Numbers (Czech)

1

1:1b.NUM.001.001 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi na poušti Sinai, v stánku úmluvy, prvního dne měsíce druhého, léta druhého po vyjití jejich z země Egyptské, řka:

1:2b.NUM.001.002 Sečtěte summu všeho množství synů Izraelských po čeledech jejich, a po domích otců jejich, vedlé počtu jmen každého pohlaví mužského po hlavách jejich,

1:3b.NUM.001.003 Od dvadcítiletých a výše všecky, kteříž by mohli jíti k boji v Izraeli, sečtěte je po houfích jejich, ty a Aron.

1:4b.NUM.001.004 A bude s vámi z každého pokolení jeden muž, kterýž by přední byl v domě otců svých.

1:5b.NUM.001.005 Tato pak jsou jména mužů, kteříž stanou s vámi: Z pokolení Rubenova Elisur, syn Sedeurův;

1:6b.NUM.001.006 Z Simeonova Salamiel, syn Surisaddai;

1:7b.NUM.001.007 Z Judova Názon, syn Aminadabův;

1:8b.NUM.001.008 Z Izacharova Natanael, syn Suar;

1:9b.NUM.001.009 Z Zabulonova Eliab, syn Helonův;

1:10b.NUM.001.010 Z synů Jozefových, z pokolení Efraimova Elisama, syn Amiudův; z Manassesova Gamaliel, syn Fadasurův;

1:11b.NUM.001.011 Z Beniaminova Abidan, syn Gedeonův;

1:12b.NUM.001.012 Z pokolení Dan Ahiezer, syn Amisaddai;

1:13b.NUM.001.013 Z Asser Fegiel, syn Ochranův;

1:14b.NUM.001.014 Z pokolení Gád Eliazaf, syn Duelův;

1:15b.NUM.001.015 Z Neftalímova Ahira, syn Enanův.

1:16b.NUM.001.016 Ti jsou slovoutní z lidu, knížata pokolení otců svých, ti jako hlavy tisíců Izraelských budou.

1:17b.NUM.001.017 Vzal tedy Mojžíš a Aron muže ty, kteříž jmenováni byli,

1:18b.NUM.001.018 A shromáždili všecko množství prvního dne měsíce druhého, kteříž přiznávali se k rodům svým po čeledech svých, po domích otců svých, a vedlé počtu jmen, od dvadcítiletých a výše po osobách svých.

1:19b.NUM.001.019 Jakož byl přikázal Hospodin Mojžíšovi, tak sčetl je na poušti Sinai.

1:20b.NUM.001.020 I bylo synů Rubena prvorozeného Izraelova, rodiny jejich, po čeledech jejich, po domích otců jejich, a podlé počtu jmen, po hlavách jejich, všech pohlaví mužského, od dvadcítiletých a výše, všech, kteříž mohli jíti k boji,

1:21b.NUM.001.021 A načteno jich z pokolení Rubenova čtyřidceti šest tisíců a pět set.

1:22b.NUM.001.022 Z synů Simeonových, rodiny jejich, po čeledech jejich, po domích otců jejich, sečtených jeho vedlé počtu jmen, po hlavách jejich, všech pohlaví mužského od dvadcítiletých a výše, všech, kteříž mohli jíti k boji,

1:23b.NUM.001.023 Načteno jich z pokolení Simeonova padesáte devět tisíců a tři sta.

1:24b.NUM.001.024 Z synů Gádových, rodiny jejich, po čeledech jejich, po domích otců jejich, podlé počtu jmen, od dvadcítiletých a výše, všech, kteříž mohli bojovati,

1:25b.NUM.001.025 Načteno jich z pokolení Gádova čtyřidceti pět tisíců, šest set a padesát.

1:26b.NUM.001.026 Z synů Judových, rodiny jejich, po čeledech jejich, po domích otců jejich, vedlé počtu jmen, od dvadcíti let a výše, všech, kteříž mohli jíti k boji,

1:27b.NUM.001.027 Načteno jich z pokolení Judova sedmdesáte čtyři tisíce a šest set.

1:28b.NUM.001.028 Z synů Izacharových, rodiny jejich, po čeledech jejich, po domích otců jejich, podlé počtu jmen, od dvadcítiletých a výše, všech, kteříž mohli jíti k boji,

1:29b.NUM.001.029 Načteno jich z pokolení Izacharova padesáte čtyři tisíce a čtyři sta.

1:30b.NUM.001.030 Z synů Zabulonových, rodiny jejich, po čeledech jejich, po domích otců jejich, podlé počtu jmen, od dvadcítiletých a výše, všech, kteříž mohli jíti k boji,

1:31b.NUM.001.031 Načteno jich z pokolení Zabulonova padesáte sedm tisíců a čtyři sta.

1:32b.NUM.001.032 Z synů Jozefových, a nejprv, synů Efraimových, rodiny jejich, po čeledech jejich, po domích otců jejich, podlé počtu jmen, od dvadcítiletých a výše, všech, kteříž mohli jíti k boji,

1:33b.NUM.001.033 Načteno jich z pokolení Efraimova čtyřidceti tisíc a pět set.

1:34b.NUM.001.034 Potom z synů Manassesových, rodiny jejich, po čeledech jejich, po domích otců jejich, vedlé počtu jmen, od dvadcítiletých a výše, všech, kteříž vycházeli k boji,

1:35b.NUM.001.035 Načteno jich z pokolení Manassesova třidceti dva tisíce a dvě stě.

1:36b.NUM.001.036 Z synů Beniaminových, rodiny jejich, po čeledech jejich, po domích otců jejich, vedlé počtu jmen, od dvadcítiletých a výše, všech, kteříž mohli jíti do boje,

1:37b.NUM.001.037 Načteno jich z pokolení Beniaminova třidceti pět tisíců a čtyři sta.

1:38b.NUM.001.038 Z synů Dan, rodiny jejich, po čeledech jejich, po domích otců jejich, vedlé počtu jmen, od dvadcítiletých a výše, všech, kteříž vycházeli k boji,

1:39b.NUM.001.039 Načteno jich z pokolení Dan šedesáte dva tisíce a sedm set.

1:40b.NUM.001.040 Z synů Asser, rodiny jejich, po čeledech jejich, po domích otců jejich, vedlé počtu jmen, od dvadcítiletých a výše, všech, kteříž mohli jíti na vojnu,

1:41b.NUM.001.041 Načteno jich z pokolení Asser čtyřidceti jeden tisíců a pět set.

1:42b.NUM.001.042 Z synů Neftalímových, rodiny jejich, po čeledech jejich, po domích otců jejich, vedlé počtu jmen, od dvadcítiletých a výše, všech, kteříž mohli jíti k boji,

1:43b.NUM.001.043 Načteno jich z pokolení Neftalímova padesáte tři tisíce a čtyři sta.

1:44b.NUM.001.044 Ten jest počet těch, kteréž sečtl Mojžíš a Aron a knížata Izraelská, dvanácte mužů, kteříž byli vybráni po jednom z domů otců svých.

1:45b.NUM.001.045 I bylo všech sečtených synů Izraelských po domích otců jejich, od dvadcítiletých a výše, všech, kteříž mohli vycházeti k boji v Izraeli,

1:46b.NUM.001.046 Všech sečtených bylo šestkrát sto tisíc, a tři tisíce, pět set a padesáte.

1:47b.NUM.001.047 Levítové pak vedlé pokolení otců svých nejsou počítáni mezi ně.

1:48b.NUM.001.048 Nebo byl mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:

1:49b.NUM.001.049 Pokolení Levítského nebudeš počítati, a nepřičteš jich k synům Izraelským,

1:50b.NUM.001.050 Ale ustanovíš Levíty nad příbytkem svědectví, a nade vším nádobím jeho, a nade všemi věcmi, kteréž přináležejí k němu. Oni nositi budou příbytek i všecka nádobí jeho, oni přisluhovati budou jemu, a vůkol příbytku klásti se budou.

1:51b.NUM.001.051 Když se pak s místa bude míti hýbati příbytek, složí jej Levítové; a když se bude klásti příbytek, vyzdvihnou jej Levítové. Kdož by koli cizí přistoupil, umře.

1:52b.NUM.001.052 I budouť se klásti synové Izraelští, jeden každý v ležení svém, a jeden každý pod praporcem svým, a po houfích svých.

1:53b.NUM.001.053 Levítové pak klásti se budou vůkol příbytku svědectví, aby nepřišlo rozhněvání mé na shromáždění synů Izraelských; i budou Levítové držeti stráž u příbytku svědectví.

1:54b.NUM.001.054 Učinili tedy to synové Izraelští; všecko, jakž přikázal Hospodin Mojžíšovi, tak učinili.

2

2:1b.NUM.002.001 Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi a Aronovi, řka:

2:2b.NUM.002.002 Synové Izraelští klásti se budou jeden každý pod korouhví svou, při praporci domu otců svých; vůkol stánku úmluvy opodál klásti se budou.

2:3b.NUM.002.003 Tito pak rozbijí stany k východní straně: Korouhev vojska Judova po houfích svých, a kníže synů Juda Názon, syn Aminadabův,

2:4b.NUM.002.004 A u vojště jeho lidu sečteného sedmdesáte čtyři tisíce a šest set.

2:5b.NUM.002.005 Podlé něho pak položí se pokolení Izachar, a kníže synů Izachar Natanael, syn Suar,

2:6b.NUM.002.006 A u vojště jeho lidu sečteného padesáte čtyři tisíce a čtyři sta.

2:7b.NUM.002.007 Pokolení Zabulon podlé nich, a kníže synů Zabulon Eliab, syn Helonův,

2:8b.NUM.002.008 A u vojště jeho lidu sečteného padesáte sedm tisíců a čtyři sta.

2:9b.NUM.002.009 Summa všech sečtených u vojště Judově sto osmdesáte šest tisíců a čtyři sta, po houfích jejich. Ti napřed potáhnou.

2:10b.NUM.002.010 Korouhev vojska Rubenova klásti se bude ku poledni po houfích svých, a kníže synů Ruben Elisur, syn Sedeurův,

2:11b.NUM.002.011 A u vojště jeho lidu sečteného čtyřidceti šest tisíců a pět set.

2:12b.NUM.002.012 Podlé něho pak položí se pokolení Simeonovo, a kníže synů Simeon Salamiel, syn Surisaddai,

2:13b.NUM.002.013 A u vojště jeho lidu sečteného padesáte devět tisíců a tři sta.

2:14b.NUM.002.014 Potom pokolení Gád, a kníže synů Gád Eliazaf, syn Ruelův,

2:15b.NUM.002.015 A u vojště jeho lidu sečteného čtyřidceti pět tisíců, šest set a padesáte.

2:16b.NUM.002.016 Summa všech sečtených u vojště Rubenově sto padesáte a jeden tisíců, čtyři sta a padesáte, po houfích svých. A ti za prvními potáhnou.

2:17b.NUM.002.017 Potom půjde stánek úmluvy s vojskem Levítů u prostřed všeho vojska. Jakýmž pořádkem klásti se budou, takovým potáhnou, každý v svém šiku pod korouhví svou.

2:18b.NUM.002.018 Korouhev vojska Efraimova po houfích svých bude k západu, a kníže synů Efraimových Elisama, syn Amiudův,

2:19b.NUM.002.019 A u vojště jeho lidu sečteného čtyřidceti tisíc a pět set.

2:20b.NUM.002.020 Podlé něho pak položí se pokolení Manassesovo, a kníže synů Manassesových Gamaliel, syn Fadasurův,

2:21b.NUM.002.021 A u vojště jeho lidu sečteného třidceti dva tisíce a dvě stě.

2:22b.NUM.002.022 Potom položí se pokolení Beniaminovo, a kníže synů Beniamin Abidan, syn Gedeonův,

2:23b.NUM.002.023 A u vojště jeho lidu sečteného třidceti pět tisíců a čtyři sta.

2:24b.NUM.002.024 Summa všech sečtených u vojště Efraimově sto osm tisíců a sto osob, po houfích jejich. A tito za druhými potáhnou.

2:25b.NUM.002.025 Korouhev vojska Dan bude k straně půlnoční, po houfích svých, a kníže synů Dan Ahiezer, syn Amisaddai,

2:26b.NUM.002.026 A u vojště jeho lidu sečteného šedesáte dva tisíce a sedm set.

2:27b.NUM.002.027 Podlé něho položí se pokolení Asser, a kniže Asser Fegiel, syn Ochranův,

2:28b.NUM.002.028 A u vojště jeho lidu sečteného čtyřidceti jeden tisíc a pět set.

2:29b.NUM.002.029 Za nimi pokolení Neftalímovo, a kníže synů Neftalímových Ahira, syn Enanův,

2:30b.NUM.002.030 A u vojště jeho lidu sečteného padesáte tři tisíce a čtyři sta.

2:31b.NUM.002.031 Summa všech sečtených u vojště Dan sto padesáte sedm tisíců a šest set. Oni nazad potáhnou při praporcích svých.

2:32b.NUM.002.032 Ta jest summa synů Izraelských po domích otců jejich, všech sečtených v celém vojště po houfích jejich, šestkrát sto tisíců, tři tisíce, pět set a padesáte.

2:33b.NUM.002.033 Levítové pak nejsou počítáni mezi syny Izraelské, jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi.

2:34b.NUM.002.034 I učinili synové Izraelští všecko; jakž přikázal Hospodin Mojžíšovi, tak rozbijeli stany při korouhvech svých, a tak táhli jeden každý po čeledech svých a po domích otců svých.

3

3:1b.NUM.003.001 Tito jsou příběhové Aronovi a Mojžíšovi od toho dne, když mluvil Hospodin s Mojžíšem na hoře Sinai.

3:2b.NUM.003.002 A tato jsou jména synů Aronových: Prvorozený Nádab, potom Abiu, Eleazar a Itamar.

3:3b.NUM.003.003 Ta jsou jména synů Aronových, kněží pomazaných, jejichžto ruce naplněny, aby úřad kněžství konali.

3:4b.NUM.003.004 Umřel pak Nádab a Abiu před Hospodinem, když obětovali cizí oheň před Hospodinem na poušti Sinai, a neměli synů. Protož konal úřad kněžský Eleazar a Itamar před tváří Arona otce svého.

3:5b.NUM.003.005 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka:

3:6b.NUM.003.006 Rozkaž přistoupiti pokolení Léví, a postav je před Aronem knězem, aby mu přisluhovali,

3:7b.NUM.003.007 A drželi stráž jeho, i stráž všeho množství před stánkem úmluvy k vykonávání služby příbytku,

3:8b.NUM.003.008 Též aby ostříhali všeho nádobí stánku úmluvy, a drželi stráž synů Izraelských a konali služby příbytku.

3:9b.NUM.003.009 Dáš tedy Levíty Aronovi i synům jeho; vlastně dáni jsou mu oni z synů Izraelských.

3:10b.NUM.003.010 Arona pak a syny jeho představíš, aby ostříhali kněžství svého; nebo přistoupil-li by kdo cizí, umře.

3:11b.NUM.003.011 I mluvil Hospodin Mojžíšovi, řka:

3:12b.NUM.003.012 Aj, já vzal jsem Levíty z prostředku synů Izraelských na místo všelikého prvorozeného, kteréž otvírá život mezi syny Izraelskými. Protož moji budou Levítové.

3:13b.NUM.003.013 Nebo mně přináleží všecko prvorozené. Od toho dne, když jsem pobil všecko prvorozené v zemi Egyptské, posvětil jsem sobě všeho prvorozeného v Izraeli od člověka až do hovada. Mně bude: Já Hospodin.

3:14b.NUM.003.014 Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi na poušti Sinai, řka:

3:15b.NUM.003.015 Sečti syny Léví vedlé domů otců jejich, po čeledech jejich, každého pohlaví mužského; zstáří jednoho měsíce a výše počítati budeš je.

3:16b.NUM.003.016 I sčetl je Mojžíš podlé řeči Hospodinovy, jakž rozkázáno mu bylo.

3:17b.NUM.003.017 I byli synové Léví ze jména tito: Gerson, Kahat a Merari.

3:18b.NUM.003.018 Tato pak jsou jména synů Gersonových po čeledech jejich: Lebni a Semei.

3:19b.NUM.003.019 A synové Kahat po čeledech svých: Amram a Izar, Hebron a Uziel.

3:20b.NUM.003.020 Synové pak Merari po čeledech svých: Moholi a Musi. Ty jsou čeledi Léví vedlé domů otců svých.

3:21b.NUM.003.021 Od Gersona čeled Lebnitská a čeled Semejská. Ty jsou čeledi Gersonovy.

3:22b.NUM.003.022 A načteno jich v počtu všech pohlaví mužského zstáří jednoho měsíce a výše sedm tisíců a pět set.

3:23b.NUM.003.023 Čeledi Gersonovy za příbytkem klásti se budou k straně západní.

3:24b.NUM.003.024 Kníže pak domu otce Gersonitských bude Eliazaf, syn Laelův.

3:25b.NUM.003.025 A k opatrování synům Gersonovým při stánku úmluvy náležeti bude příbytek i stánek, přikrytí jeho i zastření dveří stánku úmluvy,

3:26b.NUM.003.026 A očkovaté koltry k síni, i zavěšení dveří síně, kteráž jest před příbytkem a při oltáři vůkol, i provazové jeho ke všeliké potřebě jeho.

3:27b.NUM.003.027 Od Kahat pak pošla čeled Amramitská a čeled Izaritská, a čeled Hebronitská, a čeled Uzielitská. Ty jsou čeledi Kahat.

3:28b.NUM.003.028 V počtu všech pohlaví mužského zstáří jednoho měsíce a výše bylo osm tisíců a šest set, držících stráž při svatyni.

3:29b.NUM.003.029 Čeledi synů Kahat klásti se budou k straně příbytku polední,

3:30b.NUM.003.030 A kníže domu otcovského v čeledech Kahat Elizafan, syn Uzielův.

3:31b.NUM.003.031 V jejich pak opatrování bude truhla, stůl, svícen, oltářové a nádobí svatyně, jímž přisluhovati budou, a opona i všecko, což přináleží k ní.

3:32b.NUM.003.032 Kníže pak nad knížaty Levítskými Eleazar, syn Arona kněze, ustavený nad těmi, kteříž drží stráž při svatyni.

3:33b.NUM.003.033 Od Merari pak čeled Moholitská a čeled Musitská. Ty jsou čeledi Merari.

3:34b.NUM.003.034 A načteno jich v počtu všech mužského pohlaví zstáří jednoho měsíce a výše šest tisíců a dvě stě.

3:35b.NUM.003.035 A kníže domu otcovského v čeledech Merari Suriel, syn Abichailův. A ti klásti se budou k straně příbytku půlnoční.

3:36b.NUM.003.036 Toto pak poručeno k opatrování synům Merari: Dsky příbytku a svlakové jeho, sloupové a podstavkové a všecka nádobí jeho i všecka práce při nich,

3:37b.NUM.003.037 Tolikéž sloupové síně vůkol i podstavkové jejich, kolíkové i provazové jejich.

3:38b.NUM.003.038 Položí se pak před příbytkem po přední straně před stánkem úmluvy od východu slunce Mojžíš a Aron i synové jeho, držíce stráž při svatyni, stráž za syny Izraelské. Jiný přistoupil-li by kdo, umře.

3:39b.NUM.003.039 Všech sečtených Levítů, kteréž sečtl Mojžíš s Aronem vedlé poručení Hospodinova, po čeledech jejich, všech pohlaví mužského jednoho měsíce zstáří a výše dvamecítma tisíců.

3:40b.NUM.003.040 I řekl Hospodin k Mojžíšovi: Sečti všecky prvorozené mužského pohlaví mezi syny Izraelskými jednoho měsíce zstáří a výše, a sečti summu jmen jejich.

3:41b.NUM.003.041 A vezmeš mi Levíty, (jáť jsem Hospodin), místo všech prvorozených mezi syny Izraelskými, i hovada Levítů místo všeho prvorozeného mezi hovady synů Izraelských.

3:42b.NUM.003.042 Když pak sčetl Mojžíš, jakož mu přikázal Hospodin, všecky prvorozené mezi syny Izraelskými,

3:43b.NUM.003.043 Bylo všech prvorozených pohlaví mužského vedlé počtu jmen, jednoho měsíce zstáří a výše sečtených jich, dvamecítma tisíců, dvě stě, sedmdesáte a tři.

3:44b.NUM.003.044 A mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:

3:45b.NUM.003.045 Vezmi Levíty místo všech prvorozených z synů Izraelských, i hovada Levítů za hovada jejich; i budou moji Levítové: Já jsem Hospodin.

3:46b.NUM.003.046 K vyplacení pak těch dvou set, sedmdesáti a tří, kteříž zbývají nad počet Levítů z prvorozených synů Izraelských,

3:47b.NUM.003.047 Vezmeš pět lotů z každé hlavy, (vedlé lotu svatyně bráti budeš, lot pak dvadceti haléřů váží),

3:48b.NUM.003.048 A dáš ty peníze Aronovi a synům jeho, výplatu těch, kteříž zbývají nad počet jejich.

3:49b.NUM.003.049 Vzal tedy Mojžíš peníze výplaty od těch, kteříž zbývali, kromě těch, kteréž vykoupili sebou Levítové,

3:50b.NUM.003.050 Od prvorozených synů Izraelských vzal peněz tisíc, tři sta, šedesáte pět lotů, vedlé lotu svatyně.

3:51b.NUM.003.051 I dal ty peníze výplaty Aronovi a synům jeho, podlé řeči Hospodinovy, jakož byl přikázal jemu Hospodin.

4

4:1b.NUM.004.001 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi a k Aronovi, řka:

4:2b.NUM.004.002 Sečti summu synů Kahat z prostředku synů Léví po čeledech jejich a po domích otců jejich,

4:3b.NUM.004.003 Od třidcítiletých a výše až do padesátiletých, kteříž by způsobní jsouce k boji, mohli práci vésti při stánku úmluvy.

4:4b.NUM.004.004 Tato pak bude práce synů Kahat při stánku úmluvy svatyně svatých:

4:5b.NUM.004.005 Když by se měla vojska hnouti s místa, přijde Aron s syny svými a sejmou oponu zastření, a přikryjí ní truhlu svědectví.

4:6b.NUM.004.006 A na to dají přikrytí z koží jezevčích, a přistrou svrchu rouchem z samého postavce modrého, a provlekou sochory její.

4:7b.NUM.004.007 Na stůl pak chlebů předložení prostrou roucho z postavce modrého, a dají na něj misy a kadidlnice a koflíky a přikryvadla k přikrývání; a chléb ustavičně na něm bude.

4:8b.NUM.004.008 A prostrou na to roucho z červce dvakrát barveného, a přikryjí to přistřením z koží jezevčích, a provlekou sochory jeho.

4:9b.NUM.004.009 Vezmou také roucho z postavce modrého, a přikryjí svícen světla a lampy jeho, i utěradla jeho, i nádoby k oharkům jeho, a všecky nádoby k oleji jeho, jichž při něm užívají.

4:10b.NUM.004.010 A obvinou jej se všechněmi nádobami jeho přikrytím z koží jezevčích, a vloží na sochory.

4:11b.NUM.004.011 Na oltář pak zlatý prostrou roucho z postavce modrého, a přikryjí jej přikrytím z koží jezevčích, a provlekou sochory.

4:12b.NUM.004.012 Vezmou i všecky nádoby k službě, jimiž přisluhovali v svatyni, a zavinouce do roucha z postavce modrého, přikryjí je přikrytím z koží jezevčích, a vloží na sochory.

4:13b.NUM.004.013 Vyprázdní i popel z oltáře, a prostrou na něj roucho šarlatové.

4:14b.NUM.004.014 A vloží svrchu všecko nádobí jeho, jímž přisluhují na něm, nádoby k uhlí, vidličky, pometla, kotlíky a všecko nádobí oltáře, a přistrouce jej přikrytím z koží jezevčích, uvlekou sochory jeho.

4:15b.NUM.004.015 A když to vykoná Aron s syny svými, a přikryje svatyni i všecka nádobí její, a již by se měla hýbati vojska, tedy přijdou synové Kahat, aby nesli; ale nedotknou se svatyně, aby nezemřeli. Ta jest práce synů Kahat při stánku úmluvy.

4:16b.NUM.004.016 Eleazar pak, syn Arona kněze, pečovati bude o olej k svícení a kadění vonnými věcmi a obět ustavičnou i o olej pomazání, svěřený sobě maje všecken příbytek a všecky věci, kteréž v něm jsou, svatyni a nádoby její.

4:17b.NUM.004.017 A mluvil Hospodin k Mojžíšovi a Aronovi, řka:

4:18b.NUM.004.018 Hleďtež, abyste nevyhladili pokolení čeledi Kahat z prostředku Levítů.

4:19b.NUM.004.019 Ale toto učiníte jim, aby zachováni byli a nezemřeli, když by přistupovali k svatyni svatých: Aron a synové jeho přijdouce, zřídí je, jednoho každého ku práci a břemenu jeho.

4:20b.NUM.004.020 A onino nepřicházejte hleděti na věci svaté, když zavinovány bývají, aby nezemřeli.

4:21b.NUM.004.021 Mluvil opět Hospodin k Mojžíšovi, řka:

4:22b.NUM.004.022 Sečti také syny Gersonovy po domích otců jich a po čeledech jejich.

4:23b.NUM.004.023 Od třidcítiletých a výše až do padesátiletých sečteš je, kteříž by způsobní jsouce k boji, mohli konati službu při stánku úmluvy.

4:24b.NUM.004.024 Tato pak bude práce čeledí Gersonových v službě a nošení:

4:25b.NUM.004.025 Nositi budou kortýny příbytku a stánek úmluvy s přikrytím jeho, a přikrytí z koží jezevčích, kteréž svrchu na něm jest, a zastření dveří stánku úmluvy,

4:26b.NUM.004.026 A očkovaté koltry síně, a zastření brány síně, kteráž jest při stanu a při oltáři vůkol, a provazy její, a všecky nádoby přisluhování jejich, a čehožkoli užívají při službě své.

4:27b.NUM.004.027 Vedlé rozkazu Aronova a synů jeho konati budou všecky služby své synové Gersonovi při všech pracech svých, a při všech službách svých, a svěříte jim k ostříhání všecka břemena jejich.

4:28b.NUM.004.028 Ta jest práce čeledí synů Gersonových v stánku úmluvy, a Itamar, syn Arona kněze, stráž nad nimi držeti bude.

4:29b.NUM.004.029 Syny také Merari po čeledech jejich a domích otců jejich sečteš.

4:30b.NUM.004.030 Od třidcítiletých a výše až do padesátiletých sečteš všecky, kteříž by způsobní jsouce k boji, mohli konati službu při stánku úmluvy.

4:31b.NUM.004.031 Tato pak bude povinnost práce jejich, nad všecku službu jejich při stánku úmluvy: Dsky příbytku a svlaky jeho, i sloupy s podstavky jeho nositi,

4:32b.NUM.004.032 Sloupy také vůkol síně s podstavky jejich, kolíky a provazy jejich, se všechněmi potřebami, i se vším přisluhováním jejich. A ze jména vyčtete nádoby svěřené jim k ostříhání.

