefova.

43:18b.GEN.043.018 Báli se pak muži ti, když uvedeni byli do domu Jozefova, a řekli: Pro ty peníze, kteréž prvé vloženy byly do pytlů našich, sem uvedeni jsme, aby obvině, obořil se na nás, a vzal nás za služebníky i osly naše.

43:19b.GEN.043.019 A přistoupivše k muži tomu, kterýž spravoval v domě Jozefově, mluvili k němu ve dveřích domu,

43:20b.GEN.043.020 A řekli: Slyš mne, pane můj. Přišli jsme byli ponejprvé kupovati potrav.

43:21b.GEN.043.021 I přihodilo se, když jsme do hospody přišli, a rozvazovali pytle své, a aj, peníze jednoho každého byly svrchu v pytli jeho, peníze naše podlé váhy své; a přinesli jsme je zase v rukou svých.

43:22b.GEN.043.022 Jiné také peníze přinesli jsme v rukou svých, abychom nakoupili potravy; nevíme, kdo jest zase vložil peníze naše do pytlů našich.

43:23b.GEN.043.023 A on odpověděl: Mějte o to pokoj, nebojte se. Bůh váš, a Bůh otce vašeho dal vám poklad do pytlů vašich; penízeť jsem vaše já přijal. I vyvedl k nim Simeona.

43:24b.GEN.043.024 Uved tedy muž ten lidi ty do domu Jozefova, dal jim vody, aby umyli nohy své, dal také obrok oslům jejich.

43:25b.GEN.043.025 Mezi tím připravili dar ten, dokudž nepřišel Jozef v poledne; nebo slyšeli, že by tu měli jísti chléb.

43:26b.GEN.043.026 Tedy přišel Jozef domů. I přinesli mu dar, kterýž měli v rukou svých, a klaněli se jemu až k zemi.

43:27b.GEN.043.027 I ptal se jich, jak se mají, a řekl: Zdráv-liž jest otec váš starý, o němž jste pravili? Živ-li jest ještě?

43:28b.GEN.043.028 Kteřížto odpověděli: Zdráv jest služebník tvůj otec náš, a ještě živ jest. A sklánějíce hlavy, poklonu mu činili.

43:29b.GEN.043.029 Pozdvih pak očí svých, viděl Beniamina bratra svého, syna matky své, a řekl: Tento-li jest bratr váš mladší, o němž jste mi pravili? I řekl: Učiniž Bůh milost s tebou, synu můj!

43:30b.GEN.043.030 Tedy pospíšil Jozef, (nebo pohnula se střeva jeho nad bratrem jeho,) a hledal, kde by mohl plakati; a všed do pokoje, plakal tam.

43:31b.GEN.043.031 Potom umyv tvář svou, vyšel zase, a zdržoval se, a řekl: Klaďte chléb.

43:32b.GEN.043.032 I kladli jemu zvláště, a jim obzvláště, Egyptským také, kteříž s ním jídali, obzvláštně; nebo nemohou Egyptští jísti s Židy chleba, proto že to ohavnost jest Egyptským.

43:33b.GEN.043.033 Tedy seděli proti němu, prvorozený podlé prvorozenství svého, a mladší podlé mladšího věku svého. I divili se muži ti vespolek.

43:34b.GEN.043.034 A bera jídlo před sebou, podával jim; Beniaminovi pak dostalo se pětkrát více než jiným. I hodovali a hojně se s ním napili.

44

44:1b.GEN.044.001 Rozkázal pak tomu, kterýž spravoval dům jeho, řka: Naplň pytle mužů těch potravou, co by jen unésti mohli; a peníze každého polož zas do pytle jeho na vrch.

44:2b.GEN.044.002 A koflík můj, koflík stříbrný, vlož na vrch do pytle mladšího s penězi jeho za obilí. I učinil podlé řeči Jozefovy, kterouž mluvil.

44:3b.GEN.044.003 Ráno pak propuštěni jsou ti muži, oni i oslové jejich.

44:4b.GEN.044.004 A když vyšli z města, a nedaleko ještě byli, řekl Jozef správci domu svého: Vstaň, hoň muže ty, a dohoně se jich, mluv k nim: Pročež jste se odplatili zlým za dobré?

44:5b.GEN.044.005 Zdaliž to není ten koflík, z kteréhož píjí pán můj? A z tohoť on jistým zkušením pozná, jací jste vy. Zle jste učinili, co jste učinili.

44:6b.GEN.044.006 Tedy dohoniv se jich, mluvil jim slova ta.

44:7b.GEN.044.007 Kteřížto odpověděli jemu: Proč mluví pán můj taková slova? Odstup od služebníků tvých, aby co takového učinili.

44:8b.GEN.044.008 A my ty peníze, kteréž jsme našli na vrchu v pytlích svých, přinesli jsme tobě zase z země Kananejské; jakž bychom tedy krásti měli z domu pána tvého stříbro neb zlato?

44:9b.GEN.044.009 U koho z služebníků tvých nalezeno bude, nechžť umře ten; a my také budeme pána tvého služebníci.

44:10b.GEN.044.010 I řekl: Nu dobře, nechť jest podlé řeči vaší. U koho se nalezne, ten bude mým služebníkem, a vy budete bez viny.

