2 Corinthians (Czech)

1

1:1b.2CO.001.001 Pavel, apoštol Ježíše Krista skrze vůli Boží, a Timoteus bratr, církvi Boží, kteráž jest v Korintu, se všemi svatými, kteříž jsou ve vší Achaii:

1:2b.2CO.001.002 Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Jezukrista.

1:3b.2CO.001.003 Požehnaný Bůh a Otec Pána našeho Jezukrista, Otec milosrdenství, a Bůh všelikého potěšení,

1:4b.2CO.001.004 Kterýž těší nás ve všelikém ssoužení našem, abychom i my mohli potěšovati těch, kteříž by byli v jakémkoli ssoužení, a to tím potěšením, kterýmž i my potěšeni jsme od Boha.

1:5b.2CO.001.005 Nebo jakož se rozhojňují utrpení Kristova na nás, tak skrze Krista rozhojňuje se i potěšení naše.

1:6b.2CO.001.006 Nebo buďto že souženi jsme, pro vaše potěšení a spasení souženi jsme, kteréž se působí v snášení týchž trápení, kteráž i my trpíme; buďto že potěšováni býváme, pro vaše potěšení a spasení potěšováni býváme. A naděje naše pevná jest o vás.

1:7b.2CO.001.007 Poněvadž víme, že jakož jste účastníci utrpení, také i potěšení.

1:8b.2CO.001.008 Nechcemeť zajisté, abyste nevěděli, bratří, o soužení našem, kteréž jsme měli v Azii, že jsme nad míru přetíženi byli a nad možnost, tak že jsme již o životu svém byli pochybili.

1:9b.2CO.001.009 Nýbrž sami v sobě již jsme byli tak usoudili, že nebylo lze než umříti, abychom nedoufali sami v sobě, ale v Bohu, jenž i mrtvé křísí.

1:10b.2CO.001.010 Kterýž z takového nebezpečenství smrti vytrhl nás, a vytrhuje, v něhož doufáme, že i ještě vytrhne,

1:11b.2CO.001.011 Když i vy nám pomáhati budete modlitbami za nás, aby z daru toho, příčinou mnohých osob nám daného, od mnohých děkováno bylo Bohu za nás.

1:12b.2CO.001.012 Nebo chlouba naše tato jest, svědectví svědomí našeho, že v sprostnosti a v upřímosti Boží, ne v moudrosti tělesné, ale v milosti Boží obcovali jsme na tomto světě, zvláště pak u vás.

1:13b.2CO.001.013 Neboť nepíšeme vám nic jiného, nežli to, což čtete, aneb což prvé znáte. A naději mám, že až do konce tak znáti budete.

1:14b.2CO.001.014 Jakož jste již i z stránky poznali nás, žeť jsme chlouba vaše, podobně jako i vy naše, v den Pána Ježíše.

1:15b.2CO.001.015 A v tomť doufání chtěl jsem k vám přijíti nejprve, abyste druhou milost měli,

1:16b.2CO.001.016 A skrze vás jíti do Macedonie, a zase z Macedonie přijíti k vám, a potom od vás abych byl doprovozen do Judstva.

1:17b.2CO.001.017 O tom pak když jsem přemyšloval, zdali jsem co lehkomyslně činil? Aneb což přemyšluji, zdali podle těla přemyšluji, tak aby bylo při mně: Jest, jest, není, není?

1:18b.2CO.001.018 Ale víť to věrný Bůh, že řeč naše, kteráž byla mluvena k vám, nebyla: Jest, a není.

1:19b.2CO.001.019 Nebo Syn Boží Ježíš Kristus, kterýž mezi vámi kázán jest skrze nás, totiž skrze mne a Silvána a Timotea, nebyl: Jest, a není, ale bylo v kázání o něm: Jest,

1:20b.2CO.001.020 (Nebo kolikžkoli jest zaslíbení Božích, v němť jsou: Jest, a v němť také jest Amen,) k slávě Bohu skrze nás.

1:21b.2CO.001.021 Ten pak, kterýž potvrzuje nás s vámi v Kristu, a kterýž pomazal nás, Bůh jest.

1:22b.2CO.001.022 Kterýž i znamenal nás, a dal závdavek Ducha svatého v srdce naše.

1:23b.2CO.001.023 Já pak Boha za svědka beru na svou duši, že lituje vás, ještě jsem nepřišel do Korintu.

1:24b.2CO.001.024 Ne jako bychom panovali nad věrou vaší, ale pomocníci jsme radosti vaší; nebo věrou stojíte.

2

2:1b.2CO.002.001 Toto jsem pak sobě uložil, abych k vám zase s zámutkem nepřišel.

2:2b.2CO.002.002 Nebo jestliže já vás zarmoutím, i kdo jest, ješto by mne obveselil, než ten, kterýž jest ode mne zarmoucen?

2:3b.2CO.002.003 A protoť jsem vám to napsal, abych přijda k vám, neměl zámutku z těch, z nichž bych se měl radovati, doufaje o všech o vás, že radost má jest všech vás radost.

2:4b.2CO.002.004 Nebo z velikého ssoužení a bolesti srdce psal jsem vám, s mnohými slzami, ne abyste zarmouceni byli, ale abyste poznali lásku, kteroužto k vám velikou mám.

2:5b.2CO.002.005 Jestližeť jest pak kdo zarmoutil, ne mneť zarmoutil, ne toliko poněkud, abych jím neobtěžoval všech vás.

2:6b.2CO.002.006 Dostiť má takový na tom trestání, kteréž měl od mnohých,

2:7b.2CO.002.007 Tak abyste jemu již raději zase odpustili a potěšili ho, aby on snad přílišným zámutkem nepřišel na zahynutí.

2:8b.2CO.002.008 Protož prosím vás, abyste utvrdili k němu lásku.

