John (Czech)

1

1:1b.JOH.001.001 Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh.

1:2b.JOH.001.002 To bylo na počátku u Boha.

1:3b.JOH.001.003 Všecky věci skrze ně učiněny jsou, a bez něho nic není učiněno, což učiněno jest.

1:4b.JOH.001.004 V něm život byl, a život byl světlo lidí.

1:5b.JOH.001.005 A to Světlo v temnostech svítí, ale tmy ho neobsáhly.

1:6b.JOH.001.006 Byl člověk poslaný od Boha, jemuž jméno bylo Jan.

1:7b.JOH.001.007 Ten přišel na svědectví, aby svědčil o tom Světle, aby všickni uvěřili skrze něho.

1:8b.JOH.001.008 Nebyl on to Světlo, ale poslán byl, aby svědectví vydával o tom Světle.

1:9b.JOH.001.009 Tenť byl to pravé Světlo, jenž osvěcuje každého člověka přicházejícího na svět.

1:10b.JOH.001.010 Na světě byl, a svět skrze něho učiněn jest, a svět ho nepoznal.

1:11b.JOH.001.011 Do svého vlastního přišel, a vlastní jeho nepřijali ho.

1:12b.JOH.001.012 Kteříž pak koli přijali jej, dal jim moc syny Božími býti, totiž těm, kteříž věří ve jméno jeho,

1:13b.JOH.001.013 Kteřížto ne ze krví, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha zplozeni jsou.

1:14b.JOH.001.014 A Slovo to tělo učiněno jest, a přebývalo mezi námi, (a viděli jsme slávu jeho, slávu jakožto jednorozeného od Otce,) plné milosti a pravdy.

1:15b.JOH.001.015 Jan svědectví vydával o něm, a volal, řka: Tentoť jest, o němž jsem pravil, že po mně přišed, předšel mne; nebo přednější jest nežli já.

1:16b.JOH.001.016 A z plnosti jeho my všickni vzali jsme, a to milost za milost.

1:17b.JOH.001.017 Nebo zákon skrze Mojžíše dán jest, ale milost a pravda skrze Ježíše Krista stala se jest.

1:18b.JOH.001.018 Boha žádný nikdy neviděl, ale jednorozený Syn, kterýž jest v lůnu Otce, onť jest nám vypravil.

1:19b.JOH.001.019 A totoť jest svědectví Janovo, když poslali Židé z Jeruzaléma kněží a Levíty, aby se ho otázali: Ty kdo jsi?

1:20b.JOH.001.020 I vyznal a nezapřel, a vyznal: Že já nejsem ten Kristus.

1:21b.JOH.001.021 I otázali se ho: Což pak? Eliáš jsi ty? I řekl: Nejsem. Tedy jsi ten Prorok? Odpověděl: Nejsem.

1:22b.JOH.001.022 I řekli jemu: Kdožs pak? Ať odpověd dáme těm, kteříž nás poslali. Co pravíš sám o sobě?

1:23b.JOH.001.023 Řekl: Já jsem hlas volajícího na poušti: Spravte cestu Páně, jakož pověděl Izaiáš prorok.

1:24b.JOH.001.024 Ti pak, kteříž byli posláni, z farizeů byli.

1:25b.JOH.001.025 I otázali se ho a řekli jemu: Pročež tedy křtíš, poněvadž ty nejsi Kristus, ani Eliáš, ani Prorok?

1:26b.JOH.001.026 Odpověděl jim Jan, řka: Já křtím vodou, ale uprostřed vás stojí, jehož vy neznáte.

1:27b.JOH.001.027 Ten ačkoli po mně přišel, však předšel mne, u jehožto obuvi já nejsem hoden rozvázati řeménka.

1:28b.JOH.001.028 Toto v Betabaře stalo se za Jordánem, kdežto Jan křtil.

1:29b.JOH.001.029 Druhého pak dne uzřel Jan Ježíše, an jde k němu. I dí: Aj, Beránek Boží, kterýž snímá hřích světa.

1:30b.JOH.001.030 Tentoť jest, o kterémž jsem já pravil, že za mnou jde muž, kterýž mne předšel; nebo přednější jest nežli já.

1:31b.JOH.001.031 A já jsem ho neznal, ale aby zjeven byl lidu Izraelskému, proto jsem já přišel, křtě vodou.

1:32b.JOH.001.032 A svědectví vydal Jan, řka: Viděl sem Ducha sstupujícího jako holubice s nebe, a zůstal na něm.

1:33b.JOH.001.033 A já jsem ho neznal, ale kterýž mne poslal křtíti vodou, ten mi řekl: Nad kýmž uzříš Ducha sstupujícího a zůstávajícího na něm, tenť jest, kterýž křtí Duchem svatým.

1:34b.JOH.001.034 A já jsem viděl, a svědectví jsem vydal, že on jest ten Syn Boží.

1:35b.JOH.001.035 Druhého pak dne opět stál Jan, a z učedlníků jeho dva,

1:36b.JOH.001.036 A uzřev Ježíše, an se prochází, řekl: Aj, Beránek Boží.

1:37b.JOH.001.037 I slyšeli ho dva učedlníci mluvícího, a šli za Ježíšem.

1:38b.JOH.001.038 I obrátiv se Ježíš, a uzřev je, ani jdou za ním, dí jim:

1:39b.JOH.001.039 Co hledáte? A oni řekli jemu: Rabbi, (jenž se vykládá: Mistře,) kde bydlíš?

1:40b.JOH.001.040 Dí jim: Pojďte a vizte. I šli, aby viděli, kde by bydlil, a zůstali u něho ten den; neb bylo již okolo desáté hodiny.

1:41b.JOH.001.041 Byl pak Ondřej, bratr Šimona Petra, jeden ze dvou, kteříž byli to slyšeli od Jana, a šli za ním.

1:42b.JOH.001.042 I nalezl ten první bratra svého vlastního Šimona, a řekl mu: Nalezli jsme Mesiáše, jenž se vykládá Kristus.

1:43b.JOH.001.043 I přivedl jej k Ježíšovi. A pohleděv naň Ježíš, dí: Ty jsi Šimon, syn Jonášův, ty slouti budeš Céfas, jenž se vykládá Petr.

1:44b.JOH.001.044 Na druhý pak den Ježíš chtěl vyjíti do Galilee, i nalezl Filipa, a řekl jemu: Pojď za mnou.

1:45b.JOH.001.045 A byl Filip z Betsaidy, města Ondřejova a Petrova.

1:46b.JOH.001.046 Nalezl také Filip Natanaele. I dí jemu: O kterémž psal Mojžíš v Zákoně a Proroci, nalezli jsme Ježíše, syna Jozefova z Nazaréta.

1:47b.JOH.001.047 I řekl jemu Natanael: A může z Nazaréta co dobrého býti? Řekl jemu Filip: Pojď a viz.

1:48b.JOH.001.048 Vida Ježíš Natanaele, an jde k němu, i dí o něm: Aj, právě Izraelitský, v němžto lsti není.

1:49b.JOH.001.049 Řekl mu Natanael: Jakž ty mne znáš? Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Prve nežli tě Filip zavolal, kdyžs byl pod fíkem, viděl jsem tebe.

1:50b.JOH.001.050 Odpověděl Natanael a řekl jemu: Mistře, ty jsi Syn Boží, ty jsi ten Král Izraelský.

1:51b.JOH.001.051 ověděl Ježíš a řekl jemu: Žeť jsem řekl: Viděl jsem tebe pod fíkem, věříš? Větší věci nad tyto uzříš. [ (John 1:52) I dí mu: Amen, amen pravím vám: Od tohoto času uzříte nebe otevřené, a anděly Boží vstupující a sstupující na Syna člověka. ]

2

2:1b.JOH.002.001 Třetího dne stala se svadba v Káni Galilejské, a byla matka Ježíšova tam.

2:2b.JOH.002.002 A pozván jest také Ježíš i učedlníci jeho na svadbu.

2:3b.JOH.002.003 Když se pak nedostalo vína, řekla matka Ježíšova k němu: Vína nemají.

2:4b.JOH.002.004 Dí jí Ježíš: Co mně a tobě ženo? Ještě nepřišla hodina má.

2:5b.JOH.002.005 Dí matka jeho k služebníkům: Což by koli vám řekl, učiňte.

2:6b.JOH.002.006 I bylo tu kamenných stoudví šest postaveno, podle obyčeje očišťování Židovského, beroucí v sebe jedna každá dvě nebo tři míry.

2:7b.JOH.002.007 Řekl jim Ježíš: Naplňte ty stoudve vodou. I naplnili je až do vrchu.

2:8b.JOH.002.008 I dí jim: Nalévejtež již, a neste vrchnímu správci svadby. I nesli.

2:9b.JOH.002.009 A jakž okusil vrchní správce svadby vody vínem učiněné, (nevěděl pak, odkud by bylo, ale služebníci věděli, kteříž vážili vodu,) povolal ženicha ten vrchní správce,

2:10b.JOH.002.010 A řekl mu: Každý člověk nejprve dobré víno dává, a když by se hojně napili, tehdy to, kteréž horší jest. Ale ty zachoval jsi víno dobré až dosavad.

2:11b.JOH.002.011 To učinil Ježíš počátek divů v Káni Galilejské, a zjevil slávu svou. I uvěřili v něho učedlníci jeho.

2:12b.JOH.002.012 Potom sstoupil do Kafarnaum, on i matka jeho, i bratří jeho, i učedlníci jeho, a pobyli tam nemnoho dní;

2:13b.JOH.002.013 Nebo blízko byla velikanoc Židovská. I vstoupil Ježíš do Jeruzaléma.

2:14b.JOH.002.014 A nalezl v chrámě, ano prodávají voly a ovce i holubice, a penězoměnce sedící.

2:15b.JOH.002.015 A udělav bič z provázků, všecky vyhnal z chrámu, i ovce i voly, a penězoměncům rozsypal peníze, a stoly zpřevracel.

2:16b.JOH.002.016 A těm, kteříž holuby prodávali, řekl: Odnestež tyto věci odsud, a nečiňte domu Otce mého domem kupeckým.

2:17b.JOH.002.017 I rozpomenuli se učedlníci jeho, že psáno jest: Horlivost domu tvého snědla mne.

2:18b.JOH.002.018 Tedy odpověděli Židé a řekli jemu: Jaké znamení toho nám ukážeš, že tyto věci činíš?

2:19b.JOH.002.019 Odpověděl Ježíš a řekl jim: Zrušte chrám tento, a ve třech dnech zase vzdělám jej.

2:20b.JOH.002.020 I řekli Židé: Čtyřidceti a šest let dělán jest chrám tento, a ty ve třech dnech vzděláš jej?

2:21b.JOH.002.021 Ale on pravil o chrámu těla svého.

2:22b.JOH.002.022 A protož když z mrtvých vstal, rozpomenuli se učedlníci jeho, že jim to byl pověděl. I uvěřili Písmu a slovu, kteréž pověděl Ježíš.

2:23b.JOH.002.023 A když byl v Jeruzalémě na velikunoc v den sváteční, mnozí uvěřili ve jméno jeho, vidouce divy jeho, kteréž činil.

2:24b.JOH.002.024 Ale Ježíš nesvěřil sebe samého jim, protože on znal všecky.

2:25b.JOH.002.025 Aniž potřeboval, aby jemu kdo svědectví vydával o člověku; neb on věděl, co by bylo v člověku.

3

3:1b.JOH.003.001 Byl pak člověk z farizeů, jménem Nikodém, kníže Židovské.

3:2b.JOH.003.002 Ten přišel k Ježíšovi v noci, a řekl jemu: Mistře, víme, že jsi od Boha přišel Mistr; nebo žádný nemůže těch divů činiti, kteréž ty činíš, leč by Bůh byl s ním.

3:3b.JOH.003.003 Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Amen, amen pravím tobě: Nenarodí-li se kdo znovu, nemůž viděti království Božího.

3:4b.JOH.003.004 Řekl jemu Nikodém: Kterak můž člověk naroditi se, starý jsa? Zdali může opět v život matky své vjíti a naroditi se?

3:5b.JOH.003.005 Odpověděl Ježíš: Amen, amen pravím tobě: Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha svatého, nemůž vjíti do království Božího.

3:6b.JOH.003.006 Což se narodilo z těla, tělo jest, a což se narodilo z Ducha, duch jest.

3:7b.JOH.003.007 Nediviž se, že jsem řekl tobě: Musíte se znovu zroditi.

3:8b.JOH.003.008 Vítr kde chce věje, a hlas jeho slyšíš, ale nevíš, odkud přichází, a kam jde. Takť jest každý, kdož se z Ducha narodil.

3:9b.JOH.003.009 Odpověděl Nikodém a řekl jemu: Kterak mohou tyto věci býti?

3:10b.JOH.003.010 Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Ty jsi mistr v Izraeli, a toho neznáš?

3:11b.JOH.003.011 Amen, amen pravím tobě: Že což víme, mluvíme, a což jsme viděli, svědčíme, ale svědectví našeho nepřijímáte.

3:12b.JOH.003.012 Poněvadž zemské věci mluvil jsem vám, a nevěříte, kterak, budu-li vám praviti nebeské, uvěříte?

3:13b.JOH.003.013 Nebo žádný nevstoupil v nebe, než ten, jenž sstoupil s nebe, Syn člověka, kterýž jest v nebi.

3:14b.JOH.003.014 A jakož jest Mojžíš povýšil hada na poušti, takť musí povýšen býti Syn člověka,

3:15b.JOH.003.015 Aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.

3:16b.JOH.003.016 Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.

3:17b.JOH.003.017 Neboť jest neposlal Bůh Syna svého na svět, aby odsoudil svět, ale aby spasen byl svět skrze něho.

3:18b.JOH.003.018 Kdož věří v něho, nebude odsouzen, ale kdož nevěří, jižť jest odsouzen; nebo neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.

3:19b.JOH.003.019 Toto pak jest ten soud, že Světlo přišlo na svět, ale milovali lidé více tmu nežli Světlo; nebo skutkové jejich byli zlí.

3:20b.JOH.003.020 Každý zajisté, kdož zle činí, nenávidí světla, a nejde k světlu, aby nebyli trestáni skutkové jeho.

3:21b.JOH.003.021 Ale kdož činí pravdu, jde k světlu, aby zjeveni byli skutkové jeho, že v Bohu učiněni jsou.

3:22b.JOH.003.022 Potom přišel Ježíš i učedlníci jeho do země Judské, a tu přebýval s nimi, a křtil.

3:23b.JOH.003.023 A Jan také křtil v Enon, blízko Sálim, nebo byly tam vody mnohé. I přicházeli mnozí, a křtili se.

3:24b.JOH.003.024 Nebo ještě Jan nebyl vsazen do žaláře.

3:25b.JOH.003.025 Tedy vznikla otázka mezi Židy a některými z učedlníků Janových o očišťování.

3:26b.JOH.003.026 I přišli k Janovi a řekli jemu: Mistře, ten, kterýž byl s tebou za Jordánem, jemužs ty svědectví vydal, aj, on křtí, a všickni jdou k němu.

3:27b.JOH.003.027 Odpověděl Jan a řekl: Nemůžť člověk vzíti ničehož, leč by jemu dáno bylo s nebe.

3:28b.JOH.003.028 Vy sami svědkové jste mi, že jsem pověděl: Nejsem já Kristus, ale že jsem poslán před ním.

3:29b.JOH.003.029 Kdož má nevěstu, ženichť jest, přítel pak ženicha, jenž stojí a slyší ho, radostí raduje se pro hlas ženicha. Protož ta radost má naplněna jest.

3:30b.JOH.003.030 Onť musí růsti, já pak menšiti se.

3:31b.JOH.003.031 Kdož jest shůry přišel, nade všeckyť jest; kdožť jest z země, zemskýť jest, a zemské věci mluví. Ale ten, jenž s nebe přišel, nade všecky jest.

3:32b.JOH.003.032 A což viděl a slyšel, toť svědčí, ale svědectví jeho žádný nepřijímá.

3:33b.JOH.003.033 Kdož pak přijímá svědectví jeho, zpečetil jest to, že Bůh pravdomluvný jest.

3:34b.JOH.003.034 Nebo ten, kteréhož Bůh poslal, slovo Boží mluví; nebo jemu ne v míru dává Bůh ducha.

3:35b.JOH.003.035 Otec miluje Syna a všecko dal v ruku jeho.

3:36b.JOH.003.036 Kdož věří v Syna, má život věčný; ale kdožť jest nevěřící Synu, neuzříť života, ale hněv Boží zůstává na něm.

4

4:1b.JOH.004.001 A jakž poznal Pán, že jsou slyšeli farizeové, že by Ježíš více učedlníků činil a křtil nežli Jan,

4:2b.JOH.004.002 (Ačkoli Ježíš sám nekřtil, ale učedlníci jeho,)

4:3b.JOH.004.003 Opustil Judstvo a odšel opět do Galilee.

4:4b.JOH.004.004 Musil pak jíti skrze Samaří.

4:5b.JOH.004.005 I přišel k městu Samařskému, kteréž slove Sichar, vedle popluží, kteréž byl dal Jákob Jozefovi, synu svému.