4:33b.NUM.004.033 Ta bude práce čeledí synů Merari při všech službách jejich při stánku úmluvy, pod spravou Itamara, syna Arona kněze.

4:34b.NUM.004.034 I sečtl Mojžíš s Aronem a s knížaty lidu syny Kahat po čeledech jejich, a po domích otců jejich,

4:35b.NUM.004.035 Od třidcítiletých a výše až do padesátiletých, kteříž by způsobní jsouce k boji, mohli konati službu při stánku úmluvy.

4:36b.NUM.004.036 A bylo jich sečtených po čeledech jejich dva tisíce, sedm set, padesáte.

4:37b.NUM.004.037 Ti jsou sečteni z čeledi Kahat, všickni služebníci při stánku úmluvy, kteréž sčetl Mojžíš s Aronem podlé rozkazu Hospodinova skrze Mojžíše.

4:38b.NUM.004.038 Sečtených také synů Gersonových po čeledech jejich, a po domích otců jejich,

4:39b.NUM.004.039 Od třidcítiletých a výše až do padesátiletých, kteříž by způsobní jsouce k boji, mohli konati službu při stánku úmluvy,

4:40b.NUM.004.040 Sečtených jich po čeledech jejich, po domích otců jejich, dva tisíce, šest set, třidceti.

4:41b.NUM.004.041 Ti jsou sečteni z čeledí synů Gersonových, všickni přisluhující v stánku úmluvy, kteréž sečtli Mojžíš s Aronem k rozkazu Hospodinovu.

4:42b.NUM.004.042 Sečtených pak z čeledí synů Merari po čeledech jejich, po domích otců jejich,

4:43b.NUM.004.043 Od třidcítiletých a výše až do padesátiletých, kteříž by způsobní jsouce k boji, mohli konati službu při stánku úmluvy,

4:44b.NUM.004.044 Načteno jich po čeledech jejich tři tisíce a dvě stě.

4:45b.NUM.004.045 Ti jsou sečteni z čeledí synů Merari, kteréž sčetl Mojžíš s Aronem podlé rozkazu Hospodinova skrze Mojžíše.

4:46b.NUM.004.046 Všech sečtených, kteréž sčetl Mojžíš s Aronem a s knížaty Izraelskými z Levítů po čeledech jejich a po domích otců jejich,

4:47b.NUM.004.047 Od těch, kteříž byli ve třidcíti letech a výše, až do padesátiletých, kteřížkoli přináležejí k vykonávání služby přisluhování a práce břemena při stánku úmluvy,

4:48b.NUM.004.048 Sečtených těch bylo osm tisíců, pět set a osmdesáte.

4:49b.NUM.004.049 Vedlé rozkazu Hospodinova sečtl je Mojžíš, jednoho každého vedlé přisluhování jeho, a vedlé břemene jeho. Sečteni pak jsou ti, kteréž rozkázal čísti Hospodin Mojžíšovi.

5

5:1b.NUM.005.001 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:

5:2b.NUM.005.002 Přikaž synům Izraelským, ať vyženou z stanů každého malomocného a každého trpícího tok semene, i každého nad mrtvým poškvrněného.

5:3b.NUM.005.003 I muže i ženu vyženete, ven za stany vyženete je, aby nepoškvrňovali vojska těch, mezi nimiž já přebývám.

5:4b.NUM.005.004 I učinili tak synové Izraelští, a vyhnali je ven za stany. Jakož byl mluvil Hospodin k Mojžíšovi, tak učinili synové Izraelští.

5:5b.NUM.005.005 Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka:

5:6b.NUM.005.006 Mluv k synům Izraelským: Muž aneb žena, když učiní nějaký hřích lidský, dopouštěje se výstupku proti Hospodinu, a byla by vinna duše ta:

5:7b.NUM.005.007 Tedy vyzná hřích svůj, kterýž učinil, navrátí pak to, čímž vinen byl, v cele, a pátý díl přidá nad to, a dá tomu, proti komuž zavinil.

5:8b.NUM.005.008 A neměl-li by muž ten přítele, jemuž by nahradil tu škodu, pokuta dána buď Hospodinu a knězi, mimo skopce očištění, jímž očištěn býti má.

5:9b.NUM.005.009 Též všeliká obět všech věcí posvěcených od synů Izraelských, kterouž přinesou knězi, jemu se dostane.

5:10b.NUM.005.010 Tak i věci posvěcené od kohokoli jemu se dostanou; a dal-li kdo co knězi, také jeho bude.

5:11b.NUM.005.011 Mluvil ještě Hospodin k Mojžíšovi, řka:

5:12b.NUM.005.012 Mluv k synům Izraelským a rci jim: Kdyby od některého muže uchýlila se žena, a dopustila by se výstupku proti němu,

5:13b.NUM.005.013 Tak že by obýval někdo jiný s ní, a bylo by to skryto před očima muže jejího, a tajila by se, jsuci poškvrněna, a svědka by nebylo proti ní, a ona nebyla by postižena;

5:14b.NUM.005.014 Pohnul-li by se duch muže horlivostí velikou, tak že by horlil proti ženě své, kteráž by poškvrněna byla; aneb pohnul-li by se duch muže velikou horlivostí, tak že by horlil proti ženě své, kteráž by poškvrněna nebyla:

5:15b.NUM.005.015 Tedy přivede muž ženu svou k knězi, a přinese obět její při ní, desátý díl efi mouky ječné. Nenalejeť na ni oleje, aniž dá na ni kadidla; nebo obět veliké horlivosti jest, obět suchá pamětná, uvozující v pamět nepravost.

5:16b.NUM.005.016 I bude ji kněz obětovati, a postaví ji před Hospodinem.

5:17b.NUM.005.017 A nabere vody svaté do nádoby hliněné, a vezma prachu, kterýž jest na zemi v příbytku, dá jej do té vody.

5:18b.NUM.005.018 Potom postaví kněz ženu tu před Hospodinem, a odkryje hlavu její, a dá jí do rukou obět suchou pamětnou, kteráž jest obět veliké horlivosti; v ruce pak kněze bude voda hořká zlořečená.

5:19b.NUM.005.019 I zaklínati bude ji kněz a řekne k ní: Jestliže neobcoval s tebou žádný, a jestliže jsi neuchýlila se k nečistotě od muže svého, budiž čistá od vody této hořké zlořečené.

5:20b.NUM.005.020 Paklis se uchýlila od muže svého a nečistá jsi, a obcoval-li někdo jiný s tebou kromě manžela tvého,

5:21b.NUM.005.021 (Zaklínati pak bude kněz tu ženu, čině klatbu zlořečenství, a řekne jí:) Dejž tebe Hospodin v zlořečení a v prokletí u prostřed lidu tvého, dopustě, aby lůno tvé hnilo a břicho tvé oteklo.

5:22b.NUM.005.022 Vejdiž voda zlořečená tato do života tvého, aby oteklo břicho tvé, a lůno tvé shnilo. I odpoví žena ta: Amen, amen.

5:23b.NUM.005.023 Napíše pak všecko zlořečenství toto do knihy, a smyje je tou vodou hořkou.

5:24b.NUM.005.024 I dá ženě, aby pila vodu hořkou a zlořečenou; a vejdeť do ní voda zlořečená, a obrátí se v hořkosti.

5:25b.NUM.005.025 Potom vezme kněz z ruky ženy obět veliké horlivosti, a obraceti ji bude sem i tam před Hospodinem, a bude ji obětovati na oltáři.

5:26b.NUM.005.026 A vezma plnou hrst pamětného jejíhoz oběti suché, páliti to bude na oltáři; a potom dá vypíti ženě tu vodu.

5:27b.NUM.005.027 A když jí dá píti tu vodu, stane se, jestliže nečistá byla, a dopustila se výstupku proti muži svému, že vejde do ní voda zlořečená,a obrátí se v hořkost, i odme se břicho její, a vyhnije lůno její; i bude žena ta v zlořečení u prostřed lidu svého.

5:28b.NUM.005.028 Pakli není poškvrněna žena ta, ale čistá jest, tedy bez viny bude, a roditi bude děti.

5:29b.NUM.005.029 Ten jest zákon veliké horlivosti, když by se uchýlila žena od muže svého, a byla by poškvrněna,

5:30b.NUM.005.030 Aneb když by se pohnul duch veliké horlivosti v manželu, tak že by horlil velmi proti ženě své, aby postavil ji před Hospodinem, a aby vykonal při ní kněz všecko vedlé zákona tohoto.

5:31b.NUM.005.031 I bude ten muž očištěn od hříchu, žena pak ponese nepravost svou.

6

6:1b.NUM.006.001 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:

6:2b.NUM.006.002 Mluv k synům Izraelským a rci jim: Muž neb žena, když se oddělí, činíce slib nazareův, aby se oddali Hospodinu,

6:3b.NUM.006.003 Od vína i nápoje opojného zdrží se, octa vinného a octa z nápoje opojného nebude píti, ani co vytlačeného z hroznů, zelených hroznů ani suchých nebude jísti.

6:4b.NUM.006.004 Po všecky dny nazarejství svého nebude jísti žádné věci pocházející z vinného kmene, od zrnka až do šupiny.

6:5b.NUM.006.005 Po všecky dny slibu nazarejství svého břitva nevejde na hlavu jeho, dokavadž by se nevyplnili dnové, v nichž se oddělil Hospodinu. Svatý bude, a nechá růsti vlasů hlavy své.

6:6b.NUM.006.006 Po všecky dny, v nichž se oddělí Hospodinu, k tělu mrtvému nevejde.

6:7b.NUM.006.007 Nad otcem svým aneb nad matkou svou, nad bratrem svým aneb nad sestrou svou, kdyby zemřeli, nebude se poškvrňovati; nebo posvěcení Boha jeho jest na hlavě jeho.

6:8b.NUM.006.008 Po všecky dny nazarejství svého svatý bude Hospodinu.

6:9b.NUM.006.009 Umřel-li by pak kdo blízko něho náhlou smrtí, a poškvrnil-li by hlavy v nazarejství jeho, oholí hlavu svou v den očišťování svého; dne sedmého oholí ji.

6:10b.NUM.006.010 A dne osmého přinese dvě hrdličky, aneb dvé holoubátek knězi, ke dveřím stánku úmluvy.

6:11b.NUM.006.011 I bude kněz obětovati jedno za hřích,a druhé v zápalnou obět, a očistí jej od toho, čímž zhřešil nad mrtvým, a posvětí hlavy jeho v ten den.

6:12b.NUM.006.012 A oddělí Hospodinu dny nazarejství svého, a přinese beránka ročního za provinění, a dnové první přijdou v nic; nebo poškvrněno jest nazarejství jeho.

6:13b.NUM.006.013 Tento pak jest zákon nazareův: V ten den, když se vyplní čas nazarejství jeho, přijde ke dveřím stánku úmluvy.

6:14b.NUM.006.014 A bude obětovati obět svou Hospodinu, beránka ročního bez poškvrny, jednoho v obět zápalnou, a ovci jednu roční bez poškvrny v obět za hřích, a skopce jednoho bez poškvrny v obět pokojnou,

6:15b.NUM.006.015 A koš chlebů přesných, koláče z mouky bělné olejem zadělané, a pokruty nekvašené, olejem pomazané, s obětmi jejími suchými i mokrými.

6:16b.NUM.006.016 Kteréžto věci obětovati bude kněz před Hospodinem, a učiní obět za hřích jeho, i zápalnou obět jeho.

6:17b.NUM.006.017 Skopce také obětovati bude v obět pokojnou Hospodinu, spolu s košem chlebů přesných; tolikéž obětovati bude kněz i obět suchou i mokrou jeho.

6:18b.NUM.006.018 Tedy oholí nazareus u dveří stánku úmluvy hlavu nazarejství svého, a vezma vlasy z hlavy nazarejství svého, vloží je na oheň, kterýž jest pod obětí pokojnou.

6:19b.NUM.006.019 Potom vezme kněz plece vařené z skopce toho, a jeden koláč přesný z koše, a pokrutu nekvašenou jednu, a dá v ruce nazarejského, když by oholeno bylo nazarejství jeho.

6:20b.NUM.006.020 I bude obraceti kněz ty věci sem i tam v obět obracení před Hospodinem; a ta věc svatá přináležeti bude knězi mimo hrudí obracení, i plece pozdvižení. A již potom nazareus bude moci víno píti.

6:21b.NUM.006.021 Ten jest zákon nazarea, kterýž slib učinil, a jeho obět Hospodinu za oddělení jeho, kromě toho, což by více učiniti mohl. Vedlé slibu svého, kterýž učinil, tak učiní podlé zákona oddělení svého.

6:22b.NUM.006.022 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:

6:23b.NUM.006.023 Mluv k Aronovi a synům jeho a rci: Takto budete požehnání dávati synům Izraelským, mluvíce k nim:

6:24b.NUM.006.024 Požehnejž tobě Hospodin, a ostříhejž tebe.

6:25b.NUM.006.025 Osvěť Hospodin tvář svou nad tebou, a buď milostiv tobě.

6:26b.NUM.006.026 Obratiž Hospodin tvář svou k tobě,a dejž tobě pokoj.

6:27b.NUM.006.027 I budou vzývati jméno mé nad syny Izraelskými, a já jim žehnati budu.

7

7:1b.NUM.007.001 I stalo se toho dne, když dokonal Mojžíš a vyzdvihl příbytek, a pomazal i posvětil ho se všechněmi nádobami jeho, také oltáře a všeho nádobí jeho pomazal a posvětil,

7:2b.NUM.007.002 Že přistupujíce knížata Izraelská, přední v domích otců svých, (ti byli knížata pokolení, postavení nad sečtenými),

7:3b.NUM.007.003 Obětovali dar svůj před Hospodinem, šest vozů přikrytých a dvanácte volů. Dvé knížat dalo jeden vůz, a jeden každý jednoho vola, i obětovali to před příbytkem.

7:4b.NUM.007.004 I řekl Hospodin Mojžíšovi, řka:

7:5b.NUM.007.005 Vezmi ty věci od nich, ať jsou ku potřebě při službě stánku úmluvy, a dej je Levítům, každé čeledi podlé přisluhování jejího.

7:6b.NUM.007.006 Vzav tedy Mojžíš ty vozy i voly, dal je Levítům.

7:7b.NUM.007.007 Dva vozy a čtyři voly dal synům Gersonovým vedlé přisluhování jejich.

7:8b.NUM.007.008 Čtyři pak vozy a osm volů dal synům Merari vedlé přisluhování jejich, kteříž byli pod spravou Itamara, syna Aronova, kněze.

7:9b.NUM.007.009 Synům pak Kahat nic nedal; nebo přisluhování svatyně k nim přináleželo, a na ramenou nositi měli.

7:10b.NUM.007.010 Obětovali tedy knížata ku posvěcování oltáře v ten den, když pomazán byl; obětovali, pravím, dar svůj před oltářem.

7:11b.NUM.007.011 Řekl pak Hospodin Mojžíšovi: Jedno kníže v jeden den, druhé kníže v druhý den, pořád obětovati budou dar svůj ku posvěcení oltáře.

7:12b.NUM.007.012 Protož obětoval prvního dne dar svůj Názon, syn Aminadabův, z pokolení Judova.

7:13b.NUM.007.013 Dar pak jeho byl misa stříbrná jedna, sto třidceti lotů ztíží; též báně jedna stříbrná, sedmdesáti lotů ztíží, jakž jest lot svatyně; obě dvě nádoby plné mouky bělné, olejem zadělané k oběti suché;

7:14b.NUM.007.014 Kadidlnice jedna z desíti lotů zlata, plná kadidla;

7:15b.NUM.007.015 Volek jeden mladý, skopec jeden, a beránek roční jeden k oběti zápalné;

7:16b.NUM.007.016 Kozel jeden za hřích;

7:17b.NUM.007.017 A k oběti pokojné volové dva, skopců pět, kozlů pět, a beránků ročních pět. Ta byla obět Názona, syna Aminadabova.

7:18b.NUM.007.018 Druhého dne obětoval Natanael, syn Suar, kníže z pokolení Izachar.

7:19b.NUM.007.019 Obětoval dar svůj misu stříbrnou jednu, sto třidceti lotů ztíží; báni stříbrnou jednu, sedmdesáti lotů ztíží vedlé lotu svatyně; obě dvě nádoby plné mouky bělné, olejem zadělané k oběti suché;

7:20b.NUM.007.020 Kadidlnici jednu z desíti lotů zlata, plnou kadidla;

7:21b.NUM.007.021 Volka mladého jednoho, skopce jednoho, a beránka ročního jednoho k oběti zápalné;

7:22b.NUM.007.022 Kozla jednoho za hřích;

7:23b.NUM.007.023 A k oběti pokojné voly dva, skopců pět, kozlů pět, a beránků ročních pět. Ten byl dar Natanaele, syna Suar.

7:24b.NUM.007.024 Dne třetího kníže synů Zabulonových Eliab, syn Helonův.

7:25b.NUM.007.025 Dar pak jeho byl misa stříbrná jedna, kteráž sto třidceti lotů vážila; báně stříbrná jedna, sedmdesáti lotů ztíží vedlé lotu svatyně; obě dvě nádoby plné mouky bělné, olejem zadělané k oběti suché;

7:26b.NUM.007.026 Kadidlnice jedna z desíti lotů zlata, plná kadidla;

7:27b.NUM.007.027 Volek jeden mladý, skopec jeden, beránek roční jeden k oběti zápalné;

7:28b.NUM.007.028 Kozel jeden za hřích;

7:29b.NUM.007.029 A k oběti pokojné volové dva, skopců pět, kozlů pět, a beránků ročních pět. Ta byla obět Eliaba, syna Helonova.

7:30b.NUM.007.030 Čtvrtého dne kníže synů Rubenových Elisur, syn Sedeurův.

7:31b.NUM.007.031 Dar jeho byl misa stříbrná jedna, kteráž sto třidceti lotů vážila; báně stříbrná jedna, sedmdesáti lotů ztíží vedlé lotu svatyně; obě dvě nádoby plné mouky bělné, olejem zadělané v obět suchou;

7:32b.NUM.007.032 Kadidlnice jedna z desíti lotů zlata, plná kadidla;

7:33b.NUM.007.033 Volek jeden mladý, skopec jeden, beránek roční jeden k oběti zápalné;

7:34b.NUM.007.034 Kozel jeden za hřích;

7:35b.NUM.007.035 A k oběti pokojné volové dva, skopců pět, kozlů pět, beránků ročních pět. Ten byl dar Elisura, syna Sedeurova.

7:36b.NUM.007.036 Dne pátého kníže synů Simeonových, Salamiel, syn Surisaddai;

7:37b.NUM.007.037 Obět jeho byla misa stříbrná jedna, kteráž sto třidceti lotů vážila; báně stříbrná jedna, sedmdesáti lotů ztíží vedlé lotu svatyně; obě dvě nádoby plné mouky bělné, olejem zadělané k oběti suché;

7:38b.NUM.007.038 Kadidlnice jedna z desíti lotů zlata, plná kadidla;

7:39b.NUM.007.039 Volek jeden mladý, skopec jeden, beránek roční jeden k oběti zápalné;

7:40b.NUM.007.040 Kozel jeden za hřích;

7:41b.NUM.007.041 A na obět pokojnou volové dva, skopců pět, kozlů pět, beránků ročních pět. Ta byla obět Salamiele, syna Surisaddai.

7:42b.NUM.007.042 Dne šestého kníže synů Gád, Eliazaf, syn Duelův.

7:43b.NUM.007.043 Dar jeho byl misa stříbrná jedna, kteráž sto třidceti lotů vážila; báně stříbrná jedna, sedmdesáti lotů ztíží vedlé lotu svatyně; obě dvě nádoby plné mouky bělné, olejem zadělané k oběti suché;

7:44b.NUM.007.044 Kadidlnice jedna z desíti lotů zlata, plná kadidla;

7:45b.NUM.007.045 Volek jeden mladý, skopec jeden, beránek roční jeden k oběti zápalné;

7:46b.NUM.007.046 Kozel jeden za hřích;

7:47b.NUM.007.047 A k oběti pokojné volové dva, skopců pět, kozlů pět, a beránků ročních pět. Ten byl dar Eliazafa, syna Duelova.

7:48b.NUM.007.048 Dne sedmého kníže synů Efraimových, Elisama, syn Amiudův.

7:49b.NUM.007.049 Dar jeho byl misa stříbrná jedna, kteráž sto třidceti lotů vážila; báně stříbrná jedna, sedmdesáti lotů ztíží vedlé lotu svatyně; obě dvě nádoby plné mouky bělné, olejem zadělané na obět suchou;

7:50b.NUM.007.050 Kadidlnice jedna z desíti lotů zlata, plná kadidla;

7:51b.NUM.007.051 Volek jeden mladý, skopec jeden, beránek roční jeden k oběti zápalné;

7:52b.NUM.007.052 Kozel jeden za hřích;

7:53b.NUM.007.053 A na obět pokojnou volové dva, skopců pět, kozlů pět, beránků ročních pět. Ten byl dar Elisamův, syna Amiudova.

7:54b.NUM.007.054 Dne osmého kníže synů Manasse, Gamaliel, syn Fadasurův.

7:55b.NUM.007.055 Dar jeho byl misa stříbrná jedna, kteráž sto třidceti lotů vážila; báně stříbrná jedna, sedmdesáti lotů ztíží vedlé lotu svatyně; obě dvě nádoby plné mouky bělné, olejem zadělané k oběti suché;

7:56b.NUM.007.056 Kadidlnice jedna z desíti lotů zlata, plná kadidla;

7:57b.NUM.007.057 Volek jeden mladý, skopec jeden, beránek roční jeden k oběti zápalné;

7:58b.NUM.007.058 Kozel jeden za hřích;

7:59b.NUM.007.059 A k oběti pokojné volové dva, skopců pět, kozlů pět, beránků ročních pět. Ta byla obět Gamaliele, syna Fadasurova.

7:60b.NUM.007.060 Dne devátého kníže synů Beniaminových, Abidan, syn Gedeonův.

7:61b.NUM.007.061 Obět jeho misa stříbrná jedna, kteráž sto třidceti lotů vážila; báně stříbrná jedna, sedmdesáti lotů ztíží vedlé lotu svatyně; obě dvě nádoby plné mouky bělné, olejem zadělané k oběti suché;

7:62b.NUM.007.062 Kadidlnice jedna z desíti lotů zlata, plná kadidla;

7:63b.NUM.007.063 Volek mladý jeden, skopec jeden, beránek roční jeden k oběti zápalné;

7:64b.NUM.007.064 Kozel jeden za hřích;

7:65b.NUM.007.065 A k oběti pokojné volové dva, skopců pět, kozlů pět, beránků ročních pět. Ten byl dar Abidanův, syna Gedeonova.

7:66b.NUM.007.066 Desátého dne kníže synů Dan, Ahiezer, syn Amisaddai.

7:67b.NUM.007.067 Obět jeho misa stříbrná jedna, jejížto váha byla sto třidceti lotů; báně stříbrná jedna, sedmdesáti lotů ztíží vedlé lotu svatyně; obě plné mouky bělné, olejem zadělané k oběti suché;

7:68b.NUM.007.068 Kadidlnice jedna z desíti lotů zlata, plná kadidla;

7:69b.NUM.007.069 Volek jeden mladý, skopec jeden, beránek roční jeden k oběti zápalné;

7:70b.NUM.007.070 Kozel jeden za hřích;

7:71b.NUM.007.071 A k oběti pokojné volové dva, skopců pět, kozlů pět, a beránků ročních pět. Ten byl dar Ahiezera, syna Amisaddai.

7:72b.NUM.007.072 Jedenáctého dne kníže synů Asser, Fegiel, syn Ochranův.

7:73b.NUM.007.073 Obět jeho misa stříbrná jedna, jejížto váha byla sto třidceti lotů; báně stříbrná jedna, sedmdesáti lotů ztíží vedlé lotu svatyně; obě dvě nádoby plné mouky bělné, olejem zadělané k oběti suché;

7:74b.NUM.007.074 Kadidlnice jedna z desíti lotů zlata, plná kadidla;

7:75b.NUM.007.075 Volek jeden mladý, skopec jeden, beránek roční jeden k oběti zápalné;

7:76b.NUM.007.076 Kozel jeden za hřích;

7:77b.NUM.007.077 A k oběti pokojné volové dva, skopců pět, kozlů pět, beránků ročních pět. Ten byl dar Fegiele, syna Ochranova.

7:78b.NUM.007.078 Dvanáctého dne kníže synů Neftalím, Ahira, syn Enanův.

7:79b.NUM.007.079 Obět jeho byla misa stříbrná jedna, jejížto váha byla sto třidceti lotů; báně stříbrná jedna, sedmdesáti lotů ztíží vedlé lotu svatyně; obě dvě nádoby plné mouky bělné, olejem zadělané k oběti suché;

7:80b.NUM.007.080 Kadidlnice jedna z desíti lotů zlata, plná kadidla;

7:81b.NUM.007.081 Volek mladý jeden, skopec jeden, beránek roční jeden k oběti zápalné;

7:82b.NUM.007.082 Kozel jeden za hřích;

7:83b.NUM.007.083 A k oběti pokojné volové dva, skopců pět, kozlů pět, beránků ročních pět. Ta byla obět Ahiry, syna Enanova.

7:84b.NUM.007.084 Toť jest posvěcení oltáře (toho dne, když pomazán jest), od knížat Izraelských: Mis stříbrných dvanácte, bání stříbrných dvanácte, kadidlnic zlatých dvanácte.

7:85b.NUM.007.085 Sto třidceti lotů vážila jedna misa stříbrná, a sedmdesáte báně jedna; všecko nádobí stříbrné vážilo dva tisíce a čtyři sta lotů na lot svatyně.

7:86b.NUM.007.086 Kadidlnic zlatých dvanácte, plných kadidla; deset lotů vážila každá kadidlnice na váhu svatyně. Všecky kadidlnice zlaté sto a dvadceti lotů vážily.

7:87b.NUM.007.087 Všeho dobytka k oběti zápalné dvanácte volků, skopců dvanácte, beránků ročních dvanácte s obětí jejich suchou, a kozlů dvanácte za hřích.

7:88b.NUM.007.088 Všeho pak dobytka k oběti pokojné čtyřmecítma volů, skopců šedesáte, kozlů šedesáte, beránků ročních šedesáte. To bylo posvěcení oltáře, když pomazán byl.

7:89b.NUM.007.089 Potom když vcházel Mojžíš do stánku úmluvy, aby mluvil s Bohem, tedy slýchal hlas mluvícího k sobě z slitovnice, kteráž byla nad truhlou svědectví mezi dvěma cherubíny,a mluvíval k němu.

8

8:1b.NUM.008.001 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:

8:2b.NUM.008.002 Mluv k Aronovi a rci jemu: Když rozsvěcovati budeš lampy, ven z svícnu sedm lamp svítiti má.

8:3b.NUM.008.003 I učinil Aron tak; ven z svícnu světlo od sebe dávající rozsvítil lampy jeho, jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi.

