Lamentations (Czech)

1

1:1b.LAM.001.001 Ach, město tak lidné, jakť jest samotné zůstalo, a učiněno jako vdova! Nejznamenitější mezi národy, přední mezi krajinami pod plat uvedeno.

1:2b.LAM.001.002 Ustavičně pláče v noci, a slzy jeho na lících jeho, ze všech milovníků svých nemá žádného potěšitele; všickni přátelé jeho nevěrně se k němu mají, obrátili se mu v nepřátely.

1:3b.LAM.001.003 Zastěhoval se Juda, proto že byl trápen a u veliké porobě, však osadiv se mezi pohany, nenalézá odpočinutí; všickni, kteříž jej honí, postihají jej v těsně.

1:4b.LAM.001.004 Cesty Siona kvílí, že žádný nepřichází k slavnosti. Všecky brány jeho zpustly, kněží jeho vzdychají, panny jeho smutné jsou, on pak sám pln jest hořkosti.

1:5b.LAM.001.005 Nepřátelé jeho jsou hlavou, odpůrcům jeho šťastně se vede; nebo jej Hospodin zarmoutil pro množství přestoupení jeho. Maličcí jeho odešli do zajetí před oblíčejem nepřítele.

1:6b.LAM.001.006 A tak odňata od dcery Sionské všecka okrasa její. Knížata její jsou podobná jelenům, kteříž nenalézají pastvy, a ucházejí bez moci před tím, kdož je honí.

1:7b.LAM.001.007 Rozpomínáť se dcera Jeruzalémská ve dnech trápení svého a kvílení svého na všecka svá utěšení, kteráž mívala ode dnů starodávních, když padá lid její od ruky nepřítele, nemajíc žádného, kdo by ji retoval. Protivníciť se jí dívajíce, posmívají se klesnutí jejímu.

1:8b.LAM.001.008 Těžce hřešila dcera Jeruzalémská, protož jako nečistá odloučena jest. Všickni, kteříž ji v poctivosti mívali, neváží jí sobě, proto že vidí nahotu její; ona pak vzdychá, obrácena jsuci zpět.

1:9b.LAM.001.009 Nečistota její na podolcích jejích; nepamatovala na skončení své, protož patrně klesá, nemajíc žádného, kdo by ji potěšil. Popatřiž, Hospodine, na trápení mé, neboť se vyvýšil nepřítel.

1:10b.LAM.001.010 Sáhl rukou svou nepřítel na všecky drahé věci její; nebo musí se dívati pohanům, an chodí do svatyně její, o čemž jsi byl přikázal, aby tobě nevcházeli do shromáždění.

1:11b.LAM.001.011 Všecken lid její vzdychajíce, hledají chleba, vynakládají nejdražší věci své za pokrm k očerstvení života. Vzezřiž, Hospodine, a popatřiž, neboť jsem v nevážnosti.

1:12b.LAM.001.012 Nic-liž vám do toho, ó všickni, kteříž tudyto jdete? Pohleďte a vizte, jest-li bolest podobná bolesti mé, kteráž jest mi učiněna, jak mne zámutkem naplnil Hospodin v den prchlivosti hněvu svého.

1:13b.LAM.001.013 Seslal s výsosti oheň do kostí mých, kterýž opanoval je; roztáhl sít nohám mým, obrátil mne zpět, obrátil mne v pustinu, celý den neduživá jsem.

1:14b.LAM.001.014 Tuze svázáno jest rukou jeho jho přestoupení mých, tuze spletené houžve připadly na hrdlo mé, porazilo sílu mou; vydal mne Pán v ruku nepřátel, nemohuť povstati.

1:15b.LAM.001.015 Pošlapal Pán všecky mé silné u prostřed mne, svolal proti mně zástupy, aby potřel mládence mé, tlačil Pán presem pannu dceru Judskou.

1:16b.LAM.001.016 Pro tyť věci já pláči, z očí mých, z očí mých tekou vody, a že jest vzdálen ode mne potěšitel, kterýž by očerstvil duši mou; synové moji jsou pohubeni, nebo ssilil se nepřítel.

1:17b.LAM.001.017 Rozprostírá dcera Sionská ruce své, nemá žádného, kdo by ji potěšil; vzbudiltě Hospodin proti Jákobovi všudy vůkol něho nepřátely jeho, mezi nimiž jest dcera Jeruzalémská jako pro nečistotu oddělená.

1:18b.LAM.001.018 Spravedlivý jest Hospodin, neboť jsem na odpor činila ústům jeho. Slyšte medle všickni lidé, a vizte bolest mou; panny mé i mládenci moji odebrali se do zajetí.

1:19b.LAM.001.019 Volala jsem na milovníky své, oni oklamali mne; kněží moji a starci moji v městě pomřeli, hledajíce pokrmu, aby posilnili života svého.