4:6b.JOH.004.006 Byla pak tu studnice Jákobova. Protož ustav na cestě Ježíš, posadil se tak na studnici. A bylo již okolo šesté hodiny.

4:7b.JOH.004.007 I přišla žena z Samaří vážiti vody. Kteréžto řekl Ježíš: Dej mi píti.

4:8b.JOH.004.008 (Nebo učedlníci jeho byli odešli do města, aby nakoupili pokrmů.)

4:9b.JOH.004.009 I řekla jemu žena ta Samaritánka: Kterakž ty, jsa Žid, žádáš ode mne nápoje od ženy Samaritánky? (Nebo neobcují Židé s Samaritány.)

4:10b.JOH.004.010 Odpověděl Ježíš a řekl jí: Kdybys znala ten dar Boží, a věděla, kdo jest, kterýž praví tobě: Dej mi píti, ty bys prosila jeho, a dalť by tobě vody živé.

4:11b.JOH.004.011 I dí jemu žena: Pane, aniž máš, čím bys navážil, a studnice jest hluboká. Odkudž tedy máš tu vodu živou?

4:12b.JOH.004.012 Zdaliž jsi ty větší nežli otec náš Jákob, kterýž nám dal tuto studnici, a sám z ní pil, i synové jeho, i dobytek jeho?

4:13b.JOH.004.013 Odpověděl Ježíš a řekl jí: Každý, kdož pije vodu tuto, žízniti bude opět.

4:14b.JOH.004.014 Ale kdož by se napil vody té, kterouž já dám jemu, nežíznil by na věky, ale voda ta, kterouž já dám jemu, bude v něm studnicí vody prýštící se k životu věčnému.

4:15b.JOH.004.015 Řekla jemu žena: Pane, dej mi té vody, ať bych nežíznila, ani chodila sem vážiti.

4:16b.JOH.004.016 Řekl jí Ježíš: Jdi, zavolej muže svého, a přijď sem.

4:17b.JOH.004.017 Odpověděla žena a řekla: Nemám muže. Dí jí Ježíš: Dobřes řekla: Nemám muže.

4:18b.JOH.004.018 Nebos pět mužů měla, a nyní kteréhož máš, není tvůj muž. To jsi pravdu pověděla.

4:19b.JOH.004.019 Řekla jemu žena: Pane, vidím, že jsi ty prorok.

4:20b.JOH.004.020 Otcové naši na této hoře modlívali se, a vy pravíte, že v Jeruzalémě jest místo, kdežto náleží se modliti.

4:21b.JOH.004.021 Dí jí Ježíš: Ženo, věř mi, žeť jde hodina, kdyžto ani na této hoře, ani v Jeruzalémě nebudete se modliti Otci.

4:22b.JOH.004.022 Vy se modlíte, a nevíte, čemu; my se pak modlíme, čemuž víme, nebo spasení z Židů jest.

4:23b.JOH.004.023 Ale jdeť hodina, a nyníť jest, kdyžto praví modlitebníci modliti se budou Otci v duchu a v pravdě. Neboť takových Otec hledá, aby se modlili jemu.

4:24b.JOH.004.024 Bůh duch jest, a ti, kteříž se jemu modlí, v duchu a v pravdě musejí se modliti.

4:25b.JOH.004.025 Dí jemu žena: Vím, že Mesiáš přijde, jenž slove Kristus. Ten, když přijde, oznámí nám všecko.

4:26b.JOH.004.026 Dí jí Ježíš: Jáť jsem, kterýž mluvím s tebou.

4:27b.JOH.004.027 A v tom přišli učedlníci jeho, i divili se, že by s ženou mluvil, avšak žádný jemu neřekl: Nač se jí ptáš, aneb proč mluvíš s ní?

4:28b.JOH.004.028 I nechala tu žena vědra svého, a šla do města, a řekla těm lidem:

4:29b.JOH.004.029 Pojďte, vizte člověka, kterýž pověděl mi všecko, což jsem koli činila. Není-li on ale Kristus?

4:30b.JOH.004.030 Tedy vyšli z města, a přišli k němu.

4:31b.JOH.004.031 Mezi tím pak prosili ho učedlníci, řkouce: Mistře, pojez.

4:32b.JOH.004.032 A on řekl jim: Jáť mám pokrm k jísti, kteréhož vy nevíte.

4:33b.JOH.004.033 Učedlníci pak mluvili vespolek: Zdali jemu kdo přinesl jísti?

4:34b.JOH.004.034 Dí jim Ježíš: Můjť pokrm jest, abych činil vůli toho, jenž mne poslal, a dokonal dílo jeho.

4:35b.JOH.004.035 Však vy pravíte, že ještě čtyři měsícové jsou, a žeň přijde. Aj, pravím vám: Pozdvihněte očí vašich, a patřte na krajiny, žeť se již bělejí ke žni.

4:36b.JOH.004.036 Kdož pak žne, odplatuť béře, a shromažďuje užitek k životu věčnému, aby i ten, kdož rozsívá, spolu se radoval, i kdo žne.

4:37b.JOH.004.037 Nebo i v tom pravé jest slovo, žeť jiný jest, jenž rozsívá, a jiný, kterýž žne.

4:38b.JOH.004.038 Jáť jsem vás poslal žíti, o čemž jste vy nepracovali. Jiníť jsou pracovali, a vy jste v jejich práce vešli.

4:39b.JOH.004.039 Z města pak toho mnozí z Samaritánů uvěřili v něho, pro řeč ženy, svědčící: Že mi pověděl všecko, což jsem činila.

4:40b.JOH.004.040 A když k němu přišli Samaritáni, prosili ho, aby s nimi zůstal. I pobyl tu za dva dni.

4:41b.JOH.004.041 A mnohem jich více uvěřilo pro řeč jeho.

4:42b.JOH.004.042 A ženě té řekli: Že již ne pro tvé vypravování věříme; nebo sami jsme slyšeli, a víme, že tento jest právě Spasitel světa, Kristus.

4:43b.JOH.004.043 Po dvou pak dnech vyšel odtud, a šel do Galilee.

4:44b.JOH.004.044 Nebo sám Ježíš byl svědectví vydal, že prorok v vlasti své v vážnosti není.

4:45b.JOH.004.045 A když přišel do Galilee, přijali jej Galilejští, všecko viděvše, co činil v Jeruzalémě v svátek; nebo i oni byli přišli ke dni svátečnímu.

4:46b.JOH.004.046 Tedy opět přišel Ježíš do Káně Galilejské, kdežto učinil byl z vody víno. I byl jeden královský služebník v Kafarnaum, jehožto syn nemocen byl.

4:47b.JOH.004.047 Ten uslyšev, že by Ježíš přišel z Judstva do Galilee, šel k němu, a prosil ho, aby sstoupil a uzdravil syna jeho; nebo počínal umírati.

4:48b.JOH.004.048 I řekl k němu Ježíš: Neuzříte-li divů a zázraků, neuvěříte.

4:49b.JOH.004.049 Dí jemu ten královský služebník: Pane, pojď prve, nežli umře syn můj.

4:50b.JOH.004.050 Dí jemu Ježíš: Jdi, syn tvůj živ jest. I uvěřil člověk řeči, kterouž mluvil k němu Ježíš, a šel.

4:51b.JOH.004.051 Když pak on již šel, potkali se s ním služebníci jeho a zvěstovali mu, řkouce: Syn tvůj živ jest.

4:52b.JOH.004.052 Tedy otázal se jich na hodinu, v kterou by se lépe měl. I řekli jemu: Včera v hodinu sedmou přestala mu zimnice.

4:53b.JOH.004.053 Tedy poznal otec, že právě v tu hodinu to se stalo, v kterouž řekl byl jemu Ježíš: Syn tvůj živ jest. I uvěřil on i dům jeho všecken.

4:54b.JOH.004.054 To opět druhý div učinil Ježíš, přišed z Judstva do Galilee.

5

5:1b.JOH.005.001 Potom byl svátek Židovský, i šel Ježíš do Jeruzaléma.

5:2b.JOH.005.002 Byl pak v Jeruzalémě u brány bravné rybník, kterýž slove Židovsky Bethesda, patero přístřeší maje.

5:3b.JOH.005.003 Kdežto leželo množství veliké neduživých, slepých, kulhavých, suchých, očekávajících hnutí vody.

5:4b.JOH.005.004 Nebo anděl Páně jistým časem sstupoval do rybníka, a kormoutil vodu. A kdož tam nejprve sstoupil po tom zkormoucení vody, uzdraven býval, od kterékoli nemoci trápen byl.

5:5b.JOH.005.005 I byl tu člověk jeden, kterýž osm a třidceti let nemocen byl.

5:6b.JOH.005.006 Toho uzřev Ježíš ležícího, a poznav, že jest již dávno nemocen, dí jemu: Chceš-li zdráv býti?

5:7b.JOH.005.007 Odpověděl mu nemocný: Pane, nemám člověka, kterýž by, když se zkormoutí voda, uvrhl mne do rybníka, nebo když já jdu, jiný přede mnou již vstupuje.

5:8b.JOH.005.008 Dí jemu Ježíš: Vstaň, vezmi lože své a choď.

5:9b.JOH.005.009 A hned zdráv jest učiněn člověk ten, a vzav lože své, i chodil. A byla sobota v ten den.

5:10b.JOH.005.010 Tedy řekli Židé tomu uzdravenému: Sobota jest, neslušíť tobě lože nositi.

5:11b.JOH.005.011 Odpověděl jim: Ten, kterýž mne uzdravil, onť mi řekl: Vezmi lože své a choď.

5:12b.JOH.005.012 I otázali se ho: Kdo jest ten člověk, kterýž tobě řekl: Vezmi lože své a choď?

5:13b.JOH.005.013 Ten pak uzdravený nevěděl, kdo by byl. Nebo Ježíš byl poodšel od zástupu shromážděného na tom místě.

5:14b.JOH.005.014 Potom pak nalezl jej Ježíš v chrámě, a řekl jemu: Aj, zdráv jsi učiněn; nikoli víc nehřeš, ať by se něco horšího nepřihodilo.

5:15b.JOH.005.015 Odšel ten člověk, a pověděl Židům, že by Ježíš byl ten, kterýž ho zdravého učinil.

5:16b.JOH.005.016 A protož protivili se Židé Ježíšovi, a hledali ho zabíti, že to učinil v sobotu.

5:17b.JOH.005.017 Ježíš pak odpověděl jim: Otec můj až dosavad dělá, i jáť dělám.

5:18b.JOH.005.018 Tedy Židé ještě víc proto hledali ho zamordovati, že by netoliko rušil sobotu, ale že Otce svého pravil býti Boha, rovného se čině Bohu.

5:19b.JOH.005.019 I odpověděl Ježíš a řekl jim: Amen, amen pravím vám: Nemůžeť Syn sám od sebe nic činiti, jediné což vidí, an Otec činí. Nebo cožkoli on činí, toť i Syn též podobně činí.

5:20b.JOH.005.020 Otec zajisté miluje Syna, a ukazuje mu všecko, což sám činí; a větší nad to ukáže jemu skutky tak, abyste vy se divili.

5:21b.JOH.005.021 Nebo jakož Otec křísí mrtvé a obživuje, tak i Syn, kteréž chce, obživuje.

5:22b.JOH.005.022 Aniž zajisté Otec soudí koho, ale všecken soud dal Synu,

5:23b.JOH.005.023 Aby všickni ctili Syna, tak jakž Otce ctí. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, kterýž ho poslal.

5:24b.JOH.005.024 Amen, amen pravím vám: Že kdož slovo mé slyší, a věří tomu, jenž mne poslal, máť život věčný, a na soud nepřijde, ale přešelť jest z smrti do života.

5:25b.JOH.005.025 Amen, amen pravím vám: Že přijde hodina, a nyníť jest, kdyžto mrtví uslyší hlas Syna Božího, a kteříž uslyší, živi budou.

5:26b.JOH.005.026 Nebo jakož Otec má život sám v sobě, tak jest dal i Synu, aby měl život v samém sobě.

5:27b.JOH.005.027 A dal jemu moc i soud činiti, nebo Syn člověka jest.

5:28b.JOH.005.028 Nedivtež se tomu; neboť přijde hodina, v kteroužto všickni, kteříž v hrobích jsou, uslyší hlas jeho.

5:29b.JOH.005.029 A půjdou ti, kteříž dobré věci činili, na vzkříšení života, ale ti, kteříž zlé věci činili, na vzkříšení soudu.

5:30b.JOH.005.030 Nemohuť já sám od sebe nic činiti. Ale jakžť slyším, takť soudím, a soud můj spravedlivý jest. Nebo nehledám vůle své, ale vůle toho, jenž mne poslal, Otcovy.

5:31b.JOH.005.031 Vydám-liť já svědectví sám o sobě, svědectví mé není pravé.

5:32b.JOH.005.032 Jinýť jest, kterýž svědectví vydává o mně, a vím, že pravé jest svědectví, kteréž vydává o mně.

5:33b.JOH.005.033 Vy jste byli poslali k Janovi, a on svědectví vydal pravdě.

5:34b.JOH.005.034 Ale jáť nepřijímám svědectví od člověka, než totoť pravím, abyste vy spaseni byli.

5:35b.JOH.005.035 Onť jest byl svíce hořící a svítící, vy pak chtěli jste na čas poradovati se v světle jeho.

5:36b.JOH.005.036 Ale já mám větší svědectví, nežli Janovo. Nebo skutkové, kteréž mi dal Otec, abych je vykonal, tiť skutkové, kteréž já činím, svědčí o mně, že jest mne Otec poslal.

5:37b.JOH.005.037 A kterýž mne poslal, Otec, onť jest svědectví vydal o mně, jehož jste vy hlasu nikdy neslyšeli, ani tváři jeho viděli.

5:38b.JOH.005.038 A slova jeho nemáte v sobě zůstávajícího. Nebo kteréhož jest on poslal, tomu vy nevěříte.

5:39b.JOH.005.039 Ptejte se na Písma; nebo vy domníváte se v nich věčný život míti, a tať svědectví vydávají o mně.

5:40b.JOH.005.040 A nechcete přijíti ke mně, abyste život měli.

5:41b.JOH.005.041 Chvály od lidí jáť nepřijímám.

5:42b.JOH.005.042 Ale poznal jsem vás, že milování Božího nemáte v sobě.

5:43b.JOH.005.043 Já jsem přišel ve jménu Otce svého, a nepřijímáte mne. Kdyby jiný přišel ve jménu svém, toho přijmete.

5:44b.JOH.005.044 Kterak vy můžete věřiti, chvály jedni od druhých hledajíce, poněvadž chvály, kteráž jest od samého Boha, nehledáte?

5:45b.JOH.005.045 Nedomnívejte se, bychť já na vás žalovati měl před Otcem. Jestiť, kdo by žaloval na vás, Mojžíš, v němž vy naději máte.

5:46b.JOH.005.046 Nebo kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně; nebť jest on o mně psal.

5:47b.JOH.005.047 Ale poněvadž jeho písmům nevěříte, i kterak slovům mým uvěříte?

6

6:1b.JOH.006.001 Potom odšel Ježíš za moře Galilejské, jenž jest Tiberiadské.

6:2b.JOH.006.002 A šel za ním zástup veliký; nebo viděli divy jeho, kteréž činil nad nemocnými.

6:3b.JOH.006.003 I všel na horu Ježíš, a tam seděl s učedlníky svými.

6:4b.JOH.006.004 Byla pak blízko velikanoc, svátek Židovský.

6:5b.JOH.006.005 Tedy pozdvih očí Ježíš a viděv, že zástup veliký jde k němu, dí k Filipovi: Kde nakoupíme chlebů, aby pojedli tito?

6:6b.JOH.006.006 (Ale to řekl pokoušeje ho; nebo on sám věděl, co by měl učiniti.)

6:7b.JOH.006.007 Odpověděl jemu Filip: Za dvě stě peněz chlebů nepostačí jim, aby jeden každý z nich něco maličko vzal.

6:8b.JOH.006.008 Dí jemu jeden z učedlníků jeho, Ondřej, bratr Šimona Petra:

6:9b.JOH.006.009 Jestiť mládenček jeden zde, kterýž má pět chlebů ječných a dvě rybičky. Ale coť jest to mezi tak mnohé?

6:10b.JOH.006.010 I řekl Ježíš: Rozkažtež lidu, ať se usadí. A bylo trávy mnoho na tom místě. I posadilo se mužů v počtu okolo pěti tisíců.

6:11b.JOH.006.011 Tedy Ježíš vzal ty chleby, a díky učiniv, rozdával učedlníkům, učedlníci pak sedícím; též podobně z těch rybiček, jakž jsou mnoho chtěli.

6:12b.JOH.006.012 A když byli nasyceni, řekl učedlníkům svým: Sbeřte ty drobty, kteříž zůstali, ať nezhynou.

6:13b.JOH.006.013 I sebrali a naplnili dvanácte košů drobtů z pěti chlebů ječných, kteříž pozůstali po těch, jenž jedli.

6:14b.JOH.006.014 Ti pak lidé, uzřevše ten div, kterýž učinil Ježíš, pravili: Tento jest jistě prorok, kterýž měl přijíti na svět.