8:4b.NUM.008.004 Bylo pak dílo svícnu takové: Z taženého zlata byl všecken, až i sloupec jeho i květové jeho z taženého zlata byli; podlé podobenství toho, kteréž ukázal Hospodin Mojžíšovi, tak udělal svícen.

8:5b.NUM.008.005 Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka:

8:6b.NUM.008.006 Vezmi Levíty z prostředku synů Izraelských, a očisť je.

8:7b.NUM.008.007 Tímto pak způsobem očišťovati je budeš: Pokropíš jich vodou očištění; oholí všecko tělo své, a zperou roucha svá, a očištěni budou.

8:8b.NUM.008.008 Potom vezmou volka mladého a obět suchou z mouky bělné, olejem skropené; a druhého volka mladého vezmeš k oběti za hřích.

8:9b.NUM.008.009 Tedy přistoupiti rozkážeš Levítům před stánek úmluvy, a shromáždíš všecko množství synů Izraelských.

8:10b.NUM.008.010 Postavíš Levíty před Hospodinem, a vloží synové Izraelští ruce své na Levíty.

8:11b.NUM.008.011 A obětovati bude Aron Levíty v obět před Hospodinem od synů Izraelských, aby vykonávali službu Hospodinu.

8:12b.NUM.008.012 Levítové pak vloží ruce své na hlavy těch volků; a obětovati budeš jednoho za hřích, a druhého v obět zápalnou Hospodinu k očištění Levítů.

8:13b.NUM.008.013 A postavíš Levíty před Aronem a před syny jeho, a obětovati je budeš v obět Hospodinu.

8:14b.NUM.008.014 I oddělíš Levíty z prostředku synů Izraelských, aby moji byli Levítové.

8:15b.NUM.008.015 Potom pak přijdou Levítové, aby přisluhovali při stánku úmluvy, když bys očistil je a obětoval v obět.

8:16b.NUM.008.016 Nebo vlastně dáni jsou mi z prostředku synů Izraelských za všecky otvírající život, za prvorozené ze všech synů Izraelských vzal jsem je sobě.

8:17b.NUM.008.017 Nebo mé jest všecko prvorozené mezi syny Izraelskými, tak z lidí jako z hovad; od toho dne, jakž jsem pobil všecko prvorozené v zemi Egyptské, posvětil jsem jich sobě.

8:18b.NUM.008.018 Vzal jsem pak Levíty za všecky prvorozené synů Izraelských.

8:19b.NUM.008.019 A dal jsem Levíty darem Aronovi i synům jeho z prostředku synů Izraelských, aby konali službu místo synů Izraelských při stánku úmluvy, a očišťovali od hříchů syny Izraelské; a tak nepřijde na syny Izraelské rána,kteráž by přišla, kdyby přistupovali synové Izraelští k svatyni.

8:20b.NUM.008.020 I učinili Mojžíš a Aron i všecko množství synů Izraelských při Levítích všecko to, což přikázal Hospodin Mojžíšovi o Levítích; tak s nimi učinili synové Izraelští.

8:21b.NUM.008.021 A očistili se Levítové a zeprali roucha svá; a obětoval je Aron v obět před Hospodinem, a očistil je Aron, aby byli čisti.

8:22b.NUM.008.022 Potom teprv přistoupili Levítové k vykonávání služby své při stánku úmluvy, před Aronem i před syny jeho; jakž přikázal Hospodin Mojžíšovi o Levítích, tak s nimi učinili.

8:23b.NUM.008.023 I mluvil opět Hospodin k Mojžíšovi, řka:

8:24b.NUM.008.024 I toto k Levítům přináleží: V pětmecítma letech zstáří a výše jeden každý z nich přistoupí, a postaví se k ochotnému práce konání v službě při stánku úmluvy.

8:25b.NUM.008.025 V padesáti pak letech přestane od práce služby té, a více přisluhovati nebude.

8:26b.NUM.008.026 Ale přisluhovati bude bratřím svým při stánku úmluvy stráž držícím, sám pak služeb konati nebude. Tak učiníš s Levíty při pracech jejich.

9

9:1b.NUM.009.001 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi na poušti Sinai, léta druhého po vyjití z země Egyptské, měsíce prvního, řka:

9:2b.NUM.009.002 Slaviti budou synové Izraelští velikunoc v čas svůj vyměřený.

9:3b.NUM.009.003 Čtrnáctého dne měsíce toho u večer budete ji slaviti jistým časem svým, vedlé všech ustanovení jejích, a podlé všech řádů jejích slaviti ji budete.

9:4b.NUM.009.004 I mluvil Mojžíš k synům Izraelským, aby slavili Fáze.

9:5b.NUM.009.005 Tedy slavili Fáze v měsíci prvním, čtrnáctého dne u večer na poušti Sinai; vedlé všeho toho, což přikázal Hospodin Mojžíšovi, tak učinili synové Izraelští.

9:6b.NUM.009.006 I byli někteří muži, ješto se poškvrnili při mrtvém, kteříž nemohli slaviti Fáze toho dne. I přistoupili před Mojžíše a Arona v ten den,

9:7b.NUM.009.007 A promluvili muži ti k němu: My jsme se poškvrnili nad mrtvým. Nebude-liž nám zbráněno obětovati oběti Hospodinu v jistý čas spolu s syny Izraelskými?

9:8b.NUM.009.008 I řekl jim Mojžíš: Počekejte, až uslyším, co vám učiniti rozkáže Hospodin.

9:9b.NUM.009.009 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka:

9:10b.NUM.009.010 Mluv k synům Izraelským a rci: Kdož by koli byl poškvrněný nad mrtvým, aneb byl by na cestě daleké, buď z vás aneb z potomků vašich, budeť slaviti Fáze Hospodinu.

9:11b.NUM.009.011 Měsíce druhého, čtrnáctého dne u večer slaviti budou je, s chleby nekvašenými, a s řeřichami jísti je budou.

9:12b.NUM.009.012 Nezanechajíť ho nic až do jitra, a kosti v něm nezlámí; vedlé všelikého ustanovení Fáze budou je slaviti.

9:13b.NUM.009.013 Ale člověk ten, kterýž by byl čistý, a nebyl na cestě, a však by zanedbal slaviti Fáze, vyhlazena bude duše ta z lidu svého; nebo oběti Hospodinu neobětoval v jistý čas její; hřích svůj ponese člověk ten.

9:14b.NUM.009.014 Jestliže by s vámi bydlil příchozí, a slavil by Fáze Hospodinu, vedlé ustanovení Fáze, a vedlé řádu jeho bude je slaviti. Ustanovení jednostejné bude vám, tak příchozímu, jako obyvateli v zemi.

9:15b.NUM.009.015 Toho pak dne, v kterémž vyzdvižen jest příbytek, přikryl oblak příbytek, a stál nad stánkem svědectví; u večer pak bývalo nad příbytkem na pohledění jako oheň až do jitra.

9:16b.NUM.009.016 Tak bývalo ustavičně, oblak přikrýval jej ve dne, záře pak ohnivá v noci.

9:17b.NUM.009.017 A když se zdvihl oblak od stánku, hned také hýbali se synové Izraelští; a na kterém místě pozůstal oblak, tu také kladli se synové Izraelští.

9:18b.NUM.009.018 K rozkazu Hospodinovu hýbali se synové Izraelští, a k rozkazu Hospodinovu kladli se; po všecky dny, dokudž zůstával oblak nad příbytkem, i oni leželi.

9:19b.NUM.009.019 Když pak trval oblak nad příbytkem po mnohé dny, tedy drželi synové Izraelští stráž Hospodinovu, a netáhli odtud.

9:20b.NUM.009.020 A když oblak byl nad příbytkem po nemnohé dny, k rozkazu Hospodinovu kladli se, a k rozkazu Hospodinovu hýbali se.

9:21b.NUM.009.021 Kdyžkoli byl oblak od večera až do jitra, a v jitře se vznesl, hned i oni šli; buď že trval přes den a noc, (jakž kdy vznášel se oblak, tak oni táhli,)

9:22b.NUM.009.022 Buď že za dva dni, aneb za měsíc, aneb za rok prodléval oblak nad příbytkem, zůstávaje nad ním, synové Izraelští také leželi,a nehnuli se; když pak on vznášel se, též i oni táhli.

9:23b.NUM.009.023 K rozkazu Hospodinovu kladli se, a k rozkazu Hospodinovu hýbali se, stráž Hospodinovu držíce podlé rozkazu jeho skrze Mojžíše.

10

10:1b.NUM.010.001 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:

10:2b.NUM.010.002 Udělej sobě dvě trouby stříbrné. Dílem taženým uděláš je, kterýchž užívati budeš k svolání všeho množství, a když by se mělo hnouti vojsko.

10:3b.NUM.010.003 Protož kdyžkoli zatroubí na ně, shromáždí se k tobě všecko množství ke dveřím stánku úmluvy.

10:4b.NUM.010.004 Jestliže v jednu toliko zatroubí, tedy shromáždí se k tobě knížata, přední lidu Izraelského.

10:5b.NUM.010.005 Pakli by s nějakým přetrubováním troubili, hnou se s místa, kteříž leželi k východní straně.

10:6b.NUM.010.006 Když by pak troubili s přetrubováním po druhé, tedy hnou se ti, kteříž leželi ku poledni. S přetrubováním troubiti budou k tažení svému.

10:7b.NUM.010.007 Ale když byste měli svolati všecko množství, prostě bez přetrubování troubiti budete.

10:8b.NUM.010.008 Synové Aronovi kněží trubami těmi budou troubiti, a bude vám to ustanovení věčné v pronárodech vašich.

10:9b.NUM.010.009 Když vyjdete na vojnu v zemi vaší proti nepříteli ssužujícímu vás, s přetrubováním troubiti budete v trouby ty, a budete v paměti před Hospodinem Bohem svým, a zachováni budete od nepřátel svých.

10:10b.NUM.010.010 V den také veselí vašeho, a při slavnostech svých, a při začátcích měsíců vašich troubiti budete v trouby ty k obětem svým zápalným a pokojným, i budou vám na památku před Bohem vaším: Já Hospodin Bůh váš.

10:11b.NUM.010.011 I stalo se léta druhého, dvadcátý den měsíce druhého, že se vyzdvihl oblak z příbytku svědectví.

10:12b.NUM.010.012 I táhli synové Izraelští po svých taženích z pouště Sinai; a zastavil se oblak na poušti Fáran.

10:13b.NUM.010.013 Takto nejprvé brali se z rozkazu Hospodinova skrze Mojžíše:

10:14b.NUM.010.014 Šla napřed korouhev vojska synů Juda po houfích svých, a nad nimi byl Názon, syn Aminadabův.

10:15b.NUM.010.015 Nad vojskem pak pokolení synů Izachar byl Natanael, syn Suar.

10:16b.NUM.010.016 A nad vojskem pokolení synů Zabulon Eliab, syn Helonův.

10:17b.NUM.010.017 Složen jest také i příbytek, a šli synové Gersonovi a synové Merari nesouce příbytek.

10:18b.NUM.010.018 Potom šla korouhev vojska Rubenova po houfích svých, a nad nimi byl Elisur, syn Sedeurův.

10:19b.NUM.010.019 Nad vojskem pak pokolení synů Simeon Salamiel, syn Surisaddai.

10:20b.NUM.010.020 A nad vojskem pokolení synů Gád Eliazaf, syn Duelův.

10:21b.NUM.010.021 Šli také i Kahatští, nesouce svatyni; onino pak vyzdvihovali příbytek, až i tito přišli.

10:22b.NUM.010.022 Potom šla korouhev vojska synů Efraim po houfích svých, a nad nimi byl Elisama, syn Amiudův.

10:23b.NUM.010.023 Nad vojskem pak pokolení synů Manasse Gamaliel, syn Fadasurův.

10:24b.NUM.010.024 A nad vojskem pokolení synů Beniamin Abidan, syn Gedeonův.

10:25b.NUM.010.025 Šla potom i korouhev vojska synů Dan, obsahující ostatek vojska po houfích svých, a nad vojskem jeho Ahiezer, syn Amisaddai.

10:26b.NUM.010.026 Nad vojskem pak pokolení synů Asser Fegiel, syn Ochranův.

10:27b.NUM.010.027 A nad vojskem pokolení synů Neftalím Ahira, syn Enanův.

10:28b.NUM.010.028 Ta jsou tažení synů Izraelských po houfích jejich, a tím pořádkem táhli.

10:29b.NUM.010.029 Řekl pak Mojžíš Chobabovi, synu Raguelovu Madianskému, tchánu svému: My se béřeme k místu, o kterémž řekl Hospodin: Dám je vám. Protož poď s námi, a dobře učiníme tobě; nebo Hospodin mnoho dobrého zaslíbil Izraelovi.

10:30b.NUM.010.030 Kterýž odpověděl jemu: Nepůjdu, ale k zemi své a k příbuznosti své se navrátím.

10:31b.NUM.010.031 I řekl Mojžíš: Neopouštěj medle nás; nebo ty jsi svědom na poušti, kde bychom se měli klásti, a budeš nám za vůdce.

10:32b.NUM.010.032 Když pak půjdeš s námi, a přijde to dobré, jímž dobře učiní nám Hospodin, tedy i tobě dobře učiníme.

10:33b.NUM.010.033 A tak brali se od hory Hospodinovy cestou tří dnů, (a truhla smlouvy Hospodinovy předcházela je,) cestou tří dnů, pro vyhlédání sobě místa k odpočinutí.

10:34b.NUM.010.034 A oblak Hospodinův byl nad nimi ve dne, když se hýbali z ležení.

10:35b.NUM.010.035 Když pak počínali jíti s truhlou, říkával Mojžíš: Povstaniž Hospodine, a rozptýleni buďte nepřátelé tvoji, a ať utíkají před tváří tvou, kteříž tě v nenávisti mají.

10:36b.NUM.010.036 Když pak stavína byla, říkával: Navratiž se, Hospodine, k desíti tisícům tisíců Izraelských.

11

11:1b.NUM.011.001 I stalo se, že lid ztěžoval a stýskal sobě, cožse nelíbilo Hospodinu. Protož, slyše to Hospodin, rozhněval se náramně, a roznítil se proti nim oheň Hospodinův, a spálil zadní díl vojska.

11:2b.NUM.011.002 Tedy volal lid k Mojžíšovi. I modlil se Mojžíš Hospodinu, a uhasl oheň.

11:3b.NUM.011.003 I nazval jméno místa toho Tabbera; nebo rozpálil se proti nim oheň Hospodinův.

11:4b.NUM.011.004 Lid pak k nim přimíšený napadla žádost náramná; a obrátivše se, plakali i synové Izraelští a řekli: Kdo nám to dá, abychom se masa najedli?

11:5b.NUM.011.005 Rozpomínáme se na ryby, jichž jsme dosti v Egyptě darmo jídali, na okurky a melouny, též na por, cibuli a česnek.

11:6b.NUM.011.006 A nyní duše naše vyprahlá, nic jiného nemá, kromě tu mannu před očima svýma.

11:7b.NUM.011.007 (Manna pak byla jako semeno koliandrové, a barva její jako barva bdelium.

11:8b.NUM.011.008 I vycházíval lid, a sbírali a mleli žernovy, neb tloukli v moždířích, a smažili na pánvici, aneb koláče podpopelné dělali z ní; chut pak její byla jako chut nového oleje.

11:9b.NUM.011.009 Když pak sstupovala rosa na vojsko v noci, tedy sstupovala také i manna).

11:10b.NUM.011.010 Tedy uslyšel Mojžíš, an lid pláče po čeledech svých, každý u dveří stanu svého. Pročež roznítila se prchlivost Hospodinova náramně; Mojžíšovi to také těžké bylo.

11:11b.NUM.011.011 I řekl Mojžíš Hospodinu: Proč jsi tak zle učinil služebníku svému? Proč jsem nenalezl milosti před očima tvýma, že jsi vložil břímě všeho lidu tohoto na mne?

11:12b.NUM.011.012 Zdaliž jsem já počal všecken lid tento? Zdali jsem já zplodil jej, že mi díš: Nes jej na rukou svých, jako nosí chůva děťátko, do země té, kterouž jsi s přísahou zaslíbil otcům jejich?

11:13b.NUM.011.013 Kde mám nabrati masa, abych dal všemu lidu tomuto? Nebo plačí na mne, řkouce: Dej nám masa, ať jíme.

11:14b.NUM.011.014 Nemohuť já sám nésti všeho lidu tohoto, nebo jest to nad možnost mou.

11:15b.NUM.011.015 Pakli mi tak dělati chceš, prosím, zabí mne raději, jestliže jsem nalezl milost před očima tvýma, abych více nehleděl na trápení své.

11:16b.NUM.011.016 Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Shromažď mi sedmdesáte mužů z starších Izraelských, kteréž znáš, že jsou starší v lidu a správcové jeho; i přivedeš je ke dveřím stánku úmluvy, a státi budou tam s tebou.

11:17b.NUM.011.017 A já sstoupím a mluviti budu s tebou, a vezmu z ducha, kterýž jest na tobě, a dám jim. I ponesou s tebou břímě lidu, a tak ty ho sám neponeseš.

11:18b.NUM.011.018 Lidu pak díš: Posvěťtež se k zítřku,a budete jísti maso; nebo jste plakali v uších Hospodinových, řkouce: Kdo nám dá najísti se masa? Jistě že lépe nám bylo v Egyptě. I dá vám Hospodin masa, a budete jísti.

11:19b.NUM.011.019 Nebudete toliko jeden den jísti, ani dva, ani pět, ani deset, ani dvadcet,

11:20b.NUM.011.020 Ale za celý měsíc, až vám chřípěmi poleze, a zoškliví se, proto že jste pohrdli Hospodinem, kterýž jest u prostřed vás, a plakali jste před ním, říkajíce: Proč jsme vyšli z Egypta?

11:21b.NUM.011.021 I řekl Mojžíš: Šestkrát sto tisíců pěších jest tohoto lidu, mezi nimiž já jsem, a ty pravíš: Dám jim masa, aby jedli za celý měsíc.

11:22b.NUM.011.022 Zdali ovcí a volů nabije se jim, aby jim postačilo? Aneb zdali všecky ryby mořské shromáždí se jim, aby jim dosti bylo?

11:23b.NUM.011.023 Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Zdali ruka Hospodinova ukrácena jest? Již nyní uzříš, přijde-li na to, což jsem mluvil, čili nic.

11:24b.NUM.011.024 Vyšed tedy Mojžíš, mluvil lidu slova Hospodinova, a shromáždiv sedmdesáte mužů z starších lidu, postavil je vůkol stánku.

11:25b.NUM.011.025 I sstoupil Hospodin v oblaku a mluvil k němu, a vzav z ducha, kterýž byl na něm, dal sedmdesáti mužům starším. I stalo se, když odpočinul na nich ten duch, že prorokovali, ale potom nikdy více.

11:26b.NUM.011.026 Byli pak zůstali v staních dva muži, jméno jednoho Eldad, a druhého Medad, na nichž také odpočinul duch ten, nebo i oni napsani byli, ačkoli nevyšli k stánku. I ti také prorokovali v staních.

11:27b.NUM.011.027 Tedy přiběh služebník, oznámil to Mojžíšovi, řka: Eldad a Medad prorokují v staních.

11:28b.NUM.011.028 Jozue pak, syn Nun, služebník Mojžíšův, jeden z mládenců jeho, dí k tomu: Pane můj, Mojžíši, zabraň jim.

11:29b.NUM.011.029 Jemuž odpověděl Mojžíš: Proč ty horlíš pro mne? Nýbrž ó kdyby všecken lid Hospodinův proroci byli, a aby dal Hospodin ducha svého na ně!

11:30b.NUM.011.030 I navrátil se Mojžíš do stanů s staršími Izraelskými.

11:31b.NUM.011.031 Tedy strhl se vítr od Hospodina, a zachvátiv křepelky od moře, spustil je na stany tak široce a dlouze, co by mohl za jeden den cesty ujíti všudy vůkol táboru, takměř na dva lokty zvýší nad zemí.

11:32b.NUM.011.032 Protož vstav lid, celý ten den a celou noc, i celý druhý den shromažďovali sobě ty křepelky; a kdož nejméně nashromáždil, měl jich s deset měr. I rozvěšeli je sobě pořád okolo stanů.

11:33b.NUM.011.033 Ještě maso vězelo v zubích jejich, a nebylo právě sžvýkáno, když hněv Hospodinův vzbudil se na lid. I ranil Hospodin lid ranou velikou náramně.

11:34b.NUM.011.034 Protož nazváno jest jméno místa toho Kibrot Hattáve; nebo tu pochovali lid, kterýž žádal masa.

11:35b.NUM.011.035 I bral se lid z Kibrot Hattáve na poušť Hazerot, a pozůstali v Hazerot.

12

12:1b.NUM.012.001 A mluvila Maria i Aron proti Mojžíšovi příčinou manželky Madianky, kterouž sobě vzal; nebo byl pojal manželku Madianku.

12:2b.NUM.012.002 A řekli: Zdaliž jen toliko skrze Mojžíše mluvil Hospodin? Zdaž také nemluvil skrze nás? I slyšel to Hospodin.

12:3b.NUM.012.003 (Byl pak Mojžíš člověk nejtišší ze všech lidí, kteříž byli na tváři země).

12:4b.NUM.012.004 A ihned řekl Hospodin Mojžíšovi a Aronovi i Marii: Vyjděte vy tři k stánku úmluvy. I vyšli toliko oni tři.

12:5b.NUM.012.005 Tedy sstoupil Hospodin v sloupu oblakovém, a stál u dveří stánku. I zavolal Arona a Marie, a vyšli oba dva.

12:6b.NUM.012.006 Jimž řekl: Slyšte nyní slova má: Prorok když jest mezi vámi, já Hospodin u vidění ukáži se jemu, ve snách mluviti budu s ním.

12:7b.NUM.012.007 Ale není takový služebník můj Mojžíš, kterýž ve všem domě mém věrný jest.

12:8b.NUM.012.008 Ústy k ústům mluvím s ním, ne u vidění, ani v zavinutí, a podobnost Hospodinovu spatřuje. Pročež jste tedy neostýchali se mluviti proti služebníku mému Mojžíšovi?

12:9b.NUM.012.009 I roznícena jest prchlivost Hospodinova na ně, a odšel.

12:10b.NUM.012.010 Oblak také zdvihl se s stánku. A aj, Maria byla malomocná, bílá jako sníh. A pohleděl Aron na Marii, ana malomocná.

12:11b.NUM.012.011 Tedy řekl Aron Mojžíšovi: Poslyš mne, pane můj, prosím, nevzkládej na nás té pokuty za hřích ten, jehož jsme se bláznivě dopustili, a jímž jsme zhřešili.

12:12b.NUM.012.012 Prosím, ať není tato jako mrtvý plod, kterýž když vychází z života matky své, polovici těla jeho zkaženého bývá.

12:13b.NUM.012.013 I volal Mojžíš k Hospodinu, řka: Ó Bože silný, prosím, uzdraviž ji.

12:14b.NUM.012.014 Odpověděl Hospodin Mojžíšovi: Kdyby otec její plinul jí na tvář, zdaž by se nemusila styděti za sedm dní? Protož ať jest vyobcována ven z stanů za sedm dní, a potom zase uvedena bude.

12:15b.NUM.012.015 Tedy vyloučena jest Maria ven z stanů za sedm dní; a lid nehnul se odtud, až zase uvedena jest Maria.

12:16b.NUM.012.016

13

13:1b.NUM.013.001 Potom pak bral se lid z Hazerot, a položil se na poušti Fáran.

13:2b.NUM.013.002 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:

13:3b.NUM.013.003 Pošli sobě muže, kteříž by spatřili zemi Kananejskou, kterouž já dám synům Izraelským; jednoho muže z každého pokolení otců jejich vyšlete, ty, kteříž by byli přednější mezi nimi.

13:4b.NUM.013.004 Poslal je tedy Mojžíš z pouště Fáran, jakž byl rozkázal Hospodin; a všickni ti muži byli knížata mezi syny Izraelskými.

13:5b.NUM.013.005 Tato jsou pak jména jejich: Z pokolení Ruben Sammua, syn Zakurův;

13:6b.NUM.013.006 Z pokolení Simeon Safat, syn Huri;

13:7b.NUM.013.007 Z pokolení Juda Kálef, syn Jefonův;

13:8b.NUM.013.008 Z pokolení Izachar Igal, syn Jozefův;

13:9b.NUM.013.009 Z pokolení Efraim Ozeáš, syn Nun;

13:10b.NUM.013.010 Z pokolení Beniamin Falti, syn Rafův;

13:11b.NUM.013.011 Z pokolení Zabulon Gaddehel, syn Sodi;

13:12b.NUM.013.012 Z pokolení Jozef a z pokolení Manasses Gaddi, syn Susi;

13:13b.NUM.013.013 Z pokolení Dan Amiel, syn Gemalův;

13:14b.NUM.013.014 Z pokolení Asser Setur, syn Michaelův;

13:15b.NUM.013.015 Z pokolení Neftalím Nahabi, syn Vafsi;

13:16b.NUM.013.016 Z pokolení Gád Guhel, syn Máchův;

13:17b.NUM.013.017 Ta jsou jména mužů, kteréž poslal Mojžíš, aby shlédli zemi. I přezděl Mojžíš Ozeovi, synu Nun, Jozue.

13:18b.NUM.013.018 Tedy poslal je Mojžíš, aby prohlédli zemi Kananejskou, a řekl jim: Jděte tudyto při straně polední a vejděte na hory.

13:19b.NUM.013.019 A shlédněte, jaká jest země ta, i lid, kterýž bydlí v ní, silný-li jest či mdlý? málo-li jich, či mnoho?

13:20b.NUM.013.020 A jaká jest též země ta, v níž on bydlí, dobrá-li jest, či zlá? a jaká jsou města, v nichž přebývají, v staních-li, či v hrazených místech?

13:21b.NUM.013.021 Tolikéž jaká jest země, úrodná-li, či neúrodná, jest-li na ní stromoví, či není? A buďte udatné mysli, a přineste nám z ovoce té země. A byl tehdáž čas, v němžto hroznové zaměkali.

13:22b.NUM.013.022 Odšedše tedy, prohlédli tu zemi od pouště Tsin až do Rohob, kudy se jde do Emat.

13:23b.NUM.013.023 I šli stranou polední, a přišli až do Hebronu, kdežto byli Achiman a Sesai a Tolmai, synové Enakovi. Hebron pak o sedm let prvé ustaveno jest, nežli Soan, město Egyptské.

13:24b.NUM.013.024 Potom přišli až do údolí Eškol, a tu uřezali ratolest s hroznem jedním jahodek plným, a nesli jej na sochoře dva; též i jablka zrnatá i fíky té země.

13:25b.NUM.013.025 I nazváno jest to místo Nehel Eškol, od hroznu, kterýž tu uřezali synové Izraelští.

13:26b.NUM.013.026 Navrátili se pak zase, prošedše zemi, po čtyřidcíti dnech.

13:27b.NUM.013.027 A jdouce, přišli k Mojžíšovi a k Aronovi i ke všemu množství synů Izraelských, na poušti Fáran v Kádes, a oznámili jim i všemu množství to, co spravili, a ukázali jim ovoce země té.

