Mark (Czech)

1

1:1b.MAR.001.001 Počátek evangelium Ježíše Krista, Syna Božího;

1:2b.MAR.001.002 Jakož psáno jest v Prorocích: Aj, já posílám anděla svého před tváří tvou, kterýž připraví cestu tvou před tebou.

1:3b.MAR.001.003 Hlas volajícího na poušti: Připravujte cestu Páně, přímé čiňte stezky jeho.

1:4b.MAR.001.004 Křtil Jan na poušti a kázal křest pokání na odpuštění hříchů.

1:5b.MAR.001.005 I vycházeli k němu ze vší krajiny Židovské i Jeruzalémští, a křtili se od něho všickni v Jordáně řece, vyznávajíce hříchy své.

1:6b.MAR.001.006 Byl pak Jan odín srstmi velbloudovými, a pás kožený na bedrách jeho, a jídal kobylky a med lesní.

1:7b.MAR.001.007 A kázal, řka: Za mnou jde silnější mne, kteréhožto nejsem hoden, sehna se, rozvázati řeménka u obuvi jeho.

1:8b.MAR.001.008 Já zajisté křtil jsem vás vodou, ale onť vás křtíti bude Duchem svatým.

1:9b.MAR.001.009 I stalo se v těch dnech, přišel Ježíš z Nazarétu Galilejského, a pokřtěn jest v Jordáně od Jana.

1:10b.MAR.001.010 A hned vystoupě z vody, uzřel nebesa otevřená a Ducha jakožto holubici, sstupujícího na něj.

1:11b.MAR.001.011 A hlas stal se s nebe: Ty jsi ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo.

1:12b.MAR.001.012 A ihned ho Duch vypudil na poušť.

1:13b.MAR.001.013 I byl tam na poušti čtyřidceti dnů, a pokoušín byl od satana; a byl s zvěří, a andělé přisluhovali jemu.

1:14b.MAR.001.014 Když pak byl vsazen Jan do žaláře, přišel Ježíš do Galilee, zvěstuje evangelium království Božího,

1:15b.MAR.001.015 Pravě: Že se naplnil čas, a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání, a věřte evangelium.

1:16b.MAR.001.016 A chodě podle moře Galilejského, uzřel Šimona a Ondřeje bratra jeho, ani pouštějí síti do moře, nebo rybáři byli.

1:17b.MAR.001.017 I řekl jim Ježíš: Pojďte za mnou, a učiním vás rybáře lidí.

1:18b.MAR.001.018 A oni hned opustivše síti své, šli za ním.

1:19b.MAR.001.019 A pošed odtud maličko, uzřel Jakuba Zebedeova, a Jana bratra jeho, kteříž také byli na lodí tvrdíce síti své;

1:20b.MAR.001.020 A hned povolal jich. A oni opustivše otce svého Zebedea na lodí s pacholky, šli za ním.

1:21b.MAR.001.021 I vešli do Kafarnaum. A hned v sobotu šel Ježíš do školy, a učil.

1:22b.MAR.001.022 I divili se náramně učení jeho; nebo učil je, jako moc maje, a ne jako zákoníci.

1:23b.MAR.001.023 I byl v škole jejich člověk, posedlý duchem nečistým. I zvolal,

1:24b.MAR.001.024 Řka: Ale což jest tobě do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi zatratiti nás; znám tě, kdo jsi, a vím, že jsi ten svatý Boží.

1:25b.MAR.001.025 I přimluvil mu Ježíš, řka: Umlkniž a vyjdi z něho.

1:26b.MAR.001.026 I polomcovav jím duch nečistý a křiče hlasem velikým, vyšel z něho.

1:27b.MAR.001.027 I lekli se všickni, takže se tázali mezi sebou, řkouce: I co jest toto? Jakéž jest toto nové učení, že tento mocně duchům nečistým rozkazuje, a poslouchají ho?

1:28b.MAR.001.028 I roznesla se pověst o něm hned po vší krajině Galilejské.

1:29b.MAR.001.029 A hned vyšedše ze školy, přišli do domu Šimonova a Ondřejova s Jakubem a s Janem.

1:30b.MAR.001.030 Šimonova pak svegruše ležela, majíc zimnici. A hned jemu pověděli o ní.

1:31b.MAR.001.031 A přistoupiv, pozdvihl jí, ujav ji za ruku její, a hned přestala jí zimnice. I posluhovala jim.

1:32b.MAR.001.032 Večer pak již při západu slunce, nosili k němu všecky nemocné i ďábelníky.

1:33b.MAR.001.033 A bylo se všecko město sběhlo ke dveřům.

1:34b.MAR.001.034 I uzdravoval mnohé ztrápené rozličnými neduhy, a ďábelství mnohá vymítal, a nedopustil mluviti ďáblům; nebo znali ho.

1:35b.MAR.001.035 A přede dnem velmi ráno vstav Ježíš, vyšel, a šel na pusté místo, a tam se modlil.

1:36b.MAR.001.036 I šel za ním Šimon i ti, kteříž s ním byli.

1:37b.MAR.001.037 A když jej nalezli, řekli jemu: Všickni tě hledají.

1:38b.MAR.001.038 I dí jim: Pojďmež do okolních městeček, abych i tam kázal. Nebo na to jsem přišel.

1:39b.MAR.001.039 I kázal v školách jejich ve vší Galileji, a ďábelství vymítal.

1:40b.MAR.001.040 Tedy přišel k němu malomocný, prose ho, a klekna před ním, řekl jemu: Pane, chceš-li, můžeš mne očistiti.

1:41b.MAR.001.041 Ježíš pak slitovav se, vztáhl ruku, dotekl se ho a řekl jemu: Chci, buď čist.

1:42b.MAR.001.042 A když to řekl, hned odstoupilo od něho malomocenství, a očištěn jest.

1:43b.MAR.001.043 I pohroziv mu, hned ho odbyl,

1:44b.MAR.001.044 A řekl mu: Viziž, abys nižádnému nic nepravil. Ale jdi, ukaž se knězi, a obětuj za očištění své to, což přikázal Mojžíš, na svědectví jim.

1:45b.MAR.001.045 On pak vyšed, počal vypravovati mnoho a ohlašovati tu věc, takže již nemohl Ježíš do města zjevně vjíti, ale vně na místech pustých byl. I scházeli se k němu odevšad.

2

2:1b.MAR.002.001 A opět všel do Kafarnaum po několika dnech. I uslyšáno jest, že by doma byl.

2:2b.MAR.002.002 A hned sešlo se jich množství, takže již nemohli ani ke dveřům. I mluvil jim slovo.

2:3b.MAR.002.003 Tedy přijdou k němu někteří, nesouce šlakem poraženého, kterýžto ode čtyř nesen byl.

2:4b.MAR.002.004 A když k němu nemohli pro zástupy, loupali střechu, kdež byl Ježíš, a probořivše půdu, spustili po provazích dolů ložce, na němž ležel šlakem poražený.

2:5b.MAR.002.005 A vida Ježíš víru jejich, dí šlakem poraženému: Synu, odpouštějí se tobě hříchové tvoji.

2:6b.MAR.002.006 A byli tu někteří z zákoníků, sedíce a myslíce v srdcích svých:

2:7b.MAR.002.007 Co tento tak mluví rouhavě? Kdo můž odpustiti hříchy, jediné sám Bůh?

2:8b.MAR.002.008 To hned poznav Ježíš duchem svým, že by tak přemyšlovali sami v sobě, řekl jim: Proč o tom přemyšlujete v srdcích svých?

2:9b.MAR.002.009 Co jest snáze říci šlakem poraženému: Odpouštějí se tobě hříchové, čili říci: Vstaň a vezmi lože své a choď?

2:10b.MAR.002.010 Ale abyste věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštěti hříchy, dí šlakem poraženému:

2:11b.MAR.002.011 Toběť pravím: Vstaň, a vezmi lože své, a jdi do domu svého.

2:12b.MAR.002.012 I vstal hned, a vzav lože své přede všemi, odšel, takže se děsili všickni, a chválili Boha, řkouce: Nikdy jsme toho neviděli.

2:13b.MAR.002.013 I vyšel opět k moři, a všecken zástup přicházel k němu, i učil je.

2:14b.MAR.002.014 A pomíjeje Ježíš, uzřel Léví syna Alfeova, sedícího na cle. I dí jemu: Pojď za mnou. A on vstav, šel za ním.

2:15b.MAR.002.015 I stalo se, když seděl za stolem v domu jeho, že i publikáni mnozí a hříšníci seděli spolu s Ježíšem a s učedlníky jeho; neb mnoho jich bylo, a šlo za ním.

2:16b.MAR.002.016 Zákoníci pak a farizeové vidouce, že jedl s publikány a s hříšníky, řekli učedlníkům jeho: Což jest toho, že s publikány a hříšníky jí a pije Mistr váš?

2:17b.MAR.002.017 To uslyšav Ježíš, dí jim: Nepotřebují zdraví lékaře, ale nemocní. Nepřišelť jsem volati spravedlivých, ale hříšných ku pokání.

2:18b.MAR.002.018 Učedlníci pak Janovi a farizejští postívali se. I přišli a řekli jemu: Proč učedlníci Janovi a farizejští postí se, a tvoji učedlníci se nepostí?

2:19b.MAR.002.019 I řekl jim Ježíš: Kterakž mohou synové Ženichovi postiti se, když jest s nimi Ženich? Dokavadž mají s sebou Ženicha, nemohouť se postiti.

2:20b.MAR.002.020 Ale přijdouť dnové, když od nich odjat bude Ženich, a tehdáž se budou postiti v těch dnech.

2:21b.MAR.002.021 Ano nižádný záplaty sukna nového nepřišívá k rouchu starému; jinak odtrhne ta záplata nová od starého ještě něco, i bývá větší díra.

2:22b.MAR.002.022 A žádný nevlévá vína nového do nádob starých; jinak rozpučí nové víno nádoby, a tak víno se vyleje, a nádoby se pokazí. Ale víno nové má lito býti do nádob nových.

2:23b.MAR.002.023 I stalo se, že šel Ježíš v sobotu skrze obilí, i počali učedlníci jeho jdouce vymínati klasy.

2:24b.MAR.002.024 Tedy farizeové řekli jemu: Pohleď, coť činí učedlníci tvoji, čehož nesluší činiti v sobotu.

2:25b.MAR.002.025 I řekl jim: Nikdy-liž jste nečtli, co učinil David, když nouze byla, a lačněl, on i ti, kteříž s ním byli?

2:26b.MAR.002.026 Kterak všel do domu Božího za Abiatara nejvyššího kněze, a jedl chleby posvátné, (jichžto neslušelo jísti než samým kněžím,) a dal i těm, kteříž s ním byli?

2:27b.MAR.002.027 I pravil jim: Sobota pro člověka učiněna jest, a ne člověk pro sobotu.

2:28b.MAR.002.028 Protož Syn člověka jest pánem také i soboty.

3

3:1b.MAR.003.001 I všel opět do školy, a byl tu člověk, maje ruku uschlou.

3:2b.MAR.003.002 I šetřili ho, uzdraví-li jej v sobotu, aby ho obžalovali.

3:3b.MAR.003.003 I řekl tomu člověku, kterýž měl uschlou ruku: Vstaň a pojď sem do prostředku.

3:4b.MAR.003.004 I dí jim: Sluší-li v sobotu dobře činiti, čili zle, život zachovati, čili zamordovati? Ale oni mlčeli.

3:5b.MAR.003.005 A pohleděv na ně vůkol hněvivě, zarmoutiv se nad tvrdostí srdce jejich, řekl člověku: Vztáhni ruku svou. I vztáhl, a učiněna jest ruka jeho zdravá, jako i druhá.

3:6b.MAR.003.006 A vyšedše farizeové, hned s herodiány radu učinili proti Ježíšovi, kterak by ho zahubili.

3:7b.MAR.003.007 Ježíš pak s učedlníky svými poodšel k moři, a veliké množství od Galilee šlo za ním, i z Judstva,

3:8b.MAR.003.008 I od Jeruzaléma, i od Idumee, i z Zajordání; i ti, kteříž byli okolo Týru a Sidonu, množství veliké, slyšíce, kteraké věci činí, přišli k němu.

3:9b.MAR.003.009 I rozkázal učedlníkům svým, aby lodičku ustavičně nahotově měli, pro zástup, aby ho tak netiskli.

3:10b.MAR.003.010 Nebo mnohé uzdravoval, takže naň padali, aby se ho dotýkali, kteřížkoli měli jaké neduhy.

3:11b.MAR.003.011 A duchové nečistí, jakž ho zazřeli, padali před ním a křičeli, řkouce: Ty jsi Syn Boží.

3:12b.MAR.003.012 A on velmi jim přimlouval, aby ho nezjevovali.

3:13b.MAR.003.013 I vstoupil na horu, a povolal k sobě těch, kterýchž se jemu vidělo; i přišli k němu.

