James (Czech)

1

1:1b.JAM.001.001 Jakub, Boží a Pána Jezukrista služebník, dvanácteru pokolení rozptýlenému pozdravení vzkazuje.

1:2b.JAM.001.002 Za největší radost mějte, bratří moji, kdyžkoli pokušeními obkličováni býváte rozličnými,

1:3b.JAM.001.003 Vědouce, že zkušení víry vaší působí trpělivost.

1:4b.JAM.001.004 Trpělivost pak ať má dokonalý skutek, abyste byli dokonalí a celí, v ničemž nemajíce nedostatku.

1:5b.JAM.001.005 Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá; i budeť jemu dána.

1:6b.JAM.001.006 Žádejž pak důvěrně, nic nepochybuje. Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám mořským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá.

1:7b.JAM.001.007 Nedomnívej se zajisté člověk ten, by co vzíti měl ode Pána,

1:8b.JAM.001.008 Jakožto muž dvojí mysli a neustavičný ve všech cestách svých.

1:9b.JAM.001.009 Chlubiž se pak bratr ponížený v povýšení svém,

1:10b.JAM.001.010 A bohatý v ponížení se; nebo jako květ byliny pomine.

1:11b.JAM.001.011 Nebo jakož slunce vzešlé s horkostí usušilo bylinu, a květ její spadl, i ušlechtilost postavy jeho zhynula, takť i bohatý v svých cestách usvadne.

1:12b.JAM.001.012 Ale blahoslavený muž, kterýž snáší pokušení, nebo když bude zkušen, vezme korunu života, kterouž zaslíbil Pán těm, jenž ho milují.

1:13b.JAM.001.013 Žádný, když bývá pokoušín, neříkej, že by od Boha pokoušín byl; neboť Bůh nemůže pokoušín býti ve zlém, aniž on koho pokouší.

1:14b.JAM.001.014 Ale jeden každý pokoušín bývá, od svých vlastních žádostí jsa zachvacován a oklamáván.

1:15b.JAM.001.015 Potom žádost když počne, porodí hřích, hřích pak vykonaný zplozuje smrt.

1:16b.JAM.001.016 Nebluďtež, bratří moji milí.

1:17b.JAM.001.017 Všeliké dání dobré a každý dar dokonalý shůry jest sstupující od Otce světel, u něhožto není proměnění, ani jakého pro obrácení se někam jinam zastínění.

1:18b.JAM.001.018 On proto, že chtěl, zplodil nás slovem pravdy, k tomu, abychom byli prvotiny nějaké stvoření jeho.

1:19b.JAM.001.019 A tak, bratří moji milí, budiž každý člověk rychlý k slyšení, ale zpozdilý k mluvení, zpozdilý k hněvu.

1:20b.JAM.001.020 Nebo hněv muže spravedlnosti Boží nepůsobí.

1:21b.JAM.001.021 Protož odvrhouce všelikou nečistotu, a ohyzdnost zlosti, s tichostí přijímejte vsáté slovo, kteréž může spasiti duše vaše.

1:22b.JAM.001.022 Buďtež pak činitelé slova, a ne posluchači toliko, oklamávajíce sami sebe.

1:23b.JAM.001.023 Nebo byl-li by kdo posluchač slova, a ne činitel, ten podoben jest muži spatřujícímu obličej přirozený svůj v zrcadle.

1:24b.JAM.001.024 Vzhlédl se zajisté, i odšel, a hned zapomenul, jaký by byl.

1:25b.JAM.001.025 Ale kdož by se vzhlédl v dokonalý zákon svobody a zůstával by v něm, ten nejsa posluchač zapominatelný, ale činitel skutku, ten, pravím, blahoslavený bude v skutku svém.

1:26b.JAM.001.026 Zdá-li se pak komu z vás, že jest nábožný, avšak v uzdu nepojímá jazyka svého, ale svodí srdce své, takového marné jest náboženství.

1:27b.JAM.001.027 Náboženství čisté a neposkvrněné před Bohem a Otcem totoť jest: Navštěvovati sirotky a vdovy v souženích jejich a ostříhati sebe neposkvrněného od světa.

2

2:1b.JAM.002.001 Bratří moji, nepřipojujtež přijímání osob k víře slavného Pána našeho Jezukrista.