13:28b.NUM.013.028 A vypravujíce jim, řekli: Přišli jsme do země, do kteréž jsi nás poslal, kteráž v pravdě oplývá mlékem a strdí, a toto jest ovoce její.

13:29b.NUM.013.029 Než že lid jest silný, kterýž bydlí v zemi té, města také pevná jsou a veliká velmi, k tomu i syny Enakovy tam jsme viděli.

13:30b.NUM.013.030 Amalech bydlí v kraji poledním, a Hetejský, Jebuzejský a Amorejský bydlejí na horách, Kananejský pak bydlí při moři a při břehu Jordánském.

13:31b.NUM.013.031 I krotil Kálef lid bouřící se proti Mojžíšovi, a mluvil: Jděme předce, a opanujme zemi, nebo zmocníme se jí.

13:32b.NUM.013.032 Ale muži ti, kteříž chodili s ním, pravili: Nikoli nebudeme moci vstoupiti proti lidu tomu, nebo silnější jest nežli my.

13:33b.NUM.013.033 haněli a zošklivili zemi shlédnutou synům Izraelským, mluvíce: Země, již jsme prošli a spatřili, jest země taková, ješto hubí obyvatele své; a všecken lid, kterýž jsme viděli u prostřed ní, jsou muži postavy vysoké velmi. [ (Numbers 13:34) Také jsme tam viděli obry, syny Enakovy, kteříž jsou větší než jiní obrové, ješto se nám zdálo, že jsme proti nim jako kobylky,a takoví jsme se i jim zdáli. ]

14

14:1b.NUM.014.001 Tehdy pozdvihše se všecko množství, křičeli, a plakal lid v tu noc.

14:2b.NUM.014.002 A reptali proti Mojžíšovi i proti Aronovi všickni synové Izraelští, a řeklo k nim všecko množství: Ó bychom byli zemřeli v zemi Egyptské, aneb na této poušti, ó bychom byli zemřeli!

14:3b.NUM.014.003 A proč Hospodin vede nás do země té, abychom padli od meče, ženy naše i dítky naše aby byly v loupež? Není-liž nám lépe navrátiti se zase do Egypta?

14:4b.NUM.014.004 I řekli jeden druhému: Ustanovme sobě vůdci, a navraťme se do Egypta.

14:5b.NUM.014.005 Tedy padli Mojžíš a Aron na tváři své přede vším množstvím shromáždění synů Izraelských.

14:6b.NUM.014.006 Jozue pak, syn Nun, a Kálef, syn Jefonův, z těch, kteříž byli shlédli zemi, roztrhli roucha svá,

14:7b.NUM.014.007 A mluvili ke všemu množství synů Izraelských, řkouce: Země, kterouž jsme prošli a vyšetřili, jest země velmi velice dobrá.

14:8b.NUM.014.008 Bude-li Hospodin laskav na nás, uvedeť nás do země té, a dá ji nám, a to zemi takovou, kteráž oplývá mlékem a strdí.

14:9b.NUM.014.009 Toliko nepozdvihujte se proti Hospodinu, ani se bojte lidu země té, nebo jako chléb náš jsou. Odešlatě od nich ochrana jejich, ale s námi jest Hospodin; nebojtež se jich.

14:10b.NUM.014.010 Tedy mluvilo všecko množství, aby je kamením uházeli, ale sláva Hospodinova ukázala se nad stánkem úmluvy všechněm synům Izraelským.

14:11b.NUM.014.011 I řekl Hospodin Mojžíšovi: I dokavadž popouzeti mne bude lid ten? A dokud nebudou mi věřiti pro tak mnohá znamení, kteráž jsem činil u prostřed nich?

14:12b.NUM.014.012 Raním jej morem a rozženu jej, tebe pak učiním v národ veliký a silnější, nežli jest tento.

14:13b.NUM.014.013 I řekl Mojžíš Hospodinu: Ale uslyšíť to Egyptští, z jejichž prostředku vyvedl jsi lid tento v síle své,

14:14b.NUM.014.014 A řeknou s obyvateli země té: (nebo slyšeli, že jsi ty, ó Hospodine, byl u prostřed lidu tohoto, a že jsi okem v oko spatřován byl, ó Hospodine, a oblak tvůj stál nad nimi, a v sloupě oblakovém předcházel jsi je ve dne, a v sloupě ohnivém v noci),

14:15b.NUM.014.015 Když tedy zmoříš lid ten, všecky až do jednoho, mluviti budou národové, kteříž slyšeli pověst o tobě, říkajíce:

14:16b.NUM.014.016 Proto že nemohl Hospodin uvésti lidu toho do země, kterouž jim s přísahou zaslíbil, zmordoval je na poušti.

14:17b.NUM.014.017 Nyní tedy, prosím, nechať jest zvelebena moc Páně, jakož jsi mluvil, řka:

14:18b.NUM.014.018 Hospodin dlouhočekající a hojný v milosrdenství, odpouštějící nepravost a přestoupení, kterýž však z vinného nečiní nevinného, ale navštěvuje nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení.

14:19b.NUM.014.019 Odpusť, prosím, nepravost lidu tohoto podlé velikého milosrdenství svého, tak jako jsi odpouštěl lidu tomuto, jakž vyšel z Egypta až dosavad.

14:20b.NUM.014.020 I řekl Hospodin: Odpustil jsem vedlé slova tvého.

14:21b.NUM.014.021 A však živ jsem já, a sláva má naplňuje všecku zemi,

14:22b.NUM.014.022 Že všickni ti, kteříž viděli slávu mou a znamení má, kteráž jsem činil v Egyptě a na poušti této, a kteříž pokoušeli mne již desetkrát, aniž uposlechli hlasu mého,

14:23b.NUM.014.023 Neuzří země té, kterouž jsem s přísahou zaslíbil otcům jejich, aniž jí kdo z těch, kteříž mne popouzeli, uhlédá.

14:24b.NUM.014.024 Ale služebníka svého Kálefa, (nebo v něm byl jiný duch, a cele následoval mne), uvedu jej do země, do kteréž chodil, a símě jeho dědičně obdrží ji.

14:25b.NUM.014.025 Ale poněvadž Amalechitský a Kananejský bydlí v tom údolí, obraťte se zase zítra, a beřte se na poušť cestou k moři Rudému.

14:26b.NUM.014.026 Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi a Aronovi, řka:

14:27b.NUM.014.027 Až dokud snášeti budu množství toto zlé, kteréž repce proti mně? Až dokud reptání synů Izraelských, kteříž repcí proti mně, slyšeti budu?

14:28b.NUM.014.028 Rci jim: Živ jsem já, praví Hospodin, žeť vám učiním tak, jakž jste mluvili v uši mé:

14:29b.NUM.014.029 Na poušti této padnou mrtvá těla vaše, a všickni, kteříž jste sečteni, podlé všeho počtu vašeho od majících let dvadceti a výše, kteříž jste reptali proti mně,

14:30b.NUM.014.030 Nevejdete, pravím, vy do země, o kteréž, zdvihna ruku svou, přisáhl jsem, že vás osadím v ní, jediné Kálef, syn Jefonův, a Jozue, syn Nun.

14:31b.NUM.014.031 Ale dítky vaše malé, o nichž jste řekli, že v loupež budou, ty uvedu, aby užívali země té, kterouž jste vy pohrdli.

14:32b.NUM.014.032 Těla pak vaše mrtvá padnou na poušti této.

14:33b.NUM.014.033 A synové vaši budou tuláci na poušti této čtyřidceti let, a ponesou pokutu smilství vašeho, až do konce vyhynou těla vaše na poušti.

14:34b.NUM.014.034 Podlé počtu dnů, v nichž jste procházeli zemi tu, totiž čtyřidceti dnů, jeden každý den za rok počítaje, ponesete nepravosti své čtyřidceti let, a poznáte pomstu svého odtržení se ode mne.

14:35b.NUM.014.035 Já Hospodin mluvil jsem, že to učiním všemu tomuto množství zlému, kteréž se zrotilo proti mně; na poušti této do konce zhynou, a tu zemrou.

14:36b.NUM.014.036 Muži pak ti, kteréž poslal byl Mojžíš k shlédnutí země té, a kteříž, navrátivše se, uvedli v reptání proti němu všecko množství to, haněním ošklivíce zemi,

14:37b.NUM.014.037 Ti, řku, muži, kteříž haněli zemi, ranou těžkou zemřeli před Hospodinem.

14:38b.NUM.014.038 Jozue pak, syn Nun, a Kálef, syn Jefonův, živi zůstali z mužů těch, kteříž chodili k vyšetření země.

14:39b.NUM.014.039 Tedy mluvil Mojžíš slova ta ke všechněm synům Izraelským; i plakal lid velmi.

14:40b.NUM.014.040 A vstavše ráno, vstoupili na vrch hory, a řekli: Aj, my hotovi jsme, abychom šli k místu, o němž mluvil Hospodin; nebo jsme zhřešili.

14:41b.NUM.014.041 Jimž řekl Mojžíš: Proč jest to, že vy přestupujete přikázaní Hospodinovo? ješto vám to na dobré nevyjde.

14:42b.NUM.014.042 Nevstupujte, nebo Hospodin není u prostřed vás, abyste nebyli poraženi od nepřátel vašich.

14:43b.NUM.014.043 Amalechitský zajisté a Kananejský jest tu před vámi, a padnete od meče, proto že jste se odvrátili od následování Hospodina, aniž také Hospodin bude s vámi.

14:44b.NUM.014.044 Oni pak předce usilovali vstoupiti na vrch hory, ale truhla smlouvy Hospodinovy a Mojžíš nevycházeli z stanů.

14:45b.NUM.014.045 Tedy sstoupili Amalechitský a Kananejský, kteříž bydlili na těch horách, a porazili je, a potírali je až do Horma.

15

15:1b.NUM.015.001 Mluvil opět Hospodin k Mojžíšovi, řka:

15:2b.NUM.015.002 Mluv k synům Izraelským a rci jim: Když vejdete do země přebývání vašich, kterouž já dám vám,

15:3b.NUM.015.003 A budete chtíti obětovati obět ohnivou Hospodinu v zápal, aneb obět buď slíbenou, buď dobrovolnou, aneb při slavnostech vašich, abyste učinili vůni spokojující Hospodina, buďto z skotů, aneb z drobného dobytku:

15:4b.NUM.015.004 Tedy kdož by koli obětoval dar svůj Hospodinu, obětuj obět suchou, desátý díl efi mouky bělné, zadělané olejem, jehož bude čtvrtý díl míry hin.

15:5b.NUM.015.005 A vína v obět mokrou čtvrtinku hin obětovati budeš při zápalu, aneb při oběti vítězné k jednomu každému beránku.

15:6b.NUM.015.006 Při beranu pak obětovati budeš obět suchou, mouky bělné dvě desetiny, zadělané olejem, třetinkou míry hin.

15:7b.NUM.015.007 Vína také k oběti mokré třetí díl míry hin obětovati budeš u vůni spokojující Hospodina.

15:8b.NUM.015.008 Jestliže pak obětovati budeš volka v obět zápalnou, aneb v obět k splnění slibu, aneb v obět pokojnou Hospodinu:

15:9b.NUM.015.009 Tedy budeš obětovati spolu s volkem obět suchou, tři desetiny mouky bělné, zadělané olejem, jehož by byla půlka hin.

15:10b.NUM.015.010 A vína k oběti mokré obětovati budeš půlku hin. Ta jest obět ohnivá vůně spokojující Hospodina.

15:11b.NUM.015.011 Tak uděláte s každým volem i s každým skopcem, i s dobytčetem buď ono z ovec neb z koz.

15:12b.NUM.015.012 Podlé toho, jakž mnoho jich obětovati budete, tak se zachováte při jednom každém z nich.

15:13b.NUM.015.013 Všeliký obyvatel tak bude to vykonávati, aby obětoval obět ohnivou vůně spokojující Hospodina.

15:14b.NUM.015.014 Takž bude-li u vás i příchozí, aneb kdokoli mezi vámi v pronárodech vašich, a bude obětovati obět ohnivou vůně spokojující Hospodina, jakž vy se při tom chováte, tak i on chovati se bude.

15:15b.NUM.015.015 V shromáždění tomto ustanovení jednostejné buď vám i příchozímu, kterýž by u vás byl, ustanovení věčné v pronárodech vašich; jakož vy, tak příchozí bude před Hospodinem.

15:16b.NUM.015.016 Zákon jednostejný a pořádek jednostejný bude vám i přichozímu kterýž by u vás byl.

15:17b.NUM.015.017 Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka:

15:18b.NUM.015.018 Mluv k synům Izraelským a rci jim: Když přijdete do země, do kteréž já uvedu vás,

15:19b.NUM.015.019 Tedy, když počnete jísti chléb země, obětovati budete obět vzhůru pozdvižení Hospodinu.

15:20b.NUM.015.020 Z prvotin těsta vašeho koláč obětovati budete v obět vzhůru pozdvižení; tak jako obět z humna, obětovati budete ji.

15:21b.NUM.015.021 Z prvotin těsta vašeho dávati budete Hospodinu obět vzhůru pozdvižení, vy i potomci vaši.

15:22b.NUM.015.022 A když byste pozbloudili, a neučinili všech přikázaní těch, kteráž mluvil Hospodin k Mojžíšovi,

15:23b.NUM.015.023 Totiž všech věcí, kteréž přikázal Hospodin vám skrze Mojžíše, od toho dne, v kterémž přikázaní vydal Hospodin, i potom v pronárodech vašich:

15:24b.NUM.015.024 Tedy jestliže z nedopatření všeho shromáždění to stalo se, obětovati bude všecko množství volka mladého jednoho v obět zápalnou, k vůni spokojující Hospodina, též obět suchou, a obět mokrou při něm podlé pořádku, a kozla jednoho v obět za hřích.

15:25b.NUM.015.025 I očistí kněz všecko množství synů Izraelských, a odpuštěno jim bude; nebo poblouzení jest. A oni také obětovati budou obět svou, obět ohnivou Hospodinu, a obět za hřích svůj před Hospodinem za poblouzení své.

15:26b.NUM.015.026 I bude odpuštěno všemu shromáždění synů Izraelských i příchozímu, kterýž jest pohostinu u prostřed nich; nebo všeho lidu poblouzení jest.

15:27b.NUM.015.027 Jestliže by pak člověk jeden zhřešil z poblouzení, bude obětovati kozu roční v obět za hřích.

15:28b.NUM.015.028 I očistí kněz duši pobloudilou, kteráž zhřešila poblouzením před Hospodinem; očistí ji, a budeť jí odpuštěno.

15:29b.NUM.015.029 Domácímu mezi syny Izraelskými i příchozímu, kterýž pohostinu mezi nimi jest, zákon tento jednostejný bude vám, když by kdo zhřešil z poblouzení.

15:30b.NUM.015.030 Člověk pak, kterýž by z pychu svévolně zhřešil, tak doma zrozený jako příchozí, takový potupil velice Hospodina; protož vyhlazen bude z prostředku lidu svého.

15:31b.NUM.015.031 Nebo slovem Hospodinovým pohrdl, a přikázaní jeho za nic sobě položil; protož konečně vyhlazen bude člověk ten, a nepravost jeho zůstane na něm.

15:32b.NUM.015.032 Stalo se pak, když synové Izraelští byli na poušti, že nalezli jednoho, an sbírá dříví v den sobotní.

15:33b.NUM.015.033 A ti, kteříž ho nalezli sbírajícího dříví, přivedli jej k Mojžíšovi a k Aronovi i ke všemu množství.

15:34b.NUM.015.034 I dali jej do vězení; nebo ještě nebylo jim oznámeno, co by s ním mělo činěno býti.

15:35b.NUM.015.035 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Smrtí ať umře člověk ten; nechať ho bez milosti ukamenuje všecko množství vně za stany.

15:36b.NUM.015.036 A protož vyvedli jej všecko množství ven za stany, a uházeli ho kamením, až umřel, jakož rozkázal Hospodin.

15:37b.NUM.015.037 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:

15:38b.NUM.015.038 Mluv k synům Izraelským a rci jim, ať sobě dělají třepení široké na podolcích oděvů svých všickni rodové jejich, a ať dávají nad třepením šňůrku modrou.

15:39b.NUM.015.039 A to budete míti za premování, na něžto hledíce, rozpomínati se budete na všecka přikázaní Hospodinova, abyste je činili, a nepustíte se po žádosti srdce svého, a po očích svých, jichžto následujíce, smilnili byste,

15:40b.NUM.015.040 Ale abyste pamatovali a činili všecka přikázaní má, a byli svatí Bohu svému.

15:41b.NUM.015.041 Já jsem Hospodin Bůh váš, kterýž jsem vyvedl vás z země Egyptské, abych vám byl za Boha: Já Hospodin Bůh váš.

16

16:1b.NUM.016.001 Chóre pak syn Izarův, syna Kahat z pokolení Léví, vytrhl se z jiných, tolikéž Dátan a Abiron, synové Eliabovi, také Hon, syn Feletův, z synů Rubenových,

16:2b.NUM.016.002 A povstali proti Mojžíšovi, i jiných mužů z synů Izraelských dvě stě a padesáte, knížata shromáždění, kteříž svoláváni byli do rady, muži slovoutní.

16:3b.NUM.016.003 A sebravše se proti Mojžíšovi a proti Aronovi, řekli jim: Příliště to již na vás; všecko zajisté množství toto, všickni tito svatí jsou, a u prostřed nich jest Hospodin. Pročež se tedy vyzdvihujete nad shromážděním Hospodinovým?

16:4b.NUM.016.004 To když uslyšel Mojžíš, padl na tvář svou,

16:5b.NUM.016.005 A mluvil k Chóre a ke vší rotě jeho, řka: Ráno ukáže Hospodin, kdo jsou jeho, a kdo jest svatý, i kdo před něj předstupovati má; nebo kohožkoli vyvolil, tomu rozkáže přistoupiti k sobě.

16:6b.NUM.016.006 Toto učiňte: Vezměte sobě kadidlnice, ty Chóre i všecko shromáždění tvé,

16:7b.NUM.016.007 A naklaďte do nich uhlí, a vložte na ně kadidla před Hospodinem zítra; i stane se, že kohožkoli vyvolí Hospodin, ten bude svatý. Příliště to již na vás, synové Léví.

16:8b.NUM.016.008 I řekl Mojžíš k Chóre: Slyšte, prosím, synové Léví.

16:9b.NUM.016.009 Zdaliž málo vám to jest, že vás oddělil Bůh Izraelský ode všeho množství Izraelského, a rozkázal vám přistupovati k sobě, abyste vykonávali službu příbytku Hospodinova, a abyste stáli před shromážděním, a sloužili jim,

16:10b.NUM.016.010 A vzal tě sobě, a všecky bratří tvé syny Léví s tebou, a že ještě přes to i kněžství hledáte?

16:11b.NUM.016.011 Protož věz, že ty a všickni tvoji jste ti, kteříž se rotíte proti Hospodinu; nebo Aron co jest, že jste reptali proti němu?

16:12b.NUM.016.012 Tedy poslal Mojžíš, aby zavolali Dátana a Abirona, synů Eliabových. Kteříž odpověděli: Nepůjdem.

16:13b.NUM.016.013 Cožť se ještě málo zdá, že jsi vyvedl nás z země oplývající mlékem a strdí, abys nás zmořil na poušti, že také chceš i panovati nad námi, a rozkazovati nám?

16:14b.NUM.016.014 A ještě jsi nás neuvedl do země oplývající mlékem a strdí, aniž jsi nám dal v dědictví rolí a vinic. Zdali oči mužům těmto vyloupiti chceš? Nepůjdeme.

16:15b.NUM.016.015 I rozhněval se Mojžíš velmi, a řekl k Hospodinu: Nepatřiž na oběti jejich. Ani jednoho osla od nich jsem nevzal, aniž jsem komu z nich co zlého učinil.

16:16b.NUM.016.016 Potom řekl Mojžíš k Chóre: Ty a všickni tvoji, postavte se zítra před Hospodinem, ty i oni, též i Aron.

16:17b.NUM.016.017 A vezmouce jeden každý kadidlnici svou, dáte do nich kadidla, a postavíte se před Hospodinem, jeden každý s kadidlnicí svou; dvě stě a padesáte kadidlnic bude, ty také i Aron, každý s kadidlnicí svou.

16:18b.NUM.016.018 Tedy vzal jeden každý kadidlnici svou, a nabravše do nich uhlí, vložili na ně i kadidla, a stáli u dveří stánku úmluvy, i Mojžíši Aron.

16:19b.NUM.016.019 Chóre pak již byl sebral proti nim všecko množství ke dveřím stánku úmluvy; i ukázala se sláva Hospodinova všemu množství.

16:20b.NUM.016.020 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi a k Aronovi, řka:

16:21b.NUM.016.021 Oddělte se z prostředku množství tohoto, ať je v okamžení zahladím.

16:22b.NUM.016.022 Kteřížto padše na tváři své, řekli: Bože silný, Bože duchů i všelikého těla, jediný tento člověk zhřešil, a což na všecko shromáždění hněvati se budeš?

16:23b.NUM.016.023 Tedy mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:

16:24b.NUM.016.024 Mluv k množství a rci: Odstupte od příbytku Chóre, Dátana a Abirona.

16:25b.NUM.016.025 A vstav Mojžíš, šel k Dátanovi a Abironovi; i šli za ním starší Izraelští.

16:26b.NUM.016.026 A mluvil k množství, řka: Odstupte, prosím, od stanů bezbožných mužů těchto, aniž se čeho dotýkejte, což jejich jest, abyste nebyli zachváceni ve všech hříších jejich.

16:27b.NUM.016.027 I odstoupili se všech stran od příbytku Chóre, Dátana a Abirona; ale Dátan a Abiron vyšedše, stáli u dveří stanů svých, i ženy jejich a synové jejich, i maličcí jejich.

16:28b.NUM.016.028 Tedy řekl Mojžíš: Po tomto poznáte, že Hospodin poslal mne, abych činil všecky skutky tyto, a že nic o své ujmě nečiním:

16:29b.NUM.016.029 Jestliže tak jako jiní lidé mrou, zemrou i tito, a navštívením obecným všechněm lidem jestliže navštíveni budou, neposlal mne Hospodin.

16:30b.NUM.016.030 Pakliť něco nového učiní Hospodin, a země, otevra ústa svá, požře je se vším, což mají, a sstoupí-li za živa do pekla, tedy poznáte, že jsou popouzeli muži ti Hospodina.

16:31b.NUM.016.031 I stalo se, když přestal mluviti slov těch, že rozstoupila se země pod nimi.

16:32b.NUM.016.032 A otevřevši země ústa svá, požřela je i domy jejich i všecky lidi, kteříž byli s Chóre, i všecken statek jejich.

16:33b.NUM.016.033 A tak sstoupili oni se vším, což měli, za živa do pekla, a přikryla je země; i zahynuli z prostředku shromáždění.

16:34b.NUM.016.034 Všickni pak Izraelští, kteříž byli vůkol nich, utíkali, slyšíce křik jejich; nebo řekli: Utecme, aby i nás nesehltila země.

16:35b.NUM.016.035 Vyšel také oheň od Hospodina, a spálil těch dvě stě a padesáte mužů, kteříž kadili.

16:36b.NUM.016.036 Tedy mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:

16:37b.NUM.016.037 Rci Eleazarovi, synu Arona kněze, ať sbéře kadidlnice z toho spáleniště, a uhlí z nich pryč rozmece, nebo posvěceny jsou,

16:38b.NUM.016.038 Kadidlnice totiž těch, kteříž proti svým dušem hřešili, a ať je rozkuje na plechy k obložení oltáře; nebo kadili jimi před Hospodinem, protož posvěceny jsou, a budou na znamení synům Izraelským.

16:39b.NUM.016.039 I sebral Eleazar kněz kadidlnice měděné, jimiž kadili ti, kteříž spáleni jsou, a rozkovali je k obložení oltáře,

16:40b.NUM.016.040 Pro budoucí pamět synům Izraelským, aby nepřistupoval žádný jiný, kdož by nebyl z rodu Aronova, k kadění před Hospodinem, aby se mu nestalo jako Chóre a jako rotě jeho, jakož byl mluvil jemu Hospodin skrze Mojžíše.

16:41b.NUM.016.041 Nazejtří pak reptalo všecko množství synů Izraelských na Mojžíše a na Arona, řkouce: Vy jste příčinou smrti lidu Hospodinova.

16:42b.NUM.016.042 I stalo se, když se opět sbíral lid proti Mojžíšovi a proti Aronovi, že se ohlédli k stánku úmluvy, a aj, přikryl jej oblak, a ukázala se sláva Hospodinova.

16:43b.NUM.016.043 Přišel také Mojžíš s Aronem před stánek úmluvy.

16:44b.NUM.016.044 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:

16:45b.NUM.016.045 Vyjděte z prostředku množství tohoto, a zahladím je v okamžení. I padli na tváři své.

16:46b.NUM.016.046 Tedy řekl Mojžíš Aronovi: Vezma kadidlnici, dej do ní uhlí z oltáře, a vlož kadidla, a běž rychle k množství a očisť je; nebo vyšla prchlivost od tváři Hospodinovy, a již rána se začala.

16:47b.NUM.016.047 I vzav Aron kadidlnici, jakž rozkázal Mojžíš, běžel do prostřed shromáždění, (a aj, rána již se byla začala v lidu,) a zakadiv, očistil lid.

16:48b.NUM.016.048 A stál mezi mrtvými a živými; i zastavena jest rána.

16:49b.NUM.016.049 Bylo pak těch, kteříž od té rány zemřeli, čtrnácte tisíců a sedm set, kromě těch, jenž zemřeli příčinou Chóre.

16:50b.NUM.016.050 I navrátil se Aron k Mojžíšovi, ke dveřím stánku úmluvy, když ta rána přetržena byla.

17

17:1b.NUM.017.001 Tedy mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:

17:2b.NUM.017.002 Mluv k synům Izraelským, a vezmi od nich po jednom prutu z každého domu otců, totiž ode všech knížat jejich, vedlé domů otců jich dvanácte prutů, a jednoho každého jméno napíšeš na prutu jeho.

17:3b.NUM.017.003 Jméno pak Aronovo napíšeš na prutu Léví; nebo jeden každý prut bude místo jednoho předního z domu otců jejich.

17:4b.NUM.017.004 I necháš jich v stánku úmluvy před svědectvím, kdež přicházím k vám.

17:5b.NUM.017.005 I stane se, že kohož vyvolím, toho prut zkvetne; a tak spokojím a svedu s sebe reptání synů Izraelských, kterýmž repcí na vás.

17:6b.NUM.017.006 Ty věci když mluvil Mojžíš k synům Izraelským, dali jemu všecka jejich knížata pruty své, jedno každé kníže prut z domu otce svého, totiž prutů dvanácte, prut pak Aronův byl též mezi pruty jejich.

17:7b.NUM.017.007 I zanechal Mojžíš prutů před Hospodinem v stánku svědectví.