3:14b.MAR.003.014 I ustanovil jich dvanácte, aby s ním byli, aby je poslal kázati,

3:15b.MAR.003.015 A aby měli moc uzdravovati nemoci a vymítati ďábelství:

3:16b.MAR.003.016 A nejprve Šimona, jemuž dal jméno Petr,

3:17b.MAR.003.017 A Jakuba Zebedeova, a Jana bratra Jakubova, (a dal jim jméno Boanerges, to jest synové hromovi,)

3:18b.MAR.003.018 A Ondřeje, a Filipa, a Bartoloměje, a Matouše, a Tomáše, a Jakuba Alfeova, a Taddea, a Šimona Kananejského,

3:19b.MAR.003.019 A Jidáše Iškariotského, kterýž i zradil jej. I šli s ním domů.

3:20b.MAR.003.020 A vtom opět sšel se zástup, takže nemohli ani chleba pojísti.

3:21b.MAR.003.021 A slyšavše o tom příbuzní jeho, přišli, aby jej vzali; nebo pravili, že by se smyslem pominul.

3:22b.MAR.003.022 Zákoníci pak, kteříž byli přišli od Jeruzaléma, pravili, že Belzebuba má a že v knížeti ďábelském vymítá ďábly.

3:23b.MAR.003.023 A povolav jich, mluvil k nim v podobenstvích: Kterak může satan satana vymítati?

3:24b.MAR.003.024 A jestliže království v sobě se rozdvojí, nemůže státi království to.

3:25b.MAR.003.025 A rozdvojí-li se dům proti sobě, nebude moci dům ten státi.

3:26b.MAR.003.026 Tak jestliže jest povstal satan sám proti sobě, a rozdvojen jest, nemůže státi, ale konec béře.

3:27b.MAR.003.027 Nižádný nemůže nádobí silného reka, vejda do domu jeho, rozebrati, leč by prve silného toho svázal; a tehdyť dům jeho zloupí.

3:28b.MAR.003.028 Amen pravím vám, že všickni hříchové odpuštěni budou synům lidským, i rouhání, jímž by se rouhali,

3:29b.MAR.003.029 Ale kdo by se rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky, ale hoden jest věčného odsouzení.

3:30b.MAR.003.030 Nebo pravili: Že ducha nečistého má.

3:31b.MAR.003.031 Tedy přišla matka jeho a bratří, a stojíce vně, poslali k němu, aby ho vyvolali.

3:32b.MAR.003.032 A seděl okolo něho zástup. I řekli jemu: Aj, matka tvá a bratří tvoji vně hledají tebe.

3:33b.MAR.003.033 Ale on odpověděl jim, řka: Kdo jest matka má a bratří moji?

3:34b.MAR.003.034 A obezřev učedlníky vůkol sedící, řekl: Aj, matka má a bratří moji.

3:35b.MAR.003.035 Nebo kdož by koli činil vůli Boží, tenť jest bratr můj, i sestra, i matka má.

4

4:1b.MAR.004.001 A opět počal Ježíš učiti u moře. I shromáždil se k němu zástup mnohý, takže vstoupiv na lodí, seděl na moři, a všecken zástup byl na zemi podle moře.

4:2b.MAR.004.002 I učil je mnohým věcem v podobenstvích, a pravil jim v učení svém:

4:3b.MAR.004.003 Slyšte. Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval.

4:4b.MAR.004.004 I stalo se v tom rozsívání, že jedno padlo podle cesty, a přiletělo ptactvo nebeské, i szobali je.

4:5b.MAR.004.005 A jiné padlo na místo skalnaté, kdežto nemělo mnoho země, a hned vzešlo; neb nemělo hlubokosti země.

4:6b.MAR.004.006 A když vyšlo slunce, uvadlo, a protože nemělo kořene, uschlo.

4:7b.MAR.004.007 A jiné padlo mezi trní; i zrostlo trní, a udusilo je. I nevydalo užitku.

4:8b.MAR.004.008 Jiné pak padlo v zemi dobrou, a dalo užitek vzhůru vstupující a rostoucí; přineslo zajisté jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné pak stý.

4:9b.MAR.004.009 I pravil jim: Kdo má uši k slyšení, slyš.

4:10b.MAR.004.010 A když pak byl sám, tázali se ho ti, kteříž při něm byli, se dvanácti, na to podobenství.

4:11b.MAR.004.011 I řekl jim: Vámť jest dáno, znáti tajemství království Božího, ale těm, kteříž jsou vně, v podobenství všecko se děje,

4:12b.MAR.004.012 Aby hledíce, hleděli, a neuzřeli, a slyšíce, slyšeli, a nesrozuměli, aby se snad neobrátili, a byli by jim odpuštěni hříchové.

4:13b.MAR.004.013 I dí jim: Neznáte podobenství tohoto? A kterakž pak jiná všecka podobenství poznáte?

4:14b.MAR.004.014 Rozsevač, ten slovo rozsívá.

4:15b.MAR.004.015 Titoť pak jsou, ješto podle cesty símě přijímají, kdežto se rozsívá slovo, kteréž když oni slyší, ihned přichází satan a vynímá slovo, kteréž vsáto jest v srdcích jejich.

4:16b.MAR.004.016 A tak podobně ti, kteříž jako skalnatá země posáti jsou, kteřížto jakž uslyší slovo, hned s radostí přijímají je.

4:17b.MAR.004.017 Než nemají kořene v sobě, ale jsou časní; potom když vznikne soužení a protivenství pro slovo Boží, hned se horší.

4:18b.MAR.004.018 A tito jsou, jenž mezi trní posáti jsou, kteříž ač slovo slyší,

4:19b.MAR.004.019 Ale pečování tohoto světa a oklamání zboží, a jiné žádosti zlé k tomu přistupující, udušují slovo, takže bez užitku bývá.

4:20b.MAR.004.020 Titoť pak jsou, jenž v zemi dobrou símě přijali, kteříž slyší slovo Boží, a přijímají, a užitek přinášejí, jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné stý.

4:21b.MAR.004.021 Dále pravil jim: Zdali rozsvícena bývá svíce, aby postavena byla pod nádobu nebo pod postel? Však aby na svícen vstavena byla.

4:22b.MAR.004.022 Nebo nic není skrytého, co by nebylo zjeveno; aniž jest co tak ukrytého, aby najevo nevyšlo.

4:23b.MAR.004.023 Jestliže kdo má uši k slyšení, slyš.

4:24b.MAR.004.024 I mluvil k nim: Vizte, co slyšíte. Kterou měrou budete měřiti, touť vám bude odměřeno, a přidáno bude vám poslouchajícím.

4:25b.MAR.004.025 Nebo kdožť má, tomu bude dáno; a kdo nemá, i to, což má, bude od něho odjato.

4:26b.MAR.004.026 I pravil jim: Tak jest království Boží, jako kdyby člověk uvrhl símě v zemi.

4:27b.MAR.004.027 A spal by, a vstával by ve dne i v noci, a semeno by vzešlo a vzrostlo, jakž on neví.

4:28b.MAR.004.028 Nebo sama od sebe země plodí, nejprv bylinu, potom klas, potom plné obilé v klasu.

4:29b.MAR.004.029 A když sezrá úroda, ihned přičiní srp; neboť jest nastala žeň.

4:30b.MAR.004.030 I řekl opět: K čemu připodobníme království Boží? Aneb kterému podobenství je přirovnáme?

4:31b.MAR.004.031 Jest jako zrno horčičné, kteréžto, když vsáto bývá v zemi, menší jest ze všech semen, kteráž jsou na zemi.

4:32b.MAR.004.032 Ale když vsáto bývá, roste, a bývá větší než všecky byliny, a činíť ratolesti veliké, takže pod stínem jeho mohou sobě ptáci nebeští hnízda dělati.

4:33b.MAR.004.033 A takovými mnohými podobenstvími mluvil jim slovo, jakž mohli slyšeti.

4:34b.MAR.004.034 A bez podobenství nemluvil jim, učedlníkům pak svým soukromí vykládal všecko.

4:35b.MAR.004.035 I řekl jim v ten den, když již bylo večer: Plavme se na druhou stranu.

4:36b.MAR.004.036 A nechavše zástupu, pojali jej, tak jakž byl na lodičce. Ale i jiné lodičky byly s ním.

4:37b.MAR.004.037 Tedy stala se bouře veliká od větru, až se vlny na lodí valily, takže se již naplňovala lodí.

4:38b.MAR.004.038 A on zzadu na lodí spal na podušce. I zbudili jej, a řekli jemu: Mistře, což pak nic nedbáš, že hyneme?

4:39b.MAR.004.039 I probudiv se, přimluvil větru a řekl moři: Umlkni a upokoj se. I přestal vítr, a stalo se utišení veliké.

4:40b.MAR.004.040 I řekl jim: Proč se tak bojíte? Což ještě nemáte víry?

4:41b.MAR.004.041 I báli se bázní velikou, a pravili jeden k druhému: Hle kdo jest tento, že i vítr i moře poslouchají jeho?

5

5:1b.MAR.005.001 Tedy přeplavili se přes moře do krajiny Gadarenských.

5:2b.MAR.005.002 A jakž vyšel z lodí, hned se s ním potkal člověk z hrobů, maje ducha nečistého.

5:3b.MAR.005.003 Kterýž bydlil v hrobích, a aniž ho kdo již mohl řetězy svázati,

5:4b.MAR.005.004 Nebo často jsa pouty a řetězy okován, polámal řetězy a pouta roztrhal, a žádný nemohl ho zkrotiti.

5:5b.MAR.005.005 A vždycky ve dne i v noci na horách a v hrobích byl, křiče a tepa se kamením.

5:6b.MAR.005.006 Uzřev pak Ježíše zdaleka, běžel a poklonil se jemu,

5:7b.MAR.005.007 A křiče hlasem velikým, řekl: Co jest tobě do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Zaklínám tě skrze Boha, abys mne netrápil.

5:8b.MAR.005.008 (Nebo pravil jemu: Vyjdiž, duchu nečistý, z člověka tohoto.)

5:9b.MAR.005.009 I otázal se ho: Jakť říkají? A on odpovídaje, řekl: Množství jméno mé jest, neb jest nás mnoho.

5:10b.MAR.005.010 I prosil ho velmi, aby jich nevyháněl z té krajiny.

5:11b.MAR.005.011 Bylo pak tu při horách stádo vepřů veliké pasoucích se.

5:12b.MAR.005.012 I prosili ho všickni ti ďáblové, řkouce: Pusť nás do vepřů, ať do nich vejdeme.

5:13b.MAR.005.013 I povolil jim hned Ježíš. A vyšedše duchové nečistí, vešli do vepřů. I běželo to stádo s vrchu dolů do moře, (a bylo jich ke dvěma tisícům,) i ztonuli v moři.

5:14b.MAR.005.014 Ti pak, kteříž ty vepře pásli, utekli a oznámili to v městě i ve vsech. I vyšli lidé, aby viděli, co je se to stalo.

5:15b.MAR.005.015 I přišli k Ježíšovi, a uzřeli toho, kterýž byl trápen od ďábelství, an sedí, odín jsa a maje zdravý rozum, toho totiž, kterýž měl tmu ďáblů. I báli se.

5:16b.MAR.005.016 A kteříž to viděli, vypravovali jim, kterak se stalo tomu, kterýž měl ďábelství, i o vepřích.

5:17b.MAR.005.017 Tedy počali ho prositi, aby odšel z krajin jejich.

5:18b.MAR.005.018 A když vstoupil na lodí, prosil ho ten, kterýž trápen byl od ďábelství, aby byl s ním.

5:19b.MAR.005.019 Ježíš pak nedopustil mu, ale řekl jemu: Jdi k svým do domu svého, a zvěstuj jim, kterak jest veliké věci učinil tobě Hospodin, a slitoval se nad tebou.

5:20b.MAR.005.020 I odšel, a počal ohlašovati v krajině Desíti měst, kterak veliké věci učinil mu Ježíš. I divili se všickni.

5:21b.MAR.005.021 A když se přeplavil Ježíš na lodí zase na druhou stranu, sšel se k němu zástup mnohý. A on byl u moře.

5:22b.MAR.005.022 A aj, přišel jeden z knížat školy Židovské, jménem Jairus, a uzřev jej, padl k nohám jeho,

5:23b.MAR.005.023 A velmi ho prosil, řka: Dcerka má skonává. Prosím, pojď, vlož na ni ruce, aby uzdravena byla, a budeť živa.

5:24b.MAR.005.024 I šel s ním, a zástup mnohý šel za ním, i tiskli jej.

5:25b.MAR.005.025 (Tedy žena jedna, kteráž tok krve měla dvanácte let,

5:26b.MAR.005.026 A mnoho byla trápena od mnohých lékařů, a vynaložila všecken statek svůj, a nic jí bylo neprospělo, ale vždy se hůře měla,

5:27b.MAR.005.027 Uslyšavši o Ježíšovi, přišla v zástupu pozadu, a dotkla se roucha jeho.