6:15b.JOH.006.015 Tedy Ježíš věda, že by měli přijíti a chytiti jej, aby ho učinili králem, ušel na horu opět sám jediný.

6:16b.JOH.006.016 Když pak byl večer, sstoupili učedlníci jeho k moři.

6:17b.JOH.006.017 A vstoupivše na lodí, plavili se přes moře do Kafarnaum. A bylo již tma, a nepřišel byl Ježíš k nim.

6:18b.JOH.006.018 Moře pak dutím velikého větru zdvihalo se.

6:19b.JOH.006.019 A odplavivše se honů jako pětmecítma nebo třidceti, uzřeli Ježíše, an chodí po moři a přibližuje se k lodí. I báli se.

6:20b.JOH.006.020 On pak řekl jim: Jáť jsem, nebojte se.

6:21b.JOH.006.021 I vzali ho na lodí ochotně, a hned přiběhla k zemi, do kteréž se plavili.

6:22b.JOH.006.022 Nazejtří pak zástup, kterýž byl za mořem, viděv, že jiné lodičky nebylo, než ta jedna, na kterouž byli vstoupili učedlníci jeho, a že Ježíš nebyl všel s učedlníky svými na lodí, ale sami učedlníci jeho byli se plavili,

6:23b.JOH.006.023 (Jiné pak lodí byly připlouly od Tiberiady k tomu místu blízko, kdežto byli jedli chléb, když díky učinil Pán,)

6:24b.JOH.006.024 Když tedy uzřel zástup, že Ježíše tu není, ani učedlníků jeho, vstoupili i oni na lodí, a přijeli do Kafarnaum, hledajíce Ježíše.

6:25b.JOH.006.025 A nalezše ho za mořem, řekli jemu: Mistře, kdy jsi sem přišel?

6:26b.JOH.006.026 Odpověděl jim Ježíš a řekl: Amen, amen pravím vám: Hledáte mne, ne protože jste divy viděli, ale že jste jedli chleby a nasyceni jste.

6:27b.JOH.006.027 Pracujte ne o pokrm, kterýž hyne, ale o ten pokrm, kterýž zůstává k životu věčnému, kterýž Syn člověka dá vám. Nebo tohoť jest potvrdil Bůh Otec.

6:28b.JOH.006.028 Tedy řekli jemu: Co budeme činiti, abychom dělali dílo Boží?

6:29b.JOH.006.029 Odpověděl Ježíš a řekl jim: Totoť jest to dílo Boží, abyste věřili v toho, kteréhož on poslal.

6:30b.JOH.006.030 I řekli jemu: Jakéž pak ty znamení činíš, abychom viděli a věřili tobě? Co děláš?

6:31b.JOH.006.031 Otcové naši jedli mannu na poušti, jakož psáno jest: Chléb s nebe dal jim jísti.

6:32b.JOH.006.032 Tedy řekl Ježíš: Amen, amen pravím vám: Ne Mojžíš dal vám chléb s nebe, ale Otec můj vám dává ten chléb s nebe pravý.

6:33b.JOH.006.033 Nebo chléb Boží ten jest, kterýž sstupuje s nebe a dává život světu.

6:34b.JOH.006.034 A oni řekli jemu: Pane, dávejž nám chléb ten vždycky.

6:35b.JOH.006.035 I řekl jim Ježíš: Jáť jsem ten chléb života. Kdož přichází ke mně, nebude nikoli lačněti, a kdož věří ve mne, nebude žízniti nikdy.

6:36b.JOH.006.036 Ale pověděl jsem vám, anobrž viděli jste mne, a nevěříte.

6:37b.JOH.006.037 Všecko, což mi dává Otec, ke mně přijde, a toho, kdož ke mně přijde, nevyvrhu ven.

6:38b.JOH.006.038 Nebo jsem sstoupil s nebe, ne abych činil vůli svou, ale vůli toho, jenž mne poslal.

6:39b.JOH.006.039 Tatoť jest pak vůle toho, kterýž mne poslal, Otcova, abych všecko, což mi dal, neztratil toho, ale vzkřísil to v nejposlednější den.

6:40b.JOH.006.040 A tatoť jest vůle toho, kterýž mne poslal, aby každý, kdož vidí Syna a věří v něho, měl život věčný. A jáť jej vzkřísím v den nejposlednější.

6:41b.JOH.006.041 I reptali Židé na něho, že řekl: Já jsem chléb, kterýž jsem s nebe sstoupil.

6:42b.JOH.006.042 A pravili: Zdaliž tento není Ježíš, syn Jozefův, jehož my otce i matku známe? Kterak pak dí tento: S nebe jsem sstoupil?

6:43b.JOH.006.043 Tedy odpověděl Ježíš a řekl jim: Nerepcete vespolek.

6:44b.JOH.006.044 Však žádný nemůž přijíti ke mně, jediné leč Otec můj, kterýž mne poslal, přitrhl by jej; a jáť jej vzkřísím v den nejposlednější.

6:45b.JOH.006.045 Psáno jest v Prorocích: A budou všickni učeni od Boha. Protož každý, kdož slyšel od Otce a naučil se, jdeť ke mně.

6:46b.JOH.006.046 Ne že by kdo viděl Otce, jediné ten, kterýž jest od Boha, tenť jest viděl Otce.

6:47b.JOH.006.047 Amen, amen pravím vám: Kdož věří ve mne, máť život věčný.

6:48b.JOH.006.048 Jáť jsem ten chléb života.

6:49b.JOH.006.049 Otcové vaši jedli mannu na poušti, a zemřeli.

6:50b.JOH.006.050 Totoť jest chléb ten s nebe sstupující. Kdožť by koli jej jedl, neumřeť.

6:51b.JOH.006.051 Jáť jsem ten chléb živý, jenž jsem s nebe sstoupil. Bude-li kdo jísti ten chléb, živ bude na věky. A chléb, kterýž já dám, tělo mé jest, kteréž já dám za život světa.

6:52b.JOH.006.052 Tedy hádali se Židé vespolek, řkouce: Kterak tento může dáti nám tělo své jísti?

6:53b.JOH.006.053 I řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Nebudete-li jísti těla Syna člověka a píti krve jeho, nemáte života v sobě.

6:54b.JOH.006.054 Kdož jí mé tělo a pije mou krev, máť život věčný, a jáť jej vzkřísím v nejposlednější den.

6:55b.JOH.006.055 Nebo tělo mé právě jest pokrm, a krev má právě jest nápoj.

6:56b.JOH.006.056 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, ve mně přebývá a já v něm.

6:57b.JOH.006.057 Jakož mne poslal ten živý Otec, a já živ jsem skrze Otce, tak kdož jí mne, i on živ bude skrze mne.

6:58b.JOH.006.058 Totoť jest ten chléb, kterýž s nebe sstoupil. Ne jako otcové vaši jedli mannu, a zemřeli. Kdož jí chléb tento, živť bude na věky.

6:59b.JOH.006.059 Toto mluvil Ježíš v škole, uče v Kafarnaum.

6:60b.JOH.006.060 Tedy mnozí z učedlníků jeho, slyševše to, řekli: Tvrdáť jest toto řeč. Kdo ji může slyšeti?

6:61b.JOH.006.061 Ale věda Ježíš sám v sobě, že by proto reptali učedlníci jeho, řekl jim: To vás uráží?

6:62b.JOH.006.062 Co pak, kdybyste uzřeli Syna člověka, an vstupuje, kdež prve byl?

6:63b.JOH.006.063 Duch jest, jenž obživuje, těloť nic neprospívá. Slova, kteráž já mluvím vám, Duch a život jsou.

6:64b.JOH.006.064 Ale jsouť někteří z vás, ješto nevěří. Nebo věděl Ježíš od počátku, kdo by byli nevěřící, a kdo by ho měl zraditi.

6:65b.JOH.006.065 I pravil: Protož jsem vám řekl, že žádný nemůže přijíti ke mně, leč by dáno bylo od Otce mého.

6:66b.JOH.006.066 A z toho mnozí z učedlníků jeho odešli zpět, a nechodili s ním více.

6:67b.JOH.006.067 Tedy řekl Ježíš ke dvanácti: Zdali i vy chcete odjíti?

6:68b.JOH.006.068 I odpověděl jemu Šimon Petr: Pane, k komu půjdeme? A ty slova věčného života máš.

6:69b.JOH.006.069 A my jsme uvěřili, a poznali, že jsi ty Kristus, Syn Boha živého.

6:70b.JOH.006.070 Odpověděl jim Ježíš: Však jsem já vás dvanácte vyvolil, a jeden z vás ďábel jest.

6:71b.JOH.006.071 A to řekl o Jidášovi synu Šimona Iškariotského; nebo ten jej měl zraditi, byv jeden ze dvanácti.

7

7:1b.JOH.007.001 Potom pak chodil Ježíš po Galilei; nebo nechtěl býti v Judstvu, protože ho hledali Židé zabíti.

7:2b.JOH.007.002 A byl blízko svátek Židovský, památka stánků.

7:3b.JOH.007.003 Tedy řekli jemu bratří jeho: Vyjdi odsud, a jdi do Judstva, ať i učedlníci tvoji vidí skutky tvé, kteréž činíš.

7:4b.JOH.007.004 Nižádný zajisté v skrytě nic nedělá, kdož chce vidín býti. Protož ty, činíš-li takové věci, zjeviž se světu.

7:5b.JOH.007.005 Nebo ani bratří jeho nevěřili v něho.

7:6b.JOH.007.006 I dí jim Ježíš: Čas můj ještě nepřišel, ale čas váš vždycky jest hotov.

7:7b.JOH.007.007 Nemůžeť vás svět nenáviděti, ale mneť nenávidí; nebo já svědectví vydávám o něm, že skutkové jeho zlí jsou.

7:8b.JOH.007.008 Vy jděte k svátku tomuto. Jáť ještě nepůjdu k svátku tomuto, nebo čas můj ještě se nenaplnil.

7:9b.JOH.007.009 To pověděv jim, zůstal v Galilei.

7:10b.JOH.007.010 A když odešli bratří jeho, tedy i on šel k svátku, ne zjevně, ale jako ukrytě.

7:11b.JOH.007.011 Židé pak hledali ho v svátek, a pravili: Kde jest onen?

7:12b.JOH.007.012 A mnoho řečí bylo o něm v zástupu. Nebo někteří pravili, že dobrý jest, a jiní pravili: Není, ale svodí zástup.

7:13b.JOH.007.013 Žádný však o něm nemluvil zjevně pro bázeň Židů.

7:14b.JOH.007.014 Když pak již polovici svátku se vykonalo, vstoupil Ježíš do chrámu, a učil.

7:15b.JOH.007.015 I divili se Židé, řkouce: Kterak tento Písmo umí, neučiv se?

7:16b.JOH.007.016 Odpověděl jim Ježíš a řekl: Mé učení neníť mé, ale toho, jenž mne poslal.

7:17b.JOH.007.017 Bude-li kdo chtíti vůli jeho činiti, tenť bude uměti rozeznati, jest-li to učení z Boha, čili mluvím já sám od sebe.

7:18b.JOH.007.018 Kdoť sám od sebe mluví, chvály své vlastní hledá, ale kdož hledá chvály toho, kterýž ho poslal, tenť pravdomluvný jest, a nepravosti v něm není.

7:19b.JOH.007.019 Však Mojžíš dal vám Zákon? a žádný z vás neplní Zákona? Proč mne hledáte zamordovati?

7:20b.JOH.007.020 Odpověděl zástup a řekl: Ďábelství máš. Kdo tě hledá zamordovati?

7:21b.JOH.007.021 Odpověděl Ježíš a řekl jim: Jeden skutek učinil jsem, a všickni se tomu divíte.

7:22b.JOH.007.022 Mojžíš vydal vám obřízku, (ne že by z Mojžíše byla, ale z otců,) a v sobotu obřezujete člověka.

7:23b.JOH.007.023 Poněvadž člověk obřízku přijímá i v sobotu, aby nebyl rušen Zákon Mojžíšův, proč pak se na mne hněváte, že jsem celého člověka uzdravil v sobotu?

7:24b.JOH.007.024 Nesuďte podle osoby, ale spravedlivý soud suďte.

7:25b.JOH.007.025 Tedy někteří z Jeruzalémských pravili: Zdaliž toto není ten, kteréhož hledají zabíti?

7:26b.JOH.007.026 A aj, svobodně mluví, a nic mu neříkají. Zdali jsou již právě poznali knížata, že tento jest právě Kristus?

7:27b.JOH.007.027 Ale o tomto víme, odkud jest, Kristus pak když přijde, žádný nebude věděti, odkud by byl.

7:28b.JOH.007.028 I volal Ježíš v chrámě, uče a řka: I mne znáte, i odkud jsem, víte. A všakť jsem nepřišel sám od sebe, ale jestiť pravdomluvný, kterýž mne poslal, jehož vy neznáte.

7:29b.JOH.007.029 Ale já znám jej, nebo od něho jsem, a on mne poslal.

7:30b.JOH.007.030 I hledali ho jíti, ale žádný nevztáhl ruky na něho, nebo ještě byla nepřišla hodina jeho.

7:31b.JOH.007.031 Z zástupu pak mnozí uvěřili v něj, a pravili: Kristus když přijde, zdali více divů činiti bude nad ty, kteréž tento činí?

7:32b.JOH.007.032 Slyšeli pak farizeové zástup, an o něm takové věci rozmlouvá, i poslali farizeové a přední kněží služebníky, aby jej jali.

7:33b.JOH.007.033 Tedy řekl jim Ježíš: Ještě maličký čas jsem s vámi, potom odejdu k tomu, jenž mne poslal.

7:34b.JOH.007.034 Hledati mne budete, a nenaleznete, a kdež já budu, vy tam nemůžte přijíti.

7:35b.JOH.007.035 I řekli Židé k sobě vespolek: Kam tento půjde, že my ho nenalezneme? Zdali v rozptýlení pohanů půjde, a bude učiti pohany?

7:36b.JOH.007.036 Jaká jest to řeč, kterouž promluvil: Hledati mne budete, a nenaleznete, a kdež já budu, vy nemůžete přijíti?

7:37b.JOH.007.037 V poslední pak den ten veliký svátku toho, stál Ježíš a volal, řka: Žízní-li kdo, pojď ke mně, a napij se.

7:38b.JOH.007.038 Kdož věří ve mne, jakož dí Písmo, řeky z života jeho poplynou vody živé.

7:39b.JOH.007.039 (A to řekl o Duchu svatém, kteréhož měli přijíti věřící v něho; nebo ještě nebyl dán Duch svatý, protože ještě Ježíš nebyl oslaven.)

7:40b.JOH.007.040 Tedy mnozí z zástupu uslyševše tu řeč, pravili: Tentoť jest právě prorok.

7:41b.JOH.007.041 Jiní pravili: Tentoť jest Kristus. Ale někteří pravili: Zdaliž od Galilee přijde Kristus?

7:42b.JOH.007.042 Zdaž nedí písmo, že z semene Davidova a z Betléma městečka, kdež býval David, přijíti má Kristus?

7:43b.JOH.007.043 A tak různice v zástupu stala se pro něj.

7:44b.JOH.007.044 Někteří pak z nich chtěli ho jíti, ale žádný nevztáhl ruky na něj.

7:45b.JOH.007.045 Tedy přišli služebníci k předním kněžím a k farizeům, i řekli jim oni: Proč jste ho nepřivedli?

7:46b.JOH.007.046 Odpověděli služebníci: Nikdy tak člověk nemluvil, jako tento člověk.

7:47b.JOH.007.047 I odpověděli jim farizeové: Zdali i vy jste svedeni?

7:48b.JOH.007.048 Zdaliž kdo z knížat uvěřil v něho anebo z farizeů?

7:49b.JOH.007.049 Než zástup ten, kterýž nezná Zákona. Zlořečeníť jsou.

7:50b.JOH.007.050 I dí k nim Nikodém, ten, jenž byl přišel k němu v noci, kterýž byl jeden z nich:

7:51b.JOH.007.051 Zdali Zákon náš soudí člověka, leč prve uslyší od něho a zví, co by činil?

7:52b.JOH.007.052 Odpověděli a řekli jemu: Zdali i ty Galilejský jsi? Ptej se, žeť žádný prorok od Galilee nepovstal.

7:53b.JOH.007.053 I šel jeden každý do domu svého.

8

8:1b.JOH.008.001 Ježíš pak odšel na horu Olivetskou.

8:2b.JOH.008.002 Potom na úsvitě zase přišel do chrámu, a všecken lid sšel se k němu. A on posadiv se, učil je.

8:3b.JOH.008.003 I přivedli k němu zákoníci a farizeové ženu v cizoložstvu popadenou; a postavivše ji v prostředku,

8:4b.JOH.008.004 Řekli jemu: Mistře, tato žena jest postižena při skutku, když cizoložila.

8:5b.JOH.008.005 A v Zákoně Mojžíš přikázal nám takové kamenovati. Ty pak co pravíš?

8:6b.JOH.008.006 A to řekli, pokoušejíce ho, aby jej mohli obžalovati. Ježíš pak skloniv se dolů, prstem psal na zemi.

8:7b.JOH.008.007 A když se nepřestávali otazovati jeho, zdvihl se a řekl jim: Kdo jest z vás bez hříchu, nejprv hoď na ni kamenem.