17:8b.NUM.017.008 Nazejtří pak přišel Mojžíš do stánku svědectví, a aj, vyrostl prut Aronův z domu Léví, a vypustiv z sebe pupence, zkvetl a vydal mandly zralé.

17:9b.NUM.017.009 I vynesl Mojžíš všecky ty pruty od tváři Hospodinovy ke všechněm synům Izraelským; a uzřevše je, vzali jeden každý prut svůj.

17:10b.NUM.017.010 Řekl pak Hospodin Mojžíšovi: Dones zase prut Aronův před svědectví, aby chován byl na znamení proti buřičům zpurným, a tak přítrž učiníš reptání jejich na mne, aby nezemřeli.

17:11b.NUM.017.011 I učinil tak Mojžíš; jakž byl přikázal jemu Hospodin, tak učinil.

17:12b.NUM.017.012 Tedy mluvili synové Izraelští k Mojžíšovi, řkouce: Hle, již mřeme, mizíme a všickni my hyneme.

17:13b.NUM.017.013 Kdožkoli blízko přistoupá k příbytku Hospodinovu, umírá. Všickni-liž smrtí zhyneme?

18

18:1b.NUM.018.001 A protož řekl Hospodin Aronovi: Ty a synové tvoji i dům otce tvého s tebou ponesete nepravost svatyně; ty také i synové tvoji s tebou ponesete nepravost kněžství svého.

18:2b.NUM.018.002 Bratří také své, pokolení Léví, čeled otce svého připoj k sobě, ať jsou při tobě a posluhují tobě; ty pak a synové tvoji s tebou před stánkem svědectví sloužiti budete.

18:3b.NUM.018.003 A pilně ostříhati budou rozkázaní tvého, bedlivi jsouce při všem stánku; a však ať k nádobám svatyně a k oltáři nepřistupují, aby nezemřeli i oni i vy.

18:4b.NUM.018.004 A přídržeti se budou tebe, pilně ostříhajíce stánku úmluvy při všech službách jeho; a cizí žádný nepřistupuj k vám.

18:5b.NUM.018.005 Protož pilně ostříhejte svatyně i služby oltáře, ať nepřichází více zůřivá prchlivost na syny Izraelské,

18:6b.NUM.018.006 Poněvadž jsem já vybral bratří vaše Levíty z synů Izraelských vám, za dar dané Hospodinu, aby konali službu při stánku úmluvy.

18:7b.NUM.018.007 Ty pak a synové tvoji s tebou ostříhati budete kněžství svého při všech věcech přináležejících k oltáři, a kteréž jsou za oponou, a sloužiti budete. Úřad kněžství vašeho darem jsem vám dal, protož, přistoupil-li by kdo cizí, umře.

18:8b.NUM.018.008 Mluvil také Hospodin k Aronovi: Aj, já dal jsem tobě k ostříhání oběti své, kteréž se vzhůru pozdvihují; všecko také, což se posvěcuje od synů Izraelských, tobě jsem dal pro pomazání i synům tvým ustanovením věčným.

18:9b.NUM.018.009 Toto bude tvé z věcí posvěcených, kteréž nepřicházejí na oheň: Všeliká obět jejich, buď suchá obět jejich, neb obět za hřích jejich, aneb obět za provinění jejich, kteréž mi dávati budou, svatosvaté tobě bude to i synům tvým.

18:10b.NUM.018.010 V svatyni budeš je jísti, každý pohlaví mužského bude je jísti; svaté bude tobě.

18:11b.NUM.018.011 Tvá tedy bude obět darů jejich, kteráž vzhůru pozdvižena bývá; každou také obět synů Izraelských, kteráž sem i tam obracína bývá, tobě jsem dal a synům tvým, i dcerám tvým s tebou ustanovením věčným. Každý, kdož jest čistý v domě tvém, bude je jísti.

18:12b.NUM.018.012 Všecko, což předního jest z oleje, a což nejlepšího jest vína a obilé, prvotiny těch věcí, kteréž dají Hospodinu, dal jsem tobě.

18:13b.NUM.018.013 Prvotiny všech věcí, kteréž rostly v zemi jejich, ty přinesou Hospodinu, a tvé budou. Každý, kdož jest čistý v domě tvém, jísti je bude.

18:14b.NUM.018.014 Všecko oddané Bohu v Izraeli tvé bude.

18:15b.NUM.018.015 Cožkoli otvírá život všelikého těla, kteréž obětováno bývá Hospodinu, tak z lidí jako z hovad, tvé bude; prvorozené však z lidí, vyplaceno bude, prvorozené také z nečistých hovad vyplatiti kážeš.

18:16b.NUM.018.016 Výplata pak jeho, když mu již jeden měsíc bude, vedlé ceny tvé bude pěti loty stříbra podlé lotu svatyně; dvadceti peněz váží lot.

18:17b.NUM.018.017 Ale prvorozeného z volů, neb z ovcí, neb z koz, nedáš vyplatiti; nebo posvěceny jsou. Krev jejich vykropíš na oltář, a tuk jejich zapálíš, aby byl obětí ohnivou vůně spokojující Hospodina.

18:18b.NUM.018.018 Maso pak jejich tvé bude; jako hrudí z oběti sem i tam obracení, a jako plece pravé tvé bude.

18:19b.NUM.018.019 Každou obět vzhůru pozdvižení z věcí posvěcených, kteréž přinášejí synové Izraelští Hospodinu, dal jsem tobě, a synům tvým, i dcerám tvým s tebou ustanovením věčným, smlouvou trvánlivou a věčnou před Hospodinem, tobě i semeni tvému s tebou.

18:20b.NUM.018.020 Mluvil také Hospodin k Aronovi: V zemi jejich, dědictví ani dílu svého mezi nimi nebudeš míti; já jsem díl tvůj, a dědictví tvé u prostřed synů Izraelských.

18:21b.NUM.018.021 Synům pak Léví, aj, dal jsem všecky desátky v Izraeli za dědictví, za službu jejich, kterouž vykonávají, sloužíce při stánku úmluvy.

18:22b.NUM.018.022 A synové Izraelští nechať nepřistupují k stánku úmluvy, aby nenesli hříchu a nezemřeli.

18:23b.NUM.018.023 Ale sami Levítové konati budou službu při stánku úmluvy, a sami ponesou nepravost svou. Ustanovení věčné v pronárodech vašich to bude, aby dědictví nemívali mezi syny Izraelskými.

18:24b.NUM.018.024 Nebo desátky synů Izraelských, kteréž přinášeti budou Hospodinu v obět vzhůru pozdvižení, dal jsem Levítům za dědictví; protož jsem o nich řekl: U prostřed synů Izraelských nebudou míti dědictví.

18:25b.NUM.018.025 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:

18:26b.NUM.018.026 Mluv k Levítům a rci jim: Když vezmete desátky od synů Izraelských, kteréž jsem vám dal od nich za dědictví vaše, tedy přinesete z nich obět vzhůru pozdvižení Hospodinu, desátky z desátků.

18:27b.NUM.018.027 A počtena vám bude ta obět vaše jako obilí z humna, a jako víno od presu.

18:28b.NUM.018.028 Tak vy také přinesete obět vzhůru pozdvižení Hospodinu ze všech desátků svých, kteréž vezmete od synů Izraelských, a dáte z nich obět Hospodinovu Aronovi knězi.

18:29b.NUM.018.029 Ze všech darů svých přinesete každou obět vzhůru pozdvižení Hospodinu, díl posvěcený všeho, což nejlepšího jest.

18:30b.NUM.018.030 Díš jim také: Když obětovati budete z toho, což nejlepšího jest, počteno bude Levítům jako úrody z humna, a jako úrody od presu.

18:31b.NUM.018.031 Jísti pak budete ty desátky na všelikém místě vy i čeled vaše; nebo mzda vaše jest za službu vaši při stánku úmluvy.

18:32b.NUM.018.032 A neponesete pro to hříchu, když obětovati budete to, což nejlepšího jest; a tak nepoškvrníte věcí posvěcených od synů Izraelských, a nezemřete.

19

19:1b.NUM.019.001 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi a k Aronovi, řka:

19:2b.NUM.019.002 Toto jest ustanovení zákona, kteréž přikázal Hospodin, řka: Mluv k synům Izraelským, ať vezmouce, přivedou k tobě jalovici červenou bez vady, na níž by nebylo poškvrny, a na kterouž by ještě jho nebylo kladeno.

19:3b.NUM.019.003 A dáte ji Eleazarovi knězi, kterýž vyvede ji ven z stanů, a rozkáže ji zabiti před sebou.

19:4b.NUM.019.004 A vezma Eleazar kněz krve její na prst svůj, kropiti bude jí naproti stánku úmluvy sedmkrát.

19:5b.NUM.019.005 Potom káže tu jalovici spáliti před očima svýma; kůži její, i maso její, i krev její s lejny jejími dá spáliti.

19:6b.NUM.019.006 A vezma kněz dřeva cedrového, yzopu a červce dvakrát barveného, uvrže to vše do ohně, v kterémž ta jalovice hoří.

19:7b.NUM.019.007 I zpéře kněz roucha svá, a tělo své umyje vodou; potom vejde do stanů, a bude nečistý až do večera.

19:8b.NUM.019.008 Takž také i ten, kterýž ji pálil, zpéře roucha svá u vodě, a tělo své obmyje vodou, a nečistý bude až do večera.

19:9b.NUM.019.009 Popel pak té jalovice spálené smete muž čistý, a vysype jej vně za stany na místě čistém, aby byl všechněm synům Izraelským chován k vodě očištění, kteráž bude k očištění za hřích.

19:10b.NUM.019.010 A ten, kdož by smetl popel té jalovice, zpéře roucha svá a nečistý bude až do večera. A budou to míti synové Izraelští i příchozí, kterýž jest pohostinu u prostřed nich, za ustanovení věčné.

19:11b.NUM.019.011 Kdo by se dotkl těla kteréhokoli mrtvého člověka, nečistý bude za sedm dní.

19:12b.NUM.019.012 Takový očišťovati se bude tou vodou dne třetího a dne sedmého, i bude čistý; neočistí-li se pak dne třetího a dne sedmého, nebudeť čistý.

19:13b.NUM.019.013 Kdo by koli, dotkna se těla mrtvého člověka, kterýž umřel, neočistil se, příbytku Hospodinova poškvrnil. Protož vyhlazena bude duše ta z Izraele, nebo vodou očišťování není pokropen; nečistýť bude, a nečistota jeho zůstává na něm.

19:14b.NUM.019.014 Tento jest také zákon, kdyby člověk umřel v stanu: Kdo by koli všel do toho stanu, a kdo by koli byl v stanu, nečistý bude za sedm dní.

19:15b.NUM.019.015 Tolikéž všeliká nádoba odkrytá, kteráž by neměla svrchu přikryvadla na sobě, nečistá bude.

19:16b.NUM.019.016 Tak kdož by se koli dotkl na poli buď mečem zabitého, aneb mrtvého, buďto kosti člověka, aneb hrobu, nečistý bude za sedm dní.

19:17b.NUM.019.017 A vezmou pro nečistého popela z spálené za hřích, a nalejí na něj vody živé do nádoby.

19:18b.NUM.019.018 Potom vezme člověk čistý yzopu, a omočí jej v té vodě, a pokropí stanu, i všeho nádobí i lidí, kteříž by tu byli, tolikéž toho, kterýž dotkl se kosti, aneb zabitého, aneb mrtvého, aneb hrobu.

19:19b.NUM.019.019 Pokropí tedy čistý nečistého v den třetí a v den sedmý; a když jej očistí dne sedmého, zpéře šaty své, a umyje se vodou, a čistý bude u večer.

19:20b.NUM.019.020 Jestliže by pak kdo nečistý jsa, neočistil se, vyhlazena bude duše ta z prostředku shromáždění; nebo svatyně Hospodinovy poškvrnil, vodou očišťování nejsa pokropen; nečistý jest.

19:21b.NUM.019.021 I bude jim to za ustanovení věčné. Kdož by pak tou vodou očišťování kropil, zpéře roucha svá, a kdož by se dotkl vody očišťování, nečistý bude až do večera.

19:22b.NUM.019.022 Čehokoli dotkl by se nečistý, nečisté bude; člověk také, kterýž by se dotkl toho, nečistý bude až do večera.

20

20:1b.NUM.020.001 I přitáhlo všecko množství synů Izraelských na poušť Tsin, měsíce prvního; i pozůstal lid v Kádes, kdež umřela Maria, a tu jest pochována.

20:2b.NUM.020.002 A když množství to nemělo vody, sešli se proti Mojžíšovi, a proti Aronovi.

20:3b.NUM.020.003 I domlouval se lid na Mojžíše, a mluvili, řkouce: Ó kdybychom i my byli zemřeli, když zemřeli bratří naši před Hospodinem!

20:4b.NUM.020.004 Proč jste jen uvedli shromáždění Hospodinovo na poušť tuto, abychom zde pomřeli i my i dobytek náš?

20:5b.NUM.020.005 A proč jste nás vyvedli z Egypta, abyste uvedli nás na toto zlé místo, na němž se nerodí ani obilí, ani fíků, ani hroznů, ani jablek zrnatých, na kterémž ani vody ku pití není?

20:6b.NUM.020.006 Tedy odšel Mojžíš s Aronem od tváři shromáždění ke dveřím stánku úmluvy, a padli na tváři své; i ukázala se sláva Hospodinova nad nimi.

20:7b.NUM.020.007 A mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:

20:8b.NUM.020.008 Vezmi hůl, a shromáždíce všecko množství, ty i Aron bratr tvůj, mluvte k skále této před očima jejich, a vydá vodu svou. I vyvedeš jim vodu z skály, a dáš nápoj všemu množství i dobytku jejich.

20:9b.NUM.020.009 Tedy vzal Mojžíš hůl před tváří Hospodinovou, jakž rozkázal jemu.

20:10b.NUM.020.010 I svolali Mojžíš s Aronem všecko množství před skálu, a řekl jim: Slyštež nyní, ó reptáci: Zdali z skály této vyvedeme vám vodu?

20:11b.NUM.020.011 I pozdvihl Mojžíš ruky své, a udeřil v skálu holí svou po dvakrát; i vyšly vody hojné, a pilo všecko množství i dobytek jejich.

20:12b.NUM.020.012 Potom řekl Hospodin Mojžíšovi a Aronovi: Že jste mi nevěřili, abyste posvětili mne před očima synů Izraelských, proto neuvedete shromáždění tohoto do země, kterouž jsem jim dal.

20:13b.NUM.020.013 Toť jsou ty vody sváru, o kteréž svařili se synové Izraelští s Hospodinem, a posvěcen jest v nich.

20:14b.NUM.020.014 I poslal Mojžíš posly z Kádes k králi Edom, aby řekli: Totoť vzkazuje bratr tvůj Izrael: Ty víš o všech těžkostech, kteréž přišly na nás,

20:15b.NUM.020.015 Že sstoupili otcové naši do Egypta, a bydlili jsme tam za mnoho let. Egyptští pak ssužovali nás i otce naše.

20:16b.NUM.020.016 A volali jsme k Hospodinu, kterýž uslyšel hlas náš, a poslav anděla, vyvedl nás z Egypta, a aj, již jsme v Kádes městě, při pomezí tvém.

20:17b.NUM.020.017 Nechť, prosím, projdeme skrze zemi tvou. Nepůjdeme přes rolí, ani přes vinice, aniž píti budeme vody z čí studnice; cestou královskou půjdeme a neuchýlíme se na pravo ani na levo, dokavadž nepřejdeme mezí tvých.

20:18b.NUM.020.018 Jemužto odpověděl Edom: Nechoď skrze mou zemi, abych s mečem nevyšel v cestu tobě.

20:19b.NUM.020.019 I řekli mu synové Izraelští: Obecnou silnicí půjdeme, a jestliže vody tvé napili bychom se, buď my neb dobytek náš, zaplatíme ji; nic jiného nežádáme, toliko pěší abychom prošli.

20:20b.NUM.020.020 Odpověděl: Neprojdeš. A vytáhl proti nim Edom s množstvím lidu a s silou velikou.

20:21b.NUM.020.021 Když tedy nedopustil Edom Izraelovi, aby přešel meze jeho, uchýlil se Izrael od něho.

20:22b.NUM.020.022 A hnuvše se synové Izraelští i všecko množství jejich z Kádes, přišli na horu řečenou Hor.

20:23b.NUM.020.023 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi a Aronovi na hoře Hor, při pomezí země Edom, řka:

20:24b.NUM.020.024 Připojen bude Aron k lidu svému; nebo nevejde do země, kterouž jsem dal synům Izraelským, proto že jste odporni byli řeči mé při vodách sváru.

20:25b.NUM.020.025 Pojmi Arona a Eleazara syna jeho, a uvedeš je na horu Hor.

20:26b.NUM.020.026 A svlečeš Arona z roucha jeho, a oblečeš v ně Eleazara syna jeho; nebo Aron připojen bude k lidu svému, a tam umře.

20:27b.NUM.020.027 I učinil Mojžíš, jakž rozkázal Hospodin, a vstoupili na horu Hor před očima všeho množství.

20:28b.NUM.020.028 A svlékl Mojžíš Arona z roucha jeho, a oblékl v ně Eleazara syna jeho. I umřel tam Aron na pahrbku hory, Mojžíš pak a Eleazar sstoupili s hory.

20:29b.NUM.020.029 Vidouce pak všecko množství, že umřel Aron, plakali ho za třidceti dní všecken dům Izraelský.

21

21:1b.NUM.021.001 To když uslyšel Kananejský král v Arad, kterýž bydlil na poledne, že by táhl Izrael tou cestou, kterouž byli špehéři šli, bojoval s ním, a zajal jich množství.

21:2b.NUM.021.002 Tedy Izrael učinil slib Hospodinu, řka: Jestliže dáš lid tento v ruce mé, do gruntu zkazím města jejich.

21:3b.NUM.021.003 I uslyšel Hospodin hlas Izraele a dal mu Kananejské, kterýžto do gruntu zkazil je i města jejich, a nazval jméno toho místa Horma.

21:4b.NUM.021.004 Potom hnuli se s hory Hor cestou k moři Rudému, aby obešli zemi Idumejskou; i ustával lid velice na cestě.

21:5b.NUM.021.005 A mluvil lid proti Bohu a proti Mojžíšovi: Proč jste vyvedli nás z Egypta, abychom zemřeli na poušti? Nebo ani chleba ani vody není, a duše naše chléb tento ničemný sobě již zošklivila.

21:6b.NUM.021.006 Protož dopustil Hospodin na lid hady ohnivé, kteříž jej štípali, tak že množství lidu zemřelo z Izraele.

21:7b.NUM.021.007 Tedy přišel lid k Mojžíšovi a řekli: Zhřešili jsme nebo jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě; modl se Hospodinu, ať odejme od nás ty hady. I modlil se Mojžíš za lid.

21:8b.NUM.021.008 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Udělej sobě hada podobného těm ohnivým, a vyzdvihni jej na sochu; a každý ušťknutý, když pohledí na něj, živ bude.

21:9b.NUM.021.009 I udělal Mojžíš hada měděného, a vyzdvihl jej na sochu; a stalo se, když ušťkl had někoho, a on vzhlédl na hada měděného, že zůstal živ.

21:10b.NUM.021.010 Tedy hnuli se odtud synové Izraelští, a položili se v Obot.

21:11b.NUM.021.011 Potom pak hnuvše se z Obot, položili se při pahrbcích hor Abarim na poušti, kteráž jest naproti zemi Moábské k východu slunce.

21:12b.NUM.021.012 Odtud brali se, a položili se v údolí Záred.

21:13b.NUM.021.013 Opět hnuvše se odtud, položili se u brodu potoka Arnon, kterýž jest na poušti, a vychází z končin Amorejských. Nebo Arnon jest pomezí Moábské mezi Moábskými a Amorejskými.

21:14b.NUM.021.014 Protož praví se v knize bojů Hospodinových, že proti Vahebovi u vichřici bojoval, a proti potokům Arnon.

21:15b.NUM.021.015 Nebo tok těch potoků, kterýž se nachyluje ku položení Ar, ten jde vedlé pomezí Moábského.

21:16b.NUM.021.016 A odtud táhli do Beer; a to jest to Beer, o němž byl řekl Hospodin k Mojžíšovi: Shromažď lid, a dám jim vodu.

21:17b.NUM.021.017 Tedy zpíval lid Izraelský písničku tuto: Vystupiž studnice, prozpěvujte o ní;

21:18b.NUM.021.018 Studnice, kterouž kopala knížata, kterouž vykopali přední z lidu s vydavatelem zákona holemi svými. Z pouště pak brali se do Matana,

21:19b.NUM.021.019 A z Matana do Nahaliel, z Nahaliel do Bamot,

21:20b.NUM.021.020 A z Bamot do údolí, kteréž jest na poli Moábském, až k vrchu hory, kteráž leží na proti poušti.

21:21b.NUM.021.021 Tedy poslal lid Izraelský posly k Seonovi králi Amorejskému, řka:

21:22b.NUM.021.022 Nechť jdeme skrze zemi tvou. Neuchýlíme se ani do pole, ani do vinic, ani z studnic vody píti nebudeme, ale cestou královskou půjdeme, dokavadž nepřejdeme pomezí tvého.

21:23b.NUM.021.023 I nedopustil Seon jíti lidu Izraelskému skrze krajinu svou, nýbrž sebrav Seon všecken lid svůj, vytáhl proti lidu Izraelskému na poušť, a přitáh do Jasa, bojoval proti Izraelovi.

21:24b.NUM.021.024 I porazil jej lid Izraelský mečem, a vzal v dědictví zemi jeho, od Arnon až do Jabok, a až do země synů Ammon; nebo pevné bylo pomezí Ammonitských.

21:25b.NUM.021.025 Tedy vzal Izrael všecka ta města, a přebýval ve všech městech Amorejských, v Ezebon a ve všech městečkách jeho.

21:26b.NUM.021.026 Nebo Ezebon bylo město Seona krále Amorejského, kterýž když bojoval proti králi Moábskému prvnímu, vzal mu všecku zemi jeho z rukou jeho až do Arnon.

21:27b.NUM.021.027 Protož říkávali v přísloví: Poďte do Ezebon, aby vystaveno bylo a vzděláno město Seonovo.

21:28b.NUM.021.028 Nebo oheň vyšel z Ezebon, a plamen z města Seon, i spálil Ar Moábských a obyvatele výsosti Arnon.

21:29b.NUM.021.029 Běda tobě Moáb, zahynuls lide Chámos; dal syny své v utíkání, a dcery své v zajetí králi Amorejskému Seonovi.

21:30b.NUM.021.030 A království jejich zahynulo od Ezebon až do Dibon, a vyhladili jsme je až do Nofe, kteréž jest až k Medaba.

21:31b.NUM.021.031 A tak bydlil Izrael v zemi Amorejské.

21:32b.NUM.021.032 Potom poslal Mojžíš, aby shlédli Jazer, kteréž vzali i s městečky jeho; a tak vyhnal Amorejské, kteříž tam bydlili.

21:33b.NUM.021.033 Obrátivše se pak, táhli cestou k Bázan. I vytáhl Og, král Bázan, proti nim, on i všecken lid jeho, aby bojoval v Edrei.

21:34b.NUM.021.034 Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Neboj se ho; nebo v ruce tvé dal jsem jej, i všecken lid jeho, i zemi jeho, a učiníš jemu tak, jakož jsi učinil Seonovi, králi Amorejskému, kterýž bydlil v Ezebon.

21:35b.NUM.021.035 I porazili jej i syny jeho, i všecken lid jeho, tak že žádný živý po něm nezůstal, a uvázali se dědičně v zemi jeho.

22

22:1b.NUM.022.001 I táhli synové Izraelští a položili se na polích Moábských, nedocházeje k Jordánu, naproti Jerichu.

22:2b.NUM.022.002 A viděl Balák, syn Seforův, všecko, co učinil Izrael Amorejskému.

22:3b.NUM.022.003 I bál se Moáb toho lidu velmi, proto že ho bylo mnoho, a svíral se pro přítomnost synů Izraelských.

22:4b.NUM.022.004 Protož řekl Moáb k starším Madianským: Tudíž toto množství požere všecko, což jest vůkol nás, jako sžírá vůl trávu polní. Byl pak Balák, syn Seforův, toho času králem Moábským.

22:5b.NUM.022.005 I poslal posly k Balámovi, synu Beorovu, do města Petor, kteréž jest při řece v zemi vlasti jeho, aby povolal ho, řka: Aj, lid vyšel z Egypta, aj, přikryl svrchek země, a usazuje se proti mně.

22:6b.NUM.022.006 Protož nyní poď medle, zlořeč mně k vůli lidu tomuto,nebo silnější mne jest; snad svítězím nad ním, a porazím jej, aneb vyženu z země této. Vím zajisté, že komuž ty žehnáš, požehnaný bude, a komuž ty zlořečíš, bude zlořečený.

22:7b.NUM.022.007 Tedy šli starší Moábští a starší Madianští, nesouce v rukou svých peníze za zlořečení; i přišli k Balámovi, a vypravovali mu slova Balákova.

22:8b.NUM.022.008 On pak řekl jim: Pobuďte zde přes tuto noc, a dám vám odpověd, jakž mi mluviti bude Hospodin. I zůstala knížata Moábská s Balámem.

22:9b.NUM.022.009 Přišel pak Bůh k Balámovi a řekl: Kdo jsou ti muži u tebe?

22:10b.NUM.022.010 Odpověděl Balám Bohu: Balák, syn Seforův, král Moábský, poslal ke mně, řka:

22:11b.NUM.022.011 Aj, lid ten, kterýž vyšel z Egypta, přikryl svrchek země; protož nyní poď, proklň mi jej, snad svítězím, bojuje s ním, a vyženu jej.

22:12b.NUM.022.012 I řekl Bůh k Balámovi: Nechoď s nimi, aniž zlořeč lidu tomu, nebo požehnaný jest.

22:13b.NUM.022.013 Tedy Balám vstav ráno, řekl knížatům Balákovým: Navraťte se do země své, nebo nechce mi dopustiti Hospodin, abych šel s vámi.

22:14b.NUM.022.014 A vstavše knížata Moábská, přišli k Balákovi a řekli: Nechtěl Balám jíti s námi.

22:15b.NUM.022.015 Tedy opět poslal Balák více knížat a znamenitějších, nežli první.

22:16b.NUM.022.016 Kteříž přišedše k Balámovi, řekli jemu: Toto praví Balák, syn Seforův: Nezpěčuj se, prosím, přijíti ke mně.

22:17b.NUM.022.017 Nebo velikou ctí tě ctíti chci, a což mi koli rozkážeš, učiním; protož přiď, prosím, proklň mi lid tento.

22:18b.NUM.022.018 Odpovídaje pak Balám, řekl služebníkům Balákovým: Byť mi pak dal Balák plný dům svůj stříbra a zlata, nemohl bych přestoupiti slova Hospodina Boha svého, a učiniti proti němu malé neb veliké věci.

22:19b.NUM.022.019 Nyní však zůstaňte, prosím, zde i vy také této noci, abych zvěděl, co dále mluviti bude Hospodin se mnou.