44:11b.GEN.044.011 Protož rychle každý složil pytel svůj na zem, a rozvázal každý pytel svůj.

44:12b.GEN.044.012 I přehledával, od staršího počal, a na mladším přestal; i nalezen jest koflík v pytli Beniaminovu.

44:13b.GEN.044.013 Tedy oni roztrhše roucha svá, vložil každý břímě na osla svého, a vrátili se do města.

44:14b.GEN.044.014 I přišel Juda s bratřími svými do domu Jozefova, (on pak ještě tam byl,) a padli před ním na zemi.

44:15b.GEN.044.015 I dí jim Jozef: Jakýž jest to skutek, který jste učinili? Zdaž nevíte, že takový muž, jako jsem já, umí poznati?

44:16b.GEN.044.016 Tedy řekl Juda: Což díme pánu svému? co mluviti budeme? a čím se ospravedlníme? Bůhť jest našel nepravost služebníků tvých. Aj, služebníci jsme pána svého, i my i ten, u něhož nalezen jest koflík.

44:17b.GEN.044.017 Odpověděl Jozef: Odstup ode mne, abych to učinil. Muž, u něhož nalezen jest koflík, ten bude mým služebníkem; vy pak jděte u pokoji k otci svému.

44:18b.GEN.044.018 I přistoupil k němu Juda a řekl: Slyš mne, pane můj. Prosím, nechažť promluví služebník tvůj slovo v uši pána svého, a nehněvej se na služebníka svého; nebo jsi ty jako sám Farao.

44:19b.GEN.044.019 Pán můj ptal se služebníků svých, řka: Máte-li otce, neb bratra?

44:20b.GEN.044.020 A odpověděli jsme pánu mému: Máme otce starého, a pachole v starosti jeho zplozené malé, jehož bratr umřel, a on sám pozůstal po mateři své, a otec jeho miluje jej.

44:21b.GEN.044.021 I řekl jsi služebníkům svým: Přiveďte ho ke mně, a pohledím na něj.

44:22b.GEN.044.022 A řekli jsme pánu mému: Nemůžeť pachole opustiti otce svého; nebo opustí-li otce svého, on umře.

44:23b.GEN.044.023 Ty pak řekl jsi služebníkům svým: Nepřijde-li bratr váš mladší s vámi, nepokoušejte se více viděti tváři mé.

44:24b.GEN.044.024 I stalo se, když jsme se vrátili k služebníku tvému, otci mému, a jemu vypravovali slova pána svého,

44:25b.GEN.044.025 Že řekl otec náš: Jděte zase, nakupte nám něco potravy.

44:26b.GEN.044.026 Odpověděli jsme: Nemůžeme jíti,než bude-li bratr náš mladší s námi, tedy půjdeme; nebo bychom nemohli viděti tváři toho muže, nebyl-li by bratr náš nejmladší s námi.

44:27b.GEN.044.027 I řekl nám služebník tvůj, otec můj: Vy víte, že dva toliko syny porodila mi žena má.

44:28b.GEN.044.028 A vyšel jeden ode mne, o němž jsem pravil: Jistě roztrhán jest, a neviděl jsem ho dosavad.

44:29b.GEN.044.029 Vezmete-li i tohoto ode mne, a přišlo by na něj něco zlého, tedy uvedete šediny mé s trápením do hrobu.

44:30b.GEN.044.030 Tak tedy, když přijdu k služebníku tvému, otci svému, a pacholete nebude s námi, (ješto duše jeho spojena jest s duší tohoto):

44:31b.GEN.044.031 Přijde na to, když uzří, že pacholete není, umře; a uvedou služebníci tvoji šediny služebníka tvého, otce svého, s žalostí do hrobu.

44:32b.GEN.044.032 Nebo služebník tvůj slíbil za pachole, abych je vzal od otce svého, řka: Jestliže ho nepřivedu zase k tobě, tedy vinen budu hříchem otci mému po všecky dny.

44:33b.GEN.044.033 Protož nyní nechť zůstane, prosím, služebník tvůj místo pacholete tohoto za služebníka pánu svému, a pachole ať vstoupí s bratry svými.

44:34b.GEN.044.034 Nebo jak bych já vstoupil k otci svému, kdyby tohoto pacholete nebylo se mnou? Leč bych chtěl viděti trápení, kteréž by přišlo na otce mého.

45

45:1b.GEN.045.001 Jozef pak nemoha se déle zdržeti, přede všemi přístojícími zvolal: Kažte všechněm ven! I nezůstal žádný s nimi, když se známil Jozef s bratřími svými.

45:2b.GEN.045.002 Potom pozdvihl hlasu svého s pláčem; a slyšeli to Egyptští, slyšel také dům Faraonův.

45:3b.GEN.045.003 I řekl Jozef bratřím svým: Já jsem Jozef. Ještě-li jest živ otec můj? A nemohli mu odpovědíti bratří jeho; nebo se ho velmi ulekli.

45:4b.GEN.045.004 Tedy řekl Jozef bratřím svým: Přistuptež medle ke mně. I přistoupili. A řekl: Já jsem Jozef bratr váš, kteréhož jste prodali do Egypta.

45:5b.GEN.045.005 Protož nyní nermuťte se, a neztěžujte sobě toho, že jste mne sem prodali; nebo pro zachování života vašeho poslal mne Bůh před vámi.