1:20b.LAM.001.020 Popatřiž, ó Hospodine, neboť mi úzko; vnitřnosti mé zkormouceny jsou, srdce mé svadne ve mně, proto že jsem na odpor velice činila. Vně meč na sirobu přivodí, v domě pouhá smrt.

1:21b.LAM.001.021 Slýchajíť, že já vzdychám, ale není žádného, kdo by mne potěšil. Všickni nepřátelé moji slyšíce o mých bídách, radují se, že jsi to učinil, a přivedl den předohlášený, ale budouť mně podobní.

1:22b.LAM.001.022 Nechť přijde všecka nešlechetnost jejich před oblíčej tvůj, a učiň jim, jakož jsi učinil mně pro všecka přestoupení má; neboť jsou mnohá úpění má, a srdce mé neduživé.

2

2:1b.LAM.002.001 Jak hustým oblakem prchlivosti své přikryl Pán dceru Sionskou! Shodil s nebe na zem slávu Izraelovu, aniž se rozpomenul na podnože noh svých v den prchlivosti své.

2:2b.LAM.002.002 Sehltil Pán beze vší lítosti všecky příbytky Jákobovy, zbořil v prchlivosti své ohrady dcery Judské, udeřil jimi o zem, v potupu uvedl království i knížata její.

2:3b.LAM.002.003 Odťal v rozpálení hněvu všecken roh Izraelův, odvrátil zpět pravici svou od nepřítele, a rozpáliv se proti Jákobovi jako oheň plápolající, pálí do cela vůkol.

2:4b.LAM.002.004 Natáhl lučiště své jako nepřítel, postavil pravici svou jako protivník, i zbil všecky nejzdařilejší z lidu, a vylil do stánku dcery Sionské jako oheň prchlivost svou.

2:5b.LAM.002.005 Učiněn jest Pán podobný nepříteli, sehltil Izraele, sehltil všecky paláce jeho, zkazil ohrady jeho, a rozmnožil v lidu Judském zámutek a žalost.

2:6b.LAM.002.006 Mocí zajisté odtrhl jako od zahrady plot svůj, zkazil stánek svůj, v zapomenutí uvedl Hospodin na Sionu slavnost a sobotu, a v prchlivosti hněvu svého zavrhl krále i kněze.

2:7b.LAM.002.007 Zavrhl Pán oltář svůj, v ošklivost vzal svatyni svou, vydal v ruku nepřítele zdi a paláce Sionské; křičeli v domě Hospodinově jako v den slavnosti.

2:8b.LAM.002.008 Uložiltě Hospodin zkaziti zed dcery Sionské, roztáhl šňůru, a neodvrátil ruky své od zhouby; pročež val i zed kvílí, a spolu mdlejí.

2:9b.LAM.002.009 Poraženy jsou na zem brány její, zkazil a polámal závory její; král její i knížata její mezi pohany. Není ani zákona, proroci také její nemívají vidění od Hospodina.

2:10b.LAM.002.010 Starší dcery Sionské usadivše se na zemi, mlčí, posýpají prachem hlavy své, a přepasují se žíněmi panny Jeruzalémské, svěšují k zemi hlavy své.

2:11b.LAM.002.011 Zhynuly od slz oči mé, zkormoutily se vnitřnosti mé, a vykydla se na zem játra má, pro potření dcery lidu mého, když i nemluvňátka a prsí požívající na ulicích města se svírají.

2:12b.LAM.002.012 A říkají matkám svým: Kdež jest obilé a víno? když se jako zraněný svírají po ulicích města, a vypouštějí duše své na klíně matek svých.

2:13b.LAM.002.013 Kohoť za svědka přivedu? Koho připodobním k tobě, ó dcero Jeruzalémská? Koho tobě přirovnám, abych tě potěšil, panno dcero Sionská? Nebo veliké jest jako moře potření tvé. Kdož by tě zhojiti mohl?

2:14b.LAM.002.014 Proroci tvoji předpovídali tobě lživé a ničemné věci, a neodkrývali nepravosti tvé, aby odvrátili zajetí tvé, ale předpovídali tobě těžkosti, oklamání a vyhnání.

2:15b.LAM.002.015 Všickni, kteříž jdou cestou, tleskají nad tebou rukama, diví se a potřásají hlavou svou za tebou, dcero Jeruzalémská, říkajíce: To-li jest to město, o němž říkávali, že jest nejkrásnější a utěšením vší země?

2:16b.LAM.002.016 Všickni nepřátelé tvoji rozdírají na tebe ústa svá, hvízdají a škřipí zuby, říkajíce: Sehlťme ji. Totoť jest jistě ten den, jehož jsme očekávali; jižtě nastal, vidíme.