5:28b.MAR.005.028 Neb řekla byla: Dotknu-li se jen roucha jeho, uzdravena budu.

5:29b.MAR.005.029 A hned přestal jest krvotok její, a pocítila na těle, že by uzdravena byla od neduhu svého.

5:30b.MAR.005.030 A hned Ježíš poznav sám v sobě, že jest moc vyšla z něho k uzdravení, obrátiv se v zástupu, řekl: Kdo se dotekl roucha mého?

5:31b.MAR.005.031 I řekli mu učedlníci jeho: Vidíš, že tě zástup tiskne, a pravíš: Kdo se mne dotekl?

5:32b.MAR.005.032 I hleděl vůkol, aby ji uzřel, která jest to učinila.

5:33b.MAR.005.033 Ta pak žena s bázní a s třesením, věduci, co se stalo při ní, přistoupila a padla před ním, a pověděla mu všecku pravdu.

5:34b.MAR.005.034 On pak řekl jí: Dcero, víra tvá tě uzdravila, jdiž u pokoji, a buď zproštěna od trápení svého.)

5:35b.MAR.005.035 A když on ještě mluvil, přišli někteří z domu knížete školy, řkouce: Dcera tvá umřela, proč již zaměstknáváš Mistra?

5:36b.MAR.005.036 Ježíš pak, hned jakž uslyšel to, což oni mluvili, řekl knížeti školy: Neboj se, toliko věř.

5:37b.MAR.005.037 I nedal žádnému za sebou jíti, jediné Petrovi, Jakubovi a Janovi, bratru Jakubovu.

5:38b.MAR.005.038 I přišel do domu knížete školy, a viděl tam hluk, ano plačí a kvílí velmi.

5:39b.MAR.005.039 I všed tam, řekl jim: Co se bouříte a plačete? Neumřelať jest děvečka, ale spí.

5:40b.MAR.005.040 I posmívali se jemu. On pak vyhnav všecky, pojal toliko otce a matku děvečky, a ty, kteříž s ním byli, i všel tam, kdež děvečka ležela.

5:41b.MAR.005.041 A vzav ruku děvečky, řekl jí: Talitha kumi, jenž se vykládá: Děvečko, (toběť pravím,) vstaň.

5:42b.MAR.005.042 A hned vstala děvečka, a chodila; nebo byla ve dvanácti letech. I zděsili se divením převelikým.

5:43b.MAR.005.043 A přikázal jim pilně, aby žádný o tom nezvěděl. I rozkázal jí dáti jísti.

6

6:1b.MAR.006.001 I vyšel odtud a přišel do vlasti své, a šli za ním učedlníci jeho.

6:2b.MAR.006.002 A když bylo v sobotu, počal učiti v škole, a mnozí slyšíce, divili se, řkouce: Odkud tento má tyto věci? A jaká jest to moudrost, kteráž jest jemu dána, že i takové moci dějí se skrze ruce jeho?

6:3b.MAR.006.003 Zdaliž tento není tesař, syn Marie, bratr Jakubův a Jozesův a Judův a Šimonův? A zdaliž nejsou i sestry jeho zde u nás? I zhoršili se na něm.

6:4b.MAR.006.004 I řekl jim Ježíš: Není prorok beze cti, jediné v vlasti své a v rodině své a v domu svém.

6:5b.MAR.006.005 I nemohl tu znamení žádného učiniti, jediné málo nemocných, vzkládaje na ně ruce, uzdravil.

6:6b.MAR.006.006 I podivil se jejich nevěře, a obcházel vůkol po městečkách, uče.

6:7b.MAR.006.007 A svolav dvanácte, počal je posílati po dvou a dvou, a dal jim moc nad duchy nečistými.

6:8b.MAR.006.008 A přikázal jim, aby ničehož nebrali na cestu, jediné toliko hůl, ani mošny, ani chleba, ani na pase peněz,

6:9b.MAR.006.009 Ale jen obuté míti nohy v střevíce, a aby neobláčeli dvou sukní.

6:10b.MAR.006.010 A pravil jim: Kdežkoli vešli byste do domu, tu ostaňte, dokudž nevyšli byste odtud.

6:11b.MAR.006.011 A kdož by koli vás nepřijali, ani vás slyšeli, vyjdouce odtud, vyrazte prach z noh vašich na svědectví jim. Amen pravím vám: Lehčeji bude Sodomským a Gomorským v den soudný nežli městu tomu.

6:12b.MAR.006.012 Tedy oni vyšedše, kázali, aby pokání činili.

6:13b.MAR.006.013 A ďábelství mnohá vymítali, a mazali olejem mnohé nemocné, a uzdravovali je.

6:14b.MAR.006.014 A uslyšev o tom Herodes král, (neb zjevné učiněno bylo jméno jeho,) i pravil, že Jan Křtitel vstal z mrtvých, a protož se dějí divové skrze něho.

6:15b.MAR.006.015 Jiní pak pravili, že jest Eliáš; a jiní pravili, že jest prorok, aneb jako jeden z proroků.

6:16b.MAR.006.016 To uslyšev Herodes, řekl: Kteréhož jsem já sťal, Jana, tenť jest. Ontě z mrtvých vstal.

6:17b.MAR.006.017 Ten zajisté Herodes byl poslal a jal Jana a vsadil jej do žaláře pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého, že ji byl za manželku pojal.

6:18b.MAR.006.018 Nebo pravil Jan Herodesovi: Neslušíť tobě míti manželky bratra svého.

6:19b.MAR.006.019 Herodias pak lest skládala proti němu, a chtěla jej o hrdlo připraviti, ale nemohla.

6:20b.MAR.006.020 Nebo Herodes ostýchal se Jana, věda jej býti muže spravedlivého a svatého. I šetřil ho, a slýchaje jej, mnoho i činil, a rád ho poslouchal.

6:21b.MAR.006.021 A když přišel den příhodný, že Herodes, pamatuje den svého narození, učinil večeři knížatům svým a hejtmanům a předním mužům z Galilee,

6:22b.MAR.006.022 A dcera té Herodiady tam vešla a tancovala, zalíbilo se Herodesovi i spoluhodovníkům, i řekl král děvečce: Pros mne, zač chceš, a dámť.

6:23b.MAR.006.023 I přisáhl jí: Že začkoli prositi budeš, dám tobě, by pak bylo až do polovice království mého.

6:24b.MAR.006.024 Ona pak vyšedši, řekla mateři své: Zač budu prositi? A ona řekla: Za hlavu Jana Křtitele.

6:25b.MAR.006.025 A všedši hned s chvátáním k králi, prosila ho, řkuci: Chci, abys mi dal hned na míse hlavu Jana Křtitele.

6:26b.MAR.006.026 Král pak zarmoutiv se velmi, pro přísahu a pro spoluhodovníky nechtěl jí oslyšeti.

6:27b.MAR.006.027 I poslav hned kata, rozkázal přinésti hlavu Janovu.

6:28b.MAR.006.028 A on odšed, sťal jej v žaláři, a přinesl hlavu jeho na míse, a dal ji děvečce, a děvečka dala mateři své.

6:29b.MAR.006.029 To uslyšavše učedlníci jeho, přišli a vzali tělo jeho, a pochovali je v hrobě.

6:30b.MAR.006.030 Tedy sšedše se apoštolé k Ježíšovi, zvěstovali jemu všecko, i to, co činili, i co učili.

6:31b.MAR.006.031 I řekl jim: Pojďte vy sami obzvláštně na pusté místo, a odpočiňte maličko. Nebo bylo množství těch, kteříž přicházeli a odcházeli, takže jsou ani k jídlu chvíle neměli.

6:32b.MAR.006.032 I plavili se až na pusté místo soukromí.

6:33b.MAR.006.033 A vidouce je zástupové, že jdou pryč, poznali jej mnozí. I sběhli se tam ze všech měst pěšky, a předešli je, a shromáždili se k němu.

6:34b.MAR.006.034 Tedy vyšed Ježíš, uzřel zástup mnohý, a slitovalo mu se jich, že byli jako ovce, nemající pastýře. I počal je učiti mnohým věcem.

6:35b.MAR.006.035 A když se již prodlilo, přistoupivše k němu učedlníci jeho, řekli: Pustéť jest toto místo, a již se prodlilo,

6:36b.MAR.006.036 Rozpusť je, ať jdouce do okolních vesnic a městeček, nakoupí sobě chleba; nebo nemají, co by jedli.

6:37b.MAR.006.037 On pak odpověděv, řekl jim: Dejte vy jim jísti. I řkou jemu: Co tedy, jdouce koupíme za dvě stě grošů chleba, a dáme jim jísti?

6:38b.MAR.006.038 I dí jim: Kolik chlebů máte? Jděte a zvězte. A když zvěděli, řekli: Pět, a dvě rybě.

6:39b.MAR.006.039 I rozkázal jim, aby se kázali posaditi všechněm po houfích na zelené trávě.

6:40b.MAR.006.040 I usadili se rozdílně, místy po stu a místy po padesáti.

6:41b.MAR.006.041 A vzav těch pět chlebů a ty dvě rybě, popatřiv do nebe, dobrořečil, i lámal chleby, a dal učedlníkům svým, aby kladli před ně. A dvě rybě rozdělil též mezi všecky.

6:42b.MAR.006.042 I jedli všickni, a nasyceni jsou.

6:43b.MAR.006.043 Potom sebrali drobtů dvanácte košů plných, i z ryb.

6:44b.MAR.006.044 A bylo těch, kteříž jedli ty chleby, okolo pět tisíců mužů.

6:45b.MAR.006.045 A hned přinutil učedlníky své vstoupiti na lodí, aby jej předešli přes moře do Betsaidy, až by on rozpustil zástup.

6:46b.MAR.006.046 A rozpustiv je, šel na horu, aby se modlil.

6:47b.MAR.006.047 A když bylo večer, byla lodí uprostřed moře, a on sám na zemi.

6:48b.MAR.006.048 A viděl je, a oni se s těžkostí plavili; (nebo byl vítr odporný jim.) A při čtvrtém bdění nočním přišel k nim, chodě po moři, a chtěl je pominouti.

6:49b.MAR.006.049 Oni pak uzřevše jej, an chodí po moři, domnívali se, že by obluda byla, i zkřikli.

6:50b.MAR.006.050 (Nebo jej všickni viděli, a zstrašili se.) A hned promluvil k nim a řekl jim: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se.

6:51b.MAR.006.051 I vstoupil k nim na lodí, a utišil se vítr; a oni náramně sami v sobě se děsili a divili.

6:52b.MAR.006.052 Nebo nerozuměli byli, co se stalo při chlebích; bylo zajisté srdce jejich zhrublo.

6:53b.MAR.006.053 A když se přeplavili, přišli do země Genezaretské, a tu lodí přistavili.

6:54b.MAR.006.054 A když vyšli z lodí, hned jej poznali.

6:55b.MAR.006.055 A běhajíce po vší krajině té, počali na ložcích k němu nositi nemocné, kdežkoli zvěděli o něm, že by byl.

6:56b.MAR.006.056 A kamžkoli vcházel do městeček neb do měst nebo do vsí, na ulicech kladli neduživé, a prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A kolikož jich koli se jeho dotkli, uzdraveni byli.

7

7:1b.MAR.007.001 I sešli se k němu farizeové a někteří z zákoníků, kteříž byli přišli z Jeruzaléma.

7:2b.MAR.007.002 A uzřevše některé z učedlníků jeho obecnýma rukama (to jest neumytýma) jísti chleby, reptali o to.

7:3b.MAR.007.003 Nebo farizeové i všickni Židé nejedí, leč by ruce umyli, držíce ustanovení starších.

7:4b.MAR.007.004 A z trhu přijdouce nejedí, leč se umyjí. A jiné mnohé věci jsou, kteréž přijali, aby zachovávali, jako umývání koflíků, žejdlíků a medenic i stolů.

7:5b.MAR.007.005 Potom otázali se ho farizeové a zákoníci: Proč učedlníci tvoji nezachovávají ustanovení starších, ale neumytýma rukama jedí chléb?

7:6b.MAR.007.006 On pak odpověděv, řekl jim: Dobře o vás pokrytcích prorokoval Izaiáš, jakož psáno jest: Lid tento rty mne ctí, srdce pak jejich daleko jest ode mne.

7:7b.MAR.007.007 Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení, kterážto nejsou než ustanovení lidská.

7:8b.MAR.007.008 Nebo opustivše přikázání Boží, držíte ustanovení lidská, totiž umývání žejdlíků a koflíků; a jiné mnohé věci těm podobné činíte.

7:9b.MAR.007.009 I pravil jim: Čistě vy rušíte přikázání Boží, abyste ustanovení své zachovali.