8:8b.JOH.008.008 A opět schýliv se, psal na zemi.

8:9b.JOH.008.009 A oni uslyševše to a v svědomích svých obviněni jsouce, jeden po druhém odcházeli, počavše od starších až do posledních. I zůstal tu Ježíš sám, a žena uprostřed stojeci.

8:10b.JOH.008.010 A pozdvih se Ježíš a žádného neviděv, než ženu, řekl jí: Ženo, kde jsou ti, kteříž na tebe žalovali? Žádný-li tě neodsoudil?

8:11b.JOH.008.011 Kterážto řekla: Žádný, Pane. I řekl jí Ježíš: Aniž já tebe odsuzuji. Jdiž a nehřeš více.

8:12b.JOH.008.012 Tedy Ježíš opět jim mluvil, řka: Já jsem Světlo světa. Kdož mne následuje, nebudeť choditi v temnostech, ale budeť míti Světlo života.

8:13b.JOH.008.013 I řekli jemu farizeové: Ty sám o sobě svědectví vydáváš, svědectví tvé není pravé.

8:14b.JOH.008.014 Odpověděl Ježíš a řekl jim: Ačkoli já svědectví vydávám sám o sobě, však pravé jest svědectví mé; nebo vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Ale vy nevíte, odkud jsem přišel, anebo kam jdu.

8:15b.JOH.008.015 Vy podle těla soudíte, já nesoudím žádného.

8:16b.JOH.008.016 A bychť pak i soudil já, soud můj jestiť pravý; nebo nejsem sám, ale jsem já a ten, kterýž mne poslal, Otec.

8:17b.JOH.008.017 A v Zákoně vašem psáno jest: Že dvou člověků svědectví pravé jest.

8:18b.JOH.008.018 Jáť svědectví vydávám sám o sobě, a svědectví vydává o mně ten, kterýž mne poslal, Otec.

8:19b.JOH.008.019 Tedy řekli jemu: Kdež jest ten tvůj Otec? Odpověděl Ježíš: Aniž mne znáte, ani Otce mého. Kdybyste mne znali, i Otce mého znali byste.

8:20b.JOH.008.020 Tato slova mluvil Ježíš u pokladnice, uče v chrámě, a žádný ho nejal, nebo ještě byla nepřišla hodina jeho.

8:21b.JOH.008.021 I řekl jim opět Ježíš: Já jdu, a hledati budete mne, a v hříchu vašem zemřete. Kam já jdu, vy nemůžete přijíti.

8:22b.JOH.008.022 I pravili Židé: Zdali se sám zabije, že praví: Kam já jdu, vy nemůžete přijíti?

8:23b.JOH.008.023 I řekl jim: Vy z důlu jste, já s hůry jsem. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z světa tohoto.

8:24b.JOH.008.024 Protož jsem řekl vám: Že zemřete v hříších svých. Nebo jestliže nebudete věřiti, že já jsem, zemřete v hříších vašich.

8:25b.JOH.008.025 I řekli jemu: Kdo jsi ty? I řekl jim Ježíš: To, což hned s počátku pravím vám.

8:26b.JOH.008.026 Mnohoť mám o vás mluviti a souditi, ale ten, kterýž mne poslal, pravdomluvný jest, a já, což jsem slyšel od něho, to mluvím na světě.

8:27b.JOH.008.027 A oni neporozuměli, že by o Bohu Otci pravil jim.

8:28b.JOH.008.028 Protož řekl jim Ježíš: Když povýšíte Syna člověka, tehdy poznáte, že já jsem. A sám od sebe nic nečiním, ale jakž mne naučil Otec můj, takť mluvím.

8:29b.JOH.008.029 A ten, kterýž mne poslal, se mnouť jest, a neopustil mne samého Otec; nebo což jest jemu libého, to já činím vždycky.

8:30b.JOH.008.030 Ty věci když mluvil, mnozí uvěřili v něho.

8:31b.JOH.008.031 Tedy řekl Ježíš těm Židům, kteříž uvěřili jemu: Jestliže vy zůstanete v řeči mé, právě učedlníci moji budete.

8:32b.JOH.008.032 A poznáte pravdu, a pravda vás vysvobodí.

8:33b.JOH.008.033 I odpověděli jemu: Símě Abrahamovo jsme, a žádnému jsme nesloužili nikdy. I kterakž ty díš: Že svobodní budete?

8:34b.JOH.008.034 Odpověděl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že každý, kdož činí hřích, služebník jest hřícha.

8:35b.JOH.008.035 A služebník nezůstává v domu na věky; ale Syn zůstává na věky.

8:36b.JOH.008.036 Protož jestližeť vás vysvobodí Syn, právě svobodní budete.

8:37b.JOH.008.037 Vím, že jste símě Abrahamovo, ale hledáte mne zabíti; nebo řeč má nemá místa u vás.

8:38b.JOH.008.038 Já, což jsem viděl u Otce svého, to mluvím; a i vy, co jste viděli u otce vašeho, to činíte.

8:39b.JOH.008.039 Odpověděli a řekli jemu: Otec náš jest Abraham. Dí jim Ježíš: Kdybyste synové Abrahamovi byli, činili byste skutky Abrahamovy.

8:40b.JOH.008.040 Ale nyní hledáte mne zabíti, člověka toho, kterýž jsem pravdu mluvil vám, kterouž jsem slyšel od Boha. Tohoť jest Abraham nečinil.

8:41b.JOH.008.041 Vy činíte skutky otce svého. I řekli jemu: Myť z smilstva nejsme zplozeni, jednohoť Otce máme, totiž Boha.

8:42b.JOH.008.042 Tedy řekl jim Ježíš: Byť Bůh Otec váš byl, milovali byste mne. Nebo já jsem z Boha pošel, a přišel jsem; aniž jsem sám od sebe přišel, ale on mne poslal.

8:43b.JOH.008.043 Proč mluvení mého nechápáte? Protože hned slyšeti nemůžete řeči mé.

8:44b.JOH.008.044 Vy z otce ďábla jste, a žádosti otce vašeho chcete činiti. On byl vražedník od počátku, a v pravdě nestál; nebo pravdy v něm není. Když mluví lež, z svého vlastního mluví; nebo lhář jest a otec lži.

8:45b.JOH.008.045 Já pak že pravdu pravím, nevěříte mi.

8:46b.JOH.008.046 Kdo z vás bude mne obviňovati z hříchu? A poněvadž pravdu pravím, proč vy mi nevěříte?

8:47b.JOH.008.047 Kdo z Boha jest, slova Boží slyší; protož vy neslyšíte, že z Boha nejste.

8:48b.JOH.008.048 Tedy odpověděli Židé a řekli jemu: Zdaliž my dobře nepravíme, že jsi ty Samaritán, a ďábelství máš?

8:49b.JOH.008.049 Odpověděl Ježíš: Jáť ďábelství nemám, ale ctím Otce svého; než vy jste mne neuctili.

8:50b.JOH.008.050 Jáť pak nehledám chvály své; jestiť, kdo hledá a soudí.

8:51b.JOH.008.051 Amen, amen pravím vám: Bude-li kdo zachovávati slovo mé, smrti neuzří na věky.

8:52b.JOH.008.052 Tedy řekli mu Židé: Nyní jsme poznali, že ďábelství máš. Abraham umřel i proroci, a ty pravíš: Bude-li kdo zachovávati řeč mou, smrti neokusí na věky.

8:53b.JOH.008.053 Zdali jsi ty větší otce našeho Abrahama, kterýž umřel? I proroci zemřeli jsou. Kým ty se činíš?

8:54b.JOH.008.054 Odpověděl Ježíš: Chválím-liť já se sám, chvála má nic není. Jestiť kterýž mne chválí, Otec můj, o němž vy pravíte, že Bůh váš jest.

8:55b.JOH.008.055 A nepoznali jste ho, ale já jej znám. A kdybych řekl, že ho neznám, byl bych podobný vám, lhář. Ale známť jej, a řeč jeho zachovávám.

8:56b.JOH.008.056 Abraham, otec váš, veselil se, aby viděl den můj, i viděl, a radoval se.

8:57b.JOH.008.057 Tedy řekli jemu Židé: Padesáti let ještě nemáš, a Abrahama jsi viděl?

8:58b.JOH.008.058 Řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Prve nežli Abraham byl, já jsem.

8:59b.JOH.008.059 I zchápali Židé kamení, aby házeli na něj. Ježíš pak skryl se, a prošed skrze ně, vyšel z chrámu, a tak jich znikl.

9

9:1b.JOH.009.001 Pomíjeje Ježíš, uzřel člověka slepého od narození.

9:2b.JOH.009.002 I otázali se učedlníci jeho, řkouce: Mistře, kdo jest zhřešil, tento-li, čili rodičové jeho, že se slepý narodil?

9:3b.JOH.009.003 Odpověděl Ježíš: Ani tento nezhřešil, ani rodičové jeho, ale aby zjeveni byli skutkové Boží na něm.

9:4b.JOH.009.004 Jáť musím dělati dílo toho, kterýž mne poslal, dokudž den jest. Přicházíť noc, kdyžto žádný nebude moci dělati.

9:5b.JOH.009.005 Dokudž jsem na světě, Světlo jsem světa.

9:6b.JOH.009.006 To pověděv, plinul na zemi, a učinil bláto z sliny, i pomazal tím blátem oči slepého.

9:7b.JOH.009.007 A řekl jemu: Jdi, umej se v rybníku Siloe, jenž se vykládá: Poslaný. A on šel a umyl se, i přišel, vida.

9:8b.JOH.009.008 Sousedé pak a ti, kteříž jej prve vídali slepého, řekli: Však tento jest, kterýž sedával a žebral?

9:9b.JOH.009.009 Jiní pravili, že ten jest, a jiní, že jest podoben k němu. Ale on pravil: Já jsem.

9:10b.JOH.009.010 Tedy řekli jemu: Kterak jsou otevříny oči tvé?

9:11b.JOH.009.011 On odpověděl a řekl: Člověk ten, kterýž slove Ježíš, bláto učinil a pomazal očí mých, a řekl mi: Jdi k rybníku Siloe, a umej se. I odšed a umyv se, prohlédl jsem.

9:12b.JOH.009.012 I řekli jemu: Kde jest ten člověk? Řekl: Nevím.

9:13b.JOH.009.013 Tedy přivedli toho, kterýž někdy byl slepý, k farizeům.

9:14b.JOH.009.014 Byla pak sobota, když Ježíš učinil bláto a otevřel oči jeho.

9:15b.JOH.009.015 I tázali se ho opět i farizeové, kterak by prozřel. On pak řekl jim: Bláto položil mi na oči, a umyl jsem se, i vidím.

9:16b.JOH.009.016 Tedy někteří z farizeů řekli: Tento člověk není z Boha, nebo neostříhá soboty. Jiní pravili: Kterak může člověk hříšný takové divy činiti? I byla různice mezi nimi.

9:17b.JOH.009.017 Tedy řekli opět slepému: Co ty o něm pravíš, že otevřel oči tvé? A on řekl: Že prorok jest.

9:18b.JOH.009.018 I nevěřili Židé o něm, by slepý byl a prozřel, až povolali rodičů toho, kterýž byl prozřel.

9:19b.JOH.009.019 A otázali se jich, řkouce: Jest-li ten syn váš, o kterémž vy pravíte, že by se slepý narodil? Kterakž pak nyní vidí?

9:20b.JOH.009.020 Odpověděli jim rodičové jeho a řekli: Vímeť, že tento jest syn náš a že se slepý narodil.

9:21b.JOH.009.021 Ale kterak nyní vidí, nevíme; aneb kdo jest otevřel oči jeho, myť nevíme. Však má léta, ptejte se ho, on sám za sebe mluviti bude.

9:22b.JOH.009.022 Tak mluvili rodičové jeho, že se báli Židů; nebo již tak byli uložili Židé, kdož by ho koli vyznal Kristem, aby byl vyobcován ze školy.

9:23b.JOH.009.023 Protož řekli rodičové jeho: Máť léta, ptejte se jeho.

9:24b.JOH.009.024 I zavolali po druhé člověka toho, kterýž býval slepý, a řekli jemu: Vzdej chválu Bohu. My víme, že člověk ten hříšník jest.

9:25b.JOH.009.025 I odpověděl on a řekl: Jest-li hříšník, nevím, než to vím, že byv slepý, již nyní vidím.

9:26b.JOH.009.026 I řekli jemu opět: Coť učinil? Kterak otevřel oči tvé?

9:27b.JOH.009.027 Odpověděl jim: Již jsem vám pověděl, a neslyšeli jste? Což opět chcete slyšeti? Zdaliž i vy chcete učedlníci jeho býti?

9:28b.JOH.009.028 I zlořečili jemu a řekli: Budiž ty sám učedlníkem jeho, ale myť jsme Mojžíšovi učedlníci.

9:29b.JOH.009.029 My víme, že Mojžíšovi mluvil Bůh, tento pak nevíme, odkud jest.

9:30b.JOH.009.030 Odpověděl ten člověk a řekl jim: Toť jest jistě divná věc, že vy nevíte, odkud jest, a otevřel oči mé.

9:31b.JOH.009.031 Víme pak, že Bůh hříšníků neslyší, ale kdo by byl ctitel Boží a vůli jeho činil by, toho slyší.

9:32b.JOH.009.032 Od věku není slýcháno, aby kdo otevřel oči slepého tak narozeného.

9:33b.JOH.009.033 Byť tento nebyl od Boha, nemohlť by nic učiniti.

9:34b.JOH.009.034 Odpověděli a řekli jemu: Ty jsi všecken se v hříších narodil, a ty náš učíš? I vyhnali jej ven.

9:35b.JOH.009.035 Uslyšel pak Ježíš, že jsou jej vyhnali ven. A když jej nalezl, řekl jemu: Věříš-liž ty v Syna Božího?

9:36b.JOH.009.036 Odpověděl on a řekl: I kdož jest, Pane, abych věřil v něho?

9:37b.JOH.009.037 I řekl jemu Ježíš: I viděl jsi ho, a kterýž mluví s tebou, onť jest.

9:38b.JOH.009.038 A on řekl: Věřím, Pane, a klaněl se jemu.

9:39b.JOH.009.039 I řekl jemu Ježíš: Na soud přišel jsem já na tento svět, aby ti, kteříž nevidí, viděli, a ti, jenž vidí, aby slepí byli.

9:40b.JOH.009.040 I slyšeli to někteří z farizeů, kteříž s ním byli, a řekli jemu: Zdali i my slepí jsme?

9:41b.JOH.009.041 Řekl jim Ježíš: Byste slepí byli, hříchu byste neměli; ale nyní pravíte: Vidíme, protož hřích váš zůstává.

10

10:1b.JOH.010.001 Amen, amen pravím vám: Kdož nevchází dveřmi do ovčince ovcí, ale vchází jinudy, ten zloděj jest a lotr.

10:2b.JOH.010.002 Ale kdož vchází dveřmi, pastýř jest ovcí.

10:3b.JOH.010.003 Tomuť vrátný otvírá, a ovce hlas jeho slyší, a on svých vlastních ovec ze jména povolává, a vyvodí je.

10:4b.JOH.010.004 A jakž ovce své vlastní ven vypustí, před nimi jde, a ovce jdou za ním; nebo znají hlas jeho.

10:5b.JOH.010.005 Ale cizího nikoli následovati nebudou, ale utekou od něho; nebo neznají hlasů cizích.

10:6b.JOH.010.006 To přísloví pověděl jim Ježíš, ale oni nevěděli, co by to bylo, což jim mluvil.

10:7b.JOH.010.007 Tedy opět řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že já jsem dveře ovcí.

10:8b.JOH.010.008 Všickni, kolikož jich koli přede mnou přišlo, zloději jsou a lotři, ale neslyšely jich ovce.

10:9b.JOH.010.009 Já jsem dveře. Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude, a vejde i vyjde, a pastvu nalezne.

10:10b.JOH.010.010 Zloděj nepřichází, jediné aby kradl a mordoval a hubil; já jsem přišel, aby život měly, a hojně aby měly.

10:11b.JOH.010.011 Já jsem ten pastýř dobrý. Dobrý pastýř duši svou pokládá za ovce.

10:12b.JOH.010.012 Ale nájemník a ten, kterýž není pastýř, jehož nejsou ovce vlastní, vida vlka, an jde, i opouští ovce i utíká, a vlk lapá a rozhání ovce.

10:13b.JOH.010.013 Nájemník pak utíká; nebo nájemník jest, a nemá péče o ovce.

10:14b.JOH.010.014 Já jsem ten dobrý pastýř, a známť ovce své, a znajíť mne mé.

10:15b.JOH.010.015 Jakož mne zná Otec, tak i já znám Otce, a duši svou pokládám za ovce.

10:16b.JOH.010.016 A mámť i jiné ovce, kteréž nejsou z tohoto ovčince. I tyť musím přivésti, a hlas můj slyšeti budou. A budeť jeden ovčinec a jeden pastýř.

10:17b.JOH.010.017 Protož mne Otec miluje, že já pokládám duši svou, abych ji zase vzal.