22:20b.NUM.022.020 Přišed pak Bůh k Balámovi v noci, řekl jemu: Poněvadž proto, aby povolali tě, přišli muži tito, vstana, jdi s nimi, a však což přikáži tobě, to čiň.

22:21b.NUM.022.021 Tedy Balám vstav ráno, osedlal oslici svou, a bral se s knížaty Moábskými.

22:22b.NUM.022.022 Ale rozpálil se hněv Boží, proto že jel s nimi, a postavil se anděl Hospodinův na cestě, aby mu překazil; on pak seděl na oslici své, maje s sebou dva služebníky své.

22:23b.NUM.022.023 A když uzřela oslice anděla Hospodinova, an stojí na cestě, a meč jeho vytržený v ruce jeho, uhnula se s cesty, a šla polem. I bil ji Balám, aby ji navedl zase na cestu.

22:24b.NUM.022.024 A anděl Hospodinův stál na stezce u vinice mezi dvěma zídkami.

22:25b.NUM.022.025 Viduci pak oslice anděla Hospodinova, přitiskla se ke zdi, přitřela také nohu Balámovi ke zdi; pročež opět bil ji.

22:26b.NUM.022.026 Potom anděl Hospodinův šel dále, a stál v úzkém místě, kdež nebylo žádné cesty k uchýlení se na pravo neb na levo.

22:27b.NUM.022.027 A viduci oslice anděla Hospodinova, padla pod Balámem; pročež rozhněval se velmi Balám, a bil oslici kyjem.

22:28b.NUM.022.028 I otevřel Hospodin ústa oslice, a řekla Balámovi: Cožť jsem učinila, že již po třetí mne biješ?

22:29b.NUM.022.029 Řekl Balám k oslici: To, že jsi mne v posměch uvedla. Ó bych měl meč v rukou, jistě bych tě již zabil.

22:30b.NUM.022.030 Odpověděla oslice Balámovi: Zdaliž nejsem oslice tvá? Jezdíval jsi na mně, jak jsi mne dostal, až do dnes; zdaliž jsem kdy obyčej měla tak činiti tobě? Kterýž odpověděl: Nikdy.

22:31b.NUM.022.031 V tom otevřel Hospodin oči Balámovy, i uzřel anděla Hospodinova, an stojí na cestě, maje meč dobytý v ruce své; a nakloniv hlavy, poklonu učinil na tvář svou.

22:32b.NUM.022.032 I mluvil k němu anděl Hospodinův: Proč jsi bil oslici svou po třikrát? Aj, já vyšel jsem, abych se protivil tobě; nebo uchýlil jsi se s cesty přede mnou.

22:33b.NUM.022.033 Když viděla mne oslice, vyhnula mi již po třikrát; a byť mi se byla nevyhnula, již bych byl také tebe zabil, a jí živé nechal.

22:34b.NUM.022.034 Odpověděl Balám andělu Hospodinovu: Zhřešilť jsem, nebo jsem nevěděl, že ty stojíš proti mně na cestě; protož nyní, jestliže se nelíbí tobě, raději navrátím se domů.

22:35b.NUM.022.035 Řekl anděl Hospodinův k Balámovi: Jdi s muži těmi, avšak slovo, kteréž mluviti budu tobě, to mluviti budeš. Tedy šel Balám s knížaty Balákovými.

22:36b.NUM.022.036 Uslyšev pak Balák o příchodu Balámovu, vyšel proti němu do města Moábského, kteréž bylo při řece Arnon, jenž jest při konci pomezí.

22:37b.NUM.022.037 I řekl Balák Balámovi: Zdaliž jsem víc než jednou neposílal pro tě? Pročež jsi tedy nepřišel ke mně? Proto-li, že bych tě náležitě uctiti nemohl?

22:38b.NUM.022.038 Odpověděl Balám Balákovi: Aj, již jsem přišel k tobě; nyní pak zdaliž všelijak budu co moci mluviti? Slovo, kteréž vložil Bůh v ústa má, to mluviti budu.

22:39b.NUM.022.039 I bral se Balám s Balákem, a přijeli do města Husot.

22:40b.NUM.022.040 Kdežto nabiv Balák volů a ovec, poslal k Balámovi a k knížatům, kteříž s ním byli.

22:41b.NUM.022.041 Nazejtří pak ráno, pojav Balák Baláma, uvedl ho na výsosti modly Bál, odkudž shlédl i nejdalší díl lidu Izraelského.

23

23:1b.NUM.023.001 A řekl Balám Balákovi: Udělej mi tuto sedm oltářů, a připrav mi také sedm volků a sedm skopců.

23:2b.NUM.023.002 I udělal Balák, jakž mluvil Balám. Tedy obětoval Balák a Balám volka a na každém oltáři.

23:3b.NUM.023.003 Řekl pak Balám Balákovi: Postůj při oběti své zápalné, a půjdu, zdali by se potkal se mnou Hospodin, a což by koli mně ukázal, povím tobě. I odšel sám.

23:4b.NUM.023.004 I potkal se Bůh s Balámem, a řekl jemu Balám: Sedm oltářů zpořádal jsem, a obětoval jsem volka a skopce na každém oltáři.

23:5b.NUM.023.005 Vložil pak Hospodin slovo v ústa Balámova a řekl: Navrať se k Balákovi a tak mluv.

23:6b.NUM.023.006 I navrátil se k němu, a nalezl jej, an stojí při oběti své zápalné, i všecka knížata Moábská.

23:7b.NUM.023.007 Tedy vzav před sebe přísloví své, řekl: Z Aram přivedl mne Balák král Moábský, z hor východních, řka: Poď, zlořeč mi k vůli Jákoba, a poď, vydej klatbu na Izraele.

23:8b.NUM.023.008 Proč bych zlořečil, komuž Bůh silný nezlořečí? A proč bych klel, kohož Hospodin neproklíná?

23:9b.NUM.023.009 Když s vrchu skal hledím na něj, a s pahrbků spatřuji jej, aj, lid ten sám bydlí, a k jiným národům se nepřiměšuje.

23:10b.NUM.023.010 Kdo sečte prach Jákobův? a kdo počet? Kdo sečte čtvrtý díl Izraelského lidu? Ó bych já umřel smrtí spravedlivých, a dokonání mé ó by bylo jako i jeho!

23:11b.NUM.023.011 I řekl Balák Balámovi: Což mi to děláš? Abys zlořečil nepřátelům mým, povolal jsem tě, a ty pak ustavičně dobrořečíš jim.

23:12b.NUM.023.012 Kterýž odpovídaje, řekl: Zdali toho, což Hospodin vložil v ústa má, nemám šetřiti, abych tak mluvil?

23:13b.NUM.023.013 I řekl jemu Balák: Poď, prosím, se mnou na jiné místo, odkudž bys viděl jej, (toliko zadní díl jeho viděti budeš, a všeho nebudeš viděti), a proklň mi jej odtud.

23:14b.NUM.023.014 I pojav jej, vyvedl ho na rovinu Zofim, na vrch jednoho pahrbku, a udělav sedm oltářů, obětoval volka a skopce na každém oltáři.

23:15b.NUM.023.015 Řekl pak Balákovi: Postůj tuto při zápalné oběti své, a já půjdu tamto vstříc Hospodinu.

23:16b.NUM.023.016 I potkal se Hospodin s Balámem, a vloživ slovo v ústa jeho, řekl: Navrať se k Balákovi a mluv tak.

23:17b.NUM.023.017 Přišel tedy k němu, a hle, on stál při zápalné oběti své, a knížata Moábská s ním. Jemužto řekl Balák: Co mluvil Hospodin?

23:18b.NUM.023.018 A on vzav přísloví své, řekl: Povstaň Baláku a slyš, pozoruj mne, synu Seforův.

23:19b.NUM.023.019 Bůh silný není jako člověk, aby klamal, a jako syn člověka, aby se měnil. Což by řekl, zdaliž neučiní? Což by promluvil, zdali neutvrdí toho?

23:20b.NUM.023.020 Hle, abych dobrořečil, přijal jsem to na sebe; nebo dobrořečilť jest, a já toho neodvolám.

23:21b.NUM.023.021 Nepatříť na nepravosti v Jákobovi, aniž hledí na přestoupení v Izraeli; Hospodin Bůh jeho jestiť s ním, a zvuk krále vítězícího v něm.

23:22b.NUM.023.022 Bůh silný vyvedl je z Egypta, jako silou jednorožcovou byv jim.

23:23b.NUM.023.023 Nebo není kouzlů proti Jákobovi, ani zaklínání proti Izraelovi; již od toho času vypravováno bude o Jákobovi a Izraelovi, co učinil s ním Bůh silný.

23:24b.NUM.023.024 Aj, lid jakožto silný lev povstane, a jakožto lvíče vzchopí se; nepoloží se, dokudž by nejedl loupeže, a dokudž by nevypil krve zbitých.

23:25b.NUM.023.025 I řekl Balák Balámovi: Aniž mu již zlořeč více, ani dobrořeč.

23:26b.NUM.023.026 Jemuž odpověděl Balám, řka: Zdaližť jsem nepravil, že, což by mi koli mluvil Hospodin, to učiním?

23:27b.NUM.023.027 I řekl Balák Balámovi: Poď, prosím, povedu tě na jiné místo, odkudž snad líbiti se bude Bohu, abys mi je proklel.

23:28b.NUM.023.028 A pojav Balák Baláma, uvedl jej na vrch hory Fegor, kteráž leží naproti poušti.

23:29b.NUM.023.029 Tedy řekl Balám Balákovi: Udělej mi tuto sedm oltářů, a připrav mi také sedm volků a sedm skopců.

23:30b.NUM.023.030 I učinil Balák, jakž řekl Balám, a obětoval volka a skopce na každém oltáři.

24

24:1b.NUM.024.001 Vida pak Balám, že by se líbilo Hospodinu, aby dobrořečil Izraelovi, již více nešel jako prvé, jednou i po druhé, k čárům svým, ale obrátil tvář svou proti poušti.

24:2b.NUM.024.002 A pozdvih očí svých, viděl Izraele bydlícího v staních po svých pokoleních, a byl nad ním duch Boží.

24:3b.NUM.024.003 I vzav podobenství své, dí: Řekl Balám, syn Beorův, řekl muž mající otevřené oči,

24:4b.NUM.024.004 Řekl slyšící výmluvnosti Boha silného, kterýž vidění všemohoucího vidí, kterýž když padne, otevřené má oči:

24:5b.NUM.024.005 Jak velmi krásní jsou stánkové tvoji, Jákobe, příbytkové tvoji, Izraeli!

24:6b.NUM.024.006 Tak jako se potokové rozšiřují, jako zahrady vedlé řeky, jako stromoví aloes, kteréž štípil Hospodin, jako cedrové podlé vod.

24:7b.NUM.024.007 Poteče voda z okovu jeho, a símě jeho u vodách mnohých. A král jeho vyvýšen bude více než Agag, a vyzdvihne se království jeho.

24:8b.NUM.024.008 Bůh silný vyvedl jej z Egypta, jako udatnost jednorožcova jest jemu; sžereť národy protivné sobě, a kosti jich potře a střelami svými prostřílí.

24:9b.NUM.024.009 Složil se a ležel jako lvíče, a jako lev zůřivý; kdo jej zbudí? Kdo by požehnání dával tobě, požehnaný bude, a kdožť by zlořečil, bude zlořečený.

24:10b.NUM.024.010 Tedy zapáliv se hněvem Balák proti Balámovi, tleskl rukama svýma a řekl Balámovi: Abys zlořečil nepřátelům mým, povolal jsem tebe, a aj, ustavičně dobrořečil jsi jim již po třikrát.

24:11b.NUM.024.011 Protož nyní navrať se raději k místu svému. Bylť jsem řekl: Velikou ctí tě ctíti chci, a hle, Hospodin zbavil tě cti.

24:12b.NUM.024.012 Jemuž odpověděl Balám: Však hned poslům tvým, kteréž jsi poslal ke mně, mluvil jsem, řka:

24:13b.NUM.024.013 Byť mi dal Balák plný dům svůj stříbra a zlata, nebudu moci přestoupiti řeči Hospodinovy, abych činil dobré neb zlé sám od sebe; což mi Hospodin oznámí, to mluviti budu,

24:14b.NUM.024.014 (Ale však ještě já, již odcházeje k lidu svému, počkej, poradím tobě,) co učiní lid ten lidu tvému v posledních dnech.

24:15b.NUM.024.015 Tedy vzav podobenství své, dí: Řekl Balám, syn Beorův, řekl muž mající oči otevřené,

24:16b.NUM.024.016 Řekl slyšící výmluvnosti Boha silného, kterýž zná naučení nejvyššího, a vidění všemohoucího vidí, kterýž když padne, otevřené má oči:

24:17b.NUM.024.017 Uzřímť jej, ale ne nyní, pohledím na něj, ale ne z blízka. Vyjdeť hvězda z Jákoba, a povstane berla z Izraele, kteráž poláme knížata Moábská, a zkazí všecky syny Set.

24:18b.NUM.024.018 I bude Edom podmaněn, a Seir v vládařstí přijde nepřátelům svým; nebo Izrael zmužile sobě počínati bude.

24:19b.NUM.024.019 Panovati bude pošlý z Jákoba, a zahladí ostatky z každého města.

24:20b.NUM.024.020 A když uzřel Amalecha, vzav podobenství své, řekl: Jakož počátek národů Amalech, tak konec jeho do gruntu zahyne.

24:21b.NUM.024.021 Uzřev pak Cinea, vzav podobenství své, řekl: Pevný jest příbytek tvůj, a na skále založils hnízdo své;

24:22b.NUM.024.022 Ale však vyhnán bude Cineus, Assur zajatého jej povede.

24:23b.NUM.024.023 Opět vzav podobenství své, řekl: Ach, kdo bude živ, když toto učiní Bůh silný?

24:24b.NUM.024.024 A bárky z země Citim připlynou a ssouží Assyrské, ssouží také Židy, ale i ten lid do konce zahyne.

24:25b.NUM.024.025 Potom vstav Balám, odšel a navrátil se na místo své; Balák také odšel cestou svou.

25

25:1b.NUM.025.001 V tom, když pobyl Izrael v Setim, počal lid smilniti s dcerami Moábskými.

25:2b.NUM.025.002 Kteréž pozvaly lidu k obětem bohů svých; i jedl lid, a klaněli se bohům jejich.

25:3b.NUM.025.003 I připojil se lid Izraelský k modle Belfegor, a popudila se prchlivost Hospodinova proti Izraelovi.

25:4b.NUM.025.004 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Vezmi všecka knížata lidu, a zvěšej ty nešlechetníky Hospodinu před sluncem, aby se odvrátila prchlivost Hospodinova od Izraele.

25:5b.NUM.025.005 I řekl Mojžíš soudcům Izraelským: Zabí jeden každý z svých všelikého, kterýž se připojil k modle Belfegor.

25:6b.NUM.025.006 A aj, jeden z synů Izraelských přišel, a přivedl k bratřím svým ženu Madianku, na odivu Mojžíšovi i všemu množství synů Izraelských; oni pak plakali u dveří stánku úmluvy.

25:7b.NUM.025.007 To když uzřel Fínes, syn Eleazara, syna Aronova, kněze, vyvstal z prostředku množství toho, a vzal kopí do ruky své.

25:8b.NUM.025.008 A všed za mužem Izraelským do stanu, probodl je oba dva, muže Izraelského, i ženu tu skrze břicho její; i odvrácena jest rána od synů Izraelských.

25:9b.NUM.025.009 Zhynulo jich pak od té rány dvadceti čtyři tisíce.

25:10b.NUM.025.010 Tedy mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:

25:11b.NUM.025.011 Fínes, syn Eleazara kněze, syna Aronova, odvrátil prchlivost mou od synů Izraelských, kdyžto horlil horlivostí mou u prostřed nich, tak abych neshladil synů Izraelských v horlivosti své.

25:12b.NUM.025.012 Protož díš: Aj, já dám jemu smlouvu svou pokoje.

25:13b.NUM.025.013 I bude míti on i símě jeho po něm smlouvu kněžství věčného, proto že horlil pro Boha svého, a očistil syny Izraelské.

25:14b.NUM.025.014 A bylo jméno muže Izraelského zabitého, kterýž byl zabit s Madiankou, Zamri, syn Sálův, kníže domu otce svého z pokolení Simeonova.

25:15b.NUM.025.015 Jméno pak ženy Madianky zabité, Kozbi, dcera Sur, kterýž byl přední v národu svém, v domě otce svého mezi Madianskými.

25:16b.NUM.025.016 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:

25:17b.NUM.025.017 Nepřátelsky zacházejte s těmi Madianskými, a zbíte je.

25:18b.NUM.025.018 Nebo i oni nepřátelsky a lstivě chovali se k vám, a oklamali vás skrze modlu Fegor, a skrze Kozbu, dceru knížete Madianského, sestru svou, kteráž zabita jest v den pomsty přišlé z příčiny Fegor.

26

26:1b.NUM.026.001 I stalo se po té ráně, že mluvil Hospodin k Mojžíšovi a Eleazarovi, synu Arona kněze, řka:

26:2b.NUM.026.002 Sečtěte všecko množství synů Izraelských, od dvadcítiletých a výše po domích otců jejich, všecky, kteříž by mohli jíti k boji v Izraeli.

26:3b.NUM.026.003 Tedy mluvil Mojžíš a Eleazar kněz k nim na polích Moábských, při Jordánu proti Jerichu, řka:

26:4b.NUM.026.004 Sečtěte lid od dvadceti let majících a výše, jakž rozkázal Hospodin Mojžíšovi a synům Izraelským, kteříž byli vyšli z země Egyptské.

26:5b.NUM.026.005 Ruben prvorozený byl Izraelův. Synové Rubenovi: Enoch, z něhož pošla čeled Enochitská; Fallu, z něhož čeled Fallutská;

26:6b.NUM.026.006 Ezron, z něhož čeled Ezronitská; Charmi, z něhož čeled Charmitská.

26:7b.NUM.026.007 Ty jsou čeledi Rubenovy. A bylo jich sečtených čtyřidceti tři tisíce, sedm set a třidceti.

26:8b.NUM.026.008 A syn Fallův Eliab.

26:9b.NUM.026.009 Synové pak Eliabovi: Nemuel, a Dátan, a Abiron. To jsou ti, Dátan a Abiron, přední z shromáždění, kteříž se vadili s Mojžíšem a s Aronem v spiknutí Chóre, když odporni byli Hospodinu.

26:10b.NUM.026.010 Pročež otevřela země ústa svá, a požřela je i Chóre, tehdáž když zemřela ta rota, a oheň spálil těch dvě stě a padesáte mužů, kteříž byli za příklad jiným.

26:11b.NUM.026.011 Synové pak Chóre nezemřeli.

26:12b.NUM.026.012 Synové Simeonovi po čeledech svých: Namuel, z něhož čeled Namuelitská; Jamin, z něhož čeled Jaminská; Jachin, z něhož čeled Jachinská;

26:13b.NUM.026.013 Sohar, z něhož čeled Soharská; Saul, z něhož čeled Saulitská.

26:14b.NUM.026.014 Ty jsou čeledi Simeonovy, jichž bylo dvamecítma tisíců a dvě stě.

26:15b.NUM.026.015 Synové Gád po čeledech svých: Sefon, z něhož čeled Sefonitská; Aggi, z něhož čeled Aggitská; Suni, z něhož čeled Sunitská;

26:16b.NUM.026.016 Ozni, z něhož čeled Oznitská; Heri, z něhož čeled Heritská;

26:17b.NUM.026.017 Arodi, z něhož čeled Aroditská; Areli, z něhož čeled Arelitská.

26:18b.NUM.026.018 Ty jsou čeledi synů Gád, podlé toho, jakž sečteni jsou, čtyřidceti tisíců a pět set.

26:19b.NUM.026.019 Synové Judovi: Her a Onan; ale zemřeli Her i Onan v zemi Kanánské.

26:20b.NUM.026.020 Byli pak synové Judovi po čeledech svých: Séla, z něhož čeled Sélanitská; Fáres, z něhož čeled Fáresská; Zára, z něhož čeled Záretská.

26:21b.NUM.026.021 Byli pak synové Fáresovi: Ezron, z něhož čeled Ezronitská; Hamul, z něhož čeled Hamulská.

26:22b.NUM.026.022 Ty jsou čeledi Judovy, podlé toho, jakž sečteni jsou, sedmdesáte šest tisíců a pět set.

26:23b.NUM.026.023 Synové Izacharovi po čeledech svých: Tola, z něhož čeled Tolatská; Fua, z něhož čeled Fuatská;

26:24b.NUM.026.024 Jasub, z něhož čeled Jasubská; Simron, z něhož čeled Simronská.

26:25b.NUM.026.025 Ty jsou čeledi Izacharovy, podlé toho, jakž sečteni jsou, šedesáte čtyři tisíce a tři sta.

26:26b.NUM.026.026 Synové Zabulonovi po čeledech svých: Sared, z něhož čeled Saredská; Elon, z něhož čeled Elonská; Jahelel, z něhož čeled Jahelelská.

26:27b.NUM.026.027 Ty jsou čeledi Zabulonovy, podlé toho jakž sečteni jsou, šedesáte tisíc a pět set.

26:28b.NUM.026.028 Synové Jozefovi po čeledech svých: Manasses a Efraim.

26:29b.NUM.026.029 Synové Manassesovi: Machir, z něhož čeled Machirská. A Machir zplodil Galáda, z něhož čeled Galádská.

26:30b.NUM.026.030 Ti jsou synové Galád: Jezer, z něhož čeled Jezerská; Helek, z něhož čeled Helekitská;

26:31b.NUM.026.031 Asriel, z něhož čeled Asrielská; Sechem, z něhož čeled Sechemská;

26:32b.NUM.026.032 Semida, z něhož čeled Semidatská; Hefer, z něhož čeled Heferská.

26:33b.NUM.026.033 A Salfad, syn Heferův, neměl synů, než toliko dcery, jichž jsou tato jména: Mahla, Noa, Hegla, Melcha a Tersa.

26:34b.NUM.026.034 Ty jsou čeledi Manassesovy, a načteno jich padesáte dva tisíce a sedm set.

26:35b.NUM.026.035 Ale synové Efraimovi po čeledech svých: Sutala, z něhož čeled Sutalitská; Becher, z něhož čeled Becherská; Tehen, z něhož čeled Tehenská.

26:36b.NUM.026.036 A ti jsou synové Sutalovi: Heran, z něhož čeled Heranská.

26:37b.NUM.026.037 Ty jsou čeledi synů Efraimových, podlé toho, jakž sečteni jsou, třidceti dva tisíce a pět set. Ti jsou synové Jozefovi po čeledech svých.

26:38b.NUM.026.038 Synové pak Beniaminovi po čeledech svých: Béla, z něhož čeled Bélitská; Asbel, z něhož čeled Asbelská; Ahiram, z něhož čeled Ahiramská;

26:39b.NUM.026.039 Sufam, z něhož čeled Sufamská; Hufam, z něhož čeled Hufamská.

26:40b.NUM.026.040 Byli pak synové Béla: Ared a Náman; z Ared čeled Aredská, z Náman čeled Námanská.

26:41b.NUM.026.041 Ti jsou synové Beniaminovi po čeledech svých, podlé toho, jakž sečteni jsou, čtyřidceti pět tisíců a šest set.

26:42b.NUM.026.042 Tito pak synové Danovi po čeledech svých: Suham, z něhož čeled Suhamská. Ta jest rodina Danova po čeledech svých.

26:43b.NUM.026.043 Všech čeledí Suhamských, jakž sečteni jsou, šedesáte čtyři tisíce a čtyři sta.

26:44b.NUM.026.044 Synové Asser po čeledech svých: Jemna, z něhož čeled Jemnitská; Jesui, z něhož čeled Jesuitská;

26:45b.NUM.026.045 Beria, z něhož čeled Berietská. Synové Beriovi: Heber, z něhož čeled Heberská; Melchiel, z něhož čeled Melchielská.

26:46b.NUM.026.046 Jméno pak dcery Asser bylo Serach.

26:47b.NUM.026.047 Ty jsou čeledi synů Asser, tak jakž sečteni jsou, padesáte tři tisíce a čtyři sta.

26:48b.NUM.026.048 Synové Neftalímovi po čeledech svých: Jasiel, z něhož čeled Jasielská; Guni, z něhož čeled Gunitská;

26:49b.NUM.026.049 Jezer, z něhož čeled Jezerská; Sallem, z něhož čeled Sallemská.

26:50b.NUM.026.050 Ta jest rodina Neftalímova po čeledech svých, tak jakž sečteni jsou, čtyřidceti pět tisíců a čtyři sta.

26:51b.NUM.026.051 Ten jest počet synů Izraelských, šestkrát sto tisíců a jeden tisíc, sedm set a třidceti.

26:52b.NUM.026.052 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka:

26:53b.NUM.026.053 Těmto rozdělena bude země k dědictví podlé počtu jmen.

26:54b.NUM.026.054 Většímu počtu větší dědictví dáš, a menšímu menší; jednomu každému vedlé počtu sečtených jeho dáno bude dědictví jeho.

26:55b.NUM.026.055 A však losem ať jest rozdělena země; vedlé jmen pokolení otců svých dědictví vezmou.

26:56b.NUM.026.056 Losem děleno bude dědictví její, buď jich mnoho neb málo.

26:57b.NUM.026.057 Tito pak jsou sečteni z Levítů po čeledech svých: Gerson, z něhož čeled Gersonitská; Kahat, z něhož čeled Kahatská; Merari, z něhož čeled Meraritská.

26:58b.NUM.026.058 Ty jsou čeledi Léví: Čeled Lebnitská, čeled Hebronitská, čeled Moholitská, čeled Musitská, čeled Choritská. Kahat pak zplodil Amrama.

26:59b.NUM.026.059 A jméno manželky Amramovy Jochebed, dcera Léví, kteráž se mu narodila v Egyptě; ona pak porodila Amramovi Arona a Mojžíše, a Marii sestru jejich.

26:60b.NUM.026.060 Aronovi pak zrozeni jsou: Nádab a Abiu, Eleazar a Itamar.

26:61b.NUM.026.061 Ale Nádab a Abiu zemřeli, když obětovali oheň cizí před Hospodinem.

26:62b.NUM.026.062 I bylo jich načteno třimecítma tisíců, všech pohlaví mužského zstáří měsíce jednoho a výše; nebo nebyli počteni mezi syny Izraelskými, proto že jim nebylo dáno dědictví mezi syny Izraelskými.

26:63b.NUM.026.063 Tito sečteni jsou od Mojžíše a Eleazara kněze; oni sečtli syny Izraelské na polích Moábských při Jordánu, naproti Jerichu.

26:64b.NUM.026.064 Mezi těmito pak nebyl žádný z oněch sečtených od Mojžíše a Arona kněze, když počítali syny Izraelské na poušti Sinai;

26:65b.NUM.026.065 (Nebo řekl byl Hospodin o nich: Smrtí zemrou na poušti;) a žádný z nich nepozůstal, jediné Kálef, syn Jefonův, a Jozue, syn Nun.