7:10b.MAR.007.010 Nebo Mojžíš pověděl: Cti otce svého i matku svou, a kdož by zlořečil otci nebo mateři, ať smrtí umře.

7:11b.MAR.007.011 Ale vy pravíte: Řekl-li by člověk otci neb mateři: Korban, to jest, dar, kterýžkoli jest ode mne, toběť prospěje,

7:12b.MAR.007.012 A nedopustíte mu nic více učiniti otci svému nebo mateři své,

7:13b.MAR.007.013 Rušíce přikázání Boží ustanoveními vašimi, kteráž jste ustanovili. A mnohé těm podobné věci činíte.

7:14b.MAR.007.014 I svolav všecken zástup, pravil jim: Slyšte mne všickni a rozumějte.

7:15b.MAR.007.015 Nic není z zevnitřku vcházejícího do člověka, což by jej poskvrniti mohlo; ale to, což pochází z něho, toť jest, což poskvrňuje člověka.

7:16b.MAR.007.016 Má-li kdo uši k slyšení, slyš.

7:17b.MAR.007.017 A když všel do domu od zástupu, tázali se ho učedlníci jeho o tom podobenství.

7:18b.MAR.007.018 I řekl jim: Tak jste i vy nerozumní? Což nerozumíte, že všecko, což z zevnitřku do člověka vchází, nemůže ho poskvrniti?

7:19b.MAR.007.019 Nebo nevchází v srdce jeho, ale v břicho, a potom ven vychází, čistěci všeliké pokrmy.

7:20b.MAR.007.020 Ale pravil, že to, což pochází z člověka, to poskvrňuje člověka.

7:21b.MAR.007.021 Nebo z vnitřku z srdce lidského zlá myšlení pocházejí, cizoložstva, smilstva, vraždy,

7:22b.MAR.007.022 Krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lest, nestydatost, oko zlé, rouhání, pýcha, bláznovství.

7:23b.MAR.007.023 Všecky tyto zlé věci pocházejí z vnitřku a poskvrňují člověka.

7:24b.MAR.007.024 A vstav odtud, odšel do končin Týru a Sidonu, a všed do domu, nechtěl, aby kdo o něm věděl, ale nemohl se tajiti.

7:25b.MAR.007.025 Nebo uslyševši o něm žena, jejížto dcerka měla ducha nečistého, přišla a padla k nohám jeho.

7:26b.MAR.007.026 (Byla pak ta žena pohanka, Syrofenitská rodem.) I prosila ho, aby ďábelství vyvrhl z její dcery.

7:27b.MAR.007.027 Ale Ježíš řekl jí: Nechať se prve nasytí synové; nebť není slušné vzíti chléb synů a vrci štěňatům.

7:28b.MAR.007.028 A ona odpověděla a řekla mu: Ovšem, Pane, nebo štěňátka jedí pod stolem drobty synů.

7:29b.MAR.007.029 I řekl jí: Pro tu řeč jdi, vyšloť jest ďábelství z tvé dcery.

7:30b.MAR.007.030 I odšedši do domu svého, nalezla děvečku, ana leží na loži, a ďábelství z ní vyšlo.

7:31b.MAR.007.031 Tedy odšed zase z končin Tyrských a Sidonských, přišel k moři Galilejskému, prostředkem krajin Desíti měst.

7:32b.MAR.007.032 I přivedli jemu hluchého a němého, a prosili ho, aby na něj ruku vzložil.

7:33b.MAR.007.033 A pojav jej soukromí ven z zástupu, vložil prsty své v uši jeho, a plinuv, dotekl se jazyka jeho.

7:34b.MAR.007.034 A vzezřev k nebi, vzdechl, a řekl jemu: Effeta, to jest, otevři se.

7:35b.MAR.007.035 A hned otevříny jsou uši jeho, a rozvázán jest svazek jazyka jeho, i mluvil právě.

7:36b.MAR.007.036 I přikázal jim, aby žádnému nepravili. Ale jakžkoli on jim přikazoval, předce oni mnohem více ohlašovali.

7:37b.MAR.007.037 A převelmi se divili, řkouce: Dobře všecky věci učinil. I hluchým rozkázal slyšeti, i němým mluviti.

8

8:1b.MAR.008.001 V těch dnech když opět velmi veliký zástup byl s ním, a neměli, co by jedli, svolav Ježíš učedlníky své, řekl jim:

8:2b.MAR.008.002 Lítost mám nad zástupy; nebo již tři dni trvají se mnou a nemají, co by jedli.

8:3b.MAR.008.003 A rozpustím-li je lačné do domů jejich, zhynou na cestě; nebo někteří z nich zdaleka přišli.

8:4b.MAR.008.004 Odpověděli mu učedlníci jeho: I odkud bude moci kdo tyto nakrmiti chleby zde na poušti?

8:5b.MAR.008.005 I otázal se jich: Kolik chlebů máte? A oni řekli: Sedm.

8:6b.MAR.008.006 I kázal zástupu posaditi se na zemi. A vzav sedm chlebů, díky učiniv, lámal a dával učedlníkům svým, aby předkládali. I kladli před zástup.

8:7b.MAR.008.007 A měli také rybiček maličko. Jichž požehnav, kázal i ty před ně klásti.

8:8b.MAR.008.008 I jedli a nasyceni jsou; a sebrali, což pozůstalo drobtů, sedm košů.

8:9b.MAR.008.009 Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo čtyř tisíců. I rozpustil je.

8:10b.MAR.008.010 Potom hned vstoupiv na lodí s učedlníky svými, přeplavil se do krajin Dalmanutských.

8:11b.MAR.008.011 I vyšli farizeové a počali se s ním hádati, hledajíce od něho znamení s nebe, pokoušejíce ho.

8:12b.MAR.008.012 A on vzdech duchem svým, dí: Co pokolení toto znamení hledá? Amen pravím vám: Nebude dáno znamení pokolení tomuto.

8:13b.MAR.008.013 A opustiv je, vstoupil zase na lodí, i plavil se přes moře.

8:14b.MAR.008.014 I zapomenuli s sebou vzíti chlebů, a neměli než jeden chléb s sebou na lodí.

8:15b.MAR.008.015 Tedy přikazoval jim, řka: Vizte a pilně se šetřte kvasu farizejského a kvasu Herodesova.

8:16b.MAR.008.016 I přemyšlovali, řkouce jeden k druhému: Chleba nemáme.

8:17b.MAR.008.017 A znaje to Ježíš, řekl jim: Co přemyšlujete o tom, že chleba nemáte? Ještě neznáte, ani rozumíte? Ještě máte oslepené srdce vaše?

8:18b.MAR.008.018 Oči majíce, nevidíte? A uši majíce, neslyšíte? A nepomníte,

8:19b.MAR.008.019 Že jsem pět chlebů lámal mezi pět tisíců? A kolik jste plných košů drobtů sebrali? Řekli jemu: Dvanácte.

8:20b.MAR.008.020 A když také sedm chlebů lámal jsem mezi čtyři tisíce, kolik jste plných košů drobtů vzali? I řkou jemu: Sedm.

8:21b.MAR.008.021 I řekl jim: Kterakž tedy ještě nerozumíte?

8:22b.MAR.008.022 I přišel do Betsaidy, a přivedli k němu slepého, prosíce ho, aby se ho dotekl.

8:23b.MAR.008.023 I ujav slepého za ruku, vyvedl jej ven z městečka, a plinuv na oči jeho a vloživ na něj ruce, otázal se ho, viděl-li by co.

8:24b.MAR.008.024 A on pohleděv, řekl: Znamenám lidi; nebo vidím, že chodí jako stromové.

8:25b.MAR.008.025 Potom opět vložil ruce na oči jeho, a kázal mu hleděti. I uzdraven jest, takže i zdaleka jasně viděl všecky.

8:26b.MAR.008.026 I odeslal jej do domu jeho, řka: Aniž do toho městečka choď, aniž komu z městečka co o tom prav.

8:27b.MAR.008.027 Tedy vyšel Ježíš a učedlníci jeho do městeček Cesaree Filipovy. A na cestě tázal se učedlníků svých, řka jim: Kým mne praví býti lidé?

8:28b.MAR.008.028 Kteřížto odpověděli: Janem Křtitelem, a jiní Eliášem, jiní pak jedním z proroků.

8:29b.MAR.008.029 Tedy on řekl jim: Vy pak kým mne býti pravíte? Odpověděv Petr, řekl jemu: Ty jsi Kristus.

8:30b.MAR.008.030 I přikázal jim, aby toho o něm žádnému nepravili.

8:31b.MAR.008.031 I počal učiti je, že Syn člověka musí mnoho trpěti, a potupen býti od starších a předních kněží a zákoníků, a zabit býti, a ve třech dnech z mrtvých vstáti.

8:32b.MAR.008.032 Zjevně to slovo mluvil. A chytiv jej Petr, počal mu domlouvati.

8:33b.MAR.008.033 Kterýžto obrátiv se a pohleděv na učedlníky své, přimluvil Petrovi, řka: Jdiž za mnou, satane; nebo nechápáš, co jest Božího, ale co lidského.

8:34b.MAR.008.034 A svolav zástup s učedlníky svými, řekl jim: Chce-li kdo za mnou přijíti, zapři sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následujž mne.

8:35b.MAR.008.035 Nebo chtěl-li by kdo duši svou zachovati, ztratíť ji; pakli by kdo ztratil duši svou pro mne a pro evangelium, tenť ji zachová.

8:36b.MAR.008.036 Nebo co prospěje člověku, by všecken svět získal, a své duši škodu učinil?

8:37b.MAR.008.037 Aneb jakou dá člověk odměnu za duši svou?

8:38b.MAR.008.038 Nebo kdož by se koli za mne styděl a za má slova v tomto pokolení cizoložném a hříšném, i Syn člověka styděti se bude za něj, když přijde v slávě Otce svého s anděly svatými.

9

9:1b.MAR.009.001 I pravil jim: Amen pravím vám, žeť jsou někteří z stojících tuto, kteříž neokusí smrti, až i uzří království Boží přicházející v moci.

9:2b.MAR.009.002 A po šesti dnech pojal Ježíš Petra a Jakuba a Jana, i uvedl je na horu vysokou soukromí samy, a proměnil se před nimi.

9:3b.MAR.009.003 A učiněno jest roucho jeho stkvoucí a bílé velmi jako sníh, ješto tak bílého žádný bělič na zemi učiniti nemůže.

9:4b.MAR.009.004 I uzřeli Eliáše s Mojžíšem, ani s Ježíšem mluví.

9:5b.MAR.009.005 A odpověděv Petr, řekl k Ježíšovi: Mistře, dobréť jest nám tuto býti. Protož udělejme tři stánky, tobě jeden, Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden.

9:6b.MAR.009.006 Nebo nevěděl, co mluví; byli zajisté přestrašeni.

9:7b.MAR.009.007 I stal se oblak zastěňující je, a přišel hlas z oblaku, řkoucí: Tentoť jest ten Syn můj milý, jeho poslouchejte.

9:8b.MAR.009.008 A hned obezřevše se, žádného víc neviděli než samého Ježíše s sebou.

9:9b.MAR.009.009 A když sstupovali s hory, přikázal jim, aby toho žádnému nevypravovali, co viděli, než až Syn člověka z mrtvých vstane.

9:10b.MAR.009.010 I zachovali tu věc u sebe, tížíce mezi sebou, co by to bylo z mrtvých vstáti?

9:11b.MAR.009.011 I otázali se ho, řkouce: Což pak zákoníci praví, že Eliáš musí přijíti prve?

9:12b.MAR.009.012 On pak odpověděv, řekl jim: Eliáš přijda nejprve, napraví všecky věci, a jakož psáno jest o Synu člověka, že má mnoho trpěti a za nic položen býti.

9:13b.MAR.009.013 Ale pravím vám, že Eliáš již přišel, a učinili mu, což jsou chtěli, jakož psáno jest o něm.

9:14b.MAR.009.014 Tedy přišed k učedlníkům, uzřel zástup veliký okolo nich a zákoníky, an se hádají s nimi.

9:15b.MAR.009.015 A hned všecken zástup uzřev jej, ulekli se; a sběhše se, přivítali ho.

9:16b.MAR.009.016 I otázal se zákoníků: Co se hádáte spolu?

9:17b.MAR.009.017 A odpovídaje jeden z zástupu, řekl: Mistře, přivedl jsem syna svého k tobě, kterýž má ducha němého.

9:18b.MAR.009.018 Ten kdyžkoli jej pochopí, lomcuje jím, a on se sliní, a škřipí zubami, a svadne. I řekl jsem učedlníkům tvým, aby jej vyvrhli, a nemohli.

9:19b.MAR.009.019 A on odpovídaje jemu, řekl: Ó národe nevěrný! Ale dokudž s vámi budu? A dokudž vás trpěti budu? Přiveďte jej ke mně.