10:18b.JOH.010.018 Nižádnýť jí nebéře ode mne, ale já pokládám ji sám od sebe. Mám moc položiti ji, a mám moc zase vzíti ji. To přikázání vzal jsem od Otce svého.

10:19b.JOH.010.019 Tedy stala se opět různice mezi Židy pro ty řeči.

10:20b.JOH.010.020 A pravili mnozí z nich: Ďábelství má a blázní. Co ho posloucháte?

10:21b.JOH.010.021 Jiní pravili: Tato slova nejsou ďábelství majícího. Zdaliž ďábelství může slepých oči otvírati?

10:22b.JOH.010.022 I bylo posvícení v Jeruzalémě, a zima byla.

10:23b.JOH.010.023 I procházel se Ježíš v chrámě po síňci Šalomounově.

10:24b.JOH.010.024 Tedy obstoupili jej Židé, a řekli jemu: Dokudž duši naši držíš? Jestliže jsi ty Kristus, pověz nám zjevně.

10:25b.JOH.010.025 Odpověděl jim Ježíš: Pověděl jsem vám, a nevěříte. Skutkové, kteréž já činím ve jménu Otce svého, tiť svědectví vydávají o mně.

10:26b.JOH.010.026 Ale vy nevěříte, nebo nejste z ovcí mých, jakož jsem vám pověděl.

10:27b.JOH.010.027 Nebo ovce mé hlas můj slyší, a já je znám, a následujíť mne.

10:28b.JOH.010.028 A jáť život věčný dávám jim, a nezahynouť na věky, aniž jich kdo vytrhne z ruky mé.

10:29b.JOH.010.029 Otec můj, kterýž mi je dal, většíť jest nade všecky, a žádnýť jich nemůže vytrhnouti z ruky Otce mého.

10:30b.JOH.010.030 Já a Otec jedno jsme.

10:31b.JOH.010.031 Tedy zchápali opět kamení Židé, aby jej kamenovali.

10:32b.JOH.010.032 Odpověděl jim Ježíš: Mnohé dobré skutky ukázal jsem vám od Otce svého. Pro který z těch skutků kamenujete mne?

10:33b.JOH.010.033 Odpověděli jemu Židé, řkouce: Pro dobrý skutek tebe nekamenujeme, ale pro rouhání, totiž že ty, člověk jsa, děláš se Bohem.

10:34b.JOH.010.034 Odpověděl jim Ježíš: Však psáno jest v Zákoně vašem: Já jsem řekl: Bohové jste.

10:35b.JOH.010.035 Poněvadž ty nazval bohy, k nimžto řeč Boží stala se, a nemůžeť zrušeno býti Písmo,

10:36b.JOH.010.036 Kterakž tedy o mně, kteréhož posvětil Otec a poslal na svět, vy pravíte, že se rouhám, že jsem řekl: Syn Boží jsem?

10:37b.JOH.010.037 Nečiním-liť skutků Otce svého, nevěřte mi.

10:38b.JOH.010.038 Pakliť činím, tedy byste pak mně nevěřili, aspoň skutkům věřte, abyste poznali a věřili, že Otec ve mně jest, a já v něm.

10:39b.JOH.010.039 Tedy opět hledali ho jíti, ale on vyšel z rukou jejich.

10:40b.JOH.010.040 I odšel opět za Jordán na to místo, kdež nejprv Jan křtil, a pozůstal tam.

10:41b.JOH.010.041 I přišli k němu mnozí, a pravili: Jan zajisté žádného divu neučinil, ale všecko, cožkoli mluvil Jan o tomto, pravé bylo.

10:42b.JOH.010.042 A mnozí tam uvěřili v něho.

11

11:1b.JOH.011.001 Byl pak nemocen člověk nějaký jménem Lazar z Betany, totiž z městečka Marie a Marty, sestry její.

11:2b.JOH.011.002 (A to byla ta Maria, kteráž pomazala Pána mastí a vytřela nohy jeho vlasy svými, jejížto bratr Lazar byl nemocen.)

11:3b.JOH.011.003 Tedy poslaly k němu sestry jeho, řkouce: Pane, aj, ten, kteréhož miluješ, nemocen jest.

11:4b.JOH.011.004 A uslyšav to Ježíš, řekl: Nemoc ta neníť k smrti, ale pro slávu Boží, aby oslaven byl Syn Boží skrze ni.

11:5b.JOH.011.005 Miloval pak Ježíš Martu i sestru její i Lazara.

11:6b.JOH.011.006 A jakž uslyšel, že by nemocen byl, i pozůstal za dva dni na tom místě, kdež byl.

11:7b.JOH.011.007 Potom pak dí učedlníkům: Pojďme zase do Judstva.

11:8b.JOH.011.008 Řekli jemu učedlníci: Mistře, nyní hledali tě Židé kamenovati, a ty zase tam chceš jíti?

11:9b.JOH.011.009 Odpověděl Ježíš: Však dvanácte hodin za den jest. Chodí-li kdo ve dne, neurazí se; nebo světlo tohoto světa vidí.

11:10b.JOH.011.010 Pakliť by kdo chodil v noci, urazíť se; nebo světla není v něm.

11:11b.JOH.011.011 To pověděl, a potom dí jim: Lazar, přítel náš, spí, ale jduť, abych jej ze sna probudil.

11:12b.JOH.011.012 I řekli učedlníci jeho: Pane, spí-liť, zdráv bude.

11:13b.JOH.011.013 Ale Ježíš řekl o smrti jeho, oni pak domnívali se, že by o spání sna mluvil.

11:14b.JOH.011.014 Tedy řekl jim Ježíš zjevně: Lazar umřel.

11:15b.JOH.011.015 A raduji se pro vás, že jsem tam nebyl, abyste věřili. Ale pojďme k němu.

11:16b.JOH.011.016 I řekl Tomáš, kterýž slove Didymus, spoluučedlníkům: Pojďme i my, abychom zemřeli s ním.

11:17b.JOH.011.017 Tedy přišel Ježíš, i nalezl ho již čtyři dni v hrobě pochovaného.

11:18b.JOH.011.018 Byla pak Betany blízko od Jeruzaléma, okolo honů patnácte.

11:19b.JOH.011.019 Mnozí pak z Židů byli přišli k Martě a Mariji, aby je těšili pro smrt bratra jejich.

11:20b.JOH.011.020 Tedy Marta, jakž uslyšela, že Ježíš jde, vyšla proti němu, ale Maria doma seděla.

11:21b.JOH.011.021 I řekla Marta k Ježíšovi: Pane, kdybys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.

11:22b.JOH.011.022 Ale i nyníť vím, že cožkoli požádal bys od Boha, dá tobě Bůh.

11:23b.JOH.011.023 Dí jí Ježíš: Vstaneť bratr tvůj.

11:24b.JOH.011.024 Řekla jemu Marta: Vím, že vstane při vzkříšení v den nejposlednější.

11:25b.JOH.011.025 Řekl jí Ježíš: Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, byť pak i umřel, živ bude.

11:26b.JOH.011.026 A každý, kdož jest živ, a věří ve mne, neumřeť na věky. Věříš-li tomu?

11:27b.JOH.011.027 Řekla jemu: Ovšem, Pane, já jsem uvěřila, že jsi ty Kristus, Syn Boží, kterýž měl přijíti na svět.

11:28b.JOH.011.028 A když to pověděla, odešla a zavolala tajně Marie, sestry své, řkuci: Mistr zde jest, a volá tebe.

11:29b.JOH.011.029 Ona jakž to uslyšela, vstala rychle, a šla k němu.

11:30b.JOH.011.030 (Ještě pak byl Ježíš nepřišel do městečka, ale byl na tom místě, kdež vyšla byla proti němu Marta.)

11:31b.JOH.011.031 Tedy Židé, kteříž s ní byli v domě a těšili ji, viděvše Mariji, že jest rychle vstala a vyšla, šli za ní, řkouce: Jde k hrobu, aby tam plakala.

11:32b.JOH.011.032 Ale Maria, když tam přišla, kdež byl Ježíš, uzřevši jej, padla k nohám jeho, a řekla jemu: Pane, bys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.

11:33b.JOH.011.033 Ježíš pak jakž uzřel, ana pláče, i Židy, kteříž byli s ní přišli, ani plačí, zastonal duchem, a zkormoutil se.

11:34b.JOH.011.034 A řekl: Kdež jste jej položili? Řkou jemu: Pane, pojď a pohleď.

11:35b.JOH.011.035 I zaplakal Ježíš.

11:36b.JOH.011.036 Tedy řekli Židé: Aj, kterak ho miloval!

11:37b.JOH.011.037 Někteří pak z nich řekli: Nemohl-liž jest tento, kterýž otevřel oči slepého, učiniti i toho, aby tento neumřel?

11:38b.JOH.011.038 Ježíš pak opět zastonav sám v sobě, přišel k hrobu. Byla pak jeskyně, a kámen byl svrchu položen na ni.

11:39b.JOH.011.039 I dí Ježíš: Zdvihněte kámen. Řekla jemu Marta, sestra toho mrtvého: Pane, jižť smrdí; nebo čtyři dni v hrobě jest.

11:40b.JOH.011.040 Dí jí Ježíš: Všakť jsem řekl, že budeš-li věřiti, uzříš slávu Boží.

11:41b.JOH.011.041 Tedy zdvihli kámen, kdež byl mrtvý pochován. Ježíš pak pozdvihl vzhůru očí a řekl: Otče, děkuji tobě, že jsi mne slyšel.

11:42b.JOH.011.042 Já zajisté vím, že ty mne vždycky slyšíš, ale pro zástup, kterýž okolo stojí, řekl jsem, aby věřili, že jsi ty mne poslal.

11:43b.JOH.011.043 A to pověděv, zavolal hlasem velikým: Lazaře, pojď ven!

11:44b.JOH.011.044 I vyšel, kterýž byl umřel, maje svázané ruce i nohy rouchami, a tvář jeho šatem byla obvinuta. Řekl jim Ježíš: Rozvěžtež jej, a nechte, ať odejde.

11:45b.JOH.011.045 Tedy mnozí z Židů, kteříž byli přišli k Mariji, viděvše, co jest učinil Ježíš, uvěřili v něho.

11:46b.JOH.011.046 Někteří pak z nich odešli k farizeům a pověděli jim, co jest učinil Ježíš.

11:47b.JOH.011.047 I sešli se přední kněží a farizeové v radu, a pravili: Co činíme? Tento člověk divy mnohé činí.

11:48b.JOH.011.048 Necháme-li ho tak, všickni uvěří v něho, i přijdou Římané, a odejmou místo naše i lid.

11:49b.JOH.011.049 Jeden pak z nich, jménem Kaifáš, nejvyšším knězem jsa toho léta, řekl jim: Vy nic nevíte,

11:50b.JOH.011.050 Aniž co o tom přemyšlujete, že jest užitečné nám, aby jeden člověk umřel za lid, a ne, aby všecken tento národ zahynul.

11:51b.JOH.011.051 Toho pak neřekl sám od sebe, ale nejvyšším knězem byv léta toho, prorokoval, že jest měl Ježíš umříti za tento národ,

11:52b.JOH.011.052 A netoliko za tento národ, ale také, aby syny Boží rozptýlené shromáždil v jedno.

11:53b.JOH.011.053 Protož od toho dne spolu se o to radili, aby jej zabili.

11:54b.JOH.011.054 Ježíš pak již nechodil zjevně mezi Židy, ale odšel odtud do krajiny, kteráž byla blízko pouště, do města, jenž slove Efraim, a tu bydlil s učedlníky svými.

11:55b.JOH.011.055 Byla pak blízko velikanoc Židovská. I šli mnozí do Jeruzaléma z krajiny té před velikonocí, aby se očistili.

11:56b.JOH.011.056 I hledali Ježíše, a rozmlouvali vespolek, v chrámě stojíce: Co se vám zdá, že nepřišel k svátku?

11:57b.JOH.011.057 Vydali pak byli přední kněží a farizeové mandát, jestliže by kdo zvěděl, kde by byl, aby pověděl, aby jej jali.

12

12:1b.JOH.012.001 Tedy Ježíš šestý den před velikonocí přišel do Betany, kdežto byl Lazar, ten kterýž byl umřel, jehož vzkřísil z mrtvých.

12:2b.JOH.012.002 I připravili jemu tu večeři, a Marta posluhovala, Lazar pak byl jeden z stolících s nimi.

12:3b.JOH.012.003 Maria pak vzavši libru masti drahé z nardu výborného, pomazala noh Ježíšových, a vytřela vlasy svými nohy jeho. I naplněn jest dům vůní té masti.

12:4b.JOH.012.004 Tedy řekl jeden z učedlníků jeho, Jidáš, syn Šimona Iškariotského, kterýž jej měl zraditi:

12:5b.JOH.012.005 Proč tato mast není prodána za tři sta peněz, a není dáno chudým?

12:6b.JOH.012.006 To pak řekl, ne že by měl péči o chudé, ale že zloděj byl, a měšec měl, a to, což do něho kladeno bylo, nosil.

12:7b.JOH.012.007 Tedy řekl Ježíš: Nech jí, ke dni pohřebu mého zachovala to.

12:8b.JOH.012.008 Chudé zajisté vždycky máte s sebou, ale mne ne vždycky míti budete.

12:9b.JOH.012.009 Zvěděl pak zástup veliký z Židů o něm, že by tu byl. I přišli tam, ne pro Ježíše toliko, ale také, aby Lazara viděli, kteréhož byl vzkřísil z mrtvých.

12:10b.JOH.012.010 Radili se pak přední kněží, aby i Lazara zamordovali.

12:11b.JOH.012.011 Nebo mnozí z Židů odcházeli pro něho, a uvěřili v Ježíše.

12:12b.JOH.012.012 Potom nazejtří mnohý zástup, kterýž byl přišel k svátku velikonočnímu, když uslyšeli, že Ježíš jde do Jeruzaléma,

12:13b.JOH.012.013 Nabrali ratolestí palmových, a vyšli proti němu, a volali: Spas nás! Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně, Král Izraelský.

12:14b.JOH.012.014 I dostav Ježíš oslátka, vsedl na ně, jakož psáno jest:

12:15b.JOH.012.015 Neboj se, dcero Sionská, aj, Král tvůj béře se, na oslátku sedě.

12:16b.JOH.012.016 Tomu pak nesrozuměli učedlníci jeho zprvu, ale když oslaven byl Ježíš, tedy se rozpomenuli, že jest to psáno bylo o něm a že jemu to učinili.

12:17b.JOH.012.017 Vydával pak o něm svědectví zástup, kterýž byl s ním, že Lazara povolal z hrobu a vzkřísil jej z mrtvých.

12:18b.JOH.012.018 Protož i v cestu vyšel jemu zástup, když slyšeli, že by ten div učinil.

12:19b.JOH.012.019 Tedy farizeové pravili mezi sebou: Vidíte, že nic neprospíváte? Aj, všecken svět postoupil po něm.

12:20b.JOH.012.020 Byli pak někteří Řekové z těch, kteříž přicházívali, aby se modlili v svátek.

12:21b.JOH.012.021 Ti také přistoupili k Filipovi, kterýž byl od Betsaidy Galilejské, a prosili ho, řkouce: Pane, chtěli bychom Ježíše viděti.

12:22b.JOH.012.022 Přišel Filip a pověděl Ondřejovi, Ondřej pak a Filip pověděli Ježíšovi.

12:23b.JOH.012.023 A Ježíš odpověděl jim, řka: Přišlať jest hodina, aby oslaven byl Syn člověka.

12:24b.JOH.012.024 Amen, amen pravím vám: Zrno pšeničné padna v zemi, neumře-li, onoť samo zůstane, a pakliť umře, mnohý užitek přinese.

12:25b.JOH.012.025 Kdož miluje duši svou, ztratíť ji; a kdož nenávidí duše své na tomto světě, k životu věčnému ostříhá jí.

12:26b.JOH.012.026 Slouží-li mi kdo, následujž mne; a kdež jsem já, tuť i můj služebník bude. A bude-li mi kdo sloužiti, poctíť ho Otec můj.

12:27b.JOH.012.027 Nyní duše má zkormoucena jest, a což dím? Otče, vysvoboď mne z této hodiny. Ale proto jsem přišel k hodině této.

12:28b.JOH.012.028 Otče, oslaviž jméno své. Tedy přišel hlas s nebe řkoucí: I oslavil jsem, i ještě oslavím.

12:29b.JOH.012.029 Ten pak zástup, kterýž tu stál a to slyšel, pravil: Zahřmělo. Jiní pravili: Anděl k němu mluvil.

12:30b.JOH.012.030 Odpověděl Ježíš a řekl: Ne pro mneť hlas tento se stal, ale pro vás.

12:31b.JOH.012.031 Nyníť jest soud světa tohoto, nyní kníže světa tohoto vyvrženo bude ven.

12:32b.JOH.012.032 A já budu-liť povýšen od země, všecky potáhnu k sobě.

12:33b.JOH.012.033 (To pak pověděl, znamenaje, kterou by smrtí měl umříti.)

12:34b.JOH.012.034 Odpověděl jemu zástup: My jsme slyšeli z Zákona, že Kristus zůstává na věky, a kterakž ty pravíš, že musí býti povýšen Syn člověka? Kdo jest to Syn člověka?