2:2b.JAM.002.002 Nebo kdyby přišel do shromáždění vašeho muž, maje prsten zlatý, v drahém rouše, a všel by také i chudý v chaterném oděvu,

2:3b.JAM.002.003 A popatřili byste k tomu, jenž drahé roucho má, a řekli byste jemu: Ty sedni tuto pěkně; chudému pak řekli byste: Ty stůj tamto, aneb sedni tuto, pod podnoží noh mých;

2:4b.JAM.002.004 Zdaliž jste již neučinili rozdílu mezi sebou a učiněni jste rozeznavatelé v myšleních zlých?

2:5b.JAM.002.005 Slyšte, bratří moji milí, zdaliž Bůh nevyvolil chudých na tomto světě, aby bohatí byli u víře a dědicové království, kteréž zaslíbil těm, jenž jej milují?

2:6b.JAM.002.006 Ale vy jste neuctili chudého. Zdaliž ne ti, jenž bohatí jsou, mocí utiskují vás, a oniť vás i k soudům přivozují?

2:7b.JAM.002.007 Zdali oni nerouhají se tomu slavnému jménu, kteréž vzýváno jest nad vámi?

2:8b.JAM.002.008 Jestliže pak plníte Zákon královský podle Písem: Milovati budeš bližního svého, jako sebe samého, dobře činíte.

2:9b.JAM.002.009 Pakli osoby přijímáte, hřešíte, a Zákon vás tresce jako přestupníky.

2:10b.JAM.002.010 Nebo kdo by koli celého Zákona ostříhal, přestoupil by pak v jediném, učiněn jest všemi vinen.

2:11b.JAM.002.011 Ten zajisté, kterýž řekl: Nesesmilníš, takéť jest řekl: Nezabiješ. Pakli bys nesesmilnil, ale zabil bys, učiněn jsi přestupníkem Zákona.

2:12b.JAM.002.012 Tak mluvte a tak čiňte, jakožto ti, kteříž podle zákona svobody souzeni býti máte.

2:13b.JAM.002.013 Nebo odsouzení bez milosrdenství stane se tomu, kdož nečiní milosrdenství, ale chlubíť se milosrdenstvím proti odsudku.

2:14b.JAM.002.014 Co prospěje, bratří moji, praví-li se kdo víru míti, a nemá-li skutků? Zdaliž jej ta víra může spasiti?

2:15b.JAM.002.015 A kdyby bratr neb sestra neodění byli, a opuštění z strany každodenního pokrmu,

2:16b.JAM.002.016 Řekl by pak jim někdo z vás: Jděte v pokoji a zhřejte se, a najezte se, avšak nedali byste jim potřeby tělesné, což to platno bude?

2:17b.JAM.002.017 Takž i víra, nemá-li skutků, mrtváť jest sama v sobě.

2:18b.JAM.002.018 Ale dí někdo: Ty víru máš, a já mám skutky. Ukažiž ty mi víru svou z skutků svých, a jáť tobě ukáži víru svou z skutků svých.

2:19b.JAM.002.019 Ty věříš, že jest jeden Bůh. Dobře činíš. I ďáblovéť tomu věří, avšak třesou se.

2:20b.JAM.002.020 Ale chceš-liž věděti, ó člověče marný, že víra bez skutků jest mrtvá?

2:21b.JAM.002.021 Abraham otec náš zdali ne z skutků ospravedlněn jest, obětovav syna svého Izáka na oltář?

2:22b.JAM.002.022 Vidíš-li, že víra napomáhala skutkům jeho a z skutků víra dokonalá byla?

2:23b.JAM.002.023 A tak naplněno jest Písmo, řkoucí: I uvěřil Abraham Bohu, a počteno jest jemu to za spravedlnost, a přítelem Božím nazván jest.

2:24b.JAM.002.024 Vidíte-liž tedy, že z skutků ospravedlněn bývá člověk a ne z víry toliko?

2:25b.JAM.002.025 Též podobně i Raab nevěstka zdali ne z skutků ospravedlněna jest, přijavši posly a jinou cestou pryč je vypustivši?

2:26b.JAM.002.026 Nebo jakož tělo bez duše jest mrtvé, takť i víra bez skutků jest mrtvá.

3

3:1b.JAM.003.001 Nebuďtež mnozí mistři, bratří moji, vědouce, že bychom těžší odsouzení vzali.

3:2b.JAM.003.002 V mnohém zajisté klesáme všickni. Kdožť neklesá v slovu, tenť jest dokonalý muž, mohoucí jako uzdou spravovati všecko tělo.

3:3b.JAM.003.003 An my koně v uzdu pojímáme, aby nám povolni byli, a vším tělem jejich vládneme.