2:9b.2CO.002.009 Nebo i proto psal jsem vám, abych zkušením zvěděl, jste-li ve všem poslušni.

2:10b.2CO.002.010 Komuž pak vy co odpouštíte, i já odpouštím. Nebo i já, jestliže jsem co odpustil, komuž jsem odpustil, pro vás odpustil jsem, před obličejem Kristovým, abychom nebyli oklamáni od satana.

2:11b.2CO.002.011 Nebo nejsou nám neznámá myšlení jeho.

2:12b.2CO.002.012 Když jsem pak přišel do Troady, k zvěstování evangelium Kristova, ačkoli dveře mi otevříny byly skrze Pána, však neměl jsem žádného upokojení v duchu svém, protože jsem nenalezl Tita, bratra svého.

2:13b.2CO.002.013 Ale požehnav jich, odšel jsem do Macedonie.

2:14b.2CO.002.014 Bohu pak budiž díka, kterýž vždycky dává nám vítězství v Kristu, a vůni známosti své zjevuje skrze nás na každém místě.

2:15b.2CO.002.015 Neboť jsme Kristova vůně dobrá Bohu v těch, jenž k spasení přicházejí, i v těch, kteříž hynou,

2:16b.2CO.002.016 Těm zajisté jsme vůně smrtelná k smrti, oněm pak vůně života k životu. Ale k tomu kdo jest způsobný?

2:17b.2CO.002.017 Neboť nejsme, jako mnozí, cizoložící slovo Boží, ale jako z upřímnosti, a jako z Boha, před obličejem Božím, o Kristu mluvíme.

3

3:1b.2CO.003.001 Začínáme opět sami sebe chváliti? Zdaliž potřebujeme, jako někteří, schvalujících listů k vám, nebo od vás k jiným?

3:2b.2CO.003.002 List náš vy jste, napsaný v srdcích našich, kterýž znají a čtou všickni lidé.

3:3b.2CO.003.003 Nebo to zjevné jest, že jste vy list Kristův, zpravený skrze přisluhování naše, napsaný ne černidlem, ale Duchem Boha živého, ne na dskách kamenných, ale na dskách srdce masitých.

3:4b.2CO.003.004 Doufání pak takové máme skrze Krista k Bohu,

3:5b.2CO.003.005 Ne že bychom dostateční byli mysliti něco sami z sebe, jakožto sami z sebe, ale dostatečnost naše z Boha jest.

3:6b.2CO.003.006 Kterýžto i hodné nás učinil služebníky Nového Zákona, ne litery, ale Ducha. Nebo litera zabíjí, ale duch obživuje.

3:7b.2CO.003.007 A poněvadž přisluhování smrti, literami vyryté na dskách kamenných, bylo slavné, tak že nemohli patřiti synové Izraelští v tvář Mojžíšovu, pro slávu oblíčeje jeho, kteráž pominouti měla,

3:8b.2CO.003.008 I kterakž by tedy ovšem přisluhování Ducha nemělo býti slavné?

3:9b.2CO.003.009 Nebo poněvadž přisluhování pomsty slavné bylo, mnohemť se více rozhojňuje v slávě přisluhování spravedlnosti.

3:10b.2CO.003.010 Nebo to, což oslaveno bylo, aniž oslaveno bylo v té částce, u přirovnání převýšené slávy nového přisluhování.

3:11b.2CO.003.011 Nebo poněvadž to pomíjející slavné bylo, mnohemť více to, což zůstává, jestiť slavné.

3:12b.2CO.003.012 Protož majíce takovou naději, mnohé svobody užíváme,

3:13b.2CO.003.013 A ne jako Mojžíš, kterýž kladl zástření na tvář svou, aby nepatřili synové Izraelští k cíli té věci pomíjející.

3:14b.2CO.003.014 Ale ztupeni jsou smyslové jejich. Nebo až do dnešního dne to zastření v čítání Starého Zákona zůstává neodkryté; nebo skrze Krista toliko se odnímá.

3:15b.2CO.003.015 Protož až do dnešního dne, když se čtou knihy Mojžíšovy, zastření jest položeno na jejich srdci.

3:16b.2CO.003.016 Než jakž by se obrátilo ku Pánu, odňato bude zástření.

3:17b.2CO.003.017 Nebo Pán Duch jest, a kdež jest Duch Páně, tuť i svoboda.

3:18b.2CO.003.018 My pak všickni odkrytou tváří slávu Páně jakožto v zrcadle spatřujíce, v týž obraz proměněni býváme od slávy v slávu, jakožto od Ducha Páně.

4

4:1b.2CO.004.001 Protož majíce toto přisluhování, tak jakž jsme milosrdenství došli, neoblevujeme v něm.

4:2b.2CO.004.002 Ale odmítáme ukrývání neslušnosti, nechodíce v chytrosti, aniž se lstivě obírajíce s slovem Božím, ale zjevováním pravdy v příjemnost uvodíce sebe u každého svědomí lidského před obličejem Božím.

4:3b.2CO.004.003 Pakliť zakryté jest evangelium naše, před těmi, kteříž hynou, zakryté jest.

4:4b.2CO.004.004 V nichžto Bůh světa tohoto oslepil mysli, totiž v nevěrných, aby se jim nezasvítilo světlo evangelium slávy Kristovy, kterýž jest obraz Boží.

4:5b.2CO.004.005 Neboť ne sami sebe kážeme, ale Krista Ježíše Pána, sami pak o sobě pravíme, že jsme služebníci vaši pro Ježíše.

4:6b.2CO.004.006 Bůh zajisté, kterýž rozkázal, aby se z temností světlo zablesklo, tenť jest se osvítil v srdcích našich, k osvícení známosti slávy Boží v tváři Ježíše Krista.