12:35b.JOH.012.035 Tedy řekl jim Ježíš: Ještě na malý čas Světlo s vámi jest. Choďte, dokud Světlo máte, ať vás tma nezachvátí; nebo kdo chodí ve tmách, neví, kam jde.

12:36b.JOH.012.036 Dokud Světlo máte, věřte v Světlo, abyste synové Světla byli. Toto pověděl Ježíš, a odšed, skryl se před nimi.

12:37b.JOH.012.037 A ačkoli tak mnohá znamení činil před nimi, však jsou neuvěřili v něho,

12:38b.JOH.012.038 Aby se naplnila řeč Izaiáše proroka, kterouž pověděl: Pane, kdo uvěřil kázaní našemu a rámě Páně komu jest zjeveno?

12:39b.JOH.012.039 Ale protoť jsou nemohli věřiti, neb opět Izaiáš řekl:

12:40b.JOH.012.040 Oslepil oči jejich a zatvrdil srdce jejich, aby očima neviděli a srdcem nerozuměli a neobrátili se, abych jich neuzdravil.

12:41b.JOH.012.041 To pověděl Izaiáš, když viděl slávu jeho a mluvil o něm.

12:42b.JOH.012.042 A ačkoli mnozí z knížat uvěřili v něho, však pro farizee nevyznávali ho, aby ze školy nebyli vyobcováni.

12:43b.JOH.012.043 Nebo milovali slávu lidskou více než slávu Boží.

12:44b.JOH.012.044 Ježíš pak zvolal a řekl: Kdo věří ve mne, ne ve mneť věří, ale v toho, jenž mne poslal.

12:45b.JOH.012.045 A kdož vidí mne, vidí toho, kterýž mne poslal.

12:46b.JOH.012.046 Já Světlo na svět jsem přišel, aby žádný, kdož věří ve mne, ve tmě nezůstal.

12:47b.JOH.012.047 A slyšel-liť by kdo slova má, a nevěřil by, jáť ho nesoudím; nebo nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych spasen učinil svět.

12:48b.JOH.012.048 Kdož mnou pohrdá a nepřijímá slov mých, máť, kdo by jej soudil. Slova, kteráž jsem mluvil, tať jej souditi budou v nejposlednější den.

12:49b.JOH.012.049 Nebo já sám od sebe jsem nemluvil, ale ten, jenž mne poslal, Otec, on mi přikázaní dal, co bych měl praviti a mluviti.

12:50b.JOH.012.050 A vím, že přikázání jeho jest život věčný. A protož, což já mluvím, jakž mi pověděl Otec, takť mluvím.

13

13:1b.JOH.013.001 Před svátkem pak velikonočním, věda Ježíš, že přišla hodina jeho, aby šel z tohoto světa k Otci, milovav své, kteříž byli na světě, až do konce je miloval.

13:2b.JOH.013.002 A když večeřeli, (a ďábel již byl vnukl v srdce Jidáše Šimona Iškariotského, aby jej zradil,)

13:3b.JOH.013.003 Věda Ježíš, že jemu Otec všecko v ruce dal a že od Boha vyšel a k Bohu jde,

13:4b.JOH.013.004 Vstal od večeře, a složil roucho své, a vzav rouchu, přepásal se.

13:5b.JOH.013.005 Potom nalil vody do medenice, i počal umývati nohy učedlníků a vytírati rouchou, kterouž byl přepásán.

13:6b.JOH.013.006 Tedy přišel k Šimonovi Petrovi. A on řekl jemu: Pane, ty mi chceš nohy mýti?

13:7b.JOH.013.007 Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Co já činím, ty nevíš nyní, ale potom zvíš.

13:8b.JOH.013.008 Dí jemu Petr: Nebudeš ty mýti noh mých na věky. Odpověděl jemu Ježíš: Neumyji-liť tebe, nebudeš míti dílu se mnou.

13:9b.JOH.013.009 Dí jemu Šimon Petr: Pane, netoliko nohy mé, ale i ruce i hlavu.

13:10b.JOH.013.010 Řekl jemu Ježíš: Kdož jest umyt, nepotřebuje, než aby nohy umyl; nebo čist jest všecken. I vy čistí jste, ale ne všickni.

13:11b.JOH.013.011 Nebo věděl o zrádci svém; protož řekl: Ne všickni čistí jste.

13:12b.JOH.013.012 Když pak umyl nohy jejich a vzal na sebe roucho své, posadiv se za stůl zase, řekl jim: Víte-liž, co jsem učinil vám?

13:13b.JOH.013.013 Vy nazýváte mne Mistrem a Pánem, a dobře pravíte, jsemť zajisté.

13:14b.JOH.013.014 Poněvadž tedy já umyl jsem nohy vaše, Pán a Mistr, i vy máte jeden druhému nohy umývati.

13:15b.JOH.013.015 Příklad zajisté dal jsem vám, abyste, jakož jsem já učinil vám, i vy též činili.

13:16b.JOH.013.016 Amen, amen pravím vám: Není služebník větší pána svého, ani posel větší nežli ten, kdož jej poslal.

13:17b.JOH.013.017 Znáte-li tyto věci, blahoslavení jste, budete-li je činiti.

13:18b.JOH.013.018 Ne o všechť vás pravím. Já vím, které jsem vyvolil, ale musí to býti, aby se naplnilo písmo: Ten, jenž jí chléb se mnou, pozdvihl proti mně paty své.

13:19b.JOH.013.019 Nyní pravím vám, prve než by se to stalo, abyste, když se stane, uvěřili, že já jsem.

13:20b.JOH.013.020 Amen, amen pravím vám: Kdo přijímá toho, kohož bych já poslal, mneť přijímá; a kdož mne přijímá, přijímá toho, kterýž mne poslal.

13:21b.JOH.013.021 A to pověděv Ježíš, zkormoutil se v duchu, a osvědčil, řka: Amen, amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí.

13:22b.JOH.013.022 Tedy učedlníci vzhlédali na sebe vespolek, pochybujíce, o kom by to pravil.

13:23b.JOH.013.023 Byl pak jeden z učedlníků Ježíšových, kterýž zpolehl na klíně jeho, jehož miloval Ježíš.

13:24b.JOH.013.024 Protož tomu návěští dal Šimon Petr, aby se zeptal, kdo by to byl, o němž praví?

13:25b.JOH.013.025 A on odpočívaje na prsech Ježíšových, řekl jemu: Pane, kdo jest?

13:26b.JOH.013.026 Odpověděl Ježíš: Ten jest, komuž já omočené skyvy chleba podám. A omočiv skyvu chleba, podal Jidášovi, synu Šimona Iškariotského.

13:27b.JOH.013.027 A hned po vzetí toho chleba vstoupil do něho satan. I řekl jemu Ježíš: Co činíš, čiň spěšně.

13:28b.JOH.013.028 Tomu pak žádný z přísedících nerozuměl, k čemu by jemu to řekl.

13:29b.JOH.013.029 Nebo někteří se domnívali, poněvadž Jidáš měšec měl, že by jemu řekl Ježíš: Nakup těch věcí, kterýchž jest nám potřebí k svátku, anebo aby něco chudým dal.

13:30b.JOH.013.030 A on vzav skyvu chleba, hned vyšel. A byla již noc.

13:31b.JOH.013.031 Když pak on vyšel, dí Ježíš: Nyníť oslaven jest Syn člověka, a Bůh oslaven jest v něm.

13:32b.JOH.013.032 A poněvadž Bůh oslaven jest v něm, i Bůh oslaví jej sám v sobě, a to hned oslaví jej.

13:33b.JOH.013.033 Synáčkové, ještě maličko s vámi jsem. Hledati mne budete, a jakož jsem řekl Židům: Kam já jdu, vy nemůžete přijíti, tak i vám pravím nyní.

13:34b.JOH.013.034 Přikázání nové dávám vám, abyste se milovali vespolek; jakož já miloval jsem vás, tak abyste i vy milovali jeden druhého.

13:35b.JOH.013.035 Po tomť poznají všickni, že jste moji učedlníci, budete-li míti lásku jedni k druhým.

13:36b.JOH.013.036 Dí jemu Šimon Petr: Pane, kam jdeš? Odpověděl mu Ježíš: Kam já jdu, nemůžeš ty nyní jíti za mnou, ale půjdeš potom.

13:37b.JOH.013.037 Dí jemu Petr: Pane, proč bych nemohl nyní jíti za tebou? A já duši svou za tebe položím.

13:38b.JOH.013.038 Odpověděl jemu Ježíš: Duši svou za mne položíš? Amen pravím tobě: Nezazpíváť kohout, až mne třikrát zapříš.

14

14:1b.JOH.014.001 Nermutiž se srdce vaše. Věříte v Boha, i ve mne věřte.

14:2b.JOH.014.002 V domu Otce mého příbytkové mnozí jsou. Byť nebylo tak, pověděl bych vám.

14:3b.JOH.014.003 Jduť, abych vám připravil místo. A odejdu-liť, a připravím vám místo, zaseť přijdu, a poberu vás k sobě samému, abyste, kde jsem já, i vy byli.

14:4b.JOH.014.004 A kam já jdu, víte, i cestu víte.

14:5b.JOH.014.005 Dí jemu Tomáš: Pane, nevíme, kam jdeš. A kterak můžeme cestu věděti?

14:6b.JOH.014.006 Dí jemu Ježíš: Já jsem cesta, i pravda, i život. Žádný nepřichází k Otci než skrze mne.

14:7b.JOH.014.007 Byste znali mne, také i Otce mého znali byste; a již nyní jej znáte, a viděli jste ho.

14:8b.JOH.014.008 Řekl jemu Filip: Pane, ukaž nám Otce, a dostiť jest nám.

14:9b.JOH.014.009 Dí jemu Ježíš: Tak dlouhý čas s vámi jsem, a nepoznal jsi mne? Filipe, kdož vidí mne, vidí Otce, a kterak ty pravíš: Ukaž nám Otce?

14:10b.JOH.014.010 A což nevěříš, že já v Otci a Otec ve mně jest? Slova, kteráž já mluvím vám, sám od sebe nemluvím, ale Otec ve mně přebývaje, onť činí skutky.

14:11b.JOH.014.011 Věřtež mi, že jsem já v Otci a Otec ve mně; nebo aspoň pro samy skutky věřte mi.

14:12b.JOH.014.012 Amen, amen pravím vám: Kdož věří ve mne, skutky, kteréž já činím, i on činiti bude, a větší nad ty činiti bude. Nebo já jdu k Otci svému.

14:13b.JOH.014.013 A jestliže byste co prosili ve jménu mém, toť učiním, aby oslaven byl Otec v Synu.

14:14b.JOH.014.014 Budete-li zač prositi ve jménu mém, jáť učiním.

14:15b.JOH.014.015 Milujete-li mne, přikázání mých ostříhejte.

14:16b.JOH.014.016 A jáť prositi budu Otce, a jiného Utěšitele dá vám, aby s vámi zůstal na věky,

14:17b.JOH.014.017 Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijíti. Nebo nevidí ho, aniž ho zná, ale vy znáte jej, nebť u vás přebývá a v vás bude.

14:18b.JOH.014.018 Neopustímť vás sirotků, přijduť k vám.

14:19b.JOH.014.019 Ještě maličko, a svět mne již neuzří, ale vy uzříte mne; nebo já živ jsem, a i vy živi budete.

14:20b.JOH.014.020 V ten den vy poznáte, že já jsem v Otci svém, a vy ve mně, a já v vás.

14:21b.JOH.014.021 Kdož by měl přikázaní má a ostříhal jich, onť jest ten, kterýž mne miluje. A kdož mne miluje, milován bude od Otce mého, a jáť jej budu milovati a zjevím jemu samého sebe.

14:22b.JOH.014.022 Řekl jemu Judas, ne onen Iškariotský: Pane, jakž jest to, že sebe nám zjeviti chceš, a ne světu?

14:23b.JOH.014.023 Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Miluje-li mne kdo, slova mého ostříhati bude, a Otec můj bude jej milovati, a k němu přijdeme, a příbytek u něho učiníme.

14:24b.JOH.014.024 Kdož pak nemiluje mne, slov mých neostříhá; a slovo, kteréž slyšíte, neníť mé, ale toho, kterýž mne poslal, Otcovo.

14:25b.JOH.014.025 Toto mluvil jsem vám, u vás přebývaje.

14:26b.JOH.014.026 Utěšitel pak, ten Duch svatý, kteréhož pošle Otec ve jménu mém, onť vás naučí všemu a připomeneť vám všecko, což jsem koli mluvil vám.

14:27b.JOH.014.027 Pokoj zůstavuji vám, pokoj můj dávám vám; ne jako svět dává, já dávám vám. Nermutiž se srdce vaše, ani strachuj.

14:28b.JOH.014.028 Slyšeli jste, že já řekl jsem vám: Jdu, a zase přijdu k vám. Kdybyste mne milovali, radovali byste se jistě, že jsem řekl: Jdu k Otci; nebo Otec větší mne jest.

14:29b.JOH.014.029 A nyní pověděl jsem vám, prve nežli by se stalo, abyste, když se stane, uvěřili.

14:30b.JOH.014.030 Již nemnoho mluviti budu s vámi; neboť jde Kníže tohoto světa, ale nemáť nic na mně.

14:31b.JOH.014.031 Ale aby poznal svět, že miluji Otce, a jakož mi přikázání dal Otec, tak činím. Vstaňte, pojďme odtud.

15

15:1b.JOH.015.001 Já jsem ten vinný kmen pravý, a Otec můj vinař jest

15:2b.JOH.015.002 Každou ratolest, kteráž ve mně nenese ovoce, odřezuje, a každou, kteráž nese ovoce, čistí, aby hojnější ovoce nesla.

15:3b.JOH.015.003 Již vy čisti jste pro řeč, kterouž jsem mluvil vám.

15:4b.JOH.015.004 Zůstaňtež ve mně, a já v vás. Jakož ratolest nemůže nésti ovoce sama od sebe, nezůstala-li by při kmenu, takž ani vy, leč zůstanete ve mně.

15:5b.JOH.015.005 Já jsem vinný kmen a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně, a já v něm, ten nese ovoce mnohé; nebo beze mne nic nemůžete učiniti.

15:6b.JOH.015.006 Nezůstal-li by kdo ve mně, vyvržen bude ven jako ratolest, a uschneť, a sberouť ty ratolesti a na oheň uvrhou a shoříť.

15:7b.JOH.015.007 Zůstanete-li ve mně, a slova má zůstanou-liť v vás, což byste koli chtěli, proste, a staneť se vám.

15:8b.JOH.015.008 V tomť bývá oslaven Otec můj, když ovoce nesete hojné, a takť budete moji učedlníci.

15:9b.JOH.015.009 Jakož miloval mne Otec, tak i já miloval jsem vás. Zůstaňtež v milování mém.

15:10b.JOH.015.010 Budete-li zachovávati přikázaní má, zůstanete v mém milování, jakož i já přikázání Otce svého zachoval jsem, i zůstávám v jeho milování.

15:11b.JOH.015.011 Toto mluvil jsem vám, aby radost má zůstala v vás, a radost vaše aby byla plná.

15:12b.JOH.015.012 Totoť jest přikázání mé, abyste se milovali vespolek, jako i já miloval jsem vás.

15:13b.JOH.015.013 Většího milování nad to žádný nemá, než aby duši svou položil za přátely své.

15:14b.JOH.015.014 Vy přátelé moji jste, učiníte-li to, což já přikazuji vám.

15:15b.JOH.015.015 Již vás nebudu více nazývati služebníky, nebo služebník neví, co by činil pán jeho. Ale vás jsem nazval přáteli, nebo všecko, což jsem koli slyšel od Otce svého, oznámil jsem vám.

15:16b.JOH.015.016 Ne vy jste mne vyvolili, ale já jsem vás vyvolil a postavil, abyste šli a ovoce přinesli, a ovoce vaše aby zůstalo, aby zač byste koli prosili Otce ve jménu mém, dal vám.

15:17b.JOH.015.017 To přikazuji vám, abyste se milovali vespolek.

15:18b.JOH.015.018 Jestližeť vás svět nenávidí, víte, žeť jest mne prve než vás v nenávisti měl.

15:19b.JOH.015.019 Byste byli z světa, svět, což jest jeho, miloval by; že pak nejste z světa, ale já z světa vyvolil jsem vás, protož vás svět nenávidí.

15:20b.JOH.015.020 Pamatujte na řeč mou, kterouž jsem já mluvil vám: Neníť služebník větší nežli pán jeho. Poněvadž se mně protivili, i vámť se protiviti budou; poněvadž jsou řeči mé šetřili, i vaší šetřiti budou.

15:21b.JOH.015.021 Ale toto všecko učiní vám pro jméno mé; nebo neznají toho, jenž mne poslal.

15:22b.JOH.015.022 Kdybych byl nepřišel a nemluvil jim, hříchu by neměli; ale nyní výmluvy nemají z hříchu svého.

15:23b.JOH.015.023 Kdož mne nenávidí, i Otceť mého nenávidí.

15:24b.JOH.015.024 Bych byl skutků nečinil mezi nimi, jichžto žádný jiný nečinil, hříchu by neměli; ale nyní jsou i viděli, i nenáviděli, i mne i Otce mého.