2:17b.LAM.002.017 Učinil Hospodin to, což byl uložil, splnil řeč svou, kterouž přikazoval ode dnů starodávních, bořil bez lítosti, a obveselil nad tebou nepřítele, povýšil rohu protivníků tvých.

2:18b.LAM.002.018 Vykřikovalo srdce jejich proti Pánu. Ó ty zdi dcery Sionské, vylévej jako potok slzy dnem i nocí, nedávej sobě odpočinutí, aniž se spokojuj zřítelnice oka tvého.

2:19b.LAM.002.019 Vstaň, křič v noci, při počátku bdění, vylévej jako vodu srdce své před oblíčejem Páně; pozdvihuj k němu rukou svých za život dítek svých svírajících se hladem, na rohu všech ulic, a rci:

2:20b.LAM.002.020 Pohleď, Hospodine, a popatř, komu jsi tak kdy učinil? Zdaliž jídají ženy plod svůj, nemluvňátka rozkošná? Zdaliž mordován býti má v svatyni Páně kněz a prorok?

2:21b.LAM.002.021 Leží na zemi po ulicích mladý i starý, panny mé i mládenci moji padli od meče, zmordoval jsi je, a zbil v den prchlivosti své bez lítosti.

2:22b.LAM.002.022 Svolal jsi jako ke dni slavnosti z vůkolí ty, jichž se velice straším, a nebylo v den prchlivosti Hospodinovy, kdo by ušel neb pozůstal. Kteréž jsem na rukou pěstovala a vychovala, ty nepřítel můj do konce zhubil.

3

3:1b.LAM.003.001 Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.

3:2b.LAM.003.002 Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.

3:3b.LAM.003.003 Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.

3:4b.LAM.003.004 Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.

3:5b.LAM.003.005 Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.

3:6b.LAM.003.006 Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.

3:7b.LAM.003.007 Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.

3:8b.LAM.003.008 A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.

3:9b.LAM.003.009 Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.

3:10b.LAM.003.010 Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.

3:11b.LAM.003.011 Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.

3:12b.LAM.003.012 Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.

3:13b.LAM.003.013 Postřelil ledví má střelami toulu svého.

3:14b.LAM.003.014 Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.

3:15b.LAM.003.015 Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.

3:16b.LAM.003.016 Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.

3:17b.LAM.003.017 Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,

3:18b.LAM.003.018 A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.

3:19b.LAM.003.019 A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,

3:20b.LAM.003.020 Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.

3:21b.LAM.003.021 A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),

3:22b.LAM.003.022 Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,

3:23b.LAM.003.023 Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.

3:24b.LAM.003.024 Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.

3:25b.LAM.003.025 Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.

3:26b.LAM.003.026 Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.

3:27b.LAM.003.027 Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,

3:28b.LAM.003.028 Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,

3:29b.LAM.003.029 Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,

3:30b.LAM.003.030 Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.

3:31b.LAM.003.031 Neboť nezamítá Pán na věčnost;

3:32b.LAM.003.032 Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.

3:33b.LAM.003.033 Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.

3:34b.LAM.003.034 Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,

3:35b.LAM.003.035 Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,

3:36b.LAM.003.036 Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.

3:37b.LAM.003.037 Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?

3:38b.LAM.003.038 Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?

3:39b.LAM.003.039 Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?

3:40b.LAM.003.040 Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.

3:41b.LAM.003.041 Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.

3:42b.LAM.003.042 Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.

3:43b.LAM.003.043 Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.

3:44b.LAM.003.044 Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.

3:45b.LAM.003.045 Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.

3:46b.LAM.003.046 Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.

3:47b.LAM.003.047 Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.

3:48b.LAM.003.048 Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.

3:49b.LAM.003.049 Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,

3:50b.LAM.003.050 Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.

3:51b.LAM.003.051 Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.

3:52b.LAM.003.052 Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.

3:53b.LAM.003.053 Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.

3:54b.LAM.003.054 Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.

3:55b.LAM.003.055 Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.

3:56b.LAM.003.056 Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.

3:57b.LAM.003.057 V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.

3:58b.LAM.003.058 Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.

3:59b.LAM.003.059 Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.

3:60b.LAM.003.060 Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.

3:61b.LAM.003.061 Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,

3:62b.LAM.003.062 Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.

3:63b.LAM.003.063 Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.

3:64b.LAM.003.064 Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.

3:65b.LAM.003.065 Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.

3:66b.LAM.003.066 Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.

4

4:1b.LAM.004.001 Jak tě zašlo zlato, změnilo se ryzí zlato nejvýbornější, rozmetáno jest kamení svaté sem i tam po všech ulicích.

4:2b.LAM.004.002 Synové Sionští nejdražší, kteříž ceněni býti měli za zlato nejčištší, jakť jsou počteni za nádoby hliněné, dílo rukou hrnčíře!