4:7b.2CO.004.007 Mámeť pak poklad tento v nádobách hliněných, aby vyvýšenost moci byla Boží, a ne z nás.

4:8b.2CO.004.008 Myť se všech stran úzkost máme, ale nebýváme cele potlačeni; v divných jsme nesnadnostech, ale nebýváme v tom pohlceni;

4:9b.2CO.004.009 Protivenství trpíme, ale nebýváme opuštěni; býváme opovrženi, ale nehyneme.

4:10b.2CO.004.010 Vždycky mrtvení Pána Ježíše na těle svém nosíme, aby i život Ježíšův na těle našem zjeven byl.

4:11b.2CO.004.011 Vždycky zajisté my, kteříž živi jsme, na smrt býváme vydáváni pro Ježíše, aby i život Ježíšův zjeven byl na smrtelném těle našem.

4:12b.2CO.004.012 A tak smrt v nás moc provodí, ale v vás život.

4:13b.2CO.004.013 Majíce tedy téhož ducha víry, podle toho, jakž psáno jest: Uvěřil jsem, protož jsem mluvil, i myť věříme, protož i mluvíme,

4:14b.2CO.004.014 Vědouce, že ten, kterýž vzkřísil Pána Ježíše, i nás skrze Ježíše vzkřísí a postaví s vámi.

4:15b.2CO.004.015 Nebo to všecko pro vás se děje, aby ta přehojná milost skrze díků činění od mnohých věrných rozmohla se k slávě Boží.

4:16b.2CO.004.016 Protož neoblevujeme, ale ačkoli zevnitřní člověk náš ruší se, však ten vnitřní obnovuje se den ode dne.

4:17b.2CO.004.017 Nebo toto nynější lehoučké ssoužení naše převelmi veliké věčné slávy břímě nám působí,

4:18b.2CO.004.018 Když nepatříme na ty věci, kteréž se vidí, ale na ty, kteréž se nevidí. Nebo ty věci, kteréž se vidí, jsou časné, ale které se nevidí, jsou věčné.

5

5:1b.2CO.005.001 Víme zajisté, že byl-li by tohoto našeho zemského přebývání stánek zbořen, stavení od Boha máme, příbytek ne rukou udělaný, věčný v nebesích.

5:2b.2CO.005.002 Pročež i v tomto stánku vzdycháme, v příbytek náš, kterýž jest s nebe, oblečeni býti žádajíce,

5:3b.2CO.005.003 Jestliže však oblečení a ne nazí nalezeni budeme.

5:4b.2CO.005.004 Nebo kteříž jsme v tomto stánku, lkáme, jsouce obtíženi, poněvadž bychom nechtěli svlečeni býti, ale přiodíni, aby pohlcena byla smrtelnost od života.

5:5b.2CO.005.005 Ten pak, kdož nás tak k tomu způsobil, Bůhť jest, kterýž i dal nám závdavek Ducha svého.

5:6b.2CO.005.006 Protož doufanlivé mysli vždycky jsouce, a vědouce, že dokudž pohostinu jsme v tomto těle, vzdáleni jsme ode Pána,

5:7b.2CO.005.007 (Nebo skrze víru chodíme, a ne skrze vidění tváři Páně,)

5:8b.2CO.005.008 Doufanlivéť pak mysli jsme, a oblibujeme raději vyjíti z těla a přijíti ku Pánu.

5:9b.2CO.005.009 Protož i usilujeme buď v těle pohostinu jsouce, buďto z těla se berouce, jemu se líbiti.

5:10b.2CO.005.010 Všickni my zajisté ukázati se musíme před soudnou stolicí Kristovou, aby přijal jeden každý odplatu za to, což skrze tělo působil, podle toho, jakž práce čí byla, buďto v dobrém, nebo ve zlém.

5:11b.2CO.005.011 Protož znajíce tu hrůzu Páně, lidem k víře sloužíme, Bohuť pak známi jsme. A nadějiť mám, že i svědomí vašemu známi jsme.

5:12b.2CO.005.012 Neboť ne sami sebe opět vám chválíme, ale příčinu vám dáváme, abyste se chlubili námi, a abyste to měli proti těm, kteříž se v tvárnosti chlubí, a ne v srdci.

5:13b.2CO.005.013 Nebo buďto že nesmyslní jsme, Bohu nesmyslní jsme; buď že jsme rozumní, vám rozumní jsme.

5:14b.2CO.005.014 Láska zajisté Kristova víže nás,

5:15b.2CO.005.015 Jakožto ty, kteříž tak soudíme, že poněvadž jeden za všecky umřel, tedyť všickni zemřeli, a že za všecky umřel, aby ti, kteříž živi jsou, již ne sami sobě živi byli, ale tomu, kterýž za ně umřel i z mrtvých vstal.

5:16b.2CO.005.016 A tak my již od toho času žádného neznáme podle těla. A ačkoli jsme poznali Krista podle těla, ale nyní již více neznáme.

5:17b.2CO.005.017 Protož jest-li kdo v Kristu, nové stvoření jest. Staré věci pominuly, aj, nové všecko učiněno jest.

5:18b.2CO.005.018 To pak všecko jest z Boha, kterýž smířil nás s sebou skrze Jezukrista, a dal nám služebnost smíření tohoto.

5:19b.2CO.005.019 Nebo Bůh byl v Kristu, smířuje svět s sebou, nepočítaje jim hříchů jejich, a složil v nás to slovo smíření.

5:20b.2CO.005.020 Protož my na místo Krista poselství dějeme; a jako by Bůh skrze nás žádal vás, prosíme na místě Kristově, smiřte se s Bohem.

5:21b.2CO.005.021 Nebo toho, kterýž hříchu nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom my učiněni byli spravedlností Boží v něm.