45:6b.GEN.045.006 Nebo dvě létě již hlad jest v zemi, a ještě pět let přijde, v nichž nebudou orati, ani žíti.

45:7b.GEN.045.007 Poslal mne, pravím, Bůh před vámi, pro zachování vás ostatků na zemi, a pro zachování životů vašich vysvobozením velikým.

45:8b.GEN.045.008 Tak tedy ne vy jste mne poslali sem, ale Bůh, kterýž mne dal za otce Faraonovi, a za pána všemu domu jeho, a panovníka po vší zemi Egyptské.

45:9b.GEN.045.009 Pospěšte a vstupte k otci mému, a rcete jemu: Toto praví syn tvůj Jozef: Učinil mne Bůh pánem všeho Egypta; přijdiž ke mně, neprodlévej.

45:10b.GEN.045.010 A bydliti budeš v zemi Gesen; a budeš blízko mne, ty i synové tvoji, i vnukové tvoji, stáda tvá, a volové tvoji, a cožkoli máš.

45:11b.GEN.045.011 A budu tě chovati tam, (nebo ještě pět let hlad bude), abys snad pro hlad nezahynul, ty i dům tvůj, a cožkoli máš.

45:12b.GEN.045.012 A aj, oči vaše vidí, i oči bratra mého Beniamina, že ústa má mluví vám.

45:13b.GEN.045.013 Povíte také otci mému o vší slávě mé v Egyptě, a což jste koli viděli; pospěštež tedy, a přiveďte otce mého sem.

45:14b.GEN.045.014 Tedy padl na šíji Beniamina bratra svého, a plakal; Beniamin také plakal na šíji jeho.

45:15b.GEN.045.015 A políbiv všech bratří svých, plakal nad nimi; a potom mluvili bratří jeho s ním.

45:16b.GEN.045.016 Slyšána pak jest v domě Faraonově pověst tato: Přišli bratří Jozefovi. I bylo to velmi vděčné Faraonovi i všechněm služebníkům jeho.

45:17b.GEN.045.017 A řekl Farao Jozefovi: Rci bratřím svým: Toto učiňte: Naložíce na hovada svá, jděte, a navraťte se do země Kananejské.

45:18b.GEN.045.018 A vezmouce otce svého a čeládky své, přiďte ke mně, a dám vám dobré místo v zemi Egyptské, a jísti budete tuk země této.

45:19b.GEN.045.019 Ty pak rozkaž jim: Toto učiňte: Vezměte sobě z země Egyptské vozy pro děti a ženy své, a vezměte otce svého, a přiďte.

45:20b.GEN.045.020 Aniž se ohlédejte na nábytky své; nebo nejlepší místo ve vší zemi Egyptské vaše bude.

45:21b.GEN.045.021 I učinili tak synové Izraelovi. A dal jim Jozef vozy podlé rozkázaní Faraonova; dal také jim pokrmy na cestu.

45:22b.GEN.045.022 Všechněm jim dal, každému dvoje šaty; ale Beniaminovi dal tři sta stříbrných, a patery šaty jiné a jiné.

45:23b.GEN.045.023 Otci pak svému poslal tyto věci: Deset oslů, kteříž nesli z nejlepších věcí Egyptských, a deset oslic, kteréž nesly obilí, a chléb a pokrmy otci jeho na cestu.

45:24b.GEN.045.024 A propouštěje bratří své, aby odešli, řekl jim: Nevaďtež se na cestě.

45:25b.GEN.045.025 Tedy brali se z Egypta, a přišli do země Kananejské k Jákobovi otci svému.

45:26b.GEN.045.026 A zvěstovali jemu, řkouce: Jozef ještě živ jest, ano i panuje ve vší zemi Egyptské. I omdlelo srdce jeho; nebo slyšev to nevěřil jim.

45:27b.GEN.045.027 Tedy vypravovali jemu všecka slova Jozefova, kteráž mluvil jim; a vida vozy, kteréž poslal Jozef pro něho, okřál duch Jákoba otce jejich.

45:28b.GEN.045.028 I řekl Izrael: Dostiť jest, když ještě syn můj živ jest; půjdu a uzřím ho, prvé než umru.

46

46:1b.GEN.046.001 Tedy bral se Izrael se vším, což měl; a přišed do Bersabé, obětoval oběti Bohu otce svého Izáka.

46:2b.GEN.046.002 I mluvil Bůh Izraelovi u vidění nočním, řka: Jákobe, Jákobe! Kterýžto odpověděl: Aj, teď jsem.

46:3b.GEN.046.003 I řekl: Já jsem ten Bůh silný, Bůh otce tvého. Neboj se sstoupiti do Egypta, nebo v národ veliký tam tebe učiním.

46:4b.GEN.046.004 Já sstoupím s tebou do Egypta, a já tě také i zase přivedu; a Jozef položí ruku svou na oči tvé.

46:5b.GEN.046.005 Vstal tedy Jákob z Bersabé; a synové Izraelovi vzali Jákoba otce svého, a děti své s ženami svými na vozy, kteréž poslal pro něho Farao.