15:25b.JOH.015.025 Ale musilo tak býti, aby se naplnila řeč, kteráž v Zákoně jejich napsána jest: Že v nenávisti měli mne bez příčiny.

15:26b.JOH.015.026 Když pak přijde Utěšitel, kteréhož já pošli vám od Otce, Duch pravdy, kterýž od Otce pochází, tenť svědectví vydávati bude o mně.

15:27b.JOH.015.027 Ano i vy svědectví vydávati budete, nebo od počátku se mnou jste.

16

16:1b.JOH.016.001 Toto mluvil jsem vám, abyste se nezhoršili.

16:2b.JOH.016.002 Vypovědíť vás ze škol, ano přijdeť čas, že všeliký, kdož vás mordovati bude, domnívati se bude, že tím Bohu slouží.

16:3b.JOH.016.003 A toť učiní vám proto, že nepoznali Otce ani mne.

16:4b.JOH.016.004 Ale toto mluvil jsem vám, abyste, když přijde ten čas, rozpomenuli se na to, že jsem já to předpověděl vám. Tohoť jsem vám s počátku nemluvil, neb jsem byl s vámi.

16:5b.JOH.016.005 Nyní pak jdu k tomu, kterýž mne poslal, a žádný z vás neptá se mne: Kam jdeš?

16:6b.JOH.016.006 Ale že jsem vám tyto věci mluvil, zámutek naplnil srdce vaše.

16:7b.JOH.016.007 Já pak pravdu pravím vám, že jest vám užitečné, abych já odšel. Nebo neodejdu-liť, Utěšitel nepřijde k vám; a pakliť odejdu, pošli ho k vám.

16:8b.JOH.016.008 A onť přijda, obviňovati bude svět z hříchu, a z spravedlnosti, a z soudu.

16:9b.JOH.016.009 Z hříchu zajisté, že nevěří ve mne;

16:10b.JOH.016.010 A z spravedlnosti, že jdu k Otci, a již více neuzříte mne;

16:11b.JOH.016.011 Z soudu pak, že Kníže tohoto světa již jest odsouzeno.

16:12b.JOH.016.012 Ještěť bych měl mnoho mluviti vám, ale nemůžete snésti nyní.

16:13b.JOH.016.013 Ale když přijde ten Duch pravdy, uvedeť vás ve všelikou pravdu. Nebo nebude mluviti sám od sebe, ale cožkoli uslyší, toť mluviti bude; ano i budoucí věci zvěstovati bude vám.

16:14b.JOH.016.014 Onť mne oslaví; nebo z mého vezme, a zvěstuje vám.

16:15b.JOH.016.015 Všecko, cožkoli má Otec, mé jest. Protož jsem řekl, že z mého vezme, a zvěstuje vám.

16:16b.JOH.016.016 Maličko, a neuzříte mne, a opět maličko, a uzříte mne; nebo já jdu k Otci.

16:17b.JOH.016.017 I řekli někteří z učedlníků jeho mezi sebou: Co jest to, že praví nám: Maličko, a neuzříte mne, a opět maličko, a uzříte mne, a že já jdu k Otci?

16:18b.JOH.016.018 Protož pravili: Co jest to, že praví: Maličko? Nevíme, co praví.

16:19b.JOH.016.019 I poznal Ježíš, že se ho chtěli otázati. I řekl jim: O tom tížete mezi sebou, že jsem řekl: Maličko, a neuzříte mne, a opět maličko, a uzříte mne?

16:20b.JOH.016.020 Amen, amen pravím vám, že plakati a kvíliti budete vy, ale svět se bude radovati; vy pak se budete rmoutiti, ale zámutek váš obrátíť se v radost.

16:21b.JOH.016.021 Žena, když rodí, zámutek má, nebo přišla hodina její; ale když porodí dítě, již nepamatuje na soužení, pro radost, že se narodil člověk na svět.

16:22b.JOH.016.022 Protož i vy zámutek máte nyní, ale opět uzřím vás, a radovati se bude srdce vaše, a radosti vaší žádný neodejme od vás.

16:23b.JOH.016.023 A v ten den nebudete se mne tázati o ničemž. Amen, amen pravím vám: Že zač byste koli prosili Otce ve jménu mém, dáť vám.

16:24b.JOH.016.024 Až dosavad za nic jste neprosili ve jménu mém. Prostež, a vezmete, aby radost vaše doplněna byla.

16:25b.JOH.016.025 Toto v příslovích mluvil jsem vám; přijdeť hodina, když již ne v příslovích budu mluviti vám, ale zjevně o Otci svém zvěstovati budu vám.

16:26b.JOH.016.026 V ten den ve jménu mém prositi budete, a nepravímť vám, že já budu prositi Otce za vás.

16:27b.JOH.016.027 Nebo sám Otec miluje vás, proto že jste vy mne milovali, a uvěřili, že jsem já od Boha vyšel.

16:28b.JOH.016.028 Vyšelť jsem od Otce, a přišel jsem na svět; a opět opouštím svět, a jdu k Otci.

16:29b.JOH.016.029 Řkou jemu učedlníci jeho: Aj, nyní zjevně mluvíš, a přísloví žádného nepravíš.

16:30b.JOH.016.030 Nyní víme, že víš všecko, a nepotřebuješ, aby se kdo tebe tázal. Skrze to věříme, že jsi od Boha přišel.

16:31b.JOH.016.031 Odpověděl jim Ježíš: Nyní věříte.

16:32b.JOH.016.032 Aj, přijdeť hodina, anobrž již přišla, že se rozprchnete jeden každý k svému, a mne samého necháte. Ale nejsemť sám, nebo Otec se mnou jest.

16:33b.JOH.016.033 Tyto věci mluvil jsem vám, abyste ve mně pokoj měli. Na světě soužení míti budete, ale doufejtež, jáť jsem přemohl svět.

17

17:1b.JOH.017.001 To pověděv Ježíš, i pozdvihl očí svých k nebi a řekl: Otče, přišlať jest hodina, oslaviž Syna svého, aby i Syn tvůj oslavil tebe;

17:2b.JOH.017.002 Jakož jsi dal jemu moc nad každým člověkem, aby těm všechněm, kteréž jsi dal jemu, on život věčný dal.

17:3b.JOH.017.003 Totoť jest pak věčný život, aby poznali tebe samého pravého Boha, a kteréhož jsi poslal, Ježíše Krista.

17:4b.JOH.017.004 Jáť jsem oslavil tebe na zemi; dílo jsem vykonal, kteréž jsi mi dal, abych činil.

17:5b.JOH.017.005 A nyní oslaviž ty mne, Otče, u sebe samého, slávou, kterouž jsem měl u tebe, prve nežli svět byl.

17:6b.JOH.017.006 Oznámil jsem jméno tvé lidem, kteréž jsi mi dal z světa. Tvojiť jsou byli, a mně jsi je dal, a řeč tvou zachovali.

17:7b.JOH.017.007 A nyní poznali, že všecky věci, kteréž jsi mi dal, od tebe jsou.

17:8b.JOH.017.008 Nebo slova, kteráž jsi mi dal, dal jsem jim; a oni přijali, a poznali vpravdě, že jsem od tebe vyšel, a uvěřili, že jsi ty mne poslal.

17:9b.JOH.017.009 Já za ně prosím, ne za svět prosím, ale za ty, kteréž jsi mi dal, nebo tvoji jsou.

17:10b.JOH.017.010 A všecky věci mé tvé jsou, a tvé mé jsou, a já oslaven jsem v nich.

17:11b.JOH.017.011 Již pak více nejsem na světě, ale oni jsou na světě, a já k tobě jdu. Otče svatý, ostříhejž jich ve jménu svém, kteréž jsi mi dal, ať by byli jedno jako i my.

17:12b.JOH.017.012 Dokudž jsem s nimi byl na světě, já jsem jich ostříhal ve jménu tvém. Kteréž jsi mi dal, zachoval jsem, a žádný z nich nezahynul, než syn zatracení, aby #se Písmo naplnilo.

17:13b.JOH.017.013 Ale nyní k tobě jdu, a toto mluvím na světě, aby měli radost mou plnou v sobě.

17:14b.JOH.017.014 Já jsem jim dal slovo tvé, a svět jich nenáviděl; nebo nejsou z světa, jako i já nejsem z světa.

17:15b.JOH.017.015 Neprosímť, abys je vzal z světa, ale abys jich zachoval od zlého.

17:16b.JOH.017.016 Z světať nejsou, jakož i já nejsem z světa.

17:17b.JOH.017.017 Posvětiž jich v pravdě své, slovo tvé pravda jest.

17:18b.JOH.017.018 Jakož jsi mne poslal na svět, i já jsem je poslal na svět.

17:19b.JOH.017.019 A já posvěcuji sebe samého za ně, aby i oni posvěceni byli v pravdě.

17:20b.JOH.017.020 Ne za tytoť pak toliko prosím, ale i za ty, kteříž skrze slovo jejich mají uvěřiti ve mne,

17:21b.JOH.017.021 Aby všickni jedno byli, jako ty, Otče, ve mně, a já v tobě, aby i oni v nás jedno byli, aby uvěřil svět, že jsi ty mne poslal.

17:22b.JOH.017.022 A já slávu, kterouž jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jakož i my jedno jsme.

17:23b.JOH.017.023 Já v nich, a ty ve mně, aby dokonáni byli v jedno, a aby poznal svět, že jsi ty mne poslal, a že jsi je miloval, jakožs i mne miloval.

17:24b.JOH.017.024 Otče, kteréž jsi mi dal, chciť, kdež jsem já, aby i oni byli se mnou, aby hleděli na slávu mou, kteroužs mi dal; nebo jsi mne miloval před ustanovením světa.

17:25b.JOH.017.025 Otče spravedlivý, tebeť jest svět nepoznal, ale já jsem tebe poznal, a i tito poznali, že jsi ty mne poslal.

17:26b.JOH.017.026 A známéť jsem jim učinil jméno tvé, a ještě známo učiním, aby to milování, kterýmž jsi mne miloval, bylo v nich, a i já v nich.

18

18:1b.JOH.018.001 To když pověděl Ježíš, vyšel s učedlníky svými přes potok Cedron, kdež byla zahrada; do kteréžto všel on i učedlníci jeho.

18:2b.JOH.018.002 Věděl pak i Jidáš, zrádce jeho, to místo; nebo často chodíval tam Ježíš s učedlníky svými.

18:3b.JOH.018.003 Protož Jidáš pojav s sebou zástup, a od předních kněží a farizeů služebníky, přišel tam s lucernami a s pochodněmi a s zbrojí.

18:4b.JOH.018.004 Ježíš pak věda všecko, což přijíti mělo na něj, vyšed proti nim, řekl jim: Koho hledáte?

18:5b.JOH.018.005 Odpověděli jemu: Ježíše Nazaretského. Řekl jim Ježíš: Jáť jsem. Stál pak s nimi i Jidáš, zrádce jeho.

18:6b.JOH.018.006 A jakž řekl jim: Já jsem, postoupili nazpět, a padli na zem.

18:7b.JOH.018.007 I otázal se jich opět: Koho hledáte? A oni řekli: Ježíše Nazaretského.

18:8b.JOH.018.008 Odpověděl Ježíš: Pověděl jsem vám, že já jsem. Poněvadž tedy mne hledáte, nechtež těchto, ať odejdou.

18:9b.JOH.018.009 Aby se naplnila řeč, kterouž byl pověděl: Že které jsi mi dal, neztratil jsem z nich žádného.

18:10b.JOH.018.010 Tedy Šimon Petr, maje meč, vytrhl jej a udeřil služebníka nejvyššího kněze a uťal mu ucho jeho pravé. A bylo jméno služebníka toho Malchus.

18:11b.JOH.018.011 I řekl Ježíš Petrovi: Schovej meč svůj do pošvy. Což nemám píti kalicha, kterýž mi dal Otec?

18:12b.JOH.018.012 Tedy zástup a hejtman a služebníci Židovští jali Ježíše, a svázali jej.

18:13b.JOH.018.013 A vedli ho k Annášovi nejprve; nebo byl test Kaifášův, kterýž byl nejvyšším knězem toho léta.

18:14b.JOH.018.014 Kaifáš pak byl ten, kterýž byl radu dal Židům, že by užitečné bylo, aby člověk jeden umřel za lid.

18:15b.JOH.018.015 Šel pak za Ježíšem Šimon Petr a jiný učedlník. A ten učedlník byl znám nejvyššímu knězi, i všel s Ježíšem do síně nejvyššího kněze.

18:16b.JOH.018.016 Ale Petr stál u dveří vně. I vyšel ten druhý učedlník, kterýž byl znám nejvyššímu knězi, a promluvil s vrátnou, i uvedl tam Petra.

18:17b.JOH.018.017 Tedy řekla Petrovi děvečka vrátná: Nejsi-liž i ty z učedlníků člověka toho? Řekl on: Nejsem.

18:18b.JOH.018.018 Stáli pak tu služebníci a pacholci, kteříž oheň udělali, nebo zima bylo, i zhřívali se. A byl s nimi také i Petr, stoje tu a zhřívaje se.

18:19b.JOH.018.019 Tedy nejvyšší kněz tázal se Ježíše o učedlnících jeho a o učení jeho.

18:20b.JOH.018.020 Odpověděl jemu Ježíš: Já zjevně mluvil jsem světu, já vždycky učíval jsem v škole a v chrámě, kdežto se odevšad Židé scházejí, a tajně jsem nic nemluvil,

18:21b.JOH.018.021 Co se mne ptáš? Ptej se těch, kteříž mne slýchali, co jsem jim mluvil. Aj, tiť vědí, co jsem já mluvil.

18:22b.JOH.018.022 A když on to pověděl, jeden z služebníků, stoje tu, dal poliček Ježíšovi, řka: Tak-liž odpovídáš nejvyššímu knězi?

18:23b.JOH.018.023 Odpověděl mu Ježíš: Mluvil-li jsem zle, svědectví vydej o zlém; pakli dobře, proč mne tepeš?

18:24b.JOH.018.024 I poslal jej Annáš svázaného k Kaifášovi nejvyššímu knězi.

18:25b.JOH.018.025 Stál pak Šimon Petr, a zhříval se. Tedy řekli jemu: Nejsi-liž i ty z učedlníků jeho? Zapřel on a řekl: Nejsem.

18:26b.JOH.018.026 Dí jemu jeden z služebníků nejvyššího kněze, příbuzný toho, kterémuž Petr uťal ucho: Zdaž jsem já tebe neviděl s ním v zahradě?

18:27b.JOH.018.027 Tedy Petr opět zapřel. A hned kohout zazpíval.

18:28b.JOH.018.028 I vedli Ježíše od Kaifáše do radného domu, a bylo ráno. Oni pak nevešli do radného domu, aby se neposkvrnili, ale aby jedli beránka.

18:29b.JOH.018.029 Tedy vyšel k nim Pilát ven a řekl: Jakou žalobu vedete proti člověku tomuto?

18:30b.JOH.018.030 Odpověděli a řekli jemu: Byť tento nebyl zločinec, nedali bychom ho tobě.

18:31b.JOH.018.031 I řekl jim Pilát: Vezměte vy jej, a podle Zákona vašeho suďte ho. I řekli mu Židé: Námť nesluší zabíti žádného.

18:32b.JOH.018.032 Aby se řeč Ježíšova naplnila, kterouž řekl, znamenaje, kterou by smrtí měl umříti.

18:33b.JOH.018.033 Tedy Pilát všel opět do radného domu, i povolal Ježíše a řekl jemu: Ty-li jsi Král Židovský?

18:34b.JOH.018.034 Odpověděl Ježíš: Sám-li od sebe to pravíš, čili jiní tobě pověděli o mně?

18:35b.JOH.018.035 Odpověděl Pilát: Zdaliž jsem já Žid? Národ tvůj a přední kněží dali mi tebe. Co jsi učinil?

18:36b.JOH.018.036 Odpověděl Ježíš: Království mé není z tohoto světa. Byť z tohoto světa bylo království mé, služebníci moji bránili by mne, abych nebyl vydán Židům. Ale nyní mé království není odsud.

18:37b.JOH.018.037 I řekl jemu Pilát: Tedy král jsi ty? Dí Ježíš: Ty pravíš, že já král jsem. Jáť jsem se k tomu narodil, a proto jsem na svět přišel, abych svědectví vydal pravdě. Každý, kdož jest z pravdy, slyší hlas můj.

18:38b.JOH.018.038 Dí jemu Pilát: Co jest pravda? A když to řekl, opět vyšel k Židům, a dí jim: Já na něm žádné viny nenalézám.

18:39b.JOH.018.039 Ale jest obyčej váš, abych vám propustil jednoho vězně na velikunoc. Chcete-liž tedy, ať vám propustím Krále Židovského?

18:40b.JOH.018.040 I zkřikli opět všickni, řkouce: Ne toho, ale Barabbáše. Byl pak Barabbáš lotr.

19

19:1b.JOH.019.001 Tedy vzal Pilát Ježíše, a zbičoval jej.

19:2b.JOH.019.002 A žoldnéři zpletše korunu z trní, vstavili na hlavu jeho, a pláštěm šarlatovým přioděli jej.