6

6:1b.2CO.006.001 Protož napomáhajíce, i napomínáme vás, abyste milosti Boží nadarmo nebrali,

6:2b.2CO.006.002 (Neboť praví Bůh: V čas příhodný uslyšel jsem tě a v den spasení spomohl jsem tobě. Aj, nyníť jest čas příhodný, aj, nyní dnové spasení.)

6:3b.2CO.006.003 Žádného v ničemž nedávajíce pohoršení, aby byla bez úhony služba naše;

6:4b.2CO.006.004 Ale ve všem se chovajíce jakožto Boží služebníci, ve mnohé trpělivosti, v utištěních, v nedostatcích, v úzkostech,

6:5b.2CO.006.005 V ranách, v žalářích, v nepokojích, v pracech, v bdění, v postech,

6:6b.2CO.006.006 V čistotě, v umění, v dlouhočekání, v dobrotivosti, v Duchu svatém, v lásce neošemetné,

6:7b.2CO.006.007 V slovu pravdy, v moci Boží, skrze odění spravedlnosti, napravo i nalevo,

6:8b.2CO.006.008 Skrze slávu i pohanění, skrze zlou i dobrou pověst, jakožto bludní, a jsouce pravdomluvní,

6:9b.2CO.006.009 Jakožto neznámí, a jsouce známí, jakožto umírající, a aj, živi jsme, jakožto potrestaní, a nezmordovaní,

6:10b.2CO.006.010 Jako smutní, avšak vždycky se radujíce, jako chudí, a mnohé zbohacujíce, jako nic nemajíce, avšak všemi věcmi vládnouce.

6:11b.2CO.006.011 Ústa naše otevřína jsou k vám, ó Korinští, srdce naše rozšířeno jest.

6:12b.2CO.006.012 Nejste v nás souženi, než souženi jste v srdcích vašich.

6:13b.2CO.006.013 O takovéžť odplaty žádám od vás, jakožto synům pravím: Rozšiřte se i vy.

6:14b.2CO.006.014 A netáhněte jha s nevěřícími. Nebo jaký jest spolek spravedlnosti s nepravostí? A jaké obcování světla s temnostmi?

6:15b.2CO.006.015 A jaké srovnání Krista s Beliálem? Aneb jaký díl věřícímu s nevěřícím?

6:16b.2CO.006.016 A jaké spolčení chrámu Božího s modlami? Nebo vy jste chrám Boha živého, jakož pověděl Bůh: Že přebývati budu v nich, a procházeti se, a budu jejich Bohem, a oni budou mým lidem.

6:17b.2CO.006.017 A protož vyjdětež z prostředku jejich a oddělte se od nich, praví Pán; a nečistého se nedotýkejte, a já přijmu vás.

6:18b.2CO.006.018 A budu vám za Otce, a vy mi budete za syny a za dcery, praví Pán všemohoucí.

7

7:1b.2CO.007.001 Taková tedy majíce zaslíbení, nejmilejší, očišťujmež se od všeliké poskvrny těla i ducha, konajíce posvěcení naše v bázni Boží.

7:2b.2CO.007.002 Přijmětež nás. Žádnémuť jsme neublížili, žádnému neuškodili, žádného neoklamali.

7:3b.2CO.007.003 Nepravím toho ku potupě vaší, poněvadž jsem napřed pověděl, že v srdcích našich jste, tak abychom hotovi byli spolu s vámi zemříti i spolu živi býti.

7:4b.2CO.007.004 Mnohéť jsem k vám důvěrnosti, mnohoť se vámi chlubím; naplněn jsem potěšením, a rozhojňujiť se v radosti ve všelikém soužení našem.

7:5b.2CO.007.005 Nebo i když jsme byli přišli do Macedonie, žádného odpočinutí nemělo tělo naše, ale ve všem souženi jsme byli; měli jsme zevnitř boje, vnitř strachy.

7:6b.2CO.007.006 Ale ten, jenž těší ponížené, potěšil nás, Bůh, skrze Titův příchod.

7:7b.2CO.007.007 A netoliko příchodem jeho, ale také i potěšením tím, kteréž on měl z vás, vypravovav nám o vaší veliké žádosti nás, o vašem kvílení, a vaší ke mně horlivé milosti, takže jsem se velmi zradoval.

7:8b.2CO.007.008 A ačkoli zarmoutil jsem vás listem, nelituji toho, ač jsem byl litoval. Nebo vidím, že ten list, ačkoli na čas, zarmoutil vás.

7:9b.2CO.007.009 Ale nyní raduji se, ne že jste zarmouceni byli, ale že jste se ku pokání zarmoutili. Zarmoutili jste se zajisté podle Boha, takže jste k žádné škodě nepřišli skrze nás.

7:10b.2CO.007.010 Nebo zámutek, kterýž jest podle Boha, ten pokání k spasení působí takové, jehož nikdy líto nebude, ale zámutek světa způsobuje smrt.

7:11b.2CO.007.011 Ano hle, to samo, že jste podlé Boha zarmouceni byli, kterakou v vás způsobilo snažnost, nýbrž jakou omluvu, nýbrž zažhnutí hněvu, nýbrž bázeň, nýbrž žádost vroucí, nýbrž horlivost, anobrž pomstu? A Všelijak ukázali jste se nevinni býti v té příhodě.

7:12b.2CO.007.012 A ač psal jsem vám, však ne pro toho jsem psal, kterýž tu nepravost spáchal, ani pro toho, komuž se křivda stala, ale aby vám zjevena byla pilnost naše o vás před obličejem Božím.