9:20b.MAR.009.020 I přivedli ho k němu. A jakž jej uzřel, hned jím duch lomcoval; a padna na zemi, válel se a slinil.

9:21b.MAR.009.021 I otázal se otce jeho: Dávno-li se jemu to stalo? A on řekl: Hned od dětinství.

9:22b.MAR.009.022 A často jím metal i na oheň i do vody, aby jej zahubil. Ale můžeš-li co, spomoz nám, slituje se nad námi.

9:23b.MAR.009.023 A Ježíš řekl jemu: Můžeš-li tomu věřiti; všeckoť jest možné věřícímu.

9:24b.MAR.009.024 A ihned zvolav otec mládence toho s slzami, řekl: Věřím, Pane, spomoz nedověře mé.

9:25b.MAR.009.025 Uzřev pak Ježíš, že se zástup sbíhá, přimluvil duchu tomu nečistému, řka jemu: Hluchý a němý duše, já tobě přikazuji, vyjdi z něho, a nevcházej více do něho.

9:26b.MAR.009.026 Tedy křiče a velmi jím lomcuje, vyšel z něho. I učiněn jest člověk ten jako mrtvý, takže mnozí pravili, že umřel.

9:27b.MAR.009.027 Ale Ježíš ujav jej za ruku, pozdvihl ho, a on vstal.

9:28b.MAR.009.028 A když všel do domu, učedlníci jeho otázali ho soukromí: Pročež jsme my ho nemohli vyvrci?

9:29b.MAR.009.029 I řekl jim: Toto pokolení nijakž nemůž vyhnáno býti, jediné modlitbou a postem.

9:30b.MAR.009.030 A jdouce odtud, šli skrze Galilei, a nechtěl, aby kdo o tom věděl.

9:31b.MAR.009.031 Nebo učil učedlníky své a pravil jim: Že Syn člověka dán bude v ruce lidské, a zamordujíť jej, ale zamordován jsa, třetí den z mrtvých vstane.

9:32b.MAR.009.032 Oni pak nesrozuměli tomu povědění, a ostýchali se ho otázati.

9:33b.MAR.009.033 I přišel do Kafarnaum, a v domě byv, otázal se jich: Co jste na cestě mezi sebou rozjímali?

9:34b.MAR.009.034 A oni mlčeli. Nebo hádali se byli na cestě mezi sebou, kdo by z nich byl větší.

9:35b.MAR.009.035 A posadiv se, zavolal dvanácti, a dí jim: Chce-li kdo první býti, budeť všech nejposlednější a všech služebník.

9:36b.MAR.009.036 A vzav pacholátko, postavil je uprostřed nich, a vzav je na lokty své, řekl jim:

9:37b.MAR.009.037 Kdož by koli jedno z takových dítek přijal ve jménu mém, mneť přijímá; a kdož by mne koli přijal, ne mneť přijímá, ale toho, kterýž mne poslal.

9:38b.MAR.009.038 I odpověděl mu Jan, řka: Mistře, viděli jsme tam jednoho, an ve jménu tvém ďábly vymítá, kterýž nechodí s námi; i bránili jsme mu, protože s námi nechodí.

9:39b.MAR.009.039 Ježíš pak řekl: Nebraňtež mu. Nebť není žádného, kterýž by divy činil ve jménu mém, ať by mohl snadně zle mluviti o mně.

9:40b.MAR.009.040 Nebo kdož není proti nám, s námiť jest.

9:41b.MAR.009.041 Kdož by koli zajisté dal vám píti číši vody ve jménu mém, protože jste Kristovi, amen pravím vám, neztratíť nikoli odplaty své.

9:42b.MAR.009.042 A kdožť by koli pohoršil jednoho z těchto maličkých, věřících ve mne, mnohem by lépe mu bylo, aby byl zavěšen na hrdlo jeho žernov mlýnský a vržen byl do moře.

9:43b.MAR.009.043 A horšila-li by tě ruka tvá, utni ji. Lépeť jest tobě bezrukému vjíti do života, raději nežli obě ruce majícímu jíti do pekla, v oheň neuhasitelný,

9:44b.MAR.009.044 Kdež červ jejich neumírá a oheň nehasne.

9:45b.MAR.009.045 A pakli noha tvá horšila by tě, utniž ji. Lépeť jest tobě kulhavému vjíti do života, nežli obě noze majícímu uvrženu býti do pekla, v oheň neuhasitelný,

9:46b.MAR.009.046 Kdežto červ jejich neumírá a oheň nehasne.

9:47b.MAR.009.047 Pakli by tě oko tvé horšilo, vylup je. Lépeť jest tobě jednookému vjíti do království Božího, nežli obě oči majícímu uvrženu býti do ohně pekelného,

9:48b.MAR.009.048 Kdežto červ jejich neumírá a oheň nehasne.

9:49b.MAR.009.049 Nebo každý člověk ohněm bude solen, a všeliká obět solí bude osolena.

9:50b.MAR.009.050 Dobráť jest sůl. Pakli sůl bude neslaná, čím ji osolíte? Mějte sůl v sobě sami, a pokoj mějte mezi sebou.

10

10:1b.MAR.010.001 A vstav odtud, přišel do končin Judských skrze krajinu za Jordánem ležící. I sešli se k němu zase zástupové, a jakž obyčej měl, opět je učil.

10:2b.MAR.010.002 Tedy přistoupivše farizeové, otázali se ho: Sluší-li muži ženu propustiti? pokoušejíce ho.

10:3b.MAR.010.003 On pak odpovídaje, řekl jim: Co vám přikázal Mojžíš?

10:4b.MAR.010.004 Kteřížto řekli: Mojžíš dopustil lístek zapuzení napsati a propustiti.

10:5b.MAR.010.005 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Pro tvrdost srdce vašeho napsal vám Mojžíš to přikázání.

10:6b.MAR.010.006 Ale od počátku stvoření muže a ženu učinil je Bůh.

10:7b.MAR.010.007 Protoť opustí člověk otce svého i matku, a přídržeti se bude ženy své.

10:8b.MAR.010.008 I budou dva jedno tělo. A tak již nejsou dva, ale jedno tělo.

10:9b.MAR.010.009 Protož což Bůh spojil, člověk nerozlučuj.

10:10b.MAR.010.010 A v domu opět učedlníci jeho otázali se ho o též věci.

10:11b.MAR.010.011 I dí jim: Kdož by koli propustil manželku svou a jinou pojal, cizoloží a hřeší proti ní.

10:12b.MAR.010.012 A jestliže by žena propustila muže svého a za jiného se vdala, cizoloží.

10:13b.MAR.010.013 Tedy přinášeli k němu dítky, aby se jich dotýkal. Ale učedlníci přimlouvali těm, kteříž je nesli.

10:14b.MAR.010.014 To viděv Ježíš, nelibě to nesl, a řekl jim: Nechtež dítek jíti ke mně a nebraňtež jim, nebo takovýchť jest království Boží.

10:15b.MAR.010.015 Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nikoliť do něho nevejde.

10:16b.MAR.010.016 A bera je na lokty své a vzkládaje na ně ruce, požehnání jim dával.

10:17b.MAR.010.017 Potom když vyšel na cestu, přiběhl jeden, a poklekna před ním, otázal se ho, řka: Mistře dobrý, co učiním, abych života věčného dědičně došel?

10:18b.MAR.010.018 I řekl mu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než sám toliko Bůh.

10:19b.MAR.010.019 Přikázání umíš: Nezcizoložíš, nezabiješ, neukradneš, nevydáš falešného svědectví, neoklamáš, cti otce svého i matku.

10:20b.MAR.010.020 A on odpověděv, řekl jemu: Mistře, toho všeho jsem ostříhal od své mladosti.

10:21b.MAR.010.021 Tedy Ježíš pohleděv na něj, zamiloval ho, a řekl mu: Jednohoť se nedostává. Jdi, a cožkoli máš, prodej, a dej chudým, a budeš míti poklad v nebi; a pojď, následuj mne, vezma kříž svůj.

10:22b.MAR.010.022 On pak zarmoutiv se pro to slovo, odšel, truchliv jsa; nebo měl mnohá zboží.

10:23b.MAR.010.023 A pohleděv vůkol Ježíš, dí učedlníkům svým: Aj jak nesnadně ti, jenž statky mají, vejdou do království Božího.

10:24b.MAR.010.024 Tedy učedlníci užasli se nad řečmi jeho. Ježíš pak zase odpověděv, dí jim: Synáčkové, kterak nesnadné jest doufajícím v statek do království Božího vjíti.

10:25b.MAR.010.025 Snáze jest velbloudu skrze jehelní ucho projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.

10:26b.MAR.010.026 Oni pak více se děsili, řkouce mezi sebou: I kdož může spasen býti?

10:27b.MAR.010.027 A pohleděv na ně Ježíš, dí: U lidíť jest nemožné, ale ne u Boha; nebo u Boha všecko možné jest.

10:28b.MAR.010.028 I počal Petr mluviti k němu: Aj, my opustili jsme všecko a šli jsme za tebou.

10:29b.MAR.010.029 Odpověděv pak Ježíš, řekl: Amen pravím vám, žádného není, ješto by opustil dům, neb bratří, nebo sestry, neb otce, nebo matku, nebo manželku, nebo syny, nebo rolí pro mne a pro evangelium,

10:30b.MAR.010.030 Aby nevzal stokrát tolik nyní v času tomto domů a bratrů a sestr a matek a synů a rolí s protivenstvím, a v budoucím věku život věčný.

10:31b.MAR.010.031 Mnozíť zajisté byvše první, budou poslední, a poslední první.

10:32b.MAR.010.032 Byli pak na cestě, jdouce do Jeruzaléma, a Ježíš šel napřed. I byli předěšeni, a jdouce za ním, báli se. Tedy pojav Ježíš opět dvanácte, počal jim praviti, co se jemu má státi,

10:33b.MAR.010.033 Řka: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a Syn člověka vydán bude předním kněžím a zákoníkům, i odsoudí jej na smrt, a vydadí jej pohanům.

10:34b.MAR.010.034 Kteřížto posmívati se budou jemu, a ubičují ho, a uplijí a zabijí jej, ale třetího dne z mrtvých vstane.

10:35b.MAR.010.035 Tedy přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, řkouce: Mistře, chceme, zač bychom koli prosili tebe, abys učinil nám.

10:36b.MAR.010.036 On pak řekl jim: Co chcete, abych vám učinil?

10:37b.MAR.010.037 I řekli jemu: Dej nám, abychom jeden na pravici tvé a druhý na levici tvé seděli v slávě tvé.

10:38b.MAR.010.038 Ježíš pak řekl jim: Nevíte, zač prosíte. Můžete-li píti kalich, kterýž já piji, a křtíti se křtem, kterýmž já se křtím?

10:39b.MAR.010.039 A oni řekli jemu: Můžeme. A Ježíš řekl jim: Kalich zajisté, kterýž já piji, píti budete, a křtem, kterýmž já se křtím, křtěni budete,

10:40b.MAR.010.040 Ale seděti na pravici mé, nebo na levici mé, neníť má věc dáti vám, ale dánoť bude, kterýmž připraveno jest.

10:41b.MAR.010.041 A uslyšavše to jiných deset, počali se hněvati na Jakuba a na Jana.

10:42b.MAR.010.042 Ale Ježíš povolav jich, řekl jim: Víte, že ti, kteříž sobě zalibují vládnouti nad národy, panujíť nad nimi; a kteříž velicí u nich jsou, moc provozují nad nimi.

10:43b.MAR.010.043 Ne takť bude mezi vámi. Ale kdožkoli chtěl by mezi vámi býti veliký, budiž váš služebník.

10:44b.MAR.010.044 A kdožkoli z vás chtěl by býti přední, budiž služebník všech.

10:45b.MAR.010.045 Nebo i Syn člověka nepřišel, aby mu sloužili, ale aby on sloužil, a aby dal duši svou na vykoupení za mnohé.

10:46b.MAR.010.046 Tedy přišli do Jericho, a když vycházel on z Jericha, i učedlníci jeho a zástup mnohý, Timeův syn, Bartimeus slepý, seděl podle cesty, žebře.

10:47b.MAR.010.047 A když uslyšel, že by to byl Ježíš Nazaretský, počal volati a říci: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou.

10:48b.MAR.010.048 I přimlouvali mu mnozí, aby mlčel. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou.

10:49b.MAR.010.049 Tedy zastaviv se Ježíš, kázal ho zavolati. I zavolali toho slepého, řkouce jemu: Dobré mysli buď, vstaň, volá tě.

10:50b.MAR.010.050 On pak povrh plášť svůj, a zchopiv se, šel k Ježíšovi.

10:51b.MAR.010.051 I odpověděv Ježíš, dí jemu: Co chceš, ať učiním? A slepý řekl jemu: Mistře, ať vidím.