46:6b.GEN.046.006 Pobrali také dobytek svůj, a zboží své, kteréhož nabyli v zemi Kananejské; a přišli do Egypta, Jákob i všecko símě jeho s ním.

46:7b.GEN.046.007 Syny i vnuky, dcery i vnučky své, a všecku rodinu svou uvedl s sebou do Egypta.

46:8b.GEN.046.008 A tato jsou jména synů Izraelových, kteříž vešli do Egypta: Jákob a synové jeho. Prvorozený Jákobův Ruben.

46:9b.GEN.046.009 A synové Rubenovi: Enoch, Fallu, Ezron a Charmi.

46:10b.GEN.046.010 Synové pak Simeonovi: Jamuel, Jamin, Ahod, Jachin, Sohar a Saul, syn jedné ženy Kananejské.

46:11b.GEN.046.011 Synové Léví: Gerson, Kahat a Merari.

46:12b.GEN.046.012 Synové Judovi: Her, Onan, Séla, Fáres a Zára. (Ale umřel Her a Onan v zemi Kananejské.) Fáres pak měl syny: Ezrona a Hamule.

46:13b.GEN.046.013 Synové Izacharovi: Tola, Fua, Job a Simron.

46:14b.GEN.046.014 A synové Zabulonovi: Sared, Elon a Jahelel.

46:15b.GEN.046.015 Tiť jsou synové Líe, kteréž porodila Jákobovi v Pádan Syrské, a Dínu, dceru jeho. Všech duší synů i dcer jeho bylo třidceti a tři.

46:16b.GEN.046.016 Synové Gád: Sefon, Aggi, Suni, Esebon, Heri, Arodi a Areli.

46:17b.GEN.046.017 Synové Asser: Jemna, Jesua, Jesui, Beria, a Serach sestra jejich. Synové pak Beriovi: Heber a Melchiel.

46:18b.GEN.046.018 To jsou synové Zelfy, kterouž Lában dal Líe dceři své; a ty porodila Jákobovi, šestnácte duší.

46:19b.GEN.046.019 Synové pak Ráchel, manželky Jákobovy: Jozef a Beniamin.

46:20b.GEN.046.020 A Jozefovi narodili se v zemi Egyptské z Asenat, dcery Putifera knížete On, Manasses a Efraim.

46:21b.GEN.046.021 Ale synové Beniaminovi: Béla, Becher, Asbel, Gera, Náman, Echi, Roz, Mufim, Chuppim a Ared.

46:22b.GEN.046.022 Tiť jsou synové Ráchel, kteréž porodila Jákobovi; všech duší čtrnáct.

46:23b.GEN.046.023 A syn Danův: Chusim.

46:24b.GEN.046.024 Synové pak Neftalím: Jaziel, Guni, Jezer a Sallem.

46:25b.GEN.046.025 Ti jsou synové Bály, kterouž Lában dal Ráchel dceři své, a ty porodila Jákobovi; všech duší sedm.

46:26b.GEN.046.026 Všech duší, kteréž vešly s Jákobem do Egypta, což jich pošlo z bedr jeho, kromě žen synů Jákobových, všech duší bylo šedesáte a šest.

46:27b.GEN.046.027 K tomu synové Jozefovi, kteříž se jemu narodili v Egyptě, dva. A tak všech duší domu Jákobova, kteréž vešly do Egypta, bylo sedmdesáte.

46:28b.GEN.046.028 Poslal pak Judu napřed k Jozefovi, aby oznámil jemu prvé, než přišel do Gesen. A tak přišli do země Gesen.

46:29b.GEN.046.029 Jozef pak zapřáh do svého vozu, vyjel vstříc Izraelovi otci svému do Gesen; a jakž ho Jákob uzřel, padl na jeho šíji, a plakal dlouho na šíji jeho.

46:30b.GEN.046.030 I řekl Izrael Jozefovi: Nechť již umru, když jsem viděl tvář tvou; nebo ty ještě jsi živ.

46:31b.GEN.046.031 Jozef pak řekl bratřím svým a domu otce svého: Pojedu a zvěstuji Faraonovi, a dím jemu: Bratří moji a dům otce mého, kteříž bydlili v zemi Kananejské, přišli ke mně.

46:32b.GEN.046.032 Ale jsou pastýři stáda, nebo s dobytkem se obírají; protož ovce své a voly, i cožkoli mají, přihnali.

46:33b.GEN.046.033 A když by povolal vás Farao, a řekl:Jaký jest obchod váš?

46:34b.GEN.046.034 Odpovíte: Dobytkem se živili služebníci tvoji od mladosti své až do této chvíle, i my i otcové naši; abyste bydlili v zemi Gesen; nebo v mrzkosti mají Egyptští všecky pastýře stáda.

47

47:1b.GEN.047.001 A protož přišed Jozef, oznámil Faraonovi, a řekl: Otec můj a bratří moji, s drobným i větším dobytkem svým i se vším, což mají, přišli z země Kananejské, a aj, jsou v zemi Gesen.

47:2b.GEN.047.002 A vzav z počtu bratří svých pět mužů, postavil je před Faraonem.

47:3b.GEN.047.003 I řekl Farao bratřím jeho: Jaký jest obchod váš? Kteřížto odpověděli Faraonovi: Pastýři ovcí jsou služebníci tvoji, i my, i otcové naši.