7:13b.2CO.007.013 Protož potěšeniť jsme z potěšení vašeho. Ale mnohem hojněji zradovali jsme se z radosti Titovy, že poočerstven jest duch jeho ode všech vás,

7:14b.2CO.007.014 A že chlubil-li jsem se v čem vámi před ním, nebyl jsem zahanben, ale jakož všecko mluvili jsme vám v pravdě, tak i chlouba naše, kteráž byla před Titem, pravá jest shledána.

7:15b.2CO.007.015 A hojněji i srdce jeho jest k vám obráceno, nebo rozpomíná se na poslušenství všech vás, a kterak jste ho s bázní a s strachem přijali.

7:16b.2CO.007.016 Raduji se pak, že ve všem mám o vás doufání.

8

8:1b.2CO.008.001 Známuť pak vám činíme, bratří, milost Boží, danou zborům Macedonským,

8:2b.2CO.008.002 Že v mnohém zkušení rozličných soužení rozhojnilá radost jejich a převeliká chudoba jejich rozhojněna jest v bohatství upřímnosti jejich.

8:3b.2CO.008.003 Nebo svědectví jim vydávám, že podle možnosti, ba i nad možnost hotovi byli sděliti se,

8:4b.2CO.008.004 Mnohými žádostmi prosíce nás, abychom té milosti jejich a obcování služebnost (v rozdělování toho svatým) na se přijali.

8:5b.2CO.008.005 A netoliko tak učinili, jakž jsme se nadáli, ale sami sebe nejprve dali Pánu, a i nám také u vůli Boží,

8:6b.2CO.008.006 Tak že jsme musili napomenouti Tita, aby jakož byl prve započal, tak také i dokonal při vás milost tuto.

8:7b.2CO.008.007 A protož jakž ve všech věcech jste hojní, totiž u víře i v řeči i v známosti i ve všeliké snažnosti i v lásce vaší k nám, tak i v této milosti hojní buďte.

8:8b.2CO.008.008 Ne jako rozkazuje, toto pravím, ale příčinou jiných snažnosti i vaši upřímou lásku zkušenou ukázati chtěje.

8:9b.2CO.008.009 Nebo znáte milost Pána našeho Jezukrista, že pro vás učiněn jest chudý, jsa bohatý, abyste vy jeho chudobou zbohatli.

8:10b.2CO.008.010 A k tomuť vám radu dávám; nebo jest vám to užitečné, kteříž jste netoliko činiti, ale i chtíti prve začali léta předešlého.

8:11b.2CO.008.011 Protož nyní již to skutkem vykonejte, aby jakož hotové bylo chtění, tak také bylo i vykonání z toho, což máte.

8:12b.2CO.008.012 Nebo jest-liť prve vůle hotová, podle toho, což kdo má, vzácná jest Bohu, ne podle toho, čehož nemá.

8:13b.2CO.008.013 Nebo ne proto vás ponoukám, aby jiným bylo polehčení, a vám soužení, ale rovnost ať jest; nyní přítomně vaše hojnost spomoziž jejich chudobě,

8:14b.2CO.008.014 Aby potom také jejich hojnost vaší chudobě byla ku pomoci, aby tak byla rovnost;

8:15b.2CO.008.015 Jakož psáno: Kdo mnoho nasbíral, nic mu nezbývalo, a kdo málo, neměl nedostatku.

8:16b.2CO.008.016 Ale díka Bohu, kterýž takovouž snažnost k službě vám dal v srdce Titovo,

8:17b.2CO.008.017 Takže to napomenutí naše ochotně přijal, anobrž jsa v lásce k vám opravdový, sám z své dobré vůle šel k vám.

8:18b.2CO.008.018 Poslaliť jsme pak s ním bratra toho, kterýž má velikou chválu v evangelium po všech sbořích,

8:19b.2CO.008.019 (A netoliko to, ale také losem vyvolen jest od církví za tovaryše putování našeho, s touto milostí, kteroužto sloužíme k slávě Pánu a k vyplnění vůle vaší,)

8:20b.2CO.008.020 Varujíce se toho, aby nám někdo neutrhal pro tu hojnost, kterouž my přisluhujeme,

8:21b.2CO.008.021 Dobré opatrujíce netoliko před obličejem Páně, ale i před lidmi.

8:22b.2CO.008.022 Poslali jsme pak s nimi bratra našeho, kteréhož jsme mnohokrát ve mnohých věcech zkusili, že jest pilný, a nyní mnohem pilnější bude pro mnohé doufání mé o vás.

8:23b.2CO.008.023 Z strany Tita víte, že jest tovaryš můj, a mezi vámi pomocník můj; a z strany bratří našich, že jsou poslové církví a sláva Kristova.

8:24b.2CO.008.024 Protož jistoty lásky vaší a chlouby naší o vás, k nim dokažte, před obličejem církví.

9

9:1b.2CO.009.001 Nebo o pomoci, kteráž se sbírá na svaté, jest zbytečné psáti vám.

9:2b.2CO.009.002 Vím zajisté o vaší hotovosti, pro kteroužto chlubím se vámi u Macedonských, kterak by Achaia hotova byla k tomu od předešlého léta. A ta z vás pošlá horlivost mnohými k témuž pohnula.

9:3b.2CO.009.003 I poslal jsem k vám tyto bratří, aby chlouba naše vámi nebyla marná v té stránce, ale abyste, (jakž jsem řekl,) byli hotovi,

9:4b.2CO.009.004 Abychom snad, přišli-li by se mnou Macedonští, a nalezli vás nehotové, nemusili se styděti, (ať nedím vy) za takovou chloubu.

9:5b.2CO.009.005 Protož vidělo mi se za potřebné těchto bratří napomenouti, aby předešli mne k vám, a připravili prve opověděnou sbírku vaši, aby byla hotová jako dobrovolná sbírka, a ne jako bezděčná.

9:6b.2CO.009.006 Ale totoť pravím: Kdo skoupě rozsívá, skoupě i žíti bude; a kdož rozsívá ochotně, ochotně i žíti bude.