10:52b.MAR.010.052 Tedy Ježíš řekl mu: Jdi, víra tvá tě uzdravila. A on hned prohlédl, a šel cestou za Ježíšem.

11

11:1b.MAR.011.001 A když se přiblížili k Jeruzalému a Betfagi i Betany při hoře Olivetské, poslal dva z učedlníků svých,

11:2b.MAR.011.002 A řekl jim: Jděte do hrádku, kterýž proti vám jest, a hned vejdouce tam, naleznete oslátko přivázané, na kterémž ještě nižádný z lidí neseděl. Odvížíce, přiveďte ke mně.

11:3b.MAR.011.003 A řekl-liť by vám kdo: Co to činíte? rcete: Že ho Pán potřebuje. A hned je propustí sem.

11:4b.MAR.011.004 I odešli, a nalezli oslátko přivázané vně u dveří na rozcestí. I odvázali je.

11:5b.MAR.011.005 Tedy někteří z těch, kteříž tu stáli, řekli jim: Co činíte, odvazujíce oslátko?

11:6b.MAR.011.006 Oni pak řekli jim, jakož byl přikázal Ježíš. I nechali jich.

11:7b.MAR.011.007 Protož přivedli oslátko k Ježíšovi, a vložili na ně roucha svá. I vsedl na ně.

11:8b.MAR.011.008 Mnozí pak stlali roucha svá na cestě, a jiní ratolesti sekali z stromů, a metali na cestu.

11:9b.MAR.011.009 A kteříž napřed šli, i ti, kteříž za ním šli, volali, řkouce: Spas nás. Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně.

11:10b.MAR.011.010 Požehnané, kteréž jest přišlo ve jménu Páně, království otce našeho Davida! Spas nás na výsostech.

11:11b.MAR.011.011 I všel do Jeruzaléma Ježíš, i do chrámu. A spatřiv tu všecko, když již byla večerní hodina, vyšel do Betany se dvanácti.

11:12b.MAR.011.012 A druhého dne, když vycházel z Betany, zlačněl.

11:13b.MAR.011.013 A uzřev zdaleka fík, an má listí, šel, zda by co nalezl na něm. A když přišel k němu, nic nenalezl kromě listí; nebo nebyl čas fíků.

11:14b.MAR.011.014 Tedy odpověděv Ježíš, řekl jemu: Již více na věky nižádný z tebe ovoce nejez. A slyšeli to učedlníci jeho.

11:15b.MAR.011.015 I přišli do Jeruzaléma. A všed Ježíš do chrámu, počal vymítati ty, jenž prodávali a kupovali v chrámě, a stoly penězoměnců a stolice prodávajících holuby převracel.

11:16b.MAR.011.016 A nedopustil, aby kdo jakou nádobu nesl skrze chrám.

11:17b.MAR.011.017 I učil je, řka jim: Zdaliž není psáno, že dům můj dům modlitby slouti bude u všech národů? Vy pak učinili jste jej peleší lotrů.

11:18b.MAR.011.018 Slyšeli pak to zákoníci i přední kněží, a hledali, kterak by jej zahubili; nebo se ho báli, protože všecken zástup divil se učení jeho.

11:19b.MAR.011.019 A když byl večer, vyšel Ježíš z města.

11:20b.MAR.011.020 A učedlníci ráno jdouce, uzřeli fík, an usechl hned z kořene.

11:21b.MAR.011.021 Tedy zpomenuv Petr, řekl jemu: Mistře, aj fík, kterémuž jsi zlořečil, usechl.

11:22b.MAR.011.022 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Mějte víru Boží.

11:23b.MAR.011.023 Nebo amen pravím vám, že kdož by koli řekl hoře této: Zdvihni se a vrz sebou do moře, a nepochyboval by v srdci svém, ale věřil by, že se stane, cožkoli dí, budeť jemu tak, což by koli řekl.

11:24b.MAR.011.024 Protož pravím vám: Začež byste koli, modléce se, prosili, věřte, že vezmete, a staneť se vám.

11:25b.MAR.011.025 A když se postavíte k modlení, odpouštějte, máte-li co proti komu, aby i Otec váš nebeský odpustil vám hříchy vaše.

11:26b.MAR.011.026 Nebo jestliže vy neodpustíte, ani Otec váš, kterýž v nebesích jest, odpustí vám hříchů vašich.

11:27b.MAR.011.027 I přišli zase do Jeruzaléma. A když on chodil v chrámě, přistoupili k němu přední kněží a zákoníci a starší.

11:28b.MAR.011.028 I řekli jemu: Jakou mocí to činíš? A kdo jest tobě dal tu moc, abys tyto věci činil?

11:29b.MAR.011.029 Tedy odpovídaje Ježíš, řekl jim: Otížiť se i já vás na jednu věc. Odpovězte mi, a povím vám, jakou mocí to činím.

11:30b.MAR.011.030 Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí? Odpovězte mi.

11:31b.MAR.011.031 I rozvažovali to sami mezi sebou, řkouce: Díme-li: S nebe, díť nám: Pročež jste tedy neuvěřili jemu?

11:32b.MAR.011.032 Pakli díme: Z lidí, bojíme se lidu. Nebo všickni o Janovi smyslili, že jest právě byl prorok.

11:33b.MAR.011.033 I odpověděvše, řekli Ježíšovi: Nevíme. A Ježíš odpovídaje, řekl jim: Aniž já vám povím, jakou mocí to činím.

12

12:1b.MAR.012.001 Tedy počal jim mluviti v podobenstvích: Vinici štípil jeden člověk, a opletl ji plotem, a vkopal pres, a ustavěl věži, a najal ji vinařům, i odšel na cestu.

12:2b.MAR.012.002 A v čas užitků poslal k vinařům služebníka, aby od vinařů vzal ovoce z vinice.

12:3b.MAR.012.003 Oni pak javše jej, zmrskali ho a odeslali prázdného.

12:4b.MAR.012.004 I poslal k nim zase jiného služebníka. I toho též kamenovavše, ranili v hlavu a odeslali zohaveného.

12:5b.MAR.012.005 I poslal opět jiného. I toho zabili, a mnoho jiných, z nichž některé zmrskali a jiné zmordovali.

12:6b.MAR.012.006 Ještě pak maje jediného syna nejmilejšího, i toho poslal k nim naposledy, řka: Ostýchati se budou syna mého.

12:7b.MAR.012.007 Ale vinaři řekli jedni k druhým: Tentoť jest dědic; pojďte, zabijme jej, a budeť naše dědictví.

12:8b.MAR.012.008 Tedy javše jej, zabili ho a vyvrhli ven z vinice.

12:9b.MAR.012.009 Což tedy učiní pán vinice? Přijde, a zatratí vinaře ty, a dá vinici jiným.

12:10b.MAR.012.010 Zdaliž jste písma toho nečtli? Kámen, kterýž zavrhli dělníci, ten učiněn jest hlavou úhlovou.

12:11b.MAR.012.011 Ode Pána stalo se toto, a jest divné před očima našima.

12:12b.MAR.012.012 I hledali ho jíti, ale báli se zástupu; nebo poznali, že podobenství to proti nim pověděl. A nechavše ho, odešli pryč.

12:13b.MAR.012.013 Potom poslali k němu některé z farizeů a herodiánů, aby jej polapili v řeči.

12:14b.MAR.012.014 Kteřížto přišedše, řekli jemu: Mistře, víme, že jsi pravdomluvný, a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou, ale v pravdě cestě Boží učíš. Sluší-li daň dávati císaři, čili nic? Dáme-liž, čili nedáme?

12:15b.MAR.012.015 On pak znaje pokrytství jejich, řekl jim: Co mne pokoušíte? Přineste mi peníz, ať pohledím.

12:16b.MAR.012.016 A oni podali mu. Tedy řekl jim: Čí jest tento obraz a nápis? A oni řekli mu: Císařův.

12:17b.MAR.012.017 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Dávejtež tedy, což jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu. I podivili se tomu.

12:18b.MAR.012.018 Potom přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho, řkouce:

12:19b.MAR.012.019 Mistře, Mojžíš nám napsal: Kdyby čí bratr umřel, a ostavil po sobě manželku, a synů by neměl, aby bratr jeho pojal manželku jeho a vzbudil símě bratru svému.

12:20b.MAR.012.020 I bylo sedm bratrů. A první pojav ženu, umřel, neostaviv semene.

12:21b.MAR.012.021 A druhý pojav ji, také umřel, a aniž ten ostavil semene. A třetí tolikéž.

12:22b.MAR.012.022 A tak ji pojalo všech sedm, a nezůstavili po sobě semene. Nejposléze pak po všech umřela i žena.

12:23b.MAR.012.023 Protož při vzkříšení, když z mrtvých vstanou, čí z těch bude manželka? Neb jich sedm mělo ji za manželku.

12:24b.MAR.012.024 A odpovídaje Ježíš, řekl jim: Zdaliž ne proto bloudíte, že neznáte Písem ani moci Boží?

12:25b.MAR.012.025 Nebo když vstanou z mrtvých, nebudou se ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé nebeští.

12:26b.MAR.012.026 O mrtvých pak, že mají vstáti, zdaliž jste nečtli v knihách Mojžíšových, kterak ve kři promluvil k němu Bůh, řka: Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův?

12:27b.MAR.012.027 Neníť Bůh mrtvých, ale Bůh živých. Protož vy velmi bloudíte.

12:28b.MAR.012.028 Tedy přistoupil k němu jeden z zákoníků, slyšev je hádající se, a vida, že jim dobře odpověděl, otázal se ho, které by bylo přikázání první ze všech.

12:29b.MAR.012.029 A Ježíš odpověděl jemu, že první ze všech přikázání jest: Slyš, Izraeli, Pán Bůh náš Pán jeden jest.

12:30b.MAR.012.030 Protož milovati budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své, i ze všech mocí svých. To jest první přikázání.

12:31b.MAR.012.031 Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. Většího přikázání jiného nad tato není.

12:32b.MAR.012.032 I řekl jemu ten zákoník: Mistře, dobře jsi vpravdě pověděl. Nebo jeden jest Bůh, a není jiného kromě něho;

12:33b.MAR.012.033 A milovati ho ze všeho srdce, a ze vší mysli, a ze vší duše, i ze všech mocí, a milovati bližního jako sebe samého, toť jest větší nade všecky zápalné i vítězné oběti.

12:34b.MAR.012.034 A viděv Ježíš, že by moudře odpověděl, dí jemu: Nejsi daleko od království Božího. A žádný více neodvážil se ho o nic tázati.

12:35b.MAR.012.035 I odpovídaje Ježíš, řekl, uče v chrámě: Kterak praví zákoníci, že Kristus jest syn Davidův?

12:36b.MAR.012.036 Nebo David praví v Duchu svatém: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, ažť i položím nepřátely tvé podnože noh tvých.

12:37b.MAR.012.037 Poněvadž sám David nazývá jej Pánem, kterakž syn jeho jest? A mnohý zástup rád ho poslouchal.

12:38b.MAR.012.038 I mluvil jim v učení svém: Varujte se zákoníků, kteříž rádi v krásném rouše chodí, a chtějí pozdravováni býti na trhu,

12:39b.MAR.012.039 A na předních stolicích seděti v školách, a přední místa míti na večeřech,

12:40b.MAR.012.040 Kteřížto zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhých modliteb. Tiť vezmou soud těžší.

12:41b.MAR.012.041 A posadiv se Ježíš proti pokladnici, díval se, kterak zástup metal peníze do pokladnice. A mnozí bohatí metali mnoho.

12:42b.MAR.012.042 A přišedši jedna chudá vdova, i vrhla dva šarty, jenž jest čtvrtá částka peníze tehdejšího.

12:43b.MAR.012.043 I svolav učedlníky své, dí jim: Amen pravím vám, že tato chudá vdova více uvrhla, než tito všickni, kteříž metali do pokladnice.

12:44b.MAR.012.044 Nebo všickni z toho, což jim zbývalo, metali, ale tato z své chudoby, všecko, což měla, uvrhla, všecku živnost svou.

13

13:1b.MAR.013.001 A když vycházel z chrámu, dí jemu jeden z učedlníků jeho: Mistře, pohleď, kteraké kamení a jaké jest toto stavení!

13:2b.MAR.013.002 Tedy Ježíš odpovídaje, řekl jemu: Vidíš toto tak veliké stavení? Nebudeť ostaven kámen na kameni, kterýž by nebyl zbořen.

13:3b.MAR.013.003 A když se posadil na hoře Olivetské proti chrámu, otázali se jeho obzvláštně Petr, Jakub a Jan a Ondřej, řkouce:

13:4b.MAR.013.004 Pověz nám, kdy to bude? A které znamení, když se toto všecko bude plniti?

13:5b.MAR.013.005 Ježíš pak odpovídaje jim, počal praviti: Vizte, aby vás někdo nesvedl.