47:4b.GEN.047.004 Řekli ještě Faraonovi: Abychom pohostinu byli v zemi této, přišli jsme; nebo není pastvy dobytku, kterýž mají služebníci tvoji, nebo hlad veliký jest v zemi Kananejské; protož nyní prosíme, nechať bydlí služebníci tvoji v zemi Gesen.

47:5b.GEN.047.005 I mluvil Farao Jozefovi, řka: Otec tvůj a bratří tvoji přišli k tobě.

47:6b.GEN.047.006 Země Egyptská před tebou jest; v nejlepším kraji země této osaď otce svého a bratří své, nechť bydlí v zemi Gesen. A srozumíš-li, že jsou mezi nimi muži rozšafní, ustanovíš je úředníky nad dobytkem, kterýž mám.

47:7b.GEN.047.007 Uvedl také Jozef Jákoba otce svého, a postavil ho před Faraonem; a pozdravil Jákob Faraona.

47:8b.GEN.047.008 Tedy řekl Farao k Jákobovi: Kolik jest let života tvého?

47:9b.GEN.047.009 Odpověděl Jákob Faraonovi: Dnů let putování mého sto a třidceti let jest; nemnozí a zlí byli dnové let života mého, a nedošli dnů let života otců mých, v nichž živi byli.

47:10b.GEN.047.010 A požehnav Jákob Faraona, vyšel od něho.

47:11b.GEN.047.011 I osadil Jozef otce svého a bratří své, a dal jim vládařství v zemi Egyptské v kraji výborném, v zemi Ramesses, jakž rozkázal Farao.

47:12b.GEN.047.012 A opatroval Jozef otce svého, a bratří své, a všecken dům jeho chlebem, až do nejmenších.

47:13b.GEN.047.013 A chleba nebylo ve vší zemi; nebo veliký hlad byl velmi, a trápení veliké bylo na zemi Egyptské a zemi Kananejské od hladu.

47:14b.GEN.047.014 Shromáždil pak Jozef všecky peníze, což jich nalezeno v zemi Egyptské a v zemi Kananejské, za potravy, kteréž kupovali; a vnesl Jozef peníze do domu Faraonova.

47:15b.GEN.047.015 A když utratili peníze z země Egyptské a z země Kananejské, přicházeli všickni Egyptští k Jozefovi, řkouce: Dej nám chleba; nebo proč mříti máme před tebou pro nedostatek peněz?

47:16b.GEN.047.016 I řekl Jozef: Dejte dobytky své, a dám vám chleba za dobytky vaše, poněvadž se vám peněz nedostává.

47:17b.GEN.047.017 Tedy přivedli dobytky své k Jozefovi; i dal jim Jozef potrav za koně a za stáda ovcí, a za stáda volů i za osly; a přechoval je chlebem, za všecky dobytky jejich, toho roku.

47:18b.GEN.047.018 A po roce tom přišli k němu léta druhého, a řekli mu: Nebudeme tajiti před pánem svým, že jsme všecky peníze utratili, i stáda dobytků jsou u pána našeho; nezůstávají nám před pánem naším kromě těla naše a dědiny naše.

47:19b.GEN.047.019 I proč máme mříti před očima tvýma? I my i rolí naše hyne. Kup nás i rolí naši za chléb, a budeme my i rolí naše ve službě Faraonovi; a dej nám semena, abychom živi byli a nezemřeli, a rolí aby nespustla.

47:20b.GEN.047.020 Tedy koupil Jozef všecku zemi Egyptskou Faraonovi; nebo prodali Egyptští jeden každý pole své, proto že se rozmohl mezi nimi hlad. I dostala se země Faraonovi.

47:21b.GEN.047.021 Lid pak převedl do měst, od jednoho pomezí Egyptského až do druhého.

47:22b.GEN.047.022 Rolí toliko kněžských nekoupil. Nebo kněží uloženou potravu měli od Faraona, a jedli z uložených pokrmů svých, kteréž dával jim Farao; protož neprodali rolí svých.

47:23b.GEN.047.023 I řekl Jozef lidu: Aj, koupil jsem vás dnes i rolí vaše Faraonovi; teď máte semeno, osívejtež tedy ji.

47:24b.GEN.047.024 A když se urodí, dáte pátý díl Faraonovi, a čtyři díly zůstavíte sobě k semenu a ku pokrmu svému a těm, kteříž jsou v domích vašich, i ku pokrmu dítkám svým.

47:25b.GEN.047.025 Tedy řekli: Zachoval jsi životy naše. Nechať nalezneme milost v očích pána svého, a budeme služebníci Faraonovi.

47:26b.GEN.047.026 I ustanovil to Jozef za právo až do tohoto dne, po vší zemi Egyptské, aby dáván byl Faraonovi pátý díl; toliko samy rolí kněžské nebyly Faraonovy.

47:27b.GEN.047.027 A tak bydlil Izrael v zemi Egyptské v krajině Gesen; a osadili se v ní, a rozplodili se, a rozmnoženi jsou velmi.

47:28b.GEN.047.028 Živ pak byl Jákob v zemi Egyptské sedmnácte let; a bylo dnů Jákobových, a let života jeho, sto čtyřidceti sedm let.