27

27:1b.NUM.027.001 Tehdy přistoupily dcery Salfada, syna Heferova, syna Galád, syna Machir, syna Manasse, z pokolení Manasse, syna Jozefova. Tato pak jsou jména dcer jeho: Mahla, Noa, Hegla, Melcha a Tersa.

27:2b.NUM.027.002 A postavily se před Mojžíšem a před Eleazarem knězem, i před knížaty a vším množstvím, u dveří stánku úmluvy, a řekly:

27:3b.NUM.027.003 Otec náš umřel na poušti, kterýž však nebyl z spolku těch, kteříž se zrotili proti Hospodinu v rotě Chóre; nebo pro hřích svůj umřel, synů žádných nemaje.

27:4b.NUM.027.004 Což vyhlazeno býti má jméno otce našeho z čeledi jeho, proto že neměl syna? Dej nám dědictví mezi bratřími otce našeho.

27:5b.NUM.027.005 I vznesl tu věc Mojžíš na Hospodina.

27:6b.NUM.027.006 Kterýž odpověděl Mojžíšovi, řka:

27:7b.NUM.027.007 Dobře mluví dcery Salfad. Dejž jim bez odporu právo dědictví mezi bratřími otce jejich, a přenes dědictví otce jejich na ně.

27:8b.NUM.027.008 K synům pak Izraelským toto mluviti budeš: Když by kdo umřel, nemaje syna, tedy přenesete dědictví jeho na dceru jeho.

27:9b.NUM.027.009 Pakli by ani dcery neměl, tedy dáte dědictví jeho bratřím jeho.

27:10b.NUM.027.010 Pakli by ani bratří neměl, tedy dáte dědictví jeho bratřím otce jeho.

27:11b.NUM.027.011 Pakli by ani strýců neměl, tedy dáte dědictví jeho příteli jeho, kterýž jest nejbližší jemu v rodu jeho, aby dědičně obdržel je. A bude to synům Izraelským za ustanovení soudné, jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi.

27:12b.NUM.027.012 Řekl také Hospodin Mojžíšovi: Vstup na horu tuto Abarim, a spatř zemi, kterouž jsem dal synům Izraelským.

27:13b.NUM.027.013 A když spatříš ji, připojen budeš k lidu svému i ty, jako připojen jest Aron bratr tvůj,

27:14b.NUM.027.014 Poněvadž jste odporovali řeči mé na poušti Tsin, při odporování všeho množství, kdež jste mne měli posvětiti při vodách před očima jejich. To jsou ty vody sváru v Kádes, na poušti Tsin.

27:15b.NUM.027.015 I řekl Mojžíš Hospodinu, řka:

27:16b.NUM.027.016 Opatříš Hospodin Bůh duchů, Bůh všelikého těla, shromáždění toto mužem hodným,

27:17b.NUM.027.017 Kterýž by vycházel před nimi, a kterýž by vcházel před nimi, kterýž by vyvodil a zase uvodil je, aby nebylo shromáždění Hospodinovo jako ovce, kteréž nemají pastýře.

27:18b.NUM.027.018 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Vezmi k sobě Jozue, syna Nun, muže, v kterémž jest duch můj, a vlož ruku svou na něj.

27:19b.NUM.027.019 A postavě jej před Eleazarem knězem a přede vším shromážděním, dáš jemu naučení před očima jejich,

27:20b.NUM.027.020 A udělíš jemu slávy své, aby ho poslouchalo všecko množství synů Izraelských.

27:21b.NUM.027.021 Kterýž před Eleazarem knězem postavě se, ptáti se ho bude na soud urim před Hospodinem. K rozkazu jeho vyjdou, a k rozkazu jeho vejdou, on i všickni synové Izraelští s ním, a všecko shromáždění.

27:22b.NUM.027.022 I učinil Mojžíš tak, jakž mu byl rozkázal Hospodin, a pojav Jozue, postavil jej před Eleazarem knězem a přede vším shromážděním.

27:23b.NUM.027.023 A vloživ ruce své na něj, dal jemu naučení, jakž mluvil Hospodin skrze Mojžíše.

28

28:1b.NUM.028.001 Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka:

28:2b.NUM.028.002 Přikaž synům Izraelským a rci jim: Obětí mých, chleba mého, v obětech mých ohnivých u vůni spokojující mne, nezanedbávejte mi přinášeti v čas k tomu vyměřený.

28:3b.NUM.028.003 Díš tedy jim: Tato jest obět ohnivá, kterouž obětovati budete Hospodinu: Beránky roční bez poškvrny dva, každého dne v obět zápalnou ustavičně.

28:4b.NUM.028.004 Beránka jednoho obětovati budeš ráno, a beránka druhého obětovati budeš k večerou.

28:5b.NUM.028.005 Desátý také díl míry efi mouky bělné, v obět suchou, zadělané olejem nejčistším, čtvrtou částkou míry hin.

28:6b.NUM.028.006 Ta jest obět zápalná ustavičná, kteráž obětována jest na hoře Sinai u vůni příjemnou, v obět ohnivou Hospodinu.

28:7b.NUM.028.007 A obět mokrá její, čtvrtý díl míry hin na každého beránka; v svatyni obětuj obět mokrou silného nápoje Hospodinu.

28:8b.NUM.028.008 Beránka pak druhého obětovati budeš k večerou, tak jako obět suchou jitřní, a jako obět mokrou její obětovati budeš v obět ohnivou, u vůni spokojující Hospodina.

28:9b.NUM.028.009 Dne také sobotního dva beránky roční bez poškvrny, a dvě desetiny mouky bělné, olejem zadělané v obět suchou s obětí její mokrou.

28:10b.NUM.028.010 Ta bude obět zápalná sobotní každého dne sobotního, mimo zápalnou obět ustavičnou a mokrou obět její.

28:11b.NUM.028.011 Také na nov měsíců vašich obětovati budete obět zápalnou Hospodinu, volky mladé dva, skopce jednoho, beránků ročních bez poškvrny sedm;

28:12b.NUM.028.012 A tři desetiny mouky bělné, olejem zadělané v obět suchou při každém volku, a dvě desetiny mouky bělné, olejem zadělané v obět suchou při každém skopci;

28:13b.NUM.028.013 A jednu desetinu mouky bělné olejem zadělané v obět suchou při každém beránku, k oběti zápalné u vůni příjemnou, v obět ohnivou Hospodinu.

28:14b.NUM.028.014 Tyto pak oběti mokré jejich z vína: Půl míry hin bude při každém volku, a třetí částka hin při skopci, a čtvrtá částka hin při každém beránku. Ta jest obět zápalná k nov měsíci, každého měsíce přes celý rok.

28:15b.NUM.028.015 Kozla také jednoho v obět za hřích, mimo obět ustavičnou, obětovati budete Hospodinu s mokrou obětí jeho.

28:16b.NUM.028.016 Měsíce pak prvního, čtrnáctý den téhož měsíce velikanoc bude Hospodinu,

28:17b.NUM.028.017 A v patnáctý den téhož měsíce slavnost; za sedm dní chleby nekvašené jísti budete.

28:18b.NUM.028.018 Prvního dne shromáždění svaté bude, žádného díla robotného nebudete dělati v něm.

28:19b.NUM.028.019 Obětovati pak budete obět ohnivou v zápal Hospodinu, volky mladé dva, skopce jednoho, a sedm beránků ročních; bez poškvrny budou.

28:20b.NUM.028.020 A suchou obět při nich, totiž mouku bělnou, olejem zadělanou, tři desetiny při každém volku, a dvě desetiny při každém skopci obětovati budete.

28:21b.NUM.028.021 A jednu desetinu obětovati budeš při každém beránku z těch sedmi beránků,

28:22b.NUM.028.022 A kozla v obět za hřích jednoho k očištění vás.

28:23b.NUM.028.023 Mimo obět zápalnou jitřní, kteráž jest obět ustavičná, obětovati budete to.

28:24b.NUM.028.024 Tak obětovati budete každého dne za těch sedm dní pokrm oběti ohnivé, u vůni spokojující Hospodina, mimo zápalnou obět ustavičnou, a obět mokrou její.

28:25b.NUM.028.025 Sedmého pak dne shromáždění svaté míti budete, žádného díla robotného nebudete dělati.

28:26b.NUM.028.026 V den také prvotin, když obětovati budete novou obět suchou Hospodinu, vyplníc téhodny vaše, shromáždění svaté míti budete; žádného díla robotného nebudete dělati.

28:27b.NUM.028.027 A obětovati budete obět zápalnou, u vůni spokojující Hospodina, volky mladé dva, skopce jednoho, beránků ročních sedm,

28:28b.NUM.028.028 A obět suchou jejich, mouky bělné olejem zadělané tři desetiny při každém volku, dvě desetiny při každém skopci,

28:29b.NUM.028.029 Jednu desetinu při každém beránku z těch sedmi beránků,

28:30b.NUM.028.030 Kozla jednoho k očištění vašemu.

28:31b.NUM.028.031 To mimo obět zápalnou ustavičnou, a obět suchou její obětovati budete; bez poškvrny ať jsou s obětmi svými mokrými.

29

29:1b.NUM.029.001 Měsíce pak sedmého v první den jeho shromáždění svaté míti budete, žádného díla robotného nebudete dělati; to jest den troubení vašeho.

29:2b.NUM.029.002 A obětovati budete zápal u vůni příjemnou Hospodinu, volka mladého jednoho, skopce jednoho, beránků ročních bez poškvrny sedm;

29:3b.NUM.029.003 A obět suchou při nich z mouky bělné olejem zadělané, tři desetiny na každého volka, a dvě desetiny na každého skopce;

29:4b.NUM.029.004 A desetina jedna na každého beránka z sedmi beránků;

29:5b.NUM.029.005 A kozla jednoho v obět za hřích k očištění vás.

29:6b.NUM.029.006 Mimo zápalnou obět novoměsíčnou s obětí její suchou, a mimo obět zápalnou ustavičnou s obětí její suchou, a s obětmi jejich mokrými vedlé pořádku jejich, u vůni příjemnou, v obět ohnivou Hospodinu.

29:7b.NUM.029.007 V desátý pak den téhož měsíce sedmého shromáždění svaté míti budete, a ponižovati budete životů svých; žádného díla nebudete dělati.

29:8b.NUM.029.008 A obětovati budete obět zápalnou Hospodinu u vůni příjemnou, volka mladého jednoho, skopce jednoho, beránků ročních sedm, a ti ať jsou bez poškvrny;

29:9b.NUM.029.009 A obět suchou jejich z mouky bělné olejem zadělané, tři desetiny na každého volka, a dvě desetiny na každého skopce;

29:10b.NUM.029.010 A desetina jedna na každého beránka z těch sedmi beránků;

29:11b.NUM.029.011 Kozla jednoho v obět za hřích, mimo obět za hřích k očištění, a mimo zápal ustavičný s obětí suchou jeho, a s obětmi mokrými jejich.

29:12b.NUM.029.012 V patnáctý také den měsíce sedmého shromáždění svaté míti budete; žádného díla robotného nebudete dělati, ale slaviti budete svátek Hospodinu za sedm dní.

29:13b.NUM.029.013 A obětovati budete zápal v obět ohnivou u vůni spokojující Hospodina, volků mladých třinácte, skopce dva, beránků ročních čtrnácte, a ti ať jsou bez poškvrny;

29:14b.NUM.029.014 Též obět suchou jejich z mouky bělné olejem zadělané, tři desetiny na každého volka z třinácti volků, dvě desetiny na každého skopce z těch dvou skopců,

29:15b.NUM.029.015 A jednu desetinu na každého beránka z těch čtrnácti beránků;

29:16b.NUM.029.016 A kozla jednoho v obět za hřích, mimo zápal ustavičný s obětí jeho suchou i mokrou.

29:17b.NUM.029.017 Potom dne druhého volků mladých dvanácte, skopce dva, beránků ročních bez poškvrny čtrnácte,

29:18b.NUM.029.018 S obětí suchou při nich, a s obětmi mokrými jejich při každém volku, skopci i beránku vedlé počtu jejich, jakž jest obyčej;

29:19b.NUM.029.019 A kozla jednoho v obět za hřích, mimo zápal ustavičný s obětí suchou jeho a s obětmi mokrými jeho.

29:20b.NUM.029.020 Dne pak třetího volků jedenácte, skopce dva, a beránků ročních bez poškvrny čtrnácte,

29:21b.NUM.029.021 S obětí suchou a s obětmi mokrými jejich při každém volku, skopci i beránku, vedlé počtu jejich, jakž jest obyčej;

29:22b.NUM.029.022 A kozla v obět za hřích jednoho, mimo obět zápalnou ustavičnou s obětí její suchou i mokrou.

29:23b.NUM.029.023 Dne pak čtvrtého volků deset, skopce dva, beránků ročních bez poškvrny čtrnácte,

29:24b.NUM.029.024 S obětí suchou i s obětmi mokrými jejich při každém volku, skopci a beránku, vedlé počtu jejich, jakž jest obyčej;

29:25b.NUM.029.025 A kozla jednoho v obět za hřích, mimo obět zápalnou ustavičnou s obětí její suchou i mokrou.

29:26b.NUM.029.026 Dne také pátého volků devět, skopce dva, beránků ročních bez poškvrny čtrnácte,

29:27b.NUM.029.027 S obětí suchou i s obětmi mokrými jejich při každém volku, skopci i beránku, vedlé počtu jejich, jakž jest obyčej;

29:28b.NUM.029.028 A kozla jednoho v obět za hřích, mimo obět zápalnou ustavičnou s obětí její suchou i mokrou.

29:29b.NUM.029.029 A dne šestého volků osm, skopce dva, beránků ročních bez poškvrny čtrnácte,

29:30b.NUM.029.030 S obětí suchou a s obětmi mokrými jejich při každém volku, skopci i beránku, vedlé počtu jejich, jakž jest obyčej;

29:31b.NUM.029.031 A kozla jednoho v obět za hřích, mimo obět zápalnou ustavičnou s obětí její suchou i s obětmi mokrými.

29:32b.NUM.029.032 Tolikéž dne sedmého volků sedm, skopce dva, beránků ročních bez poškvrny čtrnácte,

29:33b.NUM.029.033 S obětí suchou i s obětmi mokrými jejich na volky, skopce i beránky, vedlé počtu jejich, jakž jest obyčej;

29:34b.NUM.029.034 A kozla jednoho v obět za hřích, mimo obět zápalnou ustavičnou s obětí její suchou i mokrou.

29:35b.NUM.029.035 Dne pak osmého slavnost míti budete; žádného díla robotného nebudete dělati.

29:36b.NUM.029.036 A obětovati budete obět zápalnou, v obět ohnivou vůně spokojující Hospodina, volka jednoho, skopce jednoho, a beránků ročních sedm bez poškvrny,

29:37b.NUM.029.037 S obětí suchou i s obětmi mokrými jejich při volku, skopci i beráncích, vedlé počtu jejich, jakž jest obyčej;

29:38b.NUM.029.038 A kozla jednoho v obět za hřích, mimo obět zápalnou ustavičnou s obětí její suchou i mokrou.

29:39b.NUM.029.039 Ty věci vykonávati budete Hospodinu při slavnostech vašich, kromě toho, což byste z slibu aneb z dobré vůle své obětovali, buď zápalné, aneb suché, aneb mokré, aneb pokojné oběti vaše.

29:40b.NUM.029.040

30

30:1b.NUM.030.001 I oznámil Mojžíš synům Izraelským všecky ty věci, kteréž přikázal jemu Hospodin.

30:2b.NUM.030.002 Mluvil také Mojžíš knížatům pokolení synů Izraelských, řka: Totoť jest, což přikázal Hospodin:

30:3b.NUM.030.003 Jestliže by muž slib aneb přísahu učinil Hospodinu, závazkem zavazuje duši svou, nezruší slova svého; podlé všeho, což vyšlo z úst jeho, učiní.

30:4b.NUM.030.004 Když by pak osoba ženského pohlaví učinila slib Hospodinu, a závazkem zavázala se v domě otce svého v mladosti své,

30:5b.NUM.030.005 A slyše otec její slib a závazek její, jímž zavázala duši svou, mlčel by k tomu: tedy stálí budou všickni slibové její, i každý závazek, jímž zavázala se, stálý bude.

30:6b.NUM.030.006 Jestliže by pak to zrušil otec její toho dne, když slyšel všecky ty sliby a závazky její, jimiž zavázala duši svou, nebudouť stálí; a Hospodin odpustí jí, nebo otec její to zrušil.

30:7b.NUM.030.007 Pakli by vdaná byla za muže, a měla by slib na sobě, aneb pronesla by ústy svými něco, čímž by se zavázala,

30:8b.NUM.030.008 A slyše muž její, nic by jí neřekl toho dne, kteréhož slyšel: stálí budou slibové její, i závazkové, jimiž zavázala duši svou, stálí budou.

30:9b.NUM.030.009 Jestliže by pak muž její toho dne, jakž uslyšel, odepřel tomu, a zrušil slib, kterýž na sobě měla, aneb něco rty svými pronesla, čímž by se zavázala, také odpustí jí Hospodin.

30:10b.NUM.030.010 Všeliký pak slib vdovy aneb ženy zahnané, jímž by se zavázala, stálý bude.

30:11b.NUM.030.011 Ale jestliže v domě muže svého slíbila, a závazkem zavázala se s přísahou,

30:12b.NUM.030.012 A slyše to muž její, mlčel k tomu a neodepřel: tedy stálí budou všickni slibové její, a všickni závazkové, jimiž se zavázala, stálí budou.

30:13b.NUM.030.013 Pakli docela odepřel muž její toho dne, jakž uslyšel, všeliký slib, kterýž vyšel z úst jejích, a závazek, jímž zavázala se, nebude stálý; muž její zrušil to, a Hospodin jí odpustí.

30:14b.NUM.030.014 Všelikého slibu a každého závazku s přísahou učiněného o trápení života jejího, muž její potvrdí jeho, a muž její zruší jej.

30:15b.NUM.030.015 Pakli by muž její den po dni mlčel, tedy potvrdí všech slibů jejích, a všech závazků jejích, kteréž na sobě má; potvrdilť jest jich, nebo neodepřel jí v den ten, když to uslyšel.

30:16b.NUM.030.016 tliže by pak slyše, potom teprv zrušiti to chtěl, tedy on ponese nepravost její. [ (Numbers 30:17) Ta jsou ustanovení, kteráž přikázal Hospodin Mojžíšovi, mezi mužem a ženou jeho, mezi otcem a dcerou jeho v mladosti její, dokudž jest v domě otce svého. ]

31

31:1b.NUM.031.001 Mluvil opět Hospodin k Mojžíšovi, řka:

31:2b.NUM.031.002 Pomsti prvé synů Izraelských nad Madianskými, a potom připojen budeš k lidu svému.

31:3b.NUM.031.003 Mluvil tedy Mojžíš k lidu, řka: Vypravte některé z sebe k boji, aby šli proti Madianským a vykonali pomstu Hospodinovu nad nimi.

31:4b.NUM.031.004 Po tisíci z pokolení, ze všech pokolení Izraelských vyšlete k boji.

31:5b.NUM.031.005 I vydáno jest z mnohých tisíců Izraelských po tisíci z každého pokolení, totiž dvanácte tisíců způsobných k boji.

31:6b.NUM.031.006 I poslal je Mojžíš po tisíci z každého pokolení k boji, a Fínesa syna Eleazara kněze s nimi; a nádoby svaté i trouby k troubení byly v ruce jeho.

31:7b.NUM.031.007 Tedy bojovali proti Madianským, jakož byl přikázal Hospodin Mojžíšovi, a zbili všecky pohlaví mužského.

31:8b.NUM.031.008 Pobili také krále Madianské mezi jinými, kteréž porazili, totiž Evi, Rekem, Sur, Hur a Rebe, pět králů Madianských; Baláma také, syna Beorova, zabili mečem.

31:9b.NUM.031.009 A zajali synové Izraelští ženy Madianské i děti jejich; všecka hovada jejich, i všechny dobytky jejich, a všecka zboží jejich pobrali.

31:10b.NUM.031.010 Všecka také města jejich, v kterýchž svá obydlí měli, i všecky hrady jejich vypálili ohněm.

31:11b.NUM.031.011 A všecku loupež i všecky kořisti pobravše, lidi i hovada,

31:12b.NUM.031.012 Vedli je k Mojžíšovi a k Eleazarovi knězi, a ke všemu množství synů Izraelských,i zajaté i kořisti, i loupeže, k vojsku na roviny Moábské, kteréž jsou při Jordánu naproti Jerichu.

31:13b.NUM.031.013 I vyšli Mojžíš a Eleazar kněz a všecka knížata shromáždění proti nim ven za stany.

31:14b.NUM.031.014 Tedy rozhněval se Mojžíš na vůdce vojska, hejtmany nad tisíci a setníky, kteříž se navraceli z boje,

31:15b.NUM.031.015 A řekl jim Mojžíš: A což jste zachovali všecky ženy?

31:16b.NUM.031.016 Ej, onyť jsou hle synům Izraelským, podlé rady Balámovy, daly příčinu k přestoupení proti Hospodinu, při modlářství Fegor, pročež ona rána přišla byla na lid Hospodinův.

31:17b.NUM.031.017 Protož nyní zmordujte všecky děti pohlaví mužského, a všecky ženy, kteréž poznaly muže.

31:18b.NUM.031.018 Všecky pak panny, kteréž nepoznaly muže, zachovejte sobě živé.

31:19b.NUM.031.019 Vy pak zůstaňte vně za stany za sedm dní; všickni, kteřížkoli jste někoho zabili, aneb kteříž jste se zabitého dotkli, očištovati se budete dne třetího a dne sedmého, sebe i zajaté své.

31:20b.NUM.031.020 Všeliké také roucho a všecky věci kožené, i všelijaké dílo z í kozích, i všelikou nádobu dřevěnou očistíte.

31:21b.NUM.031.021 I řekl Eleazar kněz vojákům, kteříž byli šli k boji: Toto jest ustanovení zákona, kteréž byl přikázal Hospodin Mojžíšovi.

31:22b.NUM.031.022 Zlato však, stříbro, měď, železo, cín a olovo,

31:23b.NUM.031.023 A cožkoli trpí oheň, ohněm přepálíte, a přečištěno bude, však tak, když vodou očišťování obmyto bude; což pak nemůže ohně strpěti, to skrze vodu protáhnete.

31:24b.NUM.031.024 Zpéřete také roucha svá v den sedmý, a čistí budete; a potom vejdete do stanů.

31:25b.NUM.031.025 Mluvil i to Hospodin k Mojžíšovi, řka:

31:26b.NUM.031.026 Sečti summu kořistí zajatých, tak z lidí jako z hovad, ty a Eleazar kněz, a přední z čeledi otců v lidu;

31:27b.NUM.031.027 A rozdělíš ty kořisti na dva díly, jeden mezi vojáky, kteříž byli vytáhli na vojnu, a druhý mezi všecko shromáždění.

31:28b.NUM.031.028 A vezmeš díl na Hospodina od mužů bojovných, kteříž byli vyšli na vojnu, jednu duši z pěti set, buďto z lidí neb z hovad, neb z oslů, neb z ovcí.

31:29b.NUM.031.029 Z jejich polovice to vezmete, a dáte Eleazarovi knězi obět vzhůru pozdvižení Hospodinu.

31:30b.NUM.031.030 Z polovice pak té, kteráž jest synů Izraelských, vezmeš jedno z padesáti, buďto z lidí neb z volů, neb z oslů, neb z ovcí, a tak ze všelijakých hovad, a dáš to Levítům, držícím stráž příbytku Hospodinova.

31:31b.NUM.031.031 I učinil Mojžíš a Eleazar kněz tak, jakž byl rozkázal Hospodin Mojžíšovi.

31:32b.NUM.031.032 A bylo té kořisti z pozůstalé ještě loupeže, kteréž nabral lid válečný, ovec šestkrát sto tisíc, sedmdesáte a pět tisíců;

31:33b.NUM.031.033 A volů sedmdesáte a dva tisíce;

31:34b.NUM.031.034 Oslů šedesáte a jeden tisíců;

31:35b.NUM.031.035 A panen, kteréž mužů nepoznaly, všech dva a třidceti tisíců.

31:36b.NUM.031.036 Dostala se pak polovice jedna na díl těm, kteříž byli vytáhli na vojnu, dobytka drobného v počtu třikrát sto tisíc, třidceti a sedm tisíců a pět set,

31:37b.NUM.031.037 A na díl vzatý Hospodinu dobytka drobného šest set, sedmdesáte pět.

31:38b.NUM.031.038 A z volů šest a třidceti tisíců, z nichž přišlo na díl Hospodinu sedmdesáte a dva.

31:39b.NUM.031.039 Oslů také třidceti tisíc a pět set, z nichž přišlo na díl Hospodinu šedesáte a jeden.

31:40b.NUM.031.040 A lidí šestnácte tisíců, z nichž přišlo na díl Hospodinu třidceti a dvě duše.

31:41b.NUM.031.041 Dal tedy Mojžíš díl oddělený Hospodinu Eleazarovi knězi, jakž byl přikázal Hospodin Mojžíšovi.

31:42b.NUM.031.042 Z druhé pak polovice synů Izraelských, kterouž vzal Mojžíš od těch mužů, jenž bojovali,

31:43b.NUM.031.043 (A bylo té polovice k shromáždění přináležející z ovec třikrát sto tisíc, třidceti a sedm tisíců a pět set;

31:44b.NUM.031.044 Volů třidceti šest tisíců;

31:45b.NUM.031.045 Oslů třidceti tisíců a pět set;

31:46b.NUM.031.046 A lidí šestnácte tisíců;)

31:47b.NUM.031.047 Z té tedy polovice synů Izraelských vzal Mojžíš po jednom zajatém z padesáti, tak z lidí jako z hovad, a dal to Levítům, držícím stráž příbytku Hospodinova, jakž byl přikázal Hospodin Mojžíšovi.

31:48b.NUM.031.048 Tedy přistoupili k Mojžíšovi vývodové vojska, hejtmané nad tisíci a setníci,

31:49b.NUM.031.049 A řekli jemu: My služebníci tvoji sečtli jsme počet bojovníků, kteréž jsme měli pod spravou naší, a neubyl ani jeden z nás.

31:50b.NUM.031.050 A protož obětujeme obět Hospodinu, každý z toho, čehož jest dostal, nádobí zlaté, zápony, náramky, prsteny, náušnice a řetízky, aby očištěny byly duše naše před Hospodinem.

31:51b.NUM.031.051 Vzal tedy Mojžíš a Eleazar kněz od nich to zlato všelikého díla řemeslného.

31:52b.NUM.031.052 Bylo pak všeho zlata odděleného, kteréž obětováno Hospodinu, šestnácte tisíců, sedm set a padesáte lotů, od hejtmanů nad tisíci a od setníků.

31:53b.NUM.031.053 (Muži zajisté bojovní, což loupeží vzali, to sobě měli.)