13:6b.MAR.013.006 Neboť mnozí přijdou ve jménu mém, řkouce: Já jsem Kristus, a mnohéť svedou.

13:7b.MAR.013.007 Když pak uslyšíte boje a pověst o válkách, nestrachujte se; nebo musí to býti, ale ne ihned konec.

13:8b.MAR.013.008 Povstaneť zajisté národ proti národu a království proti království, a bude zemětřesení po místech, a hladové i bouřky.

13:9b.MAR.013.009 A toť budou počátkové bolesti. Vy pak šetřte se. Nebo vydávati vás budou na sněmy a do shromáždění; budete biti, a před vladaři a králi stanete pro mne, na svědectví jim.

13:10b.MAR.013.010 Ale ve všech národech nejprv musí býti kázáno evangelium.

13:11b.MAR.013.011 Když pak vás povedou vyzrazujíce, nestarejte se, co byste mluvili, aniž o to pečlivě přemyšlujte, ale což vám bude dáno v tu hodinu, to mluvte; nebo nejste vy, jenž mluvíte, ale Duch svatý.

13:12b.MAR.013.012 Vydáť pak bratr bratra na smrt a otec syna, a povstanou děti proti rodičům, a budou je mordovati.

13:13b.MAR.013.013 A budete v nenávisti všechněm pro jméno mé. Ale kdož setrvá až do konce, tenť spasen bude.

13:14b.MAR.013.014 Když pak uzříte ohavnost zpuštění, o kteréž povědíno jest skrze Daniele proroka, ana stojí, kdež by státi neměla, (kdo čte, rozuměj,) tehdáž ti, kdož jsou v Židovstvu, ať utekou na hory.

13:15b.MAR.013.015 A kdož na střeše jest, nesstupuj do domu, ani vcházej, aby co vzal z domu svého.

13:16b.MAR.013.016 A kdo na poli, nevracuj se zase, aby vzal roucho své.

13:17b.MAR.013.017 Běda pak těhotným a těm, kteréž krmí v těch dnech.

13:18b.MAR.013.018 Protož modlte se, aby utíkání vaše nebylo v zimě.

13:19b.MAR.013.019 Neboť budou ti dnové plní takového soužení, jakéhož nebylo od počátku stvoření, kteréž Bůh stvořil, až dosavad, aniž potom bude.

13:20b.MAR.013.020 A byť neukrátil Pán těch dnů, nebyl by spasen žádný člověk. Ale pro vyvolené, kteréž vyvolil, ukrátil těch dnů.

13:21b.MAR.013.021 A tehdáž řekl-li by vám kdo: Aj teď jest Kristus, aneb, aj tamto, nevěřte.

13:22b.MAR.013.022 Neboť povstanou falešní Kristové a falešní proroci, a budou činiti divy a zázraky k svedení, by možné bylo, také i vyvolených.

13:23b.MAR.013.023 Vy pak šetřte se. Aj, předpověděl jsem vám všecko.

13:24b.MAR.013.024 V těch pak dnech, po soužení tom, slunce se zatmí a měsíc nedá světla svého.

13:25b.MAR.013.025 A hvězdy nebeské budou padati, a moci, které jsou na nebi, pohnou se.

13:26b.MAR.013.026 A tehdážť uzří Syna člověka, an se béře v oblacích s mocí velikou a s slavou.

13:27b.MAR.013.027 I tehdyť pošle anděly své, a shromáždí vyvolené své ode čtyř větrů, od končin země až do končin nebe.

13:28b.MAR.013.028 Od fíku pak učte se podobenství: Když již ratolest jeho odmladne a vypučí se listí, znáte, že blízko jest léto.

13:29b.MAR.013.029 Takž i vy, když uzříte, ano se tyto věci dějí, vězte, že blízko jest a ve dveřích království Boží.

13:30b.MAR.013.030 Amen pravím vám, žeť nepomine pokolení toto, až se tyto všecky věci stanou.

13:31b.MAR.013.031 Nebe a země pominou, ale slova má nepominou.

13:32b.MAR.013.032 Ale o tom dni a hodině žádný neví, ani andělé, jenž jsou v nebesích, ani Syn, jediné sám Otec.

13:33b.MAR.013.033 Vizte, bděte a modlte se; nebo nevíte, kdy bude ten čas.

13:34b.MAR.013.034 Syn člověka zajisté jest jako člověk, kterýž daleko odšel, opustiv dům svůj, a poručiv služebníkům svým vladařství, a jednomu každému práci jeho, vrátnému přikázal, aby bděl.

13:35b.MAR.013.035 Protož bděte; nebo nevíte, kdy Pán domu přijde, u večer-li, čili o půlnoci, čili když kohouti zpívají, čili ráno;

13:36b.MAR.013.036 Aby snad přijda v nenadále, nenalezl vás, a vy spíte.

13:37b.MAR.013.037 A cožť vám pravím, všechněmť pravím: Bděte.

14

14:1b.MAR.014.001 Po dvou pak dnech byl hod beránka a přesnic; i hledali přední kněží a zákoníci, kterak by jej lstivě jmouce, zamordovali.

14:2b.MAR.014.002 Ale pravili: Ne v svátek, aby snad nebyl rozbroj v lidu.

14:3b.MAR.014.003 A když byl v Betany, v domu Šimona malomocného, a seděl za stolem, přišla žena, mající nádobu alabastrovou masti velmi drahé, z nardového koření. A rozbivši nádobu, vylila ji na hlavu jeho.

14:4b.MAR.014.004 I hněvali se někteří mezi sebou, řkouce: I proč ztráta masti této stala se?

14:5b.MAR.014.005 Nebo mohlo jest toto prodáno býti dráže než za tři sta peněz, a dáno býti chudým. I škřipěli zubami na ni.

14:6b.MAR.014.006 Ale Ježíš řekl: Nechtež jí. Proč ji rmoutíte? Dobrýť jest skutek učinila nade mnou.

14:7b.MAR.014.007 Však chudé máte vždycky s sebou, a když budete chtíti, můžete jim dobře činiti, ale mne ne vždy míti budete.

14:8b.MAR.014.008 Ona což mohla, to učinila; předešlať jest, aby těla mého pomazala ku pohřebu.

14:9b.MAR.014.009 Amen pravím vám: Kdežkoli bude kázáno toto evangelium po všem světě, také i to, což učinila tato, bude vypravováno na památku její.

14:10b.MAR.014.010 Tedy Jidáš Iškariotský, jeden ze dvanácti, odšel k předním kněžím, aby ho jim zradil.

14:11b.MAR.014.011 Oni pak uslyševše to, zradovali se, a slíbili mu peníze dáti. I hledal, kterak by ho příhodně zradil.

14:12b.MAR.014.012 Prvního pak dne přesnic, když velikonoční beránek zabíjín býval, řkou jemu učedlníci jeho: Kde chceš, ať jdouce, připravíme, abys jedl beránka?

14:13b.MAR.014.013 I poslal dva z učedlníků svých, a řekl jim: Jděte do města, a potkáť vás člověk dčbán vody nesa. Jdětež za ním.

14:14b.MAR.014.014 A kamžkoli vejde, rcete k hospodáři domu toho: Mistrť praví: Kde jest večeřadlo, v němž bych jedl beránka s učedlníky svými?

14:15b.MAR.014.015 A on vám ukáže večeřadlo veliké, podlážené a připravené. Tu nám připravte.

14:16b.MAR.014.016 I odešli učedlníci jeho, a přišli do města, a nalezli tak, jakož jim byl pověděl. I připravili beránka.

14:17b.MAR.014.017 Když pak byl večer, přišel se dvanácti.

14:18b.MAR.014.018 A když seděli za stolem a jedli, řekl Ježíš: Amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí, kterýž jí se mnou.

14:19b.MAR.014.019 A oni počali se rmoutiti a praviti jemu jeden každý obzvláštně: Zdali já jsem? A jiný: Zdali já?

14:20b.MAR.014.020 On pak odpověděv, řekl jim: Jeden ze dvanácti, kterýž omáčí se mnou v míse.

14:21b.MAR.014.021 Syn zajisté člověka jde, jakož jest psáno o něm, ale běda člověku tomu, skrze něhož Syn člověka bude zrazen. Dobré by bylo jemu, aby se byl nenarodil člověk ten.

14:22b.MAR.014.022 A když oni jedli, vzav Ježíš chléb, a dobrořečiv, lámal a dával jim, řka: Vezměte, jezte, to jest tělo mé.

14:23b.MAR.014.023 A vzav kalich, a díky učiniv, dal jim. A pili z něho všickni.

14:24b.MAR.014.024 I řekl jim: To jest krev má nového Zákona, kteráž se za mnohé vylévá.

14:25b.MAR.014.025 Amen pravím vám, žeť již více nebudu píti z plodu vinného kořene, až do onoho dne, když jej píti budu nový v království Božím.

14:26b.MAR.014.026 A sezpívavše písničku, vyšli na horu Olivetskou.

14:27b.MAR.014.027 Potom řekl jim Ježíš: Všickni vy zhoršíte se nade mnou této noci. Nebo psáno jest: Bíti budu pastýře, a rozprchnou se ovce.

14:28b.MAR.014.028 Ale když z mrtvých vstanu, předejduť vás do Galilee.

14:29b.MAR.014.029 Tedy Petr řekl jemu: Byť se pak všickni zhoršili, ale já nic.

14:30b.MAR.014.030 Řekl jemu Ježíš: Amen pravím tobě, že dnes této noci, prve než kohout po dvakrát zazpívá, třikrát mne zapříš.

14:31b.MAR.014.031 On pak mnohem více mluvil: Bychť pak měl s tebou i umříti, nezapřímť tebe. A takž také i všickni mluvili.

14:32b.MAR.014.032 I přišli na místo, kterémuž jméno Getsemany. Tedy řekl učedlníkům svým: Seďtež tuto, ažť se pomodlím.

14:33b.MAR.014.033 A pojav s sebou Petra a Jakuba a Jana, počal se lekati a velmi teskliv býti.

14:34b.MAR.014.034 I dí jim: Smutnáť jest duše má až k smrti. Počekejtež tuto a bděte.

14:35b.MAR.014.035 A poodšed maličko, padl na zemi a modlil se, aby, bylo-li by možné, odešla od něho hodina ta.

14:36b.MAR.014.036 I řekl: Abba, Otče, všecko jest možné tobě. Přenes kalich tento ode mne, ale však ne, což já chci, ale co ty.

14:37b.MAR.014.037 I přišel k učedlníkům a nalezl je, ani spí. I řekl Petrovi: Šimone, spíš? Nemohl-lis jediné hodiny bdíti?

14:38b.MAR.014.038 Bděte a modlte se, abyste nevešli v pokušení. Duchť zajisté hotov jest, ale tělo nemocno.

14:39b.MAR.014.039 A opět odšed, modlil se, táž slova mluvě.

14:40b.MAR.014.040 A navrátiv se, nalezl je, ani opět spí; nebo oči jejich byly obtíženy; aniž věděli, co by jemu odpověděli.

14:41b.MAR.014.041 I přišel po třetí, a řekl jim: Spětež již a odpočívejte; dostiť jest. Přišla hodina; aj, Syna člověka zrazují v ruce hříšných.

14:42b.MAR.014.042 Vstaňte, pojďme. Aj, kterýž mne zrazuje, blízkoť jest.

14:43b.MAR.014.043 A hned, když on ještě mluvil, přišel Jidáš, jenž byl jeden ze dvanácti, a s ním zástup veliký s meči a s kyjmi, poslaných od předních kněží a od zákoníků a starších.

14:44b.MAR.014.044 Zrádce pak byl jim dal znamení, řka: Kteréhožkoli políbím, tenť jest, jmětež ho a veďte opatrně.

14:45b.MAR.014.045 A přišed, hned přistoupiv k němu, řekl: Mistře, Mistře, a políbil ho.

14:46b.MAR.014.046 Tedy oni vztáhli naň ruce své a jali jej.

14:47b.MAR.014.047 Jeden pak z těch, kteříž tu okolo stáli, vytrh meč, udeřil služebníka nejvyššího kněze, a uťal jemu ucho.

14:48b.MAR.014.048 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi, abyste mne jali?

14:49b.MAR.014.049 Na každý den býval jsem u vás, uče v chrámě, a nejali jste mne. Ale toť se děje, aby se naplnila písma.

14:50b.MAR.014.050 Tedy učedlníci opustivše jej, všickni utekli.

14:51b.MAR.014.051 Jeden pak mládenček šel za ním, odín jsa rouchem lněným po nahém těle. I popadli jej mládenci.

14:52b.MAR.014.052 On pak opustiv roucho, nahý utekl od nich.

14:53b.MAR.014.053 I přivedli Ježíše k nejvyššímu knězi, a sešli se k němu všickni přední kněží i starší i zákoníci.