47:29b.GEN.047.029 I přiblížili se dnové Izraelovi, aby umřel. A povolav syna svého Jozefa, řekl jemu: Jestliže jsem nalezl milost v očích tvých, vlož, prosím, ruku svou pod bedro mé, a učiň se mnou milosrdenství a pravdu. Prosím, nepochovávej mne v Egyptě.

47:30b.GEN.047.030 Když spáti budu s otci svými, vyneseš mne z Egypta, a pochováš mne v hrobě jejich. Tedy řekl jemu: Já učiním podlé slova tvého.

47:31b.GEN.047.031 I řekl Jákob: Přisáhni mi. Tedy přisáhl jemu. I sklonil se Izrael k hlavám lůže.

48

48:1b.GEN.048.001 Stalo se pak potom, že povědíno jest Jozefovi: Aj, otec tvůj nemocen jest. I vzal s sebou dva syny své, Manasse a Efraima.

48:2b.GEN.048.002 Tedy oznámeno jest Jákobovi a povědíno: Aj, syn tvůj Jozef přišel k tobě.

48:3b.GEN.048.003 A posilniv se Izrael, usadil se na ložci a řekl Jozefovi: Bůh silný všemohoucí ukázav mi se v Lůza v zemi Kananejské, požehnal mi.

48:4b.GEN.048.004 A řekl ke mně: Aj, já rozplodím tě a rozmnožím tebe, a učiním tě v zástupy lidí; dám také zemi tuto semeni tvému po tobě za dědictví věčné.

48:5b.GEN.048.005 Protož nyní, dva synové tvoji, kteřížť jsou se zrodili v zemi Egyptské, prvé než jsem přišel k tobě do Egypta, moji jsou; Efraim a Manasses budou mi jako Ruben a Simeon.

48:6b.GEN.048.006 Ale děti, kteréž po těchto zplodíš, tvoji budou; jménem bratří svých jmenováni budou v dědictvích svých.

48:7b.GEN.048.007 Nebo když jsem se vracel z Pádan, umřela mi Ráchel v zemi Kananejské na cestě, když již nedaleko bylo do Efraty; a pochoval jsem ji tam u cesty k Efratě, jenž jest Betlém.

48:8b.GEN.048.008 Uzřev potom Izrael syny Jozefovy, řekl: Kdo jsou onino?

48:9b.GEN.048.009 Odpověděl Jozef otci svému: Synové moji jsou, kteréž dal mi Bůh zde. I řekl:Přiveď je medle ke mně, a požehnám jim

48:10b.GEN.048.010 (Oči pak Izraelovy mdlé byly pro starost, a nemohl dobře viděti.) I přivedl je k němu, a on líbal a objímal je.

48:11b.GEN.048.011 I řekl Izrael Jozefovi: Nemyslilť jsem já, abych měl kdy viděti tvář tvou, a aj, dal mi Bůh, abych viděl i símě tvé.

48:12b.GEN.048.012 Tedy vzav je Jozef z klína jeho, sklonil se tváří až k zemi.

48:13b.GEN.048.013 A vzav oba, Efraima na pravou stranu sobě, Izraelovi pak na levou, a Manassesa na levou sobě, Izraelovi pak na pravou, postavil je před ním.

48:14b.GEN.048.014 Tedy vztáh Izrael pravici svou, vložil ji na hlavu Efraimovu, kterýž byl mladší, levici pak svou na hlavu Manassesovu, naschvál přeloživ ruce, ačkoli Manasses byl prvorozený.

48:15b.GEN.048.015 I požehnal Jozefovi, řka: Bůh, před jehož oblíčejem ustavičně chodili otcové moji Abraham a Izák, Bůh, kterýž mne spravoval po všecken život můj až do dne tohoto;

48:16b.GEN.048.016 Anděl ten, kterýž vytrhl mne ze všeho zlého, požehnejž dítek těchto; a ať slovou synové moji a synové otců mých Abrahama a Izáka; a ať se jako hmyz rozmnoží u prostřed země.

48:17b.GEN.048.017 Vida pak Jozef, že vložil otec jeho ruku svou pravou na hlavu Efraimovu, nerád byl tomu. I zdvihl ruku otce svého, aby ji přenesl s hlavy Efraimovy na hlavu Manassesovu.

48:18b.GEN.048.018 A řekl jemu: Ne tak, otče můj; nebo toto jest prvorozený, vložiž pravici svou na hlavu jeho.

48:19b.GEN.048.019 Ale nepovolil otec jeho, a řekl: Vím, synu můj, vím; takéť i on bude v lid, a také i on vzroste; však bratr jeho mladší více poroste než on, a símě jeho bude u veliké množství národů.

48:20b.GEN.048.020 I požehnal jim v ten den, řka: Skrze tebe požehnání bude dávati Izrael takto: Učiniž tobě Bůh jako Efraimovi a jako Manassesovi. I představil Efraima Manassesovi.

48:21b.GEN.048.021 Řekl také Izrael Jozefovi: Aj, já umírám, a budeť Bůh s vámi, a zase vás přivede do země otců vašich.

48:22b.GEN.048.022 Já pak dal jsem tobě jeden díl výš nad bratří tvé, kteréhož jsem mečem svým a lučištěm svým dosáhl z ruky Amorejského.