19:3b.JOH.019.003 A říkali: Zdráv buď, Králi Židovský. A dávali jemu poličky.

19:4b.JOH.019.004 I vyšel opět ven Pilát, a řekl jim: Aj, vyvedu jej vám ven, abyste poznali, žeť na něm žádné viny nenalézám.

19:5b.JOH.019.005 Tedy vyšel Ježíš ven, nesa trnovou korunu a plášť šarlatový. I řekl jim Pilát: Aj, člověk.

19:6b.JOH.019.006 A jakž jej uzřeli přední kněží a služebníci jejich, zkřikli řkouce: Ukřižuj, ukřižuj ho. Dí jim Pilát: Vezmětež vy jej a ukřižujte, nebo já na něm viny nenalézám.

19:7b.JOH.019.007 Odpověděli jemu Židé: My Zákon máme, a podle Zákona našeho máť umříti, nebo Synem Božím se činil.

19:8b.JOH.019.008 A když Pilát uslyšel tuto řeč, více se obával.

19:9b.JOH.019.009 I všel do radného domu zase, a řekl Ježíšovi: Odkud jsi ty? Ale Ježíš nedal jemu odpovědi.

19:10b.JOH.019.010 Tedy řekl jemu Pilát: Nemluvíš se mnou? Nevíš-liž, že mám moc ukřižovati tě a moc mám propustiti tebe?

19:11b.JOH.019.011 Odpověděl Ježíš: Neměl bys nade mnou moci nižádné, byť nebylo dáno s hůry; protož, kdoť jest mne tobě vydal, většíť hřích má.

19:12b.JOH.019.012 Od té chvíle hledal Pilát propustiti ho. Ale Židé volali řkouce: Propustíš-li tohoto, nejsi přítel císařův; nebo každý, kdož se králem činí, protiví se císaři.

19:13b.JOH.019.013 Tedy Pilát uslyšev tu řeč, vyvedl ven Ježíše, a sedl na soudné stolici na místě, kteréž slove Litostrotos, a Židovsky Gabbata.

19:14b.JOH.019.014 A byl den připravování před velikonocí, okolo šesté hodiny. I řekl Židům: Aj, král váš.

19:15b.JOH.019.015 Oni pak zkřikli: Vezmi, vezmi a ukřižuj jej. Řekl jim Pilát: Krále vašeho ukřižuji? Odpověděli přední kněží: Nemámeť krále, než císaře.

19:16b.JOH.019.016 Tedy vydal jim ho, aby byl ukřižován. I pojali Ježíše a vedli jej ven.

19:17b.JOH.019.017 A on nesa kříž svůj, šel až na místo, kteréž slove popravné, a Židovsky Golgota.

19:18b.JOH.019.018 Kdežto ukřižovali ho, a s ním jiné dva s obou stran, a v prostředku Ježíše.

19:19b.JOH.019.019 Napsal pak i nápis Pilát, a vstavil na kříž. A bylo napsáno: Ježíš Nazaretský, Král Židovský.

19:20b.JOH.019.020 Ten pak nápis mnozí z Židů čtli; nebo blízko města bylo to místo, kdež ukřižován byl Ježíš. A bylo psáno Židovsky, Řecky a Latině.

19:21b.JOH.019.021 Tedy přední kněží Židovští řekli Pilátovi: Nepiš: Král Židovský, ale že on řekl: Král Židovský jsem.

19:22b.JOH.019.022 Odpověděl Pilát: Co jsem psal, psal jsem.

19:23b.JOH.019.023 Žoldnéři pak, když Ježíše ukřižovali, vzali roucha jeho, a učinili čtyři díly, každému rytíři díl jeden, vzali také i sukni, kterážto sukně byla nesšívaná, ale odvrchu všecka naskrze setkaná.

19:24b.JOH.019.024 I řekli mezi sebou: Neroztrhujme jí, ale losujme o ni, čí bude. Aby se naplnilo písmo, řkoucí: Rozdělili sobě roucho mé, a o můj oděv metali los. A žoldnéři zajisté tak učinili.

19:25b.JOH.019.025 Stály pak blízko kříže Ježíšova matka jeho a sestra matky jeho, Maria, manželka Kleofášova, a Maria Magdaléna.

19:26b.JOH.019.026 Tedy Ježíš uzřev matku a učedlníka tu stojícího, kteréhož miloval, řekl k matce své: Ženo, aj, syn tvůj.

19:27b.JOH.019.027 Potom řekl učedlníkovi: Aj, matka tvá. A od té hodiny přijal ji učedlník ten k sobě.

19:28b.JOH.019.028 Potom věda Ježíš, že již všecko jiné dokonáno jest, aby se naplnilo písmo, řekl: Žízním.

19:29b.JOH.019.029 Byla pak tu postavena nádoba plná octa. Tedy oni naplnili houbu octem, a obloživše yzopem, podali k ústům jeho.

19:30b.JOH.019.030 A když okusil Ježíš octa, řekl: Dokonánoť jest. A nakloniv hlavy, ducha Otci poručil.

19:31b.JOH.019.031 Židé pak, aby nezůstala na kříži těla na sobotu, poněvadž byl den připravování, (byl zajisté veliký ten den sobotní,) prosili Piláta, aby zlámáni byli hnátové jejich a aby byli složeni.

19:32b.JOH.019.032 I přišli žoldnéři, a prvnímu zajisté zlámali hnáty, i druhému, kterýž ukřižován byl s ním.

19:33b.JOH.019.033 Ale k Ježíšovi přišedše, jakž uzřeli jej již mrtvého, nelámali hnátů jeho.

19:34b.JOH.019.034 Ale jeden z žoldnéřů bok jeho kopím otevřel, a hned vyšla krev a voda.

19:35b.JOH.019.035 A ten, jenž viděl, svědectví vydal, a pravé jest svědectví jeho; onť ví, že pravé věci praví, abyste i vy věřili.

19:36b.JOH.019.036 Stalo se pak to, aby se naplnilo Písmo: Kost jeho žádná nebude zlámána.

19:37b.JOH.019.037 A opět jiné Písmo dí: Uzříť, v koho jsou bodli.

19:38b.JOH.019.038 Potom pak prosil Piláta Jozef z Arimatie, (kterýž byl učedlník Ježíšův, ale tajný, pro strach Židovský,) aby sňal tělo Ježíšovo. I dopustil Pilát. A on přišed, i sňal tělo Ježíšovo.

19:39b.JOH.019.039 Přišel pak i Nikodém, (kterýž byl prve přišel k Ježíšovi v noci,) nesa smíšení mirry a aloes okolo sta liber.

19:40b.JOH.019.040 Tedy vzali tělo Ježíšovo, a obvinuli je prostěradly s vonnými věcmi, jakž obyčej jest Židům se pochovávati.

19:41b.JOH.019.041 A byla na tom místě, kdež ukřižován byl, zahrada, a v zahradě hrob nový, v němžto ještě žádný nebyl pochován.

19:42b.JOH.019.042 Protož tu pro den připravování Židovský, že blízko byl hrob, položili Ježíše.

20

20:1b.JOH.020.001 První pak den po sobotě Maria Magdaléna přišla ráno k hrobu, když ještě tma bylo. I uzřela kámen odvalený od hrobu.

20:2b.JOH.020.002 I běžela odtud a přišla k Šimonovi Petrovi a k jinému učedlníku, jehož miloval Ježíš, a řekla jim: Vzali Pána z hrobu, a nevíme, kde jsou jej položili.

20:3b.JOH.020.003 Tedy vyšel Petr a jiný učedlník, a šli k hrobu.

20:4b.JOH.020.004 I běželi oba spolu. Ale ten druhý učedlník předběhl Petra, a přišel prve k hrobu.

20:5b.JOH.020.005 A nachýliv se, uzřel prostěradla položená, ale však tam nevšel.

20:6b.JOH.020.006 Tedy přišel Šimon Petr, za ním jda, a všel do hrobu. I uzřel prostěradla položená,

20:7b.JOH.020.007 A rouchu, kteráž byla na hlavě jeho, ne s prostěradly položenou, ale obzvláštně svinutou na jednom místě.

20:8b.JOH.020.008 Potom všel i ten druhý učedlník, kterýž byl prve přišel k hrobu, i uzřel a uvěřil.

20:9b.JOH.020.009 Nebo ještě neznali Písma, že měl Kristus z mrtvých vstáti.

20:10b.JOH.020.010 I odešli zase ti učedlníci tam, kdež prve byli.

20:11b.JOH.020.011 Ale Maria stála u hrobu vně, plačici. A když plakala, naklonila se do hrobu.

20:12b.JOH.020.012 A uzřela dva anděly v bílém rouše sedící, jednoho u hlavy a druhého u noh, tu kdež bylo položeno tělo Ježíšovo.

20:13b.JOH.020.013 Kteřížto řekli jí: Ženo, co pláčeš? I dí jim: Vzali Pána mého, a nevím, kde ho položili.

20:14b.JOH.020.014 To když řekla, obrátila se zpátkem, a uzřela Ježíše, an stojí, ale nevěděla, by Ježíš byl.

20:15b.JOH.020.015 Dí jí Ježíš: Ženo, co pláčeš? Koho hledáš? Ona domnívajici se, že by zahradník byl, řekla jemu: Pane, vzal-lis ty jej, pověz mi, kdes ho položil, ať já jej vezmu.

20:16b.JOH.020.016 Řekl jí Ježíš: Maria. Obrátivši se ona, řekla jemu: Rabbóni, jenž se vykládá: Mistře.

20:17b.JOH.020.017 Dí jí Ježíš: Nedotýkejž se mne; neb jsem ještě nevstoupil k Otci svému. Ale jdiž k bratřím mým, a pověz jim: Vstupuji k Otci svému, a k Otci vašemu, k Bohu svému, a k Bohu vašemu.

20:18b.JOH.020.018 I přišla Maria Magdaléna, zvěstujici učedlníkům, že by viděla Pána a že jí to pověděl.

20:19b.JOH.020.019 Když pak byl večer toho dne, kterýž jest první po sobotě, a dveře byly zavříny, kdež byli učedlníci shromážděni, pro strach Židovský, přišel Ježíš, a stál u prostřed, a řekl jim: Pokoj vám.

20:20b.JOH.020.020 A to pověděv, ukázal jim ruce i bok svůj. I zradovali se učedlníci, vidouce Pána.

20:21b.JOH.020.021 Tedy řekl jim opět: Pokoj vám. Jakož mne poslal Otec, tak i já posílám vás.

20:22b.JOH.020.022 To pověděv, dechl, a řekl jim: Přijměte Ducha svatého.

20:23b.JOH.020.023 Kterýmžkoli odpustili byste hříchy, odpouštějíť se jim; a kterýmžkoli zadrželi byste je, zadržániť jsou.

20:24b.JOH.020.024 Tomáš pak jeden ze dvanácti, jenž sloul Didymus, nebyl s nimi, když byl přišel Ježíš.

20:25b.JOH.020.025 I řekli jemu jiní učedlníci: Viděli jsme Pána. A on řekl jim: Leč uzřím v rukou jeho bodení hřebů, a vpustím prst svůj v místo hřebů, a ruku svou vložím v bok jeho, nikoli neuvěřím.

20:26b.JOH.020.026 A po osmi dnech opět učedlníci jeho byli vnitř, a Tomáš s nimi. Přišel Ježíš, a dveře byly zavříny, i stál uprostřed a řekl: Pokoj vám.

20:27b.JOH.020.027 Potom řekl k Tomášovi: Vložiž prst svůj sem, a viz ruce mé, a vztáhni ruku svou, a vpusť v bok můj, a nebudiž nevěřící, ale věřící.

20:28b.JOH.020.028 I odpověděl Tomáš a řekl jemu: Pán můj a Bůh můj.

20:29b.JOH.020.029 Dí jemu Ježíš: Žes mne viděl, Tomáši, uvěřil jsi. Blahoslavení, kteříž neviděli, a uvěřili.

20:30b.JOH.020.030 Mnohé zajisté i jiné divy činil Ježíš před obličejem učedlníků svých, kteréž nejsou psány v knize této.

20:31b.JOH.020.031 Ale toto psáno jest, abyste věřili, že Ježíš jest Kristus, Syn Boží, a abyste věříce, život věčný měli ve jménu jeho.

21

21:1b.JOH.021.001 Potom opět zjevil se Ježíš učedlníkům u moře Tiberiadského. A zjevil se takto:

21:2b.JOH.021.002 Byli spolu Šimon Petr a Tomáš, jenž sloul Didymus, a Natanael, jenž byl z Kány Galilejské, a synové Zebedeovi, a jiní z učedlníků jeho dva.

21:3b.JOH.021.003 Dí jim Šimon Petr: Půjdu ryb loviti. Řekli jemu: Půjdeme i my s tebou. I šli, a vstoupili na lodí hned; a té noci nic nepopadli.

21:4b.JOH.021.004 A když bylo již ráno, stál Ježíš na břehu. Nevěděli však učedlníci, by Ježíš byl.

21:5b.JOH.021.005 Tedy dí jim Ježíš: Dítky, máte-li jakou krmičku? Odpověděli jemu: Nemáme.

21:6b.JOH.021.006 On pak řekl jim: Zavrztež sít na pravou stranu lodí, a naleznete. I zavrhli sít a hned nemohli jí táhnouti pro množství ryb.

21:7b.JOH.021.007 I řekl učedlník ten, kteréhož miloval Ježíš, Petrovi: Pán jest. A Šimon Petr, jakž uslyšel, že Pán jest, opásal se po košili, (nebo byl nah,) a pustil se do moře.

21:8b.JOH.021.008 Jiní také učedlníci na lodí plavili se, (nebo nedaleko byli od břehu, asi okolo dvou set loket,) táhnouce sít plnou ryb.

21:9b.JOH.021.009 A jakž vystoupili na břeh, uzřeli řeřavé uhlí a rybu svrchu položenou a chléb.

21:10b.JOH.021.010 Řekl jim Ježíš: Přineste z ryb, kterýchž jste nalapali nyní.

21:11b.JOH.021.011 Vstoupil pak Šimon Petr a vytáhl sít na zem, plnou ryb velikých, jichž bylo sto padesáte a tři. A ačkoli jich tak mnoho bylo, však neztrhala se sít.

21:12b.JOH.021.012 Řekl jim Ježíš: Pojďte, obědujte. Žádný pak z učedlníků neodvážil se ho otázati: Ty kdo jsi? vědouce, že Pán jest.

21:13b.JOH.021.013 I přišel Ježíš, a vzal chléb, a dával jim, i rybu též.

21:14b.JOH.021.014 To již po třetí ukázal se Ježíš učedlníkům svým, vstav z mrtvých.

21:15b.JOH.021.015 A když poobědvali, řekl Ježíš Šimonovi Petrovi: Šimone, synu Jonášův, miluješ-li mne více nežli tito? Řekl jemu: Ovšem, Pane, ty víš, že tě miluji. Dí jemu: Pasiž beránky mé.

21:16b.JOH.021.016 Řekl jemu opět po druhé: Šimone Jonášův, miluješ-li mne? Řekl jemu: Ovšem, Pane, ty víš, že tě miluji. Dí jemu: Pasiž ovce mé.

21:17b.JOH.021.017 Řekl jemu po třetí: Šimone Jonášův, miluješ-li mne? I zarmoutil se Petr proto, že jemu řekl po třetí: Miluješ-li mne? A odpověděl jemu: Pane, ty znáš všecko, ty víš, že tě miluji. Řekl jemu Ježíš: Pasiž ovce mé.

21:18b.JOH.021.018 Amen, amen pravím tobě: Když jsi byl mladší, opasovals se a chodíval jsi, kams chtěl; ale když se zstaráš, ztáhneš ruce své, a jiný tě opáše, a povede, kamž ty nechceš.

21:19b.JOH.021.019 To pak pověděl, znamenaje, kterou by smrtí měl oslaviti Boha. A to pověděv, řekl jemu: Pojď za mnou.

21:20b.JOH.021.020 I obrátiv se Petr, uzřel toho učedlníka, kteréhož miloval Ježíš, an jde za ním, kterýž i odpočíval za večeří na prsech jeho, a byl řekl: Pane, kdo jest ten, kterýž tě zradí?

21:21b.JOH.021.021 Toho viděv Petr, dí k Ježíšovi: Pane, co pak tento?

21:22b.JOH.021.022 Řekl jemu Ježíš: Chci-li ho nechati, dokudž nepřijdu, co tobě po tom? Ty pojď za mnou.

21:23b.JOH.021.023 I vyšla řeč ta mezi bratří, že by učedlník ten neměl umříti. A neřekl byl jemu Ježíš, že by neměl umříti, ale řekl: Chci-li ho nechati, dokudž nepřijdu, co tobě po tom?

21:24b.JOH.021.024 Toť jest učedlník ten, kterýž svědectví vydává o těchto věcech, a napsal toto, a víme, že pravé jest svědectví jeho.

21:25b.JOH.021.025 Jestiť pak i jiných mnoho věcí, kteréž činil Ježíš, kteréž kdyby měly všecky, každá obzvláštně, psány býti, mám za to, že by ten svět nemohl přijíti těch knih, kteréž by napsány byly. Amen.