9:7b.2CO.009.007 Jeden každý jakž uložil v srdci svém, tak učiň, ne s neochotnou myslí anebo z mušení. Neboť ochotného dárce miluje Bůh.

9:8b.2CO.009.008 Mocenť jest pak Bůh všelikou milost rozhojniti v vás, abyste ve všem všudy všelikou dostatečnost majíce, hojní byli ke všelikému skutku dobrému,

9:9b.2CO.009.009 Jakož psáno jest: Rozsypal a dal chudým, spravedlnost jeho zůstává na věky.

9:10b.2CO.009.010 Ten pak, kterýž dává símě rozsívajícímu, dejž i vám chléb k jedení, a rozmnožiž símě vaše, a přispořiž úrody spravedlnosti vaší,

9:11b.2CO.009.011 Abyste všelijak zbohaceni byli ke všeliké sprostnosti, kterážto působí skrze nás, aby díky činěny byly Bohu.

9:12b.2CO.009.012 Nebo služba oběti této netoliko doplňuje nedostatky svatých, ale také rozhojňuje se v mnohé díků činění Bohu, příčinou schválení služby této,

9:13b.2CO.009.013 Když chválí Boha z jednomyslné poddanosti vaší k evangelium Kristovu, a z upřímé pomoci jim i všechněm učiněné,

9:14b.2CO.009.014 A modlí se za vás ti, kteříž vás převelice milují pro vyvýšenou milost Boží v vás.

9:15b.2CO.009.015 Díka pak budiž Bohu z nevymluvného daru jeho.

10

10:1b.2CO.010.001 Já pak sám Pavel prosím vás skrze tichost a dobrotivost Kristovu, kterýžto v přítomnosti u vás jsem pokorný, ale v nepřítomnosti směle dověrný jsem k vám.

10:2b.2CO.010.002 Prosím pak vás za to, abych přítomen jsa, nemusil doufanlivý býti tou smělostí, kterouž jsem jmín, že bych smělý byl proti některým, kteříž za to mají, že bychom my podle těla chodili.

10:3b.2CO.010.003 V těle zajisté chodíce, ne podle těla rytěřujeme,

10:4b.2CO.010.004 Nebo odění rytěřování našeho není tělesné, ale mocné v Bohu k vyvrácení ohrad,

10:5b.2CO.010.005 Jímžto podvracíme rady, i všelikou vysokost, povyšující se proti umění Božímu, jímajíce všelikou mysl v poddanost Kristu,

10:6b.2CO.010.006 A nahotově majíce pomstu proti každému neposlušenství, když naplněno bude vaše poslušenství.

10:7b.2CO.010.007 A což toliko na to, co před očima jest, hledíte? Má-li kdo tu naději o sobě, že by Kristův byl, pomysliž také na to sám u sebe, že jakož on jest Kristův, tak i my Kristovi jsme.

10:8b.2CO.010.008 Nebo bychť se pak i ještě hojněji chlubil mocí naší, kterouž nám dal Pán vzdělání a ne k zkažení vašemu, nebuduť zahanben;

10:9b.2CO.010.009 Abych se nezdál listy strašiti vás.

10:10b.2CO.010.010 Nebo listové jeho (dí někdo) jsou těžcí a mocní, ale přítomnost osobná jest mdlá, a řeč chaterná.

10:11b.2CO.010.011 Toto nechať myslí takový, že jacíž jsme v slovu skrze psání, vzdáleni jsouce od vás, takoví také budeme i v skutku, přijdouce k vám.

10:12b.2CO.010.012 Neboť my se neodvažujeme přimísiti aneb přirovnati k některým, kteříž sami sebe chválí. Ale ti nerozumějí, že sami sebou sebe měří a přirovnávají sebe sobě.

10:13b.2CO.010.013 My pak nebudeme se nad to, což nám není odměřeno, chlubiti, ale podle míry pravidla, kteroužto míru odměřil nám Bůh, chlubiti se budeme, totiž že jsme dosáhli až k vám.

10:14b.2CO.010.014 Nebo ne jako bychom nedosáhli až k vám, rozšiřujeme se nad míru. Až i k vám zajisté přišli jsme v evangelium Kristovu.

10:15b.2CO.010.015 Protož my se nad to, což nám není odměřeno, nechlubíme, totiž cizími pracemi, ale naději máme, když víra vaše růsti bude v vás, že my se rozšíříme dále podle toho, jakž nám odměřeno,

10:16b.2CO.010.016 Totiž, abych ještě i na těch místech, kteráž jsou za vámi dále, kázal evangelium, a ne abych v tom, což jinému odměřeno jest, a již jest hotové, se chlubil.

10:17b.2CO.010.017 Ale kdo se chlubí, v Pánu se chlub.

10:18b.2CO.010.018 Nebo ne ten, kdož se sám chválí, zkušený jest, ale ten, kohož Pán chválí.

11

11:1b.2CO.011.001 Ó byste mne maličko posnesli v nemoudrosti mé, nýbrž posneste mne.

11:2b.2CO.011.002 Neboť miluji vás Božím milováním. Zasnoubilť jsem zajisté vás jako čistou pannu oddati jednomu muži, Kristu.

11:3b.2CO.011.003 Ale bojímť se, aby snad, jakož had svedl Evu chytrostí svou, tak nebyly porušeny mysli vaše, abyste se totiž neuchýlili od sprostnosti, kteráž jest v Kristu.

11:4b.2CO.011.004 Nebo kdyby někdo přijda, jiného Ježíše vám kázal, kteréhož jsme my nekázali, aneb kdybyste jiného ducha přijali, kteréhož jste prve nepřijali, anebo jiné evangelium, kteréhož jste od nás nevzali, slušně byste to snášeli.