49

49:1b.GEN.049.001 Povolal pak Jákob synů svých, a řekl: Sejděte se, a oznámím vám, co se s vámi díti bude potomních dnů.

49:2b.GEN.049.002 Shromažďte se a slyšte synové Jákobovi, poslyšte Izraele otce svého.

49:3b.GEN.049.003 Ruben, prvorozený můj jsi ty, síla má, a počátek moci mé, vyvýšenost důstojenství a vyvýšenost síly.

49:4b.GEN.049.004 Prudce sběhneš jako voda. Nebudeš vyvýšen, proto že jsi vstoupil na lůže otce svého; a jakž jsi poškvrnil postele mé, zmizelo vyvýšení tvé.

49:5b.GEN.049.005 Simeon a Léví bratří, nástrojové nepravosti jsou v příbytcích jejich.

49:6b.GEN.049.006 Do tajné rady jejich nevcházej duše má, k shromáždění jejich nepřipojuj se slávo má; nebo v prchlivosti své zbili muže, a svévolně vyvrátili zed.

49:7b.GEN.049.007 Zlořečená prchlivost jejich, nebo neustupná; i hněv jejich, nebo zatvrdilý jest. Rozdělím je v Jákobovi, a rozptýlím je v Izraeli.

49:8b.GEN.049.008 Judo, ty jsi, tebe chváliti budou bratří tvoji; ruka tvá bude na šíji nepřátel tvých; klaněti se budou tobě synové otce tvého.

49:9b.GEN.049.009 Lvíče Juda, z loupeže, synu můj, vrátil jsi se; schýliv se, ležel jako lev a jako lvice; kdo zbudí ho?

49:10b.GEN.049.010 Nebude odjata berla od Judy, ani vydavatel zákona od noh jeho, dokudž nepřijde Sílo; a k němu se shromáždí národové.

49:11b.GEN.049.011 Uváže k vinnému kmenu osle své, a k výbornému kmenu oslátko oslice své. Práti bude u víně roucho své, a v červeném víně oděv svůj.

49:12b.GEN.049.012 Červenějších očí bude nad víno, a zubů bělejších nad mléko.

49:13b.GEN.049.013 Zabulon bydliti bude na břehu mořském, a na přístavu lodí, a pomezí jeho až k Sidonu.

49:14b.GEN.049.014 Izachar osel silný, ležící mezi dvěma břemeny.

49:15b.GEN.049.015 A vida odpočinutí, že jest dobré, a zemi, že jest rozkošná, sehne rameno své k nošení, a dávati bude daně.

49:16b.GEN.049.016 Dan souditi bude lid svůj, jako jedno z pokolení Izraelských.

49:17b.GEN.049.017 Budeť Dan jako had podlé cesty, jako had rohatý podlé stezky, štípaje kopyta koně, aby spadl jezdec jeho zpět.

49:18b.GEN.049.018 Spasení tvého očekávám, ó Hospodine!

49:19b.GEN.049.019 Gád, vojsko přemůže jej, však on svítězí potom.

49:20b.GEN.049.020 Asser, tučný bude pokrm jeho, a onť vydávati bude rozkoše královské.

49:21b.GEN.049.021 Neftalím jako laň vypuštěná, vydávaje výmluvnosti krásné.

49:22b.GEN.049.022 Ratolest rostoucí Jozef, ratolest rostoucí podlé studnice; ratolesti vycházely nad zed.

49:23b.GEN.049.023 Ačkoli hořkostí naplnili jej, a stříleli na něj, a v tajné nenávisti měli ho střelci:

49:24b.GEN.049.024 Však zůstalo v síle lučiště jeho, a zsilila se ramena rukou jeho z rukou mocného Jákobova; odkudž byl pastýř a kámen Izraelův;

49:25b.GEN.049.025 Od silného Boha, jemuž sloužil otec tvůj, kterýž spomáhá tobě, a od všemohoucího, kterýž požehná tobě požehnáními nebeskými s hůry, požehnáními propasti ležící hluboko, požehnáním prsů a života.

49:26b.GEN.049.026 Požehnání otce tvého silnější budou nad požehnání předků mých, až k končinám pahrbků věčných; budou nad hlavou Jozefovou, a na vrchu hlavy Nazarejského mezi bratřími jeho.

49:27b.GEN.049.027 Beniamin, vlk dravý, ráno bude jísti loupež, a večer rozdělí kořisti.

49:28b.GEN.049.028 Všech těchto pokolení Izraelských jest dvanácte; a to jest, což mluvil jim otec jejich; požehnal jim také, jednomu každému vedlé požehnání jeho požehnal.

49:29b.GEN.049.029 A poroučeje jim, řekl: Já připojen budu k lidu svému; pochovejte mne s otci mými v jeskyni té, kteráž jest na poli Efrona Hetejského,

49:30b.GEN.049.030 V jeskyni, kteráž jest na poli Machpelah, jenž jest naproti Mamre v zemi Kananejské, kterouž koupil Abraham spolu s polem tím od Efrona Hetejského k dědičnému pohřbu.

49:31b.GEN.049.031 Tam pochovali Abrahama a Sáru ženu jeho; tam pochovali Izáka a Rebeku ženu jeho; tam také pochovali Líu.