14:54b.MAR.014.054 Petr pak šel za ním zdaleka až na dvůr nejvyššího kněze; i seděl s služebníky, zhřívaje se u ohně.

14:55b.MAR.014.055 Ale nejvyšší kněz i všecka ta rada hledali proti Ježíšovi svědectví, aby jej na smrt vydali, avšak nenalezli.

14:56b.MAR.014.056 Nebo ač mnozí křivé svědectví mluvili proti němu, ale svědectví jejich nebyla jednostejná.

14:57b.MAR.014.057 Tedy někteří povstavše, křivé svědectví dávali proti němu, řkouce:

14:58b.MAR.014.058 My jsme slyšeli tohoto, že řekl: Já zbořím chrám tento rukou udělaný, a ve třech dnech jiný ne rukou udělaný postavím.

14:59b.MAR.014.059 Ale ani to jejich svědectví nebylo jednostejné.

14:60b.MAR.014.060 Tedy povstav nejvyšší kněz uprostřed, otázal se Ježíše, řka: Neodpovídáš ničehož, což tito na tebe svědčí?

14:61b.MAR.014.061 Ale on mlčel, a nic neodpověděl. Opět nejvyšší kněz otázal se ho a řekl jemu: Jsi-liž ty Kristus, Syn Boha Požehnaného?

14:62b.MAR.014.062 A Ježíš řekl: Jáť jsem, a uzříte Syna člověka, an sedí na pravici moci Boží, a přichází s oblaky nebeskými.

14:63b.MAR.014.063 Tedy nejvyšší kněz roztrh roucho své, řekl: I což ještě potřebujeme svědků?

14:64b.MAR.014.064 Slyšeli jste rouhání. Co se vám zdá? Oni pak všickni odsoudili jej, že jest hoden smrti.

14:65b.MAR.014.065 I počali někteří naň plvati, a tvář jeho zakrývati, a poličkovati, a říkati jemu: Prorokuj nám. A služebníci kyji jej bili.

14:66b.MAR.014.066 A když byl Petr v síni dole, přišla jedna z děveček nejvyššího kněze.

14:67b.MAR.014.067 A uzřevši Petra, an se ohřívá, a popatřivši naň, dí: I ty s Ježíšem Nazaretským byl jsi.

14:68b.MAR.014.068 Ale on zapřel, řka: Aniž vím, ani rozumím, co ty pravíš. I vyšel ven před síň, a kohout zazpíval.

14:69b.MAR.014.069 Tedy děvečka, uzřevši jej opět, počala praviti těm, kteříž tu okolo stáli, že tento z nich jest.

14:70b.MAR.014.070 A on opět zapřel. A po malé chvíli opět ti, kteříž tu stáli, řekli Petrovi: Jistě z nich jsi, nebo i Galilejský jsi, i řeč tvá podobná jest.

14:71b.MAR.014.071 On pak počal se proklínati a přisahati, pravě: Neznám člověka toho, o němž vy pravíte.

14:72b.MAR.014.072 A hned po druhé kohout zazpíval. I rozpomenul se Petr na slovo, kteréž byl řekl jemu Ježíš: Že prve než kohout dvakrát zazpívá, třikrát mne zapříš. A vyšed, plakal.

15

15:1b.MAR.015.001 A hned ráno uradivše se přední kněží s staršími a s zákoníky i se vším shromážděním, svázavše Ježíše, vedli jej a dali Pilátovi.

15:2b.MAR.015.002 I otázal se ho Pilát: Ty-liž jsi král Židovský? A on odpověděv, řekl jemu: Ty pravíš.

15:3b.MAR.015.003 I žalovali na něj přední kněží mnoho. On pak nic neodpovídal.

15:4b.MAR.015.004 Tedy Pilát otázal se ho opět, řka: Nic neodpovídáš? Hle, jak mnoho proti tobě svědčí.

15:5b.MAR.015.005 Ale Ježíš předce nic neodpověděl, takže se podivil Pilát.

15:6b.MAR.015.006 Ve svátek pak propouštíval jim jednoho z vězňů, za kteréhož by prosili.

15:7b.MAR.015.007 I byl jeden, kterýž sloul Barabbáš, jenž s svárlivými byl v vězení, kteříž v svadě vraždu byli spáchali.

15:8b.MAR.015.008 A zvolav zástup, počal prositi, aby učinil, jakož jim vždycky činíval.

15:9b.MAR.015.009 Pilát pak odpověděl jim, řka: Chcete-li, propustím vám krále Židovského?

15:10b.MAR.015.010 (Nebo věděl, že jsou jej z závisti vydali přední kněží.)

15:11b.MAR.015.011 Ale přední kněží ponukli zástupu, aby jim raději propustil Barabbáše.

15:12b.MAR.015.012 A Pilát odpověděv, řekl jim zase: Což pak chcete, ať učiním tomu, kteréhož králem Židovským nazýváte?

15:13b.MAR.015.013 A oni opět zvolali: Ukřižuj ho.

15:14b.MAR.015.014 A Pilát pravil jim: I což jest zlého učinil? Oni pak více volali: Ukřižuj ho.

15:15b.MAR.015.015 Tedy Pilát, chtě lidu dosti učiniti, pustil jim Barabbáše, a dal jim Ježíše ubičovaného, aby byl ukřižován.

15:16b.MAR.015.016 Žoldnéři pak uvedli jej vnitř do síně, do radného domu, a svolali všecku sběř.

15:17b.MAR.015.017 I oblékli jej v šarlat, a korunu spletše z trní, vložili naň.

15:18b.MAR.015.018 I počali ho pozdravovati, řkouce: Zdráv buď, králi Židovský.

15:19b.MAR.015.019 A bili hlavu jeho třtinou, a plvali na něj, a sklánějíce kolena, klaněli se jemu.

15:20b.MAR.015.020 A když se jemu naposmívali, svlékli s něho šarlat, a oblékli jej v roucho jeho vlastní. I vedli jej, aby ho ukřižovali.

15:21b.MAR.015.021 I přinutili nějakého Šimona Cyrenenského, pomíjejícího je, (kterýž šel z pole, otce Alexandrova a Rufova,) aby vzal kříž jeho.

15:22b.MAR.015.022 I vedli jej až na místo Golgota, to jest, (vyložil-li by,) popravné místo.

15:23b.MAR.015.023 I dávali mu píti víno s mirrou, ale on nepřijal ho.

15:24b.MAR.015.024 A ukřižovavše jej, rozdělili roucha jeho, mecíce o ně los, kdo by co vzíti měl.

15:25b.MAR.015.025 A byla hodina třetí, když ho ukřižovali.

15:26b.MAR.015.026 A byl nápis viny jeho napsán těmi slovy: Král Židovský.

15:27b.MAR.015.027 Ukřižovali také s ním dva lotry: jednoho na pravici a druhého na levici jeho.

15:28b.MAR.015.028 I naplněno jest písmo, řkoucí: A s nepravými počten jest.

15:29b.MAR.015.029 A kteříž tudy chodili mimo něj, rouhali se jemu, potřásajíce hlavami svými, a říkajíce: Hahá, kterýž rušíš chrám Boží, a ve třech dnech jej zase vzděláváš,

15:30b.MAR.015.030 Spomoz sobě samému, a sstup s kříže.

15:31b.MAR.015.031 Též i přední kněží posmívajíce se, jeden k druhému s zákoníky pravili: Jinýmť jest pomáhal, sám sobě pomoci nemůže.

15:32b.MAR.015.032 Kristus král Izraelský, nechažť nyní sstoupí s kříže, ať uzříme a uvěříme. A i ti, kteříž s ním ukřižováni byli, útržku mu činili.

15:33b.MAR.015.033 A když byla hodina šestá, stala se tma po vší zemi až do hodiny deváté.

15:34b.MAR.015.034 A v hodinu devátou zvolal Ježíš hlasem velikým, řka: Elói, Elói, lama zabachtani? jenž se vykládá: Bože můj, Bože můj, pročs mne opustil?

15:35b.MAR.015.035 A někteří z okolo stojících, slyševše to, pravili: Hle, Eliáše volá.

15:36b.MAR.015.036 A běžev jeden, naplnil houbu octem a vloživ na tresť, dával jemu píti, řka: Ponechte, uzříme, přijde-li Eliáš, aby jej složil.

15:37b.MAR.015.037 Ježíš pak zvolav hlasem velikým, pustil duši.

15:38b.MAR.015.038 A opona v chrámě roztrhla se na dvé, od vrchu až dolů.

15:39b.MAR.015.039 Viděv pak to centurio, kterýž naproti stál, že tak volaje, vypustil duši, řekl: Jistě člověk tento Syn Boží byl.

15:40b.MAR.015.040 Byly pak tu i ženy, zdaleka se dívajíce, mezi nimiž byla Maria Magdaléna, a Maria Jakuba menšího, a Jozesova mátě, a Salome.

15:41b.MAR.015.041 Kteréž, když ještě byl v Galilei, chodily za ním a posluhovaly jemu, i jiné mnohé, kteréž byly s ním vstoupily do Jeruzaléma.

15:42b.MAR.015.042 A když již byl večer, (že byl den připravování, to jest před sobotou,)

15:43b.MAR.015.043 Přišed Jozef z Arimatie, počestná osoba úřadná, kterýž také očekával království Božího, směle všel ku Pilátovi a prosil za tělo Ježíšovo.

15:44b.MAR.015.044 Pilát pak podivil se, již-li by umřel. A povolav centuriona, otázal se ho, dávno-li je umřel.

15:45b.MAR.015.045 A zvěděv od centuriona, dal tělo Jozefovi.

15:46b.MAR.015.046 A Jozef koupiv plátna, a složiv ho s kříže, obvinul v plátno, i položil do hrobu, kterýž byl vytesán z skály, a přivalil kámen ke dveřům hrobovým.

15:47b.MAR.015.047 Ale Maria Magdaléna a Maria Jozesova dívaly se, kde by byl položen.

16

16:1b.MAR.016.001 A když pominula sobota, Maria Magdaléna a Maria Jakubova a Salome nakoupily vonných věcí, aby přijdouce, pomazaly Ježíše.

16:2b.MAR.016.002 A velmi ráno vyšedše první den po sobotě, přišly k hrobu, an již slunce vzešlo.

16:3b.MAR.016.003 I pravily vespolek: Kdo nám odvalí kámen ode dveří hrobových?

16:4b.MAR.016.004 (A vzhlédše, uzřely odvalený kámen.) Byl zajisté veliký velmi.

16:5b.MAR.016.005 A všedše do hrobu, uzřely mládence, an sedí na pravici, oděného rouchem bílým. I ulekly se.

16:6b.MAR.016.006 Kterýžto řekl jim: Nebojte se. Ježíše hledáte Nazaretského ukřižovaného. Vstalť jest, neníť ho tuto; aj, místo, kdež jej byli položili.

16:7b.MAR.016.007 Ale jděte, povězte učedlníkům jeho i Petrovi, žeť vás předejde do Galilee. Tam jej uzříte, jakož jest pověděl vám.

16:8b.MAR.016.008 A ony vyšedše rychle, utekly od hrobu; nebo přišel na ně strach a hrůza. A aniž komu co řekly, nebo se bály.

16:9b.MAR.016.009 Vstav pak Ježíš z mrtvých ráno v neděli, ukázal se nejprv Mariji Magdaléně, z nížto byl vyvrhl sedm ďáblů.

16:10b.MAR.016.010 Ona pak šedši, zvěstovala těm, kteříž s ním bývali, lkajícím a plačícím.

16:11b.MAR.016.011 A oni slyšavše, že by živ byl a vidín od ní, nevěřili.

16:12b.MAR.016.012 Potom pak dvěma z nich jdoucím ukázal se v jiné způsobě, když šli přes pole.

16:13b.MAR.016.013 A ti šedše, pověděli jiným. Ani těm nevěřili.

16:14b.MAR.016.014 Nejposléze sedícím spolu jedenácti ukázal se, a trestal nedověru jejich a tvrdost srdce, že těm, kteříž jej viděli vzkříšeného, nevěřili.

16:15b.MAR.016.015 A řekl jim: Jdouce po všem světě, kažte evangelium všemu stvoření.

16:16b.MAR.016.016 Kdož uvěří a pokřtí se, spasen bude; kdož pak neuvěří, budeť zatracen.

16:17b.MAR.016.017 Znamení pak ti, kteříž uvěří, tato míti budou: Ve jménu mém ďábly budou vymítati, jazyky novými mluviti.

16:18b.MAR.016.018 Hady bráti; a jestliže by co jedovatého pili, neuškodíť jim; na nemocné ruce vzkládati budou, a dobře se míti budou.

16:19b.MAR.016.019 Když pak jim odmluvil Pán, vzhůru vzat jest do nebe, a sedí na pravici Boží.

16:20b.MAR.016.020 A oni šedše, kázali všudy, a Pán jim pomáhal, a slov jejich potvrzoval činěním divů.