4:3b.LAM.004.003 An draci vynímajíce prsy, krmí mladé své, dcera pak lidu mého příčinou ukrutníka podobná jest sovám na poušti.

4:4b.LAM.004.004 Jazyk prsí požívajícího přilnul žízní k dásním jeho; děti prosí za chléb, ale není žádného, kdo by lámal jim.

4:5b.LAM.004.005 Ti, kteříž jídali rozkošné krmě, hynou na ulicích; kteříž chováni byli v šarlatě, octli se v hnoji.

4:6b.LAM.004.006 Větší jest trestání dcery lidu mého, než pomsta Sodomy, kteráž podvrácena jest jako v okamžení, aniž trvaly při ní rány.

4:7b.LAM.004.007 Čistší byli Nazareové její než sníh, bělejší než mléko, rděla se těla jejich více než drahé kamení, jako by z zafiru vytesáni byli.

4:8b.LAM.004.008 Ale již vzezření jejich temnější jest než černost, nemohou poznáni býti na ulicích; přischla kůže jejich k kostem jejich, prahne, jest jako dřevo.

4:9b.LAM.004.009 Lépe se stalo těm, jenž zbiti jsou mečem, nežli kteříž mrou hladem, (oni zajisté zhynuli, probodeni byvše), pro nedostatek úrod polních.

4:10b.LAM.004.010 Ruce žen lítostivých vařily syny své, aby jim byli za pokrm v potření dcery lidu mého.

4:11b.LAM.004.011 Všelijak vypustil Hospodin prchlivost svou, vylévá zůřivost hněvu svého, a zapálil oheň na Sionu, kterýž sežral základy jeho.

4:12b.LAM.004.012 Králové země i všickni obyvatelé okršlku světa nikoli by neuvěřili, by měl byl vjíti protivník a nepřítel do bran Jeruzalémských,

4:13b.LAM.004.013 Pro hříchy proroků jeho a nepravosti kněží jeho, vylévajících u prostřed něho krev spravedlivých.

4:14b.LAM.004.014 Toulali se jako slepí po ulicích, kálejíce se ve krvi, kteréž nemohli se než dotýkati oděvy svými.

4:15b.LAM.004.015 Volali na ně: Ustupujte nečistí, ustupujte, ustupujte, nedotýkejte se. Právěť jsou ustoupili, anobrž sem i tam se rozlezli, až mezi národy říkají: Nebudouť více míti vlastního bydlení.

4:16b.LAM.004.016 Tvář hněvivá Hospodinova rozptýlila je, aniž na ně více popatří; nepřátelé kněží nešanují, starcům milosti nečiní.

4:17b.LAM.004.017 A vždy ještě až do ustání očí svých hledíme o pomoc sobě neprospěšnou, zření majíce k národu, nemohoucímu vysvoboditi.

4:18b.LAM.004.018 Šlakují kroky naše, tak že ani po ulicích našich choditi nemůžeme; přiblížilo se skončení naše, doplnili se dnové naši, přišlo zajisté skončení naše.

4:19b.LAM.004.019 Rychlejší jsou ti, kteříž nás stihají, než orlice nebeské; po horách stihají nás, na poušti zálohy nám zdělali.

4:20b.LAM.004.020 Dýchání chřípí našich, totiž pomazaný Hospodinův, lapen jest v jamách jejich, o němž jsme říkali: V stínu jeho živi budeme mezi národy.

4:21b.LAM.004.021 Raduj se a vesel se, dcero Idumejská, kteráž jsi se usadila v zemi Uz. Takéť k tobě přijde kalich, opiješ se a obnažíš se.

4:22b.LAM.004.022 Ó dcero Sionská, když vykonána bude kázeň nepravosti tvé, nenechá tě déle v zajetí tvém. Ale tvou nepravost, ó dcero Idumejská, trestati bude a odkryje hříchy tvé.

5

5:1b.LAM.005.001 Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.

5:2b.LAM.005.002 Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.

5:3b.LAM.005.003 Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.

5:4b.LAM.005.004 Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.

5:5b.LAM.005.005 Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.

5:6b.LAM.005.006 Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.

5:7b.LAM.005.007 Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.

5:8b.LAM.005.008 Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.

5:9b.LAM.005.009 S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.

5:10b.LAM.005.010 Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.

5:11b.LAM.005.011 Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.

5:12b.LAM.005.012 Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.

5:13b.LAM.005.013 Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.

5:14b.LAM.005.014 Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.

5:15b.LAM.005.015 Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.

5:16b.LAM.005.016 Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.

5:17b.LAM.005.017 Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,

5:18b.LAM.005.018 Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.

5:19b.LAM.005.019 Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.

5:20b.LAM.005.020 Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?

5:21b.LAM.005.021 Obrať nás, ó Hospodine, k sobě,a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.

5:22b.LAM.005.022 Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?