49:32b.GEN.049.032 Koupeno pak bylo pole a jeskyně, kteráž na něm, od synů Het.

49:33b.GEN.049.033 A když přestal Jákob přikazovati synům svým, složil nohy své na ložci a umřel; a připojen jest k lidu svému.

50

50:1b.GEN.050.001 Tedy padl Jozef na tvář otce svého, a plakal nad ním, líbaje ho.

50:2b.GEN.050.002 A poručil služebníkům svým lékařům, aby vonnými věcmi pomazali otce jeho. I pomazali lékaři vonnými věcmi Izraele.

50:3b.GEN.050.003 A vyplnilo se při něm čtyřidceti dní; (nebo tak vyplňují se dnové těch, kteříž mazáni bývají vonnými věcmi). I plakali ho Egyptští za sedmdesáte dní.

50:4b.GEN.050.004 Když pak dnové pláče toho pominuli, mluvil Jozef k domu Faraonovu, řka: Jestliže jsem nyní nalezl milost před očima vašima, mluvte, prosím, v uši Faraonovy, a rcete:

50:5b.GEN.050.005 Otec můj přísahou mne zavázal, řka: Aj, já umírám; v hrobě mém, kterýž jsem sobě vykopal v zemi Kananejské, tam mne pochovej. Nyní tedy, prosím, nechť vstoupím a pochovám otce svého, a navrátím se zase.

50:6b.GEN.050.006 I řekl Farao: Vstup a pochovej otce svého tak, jakž tě přísahou zavázal.

50:7b.GEN.050.007 Tedy vstoupil Jozef, aby pochoval otce svého, a vstoupili s ním všickni služebníci Faraonovi, starší domu jeho a všickni starší země Egyptské,

50:8b.GEN.050.008 Všecken také dům Jozefův, a všickni bratří jeho i dům otce jeho; toliko dětí svých, ovec a volů nechali v zemi Gesen.

50:9b.GEN.050.009 Vstoupili s ním také i vozové a jezdci, a bylo vojsko to veliké velmi.

50:10b.GEN.050.010 I přišli až k místu Atád, kteréž jest při brodu Jordánském, a kvílili tam kvílením velikým a velmi žalostným; i držel tu zámutek po otci svém za dnů sedm.

50:11b.GEN.050.011 Vidouce pak obyvatelé země té, totiž Kananejští, zámutek na místě tom Atád, řekli: Těžký to mají zámutek Egyptští. Protož nazváno jest jméno jeho Abel Mizraim, a to jest při brodu Jordánském.

50:12b.GEN.050.012 Učinili tedy s ním synové jeho tak, jakž jim byl poručil.

50:13b.GEN.050.013 A donesše ho do země Kananejské, pochovali ho v jeskyni na poli Machpelah, kterouž byl koupil Abraham s tím polem k dědičnému pohřbu od Efrona Hetejského, naproti Mamre.

50:14b.GEN.050.014 A když pochoval Jozef otce svého, navrátil se do Egypta s bratřími svými a se všemi, kteříž byli vstoupili s ním, aby pochovali otce jeho.

50:15b.GEN.050.015 Vidouce pak bratří Jozefovi, že umřel otec jejich, řekli: Snad v nenávisti nás míti bude Jozef, a vrchovatě nahradí nám všecko zlé, kteréž jsme jemu činili.

50:16b.GEN.050.016 Protož vzkázali Jozefovi, řkouce: Otec tvůj ještě před smrtí svou přikázal, řka:

50:17b.GEN.050.017 Takto díte Jozefovi: Prosím, odpusť již bratřím svým přestoupení a hřích jejich; nebo zle učinili tobě. Protož již odpusť, prosím, přestoupení služebníkům Boha, jehož ctil otec tvůj. I rozplakal se Jozef, když k němu mluvili.

50:18b.GEN.050.018 Přistoupili potom také bratří jeho, a padše před ním, řekli: Aj, my jsme služebníci tvoji.

50:19b.GEN.050.019 Jimž odpověděl Jozef: Nebojte se; nebo zdaliž jsem já vám za Boha?

50:20b.GEN.050.020 Vy zajisté skládali jste proti mně zlé; ale Bůh obrátil to v dobré, aby učinil to, což vidíte nyní, a při životu zachoval lid mnohý.

50:21b.GEN.050.021 Protož nebojte se již; já chovati vás budu i děti vaše. A tak těšil je, a mluvil k srdci jejich.

50:22b.GEN.050.022 Bydlil pak Jozef v Egyptě, on i dům otce jeho, a živ byl Jozef sto a deset let.

50:23b.GEN.050.023 A viděl Jozef syny Efraimovy až do třetího pokolení; ano i synové Machira, syna Manassesova, vychováni jsou u Jozefa.

50:24b.GEN.050.024 Mluvil potom Jozef bratřím svým: Já tudíž umru; Bůh pak jistotně navštíví vás, a vyvede vás z země této do země, kterouž přisáhl Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi.

50:25b.GEN.050.025 Protož přísahou zavázal Jozef syny Izraelovy, řka: Když navštíví vás Bůh, vynestež kosti mé odsud.

50:26b.GEN.050.026 I umřel Jozef, když byl ve stu a v desíti letech; a pomazán jsa vonnými věcmi, vložen jest do truhly v Egyptě.