31:54b.NUM.031.054 A vzavše Mojžíš a Eleazar kněz od hejtmanů nad tisíci a setníků to zlato, vnesli je do stánku úmluvy, na památku synů Izraelských před Hospodinem.

32

32:1b.NUM.032.001 Měli pak synové Ruben a synové Gád dobytka velmi mnoho, a uzřeli zemi Jazer a zemi Galád, ano místo to místo příhodné pro dobytek.

32:2b.NUM.032.002 Protož přistoupivše synové Gád a synové Ruben, mluvili k Mojžíšovi a k Eleazarovi knězi a knížatům shromáždění, řkouce:

32:3b.NUM.032.003 Atarot a Dibon, a Jazer a Nemra, Ezebon a Eleale, a Saban a Nébo a Beon,

32:4b.NUM.032.004 Země, kterouž zbil Hospodin před shromážděním Izraelským, jest země příhodná ku pastvě dobytku, a my služebníci tvoji máme drahně dobytka.

32:5b.NUM.032.005 (Protož řekli:) Jestliže jsme nalezli milost před očima tvýma, nechť jest dána krajina ta služebníkům tvým k vládařství, ať nechodíme za Jordán.

32:6b.NUM.032.006 I odpověděl Mojžíš synům Gád a synům Ruben: Což bratří vaši půjdou sami k boji, a vy zde zůstanete?

32:7b.NUM.032.007 I proč roztrhujete mysli synů Izraelských, aby nesměli jíti do země, kterouž jim dal Hospodin?

32:8b.NUM.032.008 Takť jsou učinili otcové vaši, když jsem je poslal z Kádesbarne, aby prohlédli zemi tu.

32:9b.NUM.032.009 Kteřížto, když přišli až k údolí Eškol a shlédli zemi, potom vrátivše se, odvrátili mysl synů Izraelských, aby nešli do země, kterouž dal jim Hospodin.

32:10b.NUM.032.010 Čímž popuzen jsa k hněvu Hospodin v den ten, přisáhl, řka:

32:11b.NUM.032.011 Zajisté že lidé ti, kteříž vyšli z Egypta, od dvadcítiletých a výše, neuzří země té, kterouž jsem s přísahou zaslíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, nebo ne cele následovali mne,

32:12b.NUM.032.012 Kromě Kálefa, syna Jefonova Cenezejského, a Jozue, syna Nun, nebo cele následovali Hospodina.

32:13b.NUM.032.013 I popudila se prchlivost Hospodinova na Izraele, a učinil, aby byli tuláci na poušti za čtyřidceti let, dokudž nezahynul všecken ten věk, kterýž činil zlé před očima Hospodinovýma.

32:14b.NUM.032.014 A hle, vy nastoupili jste na místo otců svých, plémě lidí hříšných, abyste vždy přidávali k hněvu prchlivosti Hospodinovy na Izraele.

32:15b.NUM.032.015 Jestliže se odvrátíte od následování jeho, i onť také opustí jej na poušti této, a tak budete příčina zahynutí všeho lidu tohoto.

32:16b.NUM.032.016 Přistoupivše pak znovu, řekli jemu: Stáje dobytkům a stádům svým zde vzděláme, a města dítkám svým,

32:17b.NUM.032.017 Sami pak v odění pohotově budeme, statečně sobě počínajíce před syny Izraelskými, dokavadž jich neuvedeme na místo jejich; mezi tím zůstanou dítky naše v městech hrazených, pro bezpečnost před obyvateli země.

32:18b.NUM.032.018 Nenavrátíme se do domů svých, až prvé vládnouti budou synové Izraelští jeden každý dědictvím svým;

32:19b.NUM.032.019 Aniž vezmeme jakého dědictví s nimi za Jordánem neb dále, když dosáhneme dědictví svého z této strany Jordánu, k východu slunce.

32:20b.NUM.032.020 I odpověděl jim Mojžíš: Jestliže učiníte tak, jakž jste mluvili, a jestliže půjdete v odění před Hospodinem k boji,

32:21b.NUM.032.021 A šli byste za Jordán vy všickni v odění před Hospodinem, dokavadž by nevyhnal nepřátel svých od tváři své,

32:22b.NUM.032.022 A nebyla podmaněna všecka země před Hospodinem: potom navrátíte se, a budete bez viny před Hospodinem i před Izraelem; tak přijde země tato vám v dědictví před Hospodinem.

32:23b.NUM.032.023 Pakli neučiníte toho, hle, zhřešíte proti Hospodinu, a vězte, že pomsta vaše přijde na vás.

32:24b.NUM.032.024 Stavějte sobě tedy města pro dítky, a stáje pro dobytky své, a což vyšlo z úst vašich, učiňte.

32:25b.NUM.032.025 I odpovědělo pokolení synů Gád a synů Ruben Mojžíšovi, řka: Služebníci tvoji učiní, jakž pán náš rozkazuje.

32:26b.NUM.032.026 Dítky naše a ženy naše, dobytek náš a všecka hovada naše, tu zůstanou v městech Galád,

32:27b.NUM.032.027 Služebníci pak tvoji přejdou jeden každý v odění způsobný před Hospodinem k boji, jakož mluví pán můj.

32:28b.NUM.032.028 I poručil o nich Mojžíš Eleazarovi knězi a Jozue, synu Nun, a předním v čeledech pokolení synů Izraelských,

32:29b.NUM.032.029 A řekl jim: Jestliže přejdou synové Gád a synové Ruben s vámi za Jordán všickni hotovi k boji před Hospodinem, a byla by již podmaněna země před vámi, dáte jim zemi Galád k vládařství.

32:30b.NUM.032.030 Pakli by nešli v odění s vámi, tedy dědictví míti budou u prostřed vás v zemi Kanán.

32:31b.NUM.032.031 I odpověděli synové Gád a synové Ruben, řkouce: Jakž mluvil Hospodin služebníkům tvým, tak učiníme:

32:32b.NUM.032.032 My půjdeme v odění před Hospodinem do země Kanán, a zůstane nám v dědictví vládařství naše z této strany Jordánu.

32:33b.NUM.032.033 Tedy dal jim Mojžíš, synům totiž Gád a synům Ruben a polovici pokolení Manasses, syna Jozefova, království Seona, krále Amorejského, a království Oga, krále Bázanského, zemi s městy jejími při pomezích, i města země té všudy vůkol.

32:34b.NUM.032.034 A vzdělali synové Gád, Dibon, Atarot a Aroer,

32:35b.NUM.032.035 A Atrot, Sofan, Jazer a Jegbaa,

32:36b.NUM.032.036 A Betnemra a Betaran, města hrazená, a stáje pro dobytky.

32:37b.NUM.032.037 Synové pak Ruben vystavěli Ezebon, Eleale a Kariataim,

32:38b.NUM.032.038 A Nébo a Balmeon, změnivše jim jména; také Sabma, a dali jiná jména městům, kteráž vzdělali.

32:39b.NUM.032.039 Táhli pak synové Machir, syna Manassesova, do Galád, a vzavše tu krajinku, vyhnali Amorejského, kterýž tam bydlil.

32:40b.NUM.032.040 I dal Mojžíš zemi Galád Machirovi, synu Manassesovu, a bydlil v ní.

32:41b.NUM.032.041 Jair také syn Manassesův táhl a vzal vsi jejich, a nazval je vsi Jairovy.

32:42b.NUM.032.042 Nobe také táhl, a vzal Kanat a městečka jeho, a nazval je Nobe od jména svého.

33

33:1b.NUM.033.001 Tato jsou tažení synů Izraelských, kteříž vyšli z země Egyptské po houfích svých, pod spravou Mojžíše a Arona.

33:2b.NUM.033.002 Sepsal pak Mojžíš vycházení jejich podlé toho, jakž táhli k rozkazu Hospodinovu. Tato jsou tedy vycházení jejich podlé toho, jakž táhli.

33:3b.NUM.033.003 Nejprv z Ramesses jdouce prvního měsíce, v patnáctý den téhož prvního měsíce, nazejtří po slavnosti Fáze vyšli synové Izraelští v ruce silné před očima všech Egyptských,

33:4b.NUM.033.004 Kdyžto Egyptští pochovávali všecky prvorozené, kteréž zbil Hospodin mezi nimi, a při bozích jejich vykonal Hospodin soudy své.

33:5b.NUM.033.005 Hnuvše se tedy synové Izraelští z Ramesses, položili se v Sochot.

33:6b.NUM.033.006 Potom hnuvše se z Sochot, položili se v Etam, jenž jest při kraji pouště.

33:7b.NUM.033.007 A hnuvše se z Etam, navrátili se zase k Fiarot, jenž jest před Belsefon, a položili se před Magdalem.

33:8b.NUM.033.008 A hnuvše se z Fiarot, šli prostředkem moře na poušť, a ušedše tří dnů cesty po poušti Etam, položili se v Marah.

33:9b.NUM.033.009 Jdouce pak z Marah, přišli do Elim, kdežto bylo dvanácte studnic vod, a sedmdesáte palm. I položili se tu.

33:10b.NUM.033.010 A hnuvše se z Elim, položili se u moře Rudého.

33:11b.NUM.033.011 Potom hnuvše se od moře Rudého, položili se na poušti Sin.

33:12b.NUM.033.012 A když se hnuli z pouště Sin, položili se v Dafka.

33:13b.NUM.033.013 A hnuvše se z Dafka, položili se v Halus.

33:14b.NUM.033.014 Hnuvše se pak z Halus, rozbili stany v Rafidim, kdežto lid neměl vody ku pití.

33:15b.NUM.033.015 A hnuvše se z Rafidim, položili se na poušti Sinai.

33:16b.NUM.033.016 Hnuvše se pak z pouště Sinai, položili se v Kibrot Hattáve.

33:17b.NUM.033.017 A když se hnuli z Kibrot Hattáve, položili se v Hazerot.

33:18b.NUM.033.018 Hnuvše se pak z Hazerot, položili se v Retma.

33:19b.NUM.033.019 A z Retma hnuvše se, položili se v Remmon Fáres.

33:20b.NUM.033.020 Potom hnuvše se z Remmon Fáres, položili se v Lebna.

33:21b.NUM.033.021 A hnuvše se z Lebna, položili se v Ressa.

33:22b.NUM.033.022 A hnuvše se z Ressa, položili se v Cehelot.

33:23b.NUM.033.023 Z Cehelot pak hnuvše se, položili se na hoře Sefer.

33:24b.NUM.033.024 A když se hnuli s hory Sefer, položili se v Arad.

33:25b.NUM.033.025 A hnuvše se z Arad, položili se v Machelot.

33:26b.NUM.033.026 Potom hnuvše se z Machelot, položili se v Tahat.

33:27b.NUM.033.027 A hnuvše se z Tahat, položili se v Tár.

33:28b.NUM.033.028 A když se hnuli z Tár, položili se v Metka.

33:29b.NUM.033.029 A hnuvše se z Metka, položili se v Esmona.

33:30b.NUM.033.030 Z Esmona pak hnuvše se, položili se v Moserot.

33:31b.NUM.033.031 A když se hnuli z Moserot, položili se v Benejakan.

33:32b.NUM.033.032 A hnuvše se z Benejakan, položili se v Chor Gidgad.

33:33b.NUM.033.033 A hnuvše se z Chor Gidgad, položili se v Jotbata.

33:34b.NUM.033.034 Když se pak hnuli z Jotbata, položili se v Habrona.

33:35b.NUM.033.035 A z Habrona hnuvše se, položili se v Aziongaber.

33:36b.NUM.033.036 A odtud hnuvše se, položili se na poušti Tsin, jenž jest Kádes.

33:37b.NUM.033.037 A hnuvše se z Kádes, položili se na hoře řečené Hor, při končinách země Edomské.

33:38b.NUM.033.038 Tu vstoupil Aron kněz na horu, jenž slove Hor, k rozkazu Hospodinovu, a umřel tam, léta čtyřidcátého po vyjití synů Izraelských z země Egyptské, v první den měsíce pátého.

33:39b.NUM.033.039 A byl Aron ve stu ve dvadcíti a třech letech, když umřel na hoře Hor.

33:40b.NUM.033.040 Uslyšel také Kananejský král v Arad, kterýž bydlil na poledne v zemi Kananejské, že by táhli synové Izraelští.

33:41b.NUM.033.041 Tedy hnuvše se s hory Hor, položili se v Salmona.

33:42b.NUM.033.042 A hnuvše se z Salmona, položili se v Funon.

33:43b.NUM.033.043 Z Funon pak hnuvše se, položili se v Obot.

33:44b.NUM.033.044 A když se hnuli z Obot, rozbili stany při pahrbcích hor Abarim, na pomezí Moábském.

33:45b.NUM.033.045 Potom hnuvše se od těch pahrbků, položili se v Dibongad.

33:46b.NUM.033.046 Z Dibongad hnuvše se, položili se v Helmondeblataim.

33:47b.NUM.033.047 A když se hnuli z Helmondeblataim, položili se na horách Abarim proti Nébo.

33:48b.NUM.033.048 Odšedše pak z hor Abarim, položili se na rovinách Moábských, při Jordánu proti Jerichu.

33:49b.NUM.033.049 A rozbili stany při Jordánu, od Betsimot až do Abelsetim, na rovinách Moábských.

33:50b.NUM.033.050 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi na rovinách Moábských, při Jordánu naproti Jerichu, řka:

33:51b.NUM.033.051 Mluv k synům Izraelským a rci jim: Když přejdete Jordán, a vejdete do země Kananejské,

33:52b.NUM.033.052 Vyžeňte všecky obyvatele země té od tváři vaší, a zkazte všecky rytiny jejich; i všecky obrazy slité jejich zkazte, všecky také výsosti jejich zbořte.

33:53b.NUM.033.053 A když vyženete obyvatele země, bydliti budete v ní; nebo vám jsem dal tu zemi, abyste jí dědičně vládli.

33:54b.NUM.033.054 Kteroužto rozdělíte sobě k dědictví losem, vedlé čeledí svých. Kterých jest více, těm větší dědictví dáte, kterých pak jest méně, těm menší dědictví dáte. Na kterém místě komu los padne, to jemu bude; podlé pokolení otců svých dědictví dosáhnete.

33:55b.NUM.033.055 Pakli nevyženete obyvatelů země od tváři své, tedy ti, kterýchž zanecháte, budou vám jako trní v očích vašich, a jako ostnové po bocích vašich, a budou vás ssužovati na zemi, na kteréž vy bydliti budete.

33:56b.NUM.033.056 A na to přijde, abych to, což jsem jim umínil učiniti, vám učinil.

34

34:1b.NUM.034.001 Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka:

34:2b.NUM.034.002 Přikaž synům Izraelským a rci jim: Když vejdete do země Kanán, (tať jest země, kteráž se dostane vám v dědictví, země Kananejská s pomezími svými),

34:3b.NUM.034.003 Strana polední vaše bude poušť Tsin vedlé pomezí Edomských; a bude vaše pomezí polední od břehu moře slaného k východu.

34:4b.NUM.034.004 A zatočí se to pomezí polední k Maleakrabim, a půjde až k Tsin, a potáhne se od poledne přes Kádesbarne; a odtud vyjde ke vsi Addar, a vztáhne se až k Asmon.

34:5b.NUM.034.005 Od Asmon zatočí se pomezí to vůkol až ku potoku Egyptskému, a tu se skonávati bude k západu.

34:6b.NUM.034.006 Pomezí pak západní budete míti moře veliké; to bude vaše pomezí západní.

34:7b.NUM.034.007 A pomezí půlnoční toto míti budete:Od moře velikého vyměříte sobě k hoře řečené Hor.

34:8b.NUM.034.008 Od hory Hor vyměříte sobě, až kde se vchází do Emat, a skonávati se bude pomezí to u Sedad.

34:9b.NUM.034.009 A odtud půjde pomezí to k Zefronu, a konec jeho u vsi Enan; to bude pomezí vaše k straně půlnoční.

34:10b.NUM.034.010 Vyměříte sobě také pomezí k východu od vsi Enan až do Sefama.

34:11b.NUM.034.011 A od Sefama schýlí se to pomezí až k Reblata, od východu maje Ain; a schýlí se pomezí to, a přijde k straně moře Ceneret k východu.

34:12b.NUM.034.012 A vztáhne se to pomezí k Jordánu, a bude konec jeho u slaného moře. Ta země vaše bude po svých pomezích vůkol.

34:13b.NUM.034.013 Tedy oznámil to Mojžíš synům Izraelským, řka: Ta jest země, kterouž dědičně obdržíte losem, jakož přikázal Hospodin, abych ji dal devateru pokolení a polovici pokolení Manassesova.

34:14b.NUM.034.014 Nebo vzalo pokolení synů Ruben po domích otců svých, a pokolení synů Gád po domích otců svých, a polovice pokolení Manassesova vzali dědictví své.

34:15b.NUM.034.015 Půl třetího pokolení vzali dědictví své před Jordánem proti Jerichu, k straně na východ slunce.

34:16b.NUM.034.016 Mluvil opět Hospodin k Mojžíšovi, řka:

34:17b.NUM.034.017 Tato jsou jména mužů, kteříž v dědictví rozdělí vám zemi: Eleazar kněz, a Jozue, syn Nun.

34:18b.NUM.034.018 Kníže také jedno z každého pokolení vezmete k rozdělování dědictví země.

34:19b.NUM.034.019 A tato jsou jména mužů: Z pokolení Juda Kálef, syn Jefonův;

34:20b.NUM.034.020 Z pokolení synů Simeon Samuel, syn Amiudův;

34:21b.NUM.034.021 Z pokolení Beniaminova Helidad, syn Chaselonův;

34:22b.NUM.034.022 Z pokolení synů Dan kníže Bukci, syn Jogli;

34:23b.NUM.034.023 Z synů Jozefových z pokolení synů Manasses kníže Haniel, syn Efodův;

34:24b.NUM.034.024 Z pokolení synů Efraim kníže Kamuel, syn Seftanův;

34:25b.NUM.034.025 A z pokolení synů Zabulon kníže Elizafan, syn Farnachův;

34:26b.NUM.034.026 Z pokolení synů Izachar kníže Faltiel, syn Ozanův;

34:27b.NUM.034.027 A z pokolení synů Asser kníže Ahiud, syn Salonův;

34:28b.NUM.034.028 A z pokolení synů Neftalím kníže Fedael, syn Amiudův.

34:29b.NUM.034.029 Ti jsou, jimž přikázal Hospodin, aby rozdělili země k dědictví synům Izraelským v zemi Kananejské.

35

35:1b.NUM.035.001 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi na rovinách Moábských, při Jordánu proti Jerichu, řka:

35:2b.NUM.035.002 Přikaž synům Izraelským, ať dadí Levítům z dědictví, kterýmž vládnouti budou, města k bydlení, i podměstí měst vůkol nich,

35:3b.NUM.035.003 Aby měli města k bydlení, podměstí pak jejich pro dobytky jejich, i pro statky jejich, a pro všecka hovada jejich.

35:4b.NUM.035.004 Podměstí pak měst, kteráž dáte Levítům, vzdálí budou ode zdi městské na tisíc loktů zevnitř vůkol.

35:5b.NUM.035.005 Protož vyměříte vně za každým městem na východ slunce dva tisíce loktů, na poledne též dva tisíce loktů, také na západ dva tisíce loktů, i na půlnoci dva tisíce loktů, tak aby bylo město v prostředku. Ta bude míra podměstí měst jejich.

35:6b.NUM.035.006 Z těch pak měst, kteráž dáte Levítům, oddělíte šest měst k útočišti, aby tam utekl, kdož by někoho zabil; a k těm přidáte jim ještě čtyřidceti dvě města.

35:7b.NUM.035.007 I bude všech měst, kteráž dáte Levítům, čtyřidceti osm měst i s podměstími jejich.

35:8b.NUM.035.008 Těch pak měst, kteráž dáte z vládařství synů Izraelských, od těch, kteříž více mají, více vezmete, a od těch, kteříž méně mají, méně vezmete; jedno každé pokolení vedlé velikosti dědictví, jímž vládnouti budou, dá z měst svých Levítům.

35:9b.NUM.035.009 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:

35:10b.NUM.035.010 Mluv k synům Izraelským a rci jim: Když přejdete Jordán, a vejdete do země Kananejské,

35:11b.NUM.035.011 Vybéřete sobě města, a ta města budete míti k utíkání, aby tam utekl ten, kterýž by někoho zabil z nedopatření.

35:12b.NUM.035.012 A budou vám ta města k útočišti před přítelem, aby neumřel ten, kdož zabil, dokudž by se nepostavil před shromážděním k soudu.

35:13b.NUM.035.013 Z těch tedy měst, kteráž dáte, šest měst k útočišti míti budete.

35:14b.NUM.035.014 Tři města dáte před Jordánem, též tři města dáte v zemi Kananejské; i budou města útočiště.

35:15b.NUM.035.015 Synům Izraelským i příchozímu, i podruhu mezi nimi bude těch šest měst k útočišti, aby tam utekl, kdož by koli ranil někoho z nedopatření.

35:16b.NUM.035.016 Jestliže by pak železem ranil někoho, tak až by umřel, vražedlník jest; smrtí umře vražedlník takový.

35:17b.NUM.035.017 Pakli by hodě kamenem, jímž by mohl zabiti, udeřil někoho, tak že by umřel, vražedlník jest; smrtí umře vražedlník takový.

35:18b.NUM.035.018 Pakli by hodě dřevem, kterýmž by mohl zabiti, udeřil někoho, tak že by umřel, vražedlník jest; smrtí umře vražedlník takový.

35:19b.NUM.035.019 Přítel zabitého zabije vražedlníka toho; kdyžkoli ho dostane, on sám zabije ho.

35:20b.NUM.035.020 Aneb jestliže by z nenávisti strčil někým, aneb shodil by něco na něho z úkladu, tak že by od toho umřel;

35:21b.NUM.035.021 Aneb jestliže by z nepřátelství rukou udeřil někoho, tak že by umřel: smrtí umře bitec ten, vražedlník jest; přítel zabitého zabije vražedlníka toho, jakž ho nejprv dostane.

35:22b.NUM.035.022 Jestliže by pak náhodou a ne z nepřátelství strčil někým, aneb shodil by na něho nějakou věc bez úkladu;

35:23b.NUM.035.023 Aneb jaký koli kámen, od něhož by umříti mohl, shodil by na něj z nedopatření, tak že by umřel, nebyv s ním v nepřátelství, ani nehledaje zlého jeho:

35:24b.NUM.035.024 Tedy souditi bude shromáždění mezi bitcem a mezi přítelem zabitého vedlé soudů těchto.

35:25b.NUM.035.025 A vysvobodí shromáždění vražedlníka toho z rukou přítele zabitého, a káže se jemu navrátiti shromáždění k městu útočiště jeho, do něhož utekl; i bude bydliti v něm, dokudž neumře kněz nejvyšší, kterýž pomazán jest olejem svatým.

35:26b.NUM.035.026 Jestliže by pak ten, kterýž zabil člověka, vyšel z mezí města útočiště svého, do něhož utekl,

35:27b.NUM.035.027 A přítel zabitého našel by jej vně, an přešel meze města útočiště svého, a zabil by přítel zabitého vražedlníka toho, nebude vinen krví.

35:28b.NUM.035.028 Nebo v městě útočiště svého bydliti má, dokudž by neumřel kněz nejvyšší. Když by pak umřel kněz nejvyšší, navrátí se vražedlník do země vládařství svého.

35:29b.NUM.035.029 A bude vám toto za ustanovení soudné v pronárodech vašich, ve všech příbytcích vašich.

35:30b.NUM.035.030 Kdož by koli měl na smrt vydati někoho, podlé vyznání svědků sáhne na vražedlníka; ale jeden svědek nebude moci svědčiti proti někomu na smrt.

35:31b.NUM.035.031 Nevezmete pak výplaty za člověka vražedlníka, kterýž, jsa nešlechetný, jest smrti hoden, než smrtí ať umře.

35:32b.NUM.035.032 Aniž také vezmete výplaty od toho, kterýž utekl do města útočiště svého, aby se navrátil k bydlení do země své, prvé než by umřel kněz,

35:33b.NUM.035.033 Abyste nepoškvrnili země, v níž jste. Nebo krev taková poškvrnila by země, aniž také země očištěna býti může od krve, kteráž jest vylita na ní, jediné krví toho, kterýž vylil ji.

35:34b.NUM.035.034 Protož nepoškvrňujte země, v kteréž bydlíte, kdežto já přebývám; nebo já Hospodin přebývám u prostřed synů Izraelských.

36

36:1b.NUM.036.001 Přistoupili pak starší z čeledi synů Galád, syna Machir, syna Manassesova, z čeledi synů Jozefových, a mluvili před Mojžíšem a před knížaty předními z synů Izraelských,

36:2b.NUM.036.002 A řekli: Tobě pánu mému přikázal Hospodin, abys losem dal zemi v dědictví synům Izraelským; přikázáno jest také pánu mému od Hospodina, aby dal dědictví Salfada, bratra našeho, dcerám jeho.

36:3b.NUM.036.003 Kteréž jestliže někomu z pokolení synů Izraelských, kromě z pokolení svého, dány budou za manželky, odejde dědictví jejich od dědictví otců našich, a přidáno bude k dědictví pokolení toho, do kteréhož by se vdaly, a tak z losu dědictví našeho ubude.

36:4b.NUM.036.004 A když budou míti synové Izraelští léto milostivé, připojeno bude dědictví jejich k dědictví pokolení toho, do kteréhož by se vdaly, a tak od dědictví pokolení otců našich odtrženo bude dědictví jejich.

36:5b.NUM.036.005 Tedy přikázal Mojžíš synům Izraelským podlé řeči Hospodinovy, řka: Dobře pokolení synů Jozefových mluví.

36:6b.NUM.036.006 To jest, což přikázal Hospodin o dcerách Salfadových, řka: Za kohož se jim líbiti bude, nechť se vdadí, však v čeledi domu otce svého ať se vdávají,

36:7b.NUM.036.007 Aby nebylo přenášíno dědictví synů Izraelských z pokolení na pokolení; nebo synové Izraelští jeden každý přídržeti se bude dědictví pokolení otců svých.

36:8b.NUM.036.008 A každá dcera z pokolení synů Izraelských, kteráž by měla dědictví, za někoho z čeledi pokolení otce svého vdá se, aby vládli synové Izraelští jeden každý dědictvím otců svých,

36:9b.NUM.036.009 Aby nebylo přenášíno vládařství z jednoho pokolení na druhé pokolení, ale jeden každý z pokolení synů Izraelských dědictví svého přídržeti se bude.

36:10b.NUM.036.010 Jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi, tak učinily dcery Salfadovy.

36:11b.NUM.036.011 Nebo Mahla, Tersa a Hegla, Melcha a Noa, dcery Salfad, vdaly se za syny strýců svých.

36:12b.NUM.036.012 Do čeledi synů Manasse, syna Jozefova, vdaly se, a zůstalo dědictví jejich při pokolení čeledi otce jejich.

36:13b.NUM.036.013 Tato jsou přikázaní a soudové, kteréž přikázal Hospodin skrze Mojžíše synům Izraelským, na rovinách Moábských, při Jordánu proti Jerichu.