11:5b.2CO.011.005 Neboť za to mám, že jsem nic menší nebyl velikých apoštolů.

11:6b.2CO.011.006 Jestližeť pak jsem nedospělý v řeči, však ne v umění, ale ve všem všudy otevření jsme vám.

11:7b.2CO.011.007 Zdali jsem zhřešil, ponižuje se, abyste vy povýšeni byli, a že jsem darmo evangelium Boží kázal vám?

11:8b.2CO.011.008 Jiné jsem církve loupil, bera od nich plat k službě vaší. A byv u vás, jsa potřeben, neobtěžoval jsem žádného.

11:9b.2CO.011.009 Nebo ten nedostatek můj doplnili bratří, přišedše z Macedonie. A ve všech věcech varoval jsem se, a varovati budu, abych vás neobtěžoval.

11:10b.2CO.011.010 Jestiť pravda Kristova ve mně, že chlouba tato nebude mi zmařena v krajinách Achaiských.

11:11b.2CO.011.011 Z které příčiny? Snad že vás nemiluji? Bůhť ví.

11:12b.2CO.011.012 Ale což činím, ještěť činiti budu, abych odňal příčinu těm, kteříž hledají příčiny k tomu, aby v tom, v čemž se chlubí, nalezeni byli takoví jako i my.

11:13b.2CO.011.013 Nebo takoví falešní apoštolé jsou dělníci lstiví, proměňujíce se v apoštoly Kristovy.

11:14b.2CO.011.014 A není div. Nebo i satan proměňuje se v anděla světlosti.

11:15b.2CO.011.015 Protož neníť to tak veliká věc, jestliže i služebníci jeho proměňují se, aby se zdáli býti služebníci spravedlnosti, jichžto konec bude podle skutků jejich.

11:16b.2CO.011.016 Opět pravím, aby mne někdo neměl za nemoudrého; nýbrž i jako nemoudrého přijměte mne, ať i já se maličko něco pochlubím.

11:17b.2CO.011.017 Což mluvím, nemluvímť jako ode Pána, ale jako v nemoudrosti z strany této chlouby.

11:18b.2CO.011.018 Kdyžť se mnozí chlubí podle těla, i jáť se pochlubím.

11:19b.2CO.011.019 Rádi zajisté snášíte nemoudré, jsouce sami moudří.

11:20b.2CO.011.020 Nebo snesete i to, by vás kdo v službu podrobil, by kdo zžíral, by kdo bral, by se kdo pozdvihoval, by vás kdo v tvář bil.

11:21b.2CO.011.021 K zahanbení vašemu pravím, rovně jako bychom my nějací špatní byli. Nýbrž v čem kdo smí, (v nemoudrosti mluvím,) smímť i já.

11:22b.2CO.011.022 Židé jsou? Jsem i já Žid. Izraelští jsou? Jsem i já. Símě Abrahamovo jsou? I já.

11:23b.2CO.011.023 Služebníci Kristovi jsou? (Nemoudře dím:) Nadto já. V pracech býval jsem hojněji, v ranách přílišně, v žalářích hojněji, v smrtech častokrát.

11:24b.2CO.011.024 Od Židů pětkrát čtyřidceti ran bez jedné trpěl jsem.

11:25b.2CO.011.025 Třikrát metlami mrskán jsem, jednou jsem byl ukamenován, třikrát jsem na moři tonul, ve dne i v noci v hlubokosti mořské byl jsem.

11:26b.2CO.011.026 Na cestách často, v nebezpečenství na řekách, v nebezpečenství od lotrů, v nebezpečenství od svého pokolení, v nebezpečenství od pohanů, v nebezpečenství v městě, v nebezpečenství na poušti, v nebezpečenství na moři, v nebezpečenství mezi falešnými bratřími;

11:27b.2CO.011.027 V práci a v ustání, v bděních často, v hladu a v žízni, v postech častokrát, na zimě a v nahotě.

11:28b.2CO.011.028 Kromě toho, což zevnitř jest, dotírá na mne ten houf na každý den povstávající proti mně, to jest péče o všecky sbory.

11:29b.2CO.011.029 Kdo umdlévá, abych já s ním nemdlel? Kdo se uráží, abych já se nepálil?

11:30b.2CO.011.030 Jestližeť se mám chlubiti, nemocmi svými se chlubiti budu.

11:31b.2CO.011.031 Bůh a Otec Pána našeho Jezukrista, kterýž jest požehnaný na věky, ví, žeť nelhu.

11:32b.2CO.011.032 Hejtman v Damašku lidu Aréty krále, ostříhal města Damašku, chtěje mne do vězení vzíti.

11:33b.2CO.011.033 Ale já oknem po provaze spuštěn jsem v koši přes zed, i ušel jsem rukou jeho.

12

12:1b.2CO.012.001 Ale chlubiti mi se není dobré, nebo přišel bych k vypravování o viděních a zjeveních Páně.

12:2b.2CO.012.002 Znám člověka v Kristu před lety čtrnácti, (v těle-li, nevím, čili krom těla, nevím, Bůhť ví,) kterýž byl vtržen až do třetího nebe.

12:3b.2CO.012.003 A vím takového člověka, (bylo-li v těle, čili krom těla, nevím, Bůh ví),

12:4b.2CO.012.004 Že jest byl vtržen do ráje, a slyšel nevypravitelná slova, kterýchž nesluší člověku mluviti.

12:5b.2CO.012.005 Takovým budu se chlubiti, ale sám sebou nechci se chlubiti, než toliko nemocmi svými.

12:6b.2CO.012.006 Nebo budu-li se chtíti chlubiti, nebuduť proto nemoudrým, nebo pravdu povím; ale uskrovnímť, aby někdo nesmýšlel více, nežli vidí při mně, aneb slyší ode mne.