3:4b.JAM.003.004 An i lodí tak veliké jsouce a prudkými větry hnány bývajíce, však i nejmenším veslem bývají sem i tam obracíny, kamžkoli líbí se tomu, kdož je spravuje.

3:5b.JAM.003.005 Tak i jazyk malý úd jest, avšak veliké věci provodí. Aj, maličký oheň, kterak veliký les zapálí!

3:6b.JAM.003.006 A jestiť jazyk jako oheň a svět nepravosti. Takť jest, pravím, postaven jazyk mezi údy našimi, nanečišťující celé tělo, a rozpalující kolo narození našeho, jsa rozněcován od ohně pekelného.

3:7b.JAM.003.007 Všeliké zajisté přirození i zvěři, i ptactva, i hadů, i mořských potvor bývá zkroceno, a jest okroceno od lidí;

3:8b.JAM.003.008 Ale jazyka žádný z lidí zkrotiti nemůže; tak jest nezkrotitelné zlé, pln jsa jedu smrtelného.

3:9b.JAM.003.009 Jím dobrořečíme Bohu Otci a jím zlořečíme lidem, ku podobenství Božímu stvořeným.

3:10b.JAM.003.010 Z jedněch a týchž úst pochází dobrořečení i zlořečení. Ne takť býti má, bratří moji.

3:11b.JAM.003.011 Zdaliž studnice jedním pramenem vydává sladkou i hořkou vodu?

3:12b.JAM.003.012 Zdaliž může, bratří moji, fíkový strom nésti olivky, aneb vinný kmen fíky? Takť žádná studnice slané a sladké vody spolu vydávati nemůže.

3:13b.JAM.003.013 Kdo jest moudrý a umělý mezi vámi? Ukažiž dobrým obcováním skutky své v krotké moudrosti.

3:14b.JAM.003.014 Pakliť máte mezi sebou hořkou závist a zdráždění v srdci svém, nechlubte se a neklamejte proti pravdě.

3:15b.JAM.003.015 Neníť zajisté ta moudrost shůry sstupující, ale jest zemská, hovadná a ďábelská.

3:16b.JAM.003.016 Nebo kdežť jest závist a rozdráždění, tu jest roztržka a všeliké dílo zlé.

3:17b.JAM.003.017 Ale moudrost, kteráž jest shůry, nejprve zajisté jest čistotná, potom pokojná, mírná, povolná, plná milosrdenství a ovoce dobrého, bez rozsuzování a bez pokrytství.

3:18b.JAM.003.018 Ovoce pak spravedlnosti v pokoji rozsívá se těm, kteříž pokoj působí.

4

4:1b.JAM.004.001 Odkud pocházejí bojové a vády mezi vámi? Zdali ne odtud, totiž z libostí vašich, kteréž rytěřují v údech vašich?

4:2b.JAM.004.002 Žádáte, a nemáte; závidíte sobě, a dychtíte po tom, což sobě zalibujete, a nemůžete dosáhnouti; bojujete a válčíte, avšak toho, oč usilujete, nemáte, protože neprosíte.

4:3b.JAM.004.003 Prosíte, a nebéřete, protože zle prosíte, abyste na své libosti vynakládali.

4:4b.JAM.004.004 Cizoložníci a cizoložnice, což nevíte, že přízeň světa jest nepřítelkyně Boží? A protož kdo by koli chtěl býti přítelem tohoto světa, nepřítelem Božím učiněn bývá.

4:5b.JAM.004.005 Což mníte, že nadarmo dí Písmo: Zdali k závisti nakloňuje duch ten, kterýž přebývá v nás?

4:6b.JAM.004.006 Nýbrž hojnější dává milost. Nebo dí: Bůh se pyšným protiví, ale pokorným dává milost.

4:7b.JAM.004.007 Poddejtež se tedy Bohu, a zepřetež se ďáblu, i utečeť od vás.

4:8b.JAM.004.008 Přibližte se k Bohu, a přiblížíť se k vám. Umejte ruce, hříšníci, a očisťte srdce vy, jenž jste dvojité mysli.

4:9b.JAM.004.009 Souženi buďte, a kvělte, a plačte; smích váš obratiž se v kvílení, a radost v zámutek.

4:10b.JAM.004.010 Ponižte se před obličejem Páně, a povýšíť vás.

4:11b.JAM.004.011 Neutrhejtež jedni druhým, bratří. Kdož utrhá bratru a soudí bratra svého, utrhá Zákonu a soudí Zákon. Soudíš-li pak Zákon, nejsi plnitel Zákona, ale soudce.