12:7b.2CO.012.007 A abych se vysokostí zjevení nad míru nepozdvihl, dán mi jest osten do těla, totiž anděl satan, aby mne poličkoval, abych se nad míru nepovyšoval.

12:8b.2CO.012.008 Za to třikrát jsem Pána prosil, aby to odstoupilo ode mne.

12:9b.2CO.012.009 Ale řekl mi: Dosti máš na mé milosti, neboť moc má v nemoci dokonává se. Nejraději tedy chlubiti se budu nemocmi svými, aby ve mně přebývala moc Kristova.

12:10b.2CO.012.010 Protož libost mám v nemocech svých, v pohaněních, v nedostatcích, v protivenstvích, a v úzkostech, pro Krista. Nebo když mdlím, tedy silen jsem.

12:11b.2CO.012.011 Učiněn jsem nemoudrým, chlubě se; vy jste mne k tomu přinutili. Neb já od vás měl jsem chválen býti; neboť jsem nic menší nebyl velikých apoštolů, ačkoli nic nejsem.

12:12b.2CO.012.012 Znamení zajisté apoštolství mého prokázána jsou mezi vámi ve vší trpělivosti, i v divích a v zázracích, a v mocech.

12:13b.2CO.012.013 Neb co jest, čeho byste vy méně měli nežli jiné církve, leč to, že jsem já vás neobtěžoval? Odpusťtež mi to bezpráví.

12:14b.2CO.012.014 Aj, již potřetí hotov jsem přijíti k vám, a nebuduť vás obtěžovati. Nebo nehledám toho, což jest vašeho, ale vás. Neboť nemají synové rodičům pokladů shromažďovati, ale rodičové synům.

12:15b.2CO.012.015 Jáť pak velmi rád náklad učiním, i sám se vynaložím za duše vaše, ačkoli velmi vás miluje, málo jsem milován.

12:16b.2CO.012.016 Ale nechťž jest tak, že jsem já vás neobtěžoval, než chytrý jsa, lstí jsem vás zjímal.

12:17b.2CO.012.017 Zdali skrze někoho z těch, kteréž jsem poslal k vám, obloupil jsem vás?

12:18b.2CO.012.018 Dožádal jsem se Tita, a poslal jsem s ním bratra toho. Zdali vás Titus podvedl? Zdaliž jsme jedním duchem nechodili? Zdaliž ne jedněmi šlépějemi?

12:19b.2CO.012.019 A zase domníváte-li se, že my se vymlouváme před vámi? Před obličejemť Božím v Kristu mluvíme, a to všecko, nejmilejší, k vašemu vzdělání.

12:20b.2CO.012.020 Neboť se bojím, abych snad přijda k vám, nenalezl vás takových, jakýchž bych nechtěl, a já nebyl nalezen od vás, jakéhož byste vy nechtěli, aby snad nebyli mezi vámi svárové, závistí, hněvové, vády, utrhání, reptání, nadýmání, různice,

12:21b.2CO.012.021 Aby mne opět, když bych přišel, neponížil Bůh můj u vás, a plakal bych mnohých z těch, kteříž jsou prve hřešili, a nečinili pokání z nečistoty, a z smilstva, a z nestydatosti, kterouž páchali.

13

13:1b.2CO.013.001 Toto již po třetí jdu k vám, a v ústech dvou neb tří svědků staneť každé slovo.

13:2b.2CO.013.002 Předpovědělť jsem, a předpovídám po druhé jako přítomný, a nepřítomný nyní píši těm, kteříž prve hřešili, i jiným všechněm, že přijdu-liť opět znovu, neodpustím,

13:3b.2CO.013.003 Poněvadž zkusiti hledáte toho, kterýž skrze mne mluví, Krista, kterýžto k vám není nemocný, ale mocný jest v vás.

13:4b.2CO.013.004 Nebo ačkoli ukřižován jest jako nemocný, ale živ jest z moci Boží. A tak i my mdlí jsme s ním, ale živi budeme s ním, z moci Boží vztahující se až k vám.

13:5b.2CO.013.005 Sami sebe zkušujte, jste-li u víře; sami sebe ohledujte. Čili sami sebe neznáte, že Ježíš Kristus jest v vás? Leč jste snad zavrženi.

13:6b.2CO.013.006 Ale naději mám, žeť poznáte, žeť my nejsme zavrženi.

13:7b.2CO.013.007 Modlímť se pak Bohu, abyste nic zlého nečinili, ne proto, abychom my se dokonalí ukázali, ale abyste vy to, což jest dobrého, činili, my pak jako zavržení abychom byli.

13:8b.2CO.013.008 Neboť nic nemůžeme proti pravdě, ale k pravdě.

13:9b.2CO.013.009 Radujeme se zajisté, že ač jsme mdlí, ale vy jste silní, a za toť se i modlíme, abyste vy byli dokonalí.

13:10b.2CO.013.010 Protož toto nepřítomný jsa, píši, abych snad potom přítomen jsa, nemusil býti přísný, podle moci, kterouž mi dal Pán k vzdělání, a ne k zkáze.

13:11b.2CO.013.011 Naposledy, bratří mějtež se dobře, dokonalí buďte, potěšujte se, jednostejně smyslte, pokoj mějte. A Bůh lásky a pokoje budeť s vámi.

13:12b.2CO.013.012 Pozdravtež jedni druhých políbením svatým. Pozdravují vás všickni svatí.

13:13b.2CO.013.013 Milost Pána Jezukrista, a láska Boží, a účastenství Ducha svatého budiž se všemi vámi. Amen. Druhý list k Korintským psán byl z Filippis, Města Macedonského, po Titovi a Lukášovi.

13:14b.2CO.013.014