4:12b.JAM.004.012 Jedenť jest vydavatel Zákona, kterýž může spasiti i zatratiti. Ty kdo jsi, jenž soudíš jiného?

4:13b.JAM.004.013 Ale nuže vy, kteříž říkáte: Dnes nebo zítra vypravíme se do onoho města, a pobudeme tam přes celý rok, a budeme kupčiti, a něco zíštěme;

4:14b.JAM.004.014 (Ješto nevíte, co zítra bude. Nebo jakýť jest život váš? Pára zajisté jest, kteráž se na maličko ukáže, a potom zmizí.)

4:15b.JAM.004.015 Místo toho, co byste měli říci: Bude-li Bůh chtíti, a budeme-li živi, i učiníme toto nebo onono.

4:16b.JAM.004.016 Vy pak chlubíte se v pýše své. Všeliká taková chlouba zlá jest.

4:17b.JAM.004.017 A protož kdo umí dobře činiti, a nečiní, hřích má.

5

5:1b.JAM.005.001 Nuže nyní, boháči, plačte, kvílíce nad bídami svými, kteréž přijdou.

5:2b.JAM.005.002 Zboží vaše shnilo a roucho vaše zmolovatělo.

5:3b.JAM.005.003 Zlato vaše a stříbro zerzavělo, a rez jejich bude na svědectví proti vám, a zžířeť těla vaše jako oheň. Shromáždili jste poklad ku posledním dnům.

5:4b.JAM.005.004 Aj, mzda dělníků, kteříž žali krajiny vaše, při vás zadržaná, křičí, a hlas volání ženců v uši Pána zástupů vešel.

5:5b.JAM.005.005 Rozkoš jste provodili na zemi a zbujněli jste; vykrmili jste srdce vaše jakožto ke dni zabití.

5:6b.JAM.005.006 Odsoudili jste a zamordovali spravedlivého, a neodpíral vám.

5:7b.JAM.005.007 A protož trpěliví buďte, bratří, až do příchodu Páně. Aj, oráč očekává drahého užitku zemského, trpělivě naň očekávaje, až by přijal podzimní i jarní déšť.

5:8b.JAM.005.008 Buďtež i vy trpěliví a potvrzujte srdcí vašich; neboť se přibližuje příští Páně.

5:9b.JAM.005.009 Nevzdychejtež k Bohu jedni proti druhým, bratří, abyste nebyli odsouzeni. Aj, Soudce již přede dveřmi stojí.

5:10b.JAM.005.010 Ku příkladu snášení protivenství a dlouhočekání, bratří moji, vezměte proroky, kteříž mluvívali ve jménu Páně.

5:11b.JAM.005.011 Aj, blahoslavíme ty trpělivé. O trpělivosti Jobově slýchali jste, a dokonání Páně viděli jste; nebo velmi jest milosrdný Pán a lítostivý.

5:12b.JAM.005.012 Přede všemi pak věcmi, bratří moji, nepřisahejte, ani skrze nebe, ani skrze zemi, ani kteroukoli jinou přísahou, ale buď řeč vaše: Jistě, jistě, nikoli, nikoli, abyste neupadli v odsouzení.

5:13b.JAM.005.013 Jest-li kdo z vás zkormoucený? Modliž se. Pakli jest kdo mysli dobré? Prozpěvuj Pánu.

5:14b.JAM.005.014 Stůně-li kdo z vás? Zavolej starších sboru, a oni modltež se za něj, mažíce jej olejem ve jménu Páně.

5:15b.JAM.005.015 A modlitba víry uzdraví neduživého, a pozdvihneť ho Pán; a jestliže jest co prohřešil, budeť jemu odpuštěno.

5:16b.JAM.005.016 Vyznávejtež se pak jedni druhým z hříchů svých, a modlte se jedni za druhé, abyste uzdraveni byli. Mnohoť zajisté může modlitba spravedlivého opravdová.

5:17b.JAM.005.017 Eliáš člověk byl týmž bídám jako i my poddaný, a modlitbou modlil se, aby nepršelo, i nepršel déšť na zemi za tři léta a za šest měsíců.

5:18b.JAM.005.018 A zase modlil se, i vydalo nebe déšť, a země zplodila ovoce své.

5:19b.JAM.005.019 Bratří, jestliže by kdo z vás pobloudil od pravdy, a někdo by jej napravil,

5:20b.JAM.005.020 Věziž, že ten, kdož by odvrátil hříšníka od bludné cesty jeho, vysvobodí duši jeho od smrti a přikryje množství hříchů